Věstník MZd ČR, částka 2/2011
1 Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru Toxikologie je získání specializované způsobilosti s označením odbornosti Zdravotní laborant pro toxikologii osvojením si potřebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návyků týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro činnosti stanovené platnou legislativou.
2 Vstupní podmínky a průběh specializačního vzdělávání
Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru Toxikologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon č. 96/2004 Sb.).
Specializační vzdělávání nemusí být uskutečňováno při výkonu povolání, účastník vzdělávání však musí před přihlášením se k atestační zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou §56 odst. 6 zákona č. 96/2004 Sb.
Část specializačního vzdělávání lze absolvovat distanční formou studia, např. metodou e-learningu.
Optimální doba specializačního vzdělávání je 18 - 24 měsíců, kterou lze prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. V případě, že celková délka specializačního vzdělávání se od celodenní průpravy liší, úroveň a kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní průpravy.
Vzdělávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdělávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoří alespoň 50 % celkového počtu hodin, včetně odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zařízení v rozsahu stanoveném tímto vzdělávacím programem. Požadavky vzdělávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zařízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zařízení, kde účastník vzdělávání zahájil. Akreditovaná pracoviště disponují náležitým personálním, materiálním a přístrojovým vybavením.
Vzdělávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným počtem kreditů, přičemž ukončení každého modulu je realizováno hodnocením úrovně dosažených výsledků vzdělávání.
Podmínkou pro získání specializované způsobilosti s označením Zdravotní laborant pro toxikologii je:
zařazení do oboru specializačního vzdělávání,
výkon povolání v příslušném oboru specializačního vzdělávání minimálně 1 rok z období 6 ti let v rozsahu minimálně 1/2 stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby do data přihlášení se k atestační zkoušce,
absolvování teoretické výuky,
absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdělávacím programem,
získání stanoveného počtu kreditů určených vzdělávacím programem,
úspěšné složení atestační zkoušky.
3 Učební plán
Nedílnou součástí vzdělávacího programu je vedení studijního průkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Počet výkonů uvedených v kapitole 3.2 Učební osnovy odborných modulů - seznam výkonů je stanoven jako minimální, aby účastník specializačního vzdělávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale především po stránce praktické.
3.1 Učební osnova základního modulu
|
Základní modul (ZM)
|
Organizačně provozní problematika klinických laboratoří
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů teorie, tj. 40 hodin
|
|
|
Počet kreditů
|
20
|
|
|
Cíl
|
Vybavit zdravotního laboranta znalostmi potřebnými k organizační a metodické práci specialisty.
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Organizační zajištění specializačního vzdělávání
|
Úvod do specializačního vzdělávání. Význam celoživotního vzdělávání. Zásady vzdělávání dospělých, metody, formy cíle, motivační faktory, hodnocení účastníků SV.
|
1
|
|
Ekonomika provozu klinických laboratoří
|
Akreditace laboratoří. Optimalizace materiálně technického vybavení. Optimalizace personálního obsazení. Validace laboratorních metod. Externí a interní způsob hodnocení kvality.
|
3
|
|
Organizace a řízení zdravotní péče
|
Management lidských zdrojů, personální management. Strategické řízení. Management změn. Management času. Budování a řízení pracovního týmu. Ekonomika provozů zdravotnických zařízení v ČR. Rozvoj lidských zdrojů ve zdravotnictví. Zdravotní pojištění.
|
4
|
|
Právní problematika
|
Právní řád. Zdravotně-sociálně-hygienická oblast v právním prostředí. Právní souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Právní odpovědnost ve zdravotnictví.
|
5
|
|
Krizový management
|
Mimořádné události a katastrofy. Krizová připravenost. Hromadný výskyt postižených. Evakuace nemocnice. Ochrana obyvatelstva.
|
4
|
|
Systém managementu jakosti v klinických laboratořích
|
Filozofie jakosti, základní pojmy v oblasti managementu jakosti. Národní politika podpory jakosti. Systém řízení jakosti a klinická laboratorní medicína. řízení dokumentace v klinické laboratoří. Certifikace, akreditace laboratoří. Správná laboratorní praxe.
|
6
|
|
Hygienicko- epidemiologický režim klinických laboratoří
|
Legislativa upravující podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení, provozní řády. Zdravotní rizika životního prostředí, jejich definice. Zdravotní rizika pracovního prostředí. Determinanty zdraví. řešení prevence vzniku nemocí specifických a nespecifických.
|
5
|
|
Problematika veřejného zdraví
|
Zdravotnictví jako společenský systém, podpora zdraví a prevence, současnost a budoucnost veřejného zdravotnictví v ČR. Radiační ochrana - ionizující záření, jeho základní druhy a vlastnosti, nepříznivé účinky ionizujícího záření, radiační zátěž obyvatel, způsoby ochrany před ionizujícím zářením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záření, legislativa v oblasti radiační ochrany, odpovědnosti při využívání zdrojů ionizujícího záření.
|
4
|
|
První pomoc
|
Základní neodkladná kardiopulmonální resuscitace.
|
2
|
|
Edukace
|
Cíle edukace v klinických laboratořích. Pedagogické zásady edukace. Volba a praktická aplikace metod edukace.
|
3
|
|
Metody a techniky výzkumu
|
Obecná metodologie, metodologie vědeckého výzkumu. Metody deskriptivní, analytické, experimentální, metody hromadného statistického zpracování dat. Pravidla realizace odborné publikace.
|
2
|
|
Hodnocení výsledků výuky
|
1
|
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
orientuje se v právních předpisech souvisejících s pracovní problematikou klinických laboratoří,
ovládá obecné zásady podpory a ochrany zdraví, včetně hygienicko- epidemiologického režimu,
zná zásady poskytování KPR,
zná příslušnou legislativu pro manipulací s biologickým materiálem a jeho likvidací,
zná problematiku krizového managementu,
ovládá metody statistického zpracování dat,
ovládá příslušné uživatelské, laboratorní a nemocniční informační systémy na svém pracovišti,
zná dokumenty týkající se správné laboratorní práce (včetně edukace zdravotnických pracovníků, event. pacientů),
orientuje se v oblasti ekonomiky klinických laboratoří,
umí vypracovat dezinfekční řád pro vybraná pracoviště klinických laboratoří,
umí provést statistickou analýzu dat pro vědecké a výzkumné účely,
umí vytvořit edukační materiály pro zdravotnické pracovníky a pacienty,
vypracovává laboratorní standardy,
ovládá metody výzkumu,
podílí se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek.
