Rozeslána dne 12. května 1997
OBSAH:
5. Usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 1. července 1996 o převzetí některých předpisů přijatých Českou advokátní komorou a Komorou komerčních právníků České republiky do 30. června 1996 jako stavovských předpisů podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokaci
ČÁST I. - Obecná ustanovení
ČÁST II. - Převzaté předpisy
Čl. 5, Čl. 6, Čl. 7, Čl. 8, Čl. 9, Čl. 10, Čl. 11, Čl. 12, Čl. 13, Čl. 14, Čl. 15,
ČÁST III. - Závěrečná ustanovení
Sdělení představenstva České advokátní komory k posuzování žádostí o umožnění vykonání advokátní zkoušky nebo o zápis do seznamu advokátů, popřípadě seznamu advokátních koncipientů, zejména s ohledem na rozhodování ve věcech uznání jiné právní praxe jako praxe advokátního koncipienta podle §6 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii
Zápisy v seznamu advokátů od 2. ledna 1997 do 1. dubna 1997
Zápisy v seznamu advokátních koncipientů od 2. ledna 1997 do 1. dubna 1997
ČÁST NORMATIVNÍ
5 - Usnesení představenstva České advokátní komory
ze dne 1. července 1996
o převzetí některých předpisů přijatých Českou advokátní komorou a Komorou komerčních právníků
České republiky do 30. června 1996 jako stavovských předpisů podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii1)
Představenstvo České advokátní komory se usneslo podle §44 odst. 4 písm. b) a §65 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, takto:
Část I.
Obecná ustanovení
Čl. 1
Předpisy přijaté do 30. června 1996 Českou advokátní komorou podle zákona č. 128/1990 Sb., o advokacii, nebo Komorou komerčních právníků České republiky podle zákona č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované, popřípadě jejich části nebo jednotlivá ustanovení, se považují za stavovské předpisy přijaté Českou advokátní komorou (§53 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), stanoví-li tak tento stavovský předpis (dále jen “převzaté předpisy”).
Čl. 2
Převzaté předpisy se použijí se změnami a doplněními stanovenými tímto stavovským předpisem.
Čl. 3
Převzaté předpisy je třeba vykládat a používat tak, aby jejich výklad a použití nebyly v rozporu se zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen “zákon”) a právními předpisy vydanými k jeho provedení.
Čl. 4
Pokud převzaté předpisy hovoří o
a) České advokátní komoře nebo Komoře komerčních právníků České republiky, rozumí se tím Česká advokátní komora zřízená zákonem (dále jen “Komora”);
b) celostátní konferenci advokátů nebo celostátním sněmu komerčních právníků, rozumí se tím sněm podle §41 odst. 1 písm. a) a §42 a 43 zákona;
c) představenstvu České advokátní komory nebo představenstvu Komory komerčních právníků České republiky, rozumí se tím představenstvo Komory podle §41 odst. 1 písm. b) a §44 nebo §65 zákona;
d) předsedovi České advokátní komory nebo předsedovi Komory komerčních právníků České republiky, rozumí se tím předseda Komory podle §41 odst. 1 písm. c) a §45 a 65 odst. 2 zákona;
e) revizní komisi nebo dozorčí radě, rozumí se tím kontrolní rada Komory podle §41 odst. 1 písm. d) a §46 nebo §66 zákona;
f) kárné komisi nebo disciplinární komisi, rozumí se tím kárná komise Komory podle §41 odst. 1 písm. e) a §47 nebo §67 zákona.
Část II.
Převzaté předpisy
Čl. 6
Zastoupení advokáta advokátním koncipientem nebo jeho jiným zaměstnancem v řízení před státními orgány
Zastoupení advokáta advokátním koncipientem nebo jeho jiným zaměstnancem (§26 odst. 2 zákona) v řízení před státními orgány je možné za podmínek stanovených usnesením představenstva České advokátní komory ze dne 11. června 1991, jímž se stanoví pravidla výkonu substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných pracovníků advokáta v řízení před státními orgány.
Čl. 9
Výchova advokátních koncipientů a vzdělávání advokátů
Výchova advokátních koncipientů (§58 odst. 1 a 2 zákona) a vzdělávání advokátů se řídí usnesením představenstva České advokátní komory ze dne 11. června 1991, o výchově advokátních koncipientů a dalším vzděláváním advokátů.
