Věstník MZd ČR, částka 2/2011
1 Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru Klinická genetika je získání specializované způsobilosti s označením specialisty Zdravotní laborant pro klinickou genetiku osvojením si potřebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návyků týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro činnosti stanovené platnou legislativou.
2 Vstupní podmínky a průběh specializačního vzdělávání
Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru Klinická genetika je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon č. 96/2004 Sb.).
Specializační vzdělávání nemusí být uskutečňováno při výkonu povolání, účastník vzdělávání však musí před přihlášením se k atestační zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou §56 odst. 6 zákona č. 96/2004 Sb.
Část specializačního vzdělávání lze absolvovat distanční formou studia, např. metodou e-learningu.
Optimální doba specializačního vzdělávání je 18 - 24 měsíců, kterou lze prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. V případě, že celková délka specializačního vzdělávání se od celodenní průpravy liší, úroveň a kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní průpravy.
Vzdělávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdělávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoří alespoň 50 % celkového počtu hodin, včetně odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zařízení v rozsahu stanoveném tímto vzdělávacím programem. Požadavky vzdělávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zařízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zařízení, kde účastník vzdělávání zahájil. Akreditovaná pracoviště disponují náležitým personálním, materiálním a přístrojovým vybavením.
Vzdělávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným počtem kreditů, přičemž ukončení každého modulu je realizováno hodnocením úrovně dosažených výsledků vzdělávání.
Podmínkou pro získání specializované způsobilosti v oboru Klinická genetika je:
zařazení do oboru specializačního vzdělávání,
výkon povolání v příslušném oboru specializačního vzdělávání minimálně 1 rok z období 6ti let v rozsahu minimálně 1/2 stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby do data přihlášení se k atestační zkoušce,
absolvování teoretické výuky,
absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdělávacím programem,
získání stanoveného počtu kreditů určených vzdělávacím programem,
úspěšné složení atestační zkoušky.
3 Učební plán
Nedílnou součástí vzdělávacího programu je vedení studijního průkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Počet výkonů uvedených v kapitole 3.2 Učební osnovy odborných modulů - povinné, seznam výkonů je stanoven jako minimální, aby účastník specializačního vzdělávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické.
3.1 Učební osnova základního modulu
|
Základní modul ZM
|
Organizačně provozní problematika klinických laboratoří
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů teorie, tj. 40 hodin
|
|
|
Počet kreditů
|
20
|
|
|
Cíl
|
Vybavit zdravotního laboranta znalostmi potřebnými k organizační a metodické práci specialisty.
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Vzdělávání dospělých
|
Úvod do problematiky. Význam celoživotního vzdělávání. Zásady vzdělávání dospělých, metody, formy cíle, motivační faktory, hodnocení účastníků SV.
|
1
|
|
Ekonomika provozu klinických laboratoří
|
Akreditace laboratoří. Optimalizace materiálně technického vybavení. Optimalizace personálního obsazení. Validace laboratorních metod. Externí a interní způsob hodnocení kvality.
|
3
|
|
Organizace a řízení zdravotní péče
|
Systém péče o zdraví lidu v ČR. Ekonomika provozů zdravotnických zařízení v ČR. Rozvoj lidských zdrojů ve zdravotnictví. Zdravotní pojištění.
|
5
|
|
Právní problematika
|
Základní zákonné a prováděcí předpisy ve zdravotnictví. Práva a povinnosti zdravotnických pracovníků. Povinná mlčenlivost. Právní odpovědnost ve zdravotnictví.
|
4
|
|
Krizový management
|
Mimořádné události a katastrofy. Krizová připravenost. Hromadný výskyt postižených. Evakuace nemocnice. Ochrana obyvatelstva.
|
6
|
|
Systém managementu jakosti v klinických laboratořích
|
Filozofie jakosti, základní pojmy v oblasti managementu jakosti. Národní politika podpory jakosti. Systém řízení jakosti a klinická laboratorní medicína. řízení dokumentace v klinické laboratoří. Certifikace, akreditace laboratoří. Správná laboratorní práce.