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).
|
|
3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu
Absolvent/ka základního modulu je schopen/na:
pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizací provozu laboratoří toxikologie,
podílet se na akreditačním řízení laboratoří, optimalizací materiálně technického vybavení, optimalizací personálního obsazení, validací laboratorních metod, externím a interním způsobu hodnocení kvality,
podílet se na řešení krizových opatření v případě přírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva),
vypracovávat provozní řády příslušných laboratoří v intencích legislativy, upravující podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienických požadavků na provoz zdravotnických zařízení,
zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitací,
podílet se na edukací pracovníků klinických laboratoří dle pedagogických zásad edukace,
provádět statistické zpracování dat,
pracovat s laboratorními informačními systémy,
zpracovávat odborné texty.
3.2 Učební osnovy odborných modulů - povinné
3.2.1 Učební osnova odborného modulu OM 1
|
Odborný modul - OM 1
|
Biochemie a klinická biochemie
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky
5 dnů, tj. 40 hodin odborné praxe
|
|
|
Počet kreditů
|
25 (20 - T, 5 - Pr)
|
|
|
Cíl
|
Připravit zdravotního laboranta pro požadované činnosti konkrétního oboru specializace Toxikologie.
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Organizační zajištění SV
|
Úvod do studia odborného modulu.
|
1
|
|
Biochemická funkce eukaryotní buňky
|
Organely - ER, jádro, jadérko mitochondrie (oxidační fosforylace), Golgiho aparát, lyzosom. Komunikace mezi buňkami. Buněčné dělení, buněčný cyklus, kontrola buněčného cyklu, apoptoza.
|
3
|
|
Struktura buněčných membrán
|
Cytoskelet, transport látek přes membrány - přenašečové proteiny, iontové kanály a membránový potenciál, iontové kanály a signalizace v nervových buňkách.
|
2
|
|
Aminokyseliny a bílkoviny
|
Charakteristika, struktura a funkce, fyzikální vlastnosti, metabolismus a katabolismus, biologické funkce bílkovin, bílkoviny akutní fáze.
|
2
|
|
DNA
|
Struktura a funkce, replikace DNA, oprava DNA, transkripce, translace, úloha RNA při syntéze bílkovin. Genetický kód, exprese a regulace genů, základy dědičnosti.
|
3
|
|
Sacharidy
|
Rozdělení, struktura, funkce. Metabolizmus sacharidů - glykolýza, glukoneogeneze, syntéza a odbourávání glykogenu. Poruchy sacharidového metabolismu - DM 1. a 2. typu.
|
2
|
|
Lipidy
|
Rozdělení, vlastnosti. Mastné kyseliny, steroidy, fosfolipidy, lipoproteiny. Syntéza a přeměny cholesterolu, žlučové kyseliny. Syntéza a odbourávání mastných kyselin a triacylglycerolů. Ateroskleróza - rizikové faktory, hyperlipoproteinémie.
|
3
|
|
Enzymy
|
Stavba molekuly, názvosloví, rozdělení do tříd, účinnost a specifika enzymové katalýzy, enzymová kinetika, Michaelisova konstanta, efektory a inhibitory. Význam enzymů v lidském organismu. Izoenzymy.
|
3
|
|
Játra
|
Anatomické uspořádání jaterního lalůčku, uložení enzymů v subcelulárních strukturách, metabolická funkce jater, ukazatele poškození hepatocytů, diferenciální diagnostika hyperbilirubinémií, funkční testy.
|
3
|
|
Barviva
|
Struktura, syntéza a funkce hemoglobinu. Deriváty hemoglobinu. Myoglobin, žlučová barviva, melaniny.
|
1
|
|
Ledviny a močové cesty
|
Základní anatomické uspořádání. Nefron - základní funkční jednotka ledvin. Hlavní funkce ledvin v organismu, řízení činnosti ledvin. Normální a porušená funkce ledvin, akutní a chronické renální selhání, nefritida, nefrotický syndrom. Urolitiáza.
|
2
|
|
Hormony
|
Definice, rozdělení, mechanismus účinku, regulace hormonální rovnováhy, patobiochemie hormonů.
|
2
|
|
Štítná žláza
|
Základní anatomické uspořádání. Tvorba hormonů a jejich struktura, strategie stanovení. Ukazatelé tyreoidální dysfunkce, hyperthyreosa, hypothyreosa a jejich léčba. Ukazatele autoimunitních chorob štítné žlázy.
|
2
|
|
Imunitní systém
|
Funkce, složení IS - lymfatické orgány a tkáně, buňky, molekuly. Mechanismy obrany - specifická a nespecifická, buněčná a humorální. Antigen. Protilátka. Cytokiny - charakteristika, dělení, klinický význam.
|
3
|
|
Biologická oxidace
|
Enzymy a koenzymy účastnící se oxidoredukcí, dýchací řetězec, oxidativní fosforylace, citrátový cyklus.
|
2
|
|
Vnitřní prostředí
|
Hospodaření s vodou, elektrolyty, acídobazický metabolismus, poruchy vnitřního prostředí, kyslíkové parametry.
|
3
|
|
Metabolismus vápníku, hořčíku a fosforu
|
Metabolismus vápníku, hořčíku a fosforu.
|
1
|
|
Vitamíny
|
A, B, C, D, E, K, zdroje vitamínů a jejich úloha v organizmu.
