Věstník MZd ČR, částka 2/2011
1 Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru Klinická biochemie je získání specializované způsobilosti s označením odbornosti Zdravotní laborant pro klinickou biochemii osvojením si potřebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návyků týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro činnosti stanovené platnou legislativou.
2 Vstupní podmínky a průběh specializačního vzdělávání
Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru Klinická biochemie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona č. 96/2004 Sb., zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon č. 96/2004 Sb.).
Specializační vzdělávání nemusí být uskutečňováno při výkonu povolání, účastník vzdělávání však musí před přihlášením se k atestační zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou §56 odst. 6 zákona č. 96/2004 Sb.
Část specializačního vzdělávání lze absolvovat distanční formou studia, např. metodou e-learningu.
Optimální doba specializačního vzdělávání je 18 - 24 měsíců, kterou lze prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. V případě, že celková délka specializačního vzdělávání se od celodenní průpravy liší, úroveň a kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní průpravy.
Vzdělávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdělávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoří alespoň 50 % celkového počtu hodin, včetně odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zařízení v rozsahu stanoveném tímto vzdělávacím programem. Požadavky vzdělávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zařízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zařízení, kde účastník vzdělávání zahájil. Akreditovaná pracoviště disponují náležitým personálním, materiálním a přístrojovým vybavením.
Vzdělávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným počtem kreditů, přičemž ukončení každého modulu je realizováno hodnocením úrovně dosažených výsledků vzdělávání.
Podmínkou pro získání specializované způsobilosti v oboru Klinická biochemie je:
zařazení do oboru specializačního vzdělávání,
výkon povolání v příslušném oboru specializačního vzdělávání minimálně 1 rok z období 6 ti let v rozsahu minimálně 1/2 stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby do data přihlášení se k atestační zkoušce,
absolvování teoretické výuky,
absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdělávacím programem,
získání stanoveného počtu kreditů určených vzdělávacím programem,
úspěšné složení atestační zkoušky.
3 Učební plán
Nedílnou součástí vzdělávacího programu je vedení studijního průkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Počet výkonů uvedených v kapitole 3.2 Učební osnovy - seznam výkonů a jejich četnost je stanoven jako minimální, aby účastník specializačního vzdělávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické.
3.1 Učební osnova základního modulu
|
Základní modul ZM
|
Organizačně provozní problematika klinických laboratoří
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky
|
|
|
Počet kreditů
|
20
|
|
|
Cíl
|
Vybavit zdravotního laboranta znalostmi potřebnými k organizační a metodické práci specialisty.
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Vzdělávání dospělých
|
Úvod do problematiky. Zásady vzdělávání dospělých, metody, formy cíle, motivační faktory, hodnocení účastníků SV.
|
1
|
|
Ekonomika provozu klinických laboratoří
|
Akreditace laboratoří. Optimalizace materiálně technického vybavení. Optimalizace personálního obsazení. Validace laboratorních metod a laboratoří. Externí a interní způsob hodnocení kvality.
|
3
|
|
Organizace a řízení zdravotní péče
|
Management lidských zdrojů, personální management. Strategické řízení. Management změn. Management času. Budování a řízení pracovního týmu. Ekonomika provozů zdravotnických zařízení v ČR. Rozvoj lidských zdrojů ve zdravotnictví. Zdravotní pojištění.
|
4
|
|
Právní problematika
|
Základní zákonné a prováděcí předpisy ve zdravotnictví. Práva a povinnosti zdravotnických pracovníků. Povinná mlčenlivost. Právní odpovědnost ve zdravotnictví.
|
5
|
|
Krizový management
|
Mimořádné události a katastrofy. Krizová připravenost. Hromadný výskyt postižených. Evakuace nemocnice. Ochrana obyvatelstva.
|
4
|
|
Systém managementu jakosti v klinických laboratořích
|
Filozofie jakosti, základní pojmy v oblasti managementu jakosti. Národní politika podpory jakosti. Systém řízení jakosti a klinická laboratorní medicína. řízení dokumentace v klinické laboratoří. Certifikace, akreditace laboratoří. Správná laboratorní práce. Identifikace faktorů ovlivňujících kvalitu života pacientů.
