Plné znění - Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR • Částka: 8 • Rok: 2011

Vzdělávací program

specializačního vzdělávání

v oboru

ERGOTERAPIE PRO DOSPĚLÉ

1 Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru Ergoterapie pro dospělé je získání specializované způsobilosti s označením odbornosti Ergoterapeut pro dospělé osvojením si potřebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návyků týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro činnosti stanovené vyhláškou č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2 Vstupní podmínky a průběh specializačního vzdělávání

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru Ergoterapie pro dospělé je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání ergoterapeuta dle zákona č. 96/2004 Sb., zákon o nelékařských zdravotnických povolání, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon č. 96/2004 Sb.“).

Specializační vzdělávání nemusí být uskutečňováno při výkonu povolání, účastník vzdělávání však musí před přihlášením se k atestační zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou §56 odst. 6 zákona č. 96/2004 Sb.

Část specializačního vzdělávání lze absolvovat distanční formou studia, např. metodou e-learningu apod.

Optimální doba specializačního vzdělávání je 18 - 24 měsíců, kterou lze prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. V případě, že celková délka specializačního vzdělávání se od celodenní průpravy liší, úroveň a kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní průpravy.

Vzdělávací program obsahuje celkem 440 hodin teoretického vzdělávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoří alespoň 50 % celkového počtu hodin, včetně odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zařízení v rozsahu stanoveném tímto vzdělávacím programem. Požadavky vzdělávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zařízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zařízení, kde účastník vzdělávání zahájil. Akreditovaná pracoviště disponují náležitým personálním, materiálním a přístrojovým vybavením.

Vzdělávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným počtem kreditů, přičemž ukončení každého modulu je realizováno hodnocením úrovně dosažených výsledků vzdělávání.

Podmínkou pro získání specializované způsobilosti v oboru Ergoterapie pro dospělé je:

• zařazení do oboru specializačního vzdělávání,
• výkon povolání v příslušném oboru specializačního vzdělávání minimálně 1 rok z období 6-ti let v rozsahu minimálně 1/2 stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby do data přihlášení se k atestační zkoušce,
• absolvování teoretické výuky,
• absolvování odborné praxe na akreditovaném pracovišti (minimálně 1 týden) a na pracovištích schválených vedoucím studia, v souladu s platnými právními předpisy a vzdělávacím programem,
• získání stanoveného počtu kreditů určených vzdělávacím programem,
• úspěšné složení atestační zkoušky.

3 Učební plán

Nedílnou součástí vzdělávacího programu je vedení studijního průkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Počet výkonů uvedených v kapitole 3.2 Učební osnovy odborných modulů - seznam výkonů a jejich četnost je stanoven jako minimální, aby účastník specializačního vzdělávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické.

3.1 Učební osnova základního modulu

Výsledky vzdělávání

Absolvent/ka:

• zná zásady vzdělávání dospělých,
• umí rozeznat a posoudit neetické a protiprávní chování spolupracovníků a vyhodnotit jeho důsledky,
• zná základní zákonné a prováděcí předpisy ve zdravotnictví a je si vědom/a právní odpovědnosti ve zdravotnictví,
• umí vysvětlit význam pojmu management, řízení a vedení, popsat a vysvětlit kulturu organizace a její význam,
• chápe nutnost vlastního odborného růstu a rozvoje,
• umí rozpoznat své postoje, přístupy, způsob komunikace při personální práci, při efektivním hospodaření a při zjišťování potřeb a přání klientů/pacientů a jejich rodin,
• uvědomuje si neustálou potřebu zvyšování kvality práce a spolupráce,
• zná zásady prevence pochybení ve zdravotnické praxi,
• zná vybranou problematiku edukace pacientů,
• navrhuje a vypracovává plány edukace pacienta, případně rodinných příslušníků a jiných osob,
• postupuje dle moderních a vědecky ověřených metod, podílí se na výzkumných šetřeních a projektech,
• zná účinky ionizujícího záření, systém radiační ochrany, zásady pro uplatňování požadavků radiační ochrany a praktické metody ochrany,
• zná základy krizového managementu a umí se podílet na přechodu činnosti zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činností za podmínek nestandardních.

Způsob ukončení modulu - Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.)