|
1
|
|
Hodnocení výsledků výuky
|
1
|
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
zná metabolické procesy základních živin o klíčových metabolických meziproduktech, zná základní vztahy mezi jednotlivými metabolity,
zná základní vztahy v metabolismu nemocí,
zná imunitní systém,
umí základy genetiky.
|
|
|
Seznam výkonů
|
Počet
|
|
|
Příprava edukačního návodu pro pacienta
|
1
|
|
|
Vytvoření SOP analytické metody
|
1
|
|
|
Asistence u odběru biologického materiálu nebo jeho samostatné provedení
|
30
|
|
|
Statistické zhodnocení analytické metody (opakovatelnost, bias, reprodukovatelnost, porovnání metod, nejistota měření).
|
2
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).
|
|
3.2.2 Učební osnova odborného modulu OM 2
|
Odborný modul - OM 2
|
Laboratorní a instrumentální technika
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky
20 dnů, tj. 160 hodin odborné praxe
|
|
|
Počet kreditů
|
40 (20 - T, 20 - Pr)
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Organizační zajištění SV
|
Úvod do studia odborného modulu.
|
1
|
|
Optické metody
|
Spektrofotometrie (UV, VIS, IR), spektrofluorimetrie, turbidimetrie, nefelometrie, atomová absorpce, atomová emise, denzitometrie, refraktometrie.
|
8
|
|
Hmotnostní spektrometrie
|
Hmotnostní spektrometrie.
|
2
|
|
Barevnost molekul a její analytické využití
|
Barevnost molekul a její analytické využití.
|
1
|
|
Chromatografické metody
|
Základní pojmy, mechanizmy chromatografického dělení, chromatografie na tenké vrstvě, kolonová kapalinová a plynová chromatografie, instrumentace, příprava vzorků.
|
3
|
|
Elektrochemické techniky
|
Potenciometrie, Nernstova rovnice, ISE, amperometrie, coulometrie, konduktometrie, polarografie.
|
3
|
|
Elektromigrační techniky
|
Pohyb nabité částice v elektrickém poli, efekty ovlivňující elektromigrační postupy, elektroforéza, kapilární elektroforéza, izotachoforéza, izoelektrická fokusace.
|
3
|
|
Imunochemické techniky
|
Antigeny a protilátky, faktory ovlivňující vazbu, specifika protilátek, imunonefelometrie, imunoturbidimetrie, radiální imunodifúze, imunofixace, imunoelektroforéza, homogenní a nehomogenní imunoanalýza se značenými reaktanty, přístrojové vybavení.
|
4
|
|
Průtoková cytometrie a její využití
|
Průtoková cytometrie a její využití.
|
2
|
|
Miniaturizace laboratorních metod
|
Mikročip, microarray, biosenzory, využití, přístrojová technika.
|
2
|
|
Suchá chemie
|
Celulózová impregnovaná vlákna, reflexní fotometrie, POCT - elektrochemické analyzátory, stanovení glykémie, použití.
|
2
|
|
Preanalytické postupy
|
Faktory ovlivňující preanalytickou fázi, příprava na odběr, transport vzorku, příjem, úprava vzorku, skladování.
|
1
|
|
Automatizace laboratorního provozu
|
Integrace, konsolidace.
|
1
|
|
Jakost v klinické laboratoří
|
Chyby měření, znaky analytické metody, interní a externí kontrola kvality.
|
2
|
|
KalibraceMikroskopie
|
Jednobodové, vícebodové (lineární, nelineární), kalibrátory. Světelná a elektronová mikroskopie. Princip mikroskopů.
|
2
|
|
PCR
|
Polymerázová řetězová reakce.
|
1
|
|
Hodnocení výsledků výuky
|
1
|
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
zná fyzikální principy používané v laboratorní technice,
umí správně pracovat s přístrojovou technikou a přiblížit možnosti jejího využití,
poskytuje nové informace o výbavě klinických laboratoří se zaměřením na přístroje pro klinickou biochemii,
zná supervizi systémů POCT,
zná principy analytických technik a instrumentace.
|
|
|
Seznam výkonů
|
Počet
|
|
|
Provedení a hodnocení oGGT
|
5
|
|
|
Práce na biochemickém analyzátoru
|
40 kalibrací
|
|
|
Práce na imunoanalytickém analyzátoru
|
20 kalibrací
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).
|
|
3.2.3 Učební osnova odborného modulu OM 3
|
Odborný modul - OM 3
|
Toxikologické vyšetřovací metody
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů teoretické výuky, tj. 40 hod
10 dnů odborné praxe na vlastním nebo jiném pracovišti, tj. 80 hod
10 dnů odborné praxe na pracovišti akreditovaného zařízení, tj. 80 hod
|
|
|
Počet kreditů
|
20 T + 10 Pr + 30 Pr v AZ
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Organizační zabezpečení specializačního vzdělávání
|
Zahájení, úvod do studia, konzultace, metodické vedení apod.
|
2
|
|
Správná laboratorní práce
|
Organizace pracoviště, požadavky na vyšetření, podmínky odběru materiálu, příprava pacienta k vyšetření, typy odběrů, odběrové soupravy, transport a skladování vzorku. Dokumentace - pacientů, vyšetření, výsledků, dokumentace metodických postupů. Příprava, stabilita a skladování reagencií, kalibrační materiály. Interní a externí kontrola kvality, regulační diagramy, druhy chyb. Postup při zavádění nových metod, znaky analytické metody - přesnost, správnost, pracovní rozsah, mez detekce, citlivost metody funkční a analytická, nejistota měření.
|
4
|
|
Obecná toxikologie
|
Předmět toxikologie, historie oboru, rozdělení. Jed, otrava, cesty vstupu jedu do organismu, osud jedu v organismu - farmakokinetika, farmakodynamika. Biotransformace - metabolismus. Mechanismy toxického účinku. Klinické projevy otravy (intoxikace), obecné zásady terapie otrav.
|
7
|
|
Speciální toxikologie
|
Klasifikace jedů, toxikologicky významné látky (anorganické, organické, přírodní jedy, léčiva, OPL,…).