|
6
|
|
Hygienicko- epidemiologický režim klinických laboratoří
|
Legislativa upravující podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení, provozní řády. Zdravotní rizika životního prostředí, jejich definice. Zdravotní rizika pracovního prostředí. Determinanty zdraví. řešení prevence vzniku nemocí specifických a nespecifických.
|
5
|
|
Vybraná problematika veřejného zdraví
|
Zdravotnictví jako společenský systém, podpora zdraví a prevence, současnost a budoucnost veřejného zdravotnictví v ČR.
|
2
|
|
Radiační ochrana - ionizujícího záření, jeho základní druhy a vlastnosti, nepříznivé účinky ionizujícího záření, radiační zátěž obyvatel, způsoby ochrany před ionizujícím zářením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záření, legislativa v oblasti radiační ochrany, odpovědnosti při využívání zdrojů ionizujícího záření.
|
2
|
|
|
První pomoc
|
Základní neodkladná kardiopulmonální resuscitace.
|
3
|
|
Edukace
|
Cíle edukace v klinických laboratořích. Pedagogické zásady edukace. Volba a praktická aplikace metod edukace.
|
1
|
|
Metody a techniky výzkumu
|
Obecná metodologie, metodologie vědeckého výzkumu. Metody deskriptivní, analytické, experimentální, metody hromadného statistického zpracování dat. Pravidla realizace odborné publikace.
|
3
|
|
Ukončení modulu
|
Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba.
|
1
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
orientuje se v právních předpisech souvisejících s pracovní problematikou klinických laboratoří,
ovládá obecné zásady podpory a ochrany zdraví, včetně hygienicko-epidemiologického režimu,
zná zásady poskytování KPR,
zná příslušnou legislativu pro manipulací s biologickým materiálem a jeho likvidací,
zná problematiku krizového managementu,
ovládá metody statistického zpracování dat,
ovládá příslušné uživatelské, laboratorní a nemocniční informační systémy na svém pracovišti,
zná dokumenty týkající se správné laboratorní práce (včetně edukace zdravotnických pracovníků, event. pacientů),
orientuje se v oblasti ekonomiky klinických laboratoří,
umí vypracovat dezinfekční řád pro vybraná pracoviště klinických laboratoří,
umí provést statistickou analýzu dat pro vědecké a výzkumné účely,
umí vytvořit edukační materiály pro zdravotnické pracovníky a pacienty,
vypracovává laboratorní standardy,
ovládá metody výzkumu,
podílí se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek.
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.)
|
|
3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu
Absolvent/ka základního modulu je schopen/na:
pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizací provozu laboratoří klinické biochemie,
podílet se na akreditačním řízení laboratoří, validací laboratorních metod, externím a interním způsobu hodnocení kvality,
podílet se na řešení krizových opatření v případě přírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva),
vypracovávat provozní řády příslušných laboratoří v intencích legislativy, upravující podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienických požadavků na provoz zdravotnických zařízení,
zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitací,
podílet se na edukací pracovníků klinických laboratoří dle pedagogických zásad edukace,
provádět statistické zpracování dat,
pracovat s laboratorními informačními systémy,
zpracovávat odborné texty.
3.2 Učební osnovy odborných modulů - povinné
3.2.1 Učební osnova odborného modulu OM 1
|
Odborný modul - OM 1
|
Biochemie a klinická biochemie
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky
5 dnů, tj. 40 hodin odborné praxe
|
|
|
Počet kreditů
|
25 (20 kreditů za teoretickou část, 5 kreditů za praktickou část)
|
|
|
Cíl
|
Připravit zdravotního laboranta pro požadované činnosti konkrétního oboru specializace Klinická biochemie.