|
5
|
|
Hygienicko- epidemiologický režim klinických laboratoří
|
Legislativa upravující podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení, provozní řády. Zdravotní rizika životního prostředí, jejich definice. Zdravotní rizika pracovního prostředí. Determinanty zdraví. řešení prevence vzniku nemocí specifických a nespecifických.
|
4
|
|
Problematika veřejného zdraví
|
Zdravotnictví jako společenský systém, podpora zdraví a prevence, současnost a budoucnost veřejného zdravotnictví v ČR. (e-learning).
|
2
|
|
První pomoc
|
Základní neodkladná kardiopulmonální resuscitace.
|
3
|
|
Edukace
|
Cíle edukace v klinických laboratořích. Pedagogické zásady edukace. Volba a praktická aplikace metod edukace.
|
2
|
|
Metody a techniky výzkumu
|
Obecná metodologie, metodologie vědeckého výzkumu. Metody deskriptivní, analytické, experimentální, metody hromadného statistického zpracování dat. Pravidla realizace odborné publikace.
|
4
|
|
Ukončení modulu
|
Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba.
|
1
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
orientuje se v právních předpisech souvisejících s pracovní problematikou klinických laboratoří,
ovládá obecné zásady podpory a ochrany zdraví, včetně hygienicko-epidemiologického režimu,
zná zásady poskytování kardiopulmonální resuscitace,
zná příslušnou legislativu pro manipulací s biologickým materiálem a jeho likvidací,
zná problematiku krizového managementu,
ovládá metody statistického zpracování dat,
ovládá příslušné uživatelské, laboratorní a nemocniční informační systémy,
zná dokumenty týkající se správné laboratorní práce (včetně edukace zdravotnických pracovníků, event. pacientů),
orientuje se v oblasti ekonomiky klinických laboratoří,
umí vypracovat dezinfekční řád pro vybraná pracoviště klinických laboratoří,
umí provést statistickou analýzu dat pro vědecké a výzkumné účely,
umí vytvořit edukační materiály pro zdravotnické pracovníky a pacienty,
vypracovává laboratorní standardy,
ovládá metody výzkumu,
podílí se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek.
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).
|
|
3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu
Absolvent/ka základního modulu je připraven/a:
pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizací provozu laboratoří genetiky,
podílet se na akreditačním řízení laboratoří, optimalizací materiálně technického vybavení, optimalizací personálního obsazení, validací laboratorních metod, externím a interním způsobu hodnocení kvality,
podílet se na řešení krizových opatření v případě přírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva),
vypracovávat provozní řády příslušných laboratoří v intencích legislativy, upravující podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienických požadavků na provoz zdravotnických zařízení,
zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitací,
podílet se na edukací pracovníků klinických laboratoří dle pedagogických zásad edukace,
provádět statistické zpracování dat,
pracovat s laboratorními informačními systémy,
zpracovávat odborné texty.
3.2 Učební osnovy odborných modulů - povinné
3.2.1 Učební osnova odborného modulu OM 1
|
Odborný modul - OM 1
|
Klinická genetika, klinická cytogenetika, molekulární biologie
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky
20 dnů, tj. 160 hodin odborné praxe
|
|
|
Počet kreditů
|
40 (20 kreditů za teoretickou část, 20 kreditů za praktickou část)
|
|
|
Cíl
|
Připravit zdravotního laboranta pro požadované činnosti konkrétního oboru specializace Klinická genetika.
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Klinická genetika
|
Úvod do klinické genetiky, metodologie genetického poradenství, sestavení rodokmenu, klasifikace genetických patologických stavů.
Typy dědičnosti.
Biochemická genetika a imunogenetika.
Frekvence genetických patologických stavů, prenatální diagnostika.
|
14
|
|
Klinická cytogenetika
|
Základy lidské cytogenetiky.
Struktura chromosomu a chemické složení chromosomu.
Testování mutagenity, mutace a životní prostředí.
Chromosomy v průběhu buněčného cyklu, vrozené a získané chromosomální aberace.
Onkocytogenetika.
Cytogenetické metody, přehled a využití. Stanovení karyotypu, analýza vrozených chromosomových aberací prenatálně i postnatálně, analýza získaných chromosomových aberací.