|
2
|
|
Toxikologicko- chemické vyšetřovací metody
|
Význam toxikologického vyšetření pro klinické potřeby, pro soudní (forensní) účely, toxikologické vyšetření v průmyslu a hygienické službě.
|
2
|
|
Biologický materiál
Metody izolace nox z biologického materiálu
|
Základní biologický materiál (moč, krev, žaludeční obsah, orgány). Alternativní materiál (sliny, pot, vlasy, nehty, mekonium, sklivec). Izolace těkavých látek, izolace anorganických a neextraktivních látek, izolace extraktivních látek.
|
2
|
|
Instrumentální a imunochemické metody v toxikologii
|
Spektrální metody (UV/VIS, IČ, AAS,…), separační metody (GC, HPLC, TLC,…), elektrometody, jiné.
|
5
|
|
Analýza těkavých a neextraktivních látek
|
Orientační zkoušky, záchyt a identifikace těkavých látek, stanovení koncentrace, záchyt a identifikace anorganických látek, stanovení koncentrace, krevní barviva (deriváty hemoglobinu).
|
2
|
|
Analýza extraktivních látek
|
Orientační zkoušky, screeningové metody s využitím TLC, screeningové metody s využitím GC a HPLC, identifikace, kvantitativní analýza (stanovení hladiny v krvi).
|
6
|
|
Analýza návykových látek (OPL)
|
Záchytové metody - výhody, omezení. Identifikace - určení konkrétní látky, kvantifikace - stanovení hladiny v krvi, interpretace výsledků.
|
2
|
|
Biologické expoziční testy
|
Stanovení cholinesterázy, koproporfyrinu III a kyseliny delta-aminolevulové v moči, biologické limity pro látky sledované v průmyslu u rizikových pracovníků (fenoly, kys. hippurová, kyselina trichloroctová, trichlorethanol, p- aminofenol, benzaldehyd, dinitroortokrezol, Pb, Hg, As, Mn, Cu, fluoridy, furoylglycín, aceton, cholinesteráza, koproporfyzin III a kyselina delta-amonilevulová. Principy metod pro sledování expozice mutagenními a kancerogenními látkami.
|
2
|
|
Diagnostika otrav houbami
|
Důkaz s využitím chromatografických metod, mikroskopická metoda - sledování tvaru spór.
|
2
|
|
Interferující látky v toxikologické analýze
|
Interference látek přirozeně obsažených v biologickém materiálu, interference příměsí konzervačních a dezinfekčních prostředků, vzájemná interference požitých léčiv.
|
2
|
|
Hodnocení výsledků výuky
|
2
|
|
|
Výsledky vzdělávání:
|
Absolvent/ka:
zná rozdělení a toxikologickou klasifikací chemických látek,
prakticky zvládá metody izolace léčiv, toxických, omamných a psychotropních látek,
je schopna provádět orientační záchytové testy,
zvládá spektrofotometrická stanovení látek (MetHb, COHb),
zná strategii systematické toxikologické analýzy, vyšetření neznámých nox, jejich detekce a identifikace,
zná způsoby cíleného potvrzení specifikované noxy,
ovládá stanovení hladin léčiv a OPL,
ovládá kvantitativní imunoanalytické metody,
zná metody stanovení etanolu,
ovládá analýzu těkavých látek a alkoholů,
prakticky ovládá metody GC, LC, HPLC s příslušnou detekcí.
|
|
|
Seznam výkonů
|
Počet
|
|
|
Systém interní a externí kontroly kvality
|
2
|
|
|
Praktické provedení širšího spektra speciálních analýz
|
3
|
|
|
Systematická toxikologická analýza
|
3
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Hodnocení praktických výkonů školitelem.
Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).
|
|
3.3 Učební osnovy odborných modulů - povinně volitelné
Cíl: Prakticky připravit zdravotního laboranta pro oblast specializované laboratorní péče v oboru Toxikologie pro výkon bezpečné laboratorní praxe.
3.3.1 Učební osnova odborného modulu OM 4a
|
Odborný modul - OM 4a
|
Kapalinová chromatografie
|
|
|
Typ modulu
|
povinně volitelný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů odborné praxe na vlastním nebo jiném pracovišti, tj. 40 hod
|
|
|
Počet kreditů
|
5 Pr
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Prohloubení a doplnění teoretických vědomostí, výkon praktických činností k upevnění dovedností.
|
Výklad a popis jednotlivých součástí LC, HPLC, typy detektorů, příklady chromatogramů, vyhodnocení, LC MS.
|
40
|
|
Seznam výkonů
|
Počet
|
|
|
Příprava vzorku
|
5
|
|
|
Příprava kalibrační křivky
|
5
|
|
|
Stanovení noxy z biologického materiálu
|
5
|
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
umí samostatně pracovat s kapalinovým chromatografem,
je schopna připravit vzorek pro stanovení hladin nox,
je schopna vyhodnotit chromatogram.
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Hodnocení praktických výkonů školitelem.
|
|
3.3.2 Učební osnova odborného modulu OM 4b
|
Odborný modul - OM 4b
|
Plynová chromatografie
|
|
|
Typ modulu
|
povinně volitelný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů odborné praxe na vlastním nebo jiném pracovišti, tj. 40 hod
|
|
|
Počet kreditů
|
5 Pr
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Prohloubení a doplnění teoretických vědomostí, výkon praktických činností k upevnění dovedností
|
Výklad a popis jednotlivých součástí GC, typy detektorů, příklady chromatogramů, vyhodnocení, GC MS.
|
40
|
|
Seznam výkonů
|
Počet
|
|
|
Příprava vzorku
|
5
|
|
|
Příprava kalibrační křivky
|
5
|
|
|
Stanovení noxy z biologického materiálu
|
5
|
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
umí samostatně pracovat s plynovým chromatografem,
je schopna připravit vzorek pro stanovení hladin nox,
je schopna vyhodnotit chromatogram.