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Biochemická funkce eukaryotní buňky
|
Organely - ER, jádro, jadérko mitochondrie (oxidační fosforylace), Golgiho aparát, lysozom. Komunikace mezi buňkami. Buněčné dělení, buněčný cyklus, kontrola buněčného cyklu, apoptóza.
|
2
|
|
Struktura buněčných membrán
|
Cytoskelet, transport látek přes membrány - přenašečové proteiny, iontové kanály a membránový potenciál, iontové kanály a signalizace v nervových buňkách.
|
2
|
|
Aminokyseliny a bílkoviny
|
Charakteristika, struktura a funkce, fyzikální vlastnosti, metabolismus a katabolismus, biologické funkce bílkovin, bílkoviny akutní fáze.
|
3
|
|
DNA
|
Struktura a funkce, replikace DNA, oprava DNA, transkripce, translace, úloha RNA při syntéze bílkovin. Genetický kód, exprese a regulace genů, základy dědičnosti.
|
3
|
|
Sacharidy
|
Rozdělení, struktura, funkce. Metabolizmus sacharidů - glykolýza, glukoneogeneze, syntéza a odbourávání glykogenu. Poruchy sacharidového metabolismu - DM 1. a 2. typu.
|
2
|
|
Lipidy
|
Rozdělení, vlastnosti. Mastné kyseliny, steroidy, fosfolipidy, lipoproteiny. Syntéza a přeměny cholesterolu, žlučové kyseliny. Syntéza a odbourávání mastných kyselin a triacylglycerolů. Ateroskleróza - rizikové faktory, hyperlipoproteinémie.
|
3
|
|
Enzymy
|
Stavba molekuly, názvosloví, rozdělení do tříd, účinnost a specifita enzymové katalýzy, enzymová kinetika, Michaelisova konstanta, efektory a inhibitory. Význam enzymů v lidském organismu. Izoenzymy.
|
3
|
|
Játra
|
Anatomické uspořádání jaterního lalůčku, uložení enzymů v subcelulárních strukturách, metabolická funkce jater, ukazatele poškození hepatocytů, diferenciální diagnostika hyperbilirubinémií, funkční testy.
|
3
|
|
Barviva
|
Struktura, syntéza a funkce hemoglobinu. Deriváty hemoglobinu. Myoglobin, žlučová barviva, melaniny.
|
1
|
|
Ledviny a močové cesty
|
Základní anatomické uspořádání. Nefron - k základní funkční jednotka ledvin. Hlavní funkce ledvin v organismu, řízení činnosti ledvin. Normální a porušená funkce ledvin, akutní a chronické renální selhání, nefritida, nefrotický syndrom. Urolitiáza.
|
2
|
|
Hormony
|
Definice, rozdělení, mechanismus účinku, regulace hormonální rovnováhy, patobiochemie hormonů.
|
2
|
|
Štítná žláza
|
Základní anatomické uspořádání. Tvorba hormonů a jejich struktura, strategie stanovení. Ukazatelé tyreoidální dysfunkce, hypertyreóza, hypotyreóza a jejich léčba. Ukazatele autoimunitních chorob štítné žlázy.
|
2
|
|
Imunitní systém
|
Funkce, složení IS - lymfatické orgány a tkáně, buňky, molekuly. Mechanismy obrany - specifická a nespecifická, buněčná a humorální. Antigen. Protilátka. Cytokiny - charakteristika, dělení, klinický význam.
|
3
|
|
Biologická oxidace
|
Enzymy a koenzymy účastnící se oxidoredukcí, dýchací řetězec, oxidativní fosforylace, citrátový cyklus.
|
2
|
|
Vnitřní prostředí
|
Hospodaření s vodou, elektrolyty, acídobazický metabolismus, poruchy vnitřního prostředí, kyslíkové parametry.
|
3
|
|
Metabolismus vápníku, hořčíku a fosforu
|
Metabolismus vápníku, hořčíku a fosforu.
|
1
|
|
Vitamíny
|
A, B, C, D, E, K, zdroje vitamínů a jejich úloha v organizmu.
|
1
|
|
Ukončení modulu
|
Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba.
|
2
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
zná metabolické procesy základních živin, o klíčových metabolických meziproduktech, zná základní vztahy mezi jednotlivými metabolity,
zná základní vztahy v metabolismu nemocí,
zná podstatu imunitního systému,
umí základy genetiky.