3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu

Absolvent/ka základního modulu je připraven/a:

• podílet se na kontinuálním zvyšování kvality a bezpečnosti ergoterapeutické péče,
• koordinovat práci členů ergoterapeutického týmu,
• hodnotit kvalitu ergoterapeutické péče,
• identifikovat faktory ovlivňující kvalitu života pacientů,
• podílet se na průzkumných a výzkumných šetření,
• navrhovat a vypracovávat plány edukace pacienta, blízkých osob,
• připravovat edukační materiály.

3.2 Učební osnovy odborných modulů - povinné

Cíl: Připravit ergoterapeuta pro požadované činnosti konkrétního oboru specializace

3.2.1 Učební osnova odborného modulu OM 1

Výsledky vzdělávání

Absolvent/ka:

• zná fáze ergoterapeutického procesu v traumatologii, ortopedii, revmatologii, v neurologii, ve vnitřním lékařství, v psychiatrii, v geriatrii,
• zná a realizuje opatření k zachování co nejvyšší míry soběstačnosti, nácvik běžných denních aktivit,
• poskytuje specifické metody u kognitivních a psychosociálních onemocnění,
• zná nové trendy v oblasti technických a kompenzačních pomůcek.

Způsob ukončení modulu - Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.)

3.2.2 Učební osnova odborného modulu OM 2

3.3 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulů

Absolvent/ka odborných modulů je připraven/a:

• adekvátně provést komplexní ergoterapeutické vyšetření včetně použití odpovídajících hodnotících nástrojů,
• stanovit hlavní problém, cíl terapie, správně volit ergoterapeutické postupy a přístupy,
• pomoci pacientovi při jeho začlenění do sociálního i pracovního prostředí,
• napomáhat adaptaci na změněné životní podmínky,
• sledovat a vyhodnocovat stav pacientů z hlediska možnosti vzniku komplikací a náhlých příhod,
• doporučovat a provádět nácvik v používání kompenzačních a technických pomůcek,
• navrhovat změny vedoucí k upřesnění ordinací v souladu s funkčním stavem pacienta a jeho změnami,
• provádět hodnocení a nácvik běžných denních činností (ADL), pracovních a zájmových činností, úchopových činností a schopností ruky, kognitivních funkcí atd., v nemocničním a ve vlastním sociálním prostředí,
• vést odbornou praxi.

4 Hodnocení výsledků vzdělávání v průběhu specializačního vzdělávání

Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, který je zaměstnancem akreditovaného zařízení. Školitel vypracovává studijní plán a plán plnění praktických výkonů pro praktickou výuku, které má účastník vzdělávání v průběhu přípravy absolvovat a průběžně prověřuje znalosti (vědomosti a dovednosti).

Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením přiděleného školitele, který je zaměstnancem daného pracoviště, má specializovanou způsobilost v oboru a osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a potvrzuje splněné výkony.

a) Průběžné hodnocení školitelem:

školitel pravidelně a průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické

dovednosti účastníka specializačního vzdělávání. Do studijního průkazu zapisuje ukončení každého modulu a získaný počet kreditů.

b) Předpoklad pro vykonání atestační zkoušky:

absolvování teoretické a praktické výuky; včetně splnění požadované odborné praxe v akreditovaném zařízení potvrzené ve studijním průkazu a splnění výkonů obsažených ve vzdělávacím programu potvrzené přiděleným školitelem;

získání příslušného počtu kreditů.

c) Vlastní atestační zkouška probíhá dle vyhlášky č. 189/2009 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů.

5 Profil absolventa

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru Ergoterapie pro dospělé bude připraven provádět, zajišťovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou rehabilitační péči v oboru ergoterapie. Je oprávněn na základě vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou, §75 vyhlášky č. 55/2011 Sb., zabezpečovat v rozsahu své specializované způsobilosti stanovené činnosti, ke kterým je připraven na základě tohoto vzdělávacího programu a platné legislativy.