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Hodnocení praktických výkonů školitelem.
|
|
3.3.3 Učební osnova odborného modulu OM 4c
|
Odborný modul - OM 4c
|
Tenkovrstevná chromatografie
|
|
|
Typ modulu
|
povinně volitelný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů odborné praxe na vlastním nebo jiném pracovišti, tj. 40 hod
|
|
|
Počet kreditů
|
5 Pr
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Prohloubení a doplnění teoretických vědomostí, výkon praktických činností k upevnění dovedností
|
Extraktivní postupy při zpracování biologického materiálu, hydrolýza, typy nosičů, CR zařazení, vyvíjecí soustavy a detekce.
|
40
|
|
Seznam výkonů
|
Počet
|
|
|
Extraktivní postupy při zpracování biologického materiálu
|
10
|
|
|
Hydrolýza
|
5
|
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
umí extrahovat biologický materiál pro TLC,
je schopen provést základní TLC-CR screening.
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Hodnocení praktických výkonů školitelem.
|
|
3.3.4 Učební osnova odborného modulu OM 4d
|
Odborný modul - OM 4d
|
Forensní toxikologie
|
|
|
Typ modulu
|
povinně volitelný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů odborné praxe na vlastním nebo jiném pracovišti, tj. 40 hod
|
|
|
Počet kreditů
|
5 Pr
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Prohloubení a doplnění teoretických vědomostí, výkon praktických činností k upevnění dovedností
|
Příjem a evidence forensních vzorků, zpracování, archivace.
|
40
|
|
Seznam výkonů
|
Počet
|
|
|
Příjem forensních vzorků
|
5
|
|
|
Zpracování forensních vzorků
|
5
|
|
|
Evidence forensních vzorků
|
5
|
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
umí řádně manipulovat s forensními vzorky,
je schopen provádět požadovaná vyšetření forensních vzorků.
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Hodnocení praktických výkonů školitelem.
|
|
3.4 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulů
Absolvent/ka odborných modulů je připraven/na:
širokou kvalifikovanou činnost zdravotního laboranta v toxikologické laboratoří se schopností rychlé, efektivní adaptace na nové analytické, instrumentální a provozně-organizační postupy,
osobní odpovědnost za výsledek týmové práce,
schopnost po stránce odborné i společenské vhodně reprezentovat pracoviště,
zvládání základních prvků managementu zvláště se zaměřením na oblast své pracovní aktivity; vedení kolektivu, sledování ekonomiky, hodnocení činností, odkrývání kritických míst,
samostatnou orientací v odborné literatuře se schopností aplikovat nové poznatky do praktické činnosti,
dodržovat zásady systému řízení jakosti a požadavky norem ISO na kvalitu a princip neustálého zlepšování.
4 Hodnocení výsledků výuky v průběhu specializačního vzdělávání
Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, který je zaměstnancem akreditovaného zařízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnění praktických výkonů, které má účastník vzdělávání v průběhu přípravy absolvovat a průběžně prověřuje znalosti (vědomosti a dovednosti) účastníka specializačního vzdělávání. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením přiděleného školitele, který je zaměstnancem daného pracoviště, má specializovanou způsobilost v oboru a Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.
a) Průběžné hodnocení školitelem
školitel pro teoretickou výuku zapisuje do studijního průkazu ukončení každého modulu a získaný počet kreditů,
školitel odborné praxe potvrzuje splněné výkony stanovené vzdělávacím programem.
b) Předpoklad pro vykonání atestační zkoušky:
absolvování teoretické a praktické výuky včetně splnění požadované odborné praxe v akreditovaném zařízení a splnění výkonů stanovených vzdělávacím programem,
získání příslušného počtu kreditů.
c) Vlastní atestační zkouška:
probíhá dle vyhlášky č. 189/2009 Sb., v platném znění.
5 Profil absolventa
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru Toxikologie bude připraven provádět, zajišťovat a koordinovat základní, specializovanou laboratorní péči v oboru Toxikologie. Je oprávněn na základě vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpečovat laboratorní péči v rozsahu své specializované způsobilosti stanovené činnostmi, ke kterým je zdravotní laborant pro toxikologii připraven na základě tohoto vzdělávacího programu a platné legislativy.
5.1 Charakteristika výstupních vědomostí, dovedností a postojů, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializačního vzdělávání získal/a způsobilost
Zdravotní laborant pro toxikologii se specializovanou způsobilostí v oboru Toxikologie je připraven/a:
organizovat a metodicky řídit laboratorní činnosti v rozsahu své specializace,
připravovat informační materiály pro klienty/pacienty a osoby jimi určené,
koordinovat práci týmu zdravotních laborantů v oblasti laboratorní péče,
spolupracovat s ostatními zdravotnickými pracovníky při zajištění edukace,
vést specializační vzdělávání v oboru toxikologie,
provádět zpracování biologického materiálu specializovanými postupy se sofistikovanou přístrojovou technikou,
provádět kalibrace laboratorních přístrojů a zajišťuje jejich přesnou dokumentací,
provádět základní hodnocení nálezu,
provádět interní a externí kontrolu kvality,
dbát na ekonomické zacházení se svěřenými diagnostickými prostředky,
podílet se na tvorbě a udržování řízené dokumentace a systému jakosti,
připravovat standardy specializovaných postupů v rozsahu své způsobilosti,
spolupracovat na zavádění, rozvoji a rutinním provádění nových specializovaných laboratorních diagnostických postupů, zpracování vzorků k analýze a zpracování a vyhodnocování výsledků,
podílet se na činnosti edukační a výzkumné činnosti,
organizovat činnost zdravotních laborantů, laboratorních asistentů, laboratorních pracovníků a sanitářů dle svých kompetencí.
6 Charakteristika akreditovaných zařízení a pracovišť
Vzdělávací instituce, zdravotnická zařízení a pracoviště zajišťující výuku účastníků specializačního vzdělávání musí být akreditovány dle ustanovení §45 zákona č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů. Tato zařízení musí účastníkovi zajistit absolvování specializačního vzdělávání dle příslušného vzdělávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zařízení jsou dána splněním odborných, provozních, technických a personálních předpokladů.