|
|
|
Seznam výkonů
|
Počet výkonů
|
|
|
Příprava edukačního návodu pro pacienta
|
1
|
|
|
Vytvoření SOP analytické metody
|
1
|
|
|
Asistence u odběru biologického materiálu nebo jeho samostatné provedení
|
10 + 30
|
|
|
Statistické zhodnocení analytické metody (opakovatelnost, bias, reprodukovatelnost, porovnání metod, nejistota měření).
|
2
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnění předepsaných výkonů.
|
|
3.2.2 Učební osnova odborného modulu OM 2
|
Odborný modul - OM 2
|
Laboratorní a instrumentální technika
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky
20 dnů, tj. 160 hodin odborné praxe
|
|
|
Počet kreditů
|
40 (20 kreditů za teoretickou část + 20 kreditů za praktickou část)
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Optické metody
|
Spektrofotometrie (UV, VIS, IR), spektrofluori- metrie, luminiscence, turbidimetrie, nefelometrie, atomová absorpce, atomová emise, denzitometrie, refraktometrie, vertikální fotometrie.
|
8
|
|
Hmotnostní spektrometrie
|
Hmotnostní spektrometrie.
|
2
|
|
Barevnost molekul a její analytické využití
|
Barevnost molekul a její analytické využití.
|
1
|
|
Chromatografické metody
|
Základní pojmy, mechanizmy chromatografického dělení, chromatografie na tenké vrstvě, kolonová kapalinová a plynová chromatografie, instrumentace, příprava vzorků.
|
3
|
|
Elektrochemické techniky
|
Potenciometrie, Nernstova rovnice, ISE, ampérometrie, coulometrie, konduktometrie, polarografie.
|
3
|
|
Elektromigrační techniky
|
Pohyb nabité částice v elektrickém poli, efekty ovlivňující elektromigrační postupy, elektroforéza, kapilární elektroforéza, izotachoforéza, izoelektrická fokuzace.
|
3
|
|
Imunochemické techniky
|
Antigeny a protilátky, faktory ovlivňující vazbu, specifika protilátek, imunonefelometrie, imunoturbidimetrie, radiální imunodifúze, imunofixace, imunoelektroforéza, homogenní a nehomogenní imunoanalýza se značenými reaktanty, přístrojové vybavení.
|
4
|
|
Průtoková cytometrie a její využití
|
Průtoková cytometrie a její využití.
|
3
|
|
Miniaturizace laboratorních metod
|
Mikročip, microarray, biosenzory, využití mikrometod, přístrojová technika.
|
2
|
|
Suchá chemie
|
Celulózová a skleněná impregnovaná vlákna, reflexní fotometrie, POCT - elektrochemické analyzátory, stanovení glykémie, použití suchých činidel.
|
2
|
|
Preanalytické postupy
|
Faktory ovlivňující preanalytickou fázi, příprava na odběr, transport vzorku, příjem/odmítnutí převzetí biologického vzorku ke zpracování klinickou laboratoří, úprava vzorku, skladování.
|
1
|
|
Automatizace laboratorního provozu
|
Integrace, konsolidace.
|
1
|
|
Jakost v klinické laboratoří
|
Chyby měření, znaky analytické metody, interní a externí kontrola kvality.
|
2
|
|
Kalibrace
|
Jednobodové, vícebodové (lineární, nelineární), kalibrátory.
|
2
|
|
Mikroskopie
|
Světelná a elektronová mikroskopie. Princip mikroskopů.
|
1
|
|
PCR
|
Polymerázová řetězová reakce.
|
1
|
|
Ukončení modulu
|
Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba.
|
1
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
zná fyzikální principy používané v laboratorní technice,
umí správně pracovat s přístrojovou technikou a přiblížit možnosti jejího využití,
poskytuje nové informace o výbavě klinických laboratoří se zaměřením na přístroje pro klinickou biochemii,
zná supervizi systémů POCT,
zná principy analytických technik a instrumentace.
|
|
|
Seznam výkonů
|
Počet výkonů
|
|
|
Provedení a hodnocení oGGT
|
5
|
|
|
Práce na biochemickém analyzátoru
|
40 kalibrací
|
|
|
Práce na imunoanalytickém analyzátoru
|
20 kalibrací
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnění předepsaných výkonů.