5.1 Charakteristika výstupních vědomostí, dovedností a postojů, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializačního vzdělávání získal/a způsobilost

Ergoterapeut pro dospělé se specializovanou způsobilostí v oboru ergoterapie je připraven/a:

• vypracovávat informační materiály pro pacienty,
• navrhovat lékaři změny vedoucí k upřesnění ordinací v souladu s funkčním stavem klienta a jeho změnami,
• sledovat a vyhodnocovat stav pacientů z hlediska možnosti vzniku komplikací a náhlých příhod,
• provádět hodnocení a nácvik běžných denních činností (ADL) v nemocničním a ve vlastním sociálním prostředí s použitím specializovaných diagnostických a léčebných postupů,
• doporučovat a provádět nácvik v používání kompenzačních a technických pomůcek,
• doporučovat úpravy vlastního sociálního prostředí a pracovního prostředí,
• edukovat pacienty, případně osoby jimi určené, ve specializovaných ergoterapeutických postupech,
• instruovat zdravotnické pracovníky ve specializovaných ergoterapeutických postupech,
• hodnotit kvalitu poskytované ergoterapeutické péče,
• provádět výzkum zaměřený na odhalení příčin nedostatků v ergoterapii, a vytvářet podmínky pro aplikaci výsledků výzkumu do klinické praxe,
• připravovat standardy specializovaných postupů v rozsahu své způsobilosti,
• vést specializační vzdělávání v oboru své specializace,
• aplikovat specializované ergoterapeutické postupy vycházející z biomechanického, neurovývojového, kognitivně-percepčního, behaviorálního, psychoanalytického, humanistického přístupu nebo z přístupu zaměřeného na skupinu,
• provádět hodnocení a nácvik pracovních dovedností s ohledem na charakter duševního onemocnění, aktuální zdravotní stav a věk jedince,
• realizovat opatření vedoucí k získání či zachování co nejvyšší míry soběstačnosti, funkční kapacity a začlenění do přirozeného sociálního a pracovního prostředí s důrazem na zachování kvality života osoby,
• podílet se na vytváření, koordinaci a realizaci dlouhodobého programu léčby a rehabilitace osob s psychiatrickým onemocněním, mentálním postižením, dále drogově závislých, osob s poruchami příjmu potravy a osob s demencí apod.,
• aplikovat specifické ergoterapeutické techniky zaměřené na ovlivnění bolesti,
• provádět kognitivní rehabilitaci prostřednictvím ergoterapeutických činností nebo prostřednictvím využití specifických počítačových programů,
• edukovat pacienty o prevenci dalšího poškození a režimových opatřeních.

6 Charakteristika akreditovaných zařízení a pracovišť

Vzdělávací instituce, zdravotnická zařízení a pracoviště zajišťující výuku účastníků specializačního vzdělávání musí být akreditována dle ustanovení §45 zákona č. 96/2004 Sb. Tato zařízení musí účastníkovi zajistit absolvování specializačního vzdělávání dle příslušného vzdělávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zařízení jsou dána splněním odborných, provozních, technických a personálních předpokladů.

6.1 Akreditovaná zařízení a pracoviště

Personální požadavky

• Školitelem se rozumí zaměstnanec akreditovaného zařízení ve smyslu zákona č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů, který organizuje a řídí teoretickou nebo praktickou část specializačního vzdělávání.*
• Školitelem může být pouze ergoterapeut se specializovanou způsobilostí v oboru specializace a je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Výjimku tvoří školitelé vzdělávacích programů, které byly nově koncipovány nebo nebyly dosud realizovány, a školitelé tedy nemohli získat specializovanou způsobilost. Pro výkon činnosti školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny příslušným vzdělávacím programem.
• Školitelem může být i jiný zdravotnický pracovník včetně lékaře a ergoterapeut dle §7, odst. 1 a odst. 2 zákona č.96/2004 Sb., pokud je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“, po předchozím vyjádření profesní organizace.
• Lektorem se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické části specializačního vzdělávání.
• Lektorem může být zdravotnický pracovník, který je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“.
• Lektorem může být i lékař s atestací v příslušném oboru.
• Lektorem může být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing., atd.), která odpovídá zaměření vzdělávacího programu (předměty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a řízení, atd.).
• Pedagogické schopnosti.
• Doklady o odborné, specializované, event. pedagogické způsobilosti.

* Školitelem může být i mentor, pokud splňuje požadavky na školitele stanovené vzdělávacím programem

Materiální a technické vybavení

• Musí odpovídat standardům a platné legislativě.
• Pro teoretickou část vzdělávacího programu standardně vybavená učebna s PC a dataprojektorem a s možností přístupu k internetu.
• Přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení).