Metody molekulární cytogeneticky.
|
13
|
|
Molekulární biologie
|
Buněčná biologie - vztah k diagnostice chorob. Oogeneze a její průběh, spermiogeneze a její průběh.
Struktura genu, genetický kód, poruchy v genech, typy mutací.
Chemické složení nukleových kyselin DNA, RNA a struktura dvoušroubovíce DNA. Genetický kód, exprese genů, základy dědičnosti.
Mutace, její podstata, rozdělení mutací a jejich frekvence, mutageny, antimutageny. Metody odběru biologického materiálu pro genetické vyšetřování.
Metody izolace DNA a RNA z biologického materiálu.
Přímá DNA diagnostika, nepřímá DNA diagnostika.
Kontrola kvality a koncentrace izolované DNA.
|
12
|
|
Ukončení modulu
|
Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba.
|
1
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka
zvládá sestavení rodokmenu u sledované rodiny,
analyzuje početní a strukturní chromosomální aberace autosomů a gonozomů, analyzuje získané chromosomální aberace,
určuje dědičnost autosomálně recesivní, autosomálně dominantní,
určuje X vázanou dědičnost,
klasifikuje základní charakteristiky dědičnosti, přenos v rodokmenu, metabolické choroby, detekce heterozygotů,
zvládá metody izolace biologického materiálu na úrovní DNA a RNA,
provádí metody přímé a nepřímé DNA dg.,
určuje molekulovou hmotnost PCR produktu,
provádí kontrolu kvality a koncentrace izolované DNA,
provádí kultivací BM pro cytogenetické vyšetřování,
stanovuje karyotyp pro cytogenetické vyšetřovací metody,
provádí molekulárně cytogenetická vyšetření při použití fluorescenčně značených DNA sond, pomocí nichž lze detekovat početní i strukturní odchylky chromosomů,
zpracovává mikroskopické preparáty pomocí speciálních pruhovacích technik,
provádí kultivací a zpracování buněk pro prenatální, postnatální a onkologické cytogenetické vyšetřování,
vyhodnocuje výsledky pomocí mikroskopické techniky, stanovuje karyotyp,
provádí komplexní obsluhu analyzátoru obrazu při vyhodnocování cytogenetických výsledků.
|
|
|
Seznam výkonů
|
Počet výkonů
|
|
|
Kultivace a zpracování lymfocytů periferní krve
|
5
|
|
|
Kultivace a zpracování amniocytů
|
5
|
|
|
Kultivace a zpracování buněk kostní dřeně
|
2
|
|
|
Kultivace a zpracování buněk fibroblastů z kůže potracených plodů
|
2
|
|
|
Kultivace a zpracování lymfocytů periferní krve pro stanovení získaných chromozomových aberací
|
5
|
|
|
Barvící a pruhovací techniky chromosomů
|
8
|
|
|
Klasifikace chromozomů, zařazení do skupin a zápis karyotypu
|
9
|
|
|
Analýza strukturních a numerických chromosomových aberací pomocí fluorescenční in situ hybridizace v interfázní buňce, nebo v metafázi
|
5
|
|
|
Vyšetření aneuploidií v nekultivovaných buňkách plodové vody
|
2
|
|
|
Izolace DNA pro dg.dědičných onemocnění
|
5
|
|
|
Izolace RNA pro dg.dědičných onemocnění
|
5
|
|
|
Laboratorní vyšetřovací metody PCR pro dg.nemocí na molekulární úrovni
|
5
|
|
|
Elektroforetické laboratorní vyšetřovací metody pro dg.nemocí na molekulární úrovni
|
5
|
|
|
Přímá a nepřímá mutační analýza na úrovní DNA
|
3
|
|
|
Způsob ukončení modulu
|
Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnění předepsaných výkonů.
|
|
3.2.2 Učební osnova odborného modulu OM 2
|
Odborný modul - OM 2
|
Speciální laboratorní vyšetřovací metody v cytogenetice, molekulární cytogenetice a v DNA/RNA diagnostice
|
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů, tj. 40 hodin teoretické výuky
15 dnů, tj. 120 hodin odborné praxe
|
|
|
Počet kreditů
|
35 (20 kreditů za teoretickou část, 15 kreditů za praktickou část)
|
|
|
Téma
|
Rozpis učiva
|
Minimální počet hodin
|
|
Metody odběru biologického materiálu pro genetické vyšetřování
|
Metody pro prenatální diagnostiku - kultivační metody prenatální diagnostiky, zpracování a pruhování chromosomů.