|
|
3.2.3 Učební osnova odborného modulu OM 3
|
Odborný modul - OM 3
|
Biochemické vyšetřovací metody
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky
20 dnů, tj. 160 hodin odborné praxe
|
|
|
Počet kreditů
|
40 (20 kreditů za teoretickou část + 20 kreditů za praktickou část)
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Principy metod pro stanovení bílkovin v séru a moči
|
Celková bílkovina, albumin, fibrinogen, specifické proteiny.
|
2
|
|
Vyšetření moče
|
Odběr, transport, fyzikální, chemické a mikroskopické vyšetření, automatizovaná analýza. Analýza močových konkrementů.
|
2
|
|
Principy metod pro stanovení sacharidů
|
Klinický význam stanovení - glukóza, galaktóza, glykovaný hemoglobin, glykované proteiny. Doporučení ČSKB a ČDS pro diagnostiku diabetes mellitus.
|
2
|
|
Principy metod pro stanovení dusíkatých látek nebílkovinné povahy
|
Močovina, kreatinin, kyselina močová, amoniak, klinický význam stanovení.
|
2
|
|
Principy metod pro stanovení enzymů
|
AST, ALT, ALP, GGT, AMS, LPS, CK, LD, CHE, izoenzymy CK a LD, klinický význam stanovení.
|
3
|
|
Principy metod pro stanovení lipidů
|
Cholesterol, triacylglyceroly, mastné kyseliny, lipoproteiny a jejich klasifikace.
|
2
|
|
Principy metod pro stanovení bilirubinu, hemoglobinu a patologických hemoglobinů
|
Principy metod pro stanovení bilirubinu, hemoglobinu, patologických hemoglobinů a porfyrinů.
|
1
|
|
Principy metod pro stanovení anorganických látek
|
Sodné a draselné kationy, vápník celkový a ionizovaný, hořčík, chloridy, anorganické fosfáty, železo, měď, zinek, olovo, lithium.
|
2
|
|
Metabolizmus železa
|
Význam železa v organizmu, ferritin a transferin jako základní proteiny metabolizmu železa v organizmu, důsledky poruch metabolizmu železa.
|
2
|
|
Biochemické markery nádorových onemocnění
|
Definice základních pojmů, typy nádorů, využití stanovení tumorových markerů, vlastnosti ideálního markeru, hodnota „cut-off“. Senzitivita, specifičnost, ROC křivka. Principy imunoanalytických metod pro stanovení tumorových markerů.
|
2
|
|
Mozkomíšní mok
|
Principy vyšetřovacích metod, cytologie kvalitativní a kvantitativní, cytochemické barvení, chemické vyšetření, hematolikvorová bariéra, intratekální syntéza, izoelektrická fokuzace bílkovin, spektrofotometrie likvoru. Význam cytologického nálezu.
|
2
|
|
Kostní markery
|
Principy metod stanovení kostního metabolizmu, markery kostní syntézy a kostní resorpce, strategie vyšetřování, klinický význam.
|
2
|
|
Kardiální markery
|
Strategie vyšetřování a hodnocení nálezu. CK- MB hmotnostní koncentrace, myoglobin, troponin T, troponin I, NT-proBNP, hs metody stanovení troponinů.
|
2
|
|
Vyšetření žaludku
|
Trávení, složení a tvorba žaludeční šťávy, vyšetření žaludeční šťávy a sekrece, diagnostika onemocnění žaludku, Helicobacter pylori.
|
1
|
|
Vyšetření pankreatu a střev
|
Exokrinní funkce pankreatu, funkční vyšetření tenkého střeva, dechové testy, elastáza, okultní krvácení.
|
1
|
|
Zákonitosti pohybu léčiv v organizmu
|
Základy farmakokinetiky, farmakodynamiky, terapeutické monitorování, metody stanovení.
|
2
|
|
Principy metod pro stanovení hormonů
|
FSH, LH, prolaktin, estradiol, estriol, testosteron, progesteron, androgeny, TSH, T3, T4, TRH.
|
1
|
|
Principy metod v klinické toxikologii
|
Příprava biologického materiálu, těkavé látky, stanovení alkoholu, extraktivní látky, anorganické látky, návykové látky, kyanidy, oxid uhelnatý, metody k průkazu neznámé noxy, metody pro cílené potvrzení specifikované noxy.
|
2
|
|
Funkční a zátěžové testy
|
Clearence kreatininu, ACTH test, Koncentrační pokus, Laktózový toleranční test, o-GTT, Resorpční křivka železa, Xylózový test, Inzulinová a C-peptidová křivka, Dexametazonový test.
|
1
|
|
Vitamíny Metody stanovení ve vodě rozpustných a nerozpustných vitamínů.
|
1
|
|
|
Diagnostika vrozených vývojových vad
|
Fetoplacentární antigeny, význam jejich abnormálních hladin v plodové vodě a mateřském séru, prenatální screening v 1. a 2. trimestru těhotenství.
|
1
|
|
Dědičné metabolické poruchy
|
Novorozenecký screening (SKH, CAH, CF).
|
1
|
|
Akutní a chronické hepatitidy
|
Virové hepatitidy A - E, strategie vyšetřování, perzistence virové infekce.
|
1
|
|
Ukončení modulu
|
Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba.
|
2
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka
zná preanalytické a postanalytické vlivy na výsledek vyšetření,
zná základní vyšetření moče a močových konkrementů,
zná principy metod pro stanovení bílkovin, nebílkovinných dusíkatých látek, enzymů a izoenzymů, biogenních anorganických látek, lipidů, hormonů,
zná laboratorní vyšetření diabetu,
zná laboratorní diagnostiku infarktu myokardu,
zná laboratorní vyšetření u onemocnění jater a žlučových cest a konkrementů,
zná laboratorní vyšetření v gastroenterologii,
zná cytochemické vyšetření mozkomíšního moku,
zná laboratorní ukazatele kostního metabolismu,
zná problematiku vnitřního prostředí a acidobazický metabolismus,
zná monitorování lékové terapie,
zná základy toxikologie,
x má základní přehled o cytokinech a mediátorech zánětu,
má přehled o vitamínech a jejich stanovení,
zvládá provedení funkčních a zátěžových testů,
zná laboratorní vyšetření v těhotenství, v dětském věku a ve stáří,
zná kontrolu kvality vyšetření v klinické biochemii.
|
|
|
Seznam výkonů
|
Počet výkonů
|
|
|
Vyšetření acidobazické rovnováhy
|
20
|
|
|
Vyšetření moče chemické a morfologické
|
200
|
|
|
Systém vnitřní kontroly kvality
|
1
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Diagnostické metody (ověření znalostí formou písemného testu, apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnění předepsaných výkonů.
|
|
3.2.4 Učební osnova odborného modulu OM 4
|
Odborný modul - OM 4
|
Odborná praxe na pracovišti akreditovaného zařízení
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů, tj. 40 hodin
|
|
Počet kreditů
|
15
|
|
Seznam výkonů
|
Počet výkonů
|
|
Elektroforéza proteinů v séru
|
70
|
|
Kvalitativní cytologické vyšetření mozkomíšního moku
|
20
|
|
Chromatografické metody
|
30
|
|
Imunochemické metody
|
30
|
|
Stanovení glykovaného hemoglobinu kapalinovou chromatografií
|
20
|
4 Hodnocení výsledků vzdělávání v průběhu specializačního vzdělávání
Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, který je zaměstnancem akreditovaného zařízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnění praktických výkonů, které má účastník vzdělávání v průběhu přípravy absolvovat a průběžně prověřuje znalosti (vědomosti a dovednosti). Školitel pro praktickou část hodnotí zvládnutí výkonů stanovených vzdělávacím programem. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením přiděleného školitele, který je zaměstnancem daného pracoviště, má specializovanou způsobilost v oboru a osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje splnění výkonů.
a) Průběžné hodnocení školitelem:
školitel pravidelně a průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání. Do studijního průkazu zapisuje ukončení každého modulu a získaný počet kreditů.
b) Předpoklad pro vykonání atestační zkoušky:
absolvování teoretické a praktické výuky; včetně splnění požadované odborné praxe v akreditovaném zařízení potvrzené ve studijním průkazu a splnění výkonů obsažených ve vzdělávacím programu potvrzené přiděleným školitelem;
získání příslušného počtu kreditů.
c) Vlastní atestační zkouška probíhá dle vyhlášky č. 189/2009 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů.
5 Profil absolventa
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru Klinická biochemie bude připraven provádět, zajišťovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní diagnostiku v oboru klinická biochemie.
Je oprávněn na základě vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpečovat laboratorní diagnostiku v rozsahu své specializované způsobilosti stanovené činnostmi, ke kterým je připraven na základě tohoto vzdělávacího programu a platné legislativy.
5.1 Charakteristika výstupních vědomostí, dovedností a postojů, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializačního vzdělávání získal/a způsobilost
Zdravotní laborant se specializovanou způsobilostí v oboru Klinická biochemie je připraven:
připravovat informační materiály pro pacienty a osoby jimi určené,
spolupracovat s ostatními zdravotnickými pracovníky při zajištění edukace v přípravě na specializované diagnostické postupy, zejména poskytovat zdravotnickým pracovníkům, pacientům, případně jimi určeným osobám, odborné informace o podmínkách odběrů biologického materiálu pro laboratorní vyšetření,
instruovat členy týmu v oblasti své specializace,
provádět zpracování biologického materiálu a jiných vyšetřovaných materiálů specializovanými postupy,
provádět kalibrace jednotlivých laboratorních přístrojů v oboru své specializace nebo zaměření a zajišťovat jejich přesnou dokumentací,
provádět základní hodnocení nálezu, zejména zda jsou zjištěné výsledky fyziologické,
hodnotit kvalitu poskytované laboratorní péče, tj. prováděných laboratorních metod, prostředí i dokumentace, provádět verifikací naměřených hodnot,
podílet se na výzkumu, zejména identifikovat činnosti vyžadující změnu v postupu, hledat příčiny nedostatků v poskytované péči, vytvářet podmínky pro aplikací výsledků výzkumu do klinické praxe nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci oboru,
provádět statistická vyhodnocení,
připravovat standardy specializovaných postupů v rozsahu své způsobilosti.
Pod odborným dohledem lékaře nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou způsobilostí v oboru:
provádět odběry krve u laboratorních zvířat,
připravovat a testovat specializované diagnostické postupy,
provádět pokusy na laboratorních zvířatech, spolupracovat na expertizní činnosti pracoviště a tvorbě a udržování systému jakosti laboratoře,
provádět interní a externí kontroly kvality laboratorních vyšetření,
podílet se na zavádění, rozvoji a rutinním provádění nových specializovaných laboratorních diagnostických postupů, včetně odběru vzorků, zpracování vzorků k analýze a zpracování a vyhodnocování výsledků.
Bez odborného dohledu a bez indikace:
pracovat s náročnými zdravotnickými přístroji, jako jsou např. elektroforetická zařízení, chromatografie, hmotnostní spektrometr, iontoforéza, a zabezpečovat jejich správnou činnost.
6 Charakteristika akreditovaných zařízení a pracovišť
Vzdělávací instituce, zdravotnická zařízení a pracoviště zajišťující výuku účastníků specializačního vzdělávání musí být akreditovány dle ustanovení §45 zákona č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato zařízení musí účastníkovi zajistit absolvování specializačního vzdělávání dle příslušného vzdělávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zařízení jsou dána splněním odborných, provozních, technických a personálních předpokladů.
6.1 Akreditovaná zařízení a pracoviště
Personální požadavky
Školitelem pro praktickou výuku se rozumí zaměstnanec akreditovaného zařízení ve smyslu zákona č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů, který organizuje a řídí teoretickou nebo praktickou část specializačního vzdělávání*.
Školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v oboru specializace, který je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“.
Lektorem pro teoretickou výuku se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické části specializačního vzdělávání.
Lektorem může být i lékař s atestací v příslušném oboru.
Lektorem může být zdravotnický pracovník, který je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“.
Lektorem může být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zaměření vzdělávacího programu (předměty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a řízení, atd.).
Pedagogické schopnosti.
Doklady o odborné, specializované event. pedagogické způsobilosti.
Materiální a technické vybavení
Musí odpovídat standardům a platné legislativě.
Pro teoretickou část vzdělávacího programu standardně vybavená učebna s PC a dataprojektorem a s možností přístupu k internetu.
Modely a simulátory potřebné k výuce praktických dovedností - modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR.
Přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení).
Organizační a provozní požadavky
Pro praktickou část vzdělávacího programu - poskytování zdravotní péče dle příslušného oboru.
Pro teoretickou část vzdělávacího programu - jiná zařízení, která mají smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péče dle příslušného oboru specializace.
Bezpečnost a ochrana zdraví
Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany včetně ochrany před ionizujícím zářením.
Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.
7 Tabulka modulů
|
Specializační vzdělávání v oboru Klinická biochemie
|
||||
|
Kód
|
Typ
|
Název modulu
|
Rozsah
|
Počet kreditů
|
|
ZM
|
P
|
Organizace a provozní problematika klinických laboratoří
|
1 týden T - 40 hodin
|
20 (á 4 kredity/den)
|
|
OM 1
|
P
|
Biochemie a klinická biochemie
|
1 týden T - 40 hodin
1 týden Pr - 40 hodin
|
20 (á 4 kredity/den)
5 (á 1 kredit/den)
|
|
OM 2
|
P
|
Laboratorní a instrumentální technika
|
1 týden T - 40 hodin
4 týdny Pr - 160 hodin
|
20 (á 4 kredity/den)
20 (á 1 kredit/den)
|
|
OM 3
|
P
|
Biochemické vyšetřovací metody
|
1 týden T - 40 hodin
4 týdny Pr - 160 hodin
|
20 (á 4 kredity/den)
20 (á 1 kredit/den)
|
|
OM 4
|
P
|
Odborná praxe na pracovišti akreditovaného zařízení
|
1 týden Pr AZ - 40 hodin
|
15 (á 3 kredity/den)
|
|
T - teorie Σ 160
Pr - praxe Σ 360
Pr - AZ Σ 40 hodin
|
|
|||
|
Celkem 560 hodin
|
Celkem 140 kreditů
|
|||
Vysvětlivky: P - povinné, T-teorie, Pr -praxe
8 Seznam doporučených zdrojů
Doporučená literatura
Adam, Táborský, KratochvIla, Prucha, Sobek, Zeman: Cytologie mozkomíšního moku. CDROM SEKK Pardubice 2002.
Cermáková, M., Štepánová, I.: Klinická biochemie. 1. dIl, IDVPZ, Brno, 2003.
Doležalová, V., a kol.: Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii. Učební text, IDVPZ, Brno, 1995.
Doležalová, V., a kol.: Principy biochemických vyšetřovacích metod. Učební text, IDVPZ, Brno, 1995.
Friedecký, B., Kratochvíla, J.: Analytická kvalita v klinické laboratoří. CD-ROM SEKK, 2002.
Glosová, L.: Cytologický atlas mozkomíšního moku. Galén, 1998.
Kaplan, Táborská, Dostál, Sláma: Chemie a biochemie pro bakaláře. Masarykova univerzita, Brno, 1999.
Masopust, J.:Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998.
Musil, J., Nováková, O., a kol.: Biochemie v obrazech a schématech. Avicenum, Praha, 1990.
Novák, F.: Úvod do klinické biochemie. Učební text Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum, 2002.
Peštálová, M.: Toxikologie. NCO NZO, Brno, 2003.
Prudil. L.: Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. 2. vyd., Brno, 2002.
Racek, J., et al.: Klinická biochemie Galén, Praha,2006.
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. 2. doplněné vydání, Karolinum, Praha 2004.
Soška, V.: Poruchy metabolizmu lipidu. Grada Publishing, 2001.
Voet, D., Voetová, J., G.: Biochemie. Victoria Publishing, Praha, 1995.
Zima, T.: Laboratorní diagnostika. Galén, Karolinum, Praha, 2007.
Zvárová, J.: Základy statistiky pro biomedicíncké obory. Karolinum, Praha, 1998.
Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů, Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 7, 2004, č. 8.
Zákon č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a prováděcí vyhlášky.
* Školitelem může být i mentor, pokud splňuje požadavky na školitele stanovené vzdělávacím programem