Čl. 14
Vzdání se funkce
Postup při vzdání se funkce v orgánech Komory se řídí čl. 18 Organizačního řádu Komory komerčních právníků, který byl schválen usnesením II. celostátního sněmu komerčních právníků dne 27. listopadu 1991, ve znění usnesení III. celostátního sněmu komerčních právníků ze dne 3. prosince 1993.
Čl. 15
Náklady kárného řízení
Advokát nebo advokátní koncipient, o němž bylo v kárném řízení pravomocně vysloveno, že se dopustil kárného provinění (§32 odst. 1 zákona), je povinen nahradit Komoře jí hrazené náklady kárného řízení paušální částkou stanovenou usnesením představenstva České advokátní komory ze dne 5. listopadu 1991, jímž se stanoví paušální částka nákladů kárného řízení.
Část III.
Závěrečná ustanovení
Čl. 16
Předseda Komory dá bez odkladu tento stavovský předpis na vědomí advokátům, a to spolu s převzatými předpisy uvedenými v části II.
JUDr. Luboš Tichý, v. r.
předseda
České advokátní komory
ČÁST OZNAMOVACÍ
Sdělení představenstva České advokátní komory k posuzování žádostí o umožnění vykonání advokátní zkoušky nebo o zápis do seznamu advokátů, popřípadě seznamu advokátních koncipientů, zejména s ohledem na rozhodování ve věcech uznání jiné právní praxe jako praxe advokátního koncipienta podle §6 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii
Představenstvo České advokátní komory (dále jen "představenstvo") sděluje, že při posuzování žádostí o umožnění vykonání advokátní zkoušky a žádostí o zápis do seznamu advokátů, popřípadě seznamu advokátních koncipientů, a při rozhodování ve věcech uznání jiné právní praxe jako praxe advokátního koncipienta podle §6 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen "zákon") vychází z následujících zásad:
1. Za vysokoškolské vzdělání podle §5 odst. 1 písm. b) a §37 odst. 1 písm. b) zákona (dále jen "předepsané vzdělání") považuje představenstvo pouze vysokoškolské vzdělání v těchto ustanoveních uvedené, tj. získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice, popřípadě vysokoškolské vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo jejích právních předchůdců (§61 zákona).
Za předepsané vzdělání tedy představenstvo nepovažuje jakékoliv vzdělání získané na jiném vysokoškolském učilišti než na právnické fakultě uvedených vysokých škol, a to bez ohledu na to, zda takové vzdělání obsahuje některé prvky vzdělání právnického (viz v této souvislosti Stanovisko pléna Nejvyššího soudu České republiky z 18. 1. 1995, Plsn 1/95, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 30/95, jakož i nález Ústavního soudu České republiky ze dne 13. 9. 1995 uveřejněný pod č. 225/1995 Sb.).
2. Za předepsané vzdělání považuje představenstvo i vysokoškolské vzdělání získané na zahraniční vysoké škole, jsou-li doklady o takovém vysokoškolském studiu v České republice uznány (nostrifikovány), a to ať mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, nebo rozhodnutím příslušného orgánu (§25 odst. 2 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů). Představenstvo však vysokoškolské vzdělání získané na zahraniční vysoké škole za předepsané vzdělání nepovažuje, pokud doklad předložený žadatelem o zápis do seznamu advokátů, popřípadě seznamu advokátních koncipientů nemá náležitosti nostrifikačního rozhodnutí stanovené příslušnými právními předpisy (viz například §4 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 476/1990 Sb., o uznávání diplomů a jiných dokladů o studiu vydaných zahraničními vysokými školami /o nostrifikaci/).
3. Za jinou právní praxi podle §6 odst. 2 zákona (dále jen "jiná právní praxe") získanou v tuzemsku uznává představenstvo takovou právní praxi vykonanou po získání předepsaného vzdělání, v jejímž průběhu žadatel o umožnění vykonání advokátní zkoušky nebo žadatel o zápis do seznamu advokátů (dále jen "žadatel") používal a vykládal právní předpisy při řešení konkrétních právních vztahů (případů). Takovou právní praxi uzná však představenstvo pouze v rozsahu nejvýše dvou roků, a to za podmínky, že v posledních třech letech před podáním žádosti o umožnění vykonání advokátní zkoušky nebo žádosti o zápis do seznamu advokátů (dále jen "žádost") žadatel vykonal alespoň jednoletou právní praxi advokátního koncipienta, v jejímž průběhu se zúčastnil povinných výchovných akcí organizovaných Českou advokátní komorou (dále jen "Komora"); do doby tří let se přitom nezapočítává doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby, doba výkonu civilní služby a doba mateřské dovolené nebo další mateřské dovolené, popřípadě i doby další, během nichž žadatel nemohl právní praxi advokátního koncipienta vykonávat z jiných zvláštního zřetele hodných důvodů.