6.1 Akreditovaná zařízení a pracoviště
Personální požadavky
Školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v oboru specializace a je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Výjimku tvoří školitelé vzdělávacích programů, které byly nově koncipovány nebo nebyly dosud realizovány a školitelé tedy nemohli získat specializovanou způsobilost. Pro výkon činnosti školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny příslušným vzdělávacím programem.
Školitelem může být i jiný zdravotnický pracovník včetně lékaře, farmaceuta, po předchozím vyjádření odborné společnosti zdravotních laborantů.
Lektorem může být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing., Mgr. atd.), která odpovídá zaměření vzdělávacího programu (předměty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a řízení, atd.).
Pedagogické schopnosti.
Doklady o odborné, specializované event. pedagogické způsobilosti.
Materiální a technické vybavení
Musí odpovídat standardům a platné legislativě.
Pro teoretickou část vzdělávacího programu standardně vybavená učebna s PC a dataprojektorem a s možností přístupu k internetu.
Modely a simulátory potřebné výuce praktických dovedností - modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR.
Přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení).
Organizační a provozní požadavky
Pro praktickou část vzdělávacího programu - pracoviště začleněná do Ústavu soudního lékařství, zajišťující klinická i forensní toxikologická vyšetření.
Pro teoretickou část vzdělávacího programu - jiná zařízení, která mají smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péče dle příslušného oboru specializace.
Bezpečnost a ochrana zdraví
Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany včetně ochrany před ionizujícím záření.
Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.
7 Tabulka modulů
|
Specializační vzdělávání v oboru: Toxikologie
|
||||
|
Kód
|
Typ
|
Název modulu
|
Délka trvání
|
Počet kreditů
|
|
ZM
|
P
|
Organizačně provozní problematika klinických laboratoří
|
1 týden T - 40hod
|
20
|
|
OM 1
|
P
|
Biochemie a klinická biochemie
|
1 týdny T - 40hod
1 týden Pr - 40hod
|
20
5
|
|
OM 2
|
P
|
Laboratorní a instrumentální technika
|
1 týden T - 40hod
4 týdny Pr - 160hod
|
20
20
|
|
OM 3
|
P
|
Toxikologické vyšetřovací metody
|
1 týden T - 40hod
2 týdny Pr - 80hod
2 týdny Pr v AZ - 80hod
|
20
10
30
|
|
OM 4a
|
PV
|
Kapalinová chromatografie
|
1 týden Pr - 40hod
|
5
|
|
OM 4b
|
PV
|
Plynová chromatografie
|
1 týden Pr - 40hod
|
5
|
|
OM 4c
|
PV
|
Tenkovrstevná chromatografie
|
1 týden Pr - 40hod
|
5
|
|
OM 4d
|
PV
|
Forensní toxikologie
|
1 týden Pr - 40hod
|
5
|
|
T - teorie Σ 160
Pr - praxe Σ 320
Pr - AZ Σ 80
|
Σ 150
|
|||
|
Celkem 560 hodin
|
|
|||
Vysvětlivky: P - povinné, PV - povinně volitelné, T-teorie, Pr - praxe, AZ - akreditované zařízení
8 Seznam doporučených zdrojů
Doporučená literatura základního modulu
BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6. přeprac. vyd. Praha: Grada, 2005. 188 s. ISBN 80-247-1197-4.
BÁRTLOVÁ, S.; SADÍLEK, P.; TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetřovatelství. 2. přeprac. a dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X.
BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-439-9.
BENEŠ, M. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 135 s. ISBN 978-80-247-2580-2.
České ošetřovatelství 12: Zdravotnické právo v ošetřovatelské praxí I. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2003. 73 s. ISBN 80-7013-376-7.
České ošetřovatelství 13: Sestra a pacient (Komunikace v praxí). Zdravotnické právo v ošetřovatelské praxí II. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 67 s. ISBN 80-7013-388-0.
JOBÁNKOVÁ, M. a kol. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 3. nezměn. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 225 s. ISBN 80-7013-390-2.
JUŘENÍKOVÁ, P. Zásady edukace v ošetřovatelské praxí. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 77 s. ISBN 978-80-247-2171-2.
KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 263 s. ISBN 80-200-1307-5.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 280 s. ISBN 80-7178-774-4.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0.
KŘIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 119 s. ISBN 978-80-247-3149-0.
KŘIVOHLAVÝ, J.; PEČENKOVÁ, J. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 80 s. ISBN 80-247-0784-5.
MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 309 s. ISBN 978-80-7367-331-4.
MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 156 s. ISBN 80-247-1024-2.
PRUDIL, L. Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. 4. dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 77 s. ISBN 80-7013-433-X.
SVOBODNÍK, P. Management pro zdravotníky v kostce. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2009. 125 s. ISBN 978-80-7013-498-6.
ŠKRLA, P. Především neublížit: cesta k prevenci pochybení v léčebné a ošetřovatelské péči. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 162 s. ISBN 80-7013-419-4.
VONDRÁČEK, L.; VONDRÁČEK, J. Odpovědnost při poskytování ošetřovatelské péče. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 30 s. ISBN 80-7262-392-3.
VONDRÁČEK, L.; VONDRÁČEK, J. Pochybení a sankce při poskytování ošetřovatelské péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 68 s. ISBN 80-247-0705-5.
VONDRÁČEK, L.; WIRTHOVÁ, V. Právní minimum pro sestry: příručka pro praxí. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 95 s. ISBN 978-80-247-3132-2.
ZACHAROVÁ, E.; HERMANOVÁ, M.; ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 125 s. ISBN 978-80-247-2068-5.
Doporučená literatura odborného modulu
ANDĚL, M. Diabetes mellitus a další poruchy metabolismu. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 21s. ISBN 80-7262-047-9.
