EPIS® Právní systém | Plné znění - Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR • Částka: 5 • Rok: 2008

Věstník MZd ČR, částka 5/2008

ZPRÁVY A SDĚLENÍ

6.

RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

Ministerstvo zdravotnictví zveřejňuje k zajištění specializačního vzdělávání pro nelékařské zdravotnické pracovníky podle podle ustanovení §45 odst. 1 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí, rámcové vzdělávací programy pro specializační vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků.

Obsah:

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU PŘÍPRAVA RADIOFARMAK

Farmaceutický asistent pro přípravu radiofarmak dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU LÉČIVÉ ROSTLINY

Farmaceutický asistent pro léčivé rostliny dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU FARMACEUTICKÁ KONTROLA

Farmaceutický asistent pro farmaceutickou kontrolu dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU PŘÍPRAVA NÁROČNÝCH LÉKOVÝCH FOREM

Farmaceutický asistent pro přípravu náročných lékových forem dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU ZDRAVOTNICKÉ PROSTŘEDKY

Farmaceutický asistent pro zdravotnické prostředky dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU HEMATOLOGIE A TRANSFUSNÍ SLUŽBA PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro hematologii a transfusní službu dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU KLINICKÁ BIOCHEMIE PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro klinickou biochemii dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilost

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU KLINICKÁ ANTROPOLOGIE PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický antropolog dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU KLINICKÁ GENETIKA PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro klinickou genetiku dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU KLINICKÝ INŽENÝR PRO TERAPEUTICKÉ ZDRAVOTNICKÉ PŘÍSTROJE

Klinický inženýr pro terapeutické zdravotnické přístroje dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU KOMUNITNÍ PÉČE V PORODNÍ ASISTENCI

Porodní asistentka pro komunitní péči dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU LÉKAŘSKÁ IMUNOLOGIE PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro lékařskou imunologii dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro lékařskou mikrobiologii dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU NUKLEÁRNÍ MEDICÍNA PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro nukleární medicínu dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI KOMUNITNÍ NUTRIČNÍ PÉČE

Nutriční terapeut pro komunitní péči dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI VÝŽIVA DĚTÍ

Nutriční terapeut pro výživu dětí dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI VÝŽIVA V TĚŽKÝCH STAVECH

Nutriční terapeut pro výživu v těžkých stavech dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU ODBORNÝ PRACOVNÍK V LABORATORNÍCH METODÁCH PRO OCHRANU VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ

Klinický bioanalytik pro ochranu veřejného zdraví dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU ORGANIZACE A ŘÍZENÍ ZDRAVOTNICTVÍ (OŘZ)

Specialista v organizaci a řízení zdravotnictví dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU KLINICKÁ TECHNIKA SE ZAMĚŘENÍM NA PERFUZIOLOGII PRO BIOMEDICÍNSKÉ TECHNIKY

Klinický technik - perfuziolog dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVENÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU PERFUZIOLOGIE PRO VŠEOBECNÉ SESTRY

Klinický perfuziolog dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU PŘÍPRAVA RADIOFARMAK PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Specialista v přípravě radiofarmak dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU RADIOLOGICKÁ FYZIKA V NUKLEÁRNÍ MEDICÍNĚ

Klinický radiologický fyzik pro nukleární medicínu dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU RADIOLOGICKÁ FYZIKA V RADIOTERAPII

Klinický radiologický fyzik pro radioterapii dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU RADIOLOGICKÁ FYZIKA V RADIOGIAGNOSTICE

Klinický radiologický fyzik pro radiodiagnostiku dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU KLINICKÁ SOUDNÍ TOXIKOLOGIE PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro soudní toxikologii dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU FIXNÍ A SNÍMATELNÉ NÁHRADY

Zubní technik pro fixní a snímatelné náhrady dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU ORTODONCIE

Zubní technik pro ortodoncii dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU PŘÍPRAVA RADIOFARMAK

Farmaceutický asistent pro přípravu radiofarmak

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory

specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v přípravě radiofarmak je připravit farmaceutické asistenty pro vykonávání činností podle §91 a specializovaných činností v oblasti přípravy radiofarmak podle §92 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu je:

získání odborné způsobilosti k výkonu povolání farmaceutický asistent ukončením kvalifikačního studia

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky výkonu povolání z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

V průběhu celého studia musí účastník:

plnit dílčí úkoly vyplývající z jednotlivých modulů:

a) formou přednášek, seminářů a konzultací absolvovat minimálně 4 týdny teoretické výuky na akreditovaném pracovišti

b) absolvovat praxi v délce nejméně 4 týdnů (2 x 2 týdny) v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště

absolvovat praxi ke speciálnímu modulu na odborném akreditovaném pracovišti s přípravou radiofarmak v délce nejméně 2 týdny

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště v souladu s požadavky určenými vedoucím studia

vypracovat závěrečnou práci, která se tematicky vztahuje ke speciálnímu modulu a navazuje na vědomosti a dovednosti získané v rámci absolvované praxe v délce nejméně 4 týdny v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části dle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že

absolvoval povinné moduly vzdělávacího programu

získal stanovený počet kreditů

absolvoval příslušnou stáž

splnil výkony stanovené vzdělávacím programem

předložil závěrečnou práci

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru příprava radiofarmak je stanovena na 36 měsíců, lze ji prodloužit či zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje moduly základní, odborné, speciální a obsahuje:

teoretickou výuku poskytující prohloubení vědomostí z věd, na nichž je založena činnost farmaceutického asistenta se specializovanou způsobilostí

praktickou výuku, zaměřenou na rozvinutí dovedností pro vysoce specializované činnosti v oboru specializace.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Organizace a provoz farmaceutických pracovišť

Cíl: Doplnit vědomosti a dovednosti v problematice organizace a provozu odborných pracovišť s přípravou radiofarmak.

Vědomosti:

znát platné právní předpisy a normy spojené s činností pracovišť s přípravou radiofarmak

znát platnou zdravotnickou a lékovou legislativu se zaměřením na bezpečnost léčiv a radiační ochranu

znát organizaci a systém kontroly léčiv v ČR

znát principy tvorby standardů pro přípravu radiofarmak

znát základy krizového managementu

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

zvládat provozní a dokumentační činnost na pracovištích s přípravou radiofarmak

podílet se na praktickém provádění odborné a hospodářské administrativy

podílet se na statistické analýze dat pro vědecké a výzkumné účely

podílet se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek

4.2.Vědomosti a dovednosti odborných modulů

Doplnění vědomostí ze somatologie a fyziologie v daném rozsahu a z jaderné a radiační fyziky

4.2.1. Vybrané kapitoly z fyziologie a somatologie

Cíl: Získat souhrnný pohled na jednotlivé funkce organizmu od molekulární až k orgánové úrovni jako prostředek k poznání funkce zdravého těla a tím i pochopení funkce těla za patologických okolností.

Vědomosti:

znát základní životní funkce na buněčné úrovni

znát humorální a neuronální řídící mechanizmy

znát činnost jednotlivých orgánových soustav

znát stavbu lidského těla a jeho jednotlivé funkce

4.2.2. Základní pojmy z jaderné fyziky a fyziky ionizujícího záření

Cíl: Vysvětlit základní pojmy z oblasti jaderné a radiační fyziky, radioaktivity, metod detekce ionizujícího záření a radioizotopové scintigrafie. Podat informace o účincích záření a radiační ochraně.

Vědomosti:

znát stavbu atomu a základní zákonitosti jaderných reakcí

znát definice a druhy ionizujícího záření

znát principy detekce ionizujícího záření a přístrojů pro detekci záření v nukleární medicíně

znát základní principy scintigrafického zobrazení a radionuklidy a radiofarmaka pro scintigrafii

znát základy výroby radionuklidů v jaderném reaktoru a v produkčních či lékařských cyklotronech

charakterizovat radionuklidy podle poločasu přeměny a emitovaného záření

znát biologické účinky ionizujícího záření

znát cíle a metody ochrany před zářením

Dovednosti:

provádět měření dávky a dávkového příkonu ionizujícího záření v laboratořích a ostatních pracovištích

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálního modulu

Prohloubení doposud získaných vědomostí a dovedností v přípravě a kontrole radiofarmak. Vypracování závěrečné práce.

Příprava radiofarmak

Cíl: Poskytnout ucelené vědomosti a dovednosti v oblasti teoretické a z hlediska metodických postupů i praktické přípravy radiofarmak a zároveň se zaměřit i na jejich klinické aplikace.

Vědomosti:

znát požadavky kladené na radiofarmaka, které se týkají především:

biologického chování - farmakokinetiky

fyzikální charakteristiky - poločasu rozpadu, energie záření

chemické čistoty

aktivity

radionuklidové čistoty

radiochemické čistoty

sterility a apyrogenity

znát zásady přípravy radiofarmak

mít podrobné znalosti o lékových formách radiofarmak

obecné postupy při přípravě radiofarmak

znát standardní operační postupy při přípravě radiofarmak

znát fyzikální, chemické a biologické metody hodnocení jakosti radiofarmak

znát použití radiofarmak v nukleární medicíně

znát použití radioaktivně značených látek ve výzkumu a dalších oblastech

seznámit se s právními aspekty v radiofarmacii

Dovednosti:

zvládat označování radiofarmak

zvládat dokumentaci pracovišť připravujících radiofarmaka

Výkony:

příprava radiofarmak	15 x
označení radiofarmak	15 x
provedení příslušných záznamů o přípravě	15 x
měření radioaktivity	25 x
kontrola radiochemické a radionuklidové čistoty	25 x

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činnosti

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání příprava radiofarmak, vykonává farmaceutický asistent pro přípravu radiofarmak činnosti uvedené v §91 a §92 vyhl. č. 424/2004 Sb.

Bez odborného dohledu a na základě indikace lékaře, farmaceuta nebo jiného odborně způsobilého zdravotnického pracovníka a v souladu s pokyny radiologického fyzika provádí praktickou část jednotlivého lékařského ozáření, a to přípravu a kontrolu radiofarmak, včetně dalších činností souvisejících s jejich přípravou, zejména příjem a instalaci generátorů, likvidaci zbytků a dekontaminaci pracoviště.

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a možných rizicích při výkonu povolání farmaceutického asistenta. Tato problematika je zahrnuta do základního modulu.

9. Literatura

Bravený, P. - Nováková, M. Stručný přehled lékařské fyziologie pro bakalářské studijní programy. 2 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999.

Český farmaceutický kodex. Praha: MZd, 1993.

Český lékopis 1 - 5. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0464-1.

Dylavský, I. Somatologie: učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 2.přeprac.a dopl.vyd. Olomouc: Epava, 2000. ISBN 80-86297-05-5.

Chalabala, M. et al. Technologie léků. 2 vyd. Praha: Galén, 2001. ISBN 80-7262-128-9.

Mourek, J. Fyziologie. Učebnice pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1190-7. Pokorný, J. Přehled fyziologie člověka - I. díl. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0228-8. Pokorný, J. Přehled fyziologie člověka - II. díl. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0229-6.

Stárková, M. Radiofarmaka - příprava a použití v nukleární medicíně. Brno: Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, 1980.

Tabulka č. 1

§92 FARMACEUTICKÝ ASISTENT PRO PŘÍPRAVU RADIOFARMAK
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Organizace a provoz farmaceutických pracovišť	P	1 - T	10
Odborný modul 4.2.1.	Vybrané kapitoly z fyziologie a somatologie	P	1 - T	10
Odborný modul 4.2.2.	Základní pojmy z jaderné fyziky a fyziky ionizujícího záření	P	1 - T	10
	Praxe - 1. část	P	2 - Pr.	10
Odborná praxe na akredit. pracovišti		P	2 - Pr.	20
2. ročník
Speciální modul 4.3.	Příprava radiofarmak	P	1 - T	10
	Praxe - 2. část	P	2 - Pr.	10
	Vypracování závěrečné práce: - konzultace	P	2 - T	20
	- praxe	P	4 - Pr.	20

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T- teorie, Pr.- praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU LÉČIVÉ ROSTLINY

Farmaceutický asistent pro léčivé rostliny

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v léčivých rostlinách je vykonávání činností podle §91 a specializovaných postupů v oblasti zacházení s léčivými rostlinami a léčivými přípravky připravenými a vyrobenými z léčivých rostlin podle §94 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1.Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu je:

získání odborné způsobilosti k výkonu povolání farmaceutický asistent ukončením kvalifikačního studia

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

plnit dílčí úkoly vyplývající z jednotlivých modulů:

a) formou přednášek, seminářů a konzultací absolvovat minimálně 4 týdny teoretické výuky na akreditovaném pracovišti

b) absolvovat praxi v délce nejméně 4 týdnů (2 x 2 týdny) v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště

absolvovat praxi ke speciálnímu modulu na akreditovaném lékárenském pracovišti se sortimentem léčivých přípravků z léčivých rostlin, v délce nejméně 2 týdny

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště v souladu s požadavky určenými vedoucím studia

2.3. Výstupní podmínky

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že

absolvoval povinné moduly vzdělávacího programu

získal stanovený počet kreditů

absolvoval příslušnou stáž

splnil výkony stanovené vzdělávacím programem

předložil závěrečnou práci

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru léčivé rostliny je stanovena na 36 měsíců, lze ji zkrátit či prodloužit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje moduly základní, odborné, speciální a obsahuje:

teoretickou výuku poskytující prohloubení vědomostí z věd, na nichž je založena činnost farmaceutického asistenta se specializovanou způsobilostí

praktickou výuku, zaměřenou na rozvinutí dovedností pro vysoce specializované činnosti v oboru specializace

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Organizace a provoz farmaceutických pracovišť

Cíl: Doplnit vědomosti a dovednosti v problematice organizace a provozu lékárenských zařízení, které uchazeč specializačního studia získal ve studiu pregraduálním.

Vědomosti:

znát platné právní předpisy a normy spojené s činností lékáren

znát organizaci a systém kontroly léčiv v ČR

znát postup při zneškodňování nepoužitelných léčiv

znát principy tvorby standardů pro výdej léčiv bez lékařského předpisu

znát základy krizového managementu

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

zvládat provozní a dokumentační činnost v lékárně

podílet se na praktickém provádění odborné a hospodářské administrativy

zvládat komunikaci s pacienty a zákazníky při výdeji léčivých přípravků bez lékařského předpisu

podílet se na statistické analýze dat pro vědecké a výzkumné účely

podílet se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek

4.2. Vědomosti a dovednosti odborných modulů

Doplnění vědomostí a dovedností z farmakologie a farmaceutické technologie v daném rozsahu.

4.2.1. Vybrané kapitoly z farmakologie a přípravy léčiv I

Cíl: Vysvětlit mechanizmus účinku léčiv, nežádoucí účinky léčiv a interakce léčiv. Získat informace o biofarmaceutických aspektech přípravy léčiv.

Vědomosti:

znát místa působení léčiv - buněčné mechanizmy

znát v přehledu farmakokinetiku, jejíž součástí je absorpce, distribuce, metabolismus a eliminace léčiva z organizmu

mít přehled o nežádoucích účincích léčiv a interakcích léčiv

mít přehled o dávkách a dávkování léčiv

znát biofarmaceutické aspekty přípravy léčiv

mít přehled o pomocných látkách používaných při přípravě léčiv - jejich všeobecné vlastnosti, vliv na biologickou dostupnost léčivých látek , znát jejich systematiku

znát v přehledu inkompatibility vyskytující se při přípravě léčiv a možnosti jejich řešení

4.2.2. Vybrané kapitoly z farmakologie a přípravy léčiv II

Cíl: Získat systematický přehled léčiv podle jednotlivých farmakologických skupin a seznámit se s moderními lékovými formami a jejich správnou aplikací.

Vědomosti:

znát léčiva jednotlivých farmakologických skupin s ohledem na výdej léků bez lékařského předpisu a zároveň na výskyt účinných látek rostlinného původu

charakterizovat jednotlivé typy aplikačních forem léčiv a znát požadavky na jejich jakost

znát problematiku stálosti a stabilizace léčiv v souvislosti s jejich přípravou

charakterizovat kosmetické prostředky z pohledu jejich použití a aktivních látek v nich obsažených se zaměřením na látky rostlinného původu

charakterizovat farmaceutické obaly a obalový materiál z pohledu možných interakcí s léčivem

Dovednosti:

orientovat se v získaných informacích o léčivech a využít je v poradenské činnosti při výdeji bez lékařského předpisu

tvořit doporučené postupy pro výdej léčiv bez lékařského předpisu

Výkony:

zhotovit technologicky odlišné přípravky představující instilace, topické gelové přípravky,

čípky, globule nebo dělené prášky	15 x
provést kontrolu	15 x
vypracovat protokol s použitým postupem	15 x

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálního modulu

Zaměření na vlastní problematiku léčivých rostlin a jejich využití ve fytoterapii.

Vypracování závěrečné práce.

Rostlinné drogy a jejich využití ve fytoterapii

Cíl: Prohloubit doposud získané vědomosti a dovednosti v oblasti používání rostlinných drog se zaměřením na poradenskou činnost při prodeji léčivých čajů, čajových směsí a léčivých přípravků s obsahem výtažků z rostlinných drog.

Vědomosti:

znát význam účinných látek v rostlinných drogách a jejich využití ve fytoterapii

znát rozdělení léčivých rostlin podle obsahu účinných látek

znát základní principy a postavení léčivých rostlin v homeopatii

znát technologie zpracování rostlinných drog z hlediska správné výrobní praxe (např. čajové směsi, extrakční lékové formy)

znát principy sestavování nových receptur čajových směsí

znát způsoby asanace rostlinných drog

Dovednosti:

připravit čajovou směs podle dané receptury

charakterizovat čajovou směs podle složení a doporučit její využití ve fytoterapii

využít teoretických znalostí účinných látek rostlinných drog v poradenské činnosti při prodeji léčivých čajů, čajových směsí a léčivých přípravků včetně léčebné kosmetiky s obsahem rostlinných látek

Výkony:

navrhnout složení čajové směsi podle požadovaného léčebného účinku	2 x
navrhnout texty etiket na obaly čajových směsí	5 x
připravit IVLP s obsahem účinné látky rostlinného původu	5 x
prokázat znalost léčebného účinku obsahových látek rostlinných drog v poradenské činnosti	30 x
provést kontrolu správného skladování rostlinných drog	5 x

5. Formy specializačního vzdělávání

6. Charakteristika činnosti

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání léčivé rostliny, vykonává farmaceutický asistent pro léčivé rostliny činnosti uvedené v §91 a §94 vyhl. č. 424/2004 Sb.

Bez odborného dohledu a bez indikace

zajišťuje nákup léčivých rostlin a jejich skladování,

provádí poradenskou činnost při prodeji léčivých přípravků z léčivých rostlin.

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Literatura

Bartošíková, Z. - Jobánková, M. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Brno: IDV PZ, 2000. ISBN 80-7013-288-4.

Český lékopis 1 - 5. Praha : Grada, 2002. ISBN 80-247-0464-1.

Framm, J.- Plaček, D. Profily léčiv. Praha: Grada, 2002

Chalabala, M. Technologie léků: Galenika.Praha: Galén,1997. ISBN 80-85824-68-X

Chalabala, M. et al. Technologie léků. 2. vyd. Praha: Galén, 2001. ISBN 80-7262128-9.

Janča, J.- Zentrich, J. Herbář léčivých rostlin - 1.díl. Praha: Eminent, 1994 ISBN 80-85876-02-7. Janča, J.- Zentrich, J. Herbář léčivých rostlin - 2.díl. Praha: Eminent, 1995 ISBN 80-85876-04-3. Janča, J.- Zentrich, J. Herbář léčivých rostlin - 3.díl. Praha: Eminent, 1995 ISBN 80-85876-14-0. Janča, J.- Zentrich, J. Herbář léčivých rostlin - 4.díl. Praha: Eminent, 1996 ISBN 80-85876-20-5. Janča, J.- Zentrich, J. Herbář léčivých rostlin - 5.díl. Praha: Eminent, 1997 ISBN 80-85876-32-9. Janča, J.- Zentrich, J. Herbář léčivých rostlin - 6.díl. Praha: Eminent, 1998 ISBN 80-85876-45-0.

Janča, J.- Zentrich, J. Herbář léčivých rostlin - 7.díl.: Receptář. Praha: Eminent, 1999. ISBN 80-7281-000-6. Kol. Barevný atlas farmakologie 2. vyd. Praha: Grada, 2001. ISBN 80-7169-973-X. Květina, J.-Herink, J.-Vopršalová, M. Základy farmakologie, díl 1.-3. Brno:

Veterinární a Farmaceutická univerzita Brno, 1998 - 2000

Modr, Z.-Hejlek, J.-Šedivý, J. Praescriptiones magistrales. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-7169-105-4. Zemanová, J. Příprava léků. Praha: Avicenum,1987.

Zemanová, J. Technologie lékových forem. Praha: Avicenum, 1982.

Zentrich, J.A. Speciální metody fatoterapie: Praktický doplněk Herbáře léčivých rostlin. Praha: Eminent, 2001. ISBN 80-7281-056-1.

Tabulka č. 1

§94 FARMACEUTICKÝ ASISTENT PRO LÉČIVÉ ROSTLINY
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Organizace a provoz farmaceutických pracovišť	P	1 - T	10
Odborný modul 4.2.1.	Vybrané kapitoly z farmakologie a přípravy léčiv I	P	1 - T	10
Odborný modul 4.2.2.	Vybrané kapitoly z farmakologie a přípravy léčiv II	P	1 - T	10
	Praxe - 1. část	P	2 - Pr.	10
Odborná praxe na akredit. pracovišti		P	2 - Pr.	20
2. ročník
Speciální modul 4.3.	Rostlinné drogy a využití ve fytoterapii	P	1 - T	10
	Praxe - 2. část	P	2 - Pr.	10
	Vypracování závěrečné práce - konzultace	P	2 - T	20
	- praxe	P	4 - Pr.	20

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T-teorie, Pr.- praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU FARMACEUTICKÁ KONTROLA

Farmaceutický asistent pro farmaceutickou kontrolu

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti ve farmaceutické kontrole je připravit farmaceutické asistenty pro vykonávání činností podle §91 a specializovaných postupů v oblasti farmaceutické kontroly léčiv podle §93 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu je:

získání odborné způsobilosti k výkonu povolání farmaceutický asistent. ukončením kvalifikačního studia

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

plnit dílčí úkoly vyplývající z jednotlivých modulů:

a) formou přednášek, seminářů a konzultací absolvovat minimálně 4 týdny teoretické výuky na akreditovaném pracovišti

b) absolvovat praxi v délce nejméně 4 týdnů (2 x 2 týdny) v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště

absolvovat praxi ke speciálnímu modulu na akreditovaném odborném pracovišti, které se zabývá farmaceutickou kontrolou léčiv, v délce nejméně 2 týdny

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště v souladu s požadavky určenými vedoucím studia

2.3. Výstupní podmínky

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že

absolvoval povinné moduly vzdělávacího programu

získal stanovený počet kreditů

absolvoval příslušnou stáž

splnil výkony stanovené vzdělávacím programem

předložil závěrečnou práci

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru farmaceutická kontrola je 6 měsíců, lze ji prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky a získání nejméně 120 kreditů.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje moduly základní, odborné, speciální a obsahuje:

teoretickou výuku poskytující prohloubení vědomostí z věd, na nichž je založena činnost farmaceutického asistenta se specializovanou způsobilostí

praktickou výuku, zaměřenou na rozvinutí dovedností pro vysoce specializované činnosti v oboru specializace.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Organizace a provoz farmaceutických pracovišť

Cíl: Doplnit vědomosti a dovednosti v problematice organizace a provozu farmaceutických kontrolních laboratoří, které uchazeč specializačního studia získal ve studiu pregraduálním.

Vědomosti:

znát organizaci a systém kontroly léčiv v ČR

znát platné právní předpisy a normy spojené s činností farmaceutických kontrolních laboratoří

znát zásady správné výrobní praxe (požadavky kladené na prostory pro výrobu, skladování a expedici léčiv)

znát zásady hygienického režimu v lékárnách

znát metody statistického zpracování výsledků analýz a dokumentační práce o provedených rozborech

znát principy tvorby standardů pro činnost v kontrolních laboratořích

znát základy krizového managementu

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

využít výpočetní techniku v rámci laboratorních informačních systémů a vyhodnocovacích programů

podílet se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek

4.2. Vědomosti a dovednosti odborných modulů

Doplnění vědomostí z farmaceutické chemie v daném rozsahu a v metodách kvalitativní analýzy léčiv.

4.2.1. Vybrané kapitoly z farmaceutické chemie

Cíl: Poskytnout ucelený pohled na léčiva a pomocné látky chemického charakteru v rozsahu nezbytném pro zvládnutí navazující disciplíny - kontroly léčiv.

Vědomosti:

znát názvosloví léčiv

znát význam a vliv chemické struktury na farmakodynamické a farmakokinetické procesy, které probíhají při podání léčiv do organismu

znát fyzikálně-chemické vlastnosti a jejich význam pro účinek léčiv

znát vzájemné interakce léčiv na základě jejich chemického složení

znát v přehledu pomocné látky nejčastěji se vyskytující v léčivých přípravcích

znát vybrané skupiny chemických léčiv roztříděných z hlediska farmako dynamiky

4.2.2. Metody chemicko-biologické analýzy léčiv

Cíl: Získat přehled ve fyzikálně-chemických analytických metodách a principech metod biologického hodnocení léčiv.

Vědomosti:

znát obecná ustanovení platného lékopisu o zkoušení léčiv

znát metody kvalitativní analýzy léčiv

znát principy biologického zkoušení léčiv

znát požadavky platného lékopisu na mikrobiologické zkoušení léčiv

znát metody kontroly drog podle platného lékopisu

znát metody zkoušení radioaktivních léčiv

znát metody zkoušení galenických přípravků podle platného lékopisu

znát hodnocení obalů

Dovednosti:

zvládat obtížnější metody kvalitativní analýzy léčiv

zvládat lékopisné metody zkoušení drog a čajových směsí

zvládat obtížnější metody zkoušení galenických přípravků dle platného lékopisu

Výkony:

Dle platného lékopisu a platných norem provést :

zkoušky totožnosti léčiv	15 x
zkoušky na čistotu	15 x
kontrolu náležitostí signatur IPL	15 x

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálního modulu

Zaměření na vlastní problematiku kvantitativní analýzy léčiv

4.3.1. Speciální metody farmaceutické analýzy léčiv

Cíl: Prohloubení doposud získaných vědomostí a dovedností v metodách kvantitativní analýzy léčiv a ve speciálních metodách farmaceutické analýzy.

Vědomosti:

znát metody kvantitativní analýzy léčiv

znát metody instrumentální analýzy používané v kontrole léčiv, se zaměřením především na:

- chromatografické metody

- elektrochemické metody

- elektroforetické metody

Dovednosti:

vyhodnotit matematicko-statistické zpracování výsledků analýz

Výkony:

provést stanovení obsahu účinných látek u vybraných HVLP	10 x
provést stanovení obsahu účinných látek u vybraných IPL	10 x
vypracovat protokoly o provedených stanoveních	20 x

5. Formy specializačního vzdělávání

6. Charakteristika činnosti

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání farmaceutická kontrola vykonává farmaceutický asistent pro farmaceutickou kontrolu činnosti uvedené v §91 a §93 vyhl. č. 424/2004 Sb.

Bez odborného dohledu a bez indikace

provádí analýzy léčiv, zkoušky na mikrobiologickou nezávadnost a sterilitu

ověřuje stabilitu léčivých látek a přípravků podle standardů

připravuje přesné standardní a srovnávací roztoky a živné půdy

zabezpečuje dekontaminaci veškerého mikrobiologického materiálu a specifické požadavky hygienického režimu

provádí kontrolní činnosti zaměřené na hodnocení jakosti léčiv

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

9. Literatura

Český farmaceutický kodex. Praha: MZd ,1993 Český lékopis 1 - 5. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0464-1

Hartl, J. - Palát, K. Farmaceutická chemie I (obecná část). Praha: Karolinum,1998.

Hartl, J. a kol. Farmaceutická chemie II (centrální a periferní nervový systém). Praha: Karolinum, 1994.

Hartl, J. a kol. Farmaceutická chemie II/1 (vegetativní nervový systém). Praha: Karolinum, 2001.

Hartl, J. a kol. Farmaceutická chemie III (oběhová a krevní soustava, trávicí a vylučovací soustava). Praha: Karolinum, 2000.

Hartl, J. - Palát, K. Farmaceutická chemie IV (chemoterapeutika). Praha: Karolinum, 1992. Karlíček, R. a kol. Analytická chemie. Praha: Karolinum, 2000.

Kúster, F.W. - Thiel, A. Chemicko-analytické výpočetní tabulky. Praha: Academia, 1988 Melichar, B. a kol. Chemická léčiva. Praha: Avicenum, 1987.

Melicherčíková,V. Dezinfekce a sterilizace ve zdravotnictví : aktuální přehled. Praha: Grada, 1994. Salaš, J. Analytická chemie. Avicenum, 1987

Votava, M. Lékařská mikrobiologie. Brno: Neptun, 2001. ISBN 80-902896-2-2.

Tabulka č. 1

§93 FARMACEUTICKÝ ASISTENT PRO FARMACEUTICKOU KONTROLU
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Organizace a provoz farmaceutických pracovišť	P	1 - T	10
Odborný modul 4.2.1.	Vybrané kapitoly z farmaceutické chemie	P	1 - T	10
Odborný modul 4.2.2.	Metody chemicko-biologické analýzy léčiv	P	1 - T	10
	Praxe - 1. část	P	2 - Pr.	10
Odborná praxe na akredit. pracovišti		P	2 - Pr.	20
2. ročník
Speciální modul 4.3.	Speciální metody farmaceutické analýzy léčiv	P	1 - T	10
	Praxe - 2. část	P	2 - Pr.	10
	Vypracování závěrečné práce: - konzultace	P	2 - T	20
	- praxe	P	4 - Pr.	20

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T- teorie, Pr.- praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU PŘÍPRAVA NÁROČNÝCH LÉKOVÝCH FOREM

Farmaceutický asistent pro přípravu náročných lékových forem

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory

specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v přípravě náročných lékových forem je připravit farmaceutické asistenty pro vykonávání činností podle §91 a specializovaných postupů v oblasti přípravy náročných lékových forem podle §96 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu je:

získání odborné způsobilosti k výkonu povolání farmaceutický asistent ukončením kvalifikačního studia

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

plnit dílčí úkoly vyplývající z jednotlivých modulů:

a) formou přednášek, seminářů a konzultací absolvovat minimálně 4 týdny teoretické výuky na akreditovaném pracovišti

b) absolvovat praxi v délce nejméně 4 týdnů (2 x 2 týdny) v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště

absolvovat praxi ke speciálnímu modulu na akreditovaném odborném pracovišti, které se zabývá přípravou cytostatik, v délce nejméně 2 týdny

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště v souladu s požadavky určenými vedoucím studia

vypracovat závěrečnou práci, která se tematicky vztahuje ke speciálnímu modulu a navazuje na vědomosti a dovednosti získané nejméně 4 týdny v rámci vlastního nebo jiného odborného v rámci absolvované praxe, v délce pracoviště

2.3. Výstupní podmínky

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že

absolvoval povinné moduly vzdělávacího programu

získal stanovený počet kreditů

absolvoval příslušnou stáž

splnil výkony stanovené vzdělávacím programem

předložil závěrečnou práci

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru příprava náročných lékových forem je 24 měsíců, lze ji zkrátit či prodloužit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky a získání nejméně 120 kreditů.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje moduly základní, odborné, speciální a obsahuje:

teoretickou výuku poskytující prohloubení vědomostí z věd, na nichž je založena činnost farmaceutického asistenta se specializovanou způsobilostí

praktickou výuku, zaměřenou na rozvinutí dovedností pro vysoce specializované činnosti v oboru specializace.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Organizace a provoz farmaceutických pracovišť

Cíl: Doplnit teoretické znalosti a praktické dovednosti v problematice organizace a provozu odborných pracovišť s přípravou náročných lékových forem, které uchazeč získal ve studiu pregraduálním.

Vědomosti:

platné právní předpisy a normy spojené s činností lékáren, se zaměřením na oddělení s přípravou náročných lékových forem

znát organizaci a systém kontroly léčiv v ČR

znát zásady správné lékárenské praxe podle platné vyhlášky

znát hygienický řád lékáren

znát zásady práce s nebezpečnými látkami

znát postup při zneškodňování nepoužitelných léčiv

znát etické a právní aspekty práv pacientů

znát zásady poskytování první pomoci

znát základy krizového managementu

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

zvládat provozní a dokumentační činnost v lékárně

podílet se na praktickém provádění odborné a hospodářské administrativy

podílet se na statistické analýze dat pro vědecké a výzkumné účely

poskytovat první pomoc u vybraných stavů

podílet se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek

4.2. Vědomosti a dovednosti odborných modulů

Doplnění vědomostí a dovedností z farmakologie v daném rozsahu a přípravy léčivých přípravků v lékárnách se zaměřením na přípravu náročných lékových forem.

4.2.1. Vybrané kapitoly z farmakologie a přípravy léčiv I

Cíl: Vysvětlit mechanizmus účinku léčiv, nežádoucí účinky léčiv a interakce léčiv. Získat informace o biofarmaceutických aspektech přípravy léčiv.

Vědomosti:

znát místa působení léčiv - buněčné mechanizmy

znát v přehledu farmakokinetiku, jejíž součástí je absorpce, distribuce, metabolismus a eliminace léčiva z organizmu

mít přehled o nežádoucích účincích léčiv a interakcích léčiv

mít přehled o dávkách a dávkování léčiv

znát biofarmaceutické aspekty přípravy léčiv

mít přehled o pomocných látkách používaných při přípravě léčiv - jejich všeobecné vlastnosti, vliv na biologickou dostupnost léčivých látek, znát jejich systematiku

znát v přehledu inkompatibility vyskytující se při přípravě léčiv a možnosti jejich řešení

4.2.2. Vybrané kapitoly z farmakologie a přípravy léčiv II

Cíl: Získat systematický přehled léčiv podle jednotlivých farmakologických skupin a seznámit se s moderními lékovými formami a jejich správnou aplikací.

Vědomosti:

znát léčiva jednotlivých farmakologických skupin se zaměřením na cytostatika

charakterizovat jednotlivé typy aplikačních forem léčiv a znát požadavky na jejich jakost

znát problematiku stálosti a stabilizace léčiv v souvislosti s jejich přípravou

charakterizovat farmaceutické obaly a obalový materiál z pohledu možných interakcí s léčivem

Dovednosti:

orientovat se v získaných informacích a využít je v přípravě IPL

Výkony:

zhotovit technologicky odlišné přípravky představující instilace,

topické gelové přípravky, čípky, globule nebo dělené prášky	15 x
provést kontrolu	15 x
vypracovat protokol s použitým postupem	15 x

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálního modulu

Zaměření na vlastní problematiku přípravy náročných lékových forem. Vypracování závěrečné práce.

Příprava náročných lékových forem

Cíl: Prohloubení doposud získaných vědomostí a dovedností v oblasti přípravy náročných lékových forem - parenterálií, cytostatik, očních přípravků.

Vědomosti:

Příprava parenterálií:

charakterizovat přípravky se zvýšenými nároky na mikrobiologickou čistotu

znát výrobu a přípravu, sterilizaci a kontrolu

znát používané pomocné látky

znát v přehledu kategorie přípravků

znát obaly používané při přípravě parenterálií

Příprava cytostatik:

charakterizovat skupinu cytostatik

znát druhy účinných látek a jejich vlastnosti

znát pomocné látky používané v přípravě

znát zásady přípravy a manipulace

znát kontrolu přípravků

znát obaly používané při přípravě cytostatik

Příprava očních přípravků:

znát rozdělení očních přípravků

znát účinné látky a jejich vlastnosti

znát pomocné látky používané v přípravě

znát postupy přípravy

znát kontrolu přípravků

znát obaly používané pří přípravě očních kapek

znát zásady správné adjustace

Dovednosti:

zvládat přípravu náročných lékových forem na základě získaných vědomostí

zvládat dokumentační činnost spojenou s přípravou náročných lékových forem

Výkony:

zhotovit přípravky ze skupiny:

- očních přípravků

- parenterálií

- cytostatik ... 15 x

vypracovat protokol o použitých postupech a kontrole s uvedením správné

adjustace, příp. s doplněním aplikačních pomůcek ... 15 x

5. Formy specializačního vzdělávání

6. Charakteristika činnosti

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání příprava náročných lékových forem, vykonává farmaceutický asistent pro přípravu náročných lékových forem činnosti uvedené v §91 a §96 vyhl. č. 424/2004 Sb.

Bez odborného dohledu a indikace provádí kontrolu

správné manipulace s léčivy, zejména cytostatiky

zabezpečení správné lékárenské praxe, kontrolu zabezpečení aseptického prostředí a správné funkce přístrojů a zařízení, například izolátorů

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

9. Literatura

Český farmaceutický kodex. Praha: MZd , 1993

Český lékopis 1-5. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0464-1

Dóczeová, A.- Krčmény, V. - Novotný, J. Vybrané kapitoly z klinickej farmakológie a chemoterapie. Trnava: Trnavská univerzita, 2003. ISBN 80-89104-14-2.

Framm, J. - Plaček, D. Profily léčiv. Praha: Grada, 2002.

Chalabala, M. Technologie léků: galenika. Praha: Galén, 1997. ISBN 80-85824-68-X.

Chalabala, M. et al. Technologie léků. 2 vyd. Praha: Galén, 2001. ISBN 80-7262-128-9. Kol. Barevný atlas farmakologie.2 vyd. Praha: Grada, 2001. ISBN 80-7169-973-X.

Květina, J. - Herink, J. - Vopršalová, M. Základy farmakologie, díl 1.-3. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 1998 - 2000

Melicherčíková, V. Dezinfekce a sterilizace ve zdravotnictví: aktuální přehled. Praha: Grada, 1994.

Modr, Z. - Hejlek, J. - Šedivý, J. Praescriptiones magistrales. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-7169-105-4.

Votava, M. Lékařská mikrobiologie. Brno: Neptun, 2001. ISBN 80-902896-2-2.

Zemanová, J. Příprava léků. Praha: Avicenum, 1987.

Zemanová, J. Technologie lékových forem. Praha: Avicenum,1982.

Tabulka č. 1

§96 FARMACEUTICKÝ ASISTENT PRO PŘÍPRAVU NÁROČNÝCH LÉKOVÝCH FOREM
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Organizace a provoz farmaceutických pracovišť	P	1 - T	10
Odborný modul 4.2.1.	Vybrané kapitoly z farmakologie a přípravy léčiv I	P	1 - T	10
Odborný modul 4.2.2.	Vybrané kapitoly z farmakologie a přípravy léčiv II	P	1 - T	10
	Praxe - 1. část	P	2 - Pr.	10
Odborná praxe na akredit. pracovišti		P	2 - Pr.	20
2. ročník
Speciální modul 4.3.	Příprava náročných lékových forem	P	1 - T	10
	Praxe - 2. část	P	2 - Pr.	10
	Vypracování závěrečné práce: - konzultace	P	2 - T	20
	- praxe	P	4 - Pr.	20

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T- teorie, Pr.- praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU ZDRAVOTNICKÉ PROSTŘEDKY

Farmaceutický asistent pro zdravotnické prostředky

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory

specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti ve zdravotnických prostředcích je připravit farmaceutické asistenty pro vykonávání činností podle §91 a specializovaných postupů v oblasti skladování, výdeje a prodeje zdravotnických prostředků podle §95 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu je:

získání odborné způsobilosti k výkonu povolání farmaceutický asistent ukončením kvalifikačního studia

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

plnit dílčí úkoly vyplývající z jednotlivých modulů:

a) formou přednášek, seminářů a konzultací absolvovat minimálně 4 týdny teoretické výuky na akreditovaném pracovišti

b) absolvovat praxi v délce nejméně 4 týdnů (2 x 2 týdny) v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště

absolvovat praxi ke speciálnímu modulu na akreditovaném odborném pracovišti s výdejem a prodejem zdravotnických prostředků, v délce nejméně 2 týdny

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště v souladu s požadavky určenými vedoucím studia

vypracovat závěrečnou práci, která se tematicky vztahuje ke speciálnímu modulu a navazuje na vědomosti a dovednosti získané v rámci absolvované praxe, v délce nejméně 4 týdny v rámci vlastního nebo jiného odborného pracoviště.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části dle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že

absolvoval povinné moduly vzdělávacího programu

získal stanovený počet kreditů

absolvoval příslušnou stáž

splnil výkony stanovené vzdělávacím programem

předložil závěrečnou práci

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru zdravotnické prostředky je 36 měsíců, lze ji zkrátit či prodloužit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje moduly základní, odborné, speciální a obsahuje:

teoretickou výuku poskytující prohloubení vědomostí z věd, na nichž je založena činnost farmaceutického asistenta se specializovanou způsobilostí

praktickou výuku, zaměřenou na rozvinutí dovedností pro vysoce specializované činnosti v oboru specializace.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Organizace a provoz farmaceutických pracovišť

Cíl: Doplnit vědomosti a dovednosti v problematice organizace a provozu odborných pracovišť s výdejem a prodejem zdravotnických prostředků, které uchazeč specializačního studia získal ve studiu pregraduálním.

Vědomosti:

znát platné právní předpisy a normy spojené s činností prodejen a výdejen zdravotnických prostředků

znát ekonomiku prodejen a výdejen zdravotnických prostředků a oddělení komplexního zásobování

znát organizaci a systém kontroly zdravotnických prostředků

znát principy tvorby standardů pro výdej zdravotnických prostředků

znát základy krizového managementu

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

zvládat praktické provádění odborné a hospodářské administrativy

zvládat komunikaci s pacienty a zákazníky při výdeji a prodeji zdravotnických prostředků

podílet se na statistické analýze dat pro vědecké a výzkumné účely

podílet se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek

4.2. Vědomosti a dovednosti odborných modulů

Doplnění vědomostí ze somatologie a fyziologie v daném rozsahu a získání přehledu o základních materiálech pro výrobu zdravotnických prostředků.

4.2.1. Vybrané kapitoly z fyziologie a somatologie

Vědomosti:

znát základní životní funkce na buněčné úrovni

znát humorální a neuronální řídící mechanizmy

znát činnost jednotlivých orgánových soustav s ohledem na využití znalostí při výdeji a prodeji zdravotnických prostředků

znát stavbu lidského těla a jeho jednotlivé funkce s ohledem na výdej a prodej zdravotnických prostředků

4.2.2. Základní materiály pro výrobu zdravotnických prostředků

Cíl: Seznámit studující s materiály nejčastěji používanými při výrobě zdravotnických prostředků a s vlivem technologie výroby na jakost jednotlivých výrobků, jejich funkčnost, stálost a odolnost.

Vědomosti:

znát vliv technologie výroby na jakost výrobků, jejich funkčnost, stálost a odolnost

znát zásady konzervace, uchovávání a skladování zdravotnických prostředků

znát vliv sterilizace na zdravotnický materiál

znát jednotlivé druhy materiálů používaných pro výrobu zdravotnických prostředků

znát materiály pro výrobu obvazových prostředků a chirurgický šicí materiál

Dovednosti:

zvládat zásady správného způsobu skladování zdravotnických prostředků

zvládat příjem a výdej zdravotnických prostředků a pomůcek

Výkony:

provést příjem zboží - zadat údaje z faktur do počítače:

- podle kódů PDK

- podle kódů pojišťoven ... 3 x

podílet se na cenování zboží a jeho uložení dle šarží ... 3 x

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálního modulu

Zaměření na vlastní problematiku sortimentu zdravotnických prostředků a vypracování závěrečné práce.

Sortiment zdravotnických prostředků a pomůcek

Cíl: Prohloubení doposud získaných vědomostí a dovedností v oblasti sortimentu zdravotnických prostředků a pomůcek.

Vědomosti:

znát základní sortiment chirurgických nástrojů

znát speciální nástroje a pomůcky používané v chirurgii

znát nástroje a pomůcky používané ve stomatologii a stomatologických laboratořích

znát přístroje a pomůcky pro diagnostiku a terapii

znát obvazové prostředky

znát materiál pro rtg diagnostiku

znát základní protetické pomůcky a bandáže

znát nástroje a pomůcky používané v transfúzní službě

znát prostředky pro stomiky, diabetiky a inkontinentní pacienty

Dovednosti:

umět využít teoretických znalostí v poradenské činnosti při výdeji a prodeji zdravotnických prostředků a pomůcek

tvořit doporučené postupy pro výdej zdravotnických prostředků

Výkony:

provést pod odborným dohledem opakovaný výdej zdravot. prostředků a pomůcek na poukaz	40 x
provést retaxaci poukazů	10 x

Závěrečná práce:

vypracování závěrečné práce tematicky zaměřené na sortiment zdravotnických prostředků a pomůcek

konkrétní téma, rozsah a další potřebné informace budou sděleny vedoucím studia

5. Formy specializačního vzdělávání

6. Charakteristika činnosti

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání zdravotnické prostředky, vykonává farmaceutický asistent pro zdravotnické prostředky uvedené v §91 a §95 vyhl. č. 424/2004 Sb. Bez odborného dohledu a bez indikace

zajišťuje výdej úplného sortimentu zdravotnických prostředků,

provádí poradenskou činnosti v oblasti výběru, správného použití a uchovávání zdravotnických prostředků a dalších výrobků souvisejících s péčí o zdraví.

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

9. Literatura

Bartošíková, Z. - Jobánková, M. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky Brno: IDV PZ, 2000. ISBN 80-7013-288-4.

Bravený, P. - Nováková, M. Stručný přehled lékařské fyziologie pro bakalářské studijní programy. 2 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999

Český lékopis 1 - 5. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0464-1.

Dylavský ,,I. Somatologie: učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 2. přeprac. a dopl. vyd. Olomouc: Epava, 2000. ISBN 80-86297-05-5.

Mourek, J. Fyziologie. Učebnice pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1190-7.

Pokorný, J. Přehled fyziologie člověka - I. díl. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0228-8.

Pokorný, J. Přehled fyziologie člověka - II. díl. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0229-6.

Šperling, V. Lékařské přístroje, nástroje a pomůcky I. Praha: Avicenum, 1970.

Šperling, V. Lékařské přístroje, nástroje a pomůcky II. Praha: Avicenum, 1970.

Tabulka č.1

§95 FARMACEUTICKÝ ASISTENT PRO ZDRAVOTNICKÉ PROSTŘEDKY
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Organizace a provoz farmaceutických pracovišť	P	1 - T	10
Odborný modul 4.2.1.	Vybrané kapitoly ze somatologie a fyziologie	P	1 - T	10
Odborný modul 4.2.2.	Základní materiály pro výrobu ZP	P	1 - T	10
	Praxe - 1. část	P	2 - Pr.	10
Odborná praxe na akredit. pracovišti		P	2 - Pr.	20
2. ročník
Speciální modul 4.3.	Sortiment ZP a pomůcek	P	1 - T	10
	Praxe - 2. část	P	2 - Pr.	10
	Vypracování závěrečné práce: - konzultace	P	2 - T	20
	- praxe	P	4 - Pr.	20

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T- teorie, Pr.- praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU HEMATOLOGIE A TRANSFUSNÍ SLUŽBA

PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro hematologii a transfusní službu

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního

vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru hematologie a transfuzní služba je získání teoretických znalostí a praktických dovedností v laboratorní hematologii, imunohematologii a transfuzní službě, zejména v oblasti vyšetřovacích metod, jejich standardizaci a dále v kontrole jakosti a interpretaci laboratorních dat v rozsahu, který umožňuje samostatnou činnost v oboru (pod metodickým vedením vedoucího pracoviště a garanta příslušného oboru). Za výkon povolání klinického bioanalytika pro hematologii a transfusní službu se považuje činnost podle §26 zákona č. 96/2004 Sb. a §122 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru hematologie a transfuzní služba je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době. V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky výkonu povolání z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

Celková délka specializačního vzdělávání je 60 měsíců odborné praxe při splnění požadavků vymezených logbookem, z toho:

2.2.1. Povinná praxe v oboru hematologie a transfuzní služba - 60 měsíců, z toho:

morfologie	3 měsíce
koagulace	3 měsíce
imunohematologie	3 měsíce
výroba transfuzních přípravků (kontrola kvality a systém jištění jakosti)	2 měsíce
mikrobiologie a vyšetřování infekčních markerů	2 měsíce

Ve dvou z následujících laboratoří minimálně 1 měsíc:

laboratoř průtokové cytometrie,

laboratoř tkáňových kultur,

laboratoř cytogenetická,

laboratoř molekulární biologie,

laboratoř HLA.

2.2.2. účast na vzdělávacích akcích

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity
povinný kurz Neodkladná první pomoc	2 dny	4 kredity
povinný seminář zaměřený na management (statistika ve zdravotnictví, etika, informatika, řízení jakosti)	nejméně 5 dnů	10 kreditů
povinné absolvování 4 modulů odborných seminářů pořádaných
akreditovanými pracovišti v celkové délce	alespoň 20 dnů	80 kreditů

doporučené odborné akce školících pracovišť, odborných společností ČLS, odborné kongresy a sjezdy aj.

2.3. Výstupní podmínky

Účastník specializačního vzdělávání musí získat minimálně 60 kreditů ročně (za semestr specializačního vzdělávání se započítává 25 kreditů při splnění požadavků vymezených logbookem), které mu umožní přistoupit k atestační zkoušce.

3. Obsah specializačního vzdělávání

Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu specializačního vzdělávání

a) teoretické znalosti:

fyziologii a patofyziologii krevních buněk; morfologii, cytologii, základy histologie (cytochemii,

imunochemii a imunofenotypizaci); genetiku a molekulární biologii

fyziologii a patofyziologii krevního srážení včetně biochemie, genetiky a molek. genetiky

fyziologii, biochemii, genetiku a molekulární genetiku krevních skupin a HLA

fyziologii a patofyziologii krevního oběhu a homeostázy

produkci transfuzních přípravků a krevních derivátů a jejich klinického použití

principy metod používaných v laboratorní hematologii a imunohematologii (včetně preanalytické a postanalytické fáze)

principy přístrojů používaných v hematologických, imunohematologických laboratořích a v laboratořích transfuzní služby a pravidla jejich pravidelné údržby

metodiku hodnocení laboratorních analýz a statistické metody včetně metod sledování kvality produkce transfuzních přípravků

systémy jakosti laboratorní práce včetně kontrolní činnosti v laboratoři, systému managementu jakosti, (vnitřní a vnější kontrola kvality, řízení dokumentu, zjištění a řízení neshod, interní audity, návaznost, nejistota měření, statistika laboratorních dat, metrologie, atd.)

základy zdravotnického práva

zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v laboratoři a s tím související předpisy

b) praktické dovednosti:

odečet základních vyšetření (morfologie, koagulace, imunohematologie, infekční markery v transfuzní službě) tj.:

krevní obraz, hodnocení nátěru kostní dřeně, cytochemická vyšetření

koagulační testy: protrombinový čas, APTT, stanovení fibrinogenu

krevní skupiny v AB0 Rh(D), screening nepravidelných protilátek, přímý a nepřímý antiglobulinový test, zkouška kompatibility

ELISA screeningové testy anti-HIV, anti-HCV a HBsAg

hodnocení a interpretaci výsledků „na úrovni laboratoře“ (tj. bez klinické interpretace) základních i specializovaných hematologických a imunohematologických vyšetření včetně metod vyloučení falešně pozitivních a falešně negativních výsledků

sestrojit a interpretovat kalibrační křivku

zavádění a ověřování funkce (validace) přístrojů

zavádění nových vyšetřovacích metod a průběžné kontroly laboratorních metod

zpracování standardních operačních postupů a pracovních instrukcí

konzultační činnost k vhodnosti výběru metod a spektra vyšetření na základě výsledků

Nedílnou součástí povinné praxe je seznámení se s:

odběrem biologického materiálu, jeho dopravou, zpracováním, uchováváním a skladováním

provozem laboratoře a zajištěním postupů „správné laboratorní praxe“ (včetně systémů vnitřní a zevní kontroly jakosti, vedením dokumentace)

řízením provozu laboratoře (provozní, personální a ekonomické aspekty, bezpečnost a ochrana zdraví při práci)

provozem ambulance a lůžkového oddělení, včetně jednotky intenzivní (nejlépe hematologické) péče spolu s účastí na klinické vizitě a klinickém rozboru pacientů

provozem transfúzního oddělení a aferetické jednotky, dárcovské problematiky a provozu krevní banky

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení - školitel provádí záznamy o průběhu specializačního vzdělávání, prováděných činnostech a absolvované praxi do průkazu odbornosti (indexu), event. doporučuje doplňkovou praxi.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinné praxe v oboru

absolvování povinných školicích akcí a získání požadovaných kreditů nebo certifikátů (dle vyhl. č. 423/2004 Sb.)

předložení seznamu provedených vyšetření (výkonů) a. zvládnutých metodik

nejméně 1 samostatná přednáška nebo poster na odborné akci nebo písemná práce (např. vypracované SOP podle cizojazyčného materiálu)

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická

provedení základních vyšetření (morfologie, koagulace, imunohematologie)

odečtení a interpretace výsledku základních i speciálních vyšetření (morfologie, koagulace, imunohematologie, infekční markery) včetně kritické analýzy výsledků a doporučení event. vhodných doplňkových vyšetření při daném laboratorním nálezu

část teoretická

3 losované odborné otázky z oboru hematologie a transfuzní služby.

5. Charakteristika činností, pro které získal absolvent specializačního vzdělávání způsobilost

Klinický bioanalytik pro hematologii a transfuzní službu - absolvent specializační přípravy v oboru hematologie a transfuzní služba, je schopen:

samostatně provádět vysoce specializované výkony v laboratorní hematologii, imunohematologii a transfuzní službě;

zastávat funkci vedoucího skupiny nebo vedoucího laboratoře.

6. Seznam doporučené literatury

1. PECKA, M.: Laboratorní hematologie v přehledu I. Buňka a krvetvorba. FINIDR, Český Těšín, 2002, s. 160

2. PECKA, M.: Laboratorní hematologie v přehledu III. Fyziologie a patofyziologie hemostázy. FINIDR, Český Těšín 2004, s. 237.

3. FRIEDMANN, B.: Hematologie v praxi. GALEN, Praha, 1994, s. 368

4. MATÝŠKOVÁ, M., ZAVŘELOVÁ, J., HRACHOVINOVÁ, I.: Krevní srážení (2. díl). IDVPZ, Brno, 1999, s. 203

5. SMETANA, K.: Buněčné jádro (funkční morfologie a struktura). In: J. Jonák, J. Jonák junior (Ed.): Molekulární biologie a genetika X. Ústav molekulární genetiky AV ČR, Praha, 2002, s. 7 - 34

6. MAYER, J., STARÝ. J. a kol.: Leukémie. Grada Publishing s.r.o., Brno, 2002, s. 357

7. PENKA, M., BULIKOVA, A., MATÝŠKOVÁ, M., ZAVŘELOVÁ, J.: Hematologie I. - Neonkologická hematologie. Grada Publishing s.r.o., Brno, 2003

8. ADAM, Z., VORLÍČEK, J.: Hematologie II - Maligní hematologické choroby. Grada Publishing s.r.o., Brno, 2004.

9. Věstník SÚKLu: Výrobní pokyny pro zařízení transfuzní služby

10. Guide to the preparation, use and quality assurance of blood components. Council of Europe, Strasbourg, 12. ed., 2006 (ev. aktuální vydání)

11. Mollisons Blood Transfusion in Clinical Medicine. ed. Klein, H.G. and Anstee, D.J., 11. vydání, Blackwell Publishing, 2005

12. Human Blood Groups. ed. Daniels G., 2. vydání, Blackwell Science, 2002

13. Practical Transfusion Medicine. ed. Murphy, M.F. and Pamphilon, D.H., Blackwell Science, 2001

7. Seznam výkonů (logbook s počtem) - příloha

SEZNAM A POČET ÚKONŮ / VÝKONŮ V RÁMCI SPECIALIZAČNÍHO VÝCVIKU

Typ provedeného výkonu / úkonu	Počet požadovaných výkonů	Počet provedených výkonů
Krevní obraz mikroskopicky - provedení nátěrů, barvení	100
Krevní obraz mikroskopicky - odečet	100
Sternální punkce - barvení	30
Sternální punkce - odečet	100
Cytochemické vyšetření	15
Stanovení krevní skupiny AB0, Rh(D)	100
Screening protilátek proti erytrocytům	100
Zkouška kompatibility	50
Interpretace krevního obrazu, včetně dif. rozpočtu leukocytů	100
Interpretace sternální punkce	100
Interpretace základního imunofenotypizačního vyšetření	30
Interpretace základního koagulačního vyšetření	100
Interpretace kompletního či cíleného koagulačního vyšetření	50
Interpretace cytogenetického vyšetření	30
Interpretace molek. genetického vyšetření (různé diagnózy)	30
Interpretace základního imunohematologického vyšetření	100
Interpretace typizace protilátek proti erytrocytům	30
Interpretace zkoušky kompatibility	50
Interpretace testů na protilátky proti trombo- , leukocytům	20
Interpretace testů inf. markerů v transfuzní službě (série)	50
Interpretace konfirmačních testů inf. markerů	20
Prováděné metodiky

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU KLINICKÁ BIOCHEMIE

PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro klinickou biochemii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního

vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru klinická biochemie pro odborné pracovníky v laboratorních metodách dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb. je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti klinické biochemie, umožňujících samostatnou činnost (pod metodickým vedením vedoucího pracoviště). Za výkon povolání klinického bioanalytika pro klinickou biochemii se považuje činnost podle §26 zákona č. 96/2004 Sb. a §123 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru klinická biochemie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době.

Celková délka specializačního vzdělávání je minimálně 66 měsíců odborné praxe, z toho:

2.2.1. Společný základ pro klinické laboratorní obory - klinická biochemie, lékařská imunologie a nukleární medicína - celkem 24 měsíců

2.2.1.1. Úvodní povinná praxe - 6 měsíců

Úvodní praxe probíhá v klinické laboratoři oboru, do nějž je uchazeč zařazen. Během této praxe může uchazeč absolvovat akreditovaný kvalifikační kurz s cílem získat odbornou způsobilost.

2.2.1.2. Praxe v klinických laboratorních oborech - 18 měsíců

Z toho je 14 měsíců povinné praxe v laboratořích všech níže uvedených oborů v délce nepřesahující stanovený počet měsíců:

povinná praxe v klinické biochemii	5 měsíců
povinná praxe v hematologii a transfúzní službě	3 měsíce
povinná praxe v mikrobiologii	2 měsíce
povinná praxe v imunologii	2 měsíce
povinná praxe v nukleární medicíně	1 měsíc
povinná praxe v patologicko-anatomické laboratoři	1 měsíc

Zbývající praxi lze absolvovat jako volitelnou v jakémkoliv klinickém laboratorním oboru podle možností a odborného zaměření uchazeče.

Praxe probíhá na akreditovaných pracovištích, jejichž laboratorní provozy mají příslušné vybavení. Praxe, včetně činností na všech pracovištích, je zaznamenávána a potvrzována v logbooku.

2.2.1.3 Účast na vzdělávacích akcích

povinný modulárně uspořádaný kurz Základy klinických laboratorních oborů - celkem 8 týdnů		10 kreditů/týden
povinný kurz Neodkladná první pomoc	2 dny	4 kredity
povinný seminář Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity

Absolvování kurzu Neodkladná první pomoc a semináře Základy zdravotnické legislativy není podmínkou pro ukončení společného základu, lze absolvovat i během specializovaného výcviku.

2.2.2. Specializovaný výcvik v oboru klinická biochemie - 42 měsíců

Praxe na oddělení klinické biochemie nebo srovnatelném pracovišti oboru, z toho nejméně 2 měsíce v ústavu klinické biochemie, nebo na pracovišti doporučeném výborem odborné společnosti (ČSKB).

2.2.2.1. Povinná doplňková praxe - 6 měsíců

oddělení hematologie a transfúzního lékařství nebo hematologie	3 měsíce
mikrobiologická laboratoř	1 měsíc
imunologická laboratoř	2 měsíce

2.2.2.2. Doporučená doplňková praxe

toxikologická laboratoř	1 měsíc
laboratoř klinické farmakologie	1 měsíc
cytogenetická laboratoř	1 měsíc

2.2.2.3. Účast na vzdělávacích akcích

povinný specializační kurz v klinické biochemii 4 týdny 40 kreditů

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK aj.

2.3. Výstupní podmínky

3. Obsah specializačního vzdělávání

3.1. Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu společného základu

Cílem společného základu je získat:

základní praktické dovednosti a teoretické znalosti ve zvoleném oboru,

teoretické znalosti společné klinickým laboratorním oborům,

teoretické podklady pro efektivní komunikaci s odborníky ostatních laboratorních oborů,

obecné povědomí o klinických a laboratorních provozech zdravotnických zařízení.

Základní teoretické znalosti uchazeč získává zejména v oblastech:

Obecná chemie, anorganická a organická chemie, fyzikální chemie, metody instrumentální analýzy

Biochemie (s ohledem na biochemii a metabolismus člověka)

Imunologie (interakce antigen protilátka, principy buněčné imunity, principy humorální imunity, komplement, transplantační imunologie a další)

Mikrobiologie (patogen, patogeneze infekcí, indikace adekvátních diagnostických metod vedoucích k průkazu agens, interpretace laboratorních nálezů ve vztahu ke klinickému projevu infekcí, antibiotická politika, prevence infekcí a antibiotické rezistence)

Ochrana veřejného zdraví (epidemiologie infekčních onemocnění, nozokomiální nákazy, prevence, vakcinace, povinná hlášení, dezinfekce, sterilizace a další)

Obecná biologie (morfologie buňky, organely a jejich vlastnosti, kompartmentace metabolických procesů, dělení buňky, apoptóza a další)

Vybrané okruhy z biologie a fyziologie související s hlavními laboratorními obory

Hematologie (kmenové buňky, morfologie a význam krevních buněk, principy koagulace, základy krevní transfuze)

Genetika (nukleové kyseliny, chromosomy, geny, genom, principy genetiky člověka, cytogenetika, molekulární genetika a další)

Toxikologie (toxiny, biotransformace, otravy organickými a anorganickými jedy, zneužívané látky)

Radioaktivita, izotopy významné pro klinické laboratoře, principy detekce záření, principy práce s otevřenými zářiči a bezpečnost práce

Základy managementu klinické laboratoře

Statistika v lékařských vědách, principy metrologie, principy řízení kvality

Uchazeč má dále získat znalosti ze zdravotnické legislativy, organizace a systému zdravotní péče, základy lékařské etiky, psychologie (komunikativní dovednosti), znalosti základní dokumentace oborů (chorobopis, zprávy, povinná hlášení, statistiky); znalosti počítačové techniky a její využití pro dokumentaci a získávání informací a další.

Absolvování společného základu je ukončeno testem ze všech modulů a potvrzením o splnění veškerých požadavků společného základu. Potvrzení o úspěšném absolvování testu a ukončení společného základu se zapisuje do průkazu odbornosti.

3.2. Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu specializačního studia v oboru klinická biochemie

Odborná příprava vychází z předpokladu teoretických znalosti a praktických dovedností týkajících se laboratorní medicíny, klinické biochemie obecně i specificky. Rozsah požadavků je kompatibilní s požadavky Evropské unie na vzdělávání klinického chemika. Specifické požadavky a jejich hloubka jsou koncipovány s ohledem na pregraduální vzdělání a zaměření postgraduálního vzdělání v České republice. Specifické požadavky jsou odborné veřejnosti trvale k dispozici a dostupné na publikačních médiích.

Praktické dovednosti nezbytně nutné a výčet provedených výkonů jsou specifikovány v logbooku.

Znalosti laboratorní medicíny a obecné znalosti klinické biochemie zahrnují:

Základní znalosti chemie, biochemie, medicíny, statistiky

Klinické hodnocení laboratorních dat

Indikace klinicko-biochemických vyšetření

Preanalytická fáze

Analytické principy a techniky

Metodologické hodnocení výsledků analýz

Základní orientace v metodách hematologie a imunohematologie

Obecné znalosti nutné pro konzultační činnosti

Klinické znalosti a klinická praxe pro rozvoj konzultačních schopností

Výzkum a vývoj

Management laboratoře a zajišťování jakosti

Specifické znalosti pro klinickou biochemii, a to zejména v oblastech:

Sacharidy

Lipidy a lipoproteiny

Proteiny a aminokyseliny

Nukleové kyseliny a puriny

Porfyriny a žlučová barviva

Biogenní aminy

Voda a elektrolyty

Kyseliny, base, krevní plyny

Krevní buňky a destičky

Srážení krve a fibrinolýza

Imunitní systém

Enzymy

Mozkomíšní mok.

Zažívací trakt

Exokrinní funkce pankreatu

Játra a žlučové cesty

Ledviny a močové cesty

Srdce a oběhový systém

Kosterní a pohybový systém

Endokrinní systém

Těhotenství, perinatální diagnostika

Monitorování léčiv

Otravy

Vyšetřování neinfekčních chorob metodami molekulární biologie

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti a logbooku. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech, hodnocení po skončení povinného společného základu.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

absolvování povinné praxe a její zhodnocení v logbooku a průkazu odbornosti

absolvování povinných školicích akcí - záznam v průkazu odbornosti

předložení seznamu výkonů v logbooku potvrzené školitelem

fakultativně předložení písemné práce

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická - rozbor metod a přístrojové techniky používané na pracovišti, principy statistických metod a managementu (2 úlohy),

část teoretická - 3 odborné otázky (biochemie, analytika, řízení jakosti), fakultativně obhajoba písemné práce nahrazuje jednu odbornou otázku.

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru klinická biochemie získává specializovanou způsobilost k výkonu odborné analytické činnosti v klinicko-biochemických laboratořích bez odborného dohledu. Činnosti, které je oprávněn vykonávat, jsou uvedeny v §121 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

6. Seznam doporučené literatury

1. ČERNOHORSKÝ, T., JANDERA, P.: Atomová spektroskopie. Skripta, Upa, 1997

2. DOLEŽALOVÁ, V. a kol.: Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii. 4. vyd. IDVPZ, Brno, 1995

3. DOLEŽALOVÁ, V. a kol.: Principy biochemických vyšetřovacích metod. 2. opravené vyd., IDVPZ, Brno, 1995

4. DOLEŽALOVÁ, V. a kolektiv: Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii. IDVPZ, Brno, 1995

5. DOLEŽALOVÁ, V. a kolektiv: Principy biochemických vyšetřovacích metod. ÚDV SZP, Brno, 1990 6. DRŠATA, J., PALIČKA, V.: Úvod do klinické biochemie. SPN, Praha, 1989

7. DYLEVSKÝ, I.: Anatomie a fyziologie člověka. EPAVA, 1998

8. ENGLIŠ, M.: Proteinurie. Stapro, Pardubice, 1994

9. CHURÁČEK, J. a kol.: Analytická separace látek. SNTL, 1990

10. CHURÁČEK, J. a kol.: Nové trendy v teorii a instrumentaci vybraných analytických metod. Academica, 1993

11. JACOBS, D.S. a kol.: Laboratory Test Handbook. 3rd edition - Lexi-Comp Inc, Hudson (Cleveland), 1994

12. JANDERA, P.: Molekulová spektroskopie v organické analýze. Skripta, Upa, 1999

13. KARLSON, P. a spol. Ed.: Pathobiochemie. Academia, Praha, 1987

14. KLOUDA, P.: Moderní analytické metody. Pavel Klouda, Ostrava, 1996

15. KOLEKTIV AUTORŮ: Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi. CD ROM. SEKK, Pardubice, 2005 a následující.

16. KOTLER, P.: Marketing management. Victoria Publishing, Praha, 1992

17. MASOPUST, J.: Klinická biochemie požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998

18. MASOPUST, J.: Vybrané kapitoly z patobiochemie orgánů. Medprint, Praha, 1993

19. MEŠKO, D. a spol. Ed.: i. Osveta, Martin, 1998, Slovensko

20. MIZUNO, S.: Řízení jakosti. s. 279 - 290. Victoria Publishing, Praha, 1990

21. MURRAY, R.K. a spol. Ed.: Harperova biochemie. Lange Publ., II. české vydání 1998

22. MURRAY, R.K., GRANNER, D.K., MAYES, P.A., RODWELL, V W.: Harperova biochemie. H+H, 1998

23. NEKVASILOVÁ, H., DRAŠNAR, F., ŠTERN, P.: Interference léčiv s laboratorními metodami. Skripta, SÚKL, Praha, 1989

24. NĚMCOVÁ, I., ANGST, P., JELÍNEK, I., ŠEJBAL, J., RYCHNOVSKÝ, P.: Spektrofotometrické analytické metody II. Karolinum, Praha, 1997

25. NĚMCOVÁ, I., ČERMÁKOVÁ, L., RYCHNOVSKÝ, P.: Spektrofotometrické analytické metody I. Karolinum, Praha, 1997

26. RACEK, J. a kol.: Klinická biochemie. Galén + Karolinum, Praha, 1999

27. SCHNEIDERKA, P. a kol.: Stanovení analytů v klinické biochemii 1. část. Karolinum, Praha, 1999 28. SCHNEIDERKA, P. a kol.: Vybrané kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 1998

29. SCHREIBER, M.: Funkční somatologie. H+H, 1998

30. STRUNECKÁ, A..: Biologie pro biofyziky. Karolinum, Praha, 1997

31. ŠÍPAL, Z. a kol.: Biochemie. SPN, Praha, 1992

32. TÁBORSKÝ, O., ŠTERN, P., VALOVIČOVÁ, E., BEZOUŠKA, K., NOVÁK, M.: Metody klinické biochemie. Skripta, Univerzita Karlova, Praha, 1990

33. TÁBORSKÝ, O., ŠTERN, P., VALOVIČOVÁ, E., BEZOUŠKA, K., NOVÁK, M.: Metody klinické biochemie. SPN, Praha, 1990.

34. THOMAS, L. Ed.: Clinical Laboratory Diagnostics. TH-Books, Frankfurt am Main, 1998 a následující vydání.

35. TIETZ, N.W. Ed.: Clinical Guide to Laboratory Tests. 3. vydání, W.B. Saunders Publ., Philadelphia, USA, 1994

36. VÁLEK, A. a spol.: Klinická nefrologie. Avicenum, Praha, 1990

37. VODRÁŽKA, Z., KRECHL, J.: Bioorganická chemie. SNTL, Praha, 1991

38. VODRÁŽKA, Z.: Biochemie. Academia, Praha, 1992

39. VOET, D., VOETOVÁ, J.: Biochemie. Victoria Publishing, Praha, 1995

40. VOLF, R.: Elektroanalytické metody. VŠCHT, Praha 1993

41. VOLKA, K.: Analytická chemie I. a II. VŠCHT, Praha 1997

42. ADAM, TÁBORSKÝ, KRATOCHVÍLA, PRŮCHA, SOBEK, ZEMAN: Cytologie mozkomíšního moku. CD-ROM SEKK Pardubice 2002

43. FERENČÍK, M., ŠKÁRKA, B., NOVÁK, M., TURECKÝ, L.: Biochémia. Slovak Academic Press, Bratislava 2000

44. FRIEDECKÝ, B., KRATOCHVÍLA, J.: Analytická kvalita v klinické laboratoři. CD-ROM SEKK, Pardubice, 2002

45. CHROMÝ, V., FISCHER, J.: Analytické metody v klinické chemii. PF MU, Brno, 2000

46. CHROMÝ, V., FISCHER, J., HAVEL, J., VOTAVA, M.: Bioanalytika. MU, Brno, 2002

47. KAPLAN, L.A., PESCE, A.J.: Clinical chemistry: theory, analysis, correlation. 3. vydání, Mosby, St. Louis, 1996

48. MASOPUST, J., PRŮŠA, R.: Patobiochemie metabolických drah. Učební text pro 4. r. LF, Roche, Praha, 1999

49. NOVÁK, F.: Úvod do klinické biochemie. Učební texty UK v Praze, Karolinum, Praha, 2002

50. BURTIS, C., ASHWOOD, E.., BRUNS, D.E.: Tietz textbook of clinical chemistry and molecular diagnostics. 4. vydání, Elsevier, W.B. Saunders Publ., St. Louis, 2006

Časopisy

Annals of Clinical Biochemistry

Clinical Chemistry

Clinica Chimica Acta

Klinická biochemie a metabolismus

Scandinavian Journal of Clinical Laboratory Investigation

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU KLINICKÁ ANTROPOLOGIE

PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický antropolog

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního

vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru klinická antropologie pro odborné pracovníky v laboratorních metodách podle nařízení vlády č. 463/2004 Sb. je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti klinické antropologie, umožňujících samostatnou činnost (pod metodických vedením vedoucího pracoviště). Za výkon povolání odborného pracovníka pro klinickou antropologii se považuje činnost podle §26 zákona č. 96/2004 Sb. a §130 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru klinická antropologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách.

2.2. Průběžné podmínky

Celková délka specializačního vzdělávání je 24 měsíců odborné praxe, z toho:

2.2.1. Úvodní praxe v oboru

Úvodní praxe v délce 6 měsíců na oddělení klinické antropologie (akreditované pracoviště) nebo na srovnatelném pracovišti oboru.

2.2.2. Povinná praxe v oboru

Praxe v délce 16 měsíců na klinických pracovištích podle zaměření účastníka specializačního vzdělávání s průběžnými konzultacemi na akreditovaném pracovišti.

2.2.3. Povinná doplňková praxe

Pobyt v délce 2 měsíce na specializovaném pracovišti, kde se provádí klinicko-lékařsko-antropologický výzkum

2.2.4. Účast na vzdělávacích akcích

Povinný specializační kurz před atestací	3 dny	6 kreditů
Povinný seminář Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity
Povinný kurz Neodkladná první pomoc	2 dny	4 kredity

Doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP ČLK apod.

2.3. Výstupní podmínky

Účastník specializačního vzdělávání musí získat minimálně 50 kreditů ročně (za semestr specializačního vzdělávání se započítává 25 kreditů při splnění požadavků vymezených vzdělávacím programem, které mu umožní přistoupit k atestační zkoušce).

3. Obsah specializačního vzdělávání

Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu specializačního vzdělávání

a) teoretické znalosti

Humánní auxologie.

Základy fyzické antropologie

Anatomie člověka

Základy endokrinologie

Základy humánní etologie

Základy lékařské genetiky

Základy fyziologie a patofyziologie

Základy pediatrie

Statistika pro medicínu

Základy managementu klinické laboratoře

b) praktické dovednosti

Osvojení standardizovaných antropometrických metod

Stanovení vhodného postupu antropologického a auxologického vyšetření

Hodnocení stavu růstu ve zdraví i nemoci

Hodnocení sexuální maturace (orchidometrie, Tannerova klasifikace)

Hodnocení skeletální maturace („kostního věku“) podle rentgenogramů využitím metod TW3 a GP

Přímá kefalometrie

Kaliperování, resp. měření podkožního tuku

Hodnocení tělesného složení

Růstové predikce

Klinické znalosti a praxe nutné pro konzultační činnosti

Normalizování dat (auxogram, somatogram, kefalogram aj.)

Klinické interpretace antropometrických a auxologických nálezů

Statistické zpracování dat

Základy klinického výzkumu

Management laboratoře a zajišťování jakosti

c) všeobecné požadavky

Znalosti ze zdravotnické legislativy

Organizace a systém zdravotní péče

Základy lékařské etiky a psychologie (komunikativní dovednosti apod.)

Základní dokumentace oboru (chorobopis, zprávy, povinná hlášení, statistiky)

Schopnost poskytování neodkladné první pomoci

Znalosti počítačové techniky a její využití pro dokumentaci i získávání informací

Manažerské dovednosti a schopnost týmové práce

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

4.1. Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti. Pravidelné záznamy o průběžném hodnocení školitelem z akreditovaného pracoviště klinické antropologie v šestiměsíčních intervalech.

4.2. Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinné praxe a její zhodnocení v průkazu odbornosti

absolvování povinných školicích akcí - záznam v průkazu odbornosti

předložení písemné práce

4.3. Vlastní atestační zkouška

část praktická - antropometrické vyšetření pacienta, resp. Probanda, analýza auxologických dat (včetně analýzy anamnézy), zhodnocení skeletální a sexuální zralosti, predikce finální výšky. Popis a zdůvodnění zvolených metod

část teoretická - 3 odborné otázky z oblasti klinické antropologie a humánní auxologie - obhajoba odborné písemné práce.

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru klinická antropologie získává specializovanou způsobilost k výkonu specializované činnosti na vybraných klinických pracovištích bez odborného dohledu. Na základě indikace lékaře se podílí na interpretaci výsledků vyšetření v diagnostické, léčebné a preventivní péči i na volbě a využití biomedicínských metod. Činnosti, které je oprávněn vykonávat, jsou uvedeny pod písm. a) (body 1-9 a 16) a písm. b) §121 a §130 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

6. Seznam doporučené literatury

1. Behrman, R.E., Kliegman R.M., Jenson H.B.: Nelson Textbook of Paediatrics, Saunders 2004.

2. Greulich, W.W., Pyle, S.I.: Radiographic atlas of skeletal development of the hand and wrist, 2. ed., California, Stanford University Press, Stanford California, 1959.

3. Havránek, T.: Statistika pro biologické a lékařské vědy, Academia Praha 1993

4. Krásničanová, H., Lesný, P.: CD ROM Kompendium pediatrické auxologie 2005, NovoNordisk 2005.

5. Lebl, J., Zapletalová, J., Koloušková, S. (edit) et al.: Pediatrická endokrinologie, Trendy soudobé pediatrie, Galén 2004.

6. Lebl, J., Krásničanová, H.: Růst dětí a jeho poruchy, Galen, Praha, 1996.

7. Martin, R., Saller, K.: Lehrbuch der Anthropologie in systematischen Darstellung, G.Fischer Verlag, Stuttgart 1959.

8. Šmahel, Z.: Principy, teorie a metody auxologie. Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum 2001.

9. Tanner, J.M., Healy, M.,J. Goldstein, H., Cameron, N.: Assessment of skeletal maturity and prediction of adult height (TW3 Method). WB Saunders. Harcourt Publishers Limited , 2001.

10. Wiedemann, H.R., Kunze, J.: Atlas klinických syndromů pro kliniku a praxi. Schattaauer, Stuttgart New York. Vydavatelstvo Osveta, 1996.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU KLINICKÁ GENETIKA

PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro klinickou genetiku

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odbornosti zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je získání způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti klinické genetiky, umožňujících samostatnou činnost v molekulárně genetických a cytogenetických laboratořích pracovišť lékařské genetiky nebo v laboratořích zabývajících se klinickou cytogenetikou nebo DNA diagnostikou a dalšími molekulárně genetickými metodami u pacientů a jejich rodinných příslušníků. Za výkon povolání klinického genetika se považuje samostatné provádění kultivace buněk pro prenatální i postnatální chromozomální vyšetření, zpracování buněk, přípravy preparátů, hodnocení karyotypů a jejich interpretace, metod a interpretace molekulárně cytogenetických vyšetření. Dále samostatné provádění molekulárně genetických metod, jako extrakce DNA a RNA, restrikční štěpení, gelová elektroforéza, PCR a její modifikace, sekvenování, mutační analýzy, přímé i nepřímé DNA diagnostiky, průkazy cizích genomů atd. Zavádí nové metody, vede výkaznictví, podílí se na klinickém výzkumu, podílí se s klinickým genetikem na interpretaci analýz. Za výkon povolání klinického bioanalytika pro klinickou genetiku se považuje činnost podle §26 zákona č. 96/2004 Sb. a §129 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru klinická genetika je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době. V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně l rok z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky výkonu povolání z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

Celková délka specializačního vzdělávání je 48 měsíců odborné praxe v oboru, z toho:

2.2.1. povinná praxe v oboru

45 měsíců v cytogenetické laboratoři/molekulárně genetické laboratoři na akreditovaném pracovišti I. typu, z toho 3 měsíce v cytogenetické /molekulárně genetické laboratoři, dle zaměření účastníka specializačního vzdělávání

2.2.2. povinná doplňková praxe

2 měsíce v genetické ambulanci na akreditovaném pracovišti I. typu

2.2.3. účast na vzdělávacích akcích

povinný specializační kurz před atestací	2 dny	4 kredity
povinná specializační stáž na akreditovaném pracovišti II. typu	1 týden	10 kreditů
povinný seminář Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity

doporučené jsou další odborné akce pořádané akreditovanými zařízeními, odbornou společností aj.

2.3. Výstupní podmínky:

Účastník specializačního vzdělávání musí získat minimálně 60 kreditů ročně (za semestr specializačního vzdělávání se započítává 25 kreditů při splnění požadavků vymezených vzdělávacím programem), které mu umožní přistoupit k atestační zkoušce.

3. Obsah specializačního vzdělávání

Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu specializačního vzdělávání

a) teoretické znalosti

Cytogenetika: základní pojmy (mitosa, meiosa, lyonisace, euchromatin, heterochromatin, mozaicismus, segregace lidských chromosomů, klasifikace chromosomálních aberací, mechanismy vzniku). Cytogenetické metody, princip, využití. Metoda fluorescentní in situ hybridisace, typy sond, využití. Čipové technologie. Mikrocytogenetika. Onkocytogenetika. Interpretace cytogenetických nálezů

Prenatální diagnostika: preimplantační prenatální diagnostika amniocentéza, odběr choria, kordocentéza, indikace prenatální diagnostiky, screeningové programy (biochemický screening, ultrazvuk). Prenatální odběry vhodné pro DNA vyšetření různými technikami. Interpretace nálezů

Genetika: základní pojmy (genotyp, fenotyp, alela, mutace, homozygot, heterozygot, vazba genů, genová exprese, regulace, interakce nealelních genů. Principy monogenní dědičnosti, nejčastější onemocnění. Polygenní a multifaktoriální dědičnost, empirická rizika. DNA diagnostika, preventivní metody. Nejčastější vrozené poruchy metabolismu, screening, léčba. Populačně frekventní multifaktoriální choroby. Mitochondriální dědičnost. Frekvence nejčastějších dědičných poruch v populaci

Genetické poradenství: indikace genetického vyšetření, stanovení genetických rizik u jednotlivých typů dědičnosti. Genealogické vyšetření, sestavení rodokmenu. Úloha molekulární genetiky a cytogenetiky v genetickém poradenství. Organizace genetické péče u nás

Mutageneze, kancerogeneze, teratogeneze. Nepříznivé faktory zevního prostředí, testování

Molekulární genetika: nukleové kyseliny - struktura, vlastnosti, funkce. Centrální dogma molekulární genetiky. Genetická informace, gen, genetický kód, replikace, transkripce, translace, regulace genové exprese. Rekombinace. Mechanismy a typy mutací. DNA polymorfismus. Metody DNA diagnostiky. Problematika molekulárně genetické diagnostiky chorob AD, AR, XR, mitochondriálních a polygenních chorob (příklady vybraných chorob). Čipové technologie. Základy imunogenetiky a kancerogeneze, klinické výstupy

Etická a legislativní problematika genetiky

Zdravotnická dokumentace: zdravotnické záznamy genetické ambulance, výsledků molekulárně genetického a cytogenetického vyšetření. Záznam genetických dat v počítači, systém záznamů pro zdravotní pojišťovny

Bioinformatika.

b) praktické dovednosti

Samostatně volit jednotlivé cytogenetické techniky, kultivovat a zpracovávat buňky pro cytogenetická vyšetření, provádět diferenciační barvení chromozomů (G-pruhy, C-pruhy, HRT), ev. další techniky podle zaměření pracoviště. Hodnocení lidského karyotypu z mikroskopu i z fotografie, metasytem. Výběr a využití vhodné sondy při in situ technikách - sondy celochromozomové, centromerické, telocentrické, lokus-specifické aj. Hodnocení a interpretace FISH výsledků. Základy, alespoň teoretické, dalších molekulárně cytogenetických metod (CGH, SKY, M FISH, M band, mikroaray). Zápis karyotypu podle platné mezinárodní nomenklatury. Přesná diagnostika chromozomálních aberací, jejich typ, označení. Detekce lomivosti chromozomů a získaných aberací. Stanovení vhodného postupu vyšetření a počtu buněk, nutných pro spolehlivý výsledek cytogenetického vyšetření.

Návrh vhodného postupu při molekulárně genetickém vyšetřování genetických poruch. Znalost technik molekulární diagnostiky. Praktické vyhodnocení výsledků DNA diagnostiky - včetně interpretace výsledků s ohledem na rodokmen rodiny, event. doporučení dalších vyšetření.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem a provádění záznamů do průkazu odbornosti. Školitelem je samostatně pracující genetik v oboru klinické genetiky s absolvovanou zkouškou z klinické genetiky

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinných školicích akcí, předepsané praxe a dosažení požadovaného počtu kreditů

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická

samostatná analýza a zhodnocení patologické mitózy z mikroskopu /fotografie

zhodnocení a vysvětlení výsledků molekulárně genetického vyšetření

zhodnocení případu klinické genetiky

část teoretická

3 odborné otázky z oblasti klinické cytogenetiky, molekulární genetiky a klinické genetiky

5. Charakteristika činnosti, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání získává specializovanou způsobilost v oboru klinická genetika a jako klinický bioanalytik pro klinickou genetiku je oprávněn vykonávat činnosti dle §129 vyhl. č. 424/2004 Sb. a dále:

je schopen samostatně zpracovávat lidské lymfocyty, amniocyty, ev. další lidské buňky k cytogenetickému vyšetření. Toto vyšetření provádí a samostatně hodnotí klasickou metodou, ev. dalšími metodami, včetně FISH

je schopen izolovat nukleové kyseliny z dostupné lidské tkáně, zvolit vhodnou techniku jejího vyšetření, zhodnotit dosažené výsledky a případně navrhnout a realizovat další doplňující vyšetření

sleduje rychlý vývoj molekulárně genetických vyšetřovacích metod a uvádí je dle možnosti postupně do praxe. Řídí činnost laborantů při použití speciálních zobrazovacích metod chromozomů, vede výkaznictví provedených analýz, podílí se s klinickým genetikem na klinickém zhodnocení provedených analýz, podílí se na klinickém výzkumu a zavádění nových metod

6. Seznam doporučené literatury

1. NUSSBAUM, R., McINNES, R., WILLARD, H.: Klinická genetika, Triton 2004

2. HÁJEK, Z. a spol.: Základy prenatální diagnostiky. Grada, 2000

3. KŘEMEN, J., POHLREICH, P., STŘÍBRNÁ, J.: Techniky molekulární biologie a jejich využití v medicíně, Karolinum, 1999

4. MICHALOVÁ, K.: Úvod do lidské cytogenetiky. IDVPZ, 1999

5. MILLER, O., THERMAN, E.: Human Chromosomes. Springer, 2001

6. McKINLAY GARDNER, R., SUTHERLAND, G.: Chromosome Abnormalities and Genetic Counseling. Oxford Press, 2004

7. MUELLER, R.F., YOUNG, I.D.: Emery´s Elements of Medical Genetics. Churchill, Livingstone, 1998 8. STRACHAN, T., READ, A. P.: Human Molecular Genetics 3. Garland Science, 2004

9. PRITCHARD, D.J., KORF, B.R.: Lékařská genetika v kostce. Galén, Praha, 2006 v tisku

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU KLINICKÝ INŽENÝR

PRO TERAPEUTICKÉ ZDRAVOTNICKÉ PŘÍSTROJE

Klinický inženýr pro terapeutické zdravotnické přístroje

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory

specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru klinické inženýrství se zaměřením na terapeutické zdravotnické přístroje je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblastech klinického inženýrství umožňujících samostatnou činnost. Za výkon povolání klinického inženýra se považují činnosti uvedené v §132 a §137 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oborech klinické inženýrství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání biomedicínských inženýrů. Další podmínkou je absolvovaná zkouška podle vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 50/1978 Sb. (minimálně podle §6) pro samostatnou činnost, platná v období podání žádosti o zařazení do specializační přípravy.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době.

Celková délka specializačního vzdělávání je 2 roky, z toho:

2.2.1. Společný základ - minimálně 12 měsíců

a) praxe: 6 měsíců na standardně vybaveném pracovišti se zaměřením na klinické inženýrství, které umožní realizaci vzdělávacího programu, z toho 1 měsíc na akreditovaném pracovišti s kterýmkoliv zaměřením klinického inženýrství (20 kreditů)

b) teorie: povinné absolvování 9 tematických kurzů společného základu pro všechna zaměření klinického inženýrství v celkové délce 5 týdnů:

Rozvody energií a medií z hlediska bezpečného používání zdravotnických přístrojů	3 dny	6 kreditů
Biosignály a jejich zpracování	3 dny	6 kreditů
Diagnostická přístrojová technika	5 dní	10 kreditů
Terapeutická přístrojová technika	5 dní	10 kreditů
Laboratorní přístrojová technika	3 dny	6 kreditů
Základy informatiky pro klinické inženýry	3 dny	6 kreditů
Statistické metody	1 den	2 kredity
Neodkladná první pomoc	2 dny	4 kredity
Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity

2.2.2. Specializovaná příprava - minimálně 12 měsíců

a) praxe: 6 měsíců na standardně vybaveném pracovišti se zaměřením na klinické inženýrství - terapeutické zdravotnické přístroje, které umožní realizaci vzdělávacího programu, z toho 1 měsíc na akreditovaném pracovišti se zaměřením na klinické inženýrství - terapeutické zdravotnické přístroje 20 kreditů

b) teorie: povinné absolvování tematického kurzu Terapeutická přístrojová technika - 1 týden 10 kreditů

2.3. Výstupní podmínky

Účastník specializačního vzdělávání musí absolvovat stanovenou teoretickou a praktickou výuku, získat minimálně 60 kreditů ročně a splnit všechny požadavky vymezené vzdělávacím programem (za semestr specializačního vzdělávání se započítává 25 kreditů při splnění všech požadavků), které mu umožní přistoupit k atestační zkoušce.

3. Obsah specializačního vzdělávání

3.1. Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu společného základu

3.1.1. Znalosti

a) Problematika provozu zdravotnických prostředků (přístrojů)

specifikace lékařských přístrojů a jejich vlastností, především vzhledem k možnosti poškození pacienta při poruše nebo nesprávné diagnóze (všeobecné a speciální požadavky na zdravotnické přístroje v technických normách)

právní a technické předpisy platné pro zdravotnictví

zdravotnické systémy (propojování přístrojů do funkčního celku) z hlediska bezpečnosti před úrazem elektrickým proudem

technická evidence zdravotnických přístrojů

zdravotnický přístroj jako modalita připojená do datové sítě, do klinického informačního systému, do systému sběru a zpracování obrazových dat (PACS)

analýza rizik používání zdravotnické techniky a opatření k jejich potlačení

zákon č. 123/2000 Sb. v praxi

desinfekce, sterilizace a protiinfekční opatření

zdravotnická etika

b) Biosignály a jejich zpracování

Úvod do zpracování biosignálů: motivace; charakteristika biosignálů, EEG, EMG,ECG, EOG; původ, zdroje, diagnostické využití; možnosti uplatnění bioinženýrů.

Statistické charakteristiky biosignálů: pravděpodobnostní rozložení; stochastické procesy, analýza časových řad; nestacionarita EEG; frekvenční rozsah; EEG pásma.

Sběr a předzpracování biologických dat: základní řetězec převodu do počítače; A/D převodníky, problémy vzorkování a kvantizace signálu; aliasing; filtrace; trendy.

Spektrální analýza I.: základní metody; periodogram, AR model; parametrické a neparametrické metody; praktické problémy odhadu spektra; křížové spektrum, koherence a fáze.

Topografické mapování elektrofyziologické aktivity: princip brain mappingu; amplitudové a frekvenční mapování; interpolace; použití v klinické diagnostice; dynamické mapování.

c) Diagnostická přístrojová technika

monitory a monitorovací systémy - přehledově

kontinuální sledování krevního tlaku

elektrofyziologické nitrosrdeční vyšetření, potenciálová mapa

impedanční měření (kožní impedance, reografie)

diagnostické zobrazovací systémy (MR, CT, Ultrazvuková technika)

počítačové zpracování a archivace obrazových dat

d) Terapeutická přístrojová technika

technika mimotělní očisty krve (hemodialyzační přístroj, mimotělní krevní obvod, jednojehlová a dvoujehlová dialýza, měření a řízení ultrafiltrace, vodivost elektrolytických roztoků

elektrická stimulace srdce

elektrická defibrilace srdce

elektrická stimulace svalů

intraaortální balónková kontrapulsace

umělé náhrady smyslových funkcí

e) Laboratorní přístrojová technika

účel laboratorních vyšetření

organizace a dělení laboratorních komplementů

bezpečnost a hygiena laboratorních provozů (z hlediska úrazů a infekce)

přehled metod používaných v klinických laboratořích a jejich instrumentace

f) Základy informatiky

klinické informační systémy

diagnostické a konsultační podpůrné informační systémy

nemocniční informační systémy

územní zdravotnické informační systémy

g) Statistické metody

statistické charakteristiky

teoretická rozdělení pravděpodobnosti

odhady parametrů a intervaly spolehlivosti

testy významnosti (průměrů, rozptylů, shody, extrémních odchylek, náhodnosti)

vyrovnávání statistických dat

závislost dvou náhodných veličin

3.1.2. Dovednosti

poskytování neodkladné první pomoci

využití počítačové techniky pro dokumentaci i získávání informací

3.2. Znalosti a dovednosti osvojené během specializovaného výcviku

3.2.1. Znalosti

anesteziologická a ventilační technika

infuzní technika

přístrojová technika chirurgických sálů

technika pro implantační centra

přístrojová technika pro funkční a orgánové náhrady

přístrojová technika pro podporu mechanické činnosti a rytmiky srdce

elektrochirurgická technika

aferézní a separační technika

3.2.2. Dovednosti

obsluha zdravotnických přístrojů pro mimotělní oběh krve

technická asistence při impulsoterapii srdce

technická asistence při umělé plicní ventilaci

koncipování kompletů zdravotnických technologií

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech, hodnocení po skončení společného základu.

b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti

absolvování povinné specializované přípravy dle zaměření a její zhodnocení v průkazu odbornosti

úspěšné absolvování písemného testu

předložení písemné práce / písemného projektu (doporučené).

c) vlastní atestační zkouška

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání zakončeného atestační zkouškou získává specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání klinický inženýr pro terapeutické zdravotnické přístroje s označením stanoveným nařízením vlády č. 463/2004 Sb. „Klinický inženýr pro terapeutické zdravotnické přístroje“.

Činnosti klinického inženýra pro terapeutické zdravotnické přístroje se specializovanou způsobilostí jsou stanoveny v §25 zákona č. 96/2004 Sb. a v §132, §137 vyhlášky č. 424/2008 Sb.

6. Seznam doporučené literatury

1. CHMELAŘ, M.: Lékařská přístrojová technika I. FEI VUT, Brno 1995

2. CHMELAŘ, M.: Laboratorní technika. FEI VUT, Brno 2000

3. DRASTICH, A.: Netelevizní zobrazovací systémy. FEI VUT, Brno 2001

4. DRASTICH, A.: Tomografické zobrazovací systémy. FEI VUT, Brno 2004

5. MOHYLOVÁ, J., KRAJČA, V.: Zpracování signálů. FEL Universita v Žilině, 2004

6. ROZMAN, J.: Elektronické přístroje v lékařství. Academia, Praha 2006

7. SULKOVÁ, S.: Hemodialýza. Praha 2000

8. SVATOŠ, J.: Biologické signály I - geneze, zpracování a analýza. FEL ČVUT, Praha 1995

9. ZVÁROVÁ, J.: Biomedicínská statistika I (Základy statistiky pro biomedicínské obory). EuroMISE 2002

10. ČSN 33 2000-4-41, ČSN 33 2140, ČSN 33 1610, doporučení ČES 33.03.94

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU KOMUNITNÍ PÉČE V PORODNÍ ASISTENCI

Porodní asistentka pro komunitní péči

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu je připravit porodní asistentky pro oblast komunitní ošetřovatelské péče v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídající požadavkům specializované způsobilosti, která zahrnuje poskytování primární, integrované i preventivní ošetřovatelské péče ženám a jejich rodinám i skupinám osob vymezených zejména společným sociálně-kulturním prostředím, územím, věkem, zdravotním stavem nebo rizikovými faktory v jejich vlastním sociálním prostředí podle §60 a §64 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do studijního programu specializačního vzdělávání komunitní péče v porodní asistenci je:

úspěšné ukončení kvalifikačního studia, kterým se získává odborná způsobilost porodní asistentky

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

Povinně volené specializační moduly studijního programu se musí svou odbornou problematikou vztahovat k celkovému zaměření studijního specializačního programu.

V průběhu studijního programu specializačního vzdělávání v oboru komunitní péče v porodní asistenci musí účastník:

splnit stanovený počet vyučovacích hodin všech předepsaných modulů (označených jako povinné)

studijního specializačního programu (lze započíst pouze 15% omluvené absence)

prokázat písemnou nebo ústní formou schopnost souhrnně formulovat poznatky získané v jednotlivých etapách modulového systému specializačního studia a schopnost vytvářet logické vztahy

absolvovat odbornou praxi pod vedením školitele v délce nejméně 2 týdnů v rámci akreditovaného pracoviště

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci vlastního nebo jiného pracoviště komunitní péče v souladu s požadavky studijního programu

získat počet kreditů určených vzdělávacím programem, vymezených v jednotlivých modulech

2.3. Výstupní podmínky

Ukončení specializačního studia je podmíněno splněním všech předpokladů stanovených v odstavcích 2.1., 2.2.

Účastník získává specializovanou způsobilost Porodní asistentka pro komunitní péči po vykonání atestační zkoušky podle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti komunitní péče v porodní asistenci je stanovena na 36 měsíců, lze ji prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické přípravy, z toho zahrnuje minimálně 50% praxe ve specializačním oboru.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti komunitní péče v porodní asistenci představuje formu celoživotního vzdělávání, při které se účastník věnuje jak teoretické, tak praktické přípravě.

Teoretická výuka prohlubuje znalosti a vědomosti z vědních oborů jejich základy byly položeny v rámci kvalifikačního studia a seznamuje účastníky vzdělávacího programu s novými vědními disciplínami nutnými pro činnost porodní asistentky se specializovanou způsobilostí v komunitní péči.

Praktická výuka se zaměřuje na automatizaci stávajících dovedností a fixaci dovedností nových včetně pracovních postupů specializovaných činností.

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní a moduly odborné a speciální. Dále jsou moduly děleny na povinné, doporučené a výběrové

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Cíl: Vybavit porodní asistentku znalostmi z pojmosloví, zajistit orientaci v primárních vědomostech a literárních pramenech vědních a klinických oborů ovlivňujících roli porodní asistentky specialistky.

Vědomosti:

znát filosofické, psychologické a sociologické teze (multikulturní odlišnosti) v souvislosti a návaznosti na vymezení problematiky související s poskytováním specializované ošetřovatelské péče

znát management lidských zdrojů ve zdravotnictví, kontinuální zvyšování kvality ošetřovatelské péče,

profesní etiku, základy právních nauk a ekonomické aspekty ošetřovatelské péče

znát vybranou problematiku pedagogiky, andragogiky, ošetřovatelství

znát základy krizového managementu

znát vybranou problematiku zásad prevence pochybení v ošetřovatelské praxi

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

komunikovat s klientkami, rodinnými příslušníky dle zásad efektivní komunikace

zohledňovat věkové a multikulturní odlišnosti v práci s klientkami, jejich rodinnými příslušníky

navrhovat a vypracovávat plány edukace klientky, případně její rodiny

navrhovat a vypracovávat standardy kvality poskytovaní péče

rozeznat a posoudit neetické a protiprávní chování spolupracovníků a vyhodnotit jeho důsledky

postupovat dle moderních a vědecky ověřených metod, podílet se na výzkumných šetřeních a projektech

podílet se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek

zvládat vyhodnocování rizikových příčin lidského pochybení, navrhovat efektivní opatření zaměřená na prevenci pochybení a omylů, zapojovat pacienty a jejich rodiny jako partnery do programu bezpečné péče

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Odborný modul je vymezen souhrnem konkrétních vědomostí a dovedností z oblasti komunitní péče o ženy, novorozence a jejich rodiny a souvisejících vědních a klinických disciplín a postupů ošetřovatelské péče.

Zaměřuje se na:

vyhledávání, zpracovávání a hodnocení rizik zdravotního stavu klientek a následnou realizaci edukační, poradenské a konzultační činnosti zaměřené především na udržení zdraví a na prevenci sekundární a terciální

posouzení, diagnostiku, plánování, realizaci a hodnocení vysoce specializovaných ošetřovatelských činností, jejich dokumentaci

samostatném zabezpečování individuálních potřeb klientek v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky a klinicky ověřenými ošetřovatelskými postupy včetně hodnocení kvality realizované péče

spolupráci s rodinnými příslušníky, blízkými osobami a členy komunity s ohledem na požadavky moderního multikulturního ošetřovatelství

podílení se, realizaci a případné vedení ošetřovatelského výzkumu v rámci specializovaného pracoviště

4.2.1. Role porodní asistentky v komunitní péči

Cíl: Připravit porodní asistentku na specializovanou ošetřovatelskou péči, kterou poskytuje klientkám a jejich rodinám v komunitní péči, hodnocení zdravotního rizika skupiny osob z hlediska reprodukčního zdraví žen, na poradenskou činnost v oblasti reprodukčního zdraví a plánování rodičovství, sexuálně přenosných chorob, epidemiologické ochrany a sexuálního zneužívání.

Vědomosti:

znát zdravotní a sociální rizika žen především z hlediska jejich reprodukčního zdraví

znát zdravotní a sociální rizika žen a novorozenců z hlediska jejich zdraví

znát problematiku vedení poraden a způsob financování komunitní péče

znát zásady efektivní spolupráce s klientkami a dalšími členy komunity s respektováním multikulturních odlišností

znát metody, procedury a techniky potřebné pro realizaci průzkumných a výzkumných šetření v oblasti péče o ženu v komunitě

Dovednosti:

plánovat a realizovat specifickou péči o ženu v komunitě z důrazem na kontinuitu a využití nejnovějších vědeckých poznatků

ovládat a uplatňovat metody prevence, rizikových faktorů domácího prostředí a zdravotních rizik klientky a jejich eliminaci

poskytovat informace o rozsahu dostupných služeb, které jsou ženě k dispozici s ohledem na udržení kvality života a optimálního životního prostředí

provádět poradenskou činnost v oblasti péče o ženu v komunitě a vhodného životního stylu

Výkony a jejich četnost:

tvorba plánu péče o ženu v komunitě	3x
tvorba edukačního plánu u ženy v komunitě	3x
tvorba plánu preventivních opatření pro snižování zdravotních a sociálních rizik v komunitě	2x
motivační rozhovor	3x

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Speciální moduly jsou charakteristické vymezením konkrétní problematiky a následné realizace specifické péče v oblasti komunitní péče v porodní asistenci.

4.3.1. Poradenství při kojení

Cíl: Připravit porodní asistentku po strance vědomostí a dovedností tak, aby byla schopna poskytnout účinnou radu kojící matce. Speciální modul je postaven dle kritérií WHO.

Vědomosti:

znát význam kojení a potřeby edukace laktační poradkyně

znát nejnovější poznatky fyziologie kojení, přípravy ke kojení, psychohygieny a výživy kojící ženy

znát poruchy kojení jako následky nedodržení správných postupů při kojení

znát speciální situace - patologické stavy matky a novorozence

zná specifiku komunikace s kojící ženou

Dovednosti:

analyzuje a vyhodnocuje místní situaci v kojení

edukuje matku v přípravě na kojení, v psychohygieně a výživě při kojení

analyzuje a vyhodnocuje důvody poruchy kojení, účinně poradí

umí účinně pomoci ve speciální situaci - patologickém stavu matky nebo novorozence

používá vhodnou komunikační techniku v kontaktu s kojící ženou

Činnosti:

navazovat potřebný kontakt s kojící ženou

získávat potřebnou důvěru kojící ženy

vyhodnocovat danou situaci

účinně radit ženě v jejím konkrétním problému s kojením

vést specializační vzdělávání v rámci své specializace

Výkony a jejich četnost:

tvorba edukačního plánu u zdravé ženy s fyziologickým kojením	5x
tvorba plánu ošetřovatelské péče a edukačního plánu u ženy s poruchou
kojení jako následku nedodržení správných postupů při kojení	5x
tvorba plánu ošetřovatelské péče a edukačního plánu při patologickém stavu matky	3x
tvorba plánu ošetřovatelské péče a edukačního plánu při patologickém stavu novorozence	3x

4.3.2. Ultrazvukové vyšetření plodu

Cíl: Připravit porodní asistentku pro specializovanou činnost spojenou s ultrazvukovou diagnostikou plodu.

Vědomosti:

znát principy ultrazvukové diagnostiky

znát techniku práce s ultrazvukovými přístroji

znát zobrazovací metody a postupy ultrazvukového vyšetření plodu

znát fyziologický ultrazvukový nález plodu

znát abnormální ultrazvukovou morfologii plodu

Dovednosti:

obsluhovat přístroje pro ultrazvukovou diagnostiku

edukovat klientky o režimových opatřeních souvisejících s vyšetřením

analyzovat ultrazvukový záznam

Činnosti:

provádět základní metody ultrazvukového vyšetření

edukovat klientku a osob blízkých o režimových opatřeních

spolupracovat s lékařem specialistou

vést specializační vzdělávání v oboru své specializace

Výkony:

průkaz srdeční akce plodu	10x
velikost plodu	10x
průkaz pohybů plodu	10x
určení množství plodové vody	10x
uložení plodu v děložní dutině	10x
určení vrozených vývojových vad, zralost	2x

5. Formy specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti je uskutečňován kombinovanou formou v blocích, které odpovídají délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší než u průpravy celodenní.

6. Charakteristika činností

Absolvent vzdělávacího programu po získání specializované způsobilosti v oboru komunitní péče v porodní asistenci je připraven k poskytování, organizaci a metodickému řízení specializované péče v porodní asistenci, včetně péče specifické, samostatně i v rámci týmu.

Činnosti absolventů vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oboru komunitní péče v porodní asistenci jsou formulovány v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídající požadavkům specializované způsobilosti(§60 a §64 Vyhlášky č. 424/2004 Sb.), které jsou vymezeny takto:

komplexně analyzuje zdravotní a sociální situaci žen, novorozenců a jejich rodin z hlediska koordinace poskytované zdravotní a sociální péče v oblasti péče o ženu a dítě a spolupracuje s odpovědnými orgány

hodnotí zdravotní rizika skupiny osob z hlediska reprodukčního zdraví žen a novorozenců a podílí se na sestavování priorit jejich řešení na základě epidemiologických a statistických dat a výsledků výzkumů, připravuje a realizuje projekty podpory zdraví žen

provádí poradenskou činnost v oblasti reprodukčního zdraví a plánovaného rodičovství, sexuálně přenosných chorob, epidemiologické ochrany a sexuálního zneužívání

podílí se na vytváření bezpečného a vhodného prostředí a eliminaci existujících rizik z hlediska reprodukčního zdraví a zdraví žen a novorozenců

zajišťuje cílené preventivní programy, včetně zajištění screeningu

provádí ultrazvukové vyšetření plodu

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe musí být zajištěna v rámci akreditovaného zdravotnického pracoviště nebo na jiném pracovišti, které však svým zaměřením odpovídá požadavkům studijního programu, kde materiální vybavení odpovídá zákonným normám.

Personální zabezpečení musí být zajištěno erudovanými pracovníky se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a způsobilostí pedagogickou v souladu s platnými právními předpisy.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a jiných předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

9. Doporučená literatura:

BÁRTLOVÁ, S., SADÍLEK, P., TÓTHOVÁ, V.: Výzkum a ošetřovatelství. Brno: NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X.

BASTL, P., ŠVEC, V.: Zdravotník lektorem. Brno: IDV PZ, 1997. 122 s. ISBN 80-7013-251-5.

HANREICH, I.: Výživa kojenců aneb jídlo a pití v prvním roce života. Praha: Grada,2002. 76 s. ISBN 80-7169-841-5

102

HÁJEK, Z., KULOVANÝ,E., MACEK, M.: Základy prenatální diagnostiky. Praha: Grada, 2000. 424 s. ISBN 80-7169-391-X

KOJIT? A JAK?. MZ ČR 2000. 59 s.

MALÝ, Z.: Průvodce ultrazvukem v těhotenství. Brno: MU, 2002. 69 s. ISNB 80-210-2827-0 PORADENSTVÍ PŘI KOJENÍ. Bratislava: slovenský výbor pro UNICEF, 1995. 309 s.

ROZTOČIL, A. a kol: Vyšetřovací metody v porodnictví a gynekologii. Brno: IDV PZ, 1998. 179 s. ISBN 80-7013-255-8

TRACHTOVÁ, E., a kol.: Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: IDV PZ, 1999. 184 s. ISBN 80-7013-285-X.

Tabulka č. 1

§64 PORODNÍ ASISTENTKA PRO KOMUNITNÍ PÉČI
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Role porodní asistentky specialistky	P	2 týdny - T	20
Odborný modul 4.2.1.	Role porodní asistentky v komunitní péči	P	3 týdny - T	30
	Praxe - 1. část	P	2 týdny - Pr.	10
2. ročník
Speciální modul 4.2.1	Praxe - 2. část	P	1 týden	5
Speciální modul 4.3.1.1	Poradenství při kojení	D	1 týden - Tl týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.2	Ultrazvuková diagnostika v prenatální péči	D	1 týden - Tl týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.3	Specifická ošetřovatelská péče o rodinu	D	1 týden - Tl týden - Pr.	10 5
Lze využít dalších speciálních modulů uvedených v tabulce č. 12 rámcového vzdělávacího programu ošetřovatelská péče o pacienty ve vybraných klinických oborech
Odborná praxe na akredit. pracovišti		P	2 týdny	10

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T- teorie, Pr.- praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU LÉKAŘSKÁ IMUNOLOGIE

PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro lékařskou imunologii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odbornosti zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru lékařská imunologie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti alergologie a klinické imunologie, umožňujících samostatnou činnost v tomto oboru. Za výkon povolání klinického bioanalytika pro lékařskou imunologii se považuje činnost podle §26 a §55 - §60 zákona č. 96/2004 Sb. a §121 a §124 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru lékařská imunologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době.

Celková délka specializačního vzdělávání je minimálně 48 měsíců dle délky praxe v příbuzných laboratorních oborech, z toho:

2.2.1. Společný základ pro klinické laboratorní obory - klinická biochemie, lékařská imunologie a nukleární medicína - celkem 24 měsíců

2.2.1.1. Úvodní povinná praxe - 6 měsíců

2.2.1.2. Praxe v klinických laboratorních oborech - 18 měsíců

Probíhá v laboratořích biochemických, imunologických, nukleární medicíny, hematologických a transfuzní služby, mikrobiologických, toxikologických, genetických, cytologických, patologicko-anatomických a dalších.

Z toho je 14 měsíců povinné praxe v laboratořích všech níže uvedených oborů v délce nepřesahující stanovený počet měsíců:

povinná praxe v klinické biochemii	5 měsíců
povinná praxe v hematologii a transfuzní službě	3 měsíce,
povinná praxe v mikrobiologii	2 měsíce
povinná praxe v imunologii	2 měsíce
povinná praxe v nukleární medicíně	1 měsíc
povinná praxe v patologicko-anatomické laboratoři	1 měsíc

Zbývající praxi lze absolvovat jako volitelnou v jakémkoliv klinickém laboratorním oboru podle možností a odborného zaměření uchazeče.

2.2.1.3. Účast na vzdělávacích akcích

- povinný modulárně uspořádaný kurz Základy klinických laboratorních oborů celkem	8 týdnů	10 kreditů/týden
- povinný kurz Neodkladná první pomoc	2 dny	4 kredity
- povinný seminář Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity

Absolvování kurzu Neodkladná první pomoc a semináře Základy zdravotnické legislativy není podmínkou pro ukončení společného základu, lze absolvovat i během specializovaného výcviku.

2.2.2. Specializovaný výcvik v oboru lékařská imunologie - minimálně 24 měsíců

Praxe v laboratoři lékařské imunologie, z toho nejméně 6 měsíců v laboratoři akreditovaného pracoviště s klinickou i laboratorní složkou (splňující definici laboratoře alergologie a klinické imunologie uvedené v příloze koncepce oboru alergologie a klinická imunologie - viz www.csaki.cz- a doporučené výborem ČSAKI).

2.2.2.1. Doplňková doporučená praxe

Praxe dle vlastní volby na laboratorních pracovištích s odlišným odborným zaměřením než je zaměření vlastního pracoviště, např. v laboratořích molekulární biologie, genetických, mikrobiologických, která vhodně doplní praxi v laboratorních oborech a stáže na klinických pracovištích podle zadání logbooku.

2.2.2.2. Účast na vzdělávacích akcích

povinný specializační kurz v alergologii a klinické imunologii minimálně	1 týden	10 kreditů
povinné metodologické kurzy v laboratorní imunologii minimálně	2 týdny	20 kreditů

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK aj.

2.3. Výstupní podmínky

Délky jednotlivých praxí a stáží jsou dány plněním jednotlivých podmínek logbooku. Účastník specializačního vzdělávání musí získat minimálně 50 kreditů ročně (za semestr specializačního vzdělávání se započítává 25 kreditů při splnění požadavků vymezených logbookem), které mu umožní přistoupit k atestační zkoušce.

3. Obsah specializačního vzdělávání

3.1. Rozsah znalostí a dovednosti osvojených v průběhu specializačního vzdělávání a požadovaných na konci společného základu

Cílem společného základu je získat:

základní praktické dovednosti a teoretické znalosti ve zvoleném oboru

teoretické znalosti společné klinickým laboratorním oborům

teoretické podklady pro efektivní komunikaci s odborníky ostatních laboratorních oborů

obecné povědomí o klinických a laboratorních provozech zdravotnických zařízení

a) teoretické znalosti:

Obecná chemie, anorganická a organická chemie, fyzikální chemie, metody instrumentální analýzy

Biochemie (s ohledem na biochemii a metabolismus člověka)

Imunologie (interakce antigen protilátka, principy buněčné imunity, principy humorální imunity, komplement, transplantační imunologie a další)

Ochrana veřejného zdraví (epidemiologie infekčních onemocnění, nozokomiální nákazy, prevence, vakcinace, povinná hlášení, dezinfekce, sterilizace a další)

Obecná biologie (morfologie buňky, organely a jejich vlastnosti, kompartmentace metabolických procesů, dělení buňky, apoptóza a další)

Vybrané okruhy z biologie a fyziologie související s hlavními laboratorními obory.

Hematologie (kmenové buňky, morfologie a význam krevních buněk, principy koagulace, základy krevní transfúze)

Genetika (nukleové kyseliny, chromosomy, geny, genom, principy genetiky člověka, cytogenetika, molekulární genetika a další)

Toxikologie (toxiny, biotransformace, otravy organickými a anorganickými jedy, zneužívané látky)

Radioaktivita, izotopy významné pro klinické laboratoře, principy detekce záření, principy práce s otevřenými zářiči a bezpečnost práce

Základy managementu klinické laboratoře

Statistika v lékařských vědách, principy metrologie, principy řízení kvality

3.2. Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku v lékařské imunologii

3.2.1. Obecná a klinická imunologie:

strukturální charakteristika imunitního systému (funkce imunitního systému, buňky imunitního systému, primární, sekundární lymfoidní orgány), fylogeneze a ontogeneze imunity, hlavní histokompatibilní systém - fyziologická úloha, imunitní odpověď (antigen, imunogen, genetická podstata imunologické specifičnosti)

buněčné a molekulární základy imunologické reakce, polarizace imunitní odpovědi, efektorové mechanismy imunitních reakcí

vrozená imunita (fagocytóza, komplementový systém, reaktanty akutní fáze, zánět)

regulace imunity (genetika, regulační molekuly - ligand-receptorové interakce, cytokiny, chemokiny, adhezní molekuly, atd.)

základní typy imunitních mechanismů poškozujících organismus (typy přecitlivělosti), imunodeficity, autoimunita, alergie)

antiinfekční imunita (mechanismy obrany při infekčních procesech poškozující důsledky imunitních reakcí, aktivní a pasivní imunizace)

protinádorová imunita (biologie nádorového bujení, mechanismy protinádorové imunity, imunologický dozor, nádorové antigeny)

transplantační imunologie (histokompatibilita, odvržení štěpu, imunologická tolerance)

zevní prostředí a imunita, imunotoxikologie

Předpokládá se základní orientace v klinické problematice oboru alergologie a klinická imunologie, znalost terminologie, včetně orientační znalosti v problematice imunomodulace a imunoprofylaxe.

3.2.2. Laboratorní imunologie

Principy metod humorální imunity založených na principu interakce antigent<->protilátka, resp. ligand <-> vazebný reagent

metody klasické sérologie (aglutinace přímá a pasivní (hemaglutinace a latexová aglutinace), Coombsovy reakce, KFR, precipitace)

imunoprecipitační techniky včetně turbidimetrie/nefelometrie, JRID, IELFO, IFIX, PIEF)

metody imunoanalýzy s následnou detekcí: ELISA, EIA, LIA, ILMA, FIA, IFMA, CPBA, RIA, IRMA, RRA, REA, ALBIA, blotovací techniky včetně line/dot a westernblot technik

Principy metod na průkaz a stanovení imunitních komplexů

Principy metod pro analýzu komplementového systému (stanovení aktivity komplementu klasickou, alternativní a lektinovou cestou, stanovení jednotlivých složek a regulačních faktorů komplementového systému, stanovení TCC)

Metody pro průkaz autoprotilátek (IIF, ELISA, line/dot analýza, ALBIA, Ochterlony, izotopové techniky)

Principy metod buněčné imunity

Stanovení subpopulací lymfocytů metodami průtokové cytometrie

Stanovení funkční aktivity lymfocytů testem transformace lymfocytů a metodami prokazujícími

produkci cytokinů, imunoglobulinů aj produktů po stimulaci in vitro

Funkční testy fagocytózy in vitro (chemotaxe, FA, FI, testy na metabolické vzplanutí)

Cytotoxické testy

Buněčné testy v alergologii (basotesty, testy na produkci histaminu po stimulaci alergeny, CAST testy)

Využití metod molekulární biologie v imunologii (PCR a ostatní amplifikační techniky)

Principy metod pro průkaz histokompatibility (HLA systém)

Principy imunohistologických a imunocytologických technik

Multiplexová analýza a microarraye (expresní profily)

Vyhodnocovací metody (metody vyhodnocování výsledků - lineární a nelineární regrese - logit-log funkce - spline funkce - 4PL - 5PL, programy pro vyhodnocení výsledků a zpracování parametrů QC - popis použití v praxi)

Měřící technika (principy detekce, měřící technika pro měření absorbance, měřící technika pro měření luminiscence, měřící technika pro měření fluorescence, včetně průtokového citometru, měřící technika pro měření záření beta a gama)

Automatizované imunoanalytické systémy pro neizotopové i izotopové techniky (přehled a popis uspořádání)

Preanalytická fáze (příprava pacienta, technika odběru, konzervace vzorků, identifikace, transport, skladování, interferenční vlivy)

Řízení jakosti (teoretické základy - přesnost - správnost - referenční metody - analytická specifičnost a citlivost - cross reaktivita, lokální kontrola kvality - systém externího posuzování jakosti)

Správná laboratorní práce (teoretické základy a způsob praktické aplikace, národní číselník laborator

ních položek - struktura a obsah dokumentů SOP - příručka jakosti - příprava laboratoře k akreditaci)

Klinický význam laboratorních vyšetření prováděných v imunoanalytických laboratořích (interpretace výsledků stanovení v dané klinické problematice - atopie, imunodeficity, autoimunita, imunopatologie, infekce atd., spolupráce laboratoře s klinickými pracovišti - postanalytická fáze)

Základní znalosti prevence laboratorních infekcí, zásady práce s tkáňovými kulturami, radioizotopy

Praktické dovednosti

Praktické zvládnutí výše uvedených technik dle logbooku.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

absolvování povinné praxe a její zhodnocení v logbooku a průkazu odbornosti

absolvování povinných školicích akcí - záznam v průkazu odbornosti

předložení seznamu výkonů v logbooku potvrzené školitelem

předložení písemné práce

c) Vlastní atestační zkouška

část teoretická - 3 odborné otázky:

část obecná - základy imunologie

část metodologická - metody a přístrojová technika používané v oboru, principy statistických metod a managementu

obhajoba písemné práce na zadané téma

část praktická - vyhodnocení indikace laboratorních vyšetření a jejich výsledků u klinického případu reálného či simulovaného

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru lékařská imunologie získává specializovanou způsobilost k výkonu odborné analytické činnosti jako klinický bioanalytik pro lékařskou imunologii v laboratořích lékařské imunologie (alergologie a klinické imunologie) bez odborného dohledu. Činnosti, které je oprávněn vykonávat, jsou uvedeny v §121 a §124 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

6. Seznam doporučené literatury

1. BUC, M., FERENČÍK, M.: Imunogenetika. Alfa plus, 1994

2. FERENČÍK, M.: Handbook of Immunochemistry. Chapman and Hall, 1993

3. FERENČÍK, M., ROVENSKÝ, J., MAŤHA, V.: Dictionary of Immunology. Slovak Academic Press, Bratislava, 2000

4. FUČÍKOVÁ, T.: Klinická imunologie v praxi. Galén, Praha, 1997

5. FUČÍKOVÁ, T., BARTŮŇKOVÁ, J.: Základy klinické imunologie. RDI Press, Praha, 1994

6. MALE, D., COOKE, A., OWEN, M., TROWSDALE, J., CHAMPION, B.: Andvanced Immunology. Mosby, 1996

7. ROIT, I., BROSTOFF, K., MALE, D.: Immunology. Mosby, 1996

8. ROSEN, F.S.: Immunodeficiencies. Harwood Academic Publishers, Chur, Switzerland, 1993

9. THOMAS, L.: Clinical Laboratory Diagnostics. TH-Books, 1998

10. STITES, D.P., TERR, A.I.: Základní a klinická imunologie. Viktoria Publishing, Praha, 1994

11. HOŘEJŠÍ, V., BARTŮŇKOVÁ, J.: Základy imunologie. 3. vydání, Praha: Triton, 2005, ISBN 80-7254-686-4

12. FERENČÍK, M. et al.: Imunitní systém. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1196-6

13. BARTŮŇKOVÁ, J., PAULÍK, M.: Vyšetřovací metody v imunologii. Praha: Grada Publishing, 2004, ISBN 80-247-0691-1

14. KREJSEK, J.: KOPECKÝ, O.: Klinická imunologie. NUCLEUS HK, 2004, ISBN 80-86224-50-X

15. Manual of Clinical Laboratory Immunology (Rose N.R., Hamilton R.G., Detrick B. editors), Sixth edition, ASM Press, Washington, 2002

16. Clinical Immunology. Principles and Practice. (Rich R.R. et al. Editors), Mosby, London-Edinburgh-New York-Philadelphia-St Luis-Sydney-Toronto, 2001

Časopisy a periodika

Alergie

Allergy

Clinical and Experimental Immunology

Current Opinion in Immunology

Trends in Immunology

Journal of Immunological Methods

Journal of Allergy and Clinical Immunology

Klinická imunológia a alergológia

Výběr atestačních prací z alergologie a klinické imunologie

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE

PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro lékařskou mikrobiologii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odbornosti zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je získání nejnovějších teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti etiologické diagnostiky bakteriálních, virových, parazitárních a mykotických onemocnění, včetně infekcí vzácně se vyskytujících, zahrnující znalosti odběru validně indikovaných vzorků, indikace adekvátních diagnostických metod vedoucích k průkazu infekčního agens a interpretace laboratorních nálezů ve vztahu ke klinickému projevu infekcí pro doporučení cílené terapie, znalostí v oblasti antibiotické politiky, prevence infekcí včetně nozokomiálních, prevence antibiotické rezistence, zajištění spolupráce s klinickými obory, konzultační činnosti, specializované agendy, odborného a organizačního řízení provozu mikrobiologického pracoviště.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru mikrobiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době.V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky výkonu povolání z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

Podmínkou pro získání specializace v oboru lékařská mikrobiologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

2.2.1. povinná praxe v oboru

53 měsíců v diagnostických mikrobiologických laboratořích akreditovaných pro vzdělávací program v oboru lékařská mikrobiologie a pokrývajících dílčí disciplíny lékařské mikrobiologie,

7 měsíců na akreditovaném specializovaném pracovišti, z toho:

1 měsíc v diagnostické bakteriologii na pracovišti pro specializovanou přípravu v dílčích oblastech oboru lékařská mikrobiologie nebo pro úzce zaměřenou přípravu v oboru lékařská mikrobiologie v rámci činnosti referenčních a vysoce specializovaných laboratoří během prvních dvou let specializačního vzdělávání;

1 měsíc v diagnostické virologii na pracovišti pro specializovanou přípravu v dílčích oblastech oboru lékařská mikrobiologie nebo pro úzce zaměřenou přípravu v oboru lékařská mikrobiologie v rámci činnosti referenčních a vysoce specializovaných laboratoří během prvních dvou let specializačního vzdělávání;

1 měsíc v diagnostické parazitologii na pracovišti pro specializovanou přípravu v dílčích oblastech oboru lékařská mikrobiologie nebo pro úzce zaměřenou přípravu v oboru lékařská mikrobiologie v rámci činnosti referenčních a vysoce specializovaných laboratoří během prvních dvou let specializačního vzdělávání;

1 měsíc v diagnostické mykologii na pracovišti pro specializovanou přípravu v dílčích oblastech oboru lékařská mikrobiologie nebo pro úzce zaměřenou přípravu v oboru lékařská mikrobiologie v rámci činnosti referenčních a vysoce specializovaných laboratoří během prvních dvou let specializačního vzdělávání;

2 měsíce v klinické mikrobiologii na pracovišti pro komplexní přípravu v oboru lékařská mikrobiologie, včetně činnosti antibiotického střediska během posledních tří let specializačního vzdělávání;

1 měsíc na antibiotickém středisku na pracovišti pro komplexní přípravu v oboru lékařská mikrobiologie, včetně činnosti antibiotického střediska během posledních tří let specializačního vzdělávání.

V době praxe povinné vypracování písemné práce na odborné téma.

2.2.2. doporučená praxe

1 měsíc klinická imunologie a alergologie

1 měsíc klinická biochemie a toxikologie

1 měsíc epidemiologie a hygiena výživy.

2.2.3. účast na vzdělávacích akcích

- povinný kurz Základy lékařské mikrobiologie pro absolventy akreditovaného zdravotnického magisterského studijního oboru pro přípravu odborného pracovníka v laboratorních metodách	14 dní	20 kreditů
- povinný kurz Úvod do lékařské mikrobiologie	14 dní	20 kreditů
- povinný kurz Neodkladná první pomoc	2 dny	4 kredity
- povinný seminář Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity

- povinná účast na 5ti jedno - až dvoutýdenních výukových modulech, zaměřených na dílčí discipliny oboru (bakteriologie, virologie, parazitologie, mykologie a mykobakteriologie) a klinickou mikrobiologii, uvedených v oficiálním výukovém programu sestaveném pověřenou akreditovanou institucí, příp. dalšími pověřenými pracovišti, event. účast na specializačním kurzu uvedeném ve výukovém programu těchto institucí či účast na certifikovaných kurzech, pokud je jejich obsah v souladu se vzdělávacím programem oboru lékařské mikrobiologie a koncepcí oboru lékařská mikrobiologie

- doporučená účast na školicích akcích kontinuálního vzdělávání, seminářích, konferencích, symposiích a kongresech pořádaných odbornými institucemi při VŠ, IPVZ, ČLS JEP, ČLK, AV ČR, NRL, aj.;

2.3. Výstupní podmínky

Účastník specializačního vzdělávání musí získat minimálně 80 kreditů ročně (za semestr specializačního vzdělávání se započítává 25 kreditů při splnění požadavků vymezených logbookem), které mu umožní přistoupit k atestační zkoušce.

Přehled školicích akcí a kreditů je uveden v příloze.

3. Obsah specializačního vzdělávání

Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu specializačního studia, seznam požadovaných výkonů

3.1. Z vlastního oboru

3.1.1. teoretické znalosti nezbytně nutné a další požadované znalosti:

Ucelené poznatky v oboru klinická mikrobiologie a dílčích disciplínách lékařské mikrobiologie (bakteriologie, virologie, parazitologie a mykologie) v oblastech

Volba validního materiálu a indikace adekvátních diagnostických metod vedoucích k průkazu infekčního agens ve vztahu ke klinickému projevu infekcí

Interpretace laboratorních výsledků ve vztahu ke klinickému projevu infekcí

Etiologie autochtonních a významných importovaných infekcí včetně nejnovějších znalostí o účasti jednotlivých rodů a druhů agens při vzniku a rozvoji onemocnění

Principy všech současných i výhledově aplikovatelných základních a speciálních diagnostických postupů přímého a nepřímého průkazu agens: mikroskopie, kultivace, sérologie, molekulární-biologie, aj. a znalosti jejich využití. Současné znalosti o morfologii a taxonomii agens. Orientace ve spektru základních a speciálních laboratorních vyšetření poskytovaných na území ČR a EU a schopnost zajistit rychlý průkaz infekčního agens i na jiných pracovištích. Principy uplatňování metod využívajících pokusů na zvířeti, vč. znalostí legislativních limitů o použití zvířat v experimentální práci

Základy klinických projevů a patogeneze infekcí a faktorů ovlivňujících jejich průběh (mechanismy vztahu agens-hostitel, a to i na molekulárně-biologické úrovni) a anamnestických údajů, umožňujících indikaci správných základních a speciálních laboratorních vyšetření vedoucích k přímému či nepřímému průkazu agens, a tím i možnosti zajistit podklady pro správnou diagnózu

Klinická mikrobiologie: komplexní diferenciálně diagnostické přístupy při řešení onemocnění s možnou infekční etiologií, aktivní zvládnutí mikrobiologických diferenciálně diagnostických přístupů při vyšetřování klinického materiálu, znalost základů klinické diferenciální diagnostiky infekcí. Základní orientace v oblasti léčby a prevence infekčních nemocí. Schopnost konzultační činnosti ve vztahu k interpretaci laboratorního nálezu

Terapie a prevence infekcí: spektrum dostupných antimikrobiálních léčiv a znalost mechanismů jejich působení, zásady cíleného a správného používání antimikrobiálních léčiv v terapii, prevenci a profylaxi; znalost aktuálního stavu citlivosti jednotlivých rodů a druhů agens na antimikrobiální léčiva; principy současných i perspektivních možností imunoprevence (očkovací systémy) a imunoterapie

Antibiotická politika: základní činnosti antibiotického střediska, základní metody surveillance, prevence a kontroly antibiotické rezistence, základní metody sledování a hodnocení spotřeby antibiotik, základní nástroje a metody ovlivňování správného používání antibiotik v primární, ambulantní a nemocniční zdravotní péči

Epidemiologie infekcí: Posouzení epidemiologického významu všech patogenních i potenciálně patogenních agens, včetně nově popsaných; surveillance a prevence infekcí, protiepidemická opatření; znalost forem a mechanismů jejich přenosu; orientace v přírodních rezervoárech lékařsky významných mikroorganismů, včetně znalostí pracovních metod umožňujících detekci epidemiologicky významných rezervoárů a vektorů; pravidla izolace a bezpečného převozu infikovaných osob na vybraná pracoviště

Nozokomiální infekce: základy nemocniční epidemiologie, základy činnosti klinického mikrobiologa v surveillance a prevenci nozokomiálních infekcí, účast na práci týmu pro kontrolu infekcí, nozokomiální infekce ve vztahu ke kvalitě zdravotní péče a akreditacím nemocnic

Znalosti zajištění bezpečnosti práce v prostředí rizika profesionálních infekcí a likvidace vyšetřovaného materiálu; základy fyzikální a chemické desinfekce a sterilizace

Orientace v uvedených oborech ve veterinární oblasti ve vztahu k diferenciální diagnostice zoonóz, výskytu zdravotnicky významných mikroorganismů, kontaminujících životní prostředí a komponenty potravního řetězce

Znalosti diagnostiky, izolace, léčby nemocných zasažených biologickými prostředky nebo zvlášť nebezpečnými patogeny

Schopnost vést výzkumnou činnost a získávat a aplikovat nejnovější vědecké poznatky v oblasti nových diagnostických a terapeutických, preventivních a profylaktických postupů

Schopnost samostatného poskytování odborných konzultací pro spádovou oblast

Znalost právních předpisů zabezpečujících ochranu osobních údajů pacienta a dalších legislativních norem

3.1.2. praktické znalosti a dovednosti nezbytně nutné:

Správné provádění:

odběrů validně indikovaných vzorků biologických i jiných materiálů k bakteriologickému, virologickému, parazitologickému a mykologickému vyšetření na základě průběžné spolupráce s pracovníky klinických oborů

bezpečného a rychlého transportu a správného uchovávání materiálu před laboratorním vyšetřením

příslušné dokumentace dle platných předpisů

metod zpracování vzorků pro bakteriologická, virologická, parazitologická a mykologická vyšetření za použití současných dostupných a doporučených vyšetřovacích a identifikačních postupů mikroskopických, kultivačních, sérologických, molekulárně biologických aj.; přípravy kultivačních a diagnostických půd pro detekci a identifikaci agens

metod stanovení citlivosti mikroorganismů na antimikrobní látky a stanovení jejich obsahu v biologických materiálech

kvalifikovaného vyhodnocení získaných výsledků a jejich interpretace pro stanovení diagnózy, správné terapie a protiepidemických opatření

postupů dezinfekce, dekontaminace, sterilizace a likvidace laboratorního odpadu

využití výpočetní techniky pro provoz laboratoře a pro odborné analýzy

Schopnost analyzovat anamnestické údaje a informace o klinickém projevu infekcí a schopnost indikace speciálních laboratorních vyšetření průkazu agens.

Schopnost aplikace nejnovějších poznatků výzkumu a praxe v metodologii laboratorní diagnostiky infekcí.

Znalost zajištění bezpečnosti práce v prostředí rizika profesionální infekce.

Uplatňování právních předpisů o ochraně osobních údajů pacienta a manipulaci s lidským materiálem.

Schopnost řízení a organizace provozu pracovišť včetně aspektů ekonomických.

3.2. Z ostatních oborů

požadované teoretické znalosti:

Základní znalosti v imunologii infekcí

Základní znalosti v klinice infekčních onemocnění

Epidemiologie infekcí včetně importovaných

Epidemiologie a prevence nozokomiálních infekcí, nemocniční hygiena

Mikrobiologická kontrola potravin

Koncepce hraničních oborů

3.3. Všeobecné požadavky

Znalost základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace a systému zdravotní péče; znalosti správné laboratorní praxe na mikrobiologickém pracovišti; základy lékařské etiky, psychologie, posudkového lékařství a revizního lékařství, vč. znalostí o ochraně osobních údajů pacienta a manipulaci s lidským materiálem; znalost základních způsobů dokumentace výsledků (chorobopis, zprávy, povinná hlášení); poskytování neodkladné první pomoci; znalosti počítačové techniky a její využití pro dokumentaci i získávání informací, vč. limitů pro využívání počítačové techniky; znalosti v oblasti řízení kvality zdravotní péče a laboratorní diagnostiky.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) průběžné hodnocení školitelem

Průběžné záznamy školitele o délce a obsahu absolvované praxe (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti. Hodnocení školitelem o absolvovaných povinných specializačních stážích a kurzech.

Hodnocení teoretické a praktické přípravy pro vypracování povinné písemné odborné atestační práce

b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinné praxe a povinných specializačních stáží v předepsaném rozsahu v oboru lékařské mikrobiologie ve stanovených časových termínech (a dalších vybraných oborech)

absolvování odborných konzultací

absolvování povinných kurzů a seminářů Neodkladná první pomoc a Základy zdravotnické legislativy ve stanovených časových termínech

předložení a obhájení písemné odborné atestační práce na předem schválené téma ve stanoveném časovém termínu

c) vlastní atestační zkouška

část praktická - správně provedený laboratorní diagnostický úkon, analýza výsledků, jejich interpretace a vypracování podrobného protokolu

část teoretická - 3 odborné otázky, 1 otázka může být zastoupena úspěšnou obhajobou povinné písemné odborné práce

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru lékařská mikrobiologie samostatně odborně i organizačně zajišťuje provoz mikrobiologického pracoviště v aktualizovaném rozsahu odborné náplně disciplíny, provádí vysoce specializované diagnostické práce, samostatně interpretuje výsledky a vykonává konzultační činnost na

jakémkoliv stupni zdravotnického zařízení. Průběžně zabezpečuje zavádění nových metodických postupů. Spolupracuje s dalšími laboratorními a klinickými pracovišti, národními referenčními laboratořemi a dalšími specializovanými pracovišti. Podílí se na řešení aktuálních odborných otázek v rámci lokální a rezortních zdravotnických zařízení. Zajišťuje odborné vzdělávání pracovníků s nižším stupněm erudice, aktivně se účastní osvětové činnosti zaměřené na prevenci infekcí. Ve své činnosti respektuje koncepci oboru stanovenou MZ ČR.

6. Seznam doporučené literatury

Monografie

1. AKUFFO, H. a kol.: Parasites of the Colder Climates. Taylor and Francis, London, 2003

2. BEDNÁŘ, M. a kol.: Lékařská mikrobiologie. Marvil, Praha, 1996

3. COOK, G.C. a kol.: Manson’s Tropical Diseases. 21th ed., E.B. Saunders, 2003

4. CONNOR, D.H. a kol.: Pathology of Infectious Diseases. Appleton and Lange, Stanford, 1997

5. DANIEL, M.: Cizopasní a hygienicky závadní členovci v životním a pracovním prostředí člověka, IPVZ ed., Praha, 1996

6. DELA MAZA, L.M., PETERSON, E.M., PEZZLO, M.T. a SHIGEI: Color Atlas of Medical Bacteriology. ASM Press, Washington, 2004

7. FIELDS a kol.: Fundamental Virology. Lippincott-Raven, Philadelphia, 1995

8. FLINT, S.J. a kol.: Principles of Virology: Molecular Biology, Pathogenesis and Control. ASM Press, 2003

9. FORSTL, M. a kol.: Praktický atlas lékařské parazitologie. RNDr. Ing. František Skopec, CSc.- Nucleus HK, 2003, ISBN 80-86225-38-0, pp. 140

10. GARCIA, L.S.: Practical Guide to Diagnostic Parasitology. ASM Press, Washington, 2002

11. GARCIA, L.S.: Clinical Lab Management. ASM Press, Washigton, 2004

12. GOPFERTOVÁ, D a kol.: Epidemiologie infekčních nemocí. nakl. Karolinum UK, Praha, 2002

13. GREENWOOD, D. a kol.: Lékařská mikrobiologie. Grada, Avicenum, 1999

14. HAVLÍK, J. a kol.: Infekční nemoci. Galén, Praha, 2002

15. HLBNER, J. a kol.: Parazitární nákazy a onemocnění člověka a jejich laboratorní diagnostika. IPVZ ed., Praha, 2001

16. ISENBERG, H.: Clinical Microbiology Procedures Handbook, ASM Press, 2004

17. JÍRA, J.: Lékařská helmintologie. Helmintoparazitární nemoci. Galén, Praha, 1998.

18. LOEB, M., SMIEJA, M. a SMAILL, F.: Evidence-based Infectious Diseases. Blakwell Publishing, 2004

19. MALÍŘ, F. a kol.: Vláknité mikromycety (plísně, mykotoxiny) a zdraví člověka. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, Brno, 2003

20. MEHLHORN, H.: Encyclopedic Reference of Parasitology. Springer, 2003

21. MELICHERČÍKOVÁ, V.: Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví. Grada, Avicenum, 1998

22. MURRAY, P.: Manual of Clinical Microbiology. ASM Press, 2003

23. MURRAY, P. a SHEA, Y.: Pocket Guide to Clinical Microbiology. ASM Press, 2004

24. ORIHEL, T.C. a kol.: Parasites in Human Tissues. Am. Soc. Clin. Pathologists, Chicago, 1996

25. RILEY, L.: Molecular Epidemiology of Infectious Diseases. ASM Press, Washington, 2004

26. ŠEJDA, J. a kol.: Terminologický slovník epidemiologie. IPVZ ed., Praha, 1999

27. ŠRÁMOVÁ, H. a kol.: Nozokomiální nákazy II. Maxdorf-Jessenius, Praha, 2001

28. URBÁŠKOVÁ, P.: Rezistence bakterií k antibiotikům - Vybrané metody. Trios, Praha, 1998

29. VOTAVA, M. a kol.: Vybrané kapitoly z klinické mikrobiologie. Lék. fak. Masarykova univerzita, Brno, 1998

30. VOTAVA, M. a kol.: Lékařská mikrobiologie II - Přehled vyšetřovacích metod v lékařské mikrobiologii. Lék. fak. Masarykova univerzita, Brno, 2000

31. VOTAVA, M.: Kultivační půdy v lékařské mikrobiologii. Hortus, Brno, 2000

32. VOTAVA, M.: Lékařská mikrobiologie obecná. Neptun, Brno, 2001

33. VOTAVA, M. a kol.: Lékařská mikrobiologie speciální. Neptun, Brno, 2003

34. ZÁVADA, V.: Molekulární virologie I - RNA viry, viroidy a viry replikující se reversní transkripcí. Přírodovědecká fakulta UK, Praha. 1994

35. ŽEMLA. J. a kol.: Všeobecná virológia, Slovac Academic Press, 1995

Periodika

Central European Journal of Public Health. Časopis spol. pro epidemiol. a mikrobiol. ČLS JEP

Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie. Časopis spol. pro epidemiol. a mikrobiol. ČLS JEP

Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. Mezioborový časopis při OS ČLS JEP

Folia Parasitologica. Časopis AV ČR, České Budějovice

Helmintológia. Časopis Slov. akad. věd, Košice

Journal of Infectious Diseases

Clinical Microbiology and Infection

Current Opinion in Infection Diseases

Journal of Clinical Microbiology

Journal of Clinical Virology

Journal of Virological Methods

Trends in Parasitology

Zprávy CEM, měsíčník Centra epidemiol. a mikrobiol., Státní zdravotní ústav, Praha

Internet

Web of Science: http://www.webofscience.com Meadline: www.ncbi.nlm.nih.gov/PubMed

Hypertextové odkazy na elektronicky dostupná periodika: http://highwire.stanford.edu; http://www.edoc. com; http:/www.MedWeb.emory.edu/MedWeb

Národní lékařská knihovna, Praha: http://www.nlk.cz/czech/

LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE

Typ výuky	Název	Volitelnost P – povinný V – volitelný	Délka trvání	Počet kreditů
Výukový modul	Specializační kurz - Úvod do lékařské mikrobiologie	P	1 týden	20 2/den
Výukový modul	Specializační kurz - Základy lékařské mikrobiologie	P	2 týdny	20 2/den
Výukový modul	Specializační odborná stáž v lékařské bakteriologii	P	1 týden	15 (3/den)
Výukový modul	Specializační odborná stáž v lékařské virologii	P	1 týden	15 (3/den)
Výukový modul	Specializační odborná stáž v lékařské parazitologii	P	1 týden	15 (3/den)
Výukový modul	Specializační odborná stáž v lékařské mykologie	P	1 týden	15 (3/den)
Výukový modul	Specializační odborná stáž v mykobakteriologii	P	1-2 týdny	15 (3/den)
Výukový modul	Specializační odborná stáž v klinické mikrobiologii	P	1 týden	15 (3/den)
Výukový modul	Specializační odborná stáž na antibiotickém středisku	P	1 týden	15 (3/den)
Výukový modul	Odborná stáž zaměřená na vymezenou oblast oboru lékařské mikrobiologie	V	1 den až 2 týdny	4-40 (4/den)
Výukový modul	Specializační kurz zaměřený na vymezenou oblast oboru lékařské mikrobiologie	V	1 den až 2 týdny	2 – 20 (2/den)
Kurz	Neodkladná první pomoc	P	2 dny	4
Kurz	Základy zdravotnické legislativy	P	1 den	2
Písemná odborná práce	Atestační práce	P		30
Aktivní účast na odborné konferenci		V		maximálně 10* kreditů za všechny akce
Každých 6 měsíců specializačního vzdělávání				25

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU NUKLEÁRNÍ MEDICÍNA

PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro nukleární medicínu

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního

vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou

způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru nukleární medicína pro odborné pracovníky v laboratorních metodách je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti laboratoře nukleární medicíny, umožňujících samostatnou činnost v laboratorní složce zdravotnického zařízení a získání odbornosti „klinický bioanalytik pro nukleární medicínu“.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru nukleární medicína je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání absolvováním:

akreditovaného zdravotnického magisterského studijního oboru pro přípravu odborného pracovníka v laboratorních metodách, nebo

akreditovaného magisterského studijního oboru přírodovědného zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu Odborné zdravotnické laboratorní metody.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle zákoníku práce.

Celková délka specializačního vzdělávání je minimálně 48 měsíců praxe v oboru.

A. 2.1. Společný základ pro klinické laboratorní obory - klinická biochemie, lékařská imunologie a nukleární medicína - celkem 24 měsíců

2.1.1 Úvodní povinná praxe - 6 měsíců

2.1.2 Praxe v klinických laboratorních oborech - 18 měsíců

Probíhá v laboratořích biochemických, imunologických, nukleární medicíny, hematologických a transfúzní služby, mikrobiologických, toxikologických, genetických, cytologických, patologicko-anatomických a dalších. Z toho je 14 měsíců povinné praxe v laboratořích všech níže uvedených oborů v délce nepřesahující stanovený počet měsíců:

a) povinná praxe v klinické biochemii - 5 měsíců,

b) povinná praxe v hematologii a transfúzní službě - 3 měsíce,

c) povinná praxe v mikrobiologii - 2 měsíce,

d) povinná praxe v imunologii - 2 měsíce,

e) povinná praxe v nukleární medicíně - 1 měsíc,

f) povinná praxe v patologicko-anatomické laboratoři - 1 měsíc.

Zbývající praxi lze absolvovat jako volitelnou v jakémkoliv klinickém laboratorním oboru podle možností a odborného zaměření uchazeče.

Praxe probíhá na pracovištích schválených pro účely specializačního vzdělávání a jejichž laboratorní provozy mají příslušné vybavení. Praxe, včetně činností na všech pracovištích je zaznamenávána a potvrzována v logbooku.

2.1.3 Účast na vzdělávacích akcích

povinný modulárně uspořádaný kurz Základy klinických laboratorních oborů - celkem 8 týdnů (10 kreditů/týden),

povinná odborná stáž Laboratorní metody v nukleární medicíně pro začínající pracovníky v oboru - 1 týden (10 kreditů),

povinný kurz Neodkladná první pomoc - 2 dny (4 kredity),

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den (2 kredity).

Absolvování kurzu Neodkladná první pomoc a semináře Základy zdravotnické legislativy není podmínkou pro ukončení společného základu, lze absolvovat i během specializovaného výcviku.

doporučené absolvování odborných kurzů se zaměřením na zásady správné laboratorní práce a na přípravu laboratoře k akreditaci - 1 den (2 kredity),

doporučené absolvování dalších školících akcí organizovaných IPVZ se zaměřením na problematiku oboru - 1 den (2 kredity),

doporučené jsou další odborné akce pořádané ČLS JEP a ČLK (počet kreditů dle platných předpisů.

2.2 Specializovaný výcvik v oboru nukleární medicína - 24 měsíců

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci společného laboratorního základu.

2.2.1 Povinná praxe v oboru

24 měsíců v laboratoři nukleární medicíny nebo v imunoanalytickém úseku konsolidované klinické laboratoře, z toho: - 3 měsíce na specializovaném pracovišti, které disponuje náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence včetně radiofarmaceutické laboratoře.

2.2.2 Účast na vzdělávacích akcích

povinná specializační stáž v nukleární medicíně - 1 týden (10 kreditů),

povinný odborný kurz Základy radiofarmacie - 1 den (2 kredity),

doporučená odborná stáž Automatizace izotopových imunoanalýz - 2 dny (4 kredity),

doporučená odborná stáž Neizotopové imunoanalýzy - 2 dny (4 kredity),

doporučené absolvování dalších školících akcí organizovaných IPVZ se zaměřením na problematiku

oboru - 1 x ročně,

doporučené jsou další odborné a vzdělávací akce pořádané ČLS JEP a ČLK (dle výběru uchazeče).

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

3.1. Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci společného základu

Cílem společného základu je získat:

a) základní praktické dovednosti a teoretické znalosti ve zvoleném oboru,

b) teoretické znalosti společné klinickým laboratorním oborům,

c) teoretické podklady pro efektivní komunikaci s odborníky ostatních laboratorních oborů,

d) obecné povědomí o klinických a laboratorních provozech zdravotnických zařízení.

Základní teoretické znalosti uchazeč získává zejména v oblastech:

Obecná chemie, anorganická a organická chemie, fyzikální chemie, metody instrumentální analýzy.

Biochemie (s ohledem na biochemii a metabolismus člověka).

Imunologie (interakce antigen protilátka, principy buněčné imunity, principy humorální imunity, komplement, transplantační imunologie a další).

Ochrana veřejného zdraví (epidemiologie infekčních onemocnění, nozokomiální nákazy, prevence, vakcinace, povinná hlášení, dezinfekce, sterilizace a další).

Obecná biologie (morfologie buňky, organely a jejich vlastnosti, kompartmentace metabolických procesů, dělení buňky, apoptóza a další).

Vybrané okruhy z biologie a fyziologie související s hlavními laboratorními obory.

Hematologie (kmenové buňky, morfologie a význam krevních buněk, principy koagulace, základy krevní transfuze).

Genetika (nukleové kyseliny, chromosomy, geny, genom, principy genetiky člověka, cytogenetika, molekulární genetika a další).

Toxikologie (toxiny, biotransformace, otravy organickými a anorganickými jedy, zneužívané látky).

Radioaktivita, izotopy významné pro klinické laboratoře, principy detekce záření, principy práce s otevřenými zářiči a bezpečnost práce.

Základy managementu klinické laboratoře.

Statistika v lékařských vědách, principy metrologie, principy řízení kvality.

3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku v oboru nukleární medicína

Uchazeč má prokázat základní znalosti ve vyjmenované problematice:

Speciální část I (Laboratorní vyšetřovací metody v nukleární medicíně)

1. Teoretické základy laboratorních vyšetřovacích metod („in vitro“ metod) založených na principu interakce ligand <--> vazebný reagent (základní pojmy - ligand, vazebný reagent, základní metodické principy a způsoby členění - imunochemické a neimunochemické metody, kompetitivní a nekompetitivní, izotopové a neizotopové, homogenní a heterogenní metody, schématická znázornění reakčního uspořádání - RIA, IRMA, RRA, REA, ELISA, EIA, LIA, ILMA, FIA, IFMA, CPBA).

2. Základní komponenty imunochemické reakce (stručné charakteristiky a popis vlastností, stanovované látky - analyty, druhy používaných standardů a kalibrace, protilátky a antiséra, vazebné proteiny - receptory - enzymy, značené ligandy - indikátory - izotopové - enzymatické - luminiscenční - fluorescenční, separace volné a vázané frakce - separační postupy).

3. Provedení imunoanalýzy (principy značení a příprava indikátorů - čištění - imunoreaktivita - specifická aktivita, příprava a ředění antisér - S-křivka - monoklonální protilátky, optimalizace podmínek stanovení - ředění substancí - inkubace - preinkubace - separace - matricový efekt, kitové a nekitové metody).

4. Vyhodnocovací metody (metody vyhodnocování výsledků - lineární a nelineární regrese - logit-log funkce - spline funkce - 4PL - 5PL, programy pro vyhodnocení výsledků a zpracování parametrů QC - popis použití v praxi).

5. Měřící technika (principy detekce, měřící technika pro měření záření beta a gama, měřící technika pro měření absorbance, měřící technika pro měření luminiscence, měřící technika pro měření fluorescence).

6. Automatizované imunoanalytické systémy (přehled a popis uspořádání, automatizace RIA/IRMA analýz, automatizované neizotopové systémy).

7. Preanalytická fáze (příprava pacienta, technika odběru, konzervace vzorků, identifikace, transport, skladování, interferenční vlivy).

8. Řízení jakosti (teoretické základy - přesnost - správnost - referenční metody - analytická specifičnost a citlivost - cross reaktivita, lokální kontrola kvality - systém externího posuzování jakosti).

9. Správná laboratorní práce (teoretické základy a způsob praktické aplikace, národní číselník laboratorních položek - struktura a obsah dokumentů SOP - příručka jakosti - příprava laboratoře k akreditaci).

10. Klinický význam laboratorních vyšetření prováděných v imunoanalytických laboratořích (interpretace výsledků stanovení v dané klinické problematice - onemocnění štítné žlázy a příštítných tělísek - fyziologie a biochemie reprodukce - screening vrozených vývojových v I. a II. trimestru - endokrinopatie - nádorová onemocnění - markery kostního metabolismu - terapeutické monitorování léčiv - screening návykových a toxických látek).

Speciální část II (Fyzika záření a radiační hygiena)

1. Základní pojmy fyziky radioaktivního záření - interakce záření s prostředím - fyzikální charakteristiky radionuklidů používaných v laboratoři nukleární medicíny.

2. Principy detekce ionizujícího záření - typy detektorů používaných v laboratoři nukleární medicíny - detekce záření gama - scintilační spektrometrie - detekce záření beta - kapalné scintilátory.

3. Přístrojová technika pro měření radioaktivity v laboratoři - optimalizace nastavení měřících přístrojů při vyšetření „in vitro“ - kontrola přístrojové techniky se zaměřením na kontrolu parametrů měřících aparatur v rámci programu SÚJB „Zabezpečení jakosti“ - péče o techniku na pracovišti.

4. Radiační hygiena - základní veličiny dozimetrie - biologické účinky ionizujícího záření - metody ochrany před vnějším zářením - monitorování povrchové kontaminace - dekontaminace - monitorování vnitřní kontaminace zaměstnanců - metody ochrany před vnějším zářením a vnitřní kontaminací - program monitorování - povinnosti zaměstnance přímo řídícího práci v laboratoři.

Rozsah požadovaných praktických dovedností

Seznam a výčet požadovaných praktických výkonů je uveden v příloze tohoto vzdělávacího programu, kterou je Záznam provedených výkonů ve specializačním vzdělávání - Logbook.

Uchazeč musí prokázat osvojení praktických dovedností v následujících činnostech:

Provádění základních imunoanalytických postupů používaných v laboratořích.

Příprava a kalibrace měřící techniky k provedení dané analytické metody.

Používání diagnostických souprav a kontrolních materiálů a schopnost provádět ty metody, které jsou v provozu na vlastním pracovišti, včetně jejich analytické kalibrace a interní kontroly kvality.

Validace nové imunoanalytické metody.

Osvojení si způsobu práce s automatickými imunoanalyzátory (podle konkrétních potřeb pracoviště).

Schopnost samostatně řešit běžné provozní poruchy.

Zajištění organizace a řízení provozu laboratoře - znát systém rozpočtu a sledování základních ekonomických kritérií laboratoře - umět sestavit plán materiálně technického zabezpečení provozu - seznámit se s principy řízení malých pracovních skupin.

Znát legislativně právní postavení laboratoře ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání musí:

Znát standardní dokumentaci používanou v oboru (poukaz na ošetření/vyšetření, náležitosti žádanky o laboratorní vyšetření, dokumentaci pro potřeby pojišťoven, dokumentaci pro přípravu laboratoře k akreditaci).

Dosáhnout potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, jejich příbuznými i spolupracovníky.

Mít základní znalosti z oblasti zdravotnické etiky, zdravotnických právních předpisů, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví.

Mít základní orientaci v oblasti přípravy laboratoře k akreditaci včetně platných norem určených pro akreditaci klinických laboratoří.

Teoreticky znát a sledovat nejnovější poznatky z oboru, hodnocení nových postupů a přístrojů, hodnocení výzkumných projektů, znalosti v plánování výzkumu a vědecké prezentaci výsledků výzkumu včetně schopnosti publikovat.

Znát management laboratoře a zajišťování jakosti (organizace práce, řízení a hodnocení jakosti, vzdělávání pracovníků v oblasti jakosti a bezpečnosti práce v laboratoři).

Být schopen rutinní práce s počítačovou technikou jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a způsobu komunikace.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

Školitel provádí pravidelně minimálně každých šest měsíců zápis do průkazu odbornosti (indexu) o průběhu a absolvované praxi. Specializační vzdělávání probíhá podle studijního plánu, který ihned po zařazení do přípravy vypracuje školenec ve spolupráci se svým odborným školitelem. Školitel má alespoň 10 let praxe v oboru a specializaci v oboru Technická spolupráce v radiodiagnostice, radioterapii a nukleární medicíně, nebo specializaci v oboru Nukleární medicína event. Klinická biochemie.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování praxe během povinného společného základu a její zhodnocení v průkazu odbornosti,

splnění předepsané praxe v oboru,

absolvování povinných vzdělávacích akcí,

úspěšné absolvování písemného testu na závěr povinné specializační stáže,

provedení předepsaných výkonů s příslušným potvrzením podle požadovaného seznamu (logbook),

vypracování a předložení písemného projektu na téma zadané školitelem.

c) Vlastní atestační zkouška

a) teoretická část - 3 odborné otázky z problematiky stanovené vzdělávacím programem a obhajoba písemného projektu,

b) praktická část - vyhodnocení analýzy a klinická interpretace výsledků stanovení vybraného analytu imunochemickou metodikou.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru nukleární medicína je plně kvalifikován pro samostatný výkon práce v laboratořích nukleární medicíny, případně na úseku imunoanalytických vyšetřovacích metod v rámci konsolidovaných laboratoří. Klinický bioanalytik pro nukleární medicínu provádí bez odborného dohledu činnosti uvedené v §121 a §125 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

Rozsah zdravotních výkonů, k jejichž garanci je oprávněn, je dán prováděcí vyhláškou, tj. aktuálním sazebníkem zdravotnických výkonů odbornosti „815 - Laboratoř nukleární medicíny“ a sdílenými výkony příbuzných laboratorních odborností.

7. Seznam doporučené literatury

1. CHARD, T.: An Indroduction to Radioimmunoassay and related Techniques. Elsevier, Amsterodam, 1990

2. DIENSTBIER, Z.: Nukleární medicína. Avicenum, Praha, 1992

3. DOLEŽALOVÁ, V.a kol.: Principy biochemických vyšetřovacích metod. IDPVZ, Brno, 1995

4. DOLEŽALOVÁ, V. a kol.: Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii. 4. vyd. IDPVZ, Brno, 1995

5. FRIEDECKÝ, B., ŠTERN, P.: Problémy imunoanalytických metod. FONS 3/1998, str. 39-41

6. FURIOVÁ, A., HUŠÁK, V., HEŘMANSKÁ, J.: Monitorovanie pracovísk nukleárnej medicíny. ÚZV, Bratislava, 1997

7. JACOBS, D.S. a kol.: Laboratory Test Handbook. 3rd edition - Lexi-Comp Inc, Hudson (Cleveland), 1994

8. KESSLER, C.: Nonradioactive Labelling and Detection of Biomolecules. Springer Verlag, Berlin, 1992

9. LAW, B.: Immunoassay. A practical guide. Taylor & Francis, London, 1996

10. MASOPUST, J.: Klinická biochemie - požadování a hodnocení biochemických vyšetření (část I a II). Karolinum, Praha, 1998

11. MAYNE, P.D.: Clinical Chemistry in Diagnosis and Treatment. Arnold, London, 1998

12. MURRAY, R.K. a spol. Ed.: Harperova biochemie. Lange Publ., II. české vydání 1998

13. PRICE, P.CH., NEWMAN, D.J.: Principles a Practise of Immunoassay. Hampshire, 1997

14. RACEK, J. a kol.: Klinická biochemie. Galén + Karolinum, Praha, 1999

15. SCHREIBER, M.: Funkční somatologie. H+H, 1998

16. STRUNECKÁ, A..: Biologie pro biofyziky. Karolinum, Praha, 1997

17. SCHNEIDERKA, P. a kol.: Stanovení analytů v klinické biochemii. Karolinum, Praha, 1999

18. SWOBODA, H.: Moderní statistika. Svoboda, Praha, 1977

19. ŠAFARČÍK, K., BARTOŠ, V.: Vysoce citlivé a multianalytové imunochemické metody. FONS 4/1999, str. 17-20

20. VODRÁŽKA, Z.: Biochemie. Academia, Praha, 1999

21. VODRÁŽKA, Z., KRECHL, J.: Bioorganická chemie. SNTL, Praha, 1991

22. VOET, D., VOETOVÁ, J.: Biochemie. Victoria Publishing, Praha, 1995

23. WILD D.: The Immunoassay Handbook (2nd edition), Nature Publishing Group, Londýn, 2001

24. ZÁVADA, M., ŠAFARČÍK, K., BARTOŠ, V.: Některé metodické problémy stanovení nádorových markerů a jejich vliv na výsledky vyšetření. FONS 1/1998, s. 32-38

25. ZÁVADA, M., BARTOŠ, V., ŠAFARČÍK, K.: Výsledky externího posuzování jakosti vyšetření nádorových markerů v ČR. FONS 3/1998, s. 24-26

26. ZICHOVÁ, M., HUŠÁK, V., ŠAFARČÍK, K.: Vyšetřovací metody in vitro v nukleární medicíně. IDPVZ, Brno, 1993

Legislativa

1. Zákon č. 18/1997 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů

2. Vyhláška č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně

3. Vyhláška č. 146/1997 Sb., o činnostech, ve znění vyhlášky č. 315/2002 Sb.

Časopisy

1. Clinical Chemistry

2. Clinica Chimica Acta

3. Clinical Chemistry and Laboratory Medicine

4. Klinická biochemie a metabolismus

5. Scandinavian Journal of Clinical Laboratory Investigation

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

KOMUNITNÍ NUTRIČNÍ PÉČE

Nutriční terapeut pro komunitní péči

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti pro komunitní nutriční péči je připravit nutričního terapeuta pro poskytování vysoce specializované komunitní péče v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídajících požadavkům specializované způsobilosti podle §98 a §100 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oblasti poskytování komunitní nutriční péče je:

získání odborné způsobilosti k výkonu povolání nutriční terapeut ukončením kvalifikačního studia

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu vzdělávacího programu pro získání specializace musí účastník:

splnit stanovený počet vyučovacích hodin všech předepsaných modulů (označených jako povinné)

studijního specializačního programu (lze započíst pouze 15% omluvené absence)

prokázat písemnou nebo ústní formou schopnost souhrnně formulovat poznatky získané v jednotlivých etapách modulového systému specializačního studia a schopnost vytvářet logické vztahy

absolvovat pod vedením školitele odbornou stáž v délce nejméně 2 týdnů v rámci akreditovaného pracoviště

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci vlastního nebo jiného pracovišti v souladu s požadavky určenými vedoucím studia

získat počet kreditů určených vzdělávacím programem, vymezených v jednotlivých modulech

splnit požadovaný počet výkonů stanovených vzdělávacím programem pro získání specializované způsobilosti.

2.3. Výstupní podmínky

Ukončení specializačního studia je podmíněno splněním všech předpokladů stanovených v odstavcích 2.1., 2.2.

Účastník získá specializovanou způsobilost nutriční terapeut pro výživu dětí po vykonání atestační zkoušky podle dle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti ve výživy dětí je stanovena na 36 měsíců, lze ji prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Délku i poměr teorie a praxe má každý modul stanoven individuálně. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho zahrnuje minimálně 50% praktické výuky.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti v komunitní nutriční péči představuje formu celoživotního vzdělávání, při které se účastník věnuje jak teoretické, tak praktické přípravě.

Teoretická výuka prohlubuje vědomosti z vědních oborů jejichž základy byly položeny v rámci kvalifikačního studia a seznamuje účastníky vzdělávacího programu s novými vědními disciplínami nutnými pro činnost nutričního terapeuta se specializovanou způsobilostí v komunitní péči se zaměřením na jednotlivé věkové skupiny na poradenství ve speciální nutriční péči při jednotlivých onemocněních.

Praktická výuka se zaměřuje na automatizaci stávajících dovedností a fixaci dovedností nových včetně pracovních postupů specializované nutriční péče.

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní a modul odborný a moduly speciální. Dále jsou moduly děleny na povinné, doporučené a výběrové

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti v komunutní nutriční péči připravuje:

Nutričního terapeuta se zaměřením na komunitní nutriční péči, jehož program má zařazen jeden povinný odborný modul (4.2.)

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu-role nutričního terapeuta specialisty

Cíl: Vybavit nutričního terapeuta znalostmi z pojmosloví, zajistit orientaci v primárních vědomostech a literárních pramenech vědních a klinických oborů ovlivňujících roli nutričního terapeuta specialisty.

Vědomosti:

znát filozofické, psychologické a sociologické teze (multikulturních odlišností) v souvislosti a návaz

nosti na vymezení problematiky související s poskytováním specializované nutriční péče

znát management lidských zdrojů ve zdravotnictví, kontinuálního zvyšování kvality nutriční péče,

profesní etiky a základů právních nauk

znát základy pedagogiky, andragogiky, speciální pedagogiky zdravotně handicapovaných, nutriční péče (výzkum v oboru výživy, obecné základy edukačních schopností).

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

zvládat komunikaci s pacienty a klienty

zvládat multikulturní odlišnosti v nutriční péči v komunitě

řídit, plánovat, realizovat a vyhodnocovat nutriční komunitní péči

vypracovávat standardy kvality nutriční péče v komunitách

rozeznat a posoudit neetické chování nutričního terapeuta a vyhodnotit jeho důsledky

vytvořit plán edukace pacienta a jeho rodiny se zaměřením na složení komunity

zvládat metody výzkumu (tvorba dotazníků a jejich vyhodnocení).

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Vzdělávací program pro získání specializace obsahuje jeden odborný modul. Odborný modul je vymezen souhrnem konkrétních vědomostí specializované komunitní nutriční péče v oblasti primární péče a ochraně veřejného zdraví u vybraných skupin obyvatel. Odborný modul se, s drobnými modifikacemi odpovídajícími specifikám specializace, zaměřuje na:

vyhledávání, zpracovávání a hodnocení rizik nutričního stavu jednotlivých komunit a následnou realizaci edukační, poradenské a konzultační činnosti zaměřené především na zlepšení stavu výživy a na prevenci sekundární i terciální

posuzování, diagnostiku, plánování, realizaci a hodnocení vysoce specializovaných nutričních postupů; jejich dokumentaci

samostatné zabezpečování individuálních potřeb jednotlivých skupin obyvatel v souladu s nejnovějšími a odbornými poznatky

uplatňování znalostí vztahujících se k planým hygienickým a epidemiologickým předpisů ve vztahu k hygieně výživy

4.2.1. Role nutričního terapeuta v komunitní péči

Cíl: Připravit nutričního terapeuta pro vysoce specializovanou nutriční péči, kterou zajišťuje pro různé komunitní skupiny

Vědomosti:

znát preventivní programy, stravovací pokyn a režimy dle potřeb jednotlivých věkových a komunitních skupin

znát nutriční požadavky jednotlivých skupin obyvatelstva

znát hygienické a epidemiologické předpisy vztahující se k hygieně výživy

Dovednosti:

vyhodnotit výživový stav jednotlivých komunit

provádět odbornou konzultaci v oblasti racionální výživy pro vybrané skupiny obyvatelstva

sestavovat stravovací pokyny pro různé komunitní skupiny všech věkových kategorií i s různými duševními i tělesnými handicapy

komunikovat s příslušníky všech komunitních skupin

edukovat příslušníky jednotlivých komunit v oblasti léčebné výživy

Výkony a jejich četnost:

nutriční anamnéza a plán individuální nutriční péče u komunitní skupiny nejčastějším onemocněním a specifickým požadavkem v oblasti výživy:

u psychických poruch přijmu potravy	5x
u metabolických poruch	5x
při zvýšené tělesné zátěži	5x
monitorování množství snědené stravy a jeho vyhodnocování	5x
edukace člena určité komunity v režimových opatřeních	5x

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Speciální moduly jsou charakteristické vymezením konkrétní problematiky a následné realizace specifické nutriční péče v oblasti komunitní výživy jednotlivých komunitních skupin.

včasné zhodnocení stavu výživy u jednotlivých komunitních skupin

zabezpečení specializované nutriční péče

sledování, hodnocení a potřebná úprava specializované nutriční péče v průběhu onemocnění nebo činnosti tuto péči vyžadující

4.3.1. Speciální moduly

Role nutričního terapeuta v komunitní nutriční péči

4.3.1.1. Komunitní nutriční peče v oblasti školního stravování od 3 do 26 let, včetně chronicky nemocných

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti v nutriční péči, edukovat, sledovat, a analyzovat nutriční postupy a přijímat nápravná opatření

Vědomosti:

znát příčiny zvýšeného výskytu chorob v souvislosti s nevhodnými stravovacími zvyklostmi v dané komunitě

znát metody ke zjišťování nedostatků ve výživě jednotlivých věkových skupin

znát metody výzkumné činnosti zaměřené na nedostatky ve výživě jednotlivých věkových skupin

zná platné hygienické a epidemiologické předpisy vztahující se k výživě

Dovednosti:

vyhodnotit rizika plynoucí z nesprávné výživy

provést opatření vedoucí k postupnému zlepšování výživového stavu sledované komunity

monitorovat a vyhodnocovat účinnost navrženého nápravného opatření

Činnosti:

podílet se na včasných nutričních opatřeních, vedoucích ke zlepšení zdravotního stavu sledované skupiny obyvatelstva

podílet se na individuálních nutričních postupech u mládeže s chronickým onemocněním

podílet se na hodnocení stavu výživy

Výkony a jejich četnost:

U sledované skupiny dětí a mládeže sleduje úroveň společného stravování a plní následující výkony:

posouzení nutriční hodnoty jídelních plánů	10x
vyhodnocení nedostatků i nutričních rizik s následnou dokumentací	2x
sestavování individuálních dietních režimy dle stanovené diagnózy	5x
sestavování a hodnocení individuálních výživových režimů pro chronická onemocnění	5x
provádění individuálních propočtů nutričních potřeb dle stanovené diagnózy	5x
doporučování výživových režimů s ohledem na věk
sledování pitného režimu	5x
sledování příjem stravy a vyhodnocování přijatého množství	5x

4.3.1.2. Komunitní nutriční péče a poradenství o děti a dorost s onemocněním diabetes mellitus I. typu

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti v nutriční péči mládeži s onemocněním diabetes mellitus I. typu.