Organizační a provozní požadavky

• Pro teoretickou část vzdělávacího programu - jiná zařízení, která mají smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péče dle příslušného oboru specializace.
• Pro praktickou část vzdělávacího programu - poskytování zdravotní péče dle příslušného oboru.
• Pro praktickou část vzdělávacího programu smluvní vztah s jedním nebo více akreditovaným zařízením z důvodu zajištění komplexnosti vzdělávacího programu.

Bezpečnost a ochrana zdraví

• Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany včetně ochrany před ionizujícím zářením.
• Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
• Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

7 Tabulka modulů

Vysvětlivky: P - povinné, T - teorie, Pr - praxe, P - AZ - praxe na akreditovaném pracovišti

8 Seznam doporučených zdrojů

Doporučená literatura

AMBLER, Z. Neurologie pro studenty LF. 4.vyd. Praha: Karolinum, 2002. 399 s. ISBN 80-246-0080-3.

ANDERS, M., UHROVÁ, T. Depresivní porucha v neurologické praxi. 1.vyd. Praha: Galén, 2005. 280 s. ISBN 80-7262-306-0.

BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví, 6., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2005

BEDNAŘÍK, J. Učebnice obecné neurologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 198 s. ISBN 80-210-3309-6.

BOUČEK, J. Obecná psychiatrie. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 216 s. ISBN 80-244-0240-8.

COHEN, R. M. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 199 s. ISBN 80-7178-497-4.

DYLEVSKÝ, I. Speciální kineziologie. Praha: Grada, 2009. 180 s. ISBN 978-80-247-1648-0.

FYCHLÍKOVÁ, E. Funkční poruchy kloubů končetin: diagnostika a léčba. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 256 s. ISBN 80-247-0237-1.

GILBERTOVÁ, S., MATOUŠEK, O. Ergonomie. Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 239 s. ISBN 80-247-0226-6.

HALADOVÁ, E., NECHVÁTALOVÁ, L. Vyšetřovací metody hybného systému. 2.vyd. Brno: IDVPZ, 2003. 135 s. ISBN 80-7013-393-7.

HAŠKOVCOVÁ, H. Ošetřovatelství 10- Manuálek sociální gerontologie. 1.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2002. ISBN 80- 7013-363-5.

HOLEKSOVÁ, T. Ležící nemocný člověk v domácím prostředí. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 91 s. ISBN 80-247-0212-6.

HOESCHL, C., LIBIGER, J. - ŚVESTKA, J. Psychiatrie. 1.vyd. Praha: TIGIS s.r o., 2002. 865 s. ISBN 80-900130-1-5.

HUDEC, J. Ortopédia a traumatológia. rehabilitácia v ortopédii a traumatologii. Trnava: Trnavská univerzita, 2004. 100 s. ISBN 80-89029-75-2.

JELÍNKOVÁ, J., KRIVOŠÍKOVÁ, M., ŠAJTAROVÁ, L. Ergoterapie. Praha: Portál, 2009. 270 s. ISBN 978-80-7367-583-7.

KOLÁŘ, P. a kol. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.

KALVACH, P. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada, 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6.

KOUDELA, K. Ortopedická traumatologie. Praha: Karolinum, 2002. 146 s. ISBN 80-246-0392-6.

KOUKOLÍK, F. Lidský mozek, funkční systémy, norma a poruchy. 2.vyd. Praha: Portál, 2002. 451 s. ISBN 80-7178-632-2.

KRAJČÍK, Š. Geriatria. Trnava: Trnavská univerzita, 2000. 82 s. ISBN 80-88908-68-X.

KULIŠŤÁK, P. Neuropsychologie. Praha: Portál, 2003. 336 s. ISBN 80-7178-554-7.

LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, M. Trauma mozku a jeho rehabilitace. Praha: Galén, 2009. 148 s. ISBN 978-80-7262-569-7.

LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, M. Nerurorehabilitace. Praha: Galén, 2005. 350 s. ISBN 80-7262-317-6.

MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3 .vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80- 86429-19-9.

MAŇÁK, P., WONDRÁK, E. Traumatologie: Repetitotium pro studující lékařství. 4. přepr.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 104 s. ISBN 80-7067-842-9.

MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. 250 s. ISBN 80-86429-05-9.

MULLPACHR, P., STANÍČEK, P. Geragogika pro speciální pedagogy. Brno: Masarykova univerzita - Pedagogická fakulta, 2001. 115 s. ISBN 80-210-2510-7.

MUMENTHALER, M. Neurologie. 1.vyd. Praha: Grada, 2001. 652 s. ISBN 80-7169-545-9.

NEJEDLÁ, M., SVOBODOVÁ, H., ŚAFRÁNKOVÁ, A. Ošetřovatelství IV/1 : pro 4. ročník SZŠ a VZŠ. Praha: Informatorium, 2004. 190 s. ISBN 80-7333-032-6.

OPAVSKÝ, J. Neurologické vyšetření v rehabilitaci pro fyzioterapeuty. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 91 s. ISBN 80-244-0625-X.

PAVLŮ, D. Speciální fyzioterapeutické koncepty a metody. Brno: Cerm, 2003. 239 s. ISBN 80-7204-266-1.

PAVELKA, K., KLENER, O. Revmatologie. Vnitřní lékařství, Svazek VII. Praha: Galén a Karolinum, 2002. 149 s. ISBN 80-7262-145-9.

PAVELKA, K., ROVENSKÝ, J. Klinická revmatologie. Praha: Galén, 2003. 952 s. ISBN 80-7262-174-2.

POKORNÝ, V. Traumatologie. 1.vyd. Praha: Triton, 2002. 307 s. ISBN 80-7254-277-X.

PONĚŠICKÝ, J. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. Praha: Triton, 2002. 113 s. ISBN 80- 7254-216-8.

PFEIFFER, J. Neurologie v rehabilitaci: studium pro praxi. Praha: Grada, 2006. 351 s. ISBN 978-80-247-1135-5.

PREISS, M., KUČEROVÁ, H. a kol. Neuropsychologie v neurologii. Praha: Grada, 2006. 362 s. ISBN 80-247-0843-4.

RABOCH, J., PAVLOVSKÝ, P. Psychiatrie - minimum pro praxi. 3. vyd. Praha: Triton, 2003. 210 s. ISBN 80-7254-423-3.

RABOCH, J., ZVOLSKÝ, P. Psychiatrie. Praha: Galén, 2001. 622 s. ISBN 80-7262-140-8.

SLEZÁKOVÁ, Z. Neurologické ošetrovatelstvo. Martin: Osveta, 2002. 146 s. ISBN 80-8063-106-9.

STYX, P. O psychiatrii. Jak žít a jednat s duševně nemocnými lidmi. Brno: Computer Press, 2003. 178 s. ISBN 80-7226-828-7.

SVOBODA, P. Sepse v traumatologii a chirurgii. Praha: Triton, 2004. 199 s. ISBN 80-7254-550-7.

ŠTILEC, M. Pohybově - relaxační programy pro starší občany. Praha: Karolinum, 2003. 94 s. ISBN 80-246-0788-3.

TROJAN, S., a kol. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. Třetí přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2005. 237 s. ISBN 80-247-1296-2.

TOŠNEROVÁ, T. Ageismus. Průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1.vyd. Praha: Ústav lékařské etiky 3. LF UK, 2002. 45 s. ISBN 80-238-9506-0.

URBÁNEK, K. Vyšetřovací metody v neurologii. 2.přepr.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 125 s. ISBN 80-244-0501-6.

VAŇÁSKOVÁ, E. Testování v rehabilitační praxi - Cévní mozkové příhody. Brno: NCO NZO, 2004. 65 s. ISBN 80-7013-398-8.

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.vyd. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3.

VIŠŇA, P., HOCH, J. Traumatologie dospělých. Příprava ke zkouškám z chirurgických oborů. 1.vyd. Praha: Maxdorf, 2004. 157 s. ISBN 80-7345-034-8.

VODÁČKOVÁ, D. a kol. Krizová intervence. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. 543 s. ISBN 80-7178-696-9.

WABERŽINEK, G., KRAJÍČKOVÁ, D. Základy obecné neurologie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2004. 241 s. ISBN 80-0803-0.

WHO. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Praha: Grada, 2009.

ZAVÁZALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2001. 97 s. ISBN 80-246-036-8.

ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka s demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 226 s. ISBN 80-247-0183-9.