Představenstvo uznává bez dalšího za právní praxi advokátního koncipienta i jiné právní praxe uvedené v usnesení představenstva č. 4/1997 Věstníku, o uznávání jiné právní praxe jako praxe advokátního koncipienta v některých případech.
4. Za jinou právní praxi získanou v zahraničí uznává představenstvo takovou právní praxi vykonanou po získání předepsaného vzdělání, v jejímž průběhu žadatel používal a vykládal právní předpisy České republiky při řešení konkrétních právních vztahů (případů), a to za podmínky, že žadatel je oprávněn poskytovat právní služby způsobem uvedeným v §3 zákona v jiném státě a ovládá český nebo slovenský jazyk, včetně terminologie právnické.
Je-li však žadatelem advokát zapsaný do seznamu advokátů vedeného Slovenskou advokátní komorou, představenstvo jím po získání předepsaného vzdělání vykonanou právní praxi zpravidla bez dalšího jako právní praxi advokátního koncipienta uzná.
Uzná-li představenstvo jinou právní praxi získanou v zahraničí za praxi advokátního koncipienta, uzná zpravidla podle §6 odst. 1 a 3 zákona za advokátní zkoušku odbornou zkoušku či soubor takových zkoušek, které byl žadatel povinen složit k tomu, aby získal v cizím státě oprávnění poskytovat právní služby.
Ustanovení §5 odst. 2 a §59 odst. 3 zákona tím není dotčeno.
5. O uznání jiné právní praxe podle §6 odst. 2 zákona rozhodne představenstvo i v případě, že o to žadatel výslovně nepožádal (viz §4 odst. 1 vyhlášky č. 197/1996 Sb., kterou se vydává zkušební řád pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky /advokátní zkušební řád/), avšak z obsahu žádosti je zřejmé, že není splněna podmínka uvedená v §5 odst. 1 písm. c) zákona a žadatel před podáním žádosti vykonal jinou právní praxi než praxi advokátního koncipienta.
6. Při posuzování žádostí, včetně rozhodování ve věcech uznání jiné právní praxe podle §6 odst. 2 zákona, vychází představenstvo především z podkladů předložených žadatelem. Za účelem zjištění, zda jsou splněny podmínky pro umožnění vykonání advokátní zkoušky nebo pro zápis do seznamu advokátů, popřípadě seznamu advokátních koncipientů - včetně shora uvedených předpokladů pro uznání jiné právní praxe - může však představenstvo žadatele vyzvat k předložení podkladů dalších, požádat žadatele, aby se dostavil k pohovoru, popřípadě si může obstarat podklady pro své rozhodnutí samo; tyto úkony představenstvo zpravidla činí prostřednictvím kanceláře Komory.
7. Za účelem řádného posouzení zvláště složitých případů, zejména jedná-li se o uznání jiné právní praxe získané v zahraničí, může představenstvo jako svůj poradní orgán (§41 odst. 2 zákona) ustavit uznávací komisi složenou z členů představenstva, zaměstnanců kanceláře Komory a popřípadě i dalších osob.
8. Rozhodnutí představenstva ve věcech uznání jiné právní praxe podle §6 odst. 2 zákona je rozhodnutím předběžné povahy ve vztahu k jeho rozhodnutí o žádosti o umožnění vykonání advokátní zkoušky nebo o zápis do seznamu advokátů; na uznání jiné právní praxe podle §6 odst. 2 zákona nemá žadatel právní nárok.
JUDr. Karel Čermák, v.r.
předseda České advokátní komory
Poznámka:
Zápisy v seznamu advokátů od 2. ledna 1997 do 1. dubna 1997
Protože jde o osobní věci Komory, odkazujeme na server http://www.cak.cz