Metody postnatální diagnostiky - kultivační metody postnatální diagnostiky, zpracování a pruhování chromosomů.
|
10
|
|
Cytogenetické metody, přehled a využití.
|
Metody pro onkologicky nemocné pacienty. Klasifikace strukturních a početních aberací vrozených chromosomů a typy získaných chromosomových aberací, nejčastější hematologické malignity, klinické příznaky, typické a nejčastější cytogenetické nálezy.
Stanovení karyotypu, analýza vrozených chromosomových aberací prenatálně i postnatálně, analýza získaných chromosomových aberací.
Princip metody fluorescenční in situ hybridizace (FISH) a její využití.
Princip metody mnohobarevné fluorescenční in situ hybridizace.
|
10
|
|
Metody molekulární cytogenetiky
|
Princip metody komparativní geonomové hybridizace (CGH) a její využití. Klasifikace chromosomů.
|
10
|
|
Metody DNA/RNA diagnostiky
|
Metody izolace DNA z biologického materiálu. Metody izolace RNA z biologického materiálu. Přímá DNA diagnostika, nepřímá DNA diagnostika, molekulová hmotnost PCR produktu, kontrola kvality a koncentrace izolované DNA.
|
9
|
|
Ukončení modulu
|
Hodnocení, shrnutí, zpětná vazba.
|
1
|
|
Výsledky vzdělávání
|
Absolvent/ka:
provádí kultivací a zpracování buněk pro prenatální, postnatální a onkologické cytogenetické vyšetřování,
vyhodnocuje výsledky pomocí mikroskopické techniky, stanovuje karyotyp, provádí komplexní obsluhu analyzátoru obrazu při vyhodnocování cytogenetických výsledků,
ovládá metody detekce mikrodetekčních syndromů pre i postnatálně,
provádí analýzu markerových chromosomů pre i postnatálně,
provádí rychlou a cílenou detekci nejčastějších aneuploidií,
zvládá metodu komparativní genomové hybridizace,
provádí detekci specifických přestaveb chromosomů a specifických delecí chromosomů,
provádí detekci specifických amplifikací chromosomů,
ovládá metodu izolace DNA a RNA,
provádí polymerázovou řetězovou reakci (PCR),
provádí elektroforetickou separací DNA,
zvládá metodu barvení agarózového a polyakrilamidového gelu,
vede evidenci DNA banky.
|
|
|
Seznam výkonů
|
||
|
Výkony spojené s praktickou a teoretickou realizací odborné písemné práce na individuálně zvolené téma oboru Klinická genetika, která je zároveň praktickou částí atestační zkoušky.
|
||
|
Způsob ukončení modulu
|
Diagnostické metody (např. kolokvium k závěrečné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + absolvování předepsané praxe doložené odbornou písemnou prací.
|
|
3.2.3 Učební osnova odborného modulu OM 3
|
Odborný modul - OM 3
|
Odborná praxe na pracovišti akreditovaného zařízení
|
|
Rozsah modulu
|
5 dnů, tj. 40 hodin
|
|
Typ modulu
|
povinný
|
|
Seznam výkonů
|
Výkony spojené s praktickou a teoretickou realizací odborné písemné práce na individuálně zvolené téma oboru Klinická genetika, která je zároveň praktickou částí atestační zkoušky.
|
4 Hodnocení výsledků vzdělávání v průběhu specializačního vzdělávání
Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, který je zaměstnancem akreditovaného zařízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnění praktických výkonů, které má účastník vzdělávání v průběhu přípravy absolvovat a průběžně prověřuje znalosti (vědomosti a dovednosti). Školitel pro praktickou část hodnotí zvládnutí výkonů stanovených vzdělávacím programem. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením přiděleného školitele, který je zaměstnancem daného pracoviště, má specializovanou způsobilost v oboru a osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje splnění výkonů.
a) Průběžné hodnocení školitelem:
školitel pravidelně a průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání. Do studijního průkazu zapisuje ukončení každého modulu a získaný počet kreditů.
b) Předpoklad pro vykonání atestační zkoušky:
absolvování teoretické a praktické výuky; včetně splnění požadované odborné praxe v akreditovaném zařízení potvrzené ve studijním průkazu a splnění výkonů obsažených ve vzdělávacím programu potvrzené přiděleným školitelem,
získání příslušného počtu kreditů.
c) Vlastní atestační zkouška probíhá dle vyhlášky č. 189/2009 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů.
5 Profil absolventa
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru Klinická genetika bude připraven provádět, zajišťovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní činnost v oboru klinická genetika.
Je oprávněn na základě vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpečovat laboratorní diagnostiku v rozsahu své specializované způsobilosti stanovené činnostmi, ke kterým je připraven na základě tohoto vzdělávacího programu a platné legislativy.
5.1 Charakteristika výstupních vědomostí, dovedností a postojů, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializačního vzdělávání získal/a způsobilost
Zdravotní laborant se specializovanou způsobilostí v oboru Klinická genetika je připraven:
připravovat informační materiály pro pacienty a osoby jimi určené,
spolupracovat s ostatními zdravotnickými pracovníky při zajištění edukace v přípravě na specializované diagnostické postupy, zejména poskytovat zdravotnickým pracovníkům, pacientům, případně jimi určeným osobám, odborné informace o podmínkách odběrů biologického materiálu pro laboratorní vyšetření,
instruovat členy týmu v oblasti své specializace,
provádět zpracování biologického materiálu a jiných vyšetřovaných materiálů specializovanými postupy,
provádět kalibrace jednotlivých laboratorních přístrojů v oboru své specializace nebo zaměření a zajišťovat jejich přesnou dokumentací,
provádět základní hodnocení nálezu, zejména zda jsou zjištěné výsledky fyziologické,
hodnotit kvalitu poskytované laboratorní péče, tj. prováděných laboratorních metod, prostředí i dokumentace, provádět verifikací naměřených hodnot,
podílet se na výzkumu, zejména identifikovat činnosti vyžadující změnu v postupu, provádět výzkum zaměřený na odhalení příčin nedostatků v poskytované péči, vytvářet podmínky pro aplikací výsledků výzkumů do klinické praxe nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci oboru,
provádět statistická vyhodnocení,
připravovat standardy specializovaných postupů v rozsahu své způsobilosti.
Pod odborným dohledem lékaře nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou způsobilostí v oboru:
provádět odběry krve u laboratorních zvířat,
připravovat a testovat specializované diagnostické postupy,
provádět pokusy na laboratorních zvířatech, spolupracovat na expertizní činnosti pracoviště a tvorbě a udržování systému jakosti laboratoře,
provádět interní a externí kontroly kvality laboratorních vyšetření,
podílet se na zavádění, rozvoji a rutinním provádění nových specializovaných laboratorních diagnostických postupů, včetně odběru vzorků, zpracování vzorků k analýze a zpracování a vyhodnocování výsledků.
Bez odborného dohledu na základě indikace lékaře:
zajišťovat materiály pro tkáňové kultury, zakládat, udržovat a zpracovávat krátkodobé i dlouhodobé tkáňové kultury,
provádět izolací nukleových kyselin (DNA, RNA),
připravovat vzorky pro diagnostiku chorob na úrovní DNA a RNA,
hodnotit cytogenetické nálezy v mikroskopu a pomocí počítačové analýzy obrazu, provádět sestavení karyotypu a dokumentací výsledků,
kultivovat lymfocyty z periferní krve, fibroblasty z plodové vody, bioptické a nekrotické tkáně, zpracovávat vzorky po inkubací, zhotovovat a zpracovávat mikroskopické preparáty,
pracovat s náročnou přístrojovou technikou a zabezpečovat její správný chod.
6 Charakteristika akreditovaných zařízení a pracovišť
Vzdělávací instituce, zdravotnická zařízení a pracoviště zajišťující výuku účastníků specializačního vzdělávání musí být akreditovány dle ustanovení §45 zákona č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů. Tato zařízení musí účastníkovi zajistit absolvování specializačního vzdělávání dle příslušného vzdělávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zařízení jsou dána splněním odborných, provozních, technických a personálních předpokladů.
6.1 Akreditovaná zařízení a pracoviště
Personální požadavky
Školitelem pro praktickou výuku se rozumí zaměstnanec akreditovaného zařízení ve smyslu zákona č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů, který organizuje a řídí teoretickou nebo praktickou část specializačního vzdělávání*.
Školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v oboru specializace a je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“.
Lektorem pro teoretickou část se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické části specializačního vzdělávání.
Lektorem může být zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v oboru specializace a je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“.
Lektorem může být i lékař s atestací v příslušném oboru.
Lektorem může být zdravotnický pracovník, který je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“.
Lektorem může být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zaměření vzdělávacího programu (předměty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a řízení, atd.).
Pedagogické schopnosti.
Doklady o odborné, specializované event. pedagogické způsobilosti.
Materiální a technické vybavení
Pro teoretickou část vzdělávacího programu standardně vybavená učebna s PC a dataprojektorem a s možností přístupu k internetu.
Modely a simulátory potřebné k výuce praktických dovedností - modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR.
Musí odpovídat standardům a platné legislativě.
Přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení).
Organizační a provozní požadavky
Pro teoretickou část vzdělávacího programu - jiná zařízení, která mají smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péče dle příslušného oboru specializace.
Pro praktickou část vzdělávacího programu - poskytování zdravotní péče dle příslušného oboru.
Pro praktickou část vzdělávacího programu smluvní vztah s jedním nebo více akreditovaným zařízením z důvodu zajištění komplexnosti vzdělávacího programu.
Bezpečnost a ochrana zdraví
Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany včetně ochrany před ionizujícím zářením.
Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.
7 Tabulka modulů
|
Specializační vzdělávání v oboru Klinická genetika
|
||||
|
Kód
|
Typ
|
Název
|
Rozsah
|
Počet kreditů
|
|
ZM
|
P
|
Organizačně provozní problematika klinických laboratoří
|
1 týden T - 40 hodin
|
20 (á 4 kredity/den)
|
|
OM 1
|
P
|
Klinická genetika, klinická cytogenetika, molekulární biologie.
|
1 týden T - 40 hodin
4 týdny Pr - 160 hodin
|
20 (à 4 kredity/den)
20 (à 1 kredit/den)
|
|
OM 2
|
P
|
Speciální laboratorní vyšetřovací metody v cytogenetice, molekulární cytogenetice a v DNA/RNA diagnostice.
|
1 týden T - 40 hodin
3 týdny Pr - 120 hodin
|
20 (à 4 kredity/den)
15 (à 1 kredit/den)
|
|
OM 3
|
P
|
Odborná praxe na pracovišti akreditovaného zařízení
|
1 týden Pr AZ - 40 hodin
|
15 (à 3 kredity/den)
|
|
|
P
|
Odborná písemná práce
|
120 hodin Pr
|
45 (à 3 kredity/den)
|
|
T - teorie Σ 120 hodin
Pr - praxe Σ 400 hodin
Pr - AZ Σ 40 hodin
Celkem 560 hodin
|
Σ 155
|
|||
Vysvětlivky: P - povinné, T - teorie, Pr - praxe, P - AZ - praxe na akreditovaném pracovišti
8 Seznam doporučených zdrojů
Doporučená literatura
Antušák, E., Kopecký, Z. Úvod do teorie krizového managementu. 2 vyd. Praha: Nakladatelství Economica, 2003, 98 s.
Bártlová, S., Hnilicová, H. Vybrané metody a techniky výzkumu, zjišťování spokojenosti pacientů. 1 vyd. Brno: NCO NZO 2000.118 s. ISBN 80-7013-311-2.
Bastl, P. a kol. Zdravotník lektorem. Brno: IDVPZ, 1997.
Bydžovský, J. První pomoc. Praha, Grada Publishing, 2004.
Čáp, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Karolinum, 1993.
Čechová, V. