Věstník MZd ČR, částka 2/2011
1 Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru Klinická biochemie je získání specializované způsobilosti s označením odbornosti Zdravotní laborant pro klinickou biochemii osvojením si potřebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návyků týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro činnosti stanovené platnou legislativou.
2 Vstupní podmínky a průběh specializačního vzdělávání
Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru Klinická biochemie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona č. 96/2004 Sb., zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon č. 96/2004 Sb.).
Specializační vzdělávání nemusí být uskutečňováno při výkonu povolání, účastník vzdělávání však musí před přihlášením se k atestační zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou §56 odst. 6 zákona č. 96/2004 Sb.
Část specializačního vzdělávání lze absolvovat distanční formou studia, např. metodou e-learningu.
Optimální doba specializačního vzdělávání je 18 - 24 měsíců, kterou lze prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. V případě, že celková délka specializačního vzdělávání se od celodenní průpravy liší, úroveň a kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní průpravy.
Vzdělávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdělávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoří alespoň 50 % celkového počtu hodin, včetně odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zařízení v rozsahu stanoveném tímto vzdělávacím programem. Požadavky vzdělávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zařízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zařízení, kde účastník vzdělávání zahájil. Akreditovaná pracoviště disponují náležitým personálním, materiálním a přístrojovým vybavením.
Vzdělávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným počtem kreditů, přičemž ukončení každého modulu je realizováno hodnocením úrovně dosažených výsledků vzdělávání.
Podmínkou pro získání specializované způsobilosti v oboru Klinická biochemie je:
zařazení do oboru specializačního vzdělávání,
výkon povolání v příslušném oboru specializačního vzdělávání minimálně 1 rok z období 6 ti let v rozsahu minimálně 1/2 stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby do data přihlášení se k atestační zkoušce,
absolvování teoretické výuky,
absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdělávacím programem,
získání stanoveného počtu kreditů určených vzdělávacím programem,
úspěšné složení atestační zkoušky.
3 Učební plán
Nedílnou součástí vzdělávacího programu je vedení studijního průkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Počet výkonů uvedených v kapitole 3.2 Učební osnovy - seznam výkonů a jejich četnost je stanoven jako minimální, aby účastník specializačního vzdělávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické.
3.1 Učební osnova základního modulu
|  
			 Základní modul ZM 
			 | 
			 
			 Organizačně provozní problematika klinických laboratoří 
			 | 
		|
|  
			 Typ modulu 
			 | 
			 
			 povinný 
			 | 
		|
|  
			 Rozsah modulu 
			 | 
			 
			 5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky 
			 | 
		|
|  
			 Počet kreditů 
			 | 
			 
			 20 
			 | 
		|
|  
			 Cíl 
			 | 
			 
			 Vybavit zdravotního laboranta znalostmi potřebnými k organizační a metodické práci specialisty. 
			 | 
		|
|  
			 Téma 
			 | 
			 
			 Rozpis učiva 
			 | 
			 
			 Minimální počet hodin 
			 | 
		
|  
			 Vzdělávání dospělých 
			 | 
			 
			 Úvod do problematiky. Zásady vzdělávání dospělých, metody, formy cíle, motivační faktory, hodnocení účastníků SV. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Ekonomika provozu klinických laboratoří 
			 | 
			 
			 Akreditace laboratoří. Optimalizace materiálně technického vybavení. Optimalizace personálního obsazení. Validace laboratorních metod a laboratoří. Externí a interní způsob hodnocení kvality. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Organizace a řízení zdravotní péče 
			 | 
			 
			 Management lidských zdrojů, personální management. Strategické řízení. Management změn. Management času. Budování a řízení pracovního týmu. Ekonomika provozů zdravotnických zařízení v ČR. Rozvoj lidských zdrojů ve zdravotnictví. Zdravotní pojištění. 
			 | 
			 
			 4 
			 | 
		
|  
			 Právní problematika 
			 | 
			 
			 Základní zákonné a prováděcí předpisy ve zdravotnictví. Práva a povinnosti zdravotnických pracovníků. Povinná mlčenlivost. Právní odpovědnost ve zdravotnictví. 
			 | 
			 
			 5 
			 | 
		
|  
			 Krizový management 
			 | 
			 
			 Mimořádné události a katastrofy. Krizová připravenost. Hromadný výskyt postižených. Evakuace nemocnice. Ochrana obyvatelstva. 
			 | 
			 
			 4 
			 | 
		
|  
			 Systém managementu jakosti v klinických laboratořích 
			 | 
			 
			 Filozofie jakosti, základní pojmy v oblasti managementu jakosti. Národní politika podpory jakosti. Systém řízení jakosti a klinická laboratorní medicína. řízení dokumentace v klinické laboratoří. Certifikace, akreditace laboratoří. Správná laboratorní práce. Identifikace faktorů ovlivňujících kvalitu života pacientů. 
			 | 
			 
			 6 
			 | 
		
|  
			 Hygienicko- epidemiologický režim klinických laboratoří 
			 | 
			 
			 Legislativa upravující podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení, provozní řády. Zdravotní rizika životního prostředí, jejich definice. Zdravotní rizika pracovního prostředí. Determinanty zdraví. řešení prevence vzniku nemocí specifických a nespecifických. 
			 | 
			 
			 5 
			 | 
		
|  
			 Vybraná problematika veřejného zdraví 
			 | 
			 
			 Zdravotnictví jako společenský systém, podpora zdraví a prevence, současnost a budoucnost veřejného zdravotnictví v ČR. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Radiační ochrana - ionizujícího záření, jeho základní druhy a vlastnosti, nepříznivé účinky ionizujícího záření, radiační zátěž obyvatel, způsoby ochrany před ionizujícím zářením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záření, legislativa v oblasti radiační ochrany, odpovědnosti při využívání zdrojů ionizujícího záření. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		|
|  
			 První pomoc 
			 | 
			 
			 Základní neodkladná kardiopulmonální resuscitace. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Edukace 
			 | 
			 
			 Cíle edukace v klinických laboratořích. Pedagogické zásady edukace. Volba a praktická aplikace metod edukace. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Metody a techniky výzkumu 
			 | 
			 
			 Obecná metodologie, metodologie vědeckého výzkumu. Metody deskriptivní, analytické, experimentální, metody hromadného statistického zpracování dat. Pravidla realizace odborné publikace. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Ukončení modulu 
			 | 
			 
			 Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Výsledky vzdělávání 
			 | 
			 
			 Absolvent/ka: 
			orientuje se v právních předpisech souvisejících s pracovní problematikou klinických laboratoří, 
			ovládá obecné zásady podpory a ochrany zdraví, včetně hygienicko-epidemiologického režimu, 
			zná zásady poskytování KPR, 
			zná příslušnou legislativu pro manipulací s biologickým materiálem a jeho likvidací, 
			zná problematiku krizového managementu, 
			ovládá metody statistického zpracování dat, 
			ovládá příslušné uživatelské, laboratorní a nemocniční informační systémy na svém pracovišti, 
			zná dokumenty týkající se správné laboratorní práce (včetně edukace zdravotnických pracovníků, event. pacientů), 
			orientuje se v oblasti ekonomiky klinických laboratoří, 
			umí vypracovat dezinfekční řád pro vybraná pracoviště klinických laboratoří, 
			umí provést statistickou analýzu dat pro vědecké a výzkumné účely, 
			umí vytvořit edukační materiály pro zdravotnické pracovníky a pacienty, 
			vypracovává laboratorní standardy, 
			ovládá metody výzkumu, 
			podílí se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek. 
			 | 
		|
|  
			 Způsob ukončení modulu 
			 | 
			 
			 Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) 
			 | 
		|
3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu
Absolvent/ka základního modulu je schopen/na:
pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizací provozu laboratoří klinické biochemie,
podílet se na akreditačním řízení laboratoří, validací laboratorních metod, externím a interním způsobu hodnocení kvality,
podílet se na řešení krizových opatření v případě přírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva),
vypracovávat provozní řády příslušných laboratoří v intencích legislativy, upravující podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienických požadavků na provoz zdravotnických zařízení,
zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitací,
podílet se na edukací pracovníků klinických laboratoří dle pedagogických zásad edukace,
provádět statistické zpracování dat,
pracovat s laboratorními informačními systémy,
zpracovávat odborné texty.
3.2 Učební osnovy odborných modulů - povinné
3.2.1 Učební osnova odborného modulu OM 1
|  
			 Odborný modul - OM 1 
			 | 
			 
			 Biochemie a klinická biochemie 
			 | 
		|
|  
			 Typ modulu 
			 | 
			 
			 povinný 
			 | 
		|
|  
			 Rozsah modulu 
			 | 
			 
			 5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky 
			5 dnů, tj. 40 hodin odborné praxe 
			 | 
		|
|  
			 Počet kreditů 
			 | 
			 
			 25 (20 kreditů za teoretickou část, 5 kreditů za praktickou část) 
			 | 
		|
|  
			 Cíl 
			 | 
			 
			 Připravit zdravotního laboranta pro požadované činnosti konkrétního oboru specializace Klinická biochemie. 
			 | 
		|
|  
			 Téma 
			 | 
			 
			 Rozpis učiva 
			 | 
			 
			 Minimální počet hodin 
			 | 
		
|  
			 Biochemická funkce eukaryotní buňky 
			 | 
			 
			 Organely - ER, jádro, jadérko mitochondrie (oxidační fosforylace), Golgiho aparát, lysozom. Komunikace mezi buňkami. Buněčné dělení, buněčný cyklus, kontrola buněčného cyklu, apoptóza. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Struktura buněčných membrán 
			 | 
			 
			 Cytoskelet, transport látek přes membrány - přenašečové proteiny, iontové kanály a membránový potenciál, iontové kanály a signalizace v nervových buňkách. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Aminokyseliny a bílkoviny 
			 | 
			 
			 Charakteristika, struktura a funkce, fyzikální vlastnosti, metabolismus a katabolismus, biologické funkce bílkovin, bílkoviny akutní fáze. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 DNA 
			 | 
			 
			 Struktura a funkce, replikace DNA, oprava DNA, transkripce, translace, úloha RNA při syntéze bílkovin. Genetický kód, exprese a regulace genů, základy dědičnosti. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Sacharidy 
			 | 
			 
			 Rozdělení, struktura, funkce. Metabolizmus sacharidů - glykolýza, glukoneogeneze, syntéza a odbourávání glykogenu. Poruchy sacharidového metabolismu - DM 1. a 2. typu. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Lipidy 
			 | 
			 
			 Rozdělení, vlastnosti. Mastné kyseliny, steroidy, fosfolipidy, lipoproteiny. Syntéza a přeměny cholesterolu, žlučové kyseliny. Syntéza a odbourávání mastných kyselin a triacylglycerolů. Ateroskleróza - rizikové faktory, hyperlipoproteinémie. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Enzymy 
			 | 
			 
			 Stavba molekuly, názvosloví, rozdělení do tříd, účinnost a specifita enzymové katalýzy, enzymová kinetika, Michaelisova konstanta, efektory a inhibitory. Význam enzymů v lidském organismu. Izoenzymy. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Játra 
			 | 
			 
			 Anatomické uspořádání jaterního lalůčku, uložení enzymů v subcelulárních strukturách, metabolická funkce jater, ukazatele poškození hepatocytů, diferenciální diagnostika hyperbilirubinémií, funkční testy. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Barviva 
			 | 
			 
			 Struktura, syntéza a funkce hemoglobinu. Deriváty hemoglobinu. Myoglobin, žlučová barviva, melaniny. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Ledviny a močové cesty 
			 | 
			 
			 Základní anatomické uspořádání. Nefron - k základní funkční jednotka ledvin. Hlavní funkce ledvin v organismu, řízení činnosti ledvin. Normální a porušená funkce ledvin, akutní a chronické renální selhání, nefritida, nefrotický syndrom. Urolitiáza. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Hormony 
			 | 
			 
			 Definice, rozdělení, mechanismus účinku, regulace hormonální rovnováhy, patobiochemie hormonů. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Štítná žláza 
			 | 
			 
			 Základní anatomické uspořádání. Tvorba hormonů a jejich struktura, strategie stanovení. Ukazatelé tyreoidální dysfunkce, hypertyreóza, hypotyreóza a jejich léčba. Ukazatele autoimunitních chorob štítné žlázy. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Imunitní systém 
			 | 
			 
			 Funkce, složení IS - lymfatické orgány a tkáně, buňky, molekuly. Mechanismy obrany - specifická a nespecifická, buněčná a humorální. Antigen. Protilátka. Cytokiny - charakteristika, dělení, klinický význam. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Biologická oxidace 
			 | 
			 
			 Enzymy a koenzymy účastnící se oxidoredukcí, dýchací řetězec, oxidativní fosforylace, citrátový cyklus. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Vnitřní prostředí 
			 | 
			 
			 Hospodaření s vodou, elektrolyty, acídobazický metabolismus, poruchy vnitřního prostředí, kyslíkové parametry. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Metabolismus vápníku, hořčíku a fosforu 
			 | 
			 
			 Metabolismus vápníku, hořčíku a fosforu. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Vitamíny 
			 | 
			 
			 A, B, C, D, E, K, zdroje vitamínů a jejich úloha v organizmu. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Ukončení modulu 
			 | 
			 
			 Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Výsledky vzdělávání 
			 | 
			 
			 Absolvent/ka: 
			zná metabolické procesy základních živin, o klíčových metabolických meziproduktech, zná základní vztahy mezi jednotlivými metabolity, 
			zná základní vztahy v metabolismu nemocí, 
			zná podstatu imunitního systému, 
			umí základy genetiky. 
			 | 
		|
|  
			 Seznam výkonů 
			 | 
			 
			 Počet výkonů 
			 | 
		|
|  
			 Příprava edukačního návodu pro pacienta 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		|
|  
			 Vytvoření SOP analytické metody 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		|
|  
			 Asistence u odběru biologického materiálu nebo jeho samostatné provedení 
			 | 
			 
			 10 + 30 
			 | 
		|
|  
			 Statistické zhodnocení analytické metody (opakovatelnost, bias, reprodukovatelnost, porovnání metod, nejistota měření). 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		|
|  
			 Způsob ukončení modulu 
			 | 
			 
			 Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnění předepsaných výkonů. 
			 | 
		|
3.2.2 Učební osnova odborného modulu OM 2
|  
			 Odborný modul - OM 2 
			 | 
			 
			 Laboratorní a instrumentální technika 
			 | 
		|
|  
			 Typ modulu 
			 | 
			 
			 povinný 
			 | 
		|
|  
			 Rozsah modulu 
			 | 
			 
			 5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky 
			20 dnů, tj. 160 hodin odborné praxe 
			 | 
		|
|  
			 Počet kreditů 
			 | 
			 
			 40 (20 kreditů za teoretickou část + 20 kreditů za praktickou část) 
			 | 
		|
|  
			 Téma 
			 | 
			 
			 Rozpis učiva 
			 | 
			 
			 Minimální počet hodin 
			 | 
		
|  
			 Optické metody 
			 | 
			 
			 Spektrofotometrie (UV, VIS, IR), spektrofluori- metrie, luminiscence, turbidimetrie, nefelometrie, atomová absorpce, atomová emise, denzitometrie, refraktometrie, vertikální fotometrie. 
			 | 
			 
			 8 
			 | 
		
|  
			 Hmotnostní spektrometrie 
			 | 
			 
			 Hmotnostní spektrometrie. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Barevnost molekul a její analytické využití 
			 | 
			 
			 Barevnost molekul a její analytické využití. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Chromatografické metody 
			 | 
			 
			 Základní pojmy, mechanizmy chromatografického dělení, chromatografie na tenké vrstvě, kolonová kapalinová a plynová chromatografie, instrumentace, příprava vzorků. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Elektrochemické techniky 
			 | 
			 
			 Potenciometrie, Nernstova rovnice, ISE, ampérometrie, coulometrie, konduktometrie, polarografie. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Elektromigrační techniky 
			 | 
			 
			 Pohyb nabité částice v elektrickém poli, efekty ovlivňující elektromigrační postupy, elektroforéza, kapilární elektroforéza, izotachoforéza, izoelektrická fokuzace. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Imunochemické techniky 
			 | 
			 
			 Antigeny a protilátky, faktory ovlivňující vazbu, specifika protilátek, imunonefelometrie, imunoturbidimetrie, radiální imunodifúze, imunofixace, imunoelektroforéza, homogenní a nehomogenní imunoanalýza se značenými reaktanty, přístrojové vybavení. 
			 | 
			 
			 4 
			 | 
		
|  
			 Průtoková cytometrie a její využití 
			 | 
			 
			 Průtoková cytometrie a její využití. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Miniaturizace laboratorních metod 
			 | 
			 
			 Mikročip, microarray, biosenzory, využití mikrometod, přístrojová technika. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Suchá chemie 
			 | 
			 
			 Celulózová a skleněná impregnovaná vlákna, reflexní fotometrie, POCT - elektrochemické analyzátory, stanovení glykémie, použití suchých činidel. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Preanalytické postupy 
			 | 
			 
			 Faktory ovlivňující preanalytickou fázi, příprava na odběr, transport vzorku, příjem/odmítnutí převzetí biologického vzorku ke zpracování klinickou laboratoří, úprava vzorku, skladování. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Automatizace laboratorního provozu 
			 | 
			 
			 Integrace, konsolidace. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Jakost v klinické laboratoří 
			 | 
			 
			 Chyby měření, znaky analytické metody, interní a externí kontrola kvality. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Kalibrace 
			 | 
			 
			 Jednobodové, vícebodové (lineární, nelineární), kalibrátory. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Mikroskopie 
			 | 
			 
			 Světelná a elektronová mikroskopie. Princip mikroskopů. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 PCR 
			 | 
			 
			 Polymerázová řetězová reakce. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Ukončení modulu 
			 | 
			 
			 Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Výsledky vzdělávání 
			 | 
			 
			 Absolvent/ka: 
			zná fyzikální principy používané v laboratorní technice, 
			umí správně pracovat s přístrojovou technikou a přiblížit možnosti jejího využití, 
			poskytuje nové informace o výbavě klinických laboratoří se zaměřením na přístroje pro klinickou biochemii, 
			zná supervizi systémů POCT, 
			zná principy analytických technik a instrumentace. 
			 | 
		|
|  
			 Seznam výkonů 
			 | 
			 
			 Počet výkonů 
			 | 
		|
|  
			 Provedení a hodnocení oGGT 
			 | 
			 
			 5 
			 | 
		|
|  
			 Práce na biochemickém analyzátoru 
			 | 
			 
			 40 kalibrací 
			 | 
		|
|  
			 Práce na imunoanalytickém analyzátoru 
			 | 
			 
			 20 kalibrací 
			 | 
		|
|  
			 Způsob ukončení modulu 
			 | 
			 
			 Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnění předepsaných výkonů. 
			 | 
		|
3.2.3 Učební osnova odborného modulu OM 3
|  
			 Odborný modul - OM 3 
			 | 
			 
			 Biochemické vyšetřovací metody 
			 | 
		|
|  
			 Typ modulu 
			 | 
			 
			 povinný 
			 | 
		|
|  
			 Rozsah modulu 
			 | 
			 
			 5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky 
			20 dnů, tj. 160 hodin odborné praxe 
			 | 
		|
|  
			 Počet kreditů 
			 | 
			 
			 40 (20 kreditů za teoretickou část + 20 kreditů za praktickou část) 
			 | 
		|
|  
			 Téma 
			 | 
			 
			 Rozpis učiva 
			 | 
			 
			 Minimální počet hodin 
			 | 
		
|  
			 Principy metod pro stanovení bílkovin v séru a moči 
			 | 
			 
			 Celková bílkovina, albumin, fibrinogen, specifické proteiny. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Vyšetření moče 
			 | 
			 
			 Odběr, transport, fyzikální, chemické a mikroskopické vyšetření, automatizovaná analýza. Analýza močových konkrementů. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Principy metod pro stanovení sacharidů 
			 | 
			 
			 Klinický význam stanovení - glukóza, galaktóza, glykovaný hemoglobin, glykované proteiny. Doporučení ČSKB a ČDS pro diagnostiku diabetes mellitus. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Principy metod pro stanovení dusíkatých látek nebílkovinné povahy 
			 | 
			 
			 Močovina, kreatinin, kyselina močová, amoniak, klinický význam stanovení. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Principy metod pro stanovení enzymů 
			 | 
			 
			 AST, ALT, ALP, GGT, AMS, LPS, CK, LD, CHE, izoenzymy CK a LD, klinický význam stanovení. 
			 | 
			 
			 3 
			 | 
		
|  
			 Principy metod pro stanovení lipidů 
			 | 
			 
			 Cholesterol, triacylglyceroly, mastné kyseliny, lipoproteiny a jejich klasifikace. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Principy metod pro stanovení bilirubinu, hemoglobinu a patologických hemoglobinů 
			 | 
			 
			 Principy metod pro stanovení bilirubinu, hemoglobinu, patologických hemoglobinů a porfyrinů. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Principy metod pro stanovení anorganických látek 
			 | 
			 
			 Sodné a draselné kationy, vápník celkový a ionizovaný, hořčík, chloridy, anorganické fosfáty, železo, měď, zinek, olovo, lithium. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Metabolizmus železa 
			 | 
			 
			 Význam železa v organizmu, ferritin a transferin jako základní proteiny metabolizmu železa v organizmu, důsledky poruch metabolizmu železa. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Biochemické markery nádorových onemocnění 
			 | 
			 
			 Definice základních pojmů, typy nádorů, využití stanovení tumorových markerů, vlastnosti ideálního markeru, hodnota „cut-off“. Senzitivita, specifičnost, ROC křivka. Principy imunoanalytických metod pro stanovení tumorových markerů. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Mozkomíšní mok 
			 | 
			 
			 Principy vyšetřovacích metod, cytologie kvalitativní a kvantitativní, cytochemické barvení, chemické vyšetření, hematolikvorová bariéra, intratekální syntéza, izoelektrická fokuzace bílkovin, spektrofotometrie likvoru. Význam cytologického nálezu. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Kostní markery 
			 | 
			 
			 Principy metod stanovení kostního metabolizmu, markery kostní syntézy a kostní resorpce, strategie vyšetřování, klinický význam. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Kardiální markery 
			 | 
			 
			 Strategie vyšetřování a hodnocení nálezu. CK- MB hmotnostní koncentrace, myoglobin, troponin T, troponin I, NT-proBNP, hs metody stanovení troponinů. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Vyšetření žaludku 
			 | 
			 
			 Trávení, složení a tvorba žaludeční šťávy, vyšetření žaludeční šťávy a sekrece, diagnostika onemocnění žaludku, Helicobacter pylori. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Vyšetření pankreatu a střev 
			 | 
			 
			 Exokrinní funkce pankreatu, funkční vyšetření tenkého střeva, dechové testy, elastáza, okultní krvácení. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Zákonitosti pohybu léčiv v organizmu 
			 | 
			 
			 Základy farmakokinetiky, farmakodynamiky, terapeutické monitorování, metody stanovení. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Principy metod pro stanovení hormonů 
			 | 
			 
			 FSH, LH, prolaktin, estradiol, estriol, testosteron, progesteron, androgeny, TSH, T3, T4, TRH. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Principy metod v klinické toxikologii 
			 | 
			 
			 Příprava biologického materiálu, těkavé látky, stanovení alkoholu, extraktivní látky, anorganické látky, návykové látky, kyanidy, oxid uhelnatý, metody k průkazu neznámé noxy, metody pro cílené potvrzení specifikované noxy. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Funkční a zátěžové testy 
			 | 
			 
			 Clearence kreatininu, ACTH test, Koncentrační pokus, Laktózový toleranční test, o-GTT, Resorpční křivka železa, Xylózový test, Inzulinová a C-peptidová křivka, Dexametazonový test. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Vitamíny Metody stanovení ve vodě rozpustných a nerozpustných vitamínů. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		|
|  
			 Diagnostika vrozených vývojových vad 
			 | 
			 
			 Fetoplacentární antigeny, význam jejich abnormálních hladin v plodové vodě a mateřském séru, prenatální screening v 1. a 2. trimestru těhotenství. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Dědičné metabolické poruchy 
			 | 
			 
			 Novorozenecký screening (SKH, CAH, CF). 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Akutní a chronické hepatitidy 
			 | 
			 
			 Virové hepatitidy A - E, strategie vyšetřování, perzistence virové infekce. 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		
|  
			 Ukončení modulu 
			 | 
			 
			 Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba. 
			 | 
			 
			 2 
			 | 
		
|  
			 Výsledky vzdělávání 
			 | 
			 
			 Absolvent/ka 
			zná preanalytické a postanalytické vlivy na výsledek vyšetření, 
			zná základní vyšetření moče a močových konkrementů, 
			zná principy metod pro stanovení bílkovin, nebílkovinných dusíkatých látek, enzymů a izoenzymů, biogenních anorganických látek, lipidů, hormonů, 
			zná laboratorní vyšetření diabetu, 
			zná laboratorní diagnostiku infarktu myokardu, 
			zná laboratorní vyšetření u onemocnění jater a žlučových cest a konkrementů, 
			zná laboratorní vyšetření v gastroenterologii, 
			zná cytochemické vyšetření mozkomíšního moku, 
			zná laboratorní ukazatele kostního metabolismu, 
			zná problematiku vnitřního prostředí a acidobazický metabolismus, 
			zná monitorování lékové terapie, 
			zná základy toxikologie, 
			x má základní přehled o cytokinech a mediátorech zánětu, 
			má přehled o vitamínech a jejich stanovení, 
			zvládá provedení funkčních a zátěžových testů, 
			zná laboratorní vyšetření v těhotenství, v dětském věku a ve stáří, 
			zná kontrolu kvality vyšetření v klinické biochemii. 
			 | 
		|
|  
			 Seznam výkonů 
			 | 
			 
			 Počet výkonů 
			 | 
		|
|  
			 Vyšetření acidobazické rovnováhy 
			 | 
			 
			 20 
			 | 
		|
|  
			 Vyšetření moče chemické a morfologické 
			 | 
			 
			 200 
			 | 
		|
|  
			 Systém vnitřní kontroly kvality 
			 | 
			 
			 1 
			 | 
		|
|  
			 Způsob ukončení modulu 
			 | 
			 
			 Diagnostické metody (ověření znalostí formou písemného testu, apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnění předepsaných výkonů. 
			 | 
		|
3.2.4 Učební osnova odborného modulu OM 4
|  
			 Odborný modul - OM 4 
			 | 
			 
			 Odborná praxe na pracovišti akreditovaného zařízení 
			 | 
		
|  
			 Typ modulu 
			 | 
			 
			 povinný 
			 | 
		
|  
			 Rozsah modulu 
			 | 
			 
			 5 dnů, tj. 40 hodin 
			 | 
		
|  
			 Počet kreditů 
			 | 
			 
			 15 
			 | 
		
|  
			 Seznam výkonů 
			 | 
			 
			 Počet výkonů 
			 | 
		
|  
			 Elektroforéza proteinů v séru 
			 | 
			 
			 70 
			 | 
		
|  
			 Kvalitativní cytologické vyšetření mozkomíšního moku 
			 | 
			 
			 20 
			 | 
		
|  
			 Chromatografické metody 
			 | 
			 
			 30 
			 | 
		
|  
			 Imunochemické metody 
			 | 
			 
			 30 
			 | 
		
|  
			 Stanovení glykovaného hemoglobinu kapalinovou chromatografií 
			 | 
			 
			 20 
			 | 
		
4 Hodnocení výsledků vzdělávání v průběhu specializačního vzdělávání
Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, který je zaměstnancem akreditovaného zařízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnění praktických výkonů, které má účastník vzdělávání v průběhu přípravy absolvovat a průběžně prověřuje znalosti (vědomosti a dovednosti). Školitel pro praktickou část hodnotí zvládnutí výkonů stanovených vzdělávacím programem. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením přiděleného školitele, který je zaměstnancem daného pracoviště, má specializovanou způsobilost v oboru a osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje splnění výkonů.
a) Průběžné hodnocení školitelem:
školitel pravidelně a průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání. Do studijního průkazu zapisuje ukončení každého modulu a získaný počet kreditů.
b) Předpoklad pro vykonání atestační zkoušky:
absolvování teoretické a praktické výuky; včetně splnění požadované odborné praxe v akreditovaném zařízení potvrzené ve studijním průkazu a splnění výkonů obsažených ve vzdělávacím programu potvrzené přiděleným školitelem;
získání příslušného počtu kreditů.
c) Vlastní atestační zkouška probíhá dle vyhlášky č. 189/2009 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů.
5 Profil absolventa
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru Klinická biochemie bude připraven provádět, zajišťovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní diagnostiku v oboru klinická biochemie.
Je oprávněn na základě vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpečovat laboratorní diagnostiku v rozsahu své specializované způsobilosti stanovené činnostmi, ke kterým je připraven na základě tohoto vzdělávacího programu a platné legislativy.
5.1 Charakteristika výstupních vědomostí, dovedností a postojů, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializačního vzdělávání získal/a způsobilost
Zdravotní laborant se specializovanou způsobilostí v oboru Klinická biochemie je připraven:
připravovat informační materiály pro pacienty a osoby jimi určené,
spolupracovat s ostatními zdravotnickými pracovníky při zajištění edukace v přípravě na specializované diagnostické postupy, zejména poskytovat zdravotnickým pracovníkům, pacientům, případně jimi určeným osobám, odborné informace o podmínkách odběrů biologického materiálu pro laboratorní vyšetření,
instruovat členy týmu v oblasti své specializace,
provádět zpracování biologického materiálu a jiných vyšetřovaných materiálů specializovanými postupy,
provádět kalibrace jednotlivých laboratorních přístrojů v oboru své specializace nebo zaměření a zajišťovat jejich přesnou dokumentací,
provádět základní hodnocení nálezu, zejména zda jsou zjištěné výsledky fyziologické,
hodnotit kvalitu poskytované laboratorní péče, tj. prováděných laboratorních metod, prostředí i dokumentace, provádět verifikací naměřených hodnot,
podílet se na výzkumu, zejména identifikovat činnosti vyžadující změnu v postupu, hledat příčiny nedostatků v poskytované péči, vytvářet podmínky pro aplikací výsledků výzkumu do klinické praxe nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci oboru,
provádět statistická vyhodnocení,
připravovat standardy specializovaných postupů v rozsahu své způsobilosti.
Pod odborným dohledem lékaře nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou způsobilostí v oboru:
provádět odběry krve u laboratorních zvířat,
připravovat a testovat specializované diagnostické postupy,
provádět pokusy na laboratorních zvířatech, spolupracovat na expertizní činnosti pracoviště a tvorbě a udržování systému jakosti laboratoře,
provádět interní a externí kontroly kvality laboratorních vyšetření,
podílet se na zavádění, rozvoji a rutinním provádění nových specializovaných laboratorních diagnostických postupů, včetně odběru vzorků, zpracování vzorků k analýze a zpracování a vyhodnocování výsledků.
Bez odborného dohledu a bez indikace:
pracovat s náročnými zdravotnickými přístroji, jako jsou např. elektroforetická zařízení, chromatografie, hmotnostní spektrometr, iontoforéza, a zabezpečovat jejich správnou činnost.
6 Charakteristika akreditovaných zařízení a pracovišť
Vzdělávací instituce, zdravotnická zařízení a pracoviště zajišťující výuku účastníků specializačního vzdělávání musí být akreditovány dle ustanovení §45 zákona č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato zařízení musí účastníkovi zajistit absolvování specializačního vzdělávání dle příslušného vzdělávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zařízení jsou dána splněním odborných, provozních, technických a personálních předpokladů.
6.1 Akreditovaná zařízení a pracoviště
Personální požadavky
Školitelem pro praktickou výuku se rozumí zaměstnanec akreditovaného zařízení ve smyslu zákona č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů, který organizuje a řídí teoretickou nebo praktickou část specializačního vzdělávání*.
Školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v oboru specializace, který je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“.
Lektorem pro teoretickou výuku se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické části specializačního vzdělávání.
Lektorem může být i lékař s atestací v příslušném oboru.
Lektorem může být zdravotnický pracovník, který je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“.
Lektorem může být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zaměření vzdělávacího programu (předměty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a řízení, atd.).
Pedagogické schopnosti.
Doklady o odborné, specializované event. pedagogické způsobilosti.
Materiální a technické vybavení
Musí odpovídat standardům a platné legislativě.
Pro teoretickou část vzdělávacího programu standardně vybavená učebna s PC a dataprojektorem a s možností přístupu k internetu.
Modely a simulátory potřebné k výuce praktických dovedností - modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR.
Přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení).
Organizační a provozní požadavky
Pro praktickou část vzdělávacího programu - poskytování zdravotní péče dle příslušného oboru.
Pro teoretickou část vzdělávacího programu - jiná zařízení, která mají smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péče dle příslušného oboru specializace.
Bezpečnost a ochrana zdraví
Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany včetně ochrany před ionizujícím zářením.
Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.
7 Tabulka modulů
|  
			 Specializační vzdělávání v oboru Klinická biochemie 
			 | 
		||||
|  
			 Kód 
			 | 
			 
			 Typ 
			 | 
			 
			 Název modulu 
			 | 
			 
			 Rozsah 
			 | 
			 
			 Počet kreditů 
			 | 
		
|  
			 ZM 
			 | 
			 
			 P 
			 | 
			 
			 Organizace a provozní problematika klinických laboratoří 
			 | 
			 
			 1 týden T - 40 hodin 
			 | 
			 
			 20 (á 4 kredity/den) 
			 | 
		
|  
			 OM 1 
			 | 
			 
			 P 
			 | 
			 
			 Biochemie a klinická biochemie 
			 | 
			 
			 1 týden T - 40 hodin 
			1 týden Pr - 40 hodin 
			 | 
			 
			 20 (á 4 kredity/den) 
			5 (á 1 kredit/den) 
			 | 
		
|  
			 OM 2 
			 | 
			 
			 P 
			 | 
			 
			 Laboratorní a instrumentální technika 
			 | 
			 
			 1 týden T - 40 hodin 
			4 týdny Pr - 160 hodin 
			 | 
			 
			 20 (á 4 kredity/den) 
			20 (á 1 kredit/den) 
			 | 
		
|  
			 OM 3 
			 | 
			 
			 P 
			 | 
			 
			 Biochemické vyšetřovací metody 
			 | 
			 
			 1 týden T - 40 hodin 
			4 týdny Pr - 160 hodin 
			 | 
			 
			 20 (á 4 kredity/den) 
			20 (á 1 kredit/den) 
			 | 
		
|  
			 OM 4 
			 | 
			 
			 P 
			 | 
			 
			 Odborná praxe na pracovišti akreditovaného zařízení 
			 | 
			 
			 1 týden Pr AZ - 40 hodin 
			 | 
			 
			 15 (á 3 kredity/den) 
			 | 
		
|  
			 T - teorie Σ 160 
			Pr - praxe Σ 360 
			Pr - AZ Σ 40 hodin 
			 | 
			 
			 | 
		|||
|  
			 Celkem 560 hodin 
			 | 
			 
			 Celkem 140 kreditů 
			 | 
		|||
Vysvětlivky: P - povinné, T-teorie, Pr -praxe
8 Seznam doporučených zdrojů
Doporučená literatura
Adam, Táborský, KratochvIla, Prucha, Sobek, Zeman: Cytologie mozkomíšního moku. CDROM SEKK Pardubice 2002.
Cermáková, M., Štepánová, I.: Klinická biochemie. 1. dIl, IDVPZ, Brno, 2003.
Doležalová, V., a kol.: Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii. Učební text, IDVPZ, Brno, 1995.
Doležalová, V., a kol.: Principy biochemických vyšetřovacích metod. Učební text, IDVPZ, Brno, 1995.
Friedecký, B., Kratochvíla, J.: Analytická kvalita v klinické laboratoří. CD-ROM SEKK, 2002.
Glosová, L.: Cytologický atlas mozkomíšního moku. Galén, 1998.
Kaplan, Táborská, Dostál, Sláma: Chemie a biochemie pro bakaláře. Masarykova univerzita, Brno, 1999.
Masopust, J.:Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998.
Musil, J., Nováková, O., a kol.: Biochemie v obrazech a schématech. Avicenum, Praha, 1990.
Novák, F.: Úvod do klinické biochemie. Učební text Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum, 2002.
Peštálová, M.: Toxikologie. NCO NZO, Brno, 2003.
Prudil. L.: Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. 2. vyd., Brno, 2002.
Racek, J., et al.: Klinická biochemie Galén, Praha,2006.
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. 2. doplněné vydání, Karolinum, Praha 2004.
Soška, V.: Poruchy metabolizmu lipidu. Grada Publishing, 2001.
Voet, D., Voetová, J., G.: Biochemie. Victoria Publishing, Praha, 1995.
Zima, T.: Laboratorní diagnostika. Galén, Karolinum, Praha, 2007.
Zvárová, J.: Základy statistiky pro biomedicíncké obory. Karolinum, Praha, 1998.
Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů, Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 7, 2004, č. 8.
Zákon č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a prováděcí vyhlášky.
* Školitelem může být i mentor, pokud splňuje požadavky na školitele stanovené vzdělávacím programem