ANDĚL, M. a kol. Vliv výživy a intenzivní metabolické péče na orgánové funkce a pooperační stavy. 1. vyd. Hradec Králové: Nukleus HK, 2003. 104 s. ISBN 80-86225-35-6.
BARTOŠ, V.; PELIKÁNOVÁ, T. a kol. Praktická diabetologie. 3. rozšíř. vyd. Praha: Maxdorf, 2003. 479 s. ISBN 80-85912-69-4.
BENEŠ, P. Základy umělé výživy: nutriční péče pro nemocniční praxí . 1. vyd. Praha: Maxdorf, 1999. 108 s. ISBN 80-85800-71-3.
BĚLOBRÁDKOVÁ, J.; BRÁZDOVÁ, L. Diabetes mellitus. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 161 s. ISBN 80-7013-446-1.
BULKOVÁ, V. Nauka o poživatinách. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 1999. 204 s. ISBN 80-7013-293-0.
ČERMÁKOVÁ, M.; ŠTĚPÁNOVÁ, I. Klinická biochemie 1.díl. 2.uprav. vyd. Brno: NCO NZO, 2010. 130 s. ISBN 978-80-7013-515-0.
ČERMÁKOVÁ, M. a kol. Klinická biochemie 2. díl. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 164 s. ISBN 80-7013-424-0.
ČERVENKOVÁ, R. Celiakie. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 64 s. ISBN 80-7262-425-3.
DASTYCH, M.; BREINEK, P. a kol. Klinická biochemie: bakalářský obor Zdravotní laborant. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 232 s. ISBN 978-80-210-4572-9.
FRAŇKOVÁ, S.; DVOŘÁKOVÁ-JANŮ, V. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 256 s., ISBN 80-246-0548-1.
GROFOVÁ, Z. Nutriční podpora: praktický rádce pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 237 s. ISBN 978-80-247-1868-2.
CHARVÁT, J.; KVAPIL, M. a kol. Praktikum umělé výživy: učební texty k praktickým cvičením z umělé výživy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 155 s. ISBN 80-246-1303-4.
KAŇKOVÁ, K. Poruchy metabolizmu a výživy: vybrané kapitoly z patologické fyziologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 59 s. ISBN 80-210-3670-2.
KELLER, U. a kol. Klinická výživa. 1. vyd. Praha: Scientia medica, 1993. 235 s. ISBN 80-85526-08-5.
KLEIWÄCHTEROVÁ, H.; BRÁZDOVÁ, Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2. přeprac. vyd. Brno: IDVPZ, 2001. 102 s. ISBN 80-7013-336-8.
KOHOUT, P. a kol. Výživa u pacientů s idiopatickými střevními záněty. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2004. 174 s. ISBN 80-7345-023-2.
KOHOUT, P.; KOTRLÍKOVÁ, E. Základy klinické výživy. 1. vyd. Praha: Agentura Frigl, 2005. 113 s. ISBN80-86912-08-6.
KOHOUT, P.; PAVLÍČKOVÁ, J.: Celiakie a bezlepková dieta: dieta a rady lékaře. 3. vyd. Praha: Maxdorf, 2006. 166 s. ISBN 80-7345-070-4.
KOHOUT, P.; SKLÁDANÝ, L. Perkutánní endoskopická gastrostomie a její místo v algoritmu umělé výživy. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 255 s. ISBN 80-7262-191-2.
KRCH, F. D. Bulimie: Jak bojovat s přejídáním. 3. dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2003. 195 s. ISBN 978-80-247-2130-9.
KRCH, F. D. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 235 s. ISBN 80-7178-598-9.
KRCH, F. D. a kol. Poruchy příjmu potravy. 2. aktual. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005. 255 s. ISBN 80-247-0840-X.
KUDLOVÁ, E. a kol. Hygiena výživy a nutriční epidemiologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 287 s. ISBN 978-80-246-1735-0.
KVASNIČKOVÁ, A. Alergie z potravin. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1998. 60 s. ISBN 80-85120-93-3.
MUSIL, D. Klinická výživa a intenzivní metabolická péče. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 109 s. ISBN 80-244-0566-0.
NAVRÁTILOVÁ, M.; ČEŠKOVÁ, E.; SOBOTKA, L. Klinická výživa v psychiatrii: teoretické předpoklady, praktická doporučení, osobní zkušenosti. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2000. 270 s. ISBN 80-85912-33-3.
PERLÍN, C. a kol. Potravinové tabulky část 2. Chemické složení a energetický obsah poživatin „v hodnotách jak snědeno“. 1. vyd. Praha: Společnost pro výživu, 1993. 66 s. ISBN 80-85120-44-5.
RYBKA, J. a kol. Diabetologie pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 283 s. ISBN 80-247-1612-7.
SCHUENEMAN, M. Jed nebo lék : kalorie, cholesterol : výživová fakta a hodnoty stovek druhů potravin, se kterými se setkáváte každý den. 1. čes. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2007. 208 s. ISBN 978-80-7352-623-8.
SOBOTKA, L.; NOVÁK, F.; VAŇKOVÁ, D. Klinická výživa a metabolická péče v gastročnterologii a gerontologii. 1. vyd.. Hradec Králové: Nucleus HK, 2006. 145 s. ISBN 80-86225-91-7.
STARNOVSKÁ, T.; CHOCENSKÁ, E. Nutriční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 39 s. ISBN 80-7262-387-7.
ŠAFRÁNKOVÁ, A.; NEJEDLÁ, M. Interní ošetřovatelství I. 1. vyd. dotisk. Praha: Grada, 2010. 280 s. ISBN 978-80-247-1148-5.
ŠAFRÁNKOVÁ, A.; NEJEDLÁ, M. Interní ošetřovatelství II. 1. vyd. dotisk. Praha: Grada, 2010. 212 s. ISBN 978-80-247-1777-7.
URBÁNKOVÁ, P.; URBÁNEK, L. a kol. Klinická výživa v současné praxí. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2008. 104 s. ISBN 978-80-7013-473-3.
WILHELM, Z. a kol. Výživa v onkologii. 2. přeprac. a dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2004. 259 s. ISBN 80-7013-410-0.
ZADÁK, Z. Výživa v intenzivní péči. 2. rozš. a aktual. vyd. Praha: Grada, 2008. 542 s. ISBN 978-80-247-2844-5.
ZADÁK, Z. Klinická výživa a metabolická péče u těžce nemocných. 1. vyd. Hradec Králové: Nukleus HK, 2000. 80 s. ISBN 80-86225-02-X.
BALÍKOVÁ, M. Forenzní a klinická toxikologie: laboratorní toxikologická vyšetření. 1. vyd. - dotisk. Praha: Galén, 2007. 140 s. ISBN 978-80-7262-284-9.
ČERMÁKOVÁ, M.; ŠTĚPÁNOVÁ, I. Klinická biochemie - 1. díl. 2. uprav. vyd. Brno: NCO NZO, 2010. 130 s. ISBN 978-80-7013-515-0.
DOLEŽALOVÁ, V. a kol. Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii. 4. přeprac. vyd. Brno: IDVPZ, 1995. 286 s. ISBN 80-7013-198-5.
DOSTÁL, J. a kol. Biochemie : pro posluchače bakalářských oborů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 158 s. ISBN 978-80-210-5020-4.
DVOŘÁČKOVÁ, S. a kol. Praktikum lékařské chemie a biochemie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 165 s. ISBN 80-244-1465-1.
Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů. Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, 2004, č. 7, 2004, s.10-11.
FRIEDECKÝ, B.; KRATOCHVÍLA, J.; KUBÍČEK, J. Metrologie chemických měření v laboratorní medicíně 2006. 1. vyd. Praha: Česká společnost klinické biochemie, 2006. ISBN 80-239-7656-7.
HIRT, M. a kol. Soudní lékařství. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 82 s. ISBN 978-80-210-4583-5.
HRSTKOVÁ, H. Významné jedovaté rostliny v našem okolí. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2002. 253 s. ISBN80-7013-353-8.
KALOUSOVÁ, M. a kol. Patobiochemie ve schématech. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 264 s. ISBN 80-247-1522-8.
KAPLAN, P. a kol. Chemie a biochemie pro bakaláře. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 162 s. ISBN 80-210-2190-X.
KARLSON, P. a kol. Pathobiochemie. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 480 s.
LÜLLMANN, H.; MOHR, K.; WEHLING, M. Farmakologie a toxikologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2004. 728 s. ISBN80-247-0836-1.
NETOPILOVÁ, M.; DRŠATA, J. Vybrané kapitoly z patobiochemie - 1. díl. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 253 s. ISBN 978-80-246-1576-9.
NOVÁK, F. Úvod do klinické biochemie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 341 s. ISBN 80-246-0366-7.
ODSTRČIL, J. Biochemie. 2. uprav. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 161 s. ISBN 80-7013-425-9.
PEŠTÁLOVÁ, M. Toxikologie. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 37 s. ISBN 80-7013-382-1.
PROKEŠ, J. Základy toxikologie : obecná toxikologie a ekotoxikologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 248 s. ISBN80-7262-301-X.
PRUDIL, L. Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. 4. dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 77 s. ISBN 80-7013-433-X.
RACEK, J. Klinická biochemie. 2. přeprac. vyd. Praha: Galén, 2006. 329 s. ISBN 80-7262-324-9.
REIDL, O.; VONDRÁČEK, V. a kol. Klinická toxikologie: toxikologie léků, potravin, jedovatých živočichů a rostlin. 5. přeprac. vyd. Praha: Avicenum, 1980. 820 s.
SRŠATÁ, J. a kol. Vybrané kapitoly z patobiochemie - 2. díl: Patologické stavy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 187 s. ISBN 978-80-246-1715-2.
ŠEVELA, K.; WIMĚTALOVÁ, M. Akutní toxikologie pro sestry. 1. vyd. Brno: Neptun, 2002. 99 s. ISBN 80-902896-3-0.
ŠTEFAN, J.; MACH, J. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxí. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 247 s. ISBN 80-247-0931-7.
ŠTERN, P. Obecná a klinická biochemie pro bakalářské obory studia. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 219 s. ISBN 80-246-1025-6.
ŠVARC, V. Úvod do lékařské chemie a biochemie pro bakalářské studium. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 116 s. ISBN 80-246-0271-7.
VALÍČEK, P. a kol. Rostlinné omamné drogy. 1. vyd. Benešov: Start, 2000. 191 s. ISBN 80-86231-09-7.
VEČERKOVÁ, J. Biotransformace léčiv a její význam pro toxikologickou praxí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 69 s. ISBN 80-7184-450-0.
VEČERKOVÁ, J. Postupy při záchytu a identifikací léčiv a jejich metabolitů v biologickém materiálu pomocí chromatografie na tenkých vrstvách. 1. vyd. Praha: SPN, 1983. 240 s.
VOET, D.; VOETOVÁ, J. G. Biochemie. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing,1995. 1325 s. ISBN 80-85605-44-9.
VOLF, R. Elektroanalytické metody. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 1993. 193 s. ISBN 80-7080-191-3.
VOREL, F. a kol. Soudní lékařství. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 600 s. ISBN 80-7169-728-1.
ZIMA, T. Laboratorní diagnostika. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2007. 906 s. ISBN 978-80-7262-372-3.
ZVÁROVÁ, J. Základy statistiky pro biomedicíncké obory. 1. vyd. - dotisk. Praha: Karolinum, 2004. 218 s. ISBN 80-7184-786-0.
J. MARHOLD: Přehled průmyslové toxikologie - organické látky, svazek 1 a 2, Avicenum Praha, 1986.
J. MARHOLD: Přehled průmyslové toxikologie - anorganické látky, Avicenum Praha, 1980.
J. PROKEŠ a kol.: Úvod do toxikologie, Praha 2005.
Základy toxikologie II. Karolinum, Praha 1998.