Vědomosti:

znát příčiny vzniku tohoto onemocnění

znát typy diabetu mellitu I.typu

znát symptomatologii a etiopatogenezi diabetu I. typu

znát regulaci metabolismu sacharidů

znát principy inzulínové terapie

znát principy diabetické stravy

znát vzájemný vztah mezi diabetem a jinými onemocněními

Dovednosti:

vyhodnotit vzájemné vztahy mezi aplikovaným inzulínem a stravou

poskytnout první pomoc při hypoglykémii

připravovat a edukovat pacienta a jeho blízké o průběhu

edukovat a monitorovat dodržování dietního režimu

seznamovat pacienta s průběhem diabetu I. typu a za jakých podmínek je možné držet onemocnění pod kontrolou.

Činnosti:

podílet se na vedení podpůrného rozhovoru u pacientů s diabetem I.typu

podílet se na sestavování dietního režimu v návaznosti na množství a druhu aplikovaného inzulínu a tělesné zátěži

Výkony a jejich četnost:

posouzení potřeb pacienta - diabetika I.typu a sestavení plánu nutriční péče	2x
sestavování dietních režimů dle stáří dítěte, jeho fyzické zátěži a dalších faktorů,
které je nutno mít na zřeteli	5x
edukace dětského pacienta se zřetelem na jeho věk	5x
edukace adolescentů při využívání volného času	5x
edukace rodičů a rodinných příslušníků pacienta o úskalích této nemoci	5x
vedení podpůrného rozhovoru	2x

4.3.1.3. Komunitní nutriční péče a poradenství u mentální anorexie a bulimie

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti v nutriční péči o dětské pacienty s onemocněním mentální anorexie nebo bulimie

Vědomosti:

znát příčiny vzniku těchto onemocnění

znát symptomatologii a etiopatogenezi mentální anorexie a bulimie

znát principy terapie

znát příčiny nutričního deficitu

znát zásady nutriční terapie a nutriční podpory

Dovednosti:

vyhodnotit nutriční rizika u jednotlivých druhů onemocnění

provést opatření vedoucí k postupnému zlepšení výživového stavu pacientů

sledovat a vyhodnocovat účinnost navržených nutričních postupů

Činnosti:

podílet se na včasných nutričních opatřeních, vedoucích ke zlepšení zdravotního stavu pacientů

podílet se na hodnocení stavu výživy

podílet se na individuálních nutričních postupech u pacientů v těžkých stavech

Výkony a jejich četnost:

posouzení potřeb a sestavení plánu nutriční péče u pacientů s akutními příznaky	5x
vyhodnocení somatických i nutričních rizik s následnou dokumentací	2x
sestavování individuálních dietních režimy dle stanovené diagnózy	5x
sestavování a hodnocení individuálních výživových režimů u jednotlivých onemocnění	5x
provádění individuálních propočtů nutričních potřeb dle stanovené diagnózy	5x
edukace pacienta i rodinných příslušníků v jednotlivých etapách léčby o vhodném
způsobu výživy	10x

5. Formy specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti je uskutečňován kombinovanou formou v blocích, které odpovídají délce stanovené týdenní pracovní doby.

Jestliže je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší (počet teoretických i praktických hodin musí být zachován v předepsaném rozsahu).

6. Charakteristika činností u jednotlivých odborných zaměření

Absolvent studia výživa dětí

Absolvent po dokončení studia v oblasti komunitní nutriční bude schopen:

ovládat a uplatňovat zásady edukace v poradnách pro zdravou výživu,

sestavovat výživové programy pro vybrané skupiny obyvatel

podílet se na přípravě standardů specializovaných nutričních postupů

podílet se na vedení specializačního vzdělávání v oboru specializace

ovládat vyhodnocení stavu výživy na základě provedených vyšetření nutných ke zjišťování stavu výživy u jednotlivých skupin obyvatelstva

podílet se na výkonech souvisejících se státním zdravotním dozorem nad stravovacími službami

podílet se na zabezpečování preventivních opatřeních při hromadných akcích s nároky na stravování

podílet se na kontrole kritických bodů při výrobě a přípravě pokrmů a jejich uvedení do oběhu a jejich dodržování

vyhodnocovat účinnost nutričních postupů a dynamicky je přizpůsobovat terapii a zdravotním stavu

doporučovat nutriční doporučení pro domácí ošetřování a po dobu rekonvalescence

spolupráce se všeobecnou sestrou a lékařem v oblasti režimových opatření u jednotlivých komunit

7. Materiální a personální zabezpečení

Teoretickou výuku uskutečňují fyzické osoby se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a s pedagogickou zkušeností.

Praktická výuka musí být zajištěna v rámci akreditovaného zařízení na pracovišti léčebné a klinické výživy. Školitelem praktické výuky může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru, který je zapsán v Registru zdravotnických pracovníků (podle §59 zákona č. 96/2004 Sb.).

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Požadavky jsou doplněny informacemi o možných ohroženích v souvislosti s vykonáváním praktické výuky v rámci pracovišť léčebné a klinické výživy, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

9. Doporučená literatura

FRAŇKOVÁ, S., DVOŘÁKOVÁ-JANŮ, V. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. Praha: Karolinum, 2003. 256 s., ISBN 80-246-0548-1.

HANRICH, I., Jídlo a pití malých dětí. Praha: Grada,2001. 106 s. ISBN 80-247-0100-6.

KLEINWECHTEROVÁ, H., BRÁZDOVÁ, Z.: Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2. přepracované vyd. Brno: IDV PZ, 2001. 102 s. ISBN 807013-336-8.

KRCH, F. D. Mentální anorexie. Praha: Portál,2002. 235 s. ISBN 80-7178-598-9.

KRCH, F .D. Bulimie: (Jak bojovat s přejídáním). Praha: Grada, 2003. 120 s. ISBN80-7169-946-2.

PERLÍN, C. Potravinové tabulky 2.díl. Chemické složení a energetický obsah potravin „v hodnotách jak snědeno“. Praha: Společnost pro výživu, 1993. 66 s. ISBN 80-85120-44-5.

STARNOVSKÁ, T. Využití elektronické kalkulačky v edukaci diabetika. Dia život, 2004,roč. 15, č. 1, s. 42-43.

SUCHARDA, P. Klinická dietologie II. Brno: NCONZO, 1995. 188 s. ISBN 80-7013-200-0.

Tabulka č. 1

§100 NUTRIČNÍ TERAPEUT PRO KOMUNITNÍ NUTRIČNÍ PÉČI
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Role nutričního terapeuta specialisty	P	2 týdny - T	20
Odborný modul 4.2.1.	Role nutričního terapeuta v komunitní nutriční péči	P	3 týdny - T	30
	Praxe - 1. část	P	2 týdny - Pr.	10
A2. rok
4.2.1	Praxe - 2. část	P	1 týden	5
Speciální modul 4.3.1.1	Komunitní nutriční péče v oblasti školního stravování od 2 do 6 let, včetně chronicky nemocných	P	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.2	Komunitní nutriční péče a poradenství u dětí a dorostu s onemocněním diabetes mellitus I. typu	P	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.3	Komunitní nutriční péče a poradenství u mentální anorexie a bulimie	P	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Odborná praxe na akredit. pracovišti		P	2 týdny	10

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, PV- povinně volitelné, T - teorie. Pr. - praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

VÝŽIVA DĚTÍ

Nutriční terapeut pro výživu dětí

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti ve výživu dětí, je připravit nutričního terapeuta pro poskytování vysoce specializované nutriční péče o dětské pacienty v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídajících požadavkům specializované způsobilosti podle §98 a §99 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oblasti poskytování výživy a léčebné výživy dětí je:

úspěšné ukončení kvalifikačního studia, kterým se získává odborná způsobilost nutričního terapeuta

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu vzdělávacího programu pro získání specializace musí účastník:

splnit stanovený počet vyučovacích hodin všech předepsaných modulů (označených jako povinné)

studijního specializačního programu (lze započíst pouze 15% omluvené absence)

prokázat písemnou nebo ústní formou schopnost souhrnně formulovat poznatky získané v jednotlivých etapách modulového systému specializačního studia a schopnost vytvářet logické vztahy

absolvovat pod vedením školitele odbornou stáž v délce nejméně 2 týdnů v rámci akreditovaného pracoviště

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci vlastního nebo jiného dětského pracoviště v souladu s požadavky určenými vedoucím studia

získat počet kreditů určených vzdělávacím programem, vymezených v jednotlivých modulech

splnit požadovaný počet výkonů stanovených vzdělávacím programem pro získání specializované způsobilosti.

2.3. Výstupní podmínky

Ukončení specializačního studia je podmíněno splněním všech předpokladů stanovených v odstavcích 2.1., 2.2.

Účastník získá specializovanou způsobilost nutriční terapeut pro výživu dětí po vykonání atestační zkoušky podle dle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti ve výživy dětí je stanovena na 36 měsíců, lze ji zkrátit či prodloužit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Délku i poměr teorie a praxe má každý modul stanoven individuálně. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho zahrnuje minimálně 50% praktické výuky.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti ve výživě dětí představuje formu celoživotního vzdělávání, při které se účastník věnuje jak teoretické tak praktické přípravě.

Teoretická výuka prohlubuje vědomosti z vědních oborů jejichž základy byly položeny v rámci kvalifikačního studia a seznamuje účastníky vzdělávacího programu s novými vědními disciplínami nutnými pro činnost nutričního terapeuta se specializovanou způsobilostí ve výživě dětí se zaměřením na jednotlivé věkové skupiny na speciální nutriční péči při jednotlivých onemocněních.

Praktická výuka se zaměřuje na automatizaci stávajících dovedností a fixaci dovedností nových včetně pracovních postupů specializované nutriční péče.

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní a moduly odborné a speciální. Dále jsou moduly děleny na povinné, doporučené a výběrové

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti ve výživě dětí připravuje nutričního terapeuta se zaměřením na výživu dětí, jehož program má zařazen jeden povinný odborný modul (4.2.)

4.1.Vědomosti a dovednosti základního modulu-role nutričního terapeuta specialisty

Vědomosti:

znát filozofické, psychologické a sociologické téze (multikulturních odlišností) v souvislosti a návaznosti na vymezení problematiky související s poskytováním specializované nutriční péče

znát management lidských zdrojů ve zdravotnictví, kontinuálního zvyšování kvality nutriční péče, profesní etiky a základů právních nauk

znát základy pedagogiky, andragogiky, nutriční péče (výzkum v oboru výživy, obecné základy edukačních schopností).

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

zvládat komunikaci s dětskými pacienty

zvládat multikulturní odlišnosti v nutriční péči o dětské pacienty

řídit, plánovat, realizovat a vyhodnocovat nutriční péči o dětské pacienty

vypracovávat standardy kvality nutriční péče

rozeznat a posoudit neetické chování nutričního terapeuta a vyhodnotit jeho důsledky

vytvořit plán edukace pacienta a jeho rodiny se zaměřením na výživu dětí

zvládat metody výzkumu (tvorba dotazníků a jejich vyhodnocení).

4.2.Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Vzdělávací program pro získání specializace obsahuje jeden odborný modul. Odborný modul je vymezen souhrnem konkrétních vědomostí specializované nutriční péče v oblasti preventivní, léčebné výživy a klinické výživy dětí. Odborný modul se, s drobnými modifikacemi odpovídajícími specifikám specializace, zaměřují na:

vyhledávání, zpracovávání a hodnocení rizik nutričního stavu dětských pacientů a následnou realizaci edukační, poradenské a konzultační činnosti zaměřené především na zlepšení stavu výživy a na prevenci sekundární i terciální

posuzování, diagnostiku, plánování, realizaci a hodnocení vysoce specializovaných nutričních postupů; jejich dokumentaci

samostatné zabezpečování individuálních potřeb dětských pacientů v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky a klinicky ověřenými nutričními postupy včetně hodnocení kvality realizované péče

realizaci a případné vedení výzkumu nutriční péče v rámci specializovaného klinického pracoviště.

Dále jsou vymezeny takto:

Role nutričního terapeuta ve výživě dětí

Cíl: Připravit nutričního terapeuta pro vysoce specializovanou nutriční péči, kterou zajišťuje nutriční terapeut pro výživu dětí u kojenců, batolat,dorostu, sportujících dětí a při různých onemocněních.

Vědomosti:

znát preventivní programy, diagnostiku nutričních deficitů, stravovací pokyn a režimy dětí dle potřeb věkových kategorii v jednotlivých typech zařízení.

znát nutriční postupy u jednotlivých onemocnění

znát předpisy souvisejících s poskytováním specializované nutriční péče při výživě dětí.

Dovednosti:

vyhodnotit výživový stav pacientů a sestavit plán nutriční péče respektující zvláštnosti přístupu k dětským pacientům

provádět odbornou konzultaci v oblasti racionální výživy

sestavovat individuální nutriční postupy u metabolických poruch a jiných závažných stavů

komunikovat s dětskými pacienty i jejich rodinami

edukovat dětské pacienty a jejich rodiče v oblasti léčebné výživy

Výkony a jejich četnost:

nutriční anamnéza a plán individuální nutriční péče u dětského pacienta s nejčastějším onemocněním:

- alergiemi na potraviny a na lepek	5x
- interními	5x
- metabolickými poruchami	10x
monitorování množství snědené stravy a jeho vyhodnocování	5x
edukace staršího dětského pacienta v režimových opatřeních	5x
edukace rodičů dětského pacienta a jeho rodinných příslušníků	5x

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Speciální moduly jsou charakteristické vymezením konkrétní problematiky a následné realizace specifické nutriční péče v oblasti léčebné a klinické výživy u dětských pacientů, je zaměřena především na:

včasné zhodnocení stavu výživy u jednotlivých onemocnění

zabezpečení specializované nutriční péče

sledování, hodnocení a potřebná úprava specializované nutriční péče v průběhu onemocnění

4.3.1. Speciální moduly

Role nutričního terapeuta v nutriční péči o dětské pacienty s metabolickými poruchami, alergiemi a onkologickými onemocněními, v těžkých stavech, s obezitou.

4.3.1.1. Nutriční peče o děti s metabolickými poruchami mimo DM I. typu, alergiemi z potravin a na lepek

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti v nutriční péči, sledovat a analyzovat nutriční postupy u pacientů v akutním stavu onemocnění a realizovat vhodnou nutriční podporu.

Vědomosti:

znát akutní příznaky speciálních metabolických onemocnění, alergií z potravin a na lepek

znát příznaky nutričního deficitu

znát metody ke zjišťování speciálních metabolických poruch, alergií z potravin a na lepek

znát nutriční postupy u jednotlivých metabolických a alergických nemocnění

Dovednosti:

vyhodnotit rizika při akutních stadiích metabolických a alergických onemocnění

provést opatření vedoucí k postupnému zlepšování metabolické poruchy a alergických onemocnění

monitorovat a vyhodnocovat účinnost navrženého nutričního postupu

Činnosti:

podílet se na včasných nutričních opatřeních, vedoucích ke zlepšení zdravotního stavu pacientů

podílet se na individuálních nutričních postupech u pacientů v těžkých stavech

podílet se na hodnocení stavu výživy

Výkony a jejich četnost:

U dětského pacienta s metabolickými a alergickými onemocněními plní následující výkony:

posouzení potřeb a sestavení plánu nutriční péče u pacientů s akutními příznaky

metabolických a alergických onemocnění	2x
vyhodnocení somatických i nutričních rizik s následnou dokumentací	2x
sestavování individuálních dietních režimy dle stanovené diagnózy	5x
sestavování a hodnocení individuálních výživových režimů u metabolických
poruch a alergických onemocnění	5x
provádění individuálních propočtů nutričních potřeb dle stanovené diagnózy	5x
doporučování výživových doplňků s přihlédnutím na druh onemocnění a věk dítěte	5x
sledování pitného režimu dítěte	5x
sledování příjem stravy a vyhodnocování přijatého množství	5x
doporučování změn způsobu podávání výživy	2x
provádění propočtů enterální výživy a nutriční podpory	2x

4.3.1.2. Nutriční péče o děti s onemocněním diabetes mellitus I. typu

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti v nutriční péči pacientům s onemocněním diabetes mellitus I. typu.

Vědomosti:

znát příčiny vzniku tohoto onemocnění

znát typy diabetu mellitu I.typu

znát symptomatologii a etiopatogenezi diabetu I. typu

znát regulaci metabolismu sacharidů

znát principy inzulínové terapie

znát principy diabetické stravy

znát vzájemný vztah mezi diabetem a jinými onemocněními

Dovednosti:

vyhodnotit vzájemné vztahy mezi aplikovaným inzulínem a stravou

poskytnout první pomoc při hypoglykémii

edukovat pacienta a jeho blízké o průběhu onemocnění a léčby

edukovat a monitorovat dietní režim

seznamovat pacienta s průběhem diabetu I typu a o tom, za jakých podmínek je možné držet onemocnění pod kontrolou.

Činnosti:

podílet se na spolupráci mezi lůžkovým oddělením a ambulancí

podílet se na vedení podpůrného rozhovoru u pacientů s diabetem I.typu

podílet se na sestavování dietního režimu v návaznosti na množství a druhu aplikovaného inzulínu a tělesné zátěži

Výkony a jejich četnost:

posouzení potřeb pacienta - diabetika I. typu a sestavení plánu nutriční péče	2x
sestavování dietních režimů dle stáří dítěte, jeho fyzické zátěži a dalších
faktorů, které je nutno mít na zřeteli	5x
edukace dětského pacienta se zřetelem na jeho věk	5x
edukace adolescentů při využívání volného času	5x
edukace rodičů a rodinných příslušníků pacienta o úskalích této nemoci	5x
vedení podpůrného rozhovoru	2x

4.3.1.3. Nutriční péče o dětské pacienty s onkologickým onemocněním

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti v nutriční péči o dětské pacienty s různými typy onkologických onemocnění.

Vědomosti:

znát příčiny vzniku těchto onemocnění

znát symptomatologii a etiopatogenezi nádorových onemocnění

znát principy terapie

znát příčiny nutričního deficitu

znát zásady nutriční terapie a nutriční podpory

Dovednosti:

vyhodnotit nutriční rizika u jednotlivých druhů nádorových onemocnění

provést opatření vedoucí k postupnému zlepšení výživového stavu dítěte

sledovat a vyhodnocovat účinnost navržených nutričních postupů

Činnosti:

podílet se na včasných nutričních opatřeních, vedoucích ke zlepšení zdravotního stavu pacientů

podílet se na hodnocení stavu výživy

podílet se na individuálních nutričních postupech u pacientů v těžkých stavech

Výkony a jejich četnost:

U dětského pacienta s onkologickými onemocněními plní následující výkony:

posouzení potřeb a sestavení plánu nutriční péče u pacientů s akutními příznaky
onkologických onemocnění	2x
vyhodnocení somatických i nutričních rizik s následnou dokumentací	2x
sestavování individuálních dietních režimy dle stanovené diagnózy	5x
sestavování a hodnocení individuálních výživových režimů
u jednotlivých onkologických onemocnění	5x
provádění individuálních propočtů nutričních potřeb dle stanovené diagnózy	5x

5. Formy specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti je uskutečňován kombinovanou formou v blocích, které odpovídají délce stanovené týdenní pracovní doby.

Jestliže je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší (počet teoretických i praktických hodin musí být zachován v předepsaném rozsahu).

6. Charakteristika činností jednotlivých odborných zaměření

Absolvent po dokončení studia v oblasti výživy dětí bude schopen:

ovládat a uplatňovat zásady edukace u dětských pacientů a jejich rodičů, eventuálně osob nim blízkých

sestavovat stravovací pokyny a režimy pro děti s metabolickými poruchami alergiemi z potravin a na lepek

podílet se na přípravě standardů specializovaných nutričních postupů

podílet se na vedení specializačního vzdělávání v oboru specializace

ovládat a uplatňovat zásady edukace u dětí-diabetiků a jejich rodičů, eventuálně osob nim blízkých

sestavovat stravovací pokyny a režimy pro děti s diabetem

kontrolovat dodržování nutričního režimu

podílet se na přípravě standardů specializovaných nutričních postupů

podílet se na vyhodnocování stavu výživy dětských onkologických pacientů na základě provedených vyšetření nutných ke zjištění tohoto stavu

sestavovat individuální nutriční postupy

vyhodnocovat účinnost nutričních postupů a dynamicky je přizpůsobovat terapii a zdravotnímu stavu

doporučovat nutriční doporučení pro domácí ošetřování a po dobu rekonvalescence

spolupráce se všeobecnou sestrou a lékařem v oblasti režimových opatření u dětských pacientů

7. Materiální a personální zabezpečení

Teoretickou výuku uskutečňují fyzické osoby se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a s pedagogickou zkušeností.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

9. DOPORUČENÁ LITERATURA

KLEINWECHTEROVÁ, H., BRÁZDOVÁ, Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2. přepracované vyd. Brno: IDV PZ, 2001. 102 s. ISBN 80-7013-336-8.

Kvasničková, A. Alergie z potravin. Praha: ÚZPI, 1998. s.60. ISBN 80-85120-93-3.

MIHÁL, V. Vybrané kapitoly z pedatrie I. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. 136 s. ISBN 80-7067-849-0

MIHÁL,V. Vybrané kapitoly z pedatrie II. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. 1127 s. ISBN 80-7067-850-X

MIHÁL,V. Vybrané kapitoly z pedatrie III. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. 210 s. ISBN 80-244-0339-0

NEČASOVÁ, A. Vybrané kapitoly dětského lékařství a ošetřovatelské péče o děti a dorost II. díl. Brno: IDV PZ Brno. 1996. 245 s. ISBN 80-7013-223-X.

NEČASOVÁ, A. Vybrané kapitoly dětského lékařství a ošetřovatelské péče o děti a dorost I. díl. Brno: IDV PZ , 1994. 177 s. ISBN 80-7013-175-6.

STOŽICKÝ, F. Primární prevence ischemické choroby srdeční u dětí a adolescentů. Čs. Pediatrie, 1995, roč. 50, č. 11, s. 643-646.

WILHELM, Z. Výživa v onkologii 2. přepracované a doplněné vyd. Brno: NCO NO, 259 s. ISBN 80-7013-410-0.

Tabulka č. 1

§99 NUTRIČNÍ TERAPEUT PRO VÝŽIVU DĚTÍ
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Role nutričního terapeuta specialisty	P	2 týdny - T	20
Odborný modul 4.2.1.	Role nutričního terapeuta v nutriční péči o dětské pacienty všech věkových kategorií	P	3 týdny - T	30
	Praxe - 1. část	P	2 týdny - Pr.	10
2. rok
4.2.1	Praxe - 2. část	P	1 týden	5
Speciální modul 4.3.1.1	Nutriční péče o děti s metabolickými poruchami mimo DM a alergiemi na potraviny a na lepek	P	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.2	Nutriční péče o děti s onemocněním diabetes mellitus I. typu	P	1 týden - Tl 1 týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.3	Nutriční péče o dětské pacienty s onkologickým onemocněním	P	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Odborná praxe na akr. pracovišti		P	2 týdny	10

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, PV- povinně volitelné, T - teorie. Pr. - praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

VÝŽIVA V TĚŽKÝCH STAVECH

Nutriční terapeut pro výživu v těžkých stavech

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti pro výživu v těžkých stavech, je připravit nutričního terapeuta pro poskytování vysoce specializované nutriční péče o pacienty těžkých stavech v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídajících požadavkům specializované způsobilosti podle §98 a §101 Vyhlášky č. 424/2004 Sb. kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oblasti poskytování výživy v těžkých stavech je:

úspěšné ukončení kvalifikačního studia, kterým se získává odborná způsobilost nutričního terapeuta

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu vzdělávacího programu pro získání specializace musí účastník:

splnit stanovený počet vyučovacích hodin všech předepsaných modulů (označených jako povinné)

studijního specializačního programu (lze započíst pouze 15% omluvené absence)

prokázat písemnou nebo ústní formou schopnost souhrnně formulovat poznatky získané v jednotlivých etapách modulového systému specializačního studia a schopnost vytvářet logické vztahy

absolvovat pod vedením školitele odbornou stáž v délce nejméně 2 týdnů v rámci akreditovaného pracoviště

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci vlastního nebo jiného dětského pracoviště v délce nejméně 6 týdnů v souladu s požadavky určenými vedoucím studia

získat počet kreditů určených vzdělávacím programem, vymezených v jednotlivých modulech

splnit požadovaný počet výkonů stanovených vzdělávacím programem pro získání specializované způsobilosti.

2.3. Výstupní podmínky

Ukončení specializačního studia je podmíněno splněním všech předpokladů stanovených v odstavcích 2.1., 2.2.

Účastník získá specializovanou způsobilost nutriční terapeut pro výživu v těžkých stavech po vykonání atestační zkoušky podle dle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti ve výživy dětí je stanovena na 36 měsíců, lze ji prodloužit či zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Délku i poměr teorie a praxe má každý modul stanoven individuálně. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho zahrnuje minimálně 50% praktické výuky.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti pro výživu v těžkých stavech představuje formu celoživotního vzdělávání, při které se účastník věnuje jak teoretické, tak praktické přípravě.

Teoretická výuka prohlubuje vědomosti z vědních oborů, jejichž základy byly položeny v rámci kvalifikačního studia a seznamuje účastníky vzdělávacího programu s novými vědními disciplínami nutnými pro činnost nutričního terapeuta se specializovanou způsobilostí pro výživu v těžkých stavech se zaměřením na jednotlivé vážné poruchy výživy a metabolismu a pacienty s vážným celkovým onemocněním.

Praktická výuka se zaměřuje na automatizaci stávajících dovedností a fixaci dovedností nových včetně pracovních postupů specializované nutriční péče.

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní a modul odborný a moduly speciální. Dále jsou moduly děleny na povinné, doporučené a výběrové

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti ve výživě v těžkých stavech připravuje: nutričního terapeuta se zaměřením na výživu v těžkých stavech, jehož program má zařazen jeden povinný odborný modul (4.2.)

4.1.Vědomosti a dovednosti základního modulu - role nutričního terapeuta specialisty

Vědomosti:

znát filozofické, psychologické a sociologické teze (multikulturních odlišností) v souvislosti a návaznosti na vymezení problematiky související s poskytováním specializované nutriční péče

znát management lidských zdrojů ve zdravotnictví, kontinuálního zvyšování kvality nutriční péče,

profesní etiky a základů právních nauk

znát základy pedagogiky, andragogiky, nutriční péče (výzkum v oboru výživy, obecné základy edukačních schopností).

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

zvládat komunikaci s pacienty v těžkých stavech

zvládat multikulturní odlišnosti v nutriční péči o pacienty

řídit, plánovat, realizovat a vyhodnocovat nutriční péči o pacienty v těžkých stavech

vypracovávat standardy kvality nutriční péče

rozeznat a posoudit neetické chování nutričního terapeuta a vyhodnotit jeho důsledky

vytvořit plán edukace pacienta a jeho rodiny se zaměřením na výživu v rekonvalescenci

zvládat metody výzkumu (tvorba dotazníků a jejich vyhodnocení).

4.2.Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Vzdělávací program pro získání specializace obsahuje jeden odborný modul. Odborný modul je vymezen souhrnem konkrétních vědomostí specializované nutriční péče v oblasti léčebné výživy a klinické výživy. Odborný modul se s drobnými modifikacemi odpovídajícími specifikám specializace, zaměřují na:

vyhledávání, zpracovávání a hodnocení rizik nutričního stavu pacientů v těžkých stavech a následnou

realizaci edukační, poradenské a konzultační činnosti zaměřené především na realimentační postupy

posuzování, diagnostiku, plánování, realizaci a hodnocení vysoce specializovaných nutričních postupů, jejich dokumentaci

samostatné zabezpečování individuálních potřeb pacientů v těžkých stavech v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky a klinicky ověřenými nutričními postupy včetně hodnocení kvality realizované nutriční péče a nutriční podpory

realizaci a případné vedení výzkumu nutriční péče v rámci specializovaného klinického pracoviště.

Dále jsou vymezeny takto:

Role nutričního terapeuta pro nutriční péči v těžkých stavech

Cíl: Připravit nutričního terapeuta pro vysoce specializovanou nutriční péči, kterou zajišťuje nutriční terapeut pro výživu v těžkých stavech pacientům s vážnými poruchami výživy a metabolismu při vážných celkových onemocněních.

Vědomosti:

znát diagnostiky nutričních deficitů, stravovací pokyn a režimy dle individuálních potřeb a v jednotlivých typech zařízení.

znát nutriční postupy u jednotlivých onemocnění

znát předpisy souvisejících s poskytováním specializované nutriční péče při výživě v těžkých stavech

Dovednosti:

vyhodnotit výživový stav pacientů a sestavit plán nutriční péče a nutriční podpory respektující individuální požadavky pacientů v těžkých stavech

provádět odbornou konzultaci v oblasti léčebné výživy

sestavovat individuální nutriční postupy u metabolických poruch a jiných závažných stavů

komunikovat s pacienty i jejich rodinami

edukovat pacienty a jejich rodiče rodinné příslušníky v oblasti léčebné výživy v domácím ošetření

Výkony a jejich četnost:

nutriční anamnéza a plán individuální nutriční péče u pacienta s nejčastějšími onemocněními:

interními	5x
těžkými poruchami výživy a metabolickými onemocněními	10x
v pooperačních stavech	5x
monitorování množství snědené stravy a jeho vyhodnocování	5x
zařazování doplňků stravy,modulárních dietetik a nutriční podpory	10x
edukace pacienta v režimových opatřeních	5x
edukace rodičů pacienta a jeho rodinných příslušníků	5x

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Speciální moduly jsou charakteristické vymezením konkrétní problematiky a následné realizace specifické nutriční péče v oblasti léčebné a klinické výživy u pacientů, je zaměřena především na:

včasné zhodnocení stavu výživy u jednotlivých onemocnění

zabezpečení specializované nutriční péče a podpory

sledování, hodnocení a potřebná úprava specializované nutriční péče v průběhu onemocnění

4.3.1. Speciální moduly

Role nutričního terapeuta pro výživu v těžkých stavech při metodách stanovování individuálních nutričních potřeb a následném určení způsobu výživy a jejího propočtu u pacienta v těžkém stavu; u pacienta v těžkém stavu při psychiatrických onemocněních; u pacienta v těžkém stavu s interními onemocněními; u geriatrického pacienta v těžkém stavu

4.3.1.1. Metody stanovování individuálních nutričních potřeb; následné určení způsobu výživy a její propočet u pacienta v těžkém stavu

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti v nutriční péči, sledovat a analyzovat nutriční postupy u pacientů v akutním stavu onemocnění a realizovat vhodnou nutriční péči formou cílení klinické výživy.

Vědomosti:

znát akutní příznaky těžkých poruch výživy a metabolismu

znát příznaky nutričního deficitu

znát metody ke zjišťování speciálních nutričních požadavků pacienta v těžkém stavu

znát nutriční postupy u jednotlivých těžkých stavů

Dovednosti:

vyhodnotit rizika v těžkých stavech

provést opatření vedoucí k postupnému zlepšování stavu výživy v těžkých stavech

monitorovat a vyhodnocovat účinnost navrženého nutričního postupu

Činnosti:

podílet se na včasných nutričních opatřeních, vedoucích ke zlepšení zdravotního stavu pacientů

podílet se na individuálních nutričních postupech u pacientů v těžkých stavech

podílet se na hodnocení stavu výživy v průběhu hospitalizace

podílet se na spolupráci s lékařem a všeobecnou sestrou v rámci nutriční péče

Výkony a jejich četnost:

U pacienta v těžkých stavech plní následující výkony:

posouzení potřeb a sestavení plánu nutriční péče u pacientů v těžkých stavech	2x
vyhodnocení somatických i nutričních rizik s následnou dokumentací	2x
sestavování individuálních nutričních režimy dle stanovené diagnózy	5x
provádění individuálních propočtů nutričních potřeb dle stanovené diagnózy	5x
doporučovaní individuálních realimentačních postupů	5x
doporučování výživových doplňků s přihlédnutím na druh onemocnění a věk
sledování pitného režimu pacienta	5x
sledování příjem stravy a vyhodnocování množství přijatého množství	5x
doporučování změn způsobu podávání výživy	2x
provádění propočtů enterální výživy a nutriční podpory	2x

4.3.1.2. Nutriční péče o pacienta v těžkém stavu s psychiatrickým onemocněním

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti v nutriční péči pacientům s psychiatrickým onemocněním v těžkém stavu.

Vědomosti:

znát příčiny vzniku tohoto onemocnění

znát jednotlivá psychická onemocnění vedoucí až k těžkým stavům

znát symptomatologii a etiopatogenezi těchto onemocnění

znát postupy nutriční péče a podpory u těžkých stavech

Dovednosti:

vyhodnotit individuální nutriční postupy

vyhodnotit individuální realimentační postupy

připravovat a edukovat pacienta a jeho blízké o průběhu onemocnění

edukovat a monitorovat dodržování nutričních režimu

Činnosti:

podílet se na spolupráci mezi lékařem a všeobecnou sestrou

podílet se na vedení podpůrného rozhovoru u pacienta v těžkém stavu

podílet se na sestavování individuálního nutričního režimu v návaznosti na nutriční stav pacienta

podílet se na spolupráci s lékařem a všeobecnou sestrou v oblasti režimových opatření

podílet se na práci v rámci nutričního týmu

Výkony a jejich četnost:

U psychiatrického pacienta v těžkém stavu plní následující výkony:

posouzení nutričních potřeb a sestavení plánu individuální nutriční péče
o psychiatrického pacienta v těžkém stavu	2x
vyhodnocení somatických a nutričních rizik s následnou dokumentací	2x
sestavování individuálních nutričních postupů dle stanovené diagnózy	5x
sestavování individuální nutriční strategie u jednotlivých psychických onemocnění	5x
edukace rodičů a rodinných příslušníků pacienta o úskalích těchto nemoci	5x
vedení podpůrného rozhovoru	2x

4.3.1.3. Nutriční péče o pacienty v těžkých stavech s interními onemocněními

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti v nutriční péči pacientům s interními onemocněním v těžkém stavu.

Vědomosti:

znát příčiny vzniku těchto onemocnění

znát jednotlivá interní onemocnění vedoucí až k těžkým stavům

znát symptomatologii a etiopatogenezi interních onemocnění

znát postupy nutriční péče a podpory u těžkých stavech

Dovednosti:

vyhodnotit individuální nutriční postupy

vyhodnotit individuální realimentační postupy

připravovat a edukovat pacienta a jeho blízké o průběhu onemocnění

edukovat a monitorovat dodržování nutričních režimu

Činnosti:

podílet se na spolupráci s lékařem a všeobecnou sestrou v oblasti režimových opatření

podílet se na vedení podpůrného rozhovoru u pacienta s interním onemocněním v těžkém stavu

podílet se na sestavování individuálního nutričního režimu v návaznosti nutriční stav pacienta

podílet se na práci v rámci nutričního týmu

Výkony a jejich četnost:

U pacienta s interním v těžkém stavu plní následující výkony:

posouzení nutričních potřeb a sestavení plánu individuální nutriční péče
o interního pacienta v těžkém stavu	2x
vyhodnocení somatických a nutričních rizik s následnou dokumentací	2x
sestavování individuálních nutričních postupů dle stanovené diagnózy	5x
sestavování individuální nutriční strategie u jednotlivých interních onemocnění	5x
edukace rodičů a rodinných příslušníků pacienta o úskalích těchto nemoci	5x
vedení podpůrného rozhovoru	2x

5. Formy specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti je uskutečňován kombinovanou formou v blocích, které odpovídají délce stanovené týdenní pracovní doby.

Jestliže je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší (počet teoretických i praktických hodin musí být zachován v předepsaném rozsahu).

6. Charakteristika činností jednotlivých odborných zaměřením

Absolvent studia výživa v těžkých stavech

Absolvent po dokončení studia v oblasti výživy v těžkých stavech bude schopen:

ovládat a uplatňovat zásady edukace u pacientů v těžkých stavech a jejich rodičů, eventuálně osob nim blízkých

sestavovat a propočítávat nutriční postupy pro pacientky v těžkých stavech

podílet se na přípravě standardů specializovaných nutričních postupů

podílet se na vedení specializačního vzdělávání v oboru specializace

sestavovat realimentační nutriční postupy

kontrolovat dodržování nutričního režimu

podílet se na vyhodnocování nutričního stavu pacientů v těžkých stavech na základě provedených vyšetření nutných k jeho zjištění

sestavovat individuální nutriční postupy pro jednotlivá onemocnění

vyhodnocovat účinnost nutričních postupů a dynamicky je přizpůsobovat terapii a zdravotnímu stavu

doporučovat nutriční potřeby pro domácí ošetřování a po dobu rekonvalescence

spolupráce se všeobecnou sestrou a lékařem v oblasti režimových opatření u pacientů v těžkých stavech

7. Materiální a personální zabezpečení

Praktická výuka musí být zajištěna v rámci akreditovaného zařízení na pracovišti léčebné a klinické výživy.

Personální zabezpečení musí být zajištěno z řad erudovaných pracovníků se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a způsobilostí pedagogickou v souladu s platnými právními předpisy.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

9. Doporučená literatura

ANDĚL, M. Vliv výživy a intenzivní metabolické péče na orgánové funkce a operační stavy. Hradec Králové: Nukleus HK, 2003. 104 s. ISBN 80-86225-35-6.

BENEŠ, P. Základy umělé výživy. Praha: Maxdorf, 1999. 108 s. ISBN 80-85800-71-3. KELLER, U., Klinická výživa. Praha: Scientia medica, 1993. 236 s. ISBN 80-85526-08-5.

KLEIWECHTEROVÁ, H., BRÁZDOVÁ, Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2. přepracované vyd. Brno: IDV PZ, 2001. 102 s. ISBN 80-7013-336-8.

KOHOUT, P., SKLÁDANÝ, A. Perkutánní endoskopická gastrotomie a její místo v algoritmu umělé výživy. Praha: Galén, 2002. 255 s. ISBN 80-72621-91-2.

MAREČKOVÁ, O., TEPLAN, V., MENGEROVÁ, O. Léčebná výživa při gastroenterologických komplikacích a možnosti enterální výživy u nemocných s chronickým selháním ledvin. Brno: IDV PZ, 1996. 171 s. ISBN 80-7013-210-8.

MUSIL, D. Klinická výživa a intenzivní metabolická péče. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 109 s. ISBN 80244-0566-0.

NAVRÁTOLOVÁ, M., ČEŠKOVÁ, E., SOBOTKA, L. : Klinická výživa v psychiatrii. Praha: Maxdorf, 2000. 270 s. ISBN 80-85912-33-3.

ZADÁK, Z. Klinická výživa a metabolická péče u těžce nemocných. Hradec Králové: Nukleus HK, 2000. 80 s. ISBN 8086225-02-X.

ZADÁK, Z. Vybrané kapitoly z metabolizmu a klinické výživy. Praha: Karolinum, 1997. 164 s. ISBN 80-7184-433-0.

Tabulka č. 1

§101 NUTRIČNÍ TERAPEUT PRO VÝŽIVU V TĚŽKÝCH STAVECH
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Role nutričního terapeuta specialisty	P	2 týdny - T	20
Odborný modul 4.2.1.	Role nutričního terapeuta ve výživě v těžkých stavech	P	3 týdny - T	30
	Praxe - 1. část	P	2 týdny - Pr.	10
2. rok
4.2..	Praxe - 2. část	P	1 týden	5
Speciální modul 4.3.1.1	Metody stanovování nutričních potřeb, následné určení způsobu výživy a její propočet u pacienta v těžkém stavu	P	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.2	Nutriční péče o pacienta v těžkém stavu s psychiatrickým onemocněním	P	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.3	Nutriční péče o pacienta v těžkém stavu s interní onemocněním	P	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Odborná praxe na akr. pracovišti		P	2 týdny	10

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, PV- povinně volitelné, T - teorie. Pr. - praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU ODBORNÝ PRACOVNÍK V LABORATORNÍCH METODÁCH

PRO OCHRANU VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ

Klinický bioanalytik pro ochranu veřejného zdraví dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb.,

kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je příprava odborného pracovníka v laboratorních metodách pro jeho specializovanou způsobilost v oboru ochrana veřejného zdraví k výkonu povolání specialisty klinický bioanalytik pro ochranu veřejného zdraví (podle přílohy nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí) získáním potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností odpovídajících činnostem dle ustanovení §121 a §126 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1 Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání pro získání specializované způsobilosti je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách a přípravě léčivých přípravků ukončením kvalifikačního studia.

2.2 Průběžné podmínky

Vzdělávací program specializačního vzdělávání je realizován modulovým způsobem. Účastník specializačního studia musí v průběhu studia:

pracovat v oboru specializace

absolvovat moduly specializačního programu označené jako povinné (lze započíst pouze 15% omluvené absence) formou teoretické výuky a přípravy a plnit dílčí úkoly vyplývající z jednotlivých modulů podle vzdělávacího programu v rámci výukového, vlastního nebo jiného pracoviště

absolvovat odbornou praxi na akreditovaném nebo určeném pracovišti v délce nejméně 2 týdnů

splnit odbornou praxi v předepsaném rozsahu podle seznamu požadovaných výkonů stanoveného vzdělávacím programem pod vedením školitele v rámci vlastního nebo jiného určeného pracoviště včetně vypracování praktické odborné práce

získat předepsaný počet kreditů určený vzdělávacím programem

2.3 Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou skládající se z části praktické a teoretické (podle vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky). Praktickou částí zkoušky se rozumí obhajoba písemné práce na zadané odborné téma vztahující se k problematice vybraného profilového odborného modulu.

K vykonání atestační zkoušky se může účastník studia přihlásit za předpokladu, že:

absolvoval povinné moduly teoretické výuky vzdělávacího programu i dílčí úkoly a přípravu vyplývající ze vzdělávacího programu

splnil odbornou praxi ve stanoveném rozsahu podle seznamu požadovaných výkonů

vypracoval písemnou práci na zadané odborné téma

získal stanovený počet kreditů

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru odborný pracovník v laboratorních metodách pro ochranu veřejného zdraví je 24 měsíců, lze ji prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin studijního programu. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické přípravy, z toho minimálně 50% činí odborná praxe ve specializačním oboru.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání zahrnuje:

teoretickou přípravu, poskytující prohloubení vědomostí z vědních oborů, na nichž je založena činnost odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou způsobilostí pro ochranu veřejného zdraví

praktickou přípravu, zaměřenou na rozvinutí dovedností a pracovních postupů pro vysoce specializované činnosti v oboru vyšetřování složek životního a pracovního prostředí pro účely ochrany veřejného zdraví

Modulová struktura vzdělávacího programu zahrnuje:

základní modul - Ochrana a podpora veřejného zdraví (modul společný pro všechny magisterské specializační obory v ochraně veřejného zdraví, tedy se specializačními obory odborných pracovníků v ochraně veřejného zdraví)

odborný modul - Laboratorní management v ochraně veřejného zdraví (modul společný pro všechny následné povinně výběrové profilové moduly)

odborný modul profilový na:

Chemické vyšetřovací metody v ochraně veřejného zdraví

Biologické vyšetřovací metody v ochraně veřejného zdraví

Fyzikální vyšetřovací metody v ochraně veřejného zdraví

Vyšetřovací metody v genetické toxikologii

(výběr jednoho z uvedených profilových modulů podle pracovního zařazení)

speciální moduly

Senzorické vyšetřování

Vyšetřování v pracovním prostředí

Vzorkování

(výběr jednoho z uvedených modulů podle dalšího zaměření studujícího a požadavků vysílajícího pracoviště)

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu - Ochrana a podpora veřejného zdraví

Cíl: prohloubit a aktualizovat vědomosti vymezující odbornou problematiku ochrany a podpory veřejného zdraví

Vědomosti:

prohloubit vědomosti o problematice veřejného zdraví (Public health), s přihlédnutím k evropskému kontextu, tj. aktivitám Světové zdravotnické organizace a orgánů Evropské unie (např. DG SANCO) a aktuální zdravotní politice ČR včetně programu ZDRAVÍ 21

prohloubit vědomosti o aktuálním systému ochrany a podpory veřejného zdraví v ČR a jeho postavení v systému zdravotní péče, výkonu státního zdravotního dozoru a vztahů mezi krajskými hygienickými stanicemi a zdravotními ústavy, vymezení jejich kompetencí a spolupráci s dalšími dozorovými institucemi

znát právní předpisy, které se týkají ochrany a podpory veřejného zdraví v ČR a stav jejich harmonizace s právem Evropských společenství

použít terénních znalostí pro přípravu nových právních předpisů

znát aktuální koncepci a náplň oboru ochrana a podpora veřejného zdraví

osvojit si vztah mezi zdravím obyvatelstva a stavem životního a pracovního prostředí, seznámit se s aktuálními výsledky monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, prohloubit vědomosti o aktuální situaci determinant zdraví v ČR

prohloubit získané znalosti z hygienické toxikologie a hodnocení rizik, znát typy hygienických limitů a základní principy jejich konstrukce

znát používané ukazatele zdravotního stavu obyvatelstva

prohloubit znalosti prevence infekčních onemocnění

prohloubit znalost epidemiologické metody práce a seznámit se se statistickými postupy používanými v ochraně a podpoře veřejného zdraví

Dovednosti:

orientace v návaznosti jednotlivých oborů ochrany a podpory veřejného zdraví a jejich aktuálních prioritách

znalost práce s aktuálními právními předpisy,určení právní síly a významu

ovládnutí statistických postupů používaných v ochraně a podpoře veřejného zdraví

poskytování neodkladné první pomoci

4.2. Vědomosti a dovednosti odborných modulů

4.2.1. Laboratorní management v ochraně veřejného zdraví

Cíl: prohloubení znalostí a aktualizace rozsahu vyšetřování složek životního a pracovního prostředí pro potřeby ochrany veřejného zdraví, osvojení metod práce a instrumentace v laboratořích ochrany veřejného zdraví

Vědomosti:

znát aktuální koncepci oboru vyšetřovací metody v ochraně veřejného zdraví , postavení a činnost laboratorních komplexů v systému ochrany veřejného zdraví (služby požadované pro výkon státního zdravotního dozoru i nad jeho rámec) a součinnost laboratorních a ostatních pracovišť ve zdravotních ústavech

znát přístup k objektivizaci složek životního a pracovního prostředí pro potřeby státního zdravotního dozoru a stanovení laboratorně měřitelných ukazatelů zdravotního stavu v návaznosti na stanovení zátěže organismu škodlivými faktory prostředí a hodnocení expozice

znát problematiku krizového managementu ve zdravotnictví a úkoly zdravotních ústavů v krizových a mimořádných situacích, vyplývajících z účasti krajských hygienických stanic v integrovaném záchranném systému

ovládat aktuální právní předpisy v ochraně veřejného zdraví a práci s nimi

znát organizační strukturu laboratorních komplementů

osvojit si organizaci práce v laboratoři ochrany veřejného zdraví, vedení primární laboratorní dokumentace, zásady řízené dokumentace, standardní operační protokoly, práce s laboratorními informačními systémy

ovládat zpracování vědeckotechnických informací a literárních rešerší, přípravu odborných podkladů, referátů, publikací

znát zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci v laboratoři při práci s chemickými látkami, biologickým materiálem a fyzikálních měřeních. Znát hlavní rizika a bezpečnost práce při odběrech vzorků k vyšetření a při měření v terénu

znát hygienu pracovního prostředí v laboratoři, rizikové faktory pracovních podmínek a hygienické požadavky na vybavení pracovišť laboratoří

ovládat základy laboratorně užitné statistiky a statistického zpracování dat a metody analýzy dat ve zdravotnictví

ovládat aktuální problematiku jednotlivých hygienických oborů v rozsahu potřeb laboratorního pracovníka

znát systém zabezpečení jakosti a řízení jakosti práce v laboratoři, politiku jakosti organizace, prvky externí a interní kontroly kvality laboratorní práce, přesnost a správnost laboratorních výsledků, validace a verifikace metod a jednotlivé validační parametry, standardní operační a pracovní postupy pro vzorkování a měření a vyšetřování, akreditační systém, standardizaci a autorizaci v resortu MZ, certifikaci, základy metrologie pro potřeby laboratoří v ochraně veřejného zdraví

znát zásady personálního managementu , problematiku řízení lidských zdrojů, postgraduální a celoživotní vzdělávání pracovníků v ochraně veřejného zdraví a příslušné zdravotnické zákonné úpravy, zásady profesní etiky

Dovednosti:

vedení a tvorba řízené laboratorní dokumentace

tvorba standardních operačních a pracovních postupů v jednotlivých oblastech vyšetřování

sběr dat, analýza a interpretace výsledků pro ověřování pracovních hypotéz

přehledová orientace v instrumentaci, vyšetřovacích technikách a měřeních v ochraně veřejného zdraví a návaznost jednotlivých vyšetřování

práce v systému jakosti v laboratoři, provádění interní kontroly jakosti laboratorního vyšetřování, provádění validace a verifikace laboratorních metod, pořizování dokumentace dat o kalibračních funkcích, referenčních materiálech a analýzách kontrolních vzorků

zajištění programů mezilaboratorní kontroly jakosti práce

prezentace výsledků práce pro odbornou i širokou veřejnost

4.2.2.1. Odborný profilový modul: Chemické vyšetřovací metody v ochraně veřejného zdraví

Cíl: připravit absolventa pro výkon specializovaných činností v oblasti chemického vyšetřování složek životního a pracovního prostředí

Vědomosti:

znát strategii vzorkování a způsoby odběru vzorků životního a pracovního prostředí k chemickému vyšetřování (vzorky pevné, kapalné, plynné, odběry prašnosti) v komunálním a pracovním prostředí, zabezpečení reprezentativnosti vzorku, odběrové techniky pro vzorky pevné, kapalné, plynné, metody konzervace vzorků

ovládat metody přípravy a zpracování vzorků k chemické analýze, principy a techniky uvolnění analytů z matrice a purifikace a zakoncentrování analytů ze vzorků pevných, kapalných, plynných

znát teoretické principy analytické instrumentace, vybrané pro potřeby chemického vyšetřování v ochraně veřejného zdraví (gravimetrie, volumetrie, elektroanalytické metody, optické metody absorpční a emisní (spektrofotometre, AAS, AES, ICP aj.), separační metody, planární chromatografické techniky, plynová chromatografie, kapalinová chromatografie, hmotnostní spektrometrie a jejich aplikace na vyšetřování složek životního a pracovního prostředí, včetně metod kvalitativního a kvantitativního vyhodnocování analýz, volby a optimalizace chromatografických podmínek

znát základní principy a požadavky z oblasti chemometrie

znát metody chemického vyšetřování v hygieně vody - vyšetření chemických organoleptických a zdravotně závažných ukazatelů jakosti pitné vody a teplé vody v rozsahu kráceného a úplného rozboru, vyšetření chemických ukazatelů jakosti vody v koupalištích ve volné přírodě, v umělých koupalištích a saunách a v jejich zdrojích

znát vyšetření chemických ukazatelů zdravotní nezávadnosti výrobků přicházejících do přímého styku s pitnou a surovou vodou, metody provádění výluhových zkoušek a hodnocení jejich výsledků

znát metody chemického vyšetřování v hygieně výživy, problematiku chemických škodlivin v potravinách a legislativní úpravu pro hlavní skupiny cizorodých látek - stanovení základních výživových faktorů a energetické hodnoty pokrmů, principy stanovení aditiv, anorganických a organických kontaminantů, látek toxikologicky významných a reziduí pesticidů, senzorické vyšetření a fyzikálně chemické vyšetření zdravotní nezávadnosti pokrmů, vyšetření pokrmů na přítomnost bakteriálních toxinů a mykotoxinů

znát metody chemického vyšetřování předmětů běžného užívání- vyšetřování pro stanovení zdravotní nezávadnosti výrobků pro děti do 3 let a výrobků přicházejících do styku s potravinami a pokrmy

znát problematiku chemického vyšetřování komunálního ovzduší venkovního (znát metody stanovení hlavních indikátorů znečištění a specifických kontaminant venkovního ovzduší) a ve vnitřním prostředí staveb (znát metody stanovení legislativně daných chemických ukazatelů vnitřního prostředí)

ovládat metody chemického vyšetřování škodlivin v pracovním prostředí- detekční metody stanovení škodlivin, laboratorní metody, analyzátory pracovního ovzduší, vzorkování a stanovení plynných škodlivin v pracovním ovzduší

znát stanovení prašnosti v komunálním a pracovním prostředí, vzorkování aerosolů a stanovení anorganických a organických látek v aerosolech z pracovního prostředí , stanovení celkové prašnosti a respirabilní frakce v pracovním prostředí, stanovení suspendovaných částic frakce PM10 a PM2.,5, stanovení prašného spadu, stanovení fibrogenních a vláknitých prachů

znát využití a provedení chemické analýzy biologického materiálu jako průkazu expozice škodlivin - biologické expoziční testy, stanovení organických a anorganických ukazatelů v moči a krvi, detekce a identifikace látek v lidském biologickém materiálu a vydechovaném vzduchu pro potřeby hodnocení expozice

znát chemické vyšetření venkovních hracích ploch

znát zpracování, hodnocení a interpretaci výsledků chemických analýz

znát zdroje systematických a náhodných chyb při chemickém vyšetřování složek životního a pracovního prostředí a možnosti jejich eliminace

Dovednosti:

kvalifikované provedení odběru vzorků příslušných matric pro následné chemické vyšetření

příprava a zpracování vzorků k instrumentálnímu stanovení analytů

stanovení organoleptických a vybraných zdravotně závažných ukazatelů jakosti pitné vody, vyšetření chemických ukazatelů jakosti vod ke koupání

provádění chemického vyšetřování pokrmů a potravin

provádění výluhových testů pro materiály a výrobky přicházející do styku s pitnou vodou, pro materiály a výrobky přicházející do styku s potravinami s použitím příslušných simulantů potravin pro stanovení celkové a specifické migrace

chemické vyšetřování venkovních hracích ploch

stanovení chemických látek v pracovním ovzduší, v komunálním venkovním ovzduší a v ovzduší vnitřního prostředí pobytových místností

vyšetřování prašnosti v komunálním a pracovním prostředí

provádění biologických expozičních testů

Výkony a jejich četnost:

Analytické stanovení chemických ukazatelů jakosti pitné vody - krácený, úplný rozbor	10 x
Provedení výluhového testu pro vyšetření zdravotní nezávadnosti výrobku	5x
přicházejícího do styku s pitnou vodou
Provedení výluhového testu pro stanovení celkové a specifické migrace	5x
z výrobku určeného pro styk s potravinami
Stanovení základních výživových látek a energetické hodnoty pokrmu	3x
Chemické vyšetření potravin či pokrmů	5x
Chemické vyšetření venkovní hrací plochy	2x
Stanovení chemických kontaminant a tuhého aerosolu ve volném ovzduší	5x
Stanovení chemických škodlivin v pracovním ovzduší	5x
Stanovení celkové prašnosti a respirabilní frakce v pracovním ovzduší,
včetně stanovení křemene a vláknitých prachů	5x
Biologický expoziční test	5x

Seznam požadovaných výkonů konkretizovat a aktualizovat při zahájení studia

4.2.2.2. Odborný profilový modul: Biologické vyšetřovací metody v ochraně veřejného zdraví

Cíl: připravit absolventa pro výkon specializovaných činností v oblasti biologického a mikrobiologického vyšetřování složek životního a pracovního prostředí

Vědomosti:

znát mikrobiologické faktory prostředí, klasifikaci a systematické třídění mikrobů, anatomii, morfologii a fyziologii, biochemické vlastnosti a sérologii, ekologii mikroorganismů a jejich patogenitu

znát všeobecné zásady a techniky odběry a transportu vzorků k mikrobiologickému a biologickému rozboru, množství odebíraných vzorků

ovládat přípravu a zpracování vzorků k mikrobiologickému vyšetřování - vzorky tekuté, kašovité, sypké, výrobky smíšené konzistence, principy homogenizace, ředění a přípravy ke kultivaci

znát metody mikroskopického vyšetřování a metody kultivačního vyšetřování bakterií, plísní a kvasinek, používaná kultivační média, všeobecná a speciální kultivační vyšetření

znát metody biochemického dourčení a serotypizace mikroorganismů po kultivaci

znát mikrobiologické vyšetřování vody - stanovení mikrobiologických ukazatelů jakosti pitné vody, teplé vody, balené pitné vody, vody v koupalištích ve volné přírodě, v umělých koupalištích a saunách a v jejich zdrojích, stanovení počtu kolonií při určených teplotách a vybraných patogenních mikroorganismů ve vodách

znát všeobecné pokyny pro mikrobiologické zkoušení potravin, znát metody přípravy vzorků k mikrobiologickému zkoušení, metody stanovení celkového počtu mikroorganismů, počtu plísní a kvasinek, metody průkazu vybraných hygienicky a epidemiologicky významných skupin bakterií a stanovení jejich počtu v potravinách, mikrobiologické vyšetření zdravotní nezávadnosti pokrmů

znát metody mikrobiologického vyšetřování předmětů běžného užívání (předměty a výrobky určené pro styk s potravinami, kosmetické prostředky) a předmětů přicházejících do styku s pitnou a surovou vodou

znát problematiku vyšetřování mikrobiální kontaminace prostředí, metody vyšetření mikrobiologické čistoty prostředí a předmětů v potravinářských provozech a zařízeních pro veřejné stravování, metody stanovení kontaminace ploch

znát metody vyšetření biologických ukazatelů vnitřního prostředí staveb

znát způsoby vyšetřování mikrobiálního a parazitárního znečištění venkovních hracích ploch

znát problematiku biologických činitelů v pracovním prostředí a metody jejich stanovení

znát problematiku, podstatu a význam biologického vyšetřování vod, stanovení mikroskopického obrazu pitných vod (abioseston, počty organismů, princip určení živých organismů), stanovení ukazatelů jakosti vody vhodné ke koupání ve volné přírodě, stanovení stupně masového rozvoje sinic, znát dominantní zástupce fytoplanktonu v povrchových vodách a jejich determinaci

znát problematiku a techniky provedení testů ekotoxicity - testy akutní a chronické toxicity na zkušební vodní organismy

znát metody testování sterility zdravotnických prostředků, metody ověřování desinfekční účinnosti desinfekčních přístrojů a sterilizační účinnosti sterilizátorů biologickými a chemickými indikátory, znát metody měření účinnosti desinfekčních prostředků

znát nové imunologické a molekulárně biologické laboratorní metody průkazu, využití PCR k průkazu toxinů

znát základní koncentrační metody pro průkaz virů

znát hodnocení a interpretaci výsledků biologických a mikrobiologických vyšetření

orientovat se v návaznosti na výsledky laboratorního vyšetřování v lékařské mikrobiologii a virologii

znát zdroje systematických a náhodných chyb při biologickém a mikrobiologickém vyšetřování a možnosti jejich eliminace

Dovednosti:

kvalifikované provedení odběru vzorků příslušných matric k mikrobiologickému vyšetření

příprava a zpracování vzorků ke kultivaci

provedení mikrobiologického vyšetření vod

provedení mikrobiologického vyšetření potravin a pokrmů

provedení mikrobiologického vyšetření zdravotní nezávadnosti výrobků přicházejících do styku s pitnou vodou a předmětů běžného užívání

vyšetření biologických ukazatelů vnitřního prostředí staveb

provedení biologického vyšetření vod

testování sterility a ověřování desinfekční a sterilizační účinnosti bioindikátory

Výkony a jejich četnost:

Mikrobiologické vyšetření pitné vody	10x
Mikrobiologické vyšetření vody ke koupání	10x
Mikrobiologické vyšetření potravin a pokrmů	7x
Mikrobiologické vyšetření výrobků přicházejících do styku s pitnou vodou
a vyšetření předmětů určených pro styk s potravinami	5x
Vyšetření mikrobiologické čistoty prostředí a kontaminace pracovních ploch a zařízení	5x
Vyšetření výskytu mikroorganismů ve vnitřním prostředí pobytových místností staveb	3x
Vyšetření mikrobiálního znečištění venkovní hrací plochy	3x
Testování sterility	5x
Biologický rozbor vod a stanovení mikroskopického obrazu	5x

Seznam požadovaných výkonů konkretizovat a aktualizovat při zahájení studia

4.2.2.3. Odborný profilový modul: Fyzikální vyšetřovací metody v ochraně veřejného zdraví

Cíl: připravit absolventa pro výkon specializovaných činností v oblasti fyzikálního vyšetřování faktorů životního a pracovního prostředí, včetně souvisejícího využívání vyšetřovacích metod ve fyziologii práce

Vědomosti:

znát fyzikální faktory v životním a pracovním prostředí a legislativu související s těmito faktory

znát základní principy a požadavky z oblasti metrologie

znát strategii a taktiku měření fyzikálních parametrů v komunálním a pracovním prostředí

znát klimatické a mikroklimatické podmínky prostředí, osvojit si metodiku měření mikroklimatických parametrů pracovního prostředí a vnitřního prostředí staveb (měřené a stanovené veličiny - teplota, výsledná teplota, operativní teplota, relativní vlhkost vzduchu, rychlost proudění vzduchu, podmínky měření, metody měření a měřící přístroje)

znát problematiku hluku v komunálním a pracovním prostředí a jeho účinků na organismus, frekvenční a intenzivní rozsah slyšení, problematika vysokofrekvenčního a nízkofrekvenčního hluku, ultrazvuku a infrazvuku, fyzikální a časové charakteristiky zvuku, techniku měření hluku, typy zvukoměrů, charakteristiky A, pásmové a frekvenční filtry, ekvivalentní hladiny, hlukové dávky, stanovení zátěže, zpracování výsledků měření a výpočty, hodnocení naměřených hodnot , nejvyšší přípustné hladiny a stanovení korekcí podle aktuální právní úpravy ochrany před nepříznivými účinky hluku na pracovištích, chráněném vnitřním prostoru staveb a chráněném venkovním prostoru

znát problematiku vibrací, jejich účinků na organismus a možnosti jeho poškození, vibrace celkové a místní, vibrace přenášené na ruce, celotělové a přenášené zvláštním způsobem, základní charakteristiky vibrací, techniku měření a základní přístroje, měření vážených hodnot, měření ve frekvenčních pásmech, dávku vibrací, zpracování výsledků a jejich hodnocení, nejvyšší přípustné hodnoty a použití korekcí podle aktuální právní úpravy o ochraně zdraví před nepříznivými účinky vibrací

znát problematiku neionizujícího záření, expozice osob elektrickým a magnetickým polím, hygienickou problematiku nízkofrekvenčních a vysokofrekvenčních polí a jejich účinků na organismus, problematiku expozice UV a IR záření, veličiny charakterizující elektromagnetické záření, hygienické limity-nejvyšší přípustné hodnoty a referenční úrovně, metody měření a hodnocení expozice osob elektrickým a magnetickým polím, ultrafialovému, viditelnému a infračervenému záření

znát hygienickou problematiku osvětlení v komunálním a pracovním prostředí, vliv na organismus a zrakové vnímání, požadavky na světelnou pohodu, denní světlo, umělé a sdružené osvětlení, jas, oslnění, měření fotometrických veličin pro hodnocení denního osvětlení - přístroje, postupy, měření umělého osvětlení- přístroje, postupy, měření jasů, zjišťování oslnění, luxmetry a jasoměry, zpracování naměřených údajů a jejich hodnocení

hodnocení a interpretace výsledků uvedených fyzikálních měření

znát zdroje systematických a náhodných chyb při fyzikálních měřeních a možnosti jejich eliminace

znát základy fyziologie práce a odezvu organismu na práci a pracovní prostředí, znát principy vyšetřovacích metod ve fyziologii práce, stanovení energetického výdeje, kyslíkové spotřeby, tepové frekvence, měření a posouzení celkové fyzické zátěže, měření a posouzení lokální svalové zátěže, měření a posouzení tepelné zátěže a hodnocení teplotně vlhkostních podmínek při práci, metody stanovení psychické zátěže při práci, ergonomické posouzení pracoviště, pracovní polohy a pracovního místa

Dovednosti:

provedení měření mikroklimatických parametrů v pracovním prostředí a vnitřním prostředí staveb, zhodnocení naměřených výsledků

provedení měření hluku ustáleného, proměnného a vysoce impulsního ve venkovním chráněném prostoru, ve vnitřním chráněném prostoru staveb, měření hluku z leteckého provozu, měření infrazvuku a nízkofrekvenčního hluku, měření doby dozvuku, měření hluku v pracovním prostředí, zhodnocení naměřených výsledků

provedení měření vibrací přenášených na člověka, zhodnocení naměřených výsledků

zjišťování a měření parametrů elektrického a magnetického pole a elektromagnetického záření, měření parametrů optického záření nelaserových technologických zdrojů, hodnocení naměřených výsledků

provedení měření denního a umělého osvětlení, měření jasů a zjišťování oslnění v pracovním i komunálním prostředí, hodnocení naměřených výsledků

provedení měření celkové fyzické zátěže, měření pro objektivizaci lokální svalové zátěže, měření tepelné zátěže

Výkony a jejich četnost :

Měření a hodnocení mikroklimatických parametrů prostředí	10x
Měření a hodnocení hluku	15x
Měření a hodnocení vibrací	3x
Měření a hodnocení neionizujícího záření	2x
Měření a hodnocení denního a umělého osvětlení a jasů	15x
Měření ve fyziologii práce	5x

Seznam požadovaných výkonů konkretizovat a aktualizovat při zahájení studia

4.2.2.4. Odborný profilový modul: Vyšetřovací metody v genetické toxikologii

Cíl: připravit absolventa pro výkon specializovaných činností v oblasti vyšetřování genotoxických účinků faktorů a složek životního a pracovního prostředí a genotoxikologického vyšetřování biologického materiálu

Vědomosti:

znát vymezení oboru genetické toxikologie a jeho úlohu v ochraně veřejného zdraví a v primární prevenci nádorových aj.onemocnění, význam pro hodnocení mutageneze zevního prostředí a genotoxického rizika faktorů pracovního a životního prostředí, využití pro monitorování expozice pracovníků genotoxickým faktorům

znát genotoxické účinky prahové a bezprahové, fyzikální, chemické a biologické genotoxické faktory, mutace somatické a gametické, principy mutagenních a karcinogeních účinků, reparační buněčné mechanismy

znát principy testování chemických látek (opakované nízké dávky, směsi látek), strategii a způsoby monitorování prostředí a monitorování expozice osob

znát vlivy faktorů životního a pracovního prostředí na genofond populace, přehled typů poškození zdraví v důsledku genetických změn způsobených vlivem životního a pracovního prostředí a životního stylu

znát způsob hodnocení profesionální i neprofesionální expozice látkám s genotoxickým činkem, biomarkery expozice, biologického účinku a vnímavosti

znát principy provádění epidemiologických studií (retro i prospektivní) v genetické toxikologii, metody odhadu rizika, včetně metod molekulární epidemiologie

znát indikace genotoxických vyšetření a základních vyšetřovacích metod v oboru

znát principy jednotlivých vyšetřovacích metod a hodnocení jejich výsledků

cytogenetická vyšetření - cytogenetická analýza lidských periferních lymfocytů (analýza chromozomálních aberací -CA) -konvenční technika a její modifikace (fluorescenční in situ hybridizace- FISH, výměny sesterských chromatid - SCE, mikronucleus test-MN)

mikrobiologické testy -Amesův test a jeho modifikace, SOS Chromotest

molekulárně biologické a fyzikálně chemické vyšetřovací metody - stanovení aduktů (DNA adukty, proteinové aduty), comet assay

Dovednosti:

provedení řízeného pohovoru s klientem se zaměřením na vlivy životního a pracovního prostředí a životního stylu na zdraví s ohledem na poškození jedince a populace

správný odběr, ochrana a transport vzorků pro genotoxikologická vyšetření, jejich likvidace (vzorky biologického materiálu, vzorky životního a pracovního prostředí)

laboratorní příprava vzorků k testům

využití speciálních kultivačních technik pro mikrobiologické testy

praktické provádění bakteriálních, cytogenetických a molekulárně biologických vyšetřovacích technik (analýza chromozomálních aberací u osob profesionálně a neprofesionálně exponovaných faktorům s genotoxickým účinkem, analýza mutagenních vlastností složek životního a pracovního prostředí a biologického materiálu)

vedení dokumentace odebraných vzorků a laboratorní dokumentace při genotoxikologických vyšetřeních

Výkony a jejich četnost:

Odběr, zpracování a vyšetření vzorků

Zhodnocení klasických a molekulárně cytogenetických zobrazení chromozómů v mikroskopu

Hodnocení výsledků genetických vyšetření v souvislosti s vyhodnocením pracovního prostředí a profesionální expozice …..celkem 50 vzorků (2/3 biologických vzorků - moč, krev, 1/3 vzorků životního a pracovního prostředí- voda, potraviny, ovzduší)

Seznam požadovaných výkonů konkretizovat a aktualizovat při zahájení studia

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

4.3.1. Speciální modul: Senzorické vyšetřování

Cíl: příprava absolventa schopného provádět senzorické posuzování potravin, vody, výrobků a ovzduší pro potřeby ochrany veřejného zdraví, včetně ověření způsobilosti hodnotitele na základě testace jeho senzorických schopností

Vědomosti:

znát základy anatomie a funkce smyslových orgánů

orientovat se v legislativě vztahující se k senzorickým zkouškám

znát pravidla pro provádění senzorické analýzy (požadavky na zkušební laboratoř, laboratorní pomůcky a organizaci zkoušek, požadavky na schopnosti posuzovatele a práce senzorické komisi)

znát metody zkoušení a rozlišování pachu, chuti, event. barvy a zákalu, metody orientační senzorické analýzy, metody stanovení prahového čísla pachu a chuti

zásady odběru a transportu vzorku pro laboratorní senzorickou analýzu

Dovednosti:

schopnost rozlišení pachu, chuti, barvy, zkoušky prahové, párové a pořadové

organoleptické stanovení pachu a chuti pitné vody

stanovení pachu v ovzduší

organoleptické posouzení výluhů při posuzování výrobků a předmětů běžného užívání

organoleptické vyšetření potravin a pokrmů

Výkony a jejich četnost:

Senzorické vyšetření modelových vzorků

Senzorické vyšetření reálných vzorků vod, potravin a pokrmů, ovzduší a výrobků

Testace způsobilosti hodnotitele ověřením jeho senzorických schopností

+ vyšetření 10 reálných vzorků v rámci praxe

4.3.2. Speciální modul: Vyšetřování pracovního prostředí

Cíl: příprava absolventa pro specifické přístupy při vyšetřování rizikových faktorů pracovních podmínek za účelem objektivizace expozice pracovníků v rámci ochrany zdraví zaměstnanců při práci a pro posuzování pracovní činnosti těchto zaměstnanců

Vědomosti:

znát aktuální legislativu pro hodnocení pracovního prostředí a pracovních podmínek a pro kategorizaci prací podle faktorů pracovních podmínek

znát principy identifikace, hodnocení a řízení zdravotních rizik v pracovním prostředí

rozumět významu hygienických limitů pro pracovní prostředí - nejvyšší přípustné koncentrace, přípustné expoziční limity, přípustné expoziční limity pro směsi látek (hodnocení aditivních účinků)

znát zásady hodnocení expozice pracovníků , vztah k fyzické náročnosti práce a délce pracovní směny

znát specifické přístupy ke strategii a taktice měření a odběru vzorků v pracovním prostředí, specifitu tvorby plánu vzorkování v pracovním prostředí podle zdrojů výronu škodlivin a časového snímku pobytu pracovníků

znát požadavky na měřící postupy

znát hodnocení výsledků měření fyzikálních faktorů pracovního prostředí a hodnocení výsledků měření chemických, případně biologických složek pracovního prostředí

znát význam, využití a hodnocení průkazu chemické látky nebo jejího metabolitu v biologickém materiálu pracovníků pro objektivizaci jejich expozice, včetně podmínek odběru biologického materiálu

znát hodnocení pracovní činnosti, posuzování fyzické zátěže při práci, psychické a senzorické pracovní zátěže

znát hodnocení teplotně vlhkostních podmínek při práci v souvislosti s posuzování pracovní činnosti, fyziologické limity tepelné zátěže organismu a přípustné mikroklimatické podmínky

Dovednosti:

volba strategie a taktiky pro měření a vzorkování v pracovním prostředí v rámci:

měření fyzikálních faktorů pracovního prostředí

měření prašnosti v pracovním prostředí

stanovení chemických škodlivin v pracovním prostředí

volba strategie odběru biologického materiálu pro biologické expoziční testy, vyhodnocení jejich výsledků

hodnocení a interpretace výsledků měření pro stanovení expozice pracovníků

Výkony a jejich četnost:

Příprava strategie a taktiky měření chemických látek (event. biologických činitelů) nebo fyzikálních faktorů v různých typech pracovního prostředí - specifikace při zahájení studia …..celkem 5 expertiz

4.3.3. Speciální modul: Vzorkování

Cíl: příprava absolventa pro specifické dovednosti z oblasti strategie vzorkování a přípravy vzorkovacích plánů pro odběry složek životního prostředí pro účely vyšetřování v ochraně veřejného zdraví

Vědomosti:

znát postavení kroku vzorkování v rámci analyticko-vzorkovacího procesu a jeho důležitost v oblasti stopové analýzy

znát způsoby zajištění kvality vzorkovacího procesu v rámci zabezpečení a řízení jakosti analyzující laboratoře

znát problematiku zajištění reprezentativnosti vzorku z analyzovaného objektu jak podklad pro správnou interpretaci výsledků

znát typy vzorkovaných objektů (homogenní, nehomogenní) a typy vzorků

znát techniky vzorkování(náhodné, systematické), techniky zmenšování vzorků na subvzorky

osvojit si tvorbu vzorkovacího plánu v souladu s účelem vzorkování a vedení dokumentace vzorkování

znát zabezpečení jakosti odběru vzorků a manipulace s nimi, využití slepých pokusů pro stanovení opakovatelnosti odběru, pro kontrolu kontaminace odběru a pro zjišťování ztrát při odběru vzorků, rozumět příspěvkům nejistot měření z procesu vzorkování

znát zásady pro zacházení se vzorky, transport, konzervace

znát legislativu v oblasti odběru vzorků

Dovednosti:

volba strategie a tvorba plánu vzorkování při vyšetřování složek životního prostředí v souladu s účelem vzorkování

odběry vzorků pokrmů a potravin ( kusových vzorků, vzorků nekusových- pevných, kapalných, směsných)

odběry vzorků vod pitných a vod určených ke koupání

odběry vzorků ovzduší

provádění kontroly jakosti vzorkovacího procesu

Výkony a jejich četnost:

Příprava strategie vzorkování a vzorkovacího plánu pro chemická, fyzikální nebo biologická vyšetření složek a faktorů životního prostředí - specifikace při zahájení studia …..celkem 5 případů

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou. Stanovený rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být úroveň této přípravy nižší než v předepsaném rozsahu.

6. Charakteristika činnosti

Absolvent/ka specializačního vzdělávání v oboru odborný pracovník v laboratorních metodách pro ochranu veřejného zdraví získává specializovanou způsobilost pro činnosti klinického bioanalytika pro ochranu veřejného zdraví uvedené v ustanovení §121 a §126 vyhlášky č. 424/2004 Sb., se zaměřením na chemické nebo

biologické nebo fyzikální vyšetřování a měření složek životního a pracovního prostředí a biologického materiálu a faktorů životních a pracovních podmínek a nebo speciální laboratorní vyšetřování v genetické toxikologii.

7. Materiální a personální zabezpečení

Materiální zajištění vzdělávacího programu musí splňovat požadavky akreditačního řízení podle ustanovení §46 zákona č. 96/2004 Sb.

Teoretickou výuku uskutečňují fyzické osoby s odbornou způsobilostí odpovídající zaměření programu specializačního vzdělávání.

Školitelem praktické výuky na akreditovaném pracovišti může být pouze pracovník se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru, který je zapsán v Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (podle ustanovení §59 zákona č. 96/2004 Sb.)

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je problematika hygieny práce, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a možných rizicích při výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách v ochraně veřejného zdraví. Tato problematika je zahrnuta do odborného modulu Laboratorní management v ochraně veřejného zdraví.

9. Doporučená literatura

BARDODĚJ Z.: Úvod do chemické toxikologie. Praha: Karolinum 1999

BENCKO V., CIKRT M., LENER J.: Toxické kovy v životním a pracovním prostředí. Praha: Avicenum 1995

BEYERMANN K.: Organická stopová analýza. Praha: SNTL1987

BRHEL P., PICKA K., HRUBÁ D.: Úvod do průmyslové toxikologie. Brno: MU 1998

CIKRT M., MÁLEK B.a kol: Pracovní lékařství I. - III., Praha: CIVOP 1995

CIKRT M., TUČEK M., PELCLOVA D.: Pracovní lékařství. Praha: Grada Publishing 2005

DOBIÁŠ L., ČERNÁ M., MALACHOVÁ K., TOPINKA J.: Úvod do molekulární a buněčné biologie. Skriptum. Ostrava: Přírodovědcká fakulta OU 2000

HABEL J. a kol.: Světelná technika a osvětlení. FCC Public 1995

HAUSLER J.: Mikrobiologické kultivační metody kontroly jakosti vod I.-IV. Praha: MzeČR 1994, 1995

HAVRÁNEK J. a kol.: Hluk a zdraví. Praha: Avicenum 1990

HENDL J.: Přehled statistických metod zpracování dat. Praha, Portál, 2004

HORÁKOVÁ M., LISCHKE P., GRUNWALD A.: Chemické a fyzikální metody analýzy vod, Praha: SNTL 1989

HRUBÝ S., TUREK B.: Mikrobiologická problematika ve výživě. Brno: IDVPZ 1996

JÍRA M., MAZURA I.: Imunologie a molekulární biologie. Pracovní texty. Praha, 3.LF UK, 1993

JIRÁK Z. a kol.: Fyziologie práce. Ostrava: OU 2005

JOKL M.: Optimalizace fyzikálních podmínek pro práci člověka. Praha: Práce 1982

KLABAN V.: Svět mikrobů. Ilustrovaný lexikon mikrobiologie životního prostředí. Hradec Králové: Gaudeamus 2001

KOCOUREK V.a kol.: Metody stanovení cizorodých látek v potravinách. Laboratorní příručka I.-III., Praha:

STI PP 1991, 1992

KUČEROVÁ H.: Vrozené a získané poruchy lidských chromozomů, Praha: Avicenum 1988

MALÍŘ F., OSTRÝ V. a kol.: Vláknité mikromycety (plísně), mykotoxiny a zdraví člověka. Brno: NCONZO 2003

NEČAS O.: Obecná biologie pro lékařské fakulty, Jinočany: H&H 2000

POPL M., FAHNRICH J.: Analytická chemie životního prostředí. Praha: VŠCHT 1999

ROSYPAL S.: Úvod do molekulární biologie I. - III., Blansko: Grafex 1996-9

ROSYPAL S. a kol.: Nový přehled biologie. Praha, Scientia s.r.o. 2003

SLÁDEČKOVÁ A., SLÁDEČEK V.: Hydrobiologie. Praha: ČVUT 1995

SOMMER L.: Teoretické základy analytické chemie I.-III., Brno: CHF VUT 1995

VOTAVA M. a kol.: Lékařská obecná mikrobiologie. Praha: NEPTUN 2001

VOTAVA M. a kol.: Lékařská mikrobiologie speciální. Praha: NEPTUN 2003

VRBÍK P.: Hygiena optického záření a osvětlování. Brno: IDVPZ 1998

ZVÁRA K.: Biostatistika. Praha, Karolinum 1998

Kol. autorů, ed.P.Rdssner: Standardní operační postupy pro biologické monitorování genotoxických účinků faktorů prostředí. AHEM 3, 1 - 180, Praha : SZÚ 2003

Kol. autorů, ed. R. J. Šrám: TEPLICE PROGRAM. Impact of air Pollution on Human Health. Praha: Academia 2001

Řada příruček pro laboratoře Kvalimetrie. Praha: Eurachem-ČR 1992-2001

Zdraví 21. Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR. Praha: MZ ČR 2003 SZÚ Praha: Manuál prevence v lékařské praxi II. - Výživa. Praha: Fortuna 1995

SZÚ Praha: Manuál prevence v lékařské praxi III - Prevence nepříznivého působení vlivů obytného prostředí na zdraví. Praha: Fortuna 1996

SZÚ Praha: Manuál prevence v lékařské praxi V. Prevence nepříznivého působení faktorů pracovního prostředí a pracovních procesů Praha: Fortuna 1997

SZÚ Praha: Manuál prevence v lékařské praxi VIII. Základy hodnocení zdravotních rizik. Praha: Fortuna 2000

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU

ORGANIZACE A ŘÍZENÍ ZDRAVOTNICTVÍ (OŘZ)

Specialista v organizaci a řízení zdravotnictví

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání OŘZ

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oboru Organizace a řízení zdravotnictví (dále jen OŘZ) je připravit nelékařské zdravotnické a jiné odborné pracovníky ve zdravotnictví, kteří pracují bez odborného dohledu a vykonávají vedoucí a manažerské funkce nebo se na ně připravují, k výkonu manažerských rolí a funkcí a posílit jejich schopnosti k efektivnímu rozvoji profesního oboru, k rozvoji osobností i institucí ve zdravotnictví. (Rozsah vědomostí a dovedností odpovídá požadavkům specializované způsobilosti podle ustanovení §145 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání OŘZ

2.1 Vstupní podmínky pro zařazení do vzdělávacího programu

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oboru OŘZ je:

úspěšné ukončení kvalifikačního studia, kterým se získává způsobilost k výkonu nelékařského h zdravotnického povolání bez odborného dohledu.

2.2. Průběžné podmínky pro získání specializace OŘZ

Po zařazení do specializačního oboru musí splnit výkon povolání bez odborného dohledu ve zdravotnickém zařízení nebo zdravotně sociálních služeb (podle ustanovení §36, písm. b), zákona č. 108/2006 Sb.) a to v rozsahu stanoveném pro obory specializačního vzdělávání.

Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

Povinné i volitelné moduly vzdělávacího programu se svou odbornou i speciální problematikou vztahují k celkovému zaměření vzdělávacího programu.

V průběhu vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti musí účastník:

splnit stanovený počet vyučovacích hodin všech předepsaných modulů - viz bod 3 (označených jako

povinné) studijního specializačního programu (lze započíst tak pouze 15% omluvené absence),

prokázat písemnou nebo ústní formou schopnost souhrnně formulovat poznatky získané v jednotlivých etapách modulového systému specializačního studia a schopnost vytvářet logické vztahy,

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci vlastního nebo jiného pracoviště v souladu s požadavky určenými vedoucím studia,

absolvovat pod vedením školitele odbornou praxi na akreditovaném pracovišti v délce 2 týdnů,

získat počet kreditů určených vzdělávacím programem, vymezených v jednotlivých modulech.

2.3. Výstupní podmínky

Ukončení specializačního studia je podmíněno splněním všech předpokladů stanovených v odstavci 2.1 a 2.2.

Účastník získá specializovanou způsobilost OŘZ po předložení a veřejné obhajobě závěrečné práce a vykonání atestační zkoušky podle dle ustanovení §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání OŘZ

Studium vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti OŘZ je stanoveno na 30 měsíců, lze jej prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Obsahuje nejméně 640 vyučovacích hodin teoretické a praktické výuky, z toho praktická výuka činí minimálně 50 procent. Délku i poměr teorie a praxe má každý modul stanovený individuálně.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti OŘZ představuje formu celoživotního vzdělávání, při které se účastník studia věnuje jak teoretické tak praktické přípravě.

Teoretická výuka doplňuje, rozšiřuje a prohlubuje vědomosti z vědních oborů, jejichž základy byly položeny v rámci kvalifikačního studia. Seznamuje účastníky vzdělávacího programu s novými poznatky, trendy, metodami, postupy a dovednostmi potřebnými pro činnosti vedoucího a manažera ve zdravotnictví.

Praktická výuka se zaměřuje na získání nových dovedností a zkušeností především v novém pojetí řízení lidských zdrojů, v praktické aplikaci marketingu ve zdravotnictví, ve sledování, ovlivňování a kontrole ekonomických ukazatelů hospodaření a financování zdravotnictví, výkladu právních předpisů a podobně. Zahrnuje nácvik implementace a aplikace nových teoretických poznatků a využití osvědčených metod, postupů a pomůcek.

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti v oboru OŘZ připravuje zdravotnické pracovníky pro roli manažera. Je koncipován modulovým způsobem. Obsahuje jeden povinný odborný modul (4.2) a moduly speciální, které se dělí na povinné, povinně volitelné a doporučené.

4.1. Role manažera - vědomosti a dovednosti základního modulu

Cíle základního modulu:

Připravit absolventy tohoto modulu k plnění činností podle ustanovení §48 vyhlášky č. 424/2004 Sb. aby byli schopni se podílet na hodnocení a tvorbě politiky a strategie ve zdravotnictví, byli schopni přispět ke tvorbě a realizaci strategie své organizace a pracoviště a byli schopni vést skupinu nebo tým pracovníků.

Povzbudit zájem o rozvoj a inovaci oboru, o strategii rozvoje pracoviště i organizace a probudit vědomí, že každý zaměstnanec je reprezentantem organizace, pracoviště a svého týmu.

Naučit účastníky samostudiu a poskytnout jim přehled dostupných literárních pramenů, renomovaných časopisů, autorů a nakladatelství s aktuálním problematikou, zvýšit zájem o zapojení do odborné diskuse a prezentace vlastních poznatků a výsledků.

Vědomosti:

V rámci požadované způsobilosti vedoucího pracovníka skupiny (týmu) podle ustanovení §48 vyhlášky č. 424/2004 Sb. je třeba:

znát klíčové manažerské kompetence v oblasti intrapersonální, interpersonální a metod;

znát strukturu manažerských aktivit; organizační strukturu; strukturu manažerských rolí;

znát strategické a operativní řízení; účel a poslání, vize a cíle organizace, (oboru, pracoviště);

znát projektové a procesní řízení, jejich zásady a pravidla;

znát analýzu zákazníků a jejich potřeb; přístupy a postoje k zákazníkům vnějším i vnitřním;

znát filozofické, psychologické a sociologické téze pro typologii osobnosti, jejího chování, postojů, přístupů a myšlení; multikulturní odlišnosti související s poskytováním zdravotní péče, nebo s organizačně provozní problematikou;

znát možnosti uplatnění profesní i manažerské etiky ve strategickém a operativním managementu

zdravotnictví; znát problematiku organizační kultury, její vytváření, udržování a sdílení;

znát zásady a pravidla osobní efektivnosti a časového managementu; metody stanovení priorit a eliminace zlodějů času;

znát zásady a pravidla osobního managementu, dobré osobní kondice a zvládání stresu; znát prvky sebeřízení;

znát pojetí leadershipu jako způsobu ovlivňování pomocí komunikace, motivace a vedení; znalost stylů vedení, teorie potřeb;

znát pravidla skupinového chování a chování týmu, definice týmových rolí (Belbin); řešení konfliktu zájmů, rolí a funkcí;

znát pojetí managementu lidských zdrojů a rozvoje lidského potenciálu

znát zásady personální práce a potřebu inovace následujících systémů v duchu moderního pojetí.

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

V souladu s požadovanou způsobilostí musí absolvent uplatnit následující dovednosti:

aplikovat technokratický i psychosociální přistup

plánovat, organizovat, rozhodovat, ovlivňovat, motivovat, komunikovat, vést,

aplikovat strategické myšlení

budovat a udržovat vztahy s veřejností, zaujmout a získat

umět poznat sama sebe pro svůj osobní rozvoj a ovlivňování druhých;

pracovat v týmu

budovat, udržet a rozvíjet dobré vztahy se spolupracovníky a klienty;

podílet se na vedení skupinové diskuse a vyhodnocování etických otázek a otázek organizační kultury

rozpoznat zloděje času a jejich eliminace;

komunikovat efektivně, motivovat a flexibilně aplikovat styl vedení;

aplikovat teorii potřeb do organizační reality;

rozpoznat příčiny jednání lidí, motivační a demotivační faktory v závislosti na vnějších podmínkách a stupni rozvoje následovníků;

vést otevřenou komunikaci, skupinovou diskusi a dialog, realizovat proaktivní chování, flexibilitu, pozitivní myšlení, systémové myšlení (myšlení v souvislostech);

zapojit jednotlivce k naplnění společných vizí a cílů;

využívat empowermentu

vytvořit profesní a manažerské dokumenty, zprávy a prezentace; zaujmout a získat.

4.2. Organizace a řízení zdravotnictví - vědomosti a dovednosti ODBORNÉHO MODULU specializačního vzdělávání (§145 vyhlášky č. 424 /2004 Sb)

Cíl odborného modulu OŘZ:

Prohloubit a rozšířit znalosti a dovednosti vedoucích pracovníků středního a vrcholového managementu ve zdravotnictví v duchu celosvětového pojetí moderního managementu, nových metod a postupů v oblasti strategického managementu, řízení lidských zdrojů, marketingu a public relations, ekonomiky a financování ve zdravotnictví. Posilnit koncepční, systémové a strategické myšlení a schopnosti implementace a aplikace nových teoretických poznatků do vlastního prostředí. Povzbudit vedoucí pracovníky k podpoře a realizaci potřebných systémových změn ve zdravotnických zařízeních a ke hledání nových cest zvyšování spokojenosti zákazníků i zaměstnanců.

Vědomosti:

znát zdravotní a sociální politiku státu

znát filozofii strategického managementu;

znát trendy řízení a rozvoje lidských zdrojů, strategie rozvoje lidských zdrojů a jejich aplikace v praxi;

znát proaktivní ovlivňování, vůdcovství založené na principech PCL (Covey), pět disciplín Učící se organizace (osobní mistrovství, mentální vzory, sdílení vizí, týmové učení, systémové myšlení (myšlení v souvislostech)); analýza stylů vedení ( nařizování, koučování, podpora a konzultace, delegování); využití empowermentu;

znát filozofii managementu změny, strategické změny

znát charakteristiky projektu, fáze projektu, životní cyklus projektu, účastníci projektu, klíčové manažerské dovednosti projektového řízení, rozhodné dokumenty projektového řízení, metoda rozpis práce (WBS)

znát filozofii managementu kvality, systémy ISO, TQM, EFQM, kritéria národní ceny za jakost (Baldrige), metoda benchmarkingu

znát systém budování vztahů s klienty, marketingové analýzy (zájmové skupiny, konkurence, prostředí, potřeb a spokojenosti klientů), marketingový výzkum, zvyšování kvality servisu pro klienty, marketingové informační systémy;

znát základní pojmy z ekonomiky zdravotnictví; finanční, pojišťovací a úhradové struktury systému zdravotní péče; účetnictví v příspěvkových organizacích

znát přehled statistických metod, jejich uplatnění a využití v práci vedoucího;

znát právní aspekty řízení a pracovního práva - právní pojmy, hlavní zákonné předpisy, aktuální výklad odpovídajících předpisů z pracovního práva, zákoníku práce a dalších příslušných zákonných norem; bezpečnost práce;

znát právní rámec krizové připravenosti ve zdravotnictví, přípravu resortu zdravotnictví čelit mimořádným událostem a krizovým situacím, znát postavení lůžkového zařízení v systému krizové připravenosti územního správního celku a resortu,

znát model plánu ochrany nemocnice a model plánu krizové připravenosti

Dovednosti:

aplikovat strategické myšlení, koncepční myšlení, analytické myšlení, kreativní myšlení, logické myšlení, systémové myšlení ( myšlení v souvislostech),

umět změnit myšlení, postoje a přístupy, realizovat adekvátní změny chování,

spolupracovat na tvorbě cílů, strategie a politiky organizace,

spolupracovat na organizaci a řízení zdravotnického zařízení,

řešit systémové otázky poskytování zdravotní péče, ovlivňování a realizace zdravotní politiky s návazností zdravotní a sociální péče,

řešit etické problémy spojené s organizací a jejím řízením,

podílet se na tvorbě, prezentaci a aplikaci strategických dokumentů, akčních plánů, koncepcí svého oboru;

utvářet kolektivní vize rozvoje pracoviště (organizace); vedení skupinové diskuse a dialogu;

podílet se na vytváření atmosféry rozvoje na pracovišti i v organizaci,

podílet se na zavádění a řízení potřebných změn pro zvyšování kvality (osobní, interpersonálních vztahů, profesní kvality, kvality procesů, informací, komunikace, marketingových vztahů),

aplikovat techniky efektivních interpersonálních vztahů,

podílet se na budování sítí, hodnocení a poskytování zpětné vazby, argumentace, vyjednávání, řešení problému, efektivně komunikovat

usměrňovat sebe a ovlivňovat druhé, chovat se proaktivně, efektivně využívat čas,

podílet se na situačním vedení, nařizování, koučování, supportingu (podpory, povzbuzování a posilování - energetizace), delegování;

aplikovat znalosti finančního managementu, vyhodnocovat investiční potřeby

hodnotit a analyzovat statistické údaje, které se týkají poskytování zdravotní péče a zdravotního stavu obyvatel,

analyzovat náklady a výnosy, sestavit rozpočet,

aplikovat informační systémy do manažerské práce k informování, řízení, plánování, rozhodování.

řídit přechod zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek

Výkony a jejich četnost:

V rámci požadované způsobilosti jsou doporučené následující výkony:

zpracování vize pracoviště v souladu s koncepcí oboru	1x
založení personální agendy zaměstnance	1x
sledování kvalifikačního růstu u jednoho zaměstnance	1x
vypracování standardního postupu řešení stížností klienta / pracovníka	1x
popsání etického problému a jeho řešení	1x
připravení podkladu pro pracovní smlouvu při přijetí nového pracovníka
do trvalého pracovního poměru	1x
připravení dohody o provedení práce	1x
analyzování nákladů a výnosů organizačních jednotek a sestavení rozpočtu	1x
vypracování studie implementace teorie Učící se organizace na pracovišti	1x
připravení si modelové situace evakuace oddělení	1x

Speciální moduly:

4.3. Vědomosti a dovednosti SPECIÁLNÍCH MODULŮ specializačního vzdělávání OŘZ (§145 vyhlášky č. 424/2004 Sb.)

Cíle výběrových modulů: Získat zkušenosti a poznatky z workshopů, skupinové práce a praktických ukázek využití doporučených metod, postupů a pomůcek při řešení vybraného tématu. Zapojit se do skupinové práce a obohatit se v diskusi o zkušenosti, poznatky a pohledy ostatních účastníků studia a připravit si podklady pro svou závěrečnou práci.

Nabídka speciálních modulů (viz příloha) bude aktualizována podle požadavků a potřeb účastníků specializačního vzdělávání a jejich organizací. Speciální moduly jsou zaměřené především na inovaci a nové přístupy v komunikačních a informačních systémech, výběr a nábor pracovníků, na nové pojetí leadershipu, pracovní hodnocení, hodnocení kvality, strategický management rozvoje a na tvorbu písemných manažerských dokumentů, na účinnou prezentaci záměrů organizace a pracoviště, na rozvoj dovedností klíčových kompetencí manažera a lídra, na přípravu a tvorbu projektů k projektovému řízení, marketingovou strategii a podobně. Vzorová nabídka je uvedená v příloze.

4.3.1. Speciální moduly specializačního vzdělávání oboru OŘZ

4.3.1.1. Leadership

Cíl: Poskytnout konkrétní vědomosti a praktické dovednosti z oblasti nového pojetí leadershipu a připravit zdravotnické pracovníky pro zvládnutí jejich role vedoucího pracovníka.

Vědomosti:

znát techniky vedení a ovlivňování druhých

znát principy PCL

znát osobní mistrovství, mentální vzory, sdílení vizí, týmové učení, systémové myšlení

znát charakteristiky stylů vedení

znát využití empowermentu

Dovednosti:

umět vést, usměrňovat sebe a ovlivňovat druhé

chovat se proaktivně

využívat efektivně čas

nařizovat, koučovat, podporovat, delegovat

aplikovat techniky efektivních interpersonálních vztahů

využívat empowerment

Činnosti:

podílí se na řízení a organizaci zdravotnického zařízení

podílí se na personální činnosti

Výkony a jejich četnost:

popsání komunikačního systému ovlivnění druhých na vlastním pracovišti	1x
sepsání vybraných témat své organizace pro diskusi u „kulatého stolu“	1x

4.3.1.2. Klíčové kompetence a osobní rozvoj vedoucího pracovníka

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti z oblasti klíčových kompetencí a osobního rozvoje vedoucího pracovníka, které jsou potřebné pro koncepční řízení.

Vědomosti:

znát osobní kvality (vlohy, znalosti, dovednosti, vlastnosti osobnosti a postoje)

znát techniky jejich ovlivňování (koučování, delegování)

znát základní principy koučování

znát bariéry delegování

znát správný postup při delegování

znát nástroje osobního rozvoje

chápat rozdíl mezi vnější a vnitřní kariérou

znát 3 typy kariérového pohybu

znát profesionální typy osobnosti

znát kariérové kotvy

znát postupy řízení kariéry

Dovednosti:

V souladu s požadovanou způsobilostí uplatňuje následující dovednost:

ovlivňovat osobní kvality spolupracovníků různými rozvojovými aktivitami

využívat koučování

stanovovat přiměřené cíle

aktivizovat účastníka kladením otázek

využívat účinně zpětnou vazbu

rozvíjet svou schopnost delegování

vybírat správné úkoly pro delegování

vybrat vhodného pracovníka

zvládat proces přípravy delegování

vysvětlit úkol

provádět průběžnou kontrolu a podporu delegování

identifikovat základní dimenze vnější podoby kariéry

předcházet kariérovým konfliktům u podřízených

sladit potřeby zaměstnavatele/společnosti s potřebami jednotlivců

řídit vlastní kariéru

Činnosti:

podílí se na personální činnosti

Výkony a jejich četnost:

V rámci požadované způsobilosti jsou doporučeny následující výkony:

sestavení vlastního plánu rozvoje osobních kvalit	1x
vypracování plánu koučování pro konkrétního spolupracovníka	1x
formulování a výběr konkrétních úkolů vhodných k delegování	1x
zmapování a utřídění vlastního kariérového pohybu	1x

4.3.1.3. Management kvality ve zdravotnických a sociálních zařízeních

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti, které umožní připravit manažery pro realizaci programu kontinuálního zvyšování kvality.

Vědomosti:

znát filozofii programu kontinuálního zvyšování kvality ve zdravotnictví

znát problematiku identifikace problému a jeho příčiny

znát metody a nástroje pro řízení a plánování kvality

znát rozdíl mezi akreditací a certifikací

znát metodologii příprav na akreditaci

Dovednosti:

modifikovat ISO 9001 : 2000 pro zdravotnictví

vypracovat audit

podílet se na přípravě zařízení/oddělení na akreditaci

Činnosti:

zavádí systém hodnocení kvality a bezpečnosti zdravotní péče a jejího kontinuálního zvyšování

zajišťuje plnění právních předpisů a standardů týkajících se činnosti zdravotnických zařízení

Výkony a jejich četnost:

vytvoření projektu kontinuálního zvyšování kvality pro dané zdravotnické zařízení/oddělení 1x

popis kvality služby očima zákazníka - Co od nás očekává? 1x

4.3.1.4. Strategický management

Cíl: Poskytnout konkrétní vědomosti a praktické dovednosti vybrané problematiky, které jsou důležité pro zvládnutí role manažera.

Vědomosti:

znát filozofii strategického managementu

znát význam strategie a podmínky úspěšného zpracování a realizace strategie

znát filozofii a základní principy strategického myšlení

znát nástroje strategické analýzy

znát proces strategického plánování

znát formu, strukturu strategie

Dovednosti:

podílet se na tvorbě cílů, strategie a politiky organizace

aplikovat metody analýzy prostředí, silných a slabých stránek, analýzy možností a hrozeb

provádět audity průběžné realizace hodnocení strategických možností dosažených výsledků

Činnosti:

podílí se na tvorbě cílů, strategie a politiky organizace, na řízení a organizaci zdravotnického zařízení

Výkony a jejich četnost:

formulování účelu a poslání organizace, vize a cíle pracoviště	1x
vypracování přehledu potřebných strategických změn na svém pracovišti	1x
vypracování analýzy SWOT svého pracoviště	1x

4.3.1.5. Projektové řízení

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti nutné pro realizaci projektů.

Vědomosti:

znát problematiku vědy a výzkumu v rezortu zdravotnictví

znát organizaci výzkumu ve zdravotnictví

znát metodiku tvorby projektu

znát techniky výzkumu a základy statistických postupů

znát problematiku vedení projektu,

znát zdroje finanční podpory projektu

znát problematiku projektové dokumentace

znát etické dimenze

Dovednosti:

zpracovat projektovou dokumentaci

používat vhodné techniky výzkumu

získat finanční podporu projektu

respektovat etické dimenze při výzkumu

realizovat výzkumný projekt

prezentovat výsledky projektu

Činnosti:

aplikuje výsledky výzkumu a vědeckého poznání do rutinní praxe a dosahuje tak vysokého standardu kvality a bezpečnosti zdravotní péče

Výkony a jejich četnost:

získání potřebných dat, sběr, zpracování a záznam potřebných informací	1x
zpracování projektové dokumentace	1x
prezentování ideového a realizačního projektu	1x

4.3.1.6. Hodnocení - nástroj personálního řízení

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti potřebné pro vedoucí pracovníky k hodnocení pracovníků v moderním managementu.

Vědomosti:

znát nové pojetí hodnocení pracovníků v moderním managementu

znát problematiku vůdcovství založené na principech a strategii „Učící se organizace“

znát strategii zavedení systému hodnocení pracovníků

znát nové přístupy a postoje k hodnocení

znát chyby, kterých se nejčastěji vedoucí pracovníci dopouští

umět formulovat závěry hodnocení

Dovednosti:

aplikovat strategii systému hodnocení s vazbou na osobní rozvoj a rozvoj instituce

Činnosti:

podílí se na personální činnosti a organizaci dalšího vzdělávání

Výkony a jejich četnost:

připravení projektu hodnocení	1x
popsání kritérií hodnocení pro nejlepší tým	1x
připravení akčního plánu zavedení projektu	1x
vypracování konceptu závěru hodnocení	1x

4.3.1.7. Efektivní vedení porad a řešení konfliktů

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti potřebné pro efektivní činnost manažera.

Vědomosti:

znát zásady organizace a vedení porad

znát způsob vedení a řízení lidí v průběhu porady

znát formy přesvědčování a argumentace

znát hlavní problémy porad a jejich řešení

znát možnosti zvládání kritiky a metody dosahování dohod a kooperace

znát příčiny a možnosti řešení problémových situací

znát přístupy a podmínky úspěšného řešení konfliktu

Dovednosti:

organizovat porady

motivovat účastníky porady

moderovat poradu

přijímat řešení a rozhodnutí

předcházet a řešit krizové situace

řešit konfliktní situace

Činnosti:

podílí se na řízení, organizaci a personální činnosti zařízení

Výkony a jejich četnost:

připravení a moderování porady v modelové situaci	1x
napsání projektu řešení konfliktní situace	1x

4.3.1.8. Vypracování a obhajoba závěrečné práce

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti ke zpracování, napsání a obhajobě závěrečné práce.

Vědomosti:

znát typy písemných prací a jejich eticko-právní aspekty

znát přípravnou etapu, která je zaměřená na průzkum konkrétního tématu a nástroje pro přípravu podkladů

znát realizační etapu, která je zaměřená na napsání závěrečné práce a její grafickou úpravu

znát závěrečnou etapu závěrečné práce, která je zaměřená na postup odevzdání práce, obhajobu a zásady pro hodnocení závěrečné práce

znát platné ČSN

Dovednosti:

identifikovat pojmy, problémy, cíle a metody použité v práci

provést analýzu problematiky

najít zdroje informací, pracovat s odbornou literaturou

prokázat teoretické vědomosti k danému tématu

propracovat strukturu práce, logiku stavby práce

dodržovat pravidla formální úpravy

zpracovat dosažené výsledky a popsat praktický přínos pro teorii a praxi daného oboru

spolupracovat s vedoucím práce

prezentovat výsledky výzkumu

Činnosti:

podílí se na analýze a interpretaci statistických údajů týkajících se poskytování zdravotní péče a zdravotního stavu obyvatel a plánuje budoucí potřebu zdravotnických služeb

Výkony a jejich četnost:

vypracování anotace zvoleného tématu závěrečné práce	1x
připravení časového harmonogramu prací	1x
vypracování závěrečné písemné práce v rozsahu 30 - 60 stran dle zadaných požadavků	1x

5. Formy specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti je uskutečňován kombinovanou formou v blocích, které odpovídají délce stanovené týdenní pracovní doby.

Jestliže je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší (počet teoretických i praktických hodin musí být zachován v předepsaném rozsahu).

6. Charakteristika činností u jednotlivých odborných zaměření

Absolvent oboru OŘZ se specializovanou způsobilostí bude schopen:

podílet se na tvorbě cílů, strategie a politiky organizace, na řízení a organizaci zdravotnického zařízení,

řešit systémové otázky poskytování zdravotní péče, podílet se na tvorbě a realizaci zdravotní politiky a návaznosti zdravotní a sociální péče,

podílet se na tvorbě a aplikaci koncepce svého oboru v praxi,

provádět analýzu a interpretaci statistických údajů týkajících se poskytování zdravotní péče a zdravotního stavu obyvatel a plánovat budoucí potřebu zdravotnických služeb,

zavádět systém hodnocení kvality a bezpečnosti zdravotní péče a jejího kontinuálního zvyšování,

podílet se na personální činnosti a organizaci dalšího vzdělávání,

zajišťovat plnění právních předpisů a standardů týkajících se činnosti zdravotnických zařízení.

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačnío vzdělávání je dán ustanovením §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb.

specializační vzdělávání uskutečňuje akreditované zařízení podle vzdělávacího programu,

školitelem může být pouze zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru a pedagogickou zkušeností

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Požadavky jsou doplněny informacemi o možných ohroženích v souvislosti s vykonáváním praktické výuky v rámci manažerských pracovišť.

9. Přehled literatury

Základní literatura

1. Bělohlávek, F. Organizační chování. 1. vyd., Olomouc: Rubico 1996, 343 s., ISBN 80-85839-09-1

2. Grohar-Murray, M. E., Di Crocce, H.R. Zásady vedení a řízení ošetřovatelské péče. 1. vyd. Praha: Grada 2003, 317 s. ISBN 80-247-0267-3

3. Pištěláková, Z. Moderní management v pojetí 21. století.

Slovníky:

1. Hartl, P. Psychologický slovník. 1. vyd., Praha: Budka 1993. 774 s.

2. Palán, Z. Lidské zdroje (Výkladový slovník). 1.vyd., Praha: Academia 2002. 280 s., ISBN 80-200-0950-7

3. Slovník cizích slov. 1. vyd., Praha: Ottovo nakladatelství 2000. 708 s., ISBN 80-7181-376-1

Doporučená literatura

1. Adair, J. E. Vytváření efektivních týmů. 1. vyd., Praha: Management Press 1994. 199 s. ISBN 80-85603-70-5

2. Bělohlávek, F. Desatero manažera: (to nejdůležitější, co potřebuje znát a ovládat úspěšný manažer). 1. vyd., Praha: Computer Press 2003. 90 s. ISBN 80-7226-873-2

3. Bender,P.U. Niterný leadership. 1. vyd., Praha: Management Press 2002. 219 s. ISBN 80-7261-069-4

4. Bennis, W.G. Staří psi a nové triky aneb o tvořivosti a spolupráci. 1. vyd., Praha: Management Press 2001. 175 s. ISBN 80-7261-045-7

5. Berne, E. Co řeknete, až pozdravíte: transakční analýza životních scénářů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1997. 450 s. ISBN 80-7106-231-6

6. Bernstein, A. Dinosauří mozky: jak vyjít s lidmi, se kterými se vyjít nedá. Praha: Victoria Publishing 1993. 266 s.

7. Black, S. Nejúčinnější propagace. 1. vyd., Praha: Grada 1994. 203 s.

8. Blanchard, K. Minutový manager: nejrychlejší způsob, jak zvážit vlastní prosperitu. Praha: Pragma 1993. 111 s. ISBN 80-85213-29-X

9. Booher, D.D. Komunikujte s jistotou: více než 1000 rad a návodů, jak dosáhnout co nejlepšího účinku při jednání s lidmi. 1.vyd., Praha: Computer Press 1999. 336 s., ISBN 80-7226-156-8

10. Carnegie, D. Jak získávat přátele a působit na lidi. Praha: Beta 2004. 263 s. ISBN 80-7306-138-4

11. Conlow, R. Špičkové výkony managementu: jak podnítit pracovníky k nejlepšímu výkonu, šest klíčových faktorů. Praha: Linde 1994. 100 s. ISBN 80-85647-44-3

12. Covey, S.R. 7 návyků vůdčích osobností pro úspěšný a harmonický život: návrat etiky charakteru. 1. vyd., Praha: Pragma 1994. 329 s.

13. Covey, S.R. Bez zásad nemůžeme vést. Praha: Pragma 2003. 356 s. ISBN 80-7205-904-1

14. Covey, S.R. Sedm návyků šťastné rodiny: budování nádherné rodinné atmosféry v dnešním bouřlivém světě. 1. vyd., Praha: Columbus 1999. 393 s., ISBN 80-7249-007-9

15. Davidson, M. Jak se stát skvělým stratégem: průvodce na cestě k strategickému myšlení. 1.vyd., Praha: Management Press 1997. 120 s. ISBN 80-85943-45-X

16. Di Kamp. Manager 21. století. Praha: Grada 2000. 212 s. ISBN 80-247-0005-0

17. Freemantle, D. Bezkonkurenční služby zákazníkům, test kvality. Praha: Management Press 1996. 162 s. ISBN 80-85943-26-3

18. Fromm, E. Mít nebo být? 2. vyd., Praha: Naše vojsko 1994. 170 s. ISBN 80-206-0469-3

19. Fuller, D. Vést nebo být veden. Praha: Alfa Publishing 2004. 200 s. ISBN 80-86851-03-6

20. Gibbon, R. Nový obraz budoucnosti: přední osobnosti světového managementu a sociálního myšlení o budoucnosti podnikání, konkurence, řízení trhu. 1. vyd., Praha: Management Press 1998. 261 s. ISBN 80-85943-80-8

21. Howard, P.J. Příručka pro uživatele mozku: praktické informace a návody pro každodenní život. 1. vyd., Praha: Portál 1998. 396s. ISBN 80-7178-211-4

22. Christiani, A. Motivace, klíč k úspěchu a spokojenosti:111 tipů. Praha: Ikar 2004. 173 s. ISBN 80-249-0311-3

23. Kemp, Jana M. Jak řídit porady. Praha: Grada 1996. 105 s. ISBN 80-7169-316-2

24. Khelerová, V. Komunikační dovednosti manažera. 1. vyd., Praha: Grada 1995. 141 s. ISBN 80-7169-223-9

25. Kotter, J.P. Vedení procesu změny: osm kroků úspěšné transformace podniku v turbulentní ekonomice. Praha: Management Press 2000. 190 s. ISBN 80-7261-015-5

26. Maxwell, J. Rozvíjejte své vůdčí schopnosti. Praha: Pragma 2001. 206 s. ISBN 80-7205-829-0

27. Maxwell, J.C. Jak v lidech vypěstovat vůdčí schopnosti. Praha: Pragma 2002. 181 s. ISBN 80-7205-870-3

28. McLagan, P. Komunikace na úrovni: jak dosáhnout ještě vyšší výkonnosti pomocí účinné komunikace. 1. vyd., Praha: Management Press 1998. 189 s. ISBN 80-85943-75-1

29. Nagel, K. Úspěch: strategie a metody. Praha: Grada 1992. 228 s. ISBN 80-85424-50-9

30. Peters, T.J. Hledání dokonalosti: zkušenosti z činnosti nejlépe prosperujících amerických společností. Praha: Pragma 2001. 336 s. ISBN 80-7205-817-7

31. Plamínek J. Synergický management: vedení, spolupráce a konflikty lidí ve firmách a týmech. 1. vyd., Praha: Argo 2000. 328 s. ISBN 80-7203-258-5

32. Seifert, L.J. Čas jsou peníze: naučte se řídit svůj čas. 1. vyd., Praha: Management Press 1995. 319 s. ISBN 80-85603-82-9

33. Schultz, J. Vlídná povzbuzení na každý den. 1.vyd., Praha: Portál 2002. 369 s. ISBN 80-7178-704-3

34. Smékal, V. Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. 1. vyd., Brno: Barrister Principál 2002. 517s. ISBN 80-85947-80-3

35. Šuleř, O. Manažerské techniky III. 1.vyd., Olomouc: Rubico 2003. 152 s. ISBN 80-85839-87-3

36. Šuleř, O. Manažerské techniky: 80 technik moderního managementu. 1. vyd., Olomouc: Rubico 1997. 213 s. ISBN 80-85839-19-9

37. Šuleř, O. Manažerské techniky: 70 technik moderního managementu. 1.vyd., Olomouc: Rubico 1995. 225 s. ISBN 80-85839-06-7

38. Šuleř, O. Zvládáte své manažerské role? Jak rozhodovat, předávat informace, organizovat a motivovat své podřízené: testy. 1. vyd., Praha: Computer Press 2002. 187 s. ISBN 80-7226-702-7

39. Šuleř, O., Košťan, P. Firemní strategie: plánování a realizace. 1. vyd., Praha: Computer Press 2002. 124 s. ISBN 80-7226-657-8

40. Tounier, P. Osoba a osobnost. 1. vyd., Praha: Návrat domů 1998. 190 s. ISBN 80-85495-78-3

41. Ward, M. 50 základních manažerských technik. 1. vyd., Praha: Management Press 1998. 197 s. ISBN 80-85943-59-X

42. Weihrich, H. Management. Praha: Victoria Publishing 1993. 659 s.

43. Whitmore, J. Koučování: rozvoj osobnosti a zvyšování výkonnosti. 2. vyd., Praha: Management Press 2004. 185 s. ISBN 80-7261-101-1

Zákony a vyhlášky:

1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. - Ústava České republiky

2. Ústavní zákon č. 23/1991 Sb. - Listina základních práv a svobod

3. Vyhláška MPSV ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, v platném znění;

4. Vyhláška MZČR č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů;

5. Vyhláška MZČR č. 440/2000 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče v platném znění;

6. Vyhláška MZČR č. 101/2002 Sb., seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, kterou se mění vyhláška MZČR č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů;

7. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů;

8. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění;

9. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění;

10. Zákon ČNR č. 160/ 1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních ve znění pozdějších předpisů;

11. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů;

12. Zákon č. 239/2000 Sb., o Integrovaném záchranném systému;

13. Zákon č. 240/2000 Sb., o Krizovém řízení (krizový zákon);

14. Zákon č. 241/2000 Sb., o Hospodářských opatřeních při krizových situacích;

15. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů;

16. Zákon č. 95/2004 Sb., o zdravotnickém povolání lékaře, zubaře a farmaceuta a navazujících prováděcích vyhláškách;

17. Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních a navazujících prováděcích vyhláškách.

18. Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků

Tabulka č. 1

§145 SPECIALISTA V ORGANIZACI A ŘÍZENÍ ZDRAVOTNICTVÍ
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Role manažera	P	2 týdny	20
Odborný modul 4.2.1.	Organizace a řízení	P	3 týdny	30
Odborná praxe		P	2 týdny	10
2. rok
Praxe na akreditovaném pracovišti		P	1 týden-Pr	10
Speciální modul 4.3.1.1	Leadership- umění vést a ovlivňovat druhé	P	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.2	Klíčové kompetence a osobní rozvoj vedoucího pracovníka	PV	2 dny - T 1 den - Pr.	4 1
Speciální modul 4.3.1.3	Management kvality ve zdravotnických organizacích	PV	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.4	Strategický management	PV	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.5	Projektové řízení	PV	1 týden - T 1 týden - Pr.	10 5
Speciální modul 4.3.1.6	Hodnocení – nástroj personálního řízení	PV	2 dny - T 1 den - Pr.	4 1
Speciální modul 4.3.1.7	Efektivní vedení porad a řešení konfliktů	D	2 dny - T 1 den - Pr.	4 1
Speciální modul 4.3.1.8	Vypracování a obhajoba závěrečné práce	P	1 týden - K 2 týdny - Pr	10 10

Vzdělávací program má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů.

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T- teorie, Pr.- praxe, K - konzultace

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU KLINICKÁ TECHNIKA SE ZAMĚŘENÍM

NA PERFUZIOLOGII PRO BIOMEDICÍNSKÉ TECHNIKY

Klinický technik - perfuziolog

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru klinická technika se zaměřením na perfuziologii je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblastech klinické techniky umožňujících samostatnou činnost. Za výkon povolání klinického technika - perfuziologa se považují činnosti uvedené v §102 a §108 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oborech klinické techniky je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání biomedicínských techniků.

Další podmínkou je absolvovaná zkouška podle vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 50/1978 Sb. (minimálně podle §6) pro samostatnou činnost, platná v období podání žádosti o zařazení do specializační přípravy.

2.2. Průběžné podmínky

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené pracovní doby nebo minimálně 2 roky výkonu povolání z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

Specializační vzdělávání probíhá kombinovanou formou (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší (počet teoretických a praktických hodin musí být zachován v předepsaném rozsahu)

Celková délka specializačního vzdělávání je 2 roky, z toho:

2.2.1. Společný základ pro všechna zaměření klinické techniky - minimální délka 12 měsíců, 320 hodin praktické a teoretické výuky

a) praxe: 6 měsíců na standardně vybaveném pracovišti se zaměřením na klinickou techniku, umožňující realizaci vzdělávacího programu,
z toho 1 měsíc praktický modul na akreditovaném pracovišti
s kterýmkoliv zaměřením na perfuziologii		20 kreditů
b) teorie: povinné absolvování 8 modulů společného základu pro všechna zaměření klinické techniky v celkové délce 4 týdnů:
Rozvody energií a medií z hlediska bezpečného
používání zdravotnických přístrojů	3 dny	6 kreditů
Biosignály a jejich zpracování	1 den	2 kredity
Diagnostická přístrojová technika	3 dny	6 kreditů
Terapeutická přístrojová technika	3 dny	6 kreditů
Laboratorní přístrojová technika	2 dny	4 kredity
Základy informatiky pro klinické inženýry	2 dny	4 kredity
Neodkladná první pomoc	2 dny	4 kredity
Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity

2.2.2. Specializovaná příprava zaměřená na perfuziologii - minimální délka 12 měsíců, 160 hodin praktické výuky a 440 hodin teorie

a) praxe: 6 měsíců na standardně vybaveném kardiochirurgickém pracovišti, které umožní realizaci vzdělávacího programu v perfuziologii,
z toho 1 měsíc praktický modul na akreditovaném kardiochirugickém pracovišti se zaměřením na perfuziologii		20 kreditů)
b) teorie: povinné absolvování odborných a speciálních modulů specializačních kurzů pro klinické perfuziology:
Odborný modul: Příprava mimotělního oběhu	5 týdnů	50 kreditů
(3 týdny teorie, 2 týdny praxe)
Speciální modul: Vedení perfuze a perfuzní techniky	2 týdny	20 kreditů
(1 týden teorie, 1 týden praxe)
Speciální modul: Podpůrné systémy	2 týdny	20 kreditů
(1 týden teorie, 1 týden praxe)
Speciální modul: Vedení perfuze, perfuzní techniky
a podpůrné systémy u dětského pacienta	2 týdny	20 kreditů
(1 týden teorie, 1 týden praxe)

2.3. Výstupní podmínky

Účastník specializačního vzdělávání musí absolvovat teoretickou a praktickou výuku podle uvedených modulů v rozsahu 920 hodin, získat minimálně 60 kreditů ročně a splnit všechny požadavky vymezené vzdělávacím programem (za semestr specializačního vzdělávání se započítává 25 kreditů při splnění všech požadavků), které mu umožní přistoupit k atestační zkoušce.

3. Obsah specializačního vzdělávání

3.1. Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu společného základu

3.1.1. znalosti

a) Problematika provozu zdravotnických prostředků (přístrojů)

právní a technické předpisy platné pro zdravotnictví

zdravotnické systémy (propojování přístrojů do funkčního celku) z hlediska bezpečnosti před úrazem elektrickým proudem

technická evidence zdravotnických přístrojů

zdravotnický přístroj jako modalita připojená do datové sítě, do klinického informačního systému, do systému sběru a zpracování obrazových dat (PACS)

analýza rizik používání zdravotnické techniky a opatření k jejich potlačení

zákon č. 123/2000 Sb. v praxi

desinfekce, sterilizace a protiinfekční opatření

zdravotnická etika

b) Biosignály a jejich zpracování

Úvod do zpracování biosignálů: motivace; charakteristika biosignálů, EEG, EMG, ECG, EOG; původ, zdroje, diagnostické využití

Statistické a frekvenční charakteristiky biosignálů: nestacionarita EEG; frekvenční rozsah; EEG pásma

Sběr a předzpracování biologických dat: základní řetězec převodu do počítače; A/D převodníky, problémy vzorkování a kvantizace signálu; aliasing; filtrace

Spektrální analýza I.: základní metody; periodogram, AR model; parametrické a neparametrické metody; praktické problémy odhadu spektra

Topografické mapování elektrofyziologické aktivity: princip brain mappingu; amplitudové a frekvenční mapování; použití v klinické diagnostice

c) Diagnostická přístrojová technika

monitory a monitorovací systémy - přehledově

kontinuální sledování krevního tlaku

elektrofyziologické nitrosrdeční vyšetření, potenciálová mapa

diagnostické zobrazovací systémy (MR, CT, Ultrazvuková technika)

počítačová archivace obrazových dat

d) Terapeutická přístrojová technika

elektrická stimulace srdce

elektrická defibrilace srdce

elektrická stimulace svalů

intraaortální balónková kontrapulsace

e) Laboratorní přístrojová technika

organizace a dělení laboratorních komplementů

bezpečnost a hygiena laboratorních provozů (z hlediska úrazů a infekce)

přehled metod používaných v klinických laboratořích a jejich instrumentace

f) Základy informatiky

klinické informační systémy

nemocniční informační systémy

územní zdravotnické informační systémy.

3.1.2. dovednosti

poskytování neodkladné první pomoci

využití počítačové techniky pro dokumentaci i získávání informací

3.2. Znalosti a dovednosti osvojené v uvedených modulech během specializovaného výcviku

3.2.1. znalosti (technické)

přístroje pro mimotělní oběh

přístroje pro podporu selhávajícího srdce

typy oxygenátorů, materiály

monitorace biosignálů během mimotělního oběhu

léčebné prostředky používané během mimotělního oběhu

náhradní roztoky krve

krev a její deriváty, antikoagulace, ultrafiltrace, separace

3.2.2. dovednosti

obsluha systému mimotělního oběhu při operačních výkonech a dalších léčebných úkonech, které mimotělní oběh vyžadují

obsluha a řízení systémů pro podporu selhávajícího srdce

obsluha a řízení systémů pro podporu selhávajících plic (ECMO)

technická spolupráce při používání radioablačních, kryochirurgických, ultrazvukových, laserových terapeutických přístrojů v kardiochirurgii

3.3. Odborné moduly

3.3.1. Identifikace odborného vzdělávacího modulu

Název modulu: Příprava mimotělního oběhu

Kód modulu	povinný
Počet kreditů	30 + 10
Nominální délka	celkový počet - 120 hod. teorie 80 hod. praxe
Vstupní podmínky	řádné ukončení základního modulu
Typ modulu:	odborný
Platnost modulu od:	po řádném ukončení

Stručná anotace vymezující cíle: Vybavit technika znalostmi z pojmosloví, zajistit orientaci v primárních vědomostech a literárních pramenech vědních a klinických oborů ovlivňujících roli sestry specialistky. Cílem modulu je rozvinout znalosti, postoje a praktické dovednosti sestry v přípravě systému pro mimotělní oběh.

Klíčové kompetence:

připravit technika pro specifickou činnost, kterou provádí v souvislosti s přípravou a vedením mimotělního oběhu

znát anatomii a patofyziologii životně důležitých orgánů

znát fyziologii a patofyziologii krevního průtoku při mimotělním oběhu

znát náhradní roztoky a léčivé přípravky užívané v souvislosti s mimotělním oběhem, jejich indikace, kontraindikace a nežádoucí účinky

znát zásady hygienicko-epidemiologického režimu na operačním sále

znát základní principy sledování a monitorování při mimotělním oběhu

znát základní součásti systému pro mimotělní oběh a jejich funkci

sledovat, monitorovat a vyhodnotit stav pacienta z hlediska fyziologie a patofyziologie srdečně cévního systému, nervového systému a dalších systémů

připravit náhradní roztoky, léčivé přípravky a krevní deriváty

sestavit základní součásti systému pro mimotělní oběh

připravit části systému pro mimotělní oběh ke sterilizaci

pracovat v souladu hygienicko-epidemiologického režimu na operačním sále

Předpokládané výsledky:

Po absolvování odborného modulu bude absolvent schopen:

sestavení okruhu pro mimotělní oběh

přípravy léčivých přípravků k aplikaci do mimotělního oběhu

přípravy náhradních roztoků k aplikaci do mimotělního oběhu

přípravy krevních derivátů k aplikaci

sledování, monitorování a vyhodnocení stavu pacienta

přípravy součástí mimotělního oběhu ke sterilizaci

dodržování zásad aseptického chování na operačních sálech

zachovávání zásad sterility při sestavování komponent mimotělního oběhu

Obsah odborného modulu:

anatomie srdce a cév	8 hod.
fyziologie srdce a dalších životně důležitých orgánů	8 hod.
vrozené srdeční vady	8 hod.
získané srdeční vady	8 hod.
chirurgická léčba vrozených vad	8 hod.
chirurgická léčba získaných vad	8 hod.
kardioaneseziologie	8 hod.
monitorace EKG, tlaků, SpO₂, CO, EEG, krevních plynů, ACT, atd.,	8 hod.
fyzikální principy monitorace , kalibrace, etalony, prevence poruch přístrojů	8 hod.
materiály v přímém kontaktu s krví, jejich složení, způsoby sterilizace,
způsoby uskladnění, exspirace, biokompatibilní povrchy	8 hod.
fyziologie krve, náhradní roztoky krve, roztoky pro kardioplegii, kardiologii,
plasmaexpandery, indikace a kontraindikace	8 hod.
farmakologie, farmakodynamika, práce s krví, jejími deriváty a náhradami	8 hod.
zásady hygienicko-epidemiologického chování, sterilizace, asepse, antisepse	8 hod.
speciální přístrojová technika - kardiostimulace, defibrilace, radioablace,
kryodestrukce, TMLR	8 hod.
speciální léčebné postupy s využitím mimotělního oběhu	8 hod.

Hodnocení: závěrečný písemný test

3.3.2 Identifikace vzdělávacích modulů v 2. části vzdělávání

3.3.2.1.Vedení perfuze a perfuzní techniky

Název modulu: Vedení perfuze a perfuzní techniky

Kód modulu	povinný
Počet kreditů	10 + 5
Nominální délka	celkový počet - 40 hod. teorie 40 hod. praxe
Vstupní podmínky	řádné ukončení odborného modulu
Typ modulu:	speciální
Platnost modulu od:	po řádném ukončení

Stručná anotace vymezující cíle:

Připravit technika pro specifickou péči, kterou zajišťuje při vedení mimotělního oběhu u dospělého pacienta.

Klíčové kompetence:

znát zásady a předpisy související s řízením mimotělního oběhu

znát možné komplikace při zahájení, vedení a ukončení perfuze, způsoby jejich prevence a řešení

znát podmínky, typy a aplikace antikoagulace vč. způsobů kontroly účinnosti

znát způsoby vedení dokumentace vč. předoperačních výpočtů

znát méně obvyklé a speciální způsoby vedení mimotělního oběhu

Předpokládané výsledky:

Po absolvování speciálního modulu bude absolvent schopen:

napojit a řídit mimotělní oběh, provádět kontrolu připojení pacienta na mimotělní oběh

podílet se na řešení možných komplikací při zahájení, vedení a ukončení perfuze

provádět kontrolu antikoagulace, farmakologicky řešit odchylky od požadovaných hodnot

sestavit a obsluhovat zařízení pro mimotělní oběh i pro méně frekventované způsoby použití - VAVD, KAVD, ultrafiltrace, MUF, MECC, hluboká, příp. akcidentální hypotermie

vést dokumentaci týkající se mimotělního oběhu

zajišťovat stálou připravenost přístrojové techniky, sledovat její funkčnost před i v průběhu výkonu

identifikovat stav přístrojů, rozpoznat a řešit drobné poruchy techniky, umět najít náhradní řešení

Obsah speciálního modulu:

současné systémy pro mimotělní oběh, jejich komponenty, funkce, možnosti využití,
laická údržba, kontrola, prevence poruch	8 hod.
vyhodnocení okamžitého stavu pacienta z monitoru a biochemického laboratorního
vyšetření, možnosti korekce jeho stavu z hlediska perfuziologa - vlivy ECC versus
farmakologické účinky podávaných léků, vlivy roztoků a krevních derivátů
a na vnitřní prostředí	8 hod
fyziologie a patofyziologie krve, metody měření srážlivosti krve ACT, APPT, INR,
TEG, poruchy srážlivosti, antikoagulace možnosti, komplikace, indikace,
kontraindikace, variabilní řešení	8 hod.
možné technické problémy a poruchy, jejich řešení	8 hod.
iatrogenní komplikace, příčiny, řešení	4 hod.
vedení dokumentace pacienta, vedení dokumentace přístrojů dle
zákona č. 123/2000 Sb., právní aspekty vedení MO	4 hod.

Hodnocení:

písemný test z probírané problematiky,

praktické předvedení zvládnutí vedení techniky perfuze na akreditovaném pracovišti pod dozorem klinického perfuziologa.

3.3.2.2. Podpůrné systémy

Název modulu: Podpůrné systémy

Kód modulu	povinný
Počet kreditů	10 + 5
Nominální délka	celkový počet - 40 hod. teorie 40 hod. praxe
Vstupní podmínky	řádné ukončení modulu „vedení perfuze a perfuzní techniky“
Typ modulu:	speciální
Platnost modulu od:	po řádném ukončení modulu

Stručná anotace vymezující cíle:

Připravit technika pro specifickou péči, kterou zajišťuje při využití podpůrných systémů.

Klíčové kompetence:

znát možnosti použití technologií mimotělního oběhu k léčebným účelům v jiných oborech

znát zásady a principy obsluhy systémů podpory selhávajícího oběhu

znát zásady a principy technického zabezpečení podpůrné cirkulace nebo podpůrného mimotělního oběhu s membránovou oxygenací

znát zásady a principy technického zabezpečení izolované hypertermické perfuze končetin cytostatiky

znát zásady obsluhy autotransfuzních systémů

znát postupy hemofiltrace, modifikované hemofiltrace při mimotělním oběhu, hemodiafiltrace

Předpokládané výsledky:

Po absolvování speciálního modulu bude absolvent schopen:

zajišťovat stálou připravenost speciální přístrojové techniky, zajišťovat obsluhu a sledovat její funkčnost před i v průběhu výkonu

technicky zabezpečit podpůrnou cirkulaci pulsatilním nebo rotačním podpůrným systémem

sestavit a obsluhovat podpůrný mimotělní oběh s membránovou oxygenací

technicky zabezpečit izolovanou hypertermickou perfuzi končetin cytostatiky;

obsluhovat autotransfuzní systémy

zajišťovat hemofiltraci, modifikovanou hemofiltraci při mimotělním oběhu, hemodiafiltraci

podílet se na řešení možných komplikací.

Obsah speciálního modulu:

typy a možnosti různých druhů mechanických podpor selhávající cirkulace,
jejich indikace, kontraindikace	8 hod.
obsluha mechanických systémů pro podpůrný mimotělní oběh a pro podpůrnou
cirkulaci LVAD, RVAD, BiVAD - IABK, Thoratec, Heartmate, Impela, Levitronic	8 hod.
technické zabezpečení izolované hypertermické perfuze končetin cytostatiky	4 hod.
obsluha systémů pro autotransfuzi	4 hod.
obsluha systémů pro hemofiltraci, modifikovanou hemofiltraci při mimotělním oběhu,
hemodiafiltraci	8 hod.
možné poruchy, jejich příčiny a jejich řešení	8 hod.

Hodnocení:

Písemný test z probírané problematiky, praktická ukázka zvládnutí techniky na akreditovaném pracovišti pod dozorem klinického perfuziologa.

3.3.2.3. Vedení perfuze, perfuzní techniky a podpůrné systémy u dětí

Název modulu: Vedení perfuze, perfuzní techniky a podpůrné systémy u dětí

Kód modulu	povinný
Počet kreditů	10 + 5
Nominální délka	celkový počet - 40 hod. teorie, 40 hod. praxe
Vstupní podmínky	řádné ukončení modulu „vedení perfuze a perfuzní techniky“
Typ modulu:	speciální
Platnost modulu od:	po řádném ukončení modulu

Stručná anotace vymezující cíle:

Připravit všeobecnou sestru pro specifickou péči, kterou zajišťuje při řízení mimotělního oběhu a při využití podpůrných systémů u dětí.

Klíčové kompetence:

znát rozdíly anatomie a patofyziologie životně důležitých orgánů dětského pacienta

znát fyziologii a patofyziologii krevního průtoku při mimotělním oběhu u dětského pacienta

znát náhradní roztoky a léčivé přípravky užívané v souvislosti s mimotělním oběhem, jejich indikace, kontraindikace a nežádoucí účinky se zaměřením na dětského pacienta

znát rozdíly sledování a monitorování při mimotělním oběhu u dětského pacienta

znát možné komplikace při zahájení, vedení a ukončení perfuze, způsoby jejich prevence a řešení u dětského pacienta

znát zásady a principy obsluhy systémů podpory selhávajícího oběhu u dětského pacienta

znát zásady a principy technického zabezpečení podpůrné cirkulace nebo podpůrného mimotělního oběhu s membránovou oxygenací u dětského pacienta

znát postupy hemofiltrace, modifikované hemofiltrace při mimotělním oběhu, hemodiafiltrace u dětského pacienta

Předpokládané výsledky:

Po absolvování speciálního modulu bude absolvent schopen:

sledovat, monitorovat a vyhodnotit stav dětského pacienta z hlediska fyziologie a patofyziologie

srdečně cévního a nervového systému a dalších životně důležitých orgánů

technicky zabezpečit podpůrnou cirkulaci nebo podpůrný mimotělní oběh s membránovou oxygenací u dětského pacienta

obsluhovat autotransfuzní systémy u dětského pacienta

zajišťovat hemofiltraci, modifikovanou hemofiltraci při mimotělním oběhu, hemodiafiltraci u dětského pacienta

podílet se na řešení možných komplikací u dětského pacienta

Obsah speciálního modulu:

monitorace a vyhodnocení stavu dětského pacienta	8 hod.
obsluha systémů pro mimotělní oběh dítěte - specifika	8 hod.
technické zabezpečení podpůrné cirkulace nebo podpůrného mimotělního oběhu
s membránovou oxygenací u dětského pacienta	8 hod.
aplikace léčivých přípravků do mimotělního oběhu u dětského pacienta	8 hod.
aplikace krevních derivátů do mimotělního oběhu u dětského pacienta	4 hod.
vyhodnocení účinnosti antikoagulace u dětského pacienta	4 hod.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování všech modulů povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti,

absolvování povinného specializovaného výcviku dle zaměření modulů a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování písemného testu.

c) vlastní atestační zkouška

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru Klinická technika se zaměřením na perfuziologii je oprávněn vykonávat činnosti dle §102 a dále činnosti spojené s řízením mimotělního oběhu dle §108, a to zejména:

řídí mimotělní oběh při operacích na otevřeném srdci

aplikuje krevní deriváty, obsluhuje autotransfuzní, hemofitrační systémy

aplikuje léčivé přípravky do mimotělního oběhu

technicky zabezpečuje a obsluhuje systémy pro podpůrnou cirkulaci při srdečním selhání

řídí systém pro podporu oběhu a ohřev při akcidentální hypotermii

technicky zabezpečuje izolovanou hypertermickou perfuzi při léčbě cytostatiky

kontroluje eventuelně opravuje zdravotnické přístroje (z hlediska splnění technických parametrů a rizik), vede jejich výkaznictví, organizuje a kontroluje technické služby související s provozem zdravotnické techniky

provádí technické instruktáže pracovníků v oblasti obsluhy zdravotnických přístrojů a bezpečnosti práce

podílí se na koncipování kompletů zdravotnických technologií (otázky propojování zdravotnických přístrojů do funkčních celků)

podílí se na výběru zdravotnických přístrojů z hlediska jejich vlastností ve vztahu k poskytované zdravotní péči

instruuje členy týmu v oblasti své specializace

podílí se na výzkumu, zejména identifikuje činnosti vyžadující změnu v postupu, provádí výzkum zaměřený na odhalení příčin nedostatků v poskytované péči, vytváří podmínky pro aplikaci výsledků výzkumu do praxe na vlastním pracovišti i v rámci oboru

zavádí nové metody do běžného provozu

spolupracuje na technických otázkách při získávání (akvizici) přístrojů

podílí se na tvorbě preventivních opatření vycházejících z vyhodnocování případů selhání zdravotnických přístrojů

vytváří modifikace softwaru a nástavbový software pro diagnostické zobrazovací zdravotnické přístroje

připravuje standardy specializovaných postupů v rozsahu své působnosti

vede specializační vzdělávání v oboru své specializace

6. Seznam doporučené literatury

1. DOMINIK, J.: Kardiochirurgie. Grada publishing, 1998

2. DRASTICH, A.: Netelevizní zobrazovací systémy. FEI VUT, Brno 2001

3. DRASTICH, A.: Tomografické zobrazovací systémy. FEI VUT, Brno 2004

4. Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů.Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 7, 2004, č. 8

5. HUČÍN, B.: Dětská kardiochirurgie. Grada Publishing, 2001

6. CHMELAŘ, M.: Lékařská přístrojová technika I. FEI VUT, Brno 1995 7. CHMELAŘ, M.: Laboratorní technika. FEI VUT, Brno 2000

8. JOBÁNKOVÁ, M. a kol.: Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Brno: IDVPZ 2002, ISBN 80-7013-365-1

9. LONSKÝ, V.: Mimotělní oběh v klinické praxi. Grada publishing, 2004

10. MOHYLOVÁ, J., KRAJČA, V.: Zpracování signálů. FEL Universita v Žilině, 2004

11. POPELOVÁ, J.: Vrozené srdeční vady v dospělosti. Grada Publishing, 2003

12. PRUDIL, L.: Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. Brno: IDVPZ 2002, ISBN 80-7013-371-6

13. ROZMAN, J.: Elektronické přístroje v lékařství. Academia, Praha, 2006

14. SULKOVÁ, S.: Hemodialýza, Praha 2000

15. SVATOŠ, J.: Biologické signály I - geneze, zpracování a analýza. FEL ČVUT, Praha 1995

16. VESELKA, J. a kol.: Získané chlopenní vady srdce. Medcor Europe Publishing, 2000

17. ZVÁROVÁ, J.: Biomedicínská statistika I (Základy statistiky pro biomedicínské obory), EuroMISE 2002

18. ČSN 33 2000-4-41, ČSN 33 2140, ČSN 33 1610, doporučení ČES 33.03.94

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVENÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU PERFUZIOLOGIE PRO VŠEOBECNÉ SESTRY

Klinický perfuziolog

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory

specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v perfuziologii je připravit všeobecné sestry pro specifickou problematiku vedení mimotělního oběhu a systému pro podporu selhávajícího srdce, případně ostatních orgánů v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídajících požadavkům specializované způsobilosti podle §48 a §59 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v perfuziologii je:

úspěšné ukončení kvalifikačního studia, kterým se získává odborná způsobilost všeobecné sestry

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu. Povinné, doporučené i volitelné specializační moduly vzdělávacího programu se svou odbornou i speciální problematikou vztahují k celkovému zaměření vzdělávacího programu.

V průběhu vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti musí účastník:

splnit stanovený počet vyučovacích hodin všech předepsaných modulů (označených jako povinné)

vzdělávacího programu (lze započíst pouze 15 % omluvené absence)

prokázat písemnou nebo ústní formou schopnost souhrnně formulovat poznatky získané v jednotlivých etapách modulového systému specializačního studia a schopnost vytvářet logické vztahy

absolvovat pod vedením školitele odbornou praxi v délce nejméně 3 týdnů v rámci akreditovaného pracoviště

splnit požadovaný počet výkonů stanovených vzdělávacím programem pro získání specializované způsobilosti;

získat počet kreditů určených vzdělávacím programem, vymezených v jednotlivých modulech.

2.3. Výstupní podmínky

Ukončení specializačního studia je podmíněno splněním všech předpokladů stanovených v odstavcích 2.1, 2.2.

Účastník získá specializovanou způsobilost klinický perfuziolog po vykonání atestační zkoušky podle §60 zákona č. 96/2004 Sb. a vyhlášky č. 394/2004 Sb.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v perfuziologii je stanovena na 36 měsíců, lze ji prodloužit či zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Délku i poměr teorie a praxe má každý modul stanoven individuálně. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho zahrnuje minimálně 50 % praktické výuky.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje modul základní, odborný a 3 speciální, dále jsou moduly děleny na povinné, doporučené a povinně volitelné a obsahují:

teoretickou výuku poskytující prohloubení vědomosti z vědních oborů, jejichž základy byly položeny v rámci kvalifikačního studia a seznámení účastníků vzdělávacího programu s novými vědními disciplínami nutnými pro činnost všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí v perfuziologii

praktickou výuku se zaměřením na automatizaci stávajících dovedností a fixaci dovedností nových včetně pracovních postupů specializovaných činností

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Cíl: Vybavit všeobecnou sestru znalostmi z pojmosloví, zajistit orientaci v primárních vědomostech a literárních pramenech vědních a klinických oborů ovlivňujících roli sestry specialistky.

Vědomosti:

znát filozofické, psychologické a sociologické teze (včetně multikulturních odlišností) v souvislosti a návaznosti na vymezení problematiky související s poskytováním specifické ošetřovatelské péče

znát management lidských zdrojů ve zdravotnictví, kontinuálního zvyšování kvality ošetřovatelské péče, profesní etiky a základů právních nauk

znát základy pedagogiky, andragogiky

znát ošetřovatelství zaměřené zejména na výzkum

Dovednosti:

koordinovat práci členů ošetřovatelského týmu v oblasti své specializace

hodnotit kvalitu ošetřovatelské péče

identifikovat neetické chování sestry a vyhodnotit jeho důsledky

připravovat standardy specializovaných postupů v rozsahu své způsobilosti

vést specializační vzdělávání v oboru své specializace

edukovat pacienty, případně jiné osoby, ve specializovaných diagnostických a léčebných postupech připravovat pro ně informační materiály

provádět ošetřovatelský výzkum, zejména identifikovat oblasti výzkumné činnosti, realizovat výzkumnou činnost a vytvářet podmínky pro aplikaci výsledků výzkumů do klinické praxe na vlastním pracovišti i v rámci oboru

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Cíl: Připravit všeobecnou sestru pro specifickou péči, kterou zajišťuje v souvislosti s přípravou a vedením mimotělního oběhu.

Vědomosti:

znát anatomii a patofyziologii životně důležitých orgánů

znát fyziologii a patofyziologii krevního průtoku při mimotělním oběhu

znát náhradní roztoky a léčivé přípravky užívané v souvislosti s mimotělním oběhem, jejich indikace, kontraindikace a nežádoucí účinky

znát zásady hygienicko-epidemiologického režimu na operačním sále

znát základní principy sledování a monitorování při mimotělním oběhu

znát základní součásti systému pro mimotělní oběh a jejich funkci

Dovednosti:

sledovat, monitorovat a vyhodnotit stav pacienta z hlediska fyziologie a patofyziologie srdečně cévního systému, nervového systému a dalších systémů

připravit náhradní roztoky, léčivé přípravky a krevní deriváty

sestavit základní součásti systému pro mimotělní oběh

připravit části systému pro mimotělní oběh ke sterilizaci

pracovat v souladu hygienicko-epidemiologického režimu na operačním sále

Výkony:

sledování, monitorování a vyhodnocení stavu pacienta

příprava náhradních roztoků k aplikaci do mimotělního oběhu

příprava léčivých přípravků k aplikaci do mimotělního oběhu

příprava krevních derivátů k aplikaci

sestavení okruhu pro mimotělní oběh

příprava součástí mimotělního oběhu ke sterilizaci

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

4.3.1. Vedení perfuze a perfuzní techniky

Cíl: Připravit všeobecnou sestru pro specifickou péči, kterou zajišťuje při vedení mimotělního oběhu u dospělého pacienta.

Vědomosti:

znát zásady a předpisy související s řízením mimotělního oběhu

znát možné komplikace při zahájení, vedení a ukončení perfuze, způsoby jejich prevence a řešení

znát podmínky aplikace antikoagulace vč. způsobů kontroly účinnosti

znát způsoby vedení dokumentace vč. předoperačních výpočtů

znát méně obvyklé a speciální způsoby vedení mimotělního oběhu

Dovednosti:

zajišťovat stálou připravenost a obsluhu speciální přístrojové techniky, sledovat její funkčnost před i v průběhu výkonu

napojit a řídit mimotělní oběh, provádět kontrolu připojení pacienta na mimotělní oběh

podílet se na řešení možných komplikací při zahájení, vedení a ukončení perfuze

provádět kontrolu antikoagulace

vést dokumentaci

Výkony:

obsluha systémů pro mimotělní oběh

vyhodnocení stavu pacienta

aplikace náhradních roztoků do mimotělního oběhu

aplikace léčivých přípravků do mimotělního oběhu

aplikace krevních derivátů do mimotělního oběhu

vyhodnocení účinnosti antikoagulace

vedení dokumentace

4.3.2. Podpůrné systémy

Cíl: Připravit všeobecnou sestru pro specifickou péči, kterou zajišťuje při využití podpůrných systémů.

Vědomosti:

znát možnosti použití technologií mimotělního oběhu k léčebným účelům v jiných oborech

znát zásady a principy obsluhy systémů podpory selhávajícího oběhu

znát zásady a principy technického zabezpečení podpůrné cirkulace nebo podpůrného mimotělního oběhu s membránovou oxygenací

znát zásady a principy technického zabezpečení izolované hypertermické perfuze končetin cytostatiky

znát zásady obsluhy autotransfuzních systémů

znát postupy hemofiltrace, modifikované hemofiltrace při mimotělním oběhu, hemodiafiltrace

Dovednosti:

zajišťovat stálou připravenost speciální přístrojové techniky, zajišťovat obsluhu a sledovat její funkčnost před i v průběhu výkonu

technicky zabezpečit podpůrnou cirkulaci nebo podpůrný mimotělní oběh s membránovou oxygenací

technicky zabezpečit izolovanou hypertermickou perfuzi končetin cytostatiky

obsluhovat autotransfuzní systémy

zajišťovat hemofiltraci, modifikovanou hemofiltraci při mimotělním oběhu, hemodiafiltraci

napojit a řídit mimotělní oběh, provádět kontrolu připojení pacienta na mimotělní oběh

podílet se na řešení možných komplikací

Výkony:

obsluha systémů pro podpůrný mimotělní oběh a pro podpůrnou cirkulaci

technické zabezpečení izolované hypertermické perfuze končetin cytostatiky

obsluha systémů pro autotransfuzi

obsluha systémů pro hemofiltraci, modifikovanou hemofiltraci při mimotělním oběhu, hemodiafiltraci

4.3.3. Vedení perfuze, perfuzní techniky a podpůrné systémy u dětí

Cíl: Připravit všeobecnou sestru pro specifickou péči, kterou zajišťuje při řízení mimotělního oběhu a při využití podpůrných systémů u dětí.

Vědomosti:

znát rozdíly anatomie a patofyziologie životně důležitých orgánů dětského pacienta

znát fyziologii a patofyziologii krevního průtoku při mimotělním oběhu u dětského pacienta

znát náhradní roztoky a léčivé přípravky užívané v souvislosti s mimotělním oběhem, jejich indikace,

kontraindikace a nežádoucí účinky se zaměřením na dětského pacienta

znát rozdíly sledování a monitorování při mimotělním oběhu u dětského pacienta

znát možné komplikace při zahájení, vedení a ukončení perfuze, způsoby jejich prevence a řešení u dětského pacienta

znát zásady a principy obsluhy systémů podpory selhávajícího oběhu u dětského pacienta

znát zásady a principy technického zabezpečení podpůrné cirkulace nebo podpůrného mimotělního oběhu s membránovou oxygenací u dětského pacienta

znát postupy hemofiltrace, modifikované hemofiltrace při mimotělním oběhu, hemodiafiltrace u dětského pacienta

Dovednosti:

sledovat, monitorovat a vyhodnotit stav dětského pacienta z hlediska fyziologie a patofyziologie srdečně cévního a nervového systému a dalších životně důležitých orgánů

technicky zabezpečit podpůrnou cirkulaci nebo podpůrný mimotělní oběh s membránovou oxygenací u dětského pacienta

obsluhovat autotransfuzní systémy u dětského pacienta

zajišťovat hemofiltraci, modifikovanou hemofiltraci při mimotělním oběhu, hemodiafiltraci u dětského pacienta

podílet se na řešení možných komplikací u dětského pacienta

Výkony:

vyhodnocení stavu dětského pacienta

obsluha systémů pro mimotělní oběh dítěte

technické zabezpečení podpůrné cirkulace nebo podpůrného mimotělního oběhu s membránovou oxygenací u dětského pacienta

aplikace léčivých přípravků do mimotělního oběhu u dětského pacienta

aplikace krevních derivátů do mimotělního oběhu u dětského pacienta

vyhodnocení účinnosti antikoagulace u dětského pacienta

V průběhu specializačního vzdělávání provede uchazeč o specializaci 100 perfuzí pod odborným dohledem školitele, který provede záznam o provedení výkonů do průkazu odbornosti.

5. Formy specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti je uskutečňován kombinovanou formou v blocích, které odpovídají délce stanovené týdenní pracovní doby.

Jestliže je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší (počet teoretických i praktických hodin musí být zachován v předepsaném rozsahu).

6. Charakteristika činností absolventů specializačního vzdělávání

Absolvent vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti klinický perfuziolog je připravován k poskytování specifické péče k činnostem při vedení mimotělního oběhu a systému pro podporu selhávajícího srdce, případně ostatních orgánů.

Vykonává činnosti specifické péče v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídající požadavkům specializované způsobilosti (§48 a §59 vyhlášky č. 424/2004 Sb.).

Charakteristika činností u jednotlivých odborných zaměření:

6.1. Absolvent studia oboru klinický perfuziolog

Absolvent po dokončení studia v oblasti perfuziologie bude schopen:

provádět sledování, monitorování a vyhodnocení stavu pacienta

řídit mimotělní oběh při operacích na otevřeném srdci

sestavit sterilně okruh pro mimotělní oběh

aplikovat krevní deriváty, obsluhovat autotransfuzní systémy

provádět hemofiltraci, modifikovanou hemofiltraci při mimotělním oběhu, hemodiafiltraci

aplikovat léčivé přípravky do mimotělního oběhu

aplikovat krevní hyperkalemickou kardioplegii do kořene aorty, koronárních arterií, pomocí krevního čerpadla

technicky zabezpečit podpůrnou cirkulaci při srdečním selhání nebo podpůrný mimotělní oběh s membránovou oxygenací při selhání srdce a plic

obsluhovat systémy podpory selhávajícího oběhu

řídit podpůrný mimotělní oběh a ohřívání při akcidentální hypotermii v rámci resuscitace oběhu

obsluhovat systémy mimotělního oběhu při operačních výkonech a dalších léčebných úkonech, které mimotělní oběh vyžadují

technicky zabezpečit izolovanou hypertermickou perfuzi končetin cytostatiky

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe musí být zajištěna v rámci akreditovaného kardiochirurgického pracoviště.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce, požární ochrany a ochrany před úrazem elektrickým proudem. Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a jiných předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Požadavky jsou doplněny informacemi o možných ohroženích v souvislosti s vykonáváním praktické výuky v rámci operačních sálů kardiochirurgických pracovišť (stres, zvýšené riziko infekce při manipulaci s krví apod.).

9. Seznam doporučené literatury

(monografie, periodika, event. základní předpisy, event. internetové zdroje)

1. DOMINIK, J.: Kardiochirurgie. Grada publishing, 1998.

2. HUČÍN, B.: Dětská kardiochirurgie. Grada Publishing, 2001.

3. LONSKÝ, V.: Mimotělní oběh v klinické praxi. Grada publishing, 2004.

4. POPELOVÁ, J.: Vrozené srdeční vady v dospělosti. Grada Publishing, 2003.

5. VESELKA, J. a kol.: Získané chlopenní vady srdce. Medcor Europe Publishing, 2000.

6. JOBÁNKOVÁ, M. a kol.: Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Brno: IDV PZ 2002, ISBN 80-7013-365-1.

7. PRUDIL, L.: Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. Brno:IDV PZ 2002, ISBN 80-7013-371-6

8. Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů.Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 7, 2004, č. 8.

§59 KLINICKÝ PERFUZIOLOG
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Role sestry specialistky	P	2 týdny	20
Odborný modul 4.2.1.	Příprava mimotělního oběhu	P	3 týdny T	30 + 10
	Praxe	P	2 týdny
2. ročník
Speciální modul 4.3.1	Vedení perfuze a perfuzní techniky	P	1 týden T 1 týden Pr.	10 + 5
Speciální modul 4.3.2	Podpůrné systémy	P	1 týden T 1 týden Pr.	10 + 5
Speciální modul 4.3.3	Vedení perfuze, perfuzní techniky a podpůrné systémy u dětského pacienta	P	1 týden T 1 týden Pr.	10 + 5
Odborná praxe na akredit. pracovišti		P	3 týdny	15

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T- teorie, Pr.- praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU PŘÍPRAVA RADIOFARMAK PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY

V LABORATORNÍCH METODÁCH

Specialista v přípravě radiofarmak

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru příprava radiofarmak je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti přípravy /výroby radiofarmak umožňujících samostatnou činnost na příslušném pracovišti zdravotnického zařízení, případně na jiných pracovištích zabývajících se problematikou radiofarmak, jejich výzkumem, výrobou, kontrolou a distribucí. Za výkon povolání specialisty v přípravě radiofarmak se považuje příprava léčivých přípravků na pracovištích nukleární medicíny, imunologických či mikrobiologických pracovištích zdravotnických zařízení nebo v zařízeních ochrany veřejného zdraví.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru příprava radiofarmak je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle zákoníku práce.

Celková délka specializačního vzdělávání je minimálně 48 měsíců praxe v oboru, z toho:

2.2.1. povinná praxe

nejméně 48 měsíců na pracovištích nukleární medicíny, případně na pracovišti zabývajícím se výrobou, kontrolou, distribucí či výzkumem nebo vývojem radiofarmak

2.2.2. doporučená doplňková praxe

nejméně 2 týdny na pracovišti nukleární medicíny s přípravou širšího sortimentu radiofarmak s cílem získat praktické znalosti těch metod a postupů přípravy radiofarmak, se kterými nemá uchazeč větší zkušenosti (podle určení školitele a potřeby uchazeče)

2.2.3. účast na vzdělávacích akcích

povinný kurz nebo odborná stáž v oblasti specializace	3 - 5 dní	6-10 kreditů
povinný seminář v legislativě z oblasti specializace pořádané IPVZ	1 den	2 kredity
povinný kurz Neodkladná první pomoc	2 dny	4 kredity

doporučené další odborné akce z oboru pořádané IPVZ, Českou lékařskou společností JEP aj.

2.3. Výstupní podmínky

Účastník specializačního vzdělávání musí získat minimálně 60 kreditů ročně (za semestr specializačního vzdělávání se na základě průběžného hodnocení školitelem započítává 25 kreditů), které mu umožní přistoupit k atestační zkoušce.

3. Obsah specializačního vzdělávání

Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu specializačního vzdělávání dovedností

3.1. z vlastního oboru

V oblasti aplikačních forem - základní znalosti léčivých a pomocných látek v aplikačních formách radiofarmak pro diagnostiku a terapii, jejich případné interakce, chemické a fyzikální inkompatibility.

V oblasti praktických dovedností - zásady přípravy radiofarmak, pracovní postupy, dokumentační činnost, kontrola a výdej radiofarmak na pracovištích nukleární medicíny zdravotnických zařízení. Schopnost řešit technologické problémy výroby a přípravy radiofarmak; znát odborné informační zdroje a umět využívat výpočetní techniku.

V oblasti radioaktivity a detekce záření - znalosti stavby atomu a radioaktivity, základní pojmy fyziky radioaktivního záření, interakce záření s prostředím, fyzikální charakteristiky radionuklidů používaných jako radiofarmaka, principů detekce ionizujícího záření a přístrojů pro měření aktivity a detekci záření v nukleární medicíně.

Základy radiační hygieny, metody ochrany před vnějším zářením a vnitřní kontaminací, monitorování povrchové kontaminace, dekontaminace.

V oblasti výroby a přípravy radiofarmak - znalosti základů výrob radionuklidů v jaderném reaktoru a v produkčních či lékařských cyklotronech; získávání radionuklidů z generátorů; charakterizovat radionuklidy podle poločasu přeměny a emitovaného záření; výroba značených sloučenin, metody značení, základy chemie nejčastěji používaných radiofarmak a podrobné znalosti o lékových formách radiofarmak a jejich výrobě; problematika značení krevních elementů a složek, protilátek a dalších receptorově specifických nosičů.

V oblasti kontroly radiofarmak - znalosti fyzikálních, chemických a biologických metod hodnocení jakosti radiofarmak.

V oblasti klinického využití radiofarmak - používání radiofarmak v diagnostice a terapii; základní znalosti farmakologie užívaných radiofarmak, včetně jejich interakcí, nežádoucích účinků a biodistribuce.

3.2. v příbuzných a hraničních oborech

Potřebné základní znalosti radiochemie, radiofyziky a dozimetrie záření ve vztahu k radiofarmacii; potřebné chemické, fyzikálně chemické a fyzikální znalosti související s výrobou a hodnocením jakosti léčiv; základy anatomie, fyziologie, farmakokinetiky a biologické dostupnosti. Základní statistické metody.

3.3. všeobecné požadavky

znalosti zdravotnické a lékové legislativy se zaměřením na bezpečnost léčiv a radiační ochranu

základy neodkladné první pomoci

poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizačního záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

4.1. Průběžné hodnocení školitelem v šestiměsíčních intervalech a záznamy v průkazu odbornosti o absolvování povinné a doplňkové praxe s uvedením konkrétních činností na pracovištích, včetně záznamů o všech školicích akcích, kterých se uchazeč zúčastnil.

4.2. Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

splnění předepsané praxe,

absolvování povinných školicích akcí,

předložení seznamu praktických dovedností a činnosti v rámci specializačního vzdělávání,

předložením písemné práce prokázat schopnost samostatně vyřešit zadaný úkol formou literární rešerše nebo zpracováním výsledků vlastní praktické práce v oblasti radiofarmak.

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická - výpočty související s přípravou a aplikací radiofarmak, - provedení písemného testu

část teoretická 3 odborné otázky (příprava, výroba, použití radiofarmak), obhajoba písemné práce

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání, který získal specializovanou způsobilost v oboru radiofarmaka, má odborné předpoklady pro výkon funkce odpovědné osoby za přípravu a zacházení s radiofarmaky na pracovištích nukleární medicíny zdravotnických zařízení. Je schopen vykonávat samostatnou činnost v přípravě, výrobě a kontrole radiofarmak a zajišťovat, že na přípravě radiofarmak se podílejí pouze osoby s příslušnou způsobilostí, dále zajišťuje způsobilost prostor pro přípravu radiofarmak. Připravuje technologické postupy a standardní operační postupy pro oblast radiofarmak, včetně odpovědnosti za vedení dokumentace v této oblasti. Pod od borným dohledem radiologického fyzika se podílí na dalších činnostech souvisejících se zabezpečením radiační ochrany.

6. Seznam doporučené literatury

1. Platný Český lékopis a Doplňky

2. Doporučené postupy uplatňování správné výrobní a distribuční praxe. Mimořádná monotematická publikace, Věstník SÚKL, 1998

3. KLENER V. a kol.: Principy a praxe radiační ochrany, Azin CZ, Praha 2000, 615 s.

4. KOMÁREK, P.: Radiofarmaka. In: Technologie léků, Ed. M. Chalabala, Galén, Praha, 2. vyd., 2001, 408 s.

5. KOMÁREK, P. a kol.: Radionuklidy a cílená biodistribuce léčiv. Materia pharmaceutica 7, Ed. Chalabala, M., Lehký, M., Osveta, Martin, 1992

6. LÁZNÍČEK, M., KOMÁREK, P.: Základy radiofarmacie. Univerzita Karlova, Praha, 1998

7. OWUNWANNE, A. a kol.: The Handbook of Radiopharmaceuticals. Chapman & Hall, London, 1995, 236 s.

8. PERKINS, A., FRIER, M. (Eds): Nuclear Medicine in Pharmaceutical Research. Taylor and Francis Ltd., London, 1999

9. SAHA, G.B.: Fundamentals of Nuclear Pharmacy. 5. vyd. Springer Verlag, New York, 2004

10. Textbook of Radiopharmacy - Theory and Practice. Ch.B.Sampson (Ed.) 2.vyd., Gordon and Breach Science, Publisters, 1994, 360 s.

11. URBÁNEK, J. a kol.: Nukleární medicína, Gentiana, Jilemnice, 3. vyd., 2000, 146s.

Časopisy

Věstník SÚKL

European Journal of Nuclear Medicine and Molecular Imaging Journal of Nuclear Medicine

Seminars in Nuclear Medicine

Základní právní předpisy vztahující se k oboru specializace

Domácí a zahraniční literatura podle doporučení školicího pracoviště

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU RADIOLOGICKÁ FYZIKA V NUKLEÁRNÍ MEDICÍNĚ

Klinický radiologický fyzik pro nukleární medicínu

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro specializační vzdělávání v oboru Radiologická fyzika v nukleární medicíně dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb. je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti radiologické fyziky umožňujících samostatný výkon specializovaných činností na pracovištích nukleární medicíny. Za výkon povolání radiologického fyzika v nukleární medicíně se považuje činnost dle §25 odst. 1 zákona č. 96/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru Radiologická fyzika v nukleární medicíně je získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání radiologického fyzika.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době.

Celková délka specializačního vzdělávání je 24 měsíců, z toho:

2.2.1 povinná praxe v oboru - 24 měsíců z toho:

1 měsíc na hlavním akreditovaném pracovišti nukleární medicíny,

23 měsíců na oddělení nukleární medicíny nebo na oddělení radiologické fyziky a radiační ochrany v nemocnicích, v nichž je oddělení nukleární medicíny pod vedením radiologického fyzika způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu.

2.2.2. povinná doplňková praxe

1 týden na akreditovaném pracovišti radiodiagnostiky /radiologie a zobrazovacích metod - oddělení radiologické fyziky

1 týden na akreditovaném pracovišti radioterapie / radiační onkologie - oddělení radiologické fyziky

2.2.3. účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz Neodkladná první pomoc		2 dny	4 kredity
povinný seminář Základy zdravotnické legislativy		1 den	2 kredity
povinná specializační stáž Fyzika a technika v nukleární medicíněna akreditovaném pracovišti		1 týden	10 kreditů
povinné kurzy - absolvování minimálně 4 kurzů z níže uvedených:
	Nové rekonstrukční algoritmy a další matematické metody v nukleární medicíně	1 den	2 kredity
	Aplikace kombinovaných zobrazovacích metod v nukleární medicíně	1 den	2 kredity
	Radionuklidová terapie otevřenými zářiči		2 kredity
	Metody odhadu radiační zátěže pacientů v nukleární medicíně	1 den	2 kredity
	Metody odhadu radiační zátěže pracovníků a osob přicházejících do styku s pacienty při diagnostických a léčebných postupech	1 den	2 kredity
Klinická radiobiologie se zaměřením na nukleární medicínu		1 den	2 kredity

doporučené další školicí a odborné akce se zaměřením na problematiku oboru a obory příbuzné pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČSFM a dalšími společnostmi.

2.3. Výstupní podmínky.

3. Obsah specializačního vzdělávání

3.1. Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu specializačního studia

3.1.1. Obecná část

Poznání základních principů zdravotnické etiky - orientace v lékařských oborech - základní poznatky z fyziologie a anatomie v rozsahu nutném z hlediska dané profese - základní znalosti vyšetřovacích a léčebných metod v nukleární medicíně v rozsahu nutném pro danou profesi

Výpočetní technika a základy statistiky v rozsahu přiměřeném dané profesi

Právní předpisy pro práci s ionizujícím zářením, zvláště s otevřenými zářiči

Zásady první pomoci při nehodách a úrazech

Organizace a systém zdravotní péče v ČR

3.1.2. Speciální část

Teoretické znalosti:

Fyzika a detekce záření (fyzikální vlastnosti radionuklidů, radiofarmaka, interakce záření s prostředím, detekce ionizujícího záření, scintilační spektrometrie záření gama, spektrometrické přístroje pro měření záření gama, měření záření beta a kapalné scintilátory, statistický rozptyl a celková chyba měření, kontrola kvality a správné funkce přístrojů, měření radioaktivity in vitro, měření radioaktivity in vivo.

Scintigrafie (podstata scintigrafie, scintilační kamery, tomografické kamery SPECT a PET, hybridní systémy SPECT/CT, PET/CT, kontrola kvality a fantomová scintigrafická měření, fyzikální zákonitosti planárního a tomografického zobrazování, vztah scintigrafie k jiným zobrazovacím metodám v radiologii, kontrola kvality scintigrafického zobrazování).

Počítačové zpracování dat v nukleární medicíně (výpočetní technika, počítačové zpracování radionuklidových měření, počítačová analýza scintigrafických studií). Statistické metody, základy medicínské informatiky.

Radiační ochrana (základní veličiny a metody dozimetrie, radiační zátěž pacientů z radiofarmak při diagnostickém a léčebném použití, biologické účinky ionizujícího záření a radiační riziko, předpisy - Atomový zákon č. 18/1997 Sb. a prováděcí vyhlášky ve znění pozdějších předpisů - limity a lékařské ozáření, uspořádání pracovišť a způsoby ochrany pracovníků před zářením, programy monitorování a zabezpečení jakosti aj., uchovávání a likvidace odpadů znečištěných radionuklidy, jak vést školení pro radiační pracovníky bez odborné způsobilosti pro činnosti v oblasti radiační ochrany, dokumentace na pracovištích a požadavky SÚJB při inspekcích.

Podrobnější specifikace požadovaných teoretických znalostí je uvedena v příloze 1.

Praktické dovednosti:

Výčet požadovaných praktických dovedností je uveden v příloze a v logbooku.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - podle studijního plánu ve čtvrtletních intervalech s písemným záznamem o průběhu osvojovaných praktických dovedností v logbooku; záznamy do průkazu odbornosti o průběhu specializačního vzdělávání, doporučení pro další období a potřebné individuální záznamy.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování stanovené praxe a její záznam v průkazu odbornosti

absolvování povinných školicích akcí - záznam v průkazu odbornosti

získání požadovaných praktických dovedností doložených a potvrzených školitelem v logbooku

úspěšné absolvování písemného testu na závěr specializačního kurzu

předložení a obhajoba písemného projektu na zadané téma (určí školitel, event. školicí pracoviště) nebo předložení vlastní publikace z oboru specializace

získání oprávnění zvláštní odborné způsobilosti k řízení prací se zdroji ionizujícího záření a vykonávání činností zvláště důležitých z hlediska radiační ochrany dle zákona č. 18/1997 Sb. v platném znění, a to v rozsahu zahrnujícím soustavný dohled při práci se zdroji ionizujícího záření, řízení prací na pracovištích se zdroji ionizujícího záření

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání zakončeného atestační zkouškou získává specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání radiologický fyzik v oboru radiologická fyzika v nukleární medicíně. Označení příslušné odbornosti stanovené nařízením vlády č. 463/2004 Sb. je „klinický radiologický fyzik pro nukleární medicínu“.

Činnosti radiologického fyzika se specializovanou způsobilostí v nukleární medicíně jsou stanoveny §25 odst. (3) zákona č. 96/2004 Sb. a §23, §117 a §120 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

6. Seznam doporučené literatury

1. DENDY, P.P., HEATON, B.: Physics for Diagnostic Radiology. Second Ed., Institute of Physics Publishing, Bristol, 1999

2. DIENSTBIER, Z. (ed.): Diagnostika metodami nukleární medicíny. Avicenum Praha, 1989

3. Doporučení SÚJB: Systém zabezpečení jakosti na pracovištích nukleární medicíny - přístrojová technika. Zbraslav, Ústav jaderných informací, 1999

4. Požadavky SÚJB při provádění terapie onemocnění štítné žlázy radiojódem na pracovištích nukleární medicíny. Praha, SÚJB 2000.

5. DORSCHEL et al.: Physics of Radiation Protection. Ashford, Nuclear Technology Publishing, 1995

6. DOWSETT, D.J., KENNY, P.A., JOHNSTON, R.E.: The Physics of Diagnostic Imaging. Chapman and Hall Medical, London, 1998

7. HENDEE, W. R., RITENOUR, E. R.: Medical Imaging Physics, Fourth Edition, New York, Wiley-Liss 2002

8. HENKIN, R.E. et al. (Eds.): Nuclear Medicine. St. Louis - Baltimore, Mosby, 1996

9. HUŠÁK, V.: Dozimetrie a ochrana před zářením v nukleární medicíně. Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, Brno, 1987

10. HUŠÁK. V., PAŠKOVÁ, Z.: Radiační ochrana v nukleární medicíně. In: Principy a praxe radiační ochrany. Kolektiv autorů (Ed. V. Klener). Praha, SÚJB 2000

11. HUŠÁK, V., MYSLIVEČEK, KORANDA, P. a spol.: Fyzikální základy planárního a tomografického zobrazování v nukleární medicíně. Čes. Radiol. 55(1), 2001, 47-58

12. HUŠÁK, V., PTÁČEK J., MYSLIVEČEK M., KLEINBAUER, K.: Radiační zátěž a radiační ochrana pacienta v diagnostické nukleární medicíně. Zpracováno za finanční podpory SÚJB Praha 2004 (publikaci je možné získat zdarma na SÚJB nebo u vedoucího autora)

13. HUŠÁK, V., PTÁČEK, J., MYSLIVEČEK, M: Radiační ochrana pracovníků a obyvatelstva při léčbě radiofarmaky značenými otevřeným zářičem ytriem-90. Čes. Radiol. 59 (4), 2005, 229 - 235

14. CHANDRA, R.: Nuclear Medicine Physics - The Basics. (Fifth Edition), Williams and Wilkins, Baltimore, 1998

15. KOLEKTIV AUTORŮ: Nukleární medicína. (učební text) Ústav nukleární medicíny 1. LF UK a VFN, Gentiana, Praha, 2000

16. MARTIN, C. J., SUTTON, D. G. (Eds.): Practical Radiation Protection in Health Care. Oxford, Oxford University Press 2002

17. MYSLIVEČEK, M., HUŠÁK, V., KORANDA P.: Nukleární medicína I. UP Olomouc, 1995

18. CHERRY, S. R., SORENSON, J.A., PHELPS, M.E.: Physics in Nuclear Medicine. Third Edition, Philadelphia, Saunders (An Imprint of Elsevier Science) 2003

19. WILSON, M.A. et al. (Eds.): Textbook of Nuclear Medicine. Lippincott-Raven Publishers Philadelphia, 1998

20. Zákon č. 18 O mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření z r. 1997, ve znění pozdějších předpisů.

21. Vyhláška SÚJB č. 307/2002 Sb. a další související vyhlášky SÚJB.

Časopisy

European Journal of Nuclear Medicine

Journal of Nuclear Medicine

Journal of Nuclear Medicine Technology

Medical Physics

Physics in Medicine and Biology

Nuclear Medicine Communications

Česká radiologie

Praktická radiologie

PŘÍLOHA 1

A. Fyzikální vlastnosti a detekce záření

1. Fyzikální vlastnosti radionuklidů

Fyzikální charakteristiky nejčastěji používaných radionuklidů v nukleární medicíně. Radionuklidové generátory. Způsoby výroby radionuklidů.

2. Interakce záření s prostředím

Interakce záření alfa a beta s prostředím - ionizace, pronikavost (dolet) záření ve vzduchu a látkovém prostředí. Interakce záření gama - fotoefekt, Comptonův rozptyl, tvoření elektron-pozitronových párů. Absorpce záření v látkách - problematika stínění.

3. Detekce ionizujícího záření

Ionizační komory - princip činnosti, měřiče aktivity se studnovou ionizační komorou (kalibrátory). GeigerMiillerovy detektory - princip činnosti, parametry (účinnost, mrtvá doba), konstrukce GM trubic pro záření beta a gama, využití GM trubic v přístrojích pro ochrannou dozimetrii. Fotografická detekce ionizujícího záření - filmová dozimetrie. Termoluminiscenční dozimetrie.

4. Scintilační spektrometrie záření gama

Scintilátory - interakce fotonového záření a vznik scintilací, druhy scintilátorů a jejich vlastnosti. Fotonásobiče - princip činnosti, konstrukce. Detekční jednotky (sondy) pro záření gama - konstrukce scintilačních krystalů, planární (ploché) a studnové krystaly, optický kontakt s fotonásobičem. Scintilační spektra radionuklidů - vznik a struktura scintilačního spektra, energetická rozlišovací schopnost, účinnost měření, citlivost, pozadí, časová rozlišovací schopnost (mrtvá doba), její měření a korekce na mrtvou dobu.

5. Spektrometrické přístroje pro měření záření gama

Zdroj VN pro napájení scintilačních sond - nastavení vysokého napětí. Zesilovač impulsů. Analyzátor impulsů - princip činnosti, integrální a diferenciální měření. Optimalizace nastavení parametrů a spektrometrického režimu. Čítač impulsů a nastavení měřicího času a počtu impulsů. Výstup a prezentace výsledků - integrátor, zapisovač, tiskárna, spojení s počítačem. Spektrometry s polovodičovými detektory a jejich použití.

6. Měření záření beta a kapalné scintilátory

Detekce záření beta GM trubicemi a pevnými (plastickými) scintilátory. Kapalné scintilátory - princip činnosti, výhody a nevýhody, chemiluminiscence, zhášení a jeho korekce, konstrukce přístrojů. Použití kapalných scintilátorů pro měření ¹⁴C, ³H a dalších zářičů beta.

7. Statistický rozptyl a chyby měření

Stochastický charakter radioaktivní přeměny (rozpadu) a emise záření - statistické fluktuace, statistická chyba měření a možnosti jejího ovlivnění. Vliv pozadí, mrtvé doby a nestability přístroje - jejich minimalizace a korekce. Celková chyba měření - statistická chyba a chyba způsobená jinými vlivy. Přesnost a reprodukovatelnost stanovení výsledku.

8. Kontrola kvality a správné funkce spektrometrických přístrojů

Měření energetické rozlišovací schopnosti a mrtvé doby. Kontrola pozadí a spektrometrické stability - stabilita krátkodobá a dlouhodobá, systém měření a sledování stability polohy fotopíku.

9. Měření radioaktivity vzorků (in vitro)

Geometrie měření: 4n- geometrie, polohová a objemová závislost účinnosti měření, absorpce a samoabsorpce záření. Nastavení detekční aparatury. Automaty pro měření sérií vzorků. Vícedetektorové systémy - konstrukce, spektrometrické nastavení, korekce rozdílné účinnosti detektorů, standardizace, kontrola funkce. Hybridní systémy. Výhody vícedetektorových systémů ve srovnání s jednodetektorovými přístroji.

10. Měření radioaktivity v organismu (in vivo)

Celotělová a lokální měření. Kolimace. Absorpce záření v tkáni, vliv rozptýleného záření a potlačení jeho detekce. Statická a dynamická vyšetření - principy a technická realizace, vliv mrtvé doby, výhody a nevýhody oproti dynamické scintigrafii. Metody pro kvantitativní měření objemové aktivity radiofarmaka ve tkáni.

B. Scintigrafické zobrazování

1. Podstata scintigrafie

Základní principy scintigrafického zobrazení. Scintigrafie planární a tomografická. Scintigrafie statická a dynamická. Dříve užívané pohybové scintigrafy a jejich nedostatky ve srovnání se scintilačními kamerami.

3. Scintilační kamery planární

Princip činnosti Angerovy kamery. Kolimátory - konstrukce (kolimátory paralelní, divergentní, konvergentní a jednoděrové), energetické vlastnosti, citlivost (účinnost), prostorové rozlišení, zásady optimální volby kolimátorů pro jednotlivá vyšetření. Vnitřní rozlišení detektoru a celková rozlišovací schopnost kamery. Mrtvá doba scintilační kamery. Homogenita zorného pole - příčiny nehomogenity, kontrola a korekce nehomogenity. Spektrometrické nastavení scintilační kamery a jeho vliv na kvalitu obrazu. Analogové obrazy - perzistentní osciloskop, fotografování analogových obrazů, expozice a kontrast, hustota impulzů a vliv statistických fluktuací. Digitalizace dat, připojení kamery k počítači.

4. Tomografické kamery SPECT

Základní principy tomografického zobrazení. SPECT - princip činnosti jednofotonové emisní tomografie, optimální nastavení akvizice, volba rekonstrukce tomografických obrazů (filtrovaná zpětná projekce, iterativní rekonstrukce), výhody a úskalí. Tomografické parametry SPECT systému (prostorová rozlišovací schopnost, citlivost, homogenita aj.) a jejich měření. Systémy SPECT/CT a jejich výhody.

Tomografické kamery PET a PET/CT

Pozitronová emisní tomografie (PET). Princip koincidenční detekce anihilačního záření. Detektory a systémy PET. Prostorová rozlišovací schopnost a vlivy na její hodnotu (vliv detektoru, fyziky pozitronu, tlouštky krystalů, vzorkování a rekonstrukčních filtrů), citlivost. Typy událostí při koincidenční detekci anihilačního záření. Akvizice dat 2D a 3D. Korekce dat na náhodné koincidence, rozptýlené záření a zeslabení. Absolutní kvantifikace PET obrazů. Výhody spojení PET a CT v jednom přístroji. Parametry CT přístrojů.

Fyzikální zákonitosti planárního a tomografického zobrazování.

Veličiny popisující zobrazovaný objekt a jeho obraz. Parametry zobrazovacího systému ovlivňující obraz. Vliv prostorového rozlišení na kontrast obrazu. Vliv velikosti a hloubky uložení léze na její detekovatelnost. Vliv statistického rozptylu na detekovatelnost lézí. Vztah mezi kontrastem obrazu a kontrastem objektu při planárním a tomografickém zobrazování. Porovnání kontrastu obrazu a šumu při planárním a SPECT zobrazování. Vliv vztahu mezi hustotou impulzů, rozlišením detektoru a jeho citlivostí na kvalitu obrazu.

5. Kontrola kvality planárních a tomografických kamer, fantomová scintigrafická měření

Homogenita zorného pole kamery - měření s bodovým zářičem a plošným zdrojem, stanovení nehomogenity, kontrola stability zorného pole. Rozlišení kamery - vnitřní a celkové rozlišení, měření s bodovým a čárovým zdrojem. Stanovení měřítka zobrazení. Mrtvá doba - mrtvá doba kamery a efektivní mrtvá doba systému kamera+počítač, měření metodou dvouvzorkovou, vícevzorkovou a metodou kontinuální změny aktivity. Kategorie fantomů (pro měření detekčních parametrů a pro simulaci klinických vyšetření). Fantomy pro statickou scintigrafii (štítné žlázy, jater, ...), a dynamická vyšetření (např. srdeční), účel fantomových měření.

6. Vztah scintigrafie a ostatních zobrazovacích metod

Společné vlastnosti a rozdíly mezi zobrazováním v nukleární medicíně, rentgenovým zobrazením konvenčním a CT, sonografií a nukleární magnetickou rezonancí. Výhody, nevýhody a komplementarita jednotlivých metod.

C. Počítačové zpracování dat v nukleární medicíně

1. Výpočetní technika

Základní principy činnosti počítače. Druhy a kategorie počítačů. Hardware a software. Periferní zařízení - magnetická pásková a disková paměť, displej, tiskárna, přenos dat mezi přístrojem a počítačem, sítě. Programové vybavení - operační systém, programovací jazyky. Základy práce s personálními počítači.

2. Počítačové zpracování nescintigrafických měření

Počítačová registrace výsledků z jedno- a vícedetektorových měřičů vzorků. Základní principy vyhodnocování RIA. Stanovení glomerulární filtrace vzorkovou metodou. Stanovení poločasu přežívání erytrocytů a jejich orgánové sekvestrace.

3. Počítačové zpracování scintigrafických studií

Vlastnosti vyhodnocovacích zařízení pro scintigrafii. Střádání scintigrafických studií - digitalizace obrazu, matice pro střádání, měřítko zobrazení („zoom“), předvolby času a impulsů. Zadávání údajů o scintigrafických studiích. Střádání dynamických studií - předvolba snímkové frekvence, grupování snímků, spuštění a ukončení studie. Synchronizace scintigrafických studií se signály EKG, vylučování anomálních srdečních cyklů. Zpracování scintigrafického obrazu - jasová a barevná modulace, zvětšování a zmenšování obrazů, vyhlazování obrazu (filtry, výhody a úskalí), skládání a aritmetické operace s obrazy, vyznačování zájmových oblastí (ROI) na obraze a stanovení poměrů lokálních aktivit, korekce na homogenitu zorného pole kamery. Základní zpracování dynamických studií - zobrazení sekvencí snímků, skládání snímků, konstrukce křivek časového průběhu radioaktivity v ROI, korekce na mrtvou dobu systému kamera-počítač. Zobrazení a základní matematické zpracování křivek - vyhlazování, stanovení plochy pod křivkou, derivace a integrace, prokládání funkcí metodou nejmenších čtverců (lineární a exponenciální funkce - jejich význam). Parametrické obrazy - princip konstrukce lokálně parametrických obrazů, použití pro funkční scintigrafické studie, Fourierovská fázová analýza (obrazy fáze a amplitudy, jejich hodnocení, lokální kvantifikace). Komplexní programy - zásady tvorby a použití komplexních programů, ruční a automatické zpracování, prezentace obrazů, kvantitativních výsledků a jejich interpretace, vizuální hodnocení a vkládání slovních údajů. Základní principy komplexního počítačového zpracování některých typických scintigrafických studií - ventrikulografie, radiokardiografie, scintigrafie myokardu, dynamické scintigrafie ledvin, perfuze mozku.

4. Filtry a filtrace

Podstata filtrace, účel, filtrace prostorová a časová, obrazů a křivek, vyhlazování, fokusace a rekonstrukce obrazů. Filtrace v prostorové oblasti - vyhlazování, konvoluce, váhová matice. Filtrace ve frekvenční oblasti. Fourierovská transformace, frekvenční spektrum amplitud harmonických funkcí, násobení filtrem, Zpětná Fourirovská transformace, Nyquistova frekvence. Filtrace u zpětné projekce SPECT . princip rekonstrukce a vznik hvězdicových (star) artefaktů, aplikace filtru ramp a potlačení „starfektu“, vyhlazující filtry „low pass“, filtry fokusační a kombinované, formfaktory filtrů a obecné zásady pro používání filtrů.

D. Radiační ochrana

1. Základní veličiny dozimetrie a radiační ochrany

Veličiny a jednotky dozimetrie ionizujícího záření a radiační ochrany. Fluence, kerma, absorbovaná dávka, střední tkáňová dávka, ekvivalentní dávka, efektivní dávka, dávkový ekvivalent - jejich definice a jednotky. Jakostní faktor, radiační váhový faktor a tkáňový váhový faktor.

2. Stanovení radiační zátěže pacientů z radiofarmak

Metoda výpočtu MIRD. Absorbovaná dávka v orgánech těla a efektivní dávka. Fantomy referenčního člověka a dětí. Orgány zdrojové a terčové, biokinetika radiofarmak a její modely, stanovení kumulované aktivity, konstanty S a dávky v orgánu nebo tkáni. Tabulky ICRP, stavení radiační zátěže v klinické praxi. Rozdělení radiofarmak podle výše efektivní dávky do tříd v diagnostické nukleární medicíně. Porovnání efektivních dávek z nejdůležitějších vyšetření v diagnostické nukleární medicíně s efektivními dávkami v radiodiagnostice. Radiační zátěž pacienta při vyšetřeních systémy SPECT/CT a PET/CT. Stanovení radiační zátěže pacientů při léčbě radiofarmaky.

3. Stanovení radiační zátěže pracovníků se zdroji záření

Odhad radiační zátěže z externího záření na základě fyzikálních a operačních veličin. Fantomy, konverzní faktory tabelované v publikacích ICRU a ICRP. Výpočet zevní expozice zářením gama na základě veličin zdroje (aktivity a kermové konstanty). Měření dávky a dávkového příkonu z vnějšího záření. Kalibrace monitorů prostředí a osobních dozimetrů. Odhad absorbované dávka v kůži při povrchové kontaminaci radionuklidy. Odhad radiační zátěže (efektivní dávky a dávky v orgánech) při vnitřní kontaminaci. Měření vnitřní kontaminace.

4. Biologické účinky ionizujícího záření a radiační riziko

Biologické účinky ionizujícího záření na buňky, tkáně a celé tělo. Mechanismus účinku, porovnání s neionizujícím zářením. Deterministické účinky a jejich charakteristiky. Stochastické účinky a jejich charakteristiky. Výskyt těchto účinků při diagnostických a terapeutických postupech v lékařství využívajících ionizujícího záření. Stanovení radiačního rizika pro dospělé, děti a zárodek/plod. Porovnání radiačního rizika diagnostiky pomocí radiofarmak s neradiačními riziky jiných lidských činností a riziky v životním prostředí. Přijatelnost rizika.

5. Klasifikace zdrojů, kategorizace pracovišť a limity

Obecné podmínky pro vykonávání činností vedoucích k ozáření - principy zdůvodnění, optimalizace a nepřekročení limitů. Klasifikace zdrojů ionizujícího záření, kategorizace pracovišť. Optimalizace radiační ochrany. Limity pro omezování ozáření - obecné limity, limity pro radiační pracovníky, limity odvozené (pro zevní ozáření a vnitřní kontaminaci), omezování ozáření ve zvláštních případech.

6. Podmínky bezpečného provozu pracovišť se zdroji záření

Soustavný dohled nad radiační ochranou. Úloha dohlížející osoby. Lékařský dohled. Sledované pásmo a kontrolované pásmo se zaměřením na pracoviště s otevřenými zářiči. Zvláštní podmínky bezpečného provozu pracovišť s otevřenými zářiči. Způsoby ochrany pracovníků před zevním zářením a vnitřní kontaminací. Jednoduché výpočty stínících opatření. Osobní ochranné prostředky a ochranné pracovní pomůcky při jednotlivých pracovních úkonech.

7. Lékařské ozáření

Odůvodnění lékařského ozáření. Optimalizace se zaměřením na nukleární medicínu, diagnostické referenční úrovně. Volba aplikované aktivity při vyšetřování dospělých a dětí. Podmínky, za kterých lze aplikovat radiofarmaka těhotným a kojícím ženám. Léčebné aplikace radiofarmak a propouštění pacientů z nemocnice, radiační ochrana obyvatelstva. Požadavky na pracovníky a další podmínky pro lékařské ozáření. Radiační ochrana pacienta v nukleární medicíně. Postupy ke snížení radiační zátěže pacientů.

8. Monitorování na pracovišti nukleární medicíny

Program monitorování na pracovištích nukleární medicíny. Monitorování pracoviště - měření dávkového příkonu a povrchové kontaminace, směrné úrovně pro radioaktivní kontaminaci povrchů. Osobní monitorování. Monitorování výpustí. Nakládání s odpady znečištěnými radionuklidy, uvádění do životního prostředí, uvolňovací úrovně.

9. Vnitřní havarijní plán

Požadavky na vnitřní havarijní plán pracoviště nukleární medicíny. Radiační nehody, mimořádné události a jejich závažnost. Dokladování havarijní připravenosti a její ověřování Zásahové postupy a zásahové instrukce pro případ mimořádných událostí. Zdravotnická pomoc při radiačních nehodách. Oznamování mimořádných událostí.

10. Program zabezpečení jakosti

Systém jakosti. Kvalita a radiační ochrana. Principy systému jakosti. Položky důležité z hlediska radiační ochrany v nukleární medicíně - procesy (činnosti), osoby, vybavení, systémy.

11. Dokumentace na pracovištích a požadavky SÚJB při inspekcích

Dokumentace vedená na pracovištích se zdroji ionizujícího záření. Požadavky SÚJB při inspekcích na pracovištích nukleární medicíny.

Příloha 2

Praktické dovednosti požadované při atestační zkoušce v oboru Radiologická fyzika v nukleární medicíně

Praktická dovednost č.	Praktické dovednosti členěné do tematických modulů	Počet úspěšných provedení dané praktické dovednosti
1	Měřiče aktivity
1.1	Stanovení krátkodobé stability, výpočet variačního koeficientu	2
1.2	Kalibrace pomocí etalonů s deklarovanou aktivitou	2
1.3	Měření linearity odezvy přístroje v závislosti na aktivitě zdroje; stanovení rozmezí aktivit, pro které lze daný měřič aktivity použít	3
1.4	Stanovení závislosti odezvy přístroje na geometrii měření (pro různé druhy penicilínky, stříkačky o různém objemu, apod.)	pro jednotlivé nádoby 1x
2	Spektrometrické soupravy pro in-vivo metody
2.1	Energetická kalibrace soupravy	3
2.2	Stanovení krátkodobé stability, výpočet variačního koeficientu	2
2.3	Stanovení energetické rozlišovací schopnosti	2
2.4	Určení citlivosti spektrometru pro různé radionuklidy	2
2.5	Stanovení závislosti odezvy přístroje na aktivitě zdroje; stanovení rozmezí aktivit, pro které lze danou spektrometrickou soupravu použít; stanovení časové rozlišovací schopnosti	3
2.6	Stanovení závislosti odezvy přístroje na geometrii měření	2
3	Vícedetektorové systémy pro měření in-vitro
3.1	Stanovení krátkodobé stability, výpočet variačního koeficientu	2
3.2	Porovnání relativní citlivosti jednotlivých detektorů	2
4	Kalibrace in-vivo detektorů
4.1	Stanovení krátkodobé stability, výpočet variačního koeficientu	2
4.2	Měření citlivosti pro 3H, 14C	2
4.3	Ověření vlivu zhášení v závislosti na koncentraci roztoku	3
5	Měření scintilační kamery v planárním režimu
5.1	Kalibrace fotonásobičů („tuning“ kamery)	2 (počet je pro 1 detektor)
5.2	Kalibrace mapy citlivosti	2 (počet je pro 1 detektor)
5.3	Integrální a diferenciální vnitřní homogenita (pomocí bodového zdroje)	2 (počet je pro 1 detektor)
5.4	Integrální a diferenciální systémová homogenita (pomocí plošného zdroje)	2 (počet je pro 1 detektor)

5.5	Vnitřní polohová rozlišovací schopnost pomocí čárového fantomu (kvantitativně, vizuálně)	2x kvantitativně, 2x vizuálně
5.6	Systémová polohová rozlišovací schopnost pomocí čárového fantomu (kvantitativně, vizuálně)	2x kvantitativně, 2x vizuálně
5.7	Linearita pomocí čárového fantomu (kvantitativně, vizuálně)	2x kvantitativně, x vizuálně
5.8	Citlivost detektoru s kolimátorem	3 (1x pro jednotlivý kolimátor)
5.9	Energetická rozlišovací schopnost	2
5.10	Polohová rozlišovací schopnost při celotělovém snímku	2
5.11	Víceokénková prostorová registrace	2
5.12	Měřítko zobrazení (mm/pixel)	2
5.13	Měření dostatečného stínění detektoru	2
5.14	Měření odezvy kamery na aktivitu zdroje, stanovení mrtvé doby	3
6	Měření SPECT kamery
6.1	Centrum rotace	3
6.2	Tomografická prostorová rozlišovací schopnost	3
6.3	Tomografická homogenita	3
6.4	Provedení vizuální komplexní kontroly kvality SPECT kamery pomocí fantomu (např. Jaszczak)	3
7	Měření PET kamery
7.1	Normalizace	2
7.2	Citlivost	2
7.3	Homogenita	2
7.4	Prostorové rozlišení	2
7.5	Náhodné koincidence	2
7.6	Rozptýlené koincidence	2
7.7	Provedení vizuální komplexní kontroly kvality PET kamery pomocí fantomu (např. Jaszczak)	2
8	Rekonstrukce, artefakty
8.1	Filtrovaná zpětná projekce, iterativní rekonstrukce	počet zprac. studií - 10
8.2	Volba vhodného rekonstrukčního filtru	počet zprac. studií - 20
8.3	Rozpoznání artefaktů v datech a určení příčiny vzniku	20
8.4	Provedení a posouzení kvality korekce na zeslabení	10
8.5	Provedení korekce na rozptyl	10

9	Počítačové zpracování studií	počet zpracovaných studií ve spolupráci s lékařem
9.1	Vyznačování zájmových oblastí	5 (pro každý typ vyšetření)
9.2	Vyšetření vylučovacího systému (statická a dynamická studie ledvin, kvantifikace)	10
9.3	Vyšetření srdce (perfuze myokardu, radionuklidová ventrikulografie)	30
9.4	Vyšetření mozku (perfuze mozku, fúze snímků s NMR)	20
9.5	Vyšetření gastrointestinálního traktu (polykacího aktu, esofageálního reflexu apod..)	10
9.6	Vyšetření kostního systému (třífázová scintigrafie kostí)	5
9.7	Vyšetření dýchacího systému (perfuze plic)	5
9.8	Akumulační test štítné žlázy	5
10	Dozimetrie
10.1	Výpočet aplikované aktivity pro dospělou osobu a pro děti dle národních standardů	2
10.2	Stanovení typické efektivní dávky pro různé typy vyšetření na základě	10
	výpočetních programů nebo tabelovaných konverzních koeficientů
10.3	Odhad efektivní dávky pro plod pro různé typy vyšetření	5
10.4	Odhad efektivní dávky pro děti a dospělé osoby žijící v jedné domácnosti s osobou vyšetřenou radiofarmakem (pro různé typy vyšetření)	5
11	Radiační ochrana
11.1	Kalibrace měřidla příkonu dávkového ekvivalentu a monitorovacího systému pomocí radionuklidů o známé aktivitě	2
11.2	Volba vhodného detektoru a jeho parametrů pro měření různých situací v radiační ochraně (osobní monitorování, plošné zamoření, monitorovací systém apod.)	1
11.3	Návrh vhodné ochranné techniky (stínění, čas, vzdálenost) pro personál při různých typech vyšetření, přípravy a aplikace radiofarmaka, orientační výpočet stínění	2
11.4	Postup při dekontaminaci po radiační nehodě	2

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU RADIOLOGICKÁ FYZIKA V RADIOTERAPII

Klinický radiologický fyzik pro radioterapii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických

pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro specializační vzdělávání v oboru Radiologická fyzika v radioterapii dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb. je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti radiologické fyziky umožňujících samostatný výkon specializovaných činností na pracovištích radioterapie/ radiační onkologie. Za výkon povolání radiologického fyzika v radioterapii/ radiační onkologii se považuje činnost dle §25 zákona č. 96/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru Radiologická fyzika v radioterapii je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání radiologického fyzika.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době.

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně l rok z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky výkonu povolání z období posledních 6-ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

Celková doba specializačního vzdělávání je 24 měsíců, z toho:.

2.2.1. povinná praxe v oboru - 24 měsíců

z toho:

6 měsíců na akreditovaném oddělení radiologické fyziky fakultních nebo krajských pracovišť radioterapie/ radiační onkologie s příslušným přístrojovým vybavením

18 měsíců na pracovišti radiologické fyziky oddělení radioterapie / radiační onkologie pod vedením radiologického fyzika způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu.

Pro pracovníky z fakultních nebo krajských pracovišť radiační onkologie/ radioterapie je dostačující minimálně 1 týden na pracovišti s vysoce specializovanou péčí.

2.2.2. povinná doplňková praxe

1 týden na akreditovaném pracovišti radiodiagnostiky /radiologie a zobrazovacích metod - oddělení radiologické fyziky s komplexním technickým vybavením výukového centra

1 týden na akreditovaném pracovišti nukleární medicíny - oddělení radiologické fyziky s komplexním technickým vybavením výukového centra

2.2.3. účast na vzdělávacích akcích

povinný kurz Neodkladná první pomoc	2 dny	4 kredity
povinný seminář Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity
povinná specializační stáž v radiační onkologii na akreditovanémpracovišti	1 týden	10 kreditů
povinné kurzy - absolvování minimálně 4 kurzů z níže uvedených:
IMRT a další konformní techniky v praxi	1 den	2 kredity
Radioterapie řízená obrazem (IGRT)	1 den	2 kredity
Moderní brachyterapeutické techniky	1 den	2 kredity
Moderní algoritmy pro výpočet dávky a metody dozimetrické verifikace	1 den	2 kredity
Využití zobrazovacích metod k definici cílových objemů v radioterapii	1 den	2 kredity
Klinická radiobiologie se zaměřením na radioterapii	1 den	2 kredity

doporučené vzdělávací aktivity organizované IPVZ, SÚJB, SÚRO, SROBF ČLS JEP aj.

Do doby získání specializované způsobilosti pracuje radiologický fyzik ve zdravotnickém zařízení pod odborným dohledem radiologického fyzika způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu.

Technické vybavení výukového centra:

megavoltážní terapeutické přístroje se zářením gama, X a elektrony

brachyterapeutické afterloadingové systémy

rtg terapeutický přístroj

simulátor

plánovací CT

výpočetní systém pro 3D plánování radioterapie

verifikační a další systémy

odpovídající vybavení pro klinickou dozimetrii a radiační ochranu

modelová laboratoř

2.3. Výstupní podmínky

3. Obsah specializačního vzdělávání

3.1. Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu specializačního vzdělávání:

3.1.1.Teoretické znalosti:

a) Základy radiologické fyziky

Radioaktivní rozpad

Druhy ionizujícího záření, jeho vlastnosti

Interakce a absorpce ionizujícího záření v hmotě

Parametry radionuklidů v léčbě zářením

Parametry svazků záření

Veličiny a jednotky v dozimetrii ionizujícího záření

L, RBÚ, OER

b) Využití záření v léčbě a diagnostice

Zdroje záření v radiační onkologii

Rtg ozařovače

Radionuklidové ozařovače

Lineární urychlovače, mikrotrony

Cyklotrony, synchrotrony

Brachyradioterapie

Neutrony v léčbě zářením

Neionizující záření (fotodynamická terapie, hypertermie)

Zobrazovací metody (CT, NMR PET aj.)

c) Dozimetrie ionizujícího záření

Klinická dozimetrie

Přístrojové vybavení v dozimetrii

Detektory ionizujícího záření

Systém kontrol ozařovačů (zkoušky provozní stálosti, zkoušky dlouhodobé stability)

Standardizační (absolutní) dozimetrie

Relativní (fantomová) dozimetrie

Dozimetrie in vivo (přímá na pacientovi)

Nepřesnosti měření, statistické vyhodnocení, zpracování a hodnocení výsledků

d) Plánování léčby zářením

TPS (plánovací systémy), přímé a inverzní plánování

Stanovení cílového objemu, kritických orgánů (CT, simulátory ap.)

Modelování svazků (bloky, klínové filtry, multileaf kolimátor, IMRT aj.)

Techniky radioterapie (stacionární, pohybová, SSD, ISO)

Techniky radioterapie různých léčebných modalit

Speciální techniky (HBI, TBI, stereotaxe, intraoperativní RT apod.)

Dávka, čas, frakcionace, biologický ekvivalent dávky

Verifikační a informační systémy

e) Ochrana před zářením

Systém jakosti, program zabezpečování jakosti

Program monitorování

Vnitřní havarijní plán

Osobní a ochranná dozimetrie, dozimetrie prostředí

Limity ozáření

Kontrolované a sledované pásmo

Kategorizace radiačních pracovníků, kategorizace pracovišť

Biologické účinky záření, radiační váhové faktory

Kontroly těsnosti a nepřítomnosti povrchové kontaminace URZ

Radiologické události

Stanovení stínění pracovišť se zdroji ionizujícího záření

Vyřazování pracovišť z provozu, likvidace radioaktivního odpadu

Nemoc z ozáření

3.1.2. Výčet požadovaných praktických dovedností je uveden v příloze a v logbooku.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování stanovené praxe a její záznam v průkazu odbornosti

absolvování povinných školicích akcí - záznam v průkazu odbornosti

získání požadovaných praktických dovedností doložených a potvrzených školitelem v logbooku

úspěšné absolvování písemného testu na závěr specializačního kurzu

předložení a obhajoba písemné práce na zadané téma (určí školitel, event. školicí pracoviště) nebo

předložení vlastní publikace z oboru specializace

získání oprávnění zvláštní odborné způsobilosti k řízení prací se zdroji ionizujícího záření a vykonávání činností zvláště důležitých z hlediska radiační ochrany dle zákona č. 18/1997 Sb. v platném znění, a to v rozsahu zahrnujícím - soustavný dohled při práci se zdroji ionizujícího záření, řízení prací na pracovištích se zdroji ionizujícího záření

5. Charakteristika činností, pro které získal absolvent specializačního vzdělávání způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání zakončeného atestační zkouškou získává specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání radiologický fyzik v oboru Radiologická fyzika v radioterapii. Označení příslušné odbornosti stanovené nařízením vlády č. 463/2004 Sb., je „klinický radiologický fyzik pro radioterapii“.

Za výkon povolání radiologického fyzika se považují činnosti dle §25 odst. (3) zákona č. 96/2004 Sb. a §23, §117 a §118 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

6. Seznam doporučené literatury

1. JOHNS, H.E.: The Physics of Radiology. Charles C Thomas, Fourth Edition, 1983

2. SMITH, A.R.: Radiation Therapy Physics. Springer-Verlag, 1995

3. GRIFFITHS, S.: Radiotherapy: Principles to Practice. Churchill Livingstone, 1994

4. MOULD, R.F.: Brachytherapy from Radium to Optimization. Nucletron, 1994

5. MOULD, R.F.: Radiotherapy Treatment Planning. Adam Hilger Ltd, 1985

6. STEEL, G.G.: Basic Clinical Radiobiology. Edward Arnold Publ., 1993

7. BIR: Central axis Depth Dose Data for Use in Radiotherapy. BJR, Suppl. No.17, London, 1983

8. ESTRO Journal: Radiotherapy and Oncology. Elsevier

9. ICRU Report 50, 62

10. ČSN 364760: Radioizotopové ozařovací přístroje pro terapii zářením gama. ÚNM, Praha, 1976

11. ČSN 404302: URZ. Stupně odolnosti a metody zkoušení. ÚNM, Praha, 1985

12. SROBF ČLS: Doporučení pro zajištění kvality v radioterapii: Úvod k fyzikálním aspektům. SZÚ Praha, 1994

13. SROBF ČLS: Doporučení pro zajištění kvality v radioterapii: Stanovení absorbované dávky v referenčním bodě. SZÚ, Praha, 1994

14. SROBF ČLS: Doporučení pro zajištění kvality v radioterapii: Rentgenové ozařovače. SZÚ, Praha, 1994

15. SROBF ČLS: Doporučení pro zajištění kvality v radioterapii: Simulátory. SZÚ, Praha, 1994

16. SÚJB: Doporučení Zavedení systému jakosti při využívání významných zdrojů ionizujícího záření v radioterapii: Radionuklidové ozařovače. Praha, 1998

17. SÚJB: Doporučení Zavedení systému jakosti při využívání významných zdrojů ionizujícího záření v radioterapii: Urychlovače elektronů. Praha, 1998

18. SÚJB: Doporučení Zavedení systému jakosti při využívání významných zdrojů ionizujícího záření v radioterapii: URZ v brachyterapii. Praha, 1998

19. SÚJB: Doporučení Zavedení systému jakosti při využívání významných zdrojů ionizujícího záření v radioterapii: Radiologické události. 1999

20. SÚJB: Vyhl. č. 307/2002 Sb. O požadavcích na zajištění radiační ochrany

21. SÚJB: Vyhl. č. 214/1997 Sb. O zabezpečování jakosti při činnostech vedoucích k ozáření

22. Zákon č. 18/1997 Sb. O mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (v pozdějším znění)

Příloha:

Praktická dovednost č.	Praktické dovednosti členěné do tematických modulů v radioterepii	Počet úspěšných provedení dané praktické dovednosti
1	QA dozimetrického systému
1.1	QA elektrometr-stabilizační čas; temný proud; rozsahy; vlivy elektrometru při měření; měření v kontrolním zdroji	2
1.2	QA detektory - leakage, stem ef.;atmosf., polaritní, saturační kor; constancy, line- arita, úhlová+energetická závislost; prostorové rozlišení	2
2	RTG svazky-kalibrace
2.1	Stanovení HVL	2
2.2	Stanovení absorbované dávky pro nízké a vysoké energie včetně stanovení nejistoty	5
2.3	Měření OF, efekt zapnutí	2
2.4	Stanovení PHD, měření profilů, měření isodos, prozařování tubusů	3
3	Megavoltové x-svazky - kalibrace
3.1	Stanovení kvality svazku - měření TPR	2
3.2	Navázání ionizačních komor dle TRS 398, 277 pro různé svazky včetně radio-nuklidových; Měření absorbované dávky včetně stanovení nejistoty	5
4	Elektronové svazky
4.1	Stanovení kvality svazku dle TRS 381, 398	2
4.2	Navázání ionizačních komor dle TRS 398, 277 pro různě kalibrované primární standardy; Měření absorbované dávky pro elektronové svazky včetně stanovení nejistoty	5
5	Kalibrace in-vivo detektorů
5.1	Korekce na SSD, OF, klíny, směrová závislost	2
5.2	Kalibrace polovodiče; vstupní, výstupní dávka	2
5.3	TLD dozimetrie	2
6	Měření v otevřeném svazku-měření pro TPS (větší množství polí x a e-svazků)
6.1	PDD	5 svazků X, 5 svazků e
6.2	TAR	5 svazků X, 5 svazků e
6.3	SAR, SMR	5 svazků X, 5 svazků e
6.4	Total scatter factor	1 svazek X, 1 svazek e
6.5	Collimator scatter factor	1 svazek X, 1 svazek e

7	Měření dávkové distribuce-měření pro TPS
7.1	Měření profilů a isodos - vodní fantom, film	5 svazků X, 5 svazků e
8	Měření vykrytých svazků-měření pro TPS
8.1	Měření úhlu klínu; klínový faktor; koef. zeslabení	2
8.2	Faktory zeslabení - bloky, podložky	2
9	QA Lineární urychlovač
9.1	Bezpečnostní, výstražné a indikační systémy; ozařovací pomůcky	2
9.2	Mechanické parametry - osy, stupnice; souhlas mechanických, optických parametrů	2
9.3	Charakteristiky radiačního pole X svazků- velikost, souhlas os+okrajů,hom+sym+stabilita,polostín; pronikající, unikající záření (fantom, film)	2
9.4	Charakteristiky radiačního pole e-svazků- velikost, souhlas os+okrajů, hom+sym+stabilita, polostín; pronikající, unikající záření (fantom, film)	2
9.5	Dozimetrické chrakteristiky X-svazků-QA (dávka, energie, OF, KF, poloha klínu, BF, TF)	2
9.6	Dozimetrické chrakteristiky e-svazků-QA (dávka, energie, OF)	2
9.7	Systém monitorování dávky-stabilita, reprodukovatelnost, linearita, závislost na rotaci Gnt, ukončení pohybové terapie	2
9.8	Ozařovací stůl	2
9.9	QA pro MLC - statický režim	2
9.10	QA pro EPID	2
9.11	Zpracování protokolů, opatření k nápravě zjištěných závad	2
10	QA RTG-ozařovače
10.1	aplikovatelné položky z 9.x	2
10.2	Oprava na zapnutí svazku	2
11	QA radionuklidové teleterapeutické ozařovače
11.1	aplikovatelné položky z 9.x; uživatelská kontrola URZ	2
12	QA simulátory
12.1	aplikovatelné položky z 9.x	2
12.2	napětí rentgenky, expoziční čas, průchozí kerma; reprodukovatelnost, linearita kermy,	1
13	Plánování-manuální
13.1	SSD a SAD techniky pro x-svazky; Výpočet pro e-svazky	2
13.2	Manuální výpočet pro RTG a radionuklidové svazky	2
13.3	Rotační terapie, nepravidelná pole, korekce na nehomogenity	1
14	Plánování - výpočetní technika
14.1	Oblast hlava+krk - protilehlá pole, vícepólová technika,napojení polí, klíny, MLC	3
14.2	Oblast hrudní stěna - napojení polí; tečná pole, rotace stolu, rotace kolimátoru, MLC	3
14.3	Oblast plíce, jícen	3
14.4	Oblast pánev-protilehlá pole, box, vícepólová technika	3
14.5	Mantel technika, kraniospinální osa	2

15	Realizace ozáření pacienta
15.1	CT, konturování, plánování, převod do verifikační sítě	10
15.2	simulace, realizace ozáření lokalizací dle 14.x	10
15.3	kontrola ozáření - portálové zobrazení	20 polí
15.4	kontrola ozáření - in vivo-polovodiče, TLD	20 polí
16	QA - plánovací systém
16.1	provedení ověření přímým měřením ve svazku při různých geometriích dle doporučení SÚJB	1
17	Brachyterapie-QA
17.1	Absolutní kalibrace brachyterapeutických afterloadingových zdrojů-kalibrace ve vzduchu; studnová komora; kalibrace ve fantomu včetně stanovení nejistoty	2
17.2	těsnost URZ; aktivní délka a homogenita;aplikátory; trezory; nosiče URZ; makety URZ; řadiče; řídící systém; ovládací prvky; ozařovací čas; bezpečnostní systémy	1
17.3	verifikace vlastností lokalizátoru	2
17.4	verifikace plánovacího systému	1
18	Brachyterapie-plánování+aplikace
18.1	Intersticiální aplikace	2
18.2	Intrakavitární aplikace; ověření dávky v kritických orgánech měřením	2
18.3	Povrchová brachyterapie-plánování, dozimetrické ověření distribuce,aplikace	2
	SPECIÁLNÍ TECHNIKY V RT
19	IMRT
19.1	QA ozařovače IMRT - „step and shoot“	1
19.2	QA ozařovače IMRT - „sliding window“
19.3	plánování IMRT-oblast hlava+krk	2
19.4	plánování IMRT-oblast pánev	2
19.5	imobilizace pacienta; aplikace ozáření	4
19.6	QA ozařovaného plánu	4
20	Stereotaktické ozáření
20.1	gama nůž-QA	1
20.2	plánování - gama nůž	1
20.3	QA-sterotaxe (mikroMLC, tubusy)	1
20.4	plánování stereotaxe LU	1
21	Plánování-Monte Carlo, Colapsed Cone
21.1	Vstupy dat pro TPS s modulem MC nebo CC;plánování	1
22	Celotělové ozařování
22.1	Plánování celotělového ozáření	1
22.2	Aplikace celotělového ozáření, in-vivo měření	1
23	Výpočet stínění
23.1	Orientační výpočet stínění ozařovny se svazky záření X nebo gamma	1

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU RADIOLOGICKÁ FYZIKA V RADIOGIAGNOSTICE

Klinický radiologický fyzik pro radiodiagnostiku

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro specializační vzdělávání v oboru Radiologická fyzika v radiodiagnostice je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti radiologické fyziky umožňujících samostatnou činnost. Za výkon povolání radiologického fyzika v radiodiagnostice se považuje činnost dle §25 odst. 1 zákona č. 96/2004 Sb., dále činnost související s radiační ochranou podle zákona č. 18/1997 Sb. Pokud radiologický fyzik vykonává určené činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, musí splňovat zvláštní požadavky, stanovené tímto právním předpisem a jeho pozdějšími novelami. Radiologický fyzik se dále podílí ve spolupráci s lékařem na diagnostické péči a plnění výzkumných úkolů v tomto oboru.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru radiologická fyzika v radiodiagnostice je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání radiologická fyzika.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době.

Celková délka specializačního vzdělávání je 24 měsíců, z toho:

2.2.1. povinná praxe v oboru - 24 měsíců

z toho:

1 měsíc na hlavním akreditovaném pracovišti radiologie a zobrazovacích metod,

23 měsíců na oddělení radiologie a zobrazovacích metod nebo radiologické fyziky a radiační ochrany v nemocnicích, v nichž je oddělení radiologie a zobrazovacích metod pod vedením

radiologického fyzika způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu.

2.2.2. povinná doplňková praxe

1 týden na akreditovaném pracovišti radioterapie/radiační onkologie - oddělení radiologické fyziky s komplexním technickým vybavením výukového centra,

1 týden na akreditovaném pracovišti nukleární medicíny - oddělení radiologické fyziky s komplex

ním technickým vybavením výukového centra,

2.2.3. účast na vzdělávacích akcích

povinný kurz Neodkladná první pomoc -	2 dny	4 kredity
povinný seminář Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity
povinné školicí akce na akreditovaném pracovišti periodicky 2-4x ročně - celkem	1 měsíc	2 kredity za den
povinné kurzy - absolvování minimálně 4 kurzů z níže uvedených:
Zobrazování za použití magnetické rezonance (MRI) a ultrazvuku	1 den	2 kredity
Digitální zobrazovací systémy v radiodiagnostice	1 den	2 kredity
Technické parametry rentgenových zařízení	1 den	2 kredity
Metody odhadu radiační zátěže pacientů v radiodiagnostice	1 den	2 kredity
Využití zobrazovacích metod k definici cílových objemů v radioterapii	1 den	2 kredity
Klinická radiobiologie se zaměřením na radiodiagnostiku a intervenční radiologii	1 den	2 kredity

doporučená účast na celostátních sjezdech a odborných sympoziích ČRS, jejích pracovních skupin a dalších.

2.3. Výstupní podmínky

3. Obsah specializačního vzdělávání

3.1. Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu specializačního vzdělávání

3.1.1. Teoretické znalosti:

1. Základy radiologické fyziky: Fyzikální vlastnosti zdrojů ionizujícího záření, interakce záření s prostředím, průchod svazku fotonů látkou, detekce ionizujícího záření, scintilační a polovodičová spektrometrie, měření záření beta, statistický rozptyl a celková chyba měření, kontrola kvality a správné funkce přístrojů, modelování transportu záření, výpočty stínění.

2. Dozimetrie a radiační ochrana: Veličiny a jednotky používané v dozimetrii a radiační ochraně, stanovení dozimetrických veličin u pacientů a u pracovníků se zdroji ionizujícího záření, biologické účinky záření, fyzikální a chemické procesy v biologických materiálech, experimentální metody studia biologických poškození, mechanizmy radiačního poškození DNA a reparace poškození, stochastické modely účinku ionizujícího záření, limity, kontrolované a sledované pásmo, směrné hodnoty, monitorování na pracovištích, program zabezpečování jakosti, vedení dokumentace.

3. Rentgenová diagnostika: Princip a parametry rentgenky; konstrukce rentgenového zařízení; interakční procesy rentgenového záření v tkáni; vznik rentgenového obrazu; receptory rentgenového obrazu; kvalita obrazu, zobrazovací metody - SG, SS, ANGIO, MAMO, zubní, výpočetní tomografie (CT) - princip, tomografické rekonstrukční metody, technické řešení, aplikace; zobrazovací proces - vyvolávání, senzitometrie, optimalizace; digitální zobrazovací metody; kritéria kvality pro radiodiagnostická zobrazení; radiační ochrana pacienta - stanovení a hodnocení zátěže pacientů, metody snížení dávek; radiační ochrana personálu a veřejnosti.

4. Magnetická rezonance a ultrazvuk v zobrazovací diagnostice: Zobrazování magnetickou rezonancí - fyzikální principy NMR, principy zobrazování, technické provedení, klinické příklady, QA, porovnání s ostatními zobrazovacími metodami v medicíně. Ultrazvuk - fyzikální principy, relevantní fyzikální veličiny a jednotky, technické provedení.

3.1.2. Praktické dovednosti:

Výčet požadovaných praktických dovedností je uveden v příloze a v logbooku.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) průběžné hodnocení školitelem - podle studijního plánu ve čtvrtletních intervalech s písemným záznamem o průběhu osvojovaných praktických dovedností v logbooku; záznamy do průkazu odbornosti o průběhu specializačního vzdělávání, doporučení pro další období a potřebné individuální záznamy.

b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování stanovené praxe a její záznam v průkazu odbornosti,

absolvování povinných školicích akcí - záznam v průkazu odbornosti

získání požadovaných praktických dovedností doložených a potvrzených školitelem v logbooku

úspěšné absolvování písemného testu na závěr specializačního kurzu

předložení a obhajoba písemné práce na zadané téma (určí školitel, event. školicí pracoviště) nebo

předložení vlastní publikace z oboru specializace

získání oprávnění zvláštní odborné způsobilosti k řízení prací se zdroji ionizujícího záření a vykonávání činností zvláště důležitých z hlediska radiační ochrany dle zákona č. 18/1997 Sb. v platném znění, a to v rozsahu zahrnujícím - soustavný dohled při práci se zdroji ionizujícího záření, řízení prací na pracovištích se zdroji ionizujícího záření a řízení a provádění zkoušek dlouhodobé stability pro pracoviště s diagnostickými rentgenovými přístroji

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání zakončeného atestační zkouškou získává specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání radiologický fyzik v oboru radiologická fyzika v radiodiagnostice. Označení příslušné odbornosti stanovené nařízením vlády č. 463/2004 Sb. je „klinický radiologický fyzik pro radiodiagnostiku“.

Činnosti radiologického fyzika se specializovanou způsobilostí v radiodiagnostice jsou stanoveny §25 odst. (3) zákona č. 96/2004 Sb. a §23, §117 a §119 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

6. Seznam doporučené literatury

Časopisecká literatura:

American Journal of Roentgenology

British Journal of Radiology

Česká radiologie

European Radiology

Fortschritte auf dem Gebiete der Rbntgenstrahlen

Praktická radiologie

Radiology

Monografie:

1. AICHINGER H., JOITES-BARFUSS S., DIERKER J., SAEBEL F.: Radiation Exposure and Image Quality in X-Ray Diagnostic Radilogy. Berlin, Springer, 2004

2. ANGERSTEIN W.: Lexikon der radiologischen Technik in der Medizin. Wien, Ueberreuter, 1988.

3. BEUTEL J., KUNDEL L., METTER R. (Eds.): Handbook of Medical Imaging. Vol.I.: Physics. Bellingham, Spie, 2000

4. BLUTH E.I., ARGER P.H., BENSON S.B. ET AL.: Ultrasound. Stuttgart, Thieme, 2000.

5 BRODY W.R.: Digital Radiography. N.York, Raven, 1984

6. BUSHBERG J.: Essential Physics of Medical Imaging. Baltimore, Williams & Wilkins, 1995

7. CARAMELLA D., BARTOLOZZI C.: 3D Image Processing. Berlin, Springer, 2002

8. CONTI P.S., CHAM D.K.: PET-CT, Berlin, Springer, 2004

9. CURRY T.S., DOWEDY J.E., MURRAY R.C.Jr.: Christensen´s Introduction to the Physics of Diagnostic Radiology. Philadelphia, Lea & Febiger, 1984

10. ELIÁŠ P., ŽIŽKA J.: Dopplerovská ultrasonografie. Hradec Králové, Nucleus, 1998

11. European Guidelines on Quality Criteria for Diagnostic Radiographic Images. COPEC, Luxembourg, 1996

12. EWEN K. (Ed.): Moderne Bildgebung. Stuttgart, Thieme, 1998

13. FERDA J., NOVÁK M., KREUZBERG B.: Výpočetní tomografie. Praha, Galén, 2002

14. GELDERN F.: Understending X-Rays. Berlin, Springer, 2004

15. HOFER M.: Ultrasound Teaching Manual. Stuttgart, Thieme, 1999

16. HOFER M.: CT Teaching Manual. Thieme, Stuttgart, 2000

17. ICRN Report No.54: Medical Imaging. The Assessment of Image Quality. ICRA, Bethesda, USA, 1996.

18. KNOLL F.G.: Radiation Detection and Measurements. 2.vyd. N.Yourk, Wiley, 1988

19. KOLÁŘ J., AXMANN K., NEUWIRTH J.: Radiologické techniky s využitím počítačů. Praha, Avicenum, 1991

20. KUBALE R., STIEGLER H.: Farbkodierte Duplexsonographie. Stuttgart, Thieme, 2002

21. KUTTRUFF H.: Physik und Technik des Ultraschallf. Stuttgart, Hirze, 1988

22. LAUBENBERGER T.: Technik der medizinischen Radiologie. 7.vyd. Kbln, Arzteverlag, 1999

23. LEHMANN T., OBERSCHALP W., PELIKAN E., REPGES R.: Bildverarbeitung fúr die Medizin. Berlin, Springer, 1994

24. MECHLOVÁ E., KOŠŤÁL K. et al.: Výkladový slovník fyziky. Praha, Prometheus, 1999

25. METTLER F.A., UPTON A.C.: Medical Effects of Ionizing Radiation. Philadelphia, Saunders, 1995

26. MINIHOFER C., KRATOCHVÍLOVÁ J.,: Anglicko-český slovník výpočetní techniky. Praha, SNTL, 1986

27. MORNEBURG H.: Bildgebende Systeme fair die medizinische Diagnostik. Erlangen, Publicis MCD, 1995

28. NCRP REPORT 115: Estimates for Radiation Protection. Bethesda NCRP Publ. 1993

29. REIMER P., PARIZEL P.M., STICHNOTH F.A.: Clinical MR Imaging. Berlin, Springer, 2003

30. REICH H.: Dosimetrie ionisierender Strahlung. Stuttgart, Teubner, 1990

31. REISER M.F., TAKAHASHI M.: Multislice CT, Berlin, Springer, 2004

32. SAIJO Y., VAN DER STEEN A.F.W.: Vascular Ultrasound. Berlin, Springer, 2003

33. SCHLEGEL W., WILLE J.: Medizinische Physik. Berlin, Springer, 2002

34. SCHMIDT TH.: Strahlenphysik, Strahlenbiologie, Strahlenschutz. FREYSCHMIDT J.: Handbuch diagnostische Radiologie. Berlin, Springer, 2003

35. SOHN CH., SWOBODNIK W.: Neue Bildverarbeitungstechniken in der Sonographie. Berlin, Springer, 1991

36. TER-POGOSSIAN M.M., PHELPE M.E. (Eds.): Reconstrutive Tomography in Diagnostic Radiology and Nuclear Medicine. Baltimore, Univ. Park Press, 1977

37. WEISHAUPT D.: How Does MRI Work? Berlin, Springer, 2003

38. DE WOLF G.J.M., PERRY N.M. (Eds.): European Guidelines for the Quality Assurance in Mammography Screening. ECSE-EC-EAEC, Luxembourg, 1996

Základní zákonné normy, nařízení a zákony, platné v ČR a EU pro radiační obory

Předpokládá se průběžné sledování alespoň pěti ročníků doporučené časopisecké literatury, u monografií publikace mladší deseti let.

Příloha 1

Praktické dovednosti požadované při atestační zkoušce v oboru Radiologická fyzika v radiodiagnostice

Praktická dovednost č.	Praktické dovednosti členěné do tematických modulů	Počet úspěšných provedení dané praktické dovednosti
1	Zajištění jakosti dozimetrického systému
1.1	Elektrometr - stabilizační čas; temný proud; rozsahy, přesnost, meze použití	2
1.2	Ionizační komora - konstrukce různých IK, oblasti použití; kompenzace efektu tlaku a teploty, polaritní a saturační jev; linearita odezvy; úhlová a energetická závislost; vliv zpětného rozptylu	2
2	Dozimetrie s ionizační komorou, měření přímo měřitelných veličin pro jednotlivé zobrazovací modality
2.1	Skiagrafie a skiaskopie - měření kermy a kermového příkonu	5
2.2	Mamografie - měření kermy; výpočet střední dávky v mléčné žláze	5
2.3	CT - měření kermových indexů	5
2.4	Zubní rentgeny - měření kermy	5
3	Navazování provozních měřidel na ověřené měřidlo
3.1	Stanovení kvality svazku - měření polotloušťky, výpočet celkové filtrace	3
3.2	Navázání provozních měřidel pro svazky různé kvality, stanovení opravných faktorů	3
4	Indikátor plošné kermy („DAP-metr“)
4.1	Stanovení kvality svazku	5
4.2	Kalibrace DAP-metru za použití ověřeného měřidla; opravný faktor pro různé kvality svazku, různé vzdálenosti a různé velikosti pole	5
5	Kalibrace dozimetrů pro in-vivo dozimetrii (polovodič, TLD, MOSFET)
5.1	Korekce na kvalitu svazku, vzdálenost, teplotu; směrová závislost	2 x polovodič, 2 x TLD, 2 x MOSFET
5.2	Kalibrace polovodičových detektorů - vstupní a výstupní dávka; opravné faktory; oblast použití	2
5.3	Kalibrace TL dozimetrů - opravné faktory; oblast použití	4
5.4	Kalibrace MOSFET detektorů - opravné faktory; oblast použití	2
6	Měření neužitečného záření
6.1	Stanovení kermového příkonu ve vzduchu pro různá místa vyšetřovny, ovladovny a okolních místností	3
6.2	Výpočet potřebného stínění, stanovení ekvivalentní tloušťky olova pro stínící materiály/pomůcky	3

7	Dávková studie na pacientech za použití indikátoru součinu kermy a plochy (DAP metr) a za použití TLD, příprava formulářů, porovnání s DRÚ
7.1	Měření za použití DAP-metru (skiagrafie, skiaskopie)	2 x skiagrafie, 2 x skiaskopie
7.2	Měření za použití TLD (skiagrafie, skiaskopie, CT)	1 x skiagrafie, 1 x skiaskopie, 2 x CT
7.3	Porovnání hodnot naměřených různými metodami a jejich srovnání s DRÚ	2
8	Stanovení orgánových dávek a efektivní dávky z provedené dávkové studie za použití výpočetních programů nebo tabelovaných konverzních koeficientů
8.1	Stanovení efektivní dávky a orgánových dávek - skiagrafie, skiaskopie	6
8.2	Stanovení efektivní dávky a orgánových dávek - CT vyšetření	2
9	Zajištění kvality řetězce pro zpracování a odečítání filmů (vyvolávací automat, temná komora, zesilovací folie, negatoskop)
9.1	Výběr měřidel a pomůcek	1
9.2	Vlastní měření	3
9.3	Zpracování protokolů, opatření k nápravě zjištěných závad	3
10	Optimalizace vyvolávacího procesu
10.1	Senzitometrická křivka a její závislost na parametrech vyvolávacího procesu	1 x skiagrafie, 1 x mamografie
10.2	Index citlivosti, index kontrastu, střední gradient	1 x skiagrafie, 1 x mamografie
10.3	Optimalizace vyvolávacího procesu	3
11	Zajištění kvality digitálního zobrazovacího procesu
11.1	Systémy nepřímé digitalizace	5
11.2	Systémy přímé digitalizace	5 (není povinné)
12	Vlastnosti generátorů vysokého napětí a rentgenek
12.1	Typy generátorů a jejich charakteristiky; emisní, zatěžovací a tepelné charakteristiky rentgenky	1
12.2	Určení bezpečného rozsahu expozičních parametrů s přihlédnutím k vlastnostem generátoru a rentgenky	3
13	Periodické zkoušky provozní stálosti - skiagrafický přístroj
13.1	Výběr měřidel a pomůcek	1
13.2	Vlastní měření	5

13.3	Zpracování protokolů, opatření k nápravě zjištěných závad	5
13.4	Modifikace zkoušek pro digitální zobrazovací řetězec	1
14	Periodické zkoušky provozní stálosti - skiaskopický přístroj
14.1	Výběr měřidel a pomůcek	1
14.2	Vlastní měření	5
14.3	Zpracování protokolů, opatření k nápravě zjištěných závad	5
15	Periodické zkoušky provozní stálosti - mamografický přístroj
15.1	Výběr měřidel a pomůcek	1
15.2	Vlastní měření	5
15.3	Zpracování protokolů, opatření k nápravě zjištěných závad	5
15.4	Modifikace zkoušek pro digitální zobrazovací řetězec	1
16	Periodické zkoušky provozní stálosti - konvenční tomografie
16.1	Výběr měřidel a pomůcek	1
16.2	Vlastní měření	3
16.3	Zpracování protokolů, opatření k nápravě zjištěných závad	3
17	Periodické zkoušky provozní stálosti - výpočetní tomografie
17.1	Výběr měřidel a pomůcek	1
17.2	Vlastní měření	5
17.3	Zpracování protokolů, opatření k nápravě zjištěných závad	5
18	Periodické zkoušky provozní stálosti - zubní rentgen (intra- i extraorální)
18.1	Výběr měřidel a pomůcek	1
18.2	Vlastní měření	5
18.3	Zpracování protokolů, opatření k nápravě zjištěných závad	5
18.4	Modifikace zkoušek pro digitální zobrazovací řetězec	1
19	Periodické zkoušky provozní stálosti - DSA
19.1	Výběr měřidel a pomůcek	1
19.2	Vlastní měření	5
19.3	Zpracování protokolů, opatření k nápravě zjištěných závad	5
20	Výpočet stínění
20.1	Orientační výpočet stínění vyšetřovny s rtg svazky o různé kvalitě	1

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU KLINICKÁ SOUDNÍ TOXIKOLOGIE

PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

Klinický bioanalytik pro soudní toxikologii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterými se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru soudní toxikologie je získání odborné a specializované způsobilosti k výkonu povolání klinického bioanalytika pro soudní toxikologii osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti laboratorní diagnostiky i oblasti medicínsko- a trestně-právní, umožňujících samostatnou specializovanou činnost v oboru. Za výkon povolání klinického bioanalytika pro soudní toxikologii se považuje činnost podle §26 zákona č. 96/2004 Sb. a §127 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru soudní toxikologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách.

2.2. Průběžné podmínky

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době nebo externí průpravy při zkrácené době praktické zdravotnické činnosti nejvýše na polovinu stanovené týdenní pracovní doby při zachování úrovně průpravy.

Do doby získání specializované způsobilosti pracuje odborný pracovník ve zdravotnickém zařízení pod odborným dohledem, přičemž prvních šest měsíců pod přímým vedením pracovníka způsobilého k výkonu příslušného povolání bez odborného dohledu.

Podmínkou pro získání specializace v oboru soudní toxikologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

2.2.1. Povinná praxe v klinické toxikologii - 24 měsíců

Praxe ve specializované laboratoři (akreditované pro specializační vzdělávání) pracoviště soudního lékařství, příp. klinické toxikologie, biochemie, pracovního lékařství, ochrany veřejného zdraví, farmaceutické analýzy ap., kde jsou nevýběrově prováděna toxikologická vyšetření biologického (ev. i nebiologického) materiálu.

V rámci praxe v klinické toxikologii je nutno absolvovat:

a) povinný všeobecný modul - 6 měsíců

Laboratorní praxe pod přímým vedením pracovníka s příslušnou specializací a absolvování jednotlivých povinných kurzů zaměřených na obecnou problematiku zdravotnického povolání a na práci s biologickým materiálem

povinný kurz - Neodkladná první pomoc	2 dny	4 kredity
povinný seminář - Základy zdravotnické legislativy	1 den	2 kredity

b) výběrový všeobecný modul - 6 měsíců

laboratorní praxe pod odborným dohledem pracovníka s příslušnou specializací a absolvování vybraných kurzů zaměřených na seznámení se s přehlednými poznatky z jednotlivých laboratorních oborů, včetně spektra jejich vyšetření a používaných vyšetřovacích postupů

c) povinný odborný toxikologický modul - 12 měsíců

laboratorní praxe pod odborným dohledem školitele s příslušnou specializovanou způsobilostí

účast na vzdělávacích akcích:

povinná odborná stáž na specializovaném toxikologickém pracovišti pro specializační vzdělávání	3 dny	6 kreditů
povinný kurz v klinické toxikologii na akreditovaném pracovišti	2 dny	4 kredity

doporučené odborné akce akreditovaných pracovišť (IPVZ, LF) nebo jiné obdobné akreditované vzdělávací akce (ČLS JEP, KVVOPZ aj.).

Znalosti uchazečů budou po ukončení modulu prověřeny testem a zhodnoceny příslušným školitelem, odborníkem se specializací v soudní toxikologii v rámci povinného kurzu na akreditovaném pracovišti pro specializační vzdělávání.

2.2.2. Vlastní specializovaný výcvik v soudní toxikologii - 36 měsíců

a) povinná praxe ve specializované akreditované laboratoři soudnělékařského pracoviště, akreditované pro specializační vzdělávání pod odborným dohledem školitele se specializací v soudní toxikologii.

účast na vzdělávacích akcích:

povinná specializační stáž v soudní toxikologii na akreditovaném pracovišti, s možností využití i krátkodobých stáží v jiných specializovaných laboratořích soudní toxikologie s odlišným přístrojovým vybavením nebo spektrem vyšetření, příp. i v zahraničí celkem minimálně	3 týdny	30 kreditů
povinný Specializační kurz v soudní toxikologii na akreditovaném pracovišti	1 týden	10 kreditů

doporučené odborné akce pořádané akreditovanými pracovišti (IPVZ, LF) nebo jiné obdobné akreditované vzdělávací akce (ČLS JEP, KVVOPZ)

b) Doporučená praxe:

Cílené doplnění znalostí a dovedností podle nabídek příbuzných oborů v rámci výběrového všeobecného modulu.

2.3. Výstupní podmínky

3. Obsah specializačního vzdělávání

3.1. Znalosti a dovednosti osvojené v průběhu specializačního vzdělávání

3.1.1. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, požadované výkony prokazatelné na konci povinné praxe v klinické toxikologii

3.1.1.1. modul všeobecný

Organizace a řízení zdravotní péče. Etika zdravotnického povolání. Povinná mlčenlivost. Zdravotnická dokumentace. Spolupráce s lékaři a pacienty

Zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s biologickým materiálem

Zásady práce s látkami nebezpečnými a zdraví škodlivými

Zásady první pomoci

Přehledné poznatky o jednotlivých laboratorních oborech ve zdravotnictví

Všeobecné principy vyšetřovacích metod a přístrojové techniky využívané v jednotlivých laboratorních oborech

Etické a legislativní aspekty práce s biologickým materiálem. Druhy a odběry materiálu. Transport, identifikace, zpracování a uchovávání vzorků

Využití počítačových systémů a statistických metod při práci a vyhodnocování výsledků; posuzování spolehlivosti výsledků při kvalitativní i kvantitativní analýze

Zásady správné laboratorní praxe. Vedení dokumentace, archivace dat. Management (řízení, ekonomika, informatika) laboratoře. Interní a externí kontrola kvality

Zásady výzkumné činnosti. Publikace a aplikace výsledků v praxi

3.1.1.2. modul toxikologický

a) teoretické znalosti

Základní toxikologické pojmy a definice; přehled o jednotlivých typech jedů, způsoby jejich pronikání do organismu. Biotransformace. Vzájemná analytická a biologická interakce jedů

Orientační znalost příznaků u nejčastěji se vyskytujících otrav jedy anorganickými i organickými

Identifikace, uchovávání a zpracování biologického materiálu pro toxikologické vyšetření

b) praktické dovednosti

Provedení kvalitativní a kvantitativní toxikologické analýzy biologického materiálu pomocí dostupné přístrojové techniky

Modifikace používaných izolačních a analytických metod, event. zavádění nových metod v souladu s rozvíjejícími se poznatky současné vědy a techniky

Vnitřní a vnější kontrola toxikologického vyšetření. Vedení dokumentace. Správná laboratorní praxe v toxikologické laboratoři

c) požadované výkony v průběhu praxe v klinické toxikologii

Provedení alespoň 100 nevýběrových toxikologických vyšetření biologického materiálu na přítomnost toxikologicky významných látek, s jejich případnou kvantifikací

Splnění požadavků praxe v klinické toxikologii je předpokladem pro pokračování ve specializovaném výcviku v soudní toxikologii a opravňuje provádět diagnostická vyšetření v oblasti klinické toxikologie a/nebo jednoduchá thanatotoxikologická vyšetření při podezření na letální intoxikaci v případě provedení pitvy do 24 hod. od úmrtí v rámci toxikologické laboratoře soudnělékařského pracoviště nebo diagnostická vyšetření v oblasti klinické toxikologie v rámci jiných laboratorních oborů (biochemie, pracovní lékařství, ochrana veřejného zdraví ap.)

3.1.2. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů prokazatelných na konci specializovaného výcviku v soudní toxikologii

a) teoretické znalosti

Koncepce oboru soudní lékařství a z ní vyplývající náplň činnosti na úseku soudní toxikologie; organizace a úkoly soudnělékařské a soudnětoxikologické služby

Základní soudnětoxikologické pojmy a definice potřebné pro průkaz otravy nebo ovlivnění toxikologicky významnou látkou; klasifikace jedů a otrav z různých hledisek. Způsoby vnikání a aplikace jedu do organismu, jeho chování a působení - toxikokinetika a dynamika, biotransformace. Orientační znalost klinických příznaků a pitevních nálezů u nejčastěji se vyskytujících otrav jedy anorganickými i organickými

Thanatotoxikologie; kvalitativní a kvantitativní změny jedů a vzájemná interakce jedů a interference i v souvislosti s posmrtnými změnami

Znalost základních thanatochemických vyšetření užívaných v soudnělékařské praxi

Zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci s biologickým materiálem v různém stadiu posmrtných změn, jedy a rozpouštědly, omamnými a psychotropními látkami. Dokumentace, legislativa

Všeobecné principy analytických metod a přístrojové techniky využívané v soudně-toxikologické praxi; požadavky a komplexní posouzení použitelnosti a vhodnosti izolační a analytické metody s ohledem na vlastnosti vyšetřovaného materiálu a požadovaný druh vyšetření

Volba, uchovávání a zpracovávání biologického materiálu odebraného u živých i zemřelých osob podle účelu analýzy. Volba vhodného analytického postupu a interpretace nálezu pro využití výsledku ve zdravotnictví a v oblasti právní

Zásady správné laboratorní práce v soudnětoxikologické laboratoři; interní a externí kontrola kvality. Dokumentace. Zabezpečení a uchovávání biologického materiálu

Metodické možnosti v postupech systematické toxikologické analýzy pro neznámé noxy

Problematika zneužívaných látek (alkoholová i nealkoholová toxikomanie, dopping). Legislativa

Zásady spolupráce soudního toxikologa a soudního lékaře při hodnocení a medicínské interpretaci toxikologického vyšetření. Spolupráce s odborníky příbuzných oborů

Znalost základních poznatků z medicínsko-právního minima; základní znalost zákonných norem v oblasti trestního a občanského práva souvisejících se soudnělékařskou a soudnětoxikologickou činností, zejména s problematikou alkoholové a nealkoholové toxikomanie

Znalecká činnost - znalecký posudek a odborné vyjádření; toxikolog jako znalec, svědek. Spolupráce s orgány činnými v trestním řízení

b) praktické dovednosti

Provedení kvalitativní a kvantitativní analýzy biologického materiálu odebraného u živých osob nebo při pitvě, včetně materiálu změněného posmrtnými procesy, pomocí dostupné přístrojové techniky

Důkaz a stanovení toxikologicky významných anorganických kovů a nekovů; průkaz COHb, MetHb, HbS, kyanidů, plynů

Základní nekrochemická vyšetření

Problematika stanovení etanolu v biologickém materiálu; posuzování ovlivnění organismu. Výpočty

Izolace, identifikace a stanovení toxikologicky významných těkavých organických látek a jejich metabolitů

Systematický průkaz léčiv a jiných extraktivních látek - izolace, záchyt, identifikace, stanovení; využívané analytické metody. Postupy při vyšetřování materiálu při podezření na přítomnost zneužívaných látek (toxikomanie, dopping) toxikologicky významné rostliny, houby, živočichové; potravinové jedy. Možnosti toxikologického vyšetřování

Vyšetření předmětů laboratorního zkoumání (stop), zajištěných v místě úmrtí nebo trestného činu.

Modifikace používaných izolačních a analytických metod, event. zavádění nových metod v souladu s rozvíjejícími se poznatky současné vědy a techniky.

Posouzení faktorů ovlivňujících správnost toxikologické analýzy (falešně negativní, pozitivní nález); provést interpretaci nálezů pro klinického lékaře, soudního lékaře, orgány činné v trestním řízení (souvislost nálezu se závěry ošetřujícího, pitvajícího lékaře; okolnostmi z místa činu).

Vedení dokumentace k toxikologickému vyšetření a poskytování dat pro statistické zpracování nálezů pomocí výpočetní techniky. Vypracování protokolu o provedeném vyšetření. Vypracování odborného a znaleckého posudku na základě provedené analýzy nebo na základě spisové dokumentace

Podání a obhájení znaleckého posudku při soudním jednání

c) požadované výkony

Provedení minimálně 200 nevýběrových toxikologických vyšetření biologického materiálu odebraného u živých i zemřelých osob, v různém stadiu posmrtných změn, na přítomnost toxikologicky významných látek (včetně jejich identifikace a případné kvantifikace) s následnou interpretací nálezu pro medicínské i právní účely

Vypracování alespoň 10 posudků z oblasti ovlivnění toxikologicky významnými látkami na základě spisové dokumentace

Opakovaná účast (alespoň 10, aktivní nebo pasivní) při soudním jednání s obhajobou znaleckého posudku z oboru soudní toxikologie

3.1.3. Všeobecné požadavky

Základní znalosti zdravotnické legislativy a systému zdravotní péče, znalost všeobecných i speciálních vyhlášek, nařízení a metodických pokynů v současné době platných pro tento obor.

Potřebná úroveň schopností komunikace.

Základní znalosti lékařské etiky, organizace zdravotnické služby a zásad zdravotnické ekonomiky.

Provozní a administrativní činnosti a management týmové práce, znalosti standardní dokumentace používané v oboru.

Základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

záznamy o absolvované praxi /konkrétních činnostech na pracovišti/ v průkazu odbornosti (logbooku) v pravidelných šestiměsíčních intervalech,

hodnocení po skončení jednotlivých absolvovaných modulů požadované praxe příslušnými školiteli,

hodnocení znalostí odborného toxikologického modulu a průběhu specializačního vzdělávání v soudní toxikologii.

b) Předpoklad k přístupu k atestační zkoušce

absolvování všeobecných modulů požadované povinné praxe, včetně zhodnocení v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování povinného toxikologického modulu, včetně kladného závěrečného hodnocení odborníkem se specializací v soudní toxikologii po prověření znalostí uchazeče na základě absolvovaného testu,

úspěšné absolvování specializovaného výcviku v soudní toxikologii, včetně jeho kladného zhodnocení školitelem,

absolvování povinných školicích akcí - záznam v průkazu odbornosti,

předložení seznamu výkonů potvrzený školitelem,

získání předepsaného počtu kreditů,

vypracování písemné práce (projektu), týkající se problematiky oboru soudní toxikologie.

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická	- řešení analytického problému z oblasti thanatotoxikologie nebo klinické toxikologie na základě předložených okolností případu, včetně interpretace nálezu pro medicínské nebo právní účely,
nebo
	- výpočet hladiny alkoholu v krvi dle údajů zadaných ve spisové dokumentaci
nebo
	- řešení toxikologického problému na základě spisové dokumentace
část teoretická	- 3 odborné otázky z obecné a speciální části oboru
	- obhajoba písemné práce na schválené téma.

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Odborník se specializací v oboru soudní toxikologie je schopen samostatně provádět kvalitativní i kvantitativní analýzu biologického materiálu, odebraného u živých i zemřelých osob a předmětů laboratorního zkoumání, se zaměřením na toxikologicky významné látky v rámci klinické a soudnělékařské diferenciální diagnostiky i v souvislosti s dopady v oblasti trestního a občanského práva nebo pojišťovnictví. Je schopen provádět toxikologická posuzování i na základě spisové dokumentace.

Je schopen zpracovat toxikologickou problematiku vědeckými metodami na úrovni nejnovějších poznatků, analyzovat výsledky práce a vyvodit z nich závěry nejen pro vlastní zkoumání a posuzování, ale zároveň i na základě svých aktuálních znalostí z oboru soudního lékařství (příp. jiných oborů příbuzných své vlastní činnosti) v úzké spolupráci s odborníky těchto oborů vypracovat odborné podklady pro účely medicínského, zejména soudnělékařského posuzování; např. při sledování problematiky sebevražednosti, alkoholové i nealkoholové toxikomanie, úrazovosti, náhlých úmrtí, chybách zdravotnické péče apod.

Na svěřeném úseku dokáže navrhovat a prosazovat opatření, která vyplývají z jeho funkčního zařazení, příp. jej i řídit. Při své činnosti dbá o dodržování bezpečnosti práce, provozního řádu a hygienicko-epidemiologického režimu, dodržování zásad správné laboratorní praxe, včetně kontroly laboratorní přístrojové techniky a vyhodnocováním případů jejího selhání a zajišťování vnitřní i mezilaboratorní kontroly kvality poskytovaných výsledků. Pracuje s informačními systémy, vede potřebnou dokumentaci, připravuje standardy vyšetření a doporučuje vhodné postupy odběru, transportu a uchovávání biologického materiálu pro ostatní zdravotnické pracovníky. Dbá i na racionální využívání svěřených prostředků.

Své teoretické znalosti a praktické zkušenosti je schopen předávat svým spolupracovníkům, případně odpovídat za jejich další vzdělávání. Může se podílet i na realizaci akreditovaných vzdělávacích programů, příp. vést specializační vzdělávání v oboru své specializace.

Dokáže výzkumně pracovat a uvádět do praxe nové laboratorní metody a diagnostické postupy, včetně provádění jejich validace. Poznatky z praxe i výzkumu umí prezentovat formou odborných sdělení nebo publikací.

Má základní vědomosti z oblasti medicinsko-právní problematiky a úkonů pro objektivizaci faktů v trestním a občanskoprávním řízení tak, aby dokázal vypracovat a obhájit znalecké posudky z úseku své činnosti pro zdravotnické orgány a organizace, orgány činné v trestním řízení i jiné instituce.

7. Seznam doporučené literatury

Odborné publikace

1. BALÍKOVÁ, M.: Forensní a klinická toxikologie. Laboratorní toxikologická vyšetření. Galén, 2004

2. BASELT, R.C., CRAVEY, R.H.: Disposition of Toxic Drugs and Chemicals in Man. Biomedical.Publ., Forster City, CA, 1995, 2002

3. BRINKMANN, B., MADEA, B.: Handbuch gerichtliche Medizin. Springer-Verlag, 2003

4. CURRY, A.S.: Advances in Forensic and Clinical Toxicology. CRS-Press Cleveland, 1972

5. DAUNDERER, M., WEGER, N.: Vergiftungen. Springer Vrl.,1982

6. DRUMMER, O.H., ODELL, M.: The Forensic Pharmacology of Druha of Abuse. Arnold Publ., 2001 7. DUCHOŇ, J. a kol.: Lékařská chemie a biochemie. Avicenum, 1985

8. FAITH, L., HELIA, O.: Léčivé látky a jejich metabolity v analýze. Osveta, 1987

9. HORÁKOVÁ, O. a kol.: Materia pharmaceutica 5. Osveta, 1987

10. KOKAVEC, M.: Soudní lékařství. Osveta, 1987

11. KOLEKTIV AUTORŮ: Expoziční testy v průmyslové toxikologii. Avicenum, 1980

12. KOLEKTIV AUTORŮ: Analytická interference léčiv v klinické biochemii. Kat. pedagogiky a didaktiky ILF Praha, 1988

13. KOLEKTIV AUTORŮ: Soudní lékařství. Grada, 1999

14. KRAML, J.: Mezinárodní soustava jednotek SI ve zdravotnictví. Avicenum, 1982

15. KUNDA, ST. a kol.: Klinika alkoholizmu. Osveta, 1988

16. KŮRKA, A., PFLEGER, V.: Jedovatí živočichové. Academia, 1984

17. LINDNER, E.: Toxikologie der Nahrungsmittel. G. Thieme-Vrl., 1974

18. LiJLLMANN, H., MOHR, K., WEHLING, M.: Farmakologie a toxikologie. Grada, 2002

19. MOFFAT, A.C.: Clarke´s Isolation and Identification of Drugs. The Pharmaceutical Press London, 1986, 2003

20. MiJLLER, B.: Gerichtliche Medizin. Springer-Vrl., 1975

21. MLLLER, R.K.: Toxicological Analysis. 2.vyd., Molina Press Leipzig, 1995

22. MARHOLD, J.: Přehled průmyslové toxikologie. Avicenum, 1986

23. PITR, K.: Lékařské vyšetřování a posuzování alkoholického ovlivnění. KÚNZ OZV Plzeň, 1987

24. RIEDL, O., VONDRÁČEK, V.: Klinická toxikologie. Avicenum, 1980

25. SKÁLA, J.: Alkohol a jiné drogy: abúzus a závislost. Avicenum, 1986

26. SKÁLA, J. a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách. Avicenum, 1987

27. STEPHAN ,U., ELSTNER, P., MiJLLER, R.K.: BI-Lexikon Toxikologie. VEB Bibliographisches Institut Leipzig, 1987

28. STOLÍNOVÁ, J., MACH, J.: Právní odpovědnost v medicíně. Galén 1998

29. SUNSHINE, I.: Methodologie for Analytical Toxicology. CRC Press,1975

30. SCHWERD, W.: Rechtsmedizin. Deutscher Aertzte Vrlg, Koeln, 1992

31. TESAŘ, J.: Soudní lékařství. Avicenum, 1985

32. VEČERKOVÁ, J.: Postupy při záchytu a identifikaci léčiv. SPN Praha, 1983

33. WANKE, K., TÁSCHNER, K.L.: Rauschmittel. Enke-Vrl. Stuttgart, 1985

34. WENKE, M., MRÁZ, M., HYNIE, S.: Farmakologie. Avicenum, 1983

35. WONG, S.H.Y., SUNSHINE, I.: Handbook of Analytical Therapeutic Drug Monitoring and Toxikology. CRC Press Inc., 1997

Odborné časopisy

Archiv fur Toxikologie

Blutalkohol

Čs. patologie a Soudní lékařství

Forensic Science International

Kriminalistika

Rechtsmedizin

The American Journal of Forensic Science

The American Journal of Forensic Medicine and Pathology

V oblasti medicínsko- a trestně-právní zejména:

Sbírky zákonů

Věstníky Ministerstva spravedlnosti ČR Věstníky Ministerstva zdravotnictví ČR

Předpokládá se aktuální průběžné sledování novější literatury.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU

FIXNÍ A SNÍMATELNÉ NÁHRADY

Zubní technik pro fixní a snímatelné náhrady

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem celého vzdělávacího programu je zlepšovat dovednosti a kompetence zubního technika po odborném vzdělání a praxi se záměrem zdokonalit kvalitu a přístup k celoživotnímu osvojování znalostí a schopností s důrazem na vyšší adaptabilitu absolventů na technologické a organizační změny v zubní laboratoři.

Zdůraznit také význam a posílit úlohu specializačního vzdělávání v procesu inovací se záměrem zvyšovat konkurenceschopnost na základě vyšší kvality a množství specifických řešení defektů chrupu. Rozvíjet bohatou laboratorní praxi prostřednictvím zlepšování spolupráce se zubním lékařem.

Cílem specializační přípravy vzhledem k dalšímu vývoji v zubní protetice je získání a prohloubení potřebných teoretických znalostí a zejména praktických dovedností v oblasti zhotovování fixních, snímatelných náhrad a kombinovaných náhrad, využívání nových technologií, informačních a komunikačních zdrojů. Studium umožní současně specializaci pro oba úseky práce, které jsou dosud v praxi vykonávány zubními techniky odděleně. Společné zaměření bude pro praxi přínosem, protože zhotovování určitých druhů zubních náhrad vyžaduje další znalosti a umožní zubnímu technikovi více rozšířit praktické dovednosti a jeho uplatnění v praxi. Absolvent bude schopen zhotovovat a opravovat zubní náhrady vyžadující náročné technologické postupy. Zubní technik se získanou specializovanou způsobilostí bude schopen také organizovat, metodicky řídit a odborně vést privátní nebo státní zubní laboratoř.

Zubní technik bude provádět všechny činnosti související s oborem specializace podle §82 a §84 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oblasti zhotovování fixních a snímatelných náhrad v zubní laboratoři je:

úspěšné ukončení kvalifikačního studia, kterým se získává odborná způsobilost zubního technika

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

Účastník studia musí:

splnit stanovený počet vyučovacích hodin všech povinných modulů studijního specializačního programu (lze započíst pouze 15% omluvené absence)

prokázat písemnou nebo ústní formou schopnost souhrnně formulovat poznatky získané v jednotlivých etapách modulového systému specializačního studia a schopnost aplikovat znalosti v praktických zadáních

absolvovat pod vedením školitele odbornou praxi v délce nejméně 2 týdnů v rámci akreditovaného pracoviště

splnit požadavky stanovené vzdělávacím programem a určené vedoucím studia v rámci vlastního pracoviště v délce 6 týdnů

získat počet kreditů určených vzdělávacím programem

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou skládající se z části praktické a teoretické dle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

K vykonání atestační zkoušky se účastník může přihlásit za předpokladu, že:

absolvoval povinné moduly vzdělávacího programu

získal stanovený počet kreditů

splnil odbornou praxi ve stanoveném rozsahu

Podmínkou ukončení specializačního vzdělávacího programu před závěrečnou zkouškou není absolvování počtu týdnů, ale získání předepsaného počtu kreditů za povinné moduly, absolvování odborné praxe, splnění zadaných úkolů a složení předepsaných zkoušek do doby dané maximální možnou délkou specializačního vzdělávání.

Účastník získá specializovanou způsobilost zubní technik pro fixní a snímatelné náhrady podle Nařízení vlády č. 463/2004 Sb., §82, §84 Vyhlášky č. 424/2004 Sb.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oboru zubní technik pro fixní a snímatelné náhrady je stanovena na 36 měsíců, lze ji prodloužit či zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Poměr teorie a praxe má každý modul stanoven individuálně. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické části, z toho zahrnuje minimálně 50 % praktické přípravy.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti v oboru zubní technik pro fixní a snímatelné náhrady představuje formu celoživotního vzdělávání při výkonu povolání a obsahuje:

teoretickou výuku poskytující prohloubení vědomostí z vědních oborů, s jejichž základy byl student seznámen v rámci kvalifikačního studia a seznamuje účastníky vzdělávacího programu s novými teoretickými a praktickými poznatky nutnými pro zvládnutí dovedností se zaměřením na zhotovování fixních a snímatelných náhrad.

praktickou výuku se zaměřením na dodržování správných technologických postupů a kvalitu zhotovovaných zubních náhrad, získání a fixaci nových pracovních postupů v zubní laboratoři.

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní, odborný a moduly speciální. Moduly jsou povinné.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Organizace a provoz zubní laboratoře

Cíl: Připravit zubního technika na funkci a provoz privátní i státní zubní laboratoře, komunikaci v léčebném týmu a seznámit s aktuálními legislativními normami a vybranými kapitolami veřejného zdravotnictví. Z důvodu zhotovování zdravotnických prostředků v zubní laboratoři i s funkcí a úkoly autorizovaného pracoviště pro posuzování shody v ČR a výzkumnými úkoly v zubním lékařství. Tematické celky základního modulu se vztahují také k vybraným kapitolám z psychologie, pedagogiky a andragogiky.

Vědomosti:

znát Etický kodex zdravotnického pracovníka

znát zásady první pomoci

znát základy platné legislativy

znát management a ekonomiku zubní laboratoře

znát zásady zvyšování kvality a standardy zhotovování zdravotnických prostředků a péče v zubním lékařství

znát a dodržovat zásady ochrany a bezpečnosti zdraví při práci v zubních laboratořích

znát vybranou problematiku z pedagogiky a andragogiky

znát výzkumné záměry v zubním lékařství

znát základy krizového managementu

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

vytvořit a zajistit vznik nestátního zdravotnického zařízení

organizovat a odborně vést zhotovování zubních náhrad

komunikovat se zubním lékařem v rámci nabídky zhotovování kvalitních zubních náhrad při alternativních způsobech řešení a s ohledem na finanční možnosti pacienta

vypracovávat standardy kvality

podílet se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Zubní lékařství a zubní protetika

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti pro fixní a snímatelné náhrady má jeden povinný odborný modul.

Cíl: Získat přehled možností rekonstrukčních úkolů zubní protetiky, materiálů a širší znalosti nutné pro zhotovování zubních náhrad podle nejnovějších poznatků vědy a výzkumu.

Vědomosti:

znát materiály používané pro jednotlivé pracovní postupy při zhotovování zubních náhrad

znát možnosti řešení pro jednotlivé indikace zubních náhrad

Dovednosti:

používat paralelometr

používat artikulátor a čelistní oblouk při zhotovování jednotlivých druhů zubních náhrad

další dovednosti související se zhotovováním fixních a snímatelných náhrad získá studující až po absolvování speciálních modulů a odborné praxe přímo s nimi související

Činnosti:

pracovat s paralelometrem

stanovit mezičelistní vztahy pomocí registrátu čelistního oblouku

používat artikulátor

Zhotovené výrobní fáze a výrobky:

pracovní modely (Pin Systém, Model Systém 2000, repoziční destička, Master Pin Systém)	10 x
inlay kořenová nepřímá	10 x
korunka plášťová celokovová	15 x
korunka plášťová fazetovaná kompozitním plastem	8 x
korunka plášťová fazetovaná plastem Superpont C+B	8 x
korunka fasetovaná - metalokeramika	10 x
fixní můstek ve frontálním úseku	2 x
fixní můstek v laterálním úseku	4 x
částečná snímatelná náhrada s jednoduchými ret. prvky	3 x
částečná snímatelná náhrada s litými prvky	3 x
skeletová náhrada	2 x
celkové snímatelné náhrady pro obě čelisti	2 x
celková snímatelná náhrada pro jednu čelist	2 x
opravy snímatelných náhrad	10 x

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Povinné speciální moduly:

4.3.1. Speciální modul

Náhrady z dentálních keramik

Cíl: Získat teoretické znalosti a praktické dovednosti pro zhotovení náhrad z dentálních keramik.

Vědomosti:

znát druhy keramických systémů

znát náhrady z dentálních keramik kotvené na implantáty

znát indikační možnosti bezkovové keramiky, její vlastnosti a zpracování

znát vhodné slitiny pro napalování dentální keramiky

Dovednosti:

zhotovit fixní náhrady z dentálních keramik

Činnosti:

zpracovávat keramickou hmotu dle stanoveného pracovního postupu

dbát na estetické, funkční, fonační a hygienické zásady zhotovované náhrady

Zhotovené zubní náhrady:

fixní náhrada z dentální keramiky

4.3.2. Speciální modul

Kombinované náhrady kotvené attachmenty

Cíl: Získat teoretické znalosti a praktické dovednosti pro fixní a snímatelné náhrady kotvené nesponovým systémem. Využití frézování nebo prefabrikovaných kotevních prvků pro kombinovanou práci.

Vědomosti:

znát možnosti řešení pro jednotlivé indikace

znát druhy attachmentů, jejich funkci a zásady umístění v náhradě

Dovednosti:

dbát na přesné zpracování používaných materiálů

dodržet přesně pracovní postup, aby kombinovaná náhrada byla zhotovena v požadované kvalitě

Činnosti:

ovládat pracovní postup

znát úskalí jednotlivých fází

používat paralelometr

frézovat ve vosku a v kovu

Zhotovené zubní náhrady:

kombinovaná náhrada v dolní čelisti kotvená zásuvnými spoji

4.3.3. Speciální modul

Snímatelné náhrady

Cíl: Získat teoretické znalosti a praktické dovednosti pro zhotovení snímatelných náhrad pro všechny defekty chrupu včetně indikací na implantáty.

Vědomosti:

znát druhy snímatelných náhrad

znát různé způsoby zhotovení z hlediska použitých materiálů a zhotovení stabilizačně retenčních prvků

znát zhotovení částečných a celkových náhrad v případě normookluze

znát zhotovení částečných a celkových náhrad v případě čelistní anomálie

znát zhotovení hybridní náhrady

Dovednosti:

používat paralelometr

používat artikulátor

zhotovit snímatelnou náhradu

zhotovit kombinovanou náhradu

Činnosti:

zhotovit celkové a částečné snímatelné náhrady

zhotovit skeletové náhrady

zhotovit hybridní náhrady

Zhotovené zubní náhrady:

celkové snímatelné náhrady

skeletová náhrada

hybridní náhrada

5. Formy specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti je uskutečňován kombinovanou formou v blocích, které odpovídají délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být však úroveň této průpravy nižší (počet teoretických a praktických hodin musí být zachován v předepsaném rozsahu).

6. Charakteristika činnosti

Absolvent vzdělávacího programu v oboru zubní technik se získanou specializovanou způsobilostí pro fixní a snímatelné náhrady bude připraven pro samostatnou i týmovou práci v zubní laboratoři se zaměřením na speciální druhy zubních náhrad fixní a snímatelné protetiky, které odpovídají požadavkům specializované způsobilosti podle §82 a §84 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

Absolvent po dokončení studia bude zejména:

zhotovovat zubní náhrady z keramických hmot, kombinované náhrady kotvené různými druhy attachmentů a snímatelné náhrady

zhotovovat druhy zubních náhrad, které vyžadují náročné technologické postupy, velkou přesnost a komunikaci s lékařem

používat k tomu určené přístroje a dodržovat přesné zpracování všech použitých materiálů

zajistit provoz nestátního zdravotnického zařízení

koordinovat a metodicky vést zubní techniky v zubní laboratoři

hodnotit kvalitu zhotovených zubních náhrad

připravovat standardy specializovaných postupů v rozsahu své způsobilosti

vést specializační vzdělávání v oboru své specializace

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe musí být zajištěna v rámci akreditované zubní laboratoře, kde materiální vybavení odpovídá zákonným normám (§46 zákona č. 96/2004 Sb.)

Personální zabezpečení musí být zajištěno zubními techniky pracujícími bez odborného dohledu se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace (tedy na fixní a na snímatelné náhrady) a způsobilostí pedagogickou v souladu s platnými právními předpisy (za pedagogickou způsobilost se považuje i úspěšné absolvování kurzu s akreditací MŠMT). Specializační vzdělávání upravuje §56 - §60 Zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik v zubních laboratořích.

9. Doporučená literatura

ANDRIK, P. Stomatoprotetická terapeutická riešenia. Martin: Osveta, 1986.

BÍLKOVÁ, A. , ŠEBESTOVÁ, V. I. Malý anglický výkladový slovník odborných termínů pro potřeby oboru zubní technik. II. Stomatologický slovník česko-anglický a anglicko-český. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 2000. 129 s. ISBN 80-7013-318-x

BITTNER, J. Protetická technologie. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 1989. 148 s. ISBN80-7013-013-x

BITTNER, J. , SEDLÁČEK, J. Technologie pro zubní laboranty. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1979. 274 s.

BITTNER, J., VACEK, M., NOVÁK, J. Stomatologické protézy I., II. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1982. 211 s.

CAESAR, H. H. Stomatologická protetika pre zubných technikov. 1. vyd. Martin: Osveta, 1997. 636 s. ISBN 80-217-0481-0

DOSTÁLOVÁ, T. Fixní a snímatelná protetika. 1. vyd. Praha:Grada 2004. 220s. ISBN 80-247-0655-5

HOHMANN, A. Konstrukce částečných snímatelných náhrad. 1. vyd. Praha: Grada, 1994. 188 s. ISBN 807169-217-4

KLEPÁČEK, I. , MAZÁNEK, J. Stomatologická anatomie. Praha: Grada 1999.

KOMRSKA, J. Materiály pro protetickou technologii. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 1991. 121 s. ISBN 80-7013-100-4

KRŇOULOVÁ, J. , HUBÁLKOVÁ, H. Fixní zubní náhrady. Praha: Quintessenz 2002. 176 s. ISBN 80-902118-9-5

KUFNER, J. , URBAN, F. Chirurgie čelistních a obličejových anomálií. Praha: Avicenum, 1981.

KUMBÁLEK, K. Zdravotnická technika. Praha: Avicenum, 1985.

LAMB, D. J. Celková náhrada moderní postupy při ošetření pacienta. Praha: Quintessenz, 1995. 160 s. ISBN 80-901024-7-6

MacENTEE, I. M. Celková náhrada. 1. vyd. Praha: Quintessenz, 2001. 143 s. ISBN 978-80-902118-6-5

POKORNÝ, J. Základní problematika paralelometrů a jejich využití v protetické stomatologii. 3. uprav. vyd. Brno: IDV PZ, 1997. 173 s. ISBN 80-7013-249-3

POKORNÝ, J. Základy frézovací techniky. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 1996. 63 s. ISBN 80-7013-229-9

PREISKEL, H. W. Zásuvné spoje v klinické praxi. Praha: Quintessenz, 1995. 168 s. ISBN 80-901024-5-x

STRATTON, Rusel J. , WIEBELT, Frank J. Atlas zhotovení částečných snímatelných náhrad. 1. české vyd. Praha: Quintessenz, 1994. 312 s. ISBN 80-901024-4-1

TVRDOŇ, M. at all. Protetická stomatológia. Bratislava: Science, 2001.

VACEK, M. , BITTNER, J. Gnatologie. Praha: Avicenum, 1986. VACEK, M. at all. Stomatologické materiály. Praha: Avicenum 1980.

VALÁŠKOVÁ, E. Modelovací materiály. Zubní technik, 2000, č. 1, s. 11-20.

VALÁŠKOVÁ, E. Titan. Zubní technik, 2001, č. 1, s. 26.

VALÁŠKOVÁ, E. Vinylsiloxanové otiskovací hmoty. Zubní technik, 2000, č. 4, s. 10.

VELKOVÁ, A. Problematika dětské stomatologie pro potřeby SZP. 2. přeprac. vyd. Brno: IDV PZ, 1982. 72 s. ISBN 80-7013-113-6

VOLDŘICH, M. Stomatologická protetika. Praha: SZdN, 1969. 699 s.

ZICHA, A. Částečné snímatelné náhrady. 1. vyd. Praha: UK 1997. 53 s. ISBN 80-7184-638-4

ZICHA, A. Stomatologie. Vybrané kapitoly pro zubní techniky. 1. vyd. Praha: UK 1998.

Doporučené odborné časopisy:

ZUBNÍ TECHNIK změna názvu na STOMATEAM, dostupné z www: http://www.stomateam.cz

QUINTESSENZ ISSN 1210-017X

QUINTESSENZ - ZUBNÍ LABORATOŘ

PROGRESDENT

a další.

Tabulka č. 1

§84 ZUBNÍ TECHNIK PRO FIXNÍ A SNÍMATELNÉ NÁHRADY
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Organizace a provoz zubní laboratoře	P	1 týden - T 1 týden - T sem. práce	20
Odborný modul 4.2	Zubní lékařství a zubní protetika	P	1 týden - T 1 týden - T sem. práce	20
	Praxe - 1. část	P	4 týdny - Pr.	20
2. ročník
	Praxe - 2. část	P	2 týdny - Pr.	10
Speciální modul 4.3.1	Náhrady z dentálních keramik	P	3 dny - T	6
Speciální modul 4.3.2	Kombinované náhrady kotvené attachmenty	P	4 dny - T	8
Speciální modul 4.3.3	Snímatelné náhrady	P	3 dny - T	6
	Písemné závěrečné práce ke spec. modulům	P	2 týdny - T	20
Odborná praxe na akrt. pracovišti	Zaměř. ke speciálním modulům (3 + 4 + 3 dny)	P	2 týdny	10
Celkem				120 kreditů

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T- teorie, Pr.- praxe

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU ORTODONCIE

Zubní technik pro ortodoncii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Zdůraznit také význam a posílit úlohu specializačního vzdělávání v procesu inovací se záměrem zvyšovat konkurenceschopnost na základě vyšší kvality a množství specifických řešení ortodontických a léčebných pomůcek. Rozvíjet bohatou laboratorní praxi prostřednictvím zlepšování spolupráce se zubním lékařem, specialistou v oboru ortodoncie.

Cílem specializačního vzdělávání je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti zhotovování mnoha modifikací ortodontických pomůcek, využívání nových technologií, informačních a komunikačních zdrojů. Vzdělávací program navazuje ucelenou formou na seznámení studujícího s oborem ortodoncie v průběhu kvalifikačního vzdělání a velmi podstatně prohlubuje teoretické znalosti a zejména umožňuje získání praktických dovedností. Rozšiřuje uplatnění zubního technika pro specializovanou činnost v rámci prevence a terapie ortodontickými pomůckami zhotovovanými v kompetenci zubního technika v zubní laboratoři. Zubní technik se získanou specializovanou způsobilostí bude schopen také organizovat, metodicky řídit a odborně vést privátní nebo státní zubní laboratoř.

Zubní technik bude provádět všechny činnosti související s oborem specializace podle §82 a §83 Vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti pro ortodoncii v zubní laboratoři je:

úspěšné ukončení kvalifikačního studia, kterým se získává odborná způsobilost zubního technika

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

Účastník studia musí:

splnit stanovený počet vyučovacích hodin všech povinných modulů studijního specializačního programu (lze započíst pouze 15 % omluvené absence)

absolvovat pod vedením školitele odbornou praxi v délce nejméně 2 týdnů v rámci akreditovaného pracoviště

splnit požadavky stanovené vzdělávacím programem a určené vedoucím studia v rámci vlastního pracoviště v délce 6 týdnů

získat počet kreditů určených vzdělávacím programem

2.3. Výstupní podmínky

K vykonání atestační zkoušky se účastník může přihlásit za předpokladu, že:

absolvoval povinné moduly vzdělávacího programu

získal stanovený počet kreditů

splnil odbornou praxi ve stanoveném rozsahu

Podmínkou ukončení specializačního studia není absolvování stanoveného počtu týdnů, ale získání předepsaného počtu kreditů za povinné moduly, absolvování odborné praxe a splnění zadaných úkolů a složení předepsaných zkoušek do doby dané maximální možnou délkou specializačního vzdělávání.

Účastník získá specializovanou způsobilost v oboru zubní technik pro ortodontii podle Nařízení vlády č. 463/2004 Sb., §82, §83 Vyhlášky č. 424/2004 Sb.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oboru zubní technik pro ortodoncii je stanovena na 36 měsíců, lze ji prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. Poměr teorie a praxe má každý modul stanoven individuálně. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické části, z toho zahrnuje minimálně 50 % praktické přípravy.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti v oboru zubní technik pro ortodoncii představuje formu celoživotního vzdělávání při výkonu povolání.

Teoretická výuka prohlubuje vědomosti z vědních oborů, s jejichž základy byl student seznámen v rámci kvalifikačního studia a seznamuje účastníky vzdělávacího programu s novými teoretickými a praktickými poznatky nutnými pro zvládnutí dovedností se zaměřením na zhotovování ortodontických pomůcek.

Praktická výuka se zaměřuje na zejména získání praktických dovedností, dodržování správných technologických postupů a kvalitu provedení. Získání a fixaci nových pracovních postupů v oblasti zhotovování ortodontických pomůcek.

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní,odborný a moduly speciální. Moduly jsou povinné.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Organizace a provoz zubní laboratoře

Vědomosti:

znát Etický kodex zdravotnického pracovníka

znát zásady první pomoci

znát základy platné legislativy

znát management a ekonomiku zubní laboratoře

znát zásady zvyšování kvality a standardy zhotovování zdravotnických prostředků a péče v zubním lékařství

znát a dodržovat zásady ochrany a bezpečnosti zdraví při práci v zubních laboratořích

znát vybranou problematiku z pedagogiky a andragogiky

znát výzkumné záměry v zubním lékařství

znát základy krizového managementu znát lidská práva pacientů všech věkových skupin

Dovednosti:

vytvořit a zajistit vznik nestátního zdravotnického zařízení

zhotovovat ortodontické pomůcky a jejich modifikace

komunikovat se zubním lékařem pomocí odborného názvosloví

vypracovávat standardy kvality

podílet se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek

4.2.Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Ortodoncie a ortodontické pomůcky

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti pro ortodoncii má jeden povinný odborný modul.

Cíl: Připravit zubního technika pro zhotovování ortodontických pomůcek podle nejnovějších poznatků vědy a výzkumu. Rozšířit a významně prohloubit znalosti z ortodoncie a souvisejících tematických celků ze zubního lékařství.

Vědomosti:

znát materiály používané pro jednotlivé pracovní postupy při zhotovování ortodontických pomůcek a zubních náhrad

znát možnosti prevence a druhy terapie pro jednotlivé anomálie chrupu

Dovednosti:

znát konstrukční prvky ortodontických přístrojů, jejich funkci, umístění a zásady při individuální adaptaci drátěných spon

další dovednosti související se zhotovováním ortodontických pomůcek získá studující až po absolvování speciálních modulů a odborné praxe přímo s nimi související

Činnosti:

tvarovat drátěné prvky v souladu s požadavky na jejich působení a průběh

vyvolat zájem dětského pacienta o léčbu provedením báze ortodontických pomůcek využitím barevných a dalších efektů.

Zhotovené ortodontické pomůcky:

jednoduchý deskový snímací aparát	5
složitý deskový snímací aparát	5
přestavba modelů diagnostická, příp. pro positioner	2

4.3.Vědomosti a dovednosti speciálních modulů Povinné speciální moduly:

4.3.1. Speciální modul

Snímatelné deskové přístroje

Cíl: získat teoretické znalosti a potřebné dovednosti pro zhotovení snímatelných deskových přístrojů.

Vědomosti:

znát funkci jednotlivých prvků a částí snímatelných deskových přístrojů

znát umístění jednotlivých druhů šroubů, mechanismus jejich působení, směr rozříznutí báze přístroje

znát vhodné materiály a jejich vlastnosti používané v ortodontii

Dovednosti:

znát schematické znázornění jednotlivých prvků na nákresu

zhotovovat různé druhy snímatelných deskových přístrojů

Činnosti:

dbát na přesné zpracování používaných materiálů

dodržet pracovní postup, aby snímatelný deskový přístroj byl zhotoven v požadované kvalitě

Zhotovené ortodontické pomůcky:

retenční desky	10
retenční desky s obloukem dle Van der Lindena	2
složitý deskový snímací aparát - nákusy	5
složitý deskový snímací aparát - 2 šrouby	3

4.3.2. Speciální modul

Funkční přístroje

Cíl: Získání teoretických znalostí a praktických dovedností pro zhotovení funkčních přístrojů.

Vědomosti:

znát možnosti řešení pro jednotlivé indikace

znát konstrukční prvky, jejich tvarování, průběh, umístění a funkci působení

znát zásady zhotovení funkčních přístrojů v konstrukčním skusu

Dovednosti:

zhotovit funkční přístroj s prvky určenými pro terapii určité anomálie

umístit v přístroji kanyly pro extraorální tah

Činnosti:

dbát na přesné zpracování používaných materiálů

dodržet pracovní postup, aby funkční přístroj byl zhotoven v požadované kvalitě

Zhotovené ortodontické pomůcky:

monoblok a jeho modifikace	2
Klammtův elastický otevřený aktivátor	2
Baltersův bionátor	2
Lehman	2
Maxilator	1
Fránkel	2

4.3.3. Speciální modul

Léčebné pomůcky

Cíl: Získání teoretických znalostí pro zhotovení dětských protézek, mezerníků, léčebných pomůcek a přídavných zařízení pro fixní aparáty.

Vědomosti:

znát přídavná zařízení k fixním aparátům

znát různé způsoby zhotovení z hlediska použitých materiálů

znát druhy dlah používaných v zubním lékařství

znát zásady zhotovení dětských protézek a mezerníků, preventivních aparátků

znát positioner

znát aparátky po rozštěpových vadách

znát epitézy

znát obturátory

znát otoplastické pomůcky

znát sportovní chrániče

Dovednosti:

zhotovení léčebných pomůcek

Činnosti:

dbát na přesné zpracování používaných materiálů

dodržet pracovní postup, aby léčebná pomůcka byla zhotovena v požadované kvalitě

Zhotovené ortodontické pomůcky:

palatinální třmen	2
nákusná deska k fixním aparátům	2
vestibulární clona	2
skluzná stříška	1
mezerník	2
dětská protézka	2
retenční dlaha	1
dlaha pro bruxismus	1

5. Formy specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti je uskutečňován kombinovanou formou v blocích, které odpovídají délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže to není možné, je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být však úroveň této průpravy nižší (počet teoretických a praktických hodin musí být zachován v předepsaném rozsahu).

6. Charakteristika činnosti

Absolvent vzdělávacího programu v oboru zubní technik se získanou specializovanou způsobilostí pro ortodoncii bude připraven pro samostatnou i týmovou práci v zubní laboratoři se zaměřením na zhotovování speciálních ortodontických přístrojů a léčebných pomůcek, které odpovídají požadavkům specializované způsobilosti podle §82 a §83 Vyhlášky č. 424/2004 Sb.

Absolvent po dokončení studia bude zejména:

zhotovovat požadované modifikace ortodontických pomůcek dle návrhu lékaře-specialisty pro ortodoncii

zhotovovat druhy ortodontických pomůcek, které vyžadují náročné technologické postupy, velkou přesnost a komunikaci s lékařem

používat k tomu určené přístroje a dodržovat přesné zpracování všech použitých materiálů

zajistit provoz nestátního zdravotnického zařízení

koordinovat a metodicky vést zubní techniky v zubní laboratoři

hodnotit kvalitu zhotovených ortodontických pomůcek

připravovat standardy specializovaných postupů v rozsahu své způsobilosti

vést specializační vzdělávání v oboru své specializace

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe musí být zajištěna v rámci akreditované zubní laboratoře, kde materiální vybavení odpovídá zákonným normám (§46 Zákona č. 96/2004 Sb.). Personální zabezpečení musí být zajištěno zubními techniky pracujícími bez odborného dohledu se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace (dříve název čelistní ortopedie) a způsobilostí pedagogickou v souladu s platnými právními předpisy (za pedagogickou způsobilost se považuje i úspěšné absolvování kurzu s akreditací MŠMT). Specializační vzdělávání upravuje §56 - §60 Zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik v zubních laboratořích.

9. Doporučená literatura

ANDRIK, P. Čelustná ortopedia. Martin: Osveta, 1976. 344 s.

ANDRIK, P., BACHRATÝ, A., DIBELKA, F., KAMÍNEK, M. Čelustná ortopedia. Martin: Osveta, 1981. 221 s.

BITTNER, J. Protetická technologie. Brno: IDV SZP, učební text, 1989. 148 s.

BITTNER, J., SEDLÁČEK, J. Technologie pro zubní laboranty. Praha: Avicenum, 1979. 274 s.

JEDLIČKOVÁ, O. Snímací ortodontické přístroje - desky. Brno: IDV SZP, 1991, učební text. 126 s. ISBN 80-7013-098-9

JEDLIČKOVÁ, O., RASZKA, M. Vybrané kapitoly z ortodoncie a dentoalveolární chirurgie. Brno: IDV SZP, 1990, učební text. 115 s. ISBN 80-7013-041-5

KAMÍNEK, M., ŠTEFKOVÁ, M. Ortodoncie I. Praha: SPN, 1988.76 s.

KAMÍNEK, M., ŠTEFKOVÁ, M. Ortodoncie II. Olomouc: Scriptum 1991, Univerzita Palackého. 68 s. ISBN 80-7067-996-4

KOMRSKA, J. Materiály pro protetickou technologii. Brno: IDV PZ, 1991. 120 s. ISBN 80-7013-100-4

KOŤOVÁ, M. Snímací ortodontické přístroje. Praha: Grada Publishing, 1999. 68 s. ISBN 80-7169-822-9

KOMÍNEK, J.,TOMAN, J.,ROZKOVCOVÁ, E. Dětská stomatologie. Praha: Avicenum, 1988. 326 s.

VACEK, M.,BITTNER, J., KOMRSKA J., ZÁHLAVOVÁ, E. Stomatologické materiály. Praha: Avicenum, 1980. 227 s.

VELÍŠKOVÁ, E. Vybrané kapitoly z ortodoncie. Brno: učební text IDV SZP, 1983.106s.

VELÍŠKOVÁ, E. Diagnostika ortodontických anomálií. Brno: učební text IDV SZP, Brno 1985. 134 s.

VELKOVÁ,A. Problematika dětské stomatologie pro potřeby SZP. Brno: učební text SZP, 1982, 114 s.

Odborné časopisy:

Quintessenz,

Ortodoncie,

Stomateam

a další.

Tabulka č.1

§83 ZUBNÍ TECHNIK PRO ORTODONCII
KÓD MODULU	NÁZEV MODULU	TYP MODULU	DÉLKA TRVÁNÍ (týdny)	POČET KREDITÚ
1. ročník
Základní modul 4.1.	Organizace a provoz zubní laboratoře	P	1 týden - T 1 týden - T sem. práce	20
Odborný modul 4.2.	Ortodoncie a ortodontické pomůcky	P	1 týden - T 1 týden - T sem. práce	20
	Praxe na vl. pracovišti	P	4 týdny - Pr.	20
2. ročník
	Praxe na vl. pracovišti	P	2 týdny - Pr.	10
Speciální modul 4.3.1	Snímatelné deskové přístroje	P	3 dny - T	6
Speciální modul 4.3.2	Funkční přístroje	P	4 dny - T	8
Speciální modul 4.3.3	Léčebné pomůcky	P	3 dny - T	6
	Písemné závěrečné práce ke spec. modulům	P	2 týdny - T	20
Odborná praxe na akredit. pracovišti	Ke speciálním modulům (3 + 4 + 3 dny)	P	2 týdny	10
Celkem				120 kreditů

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T- teorie, Pr.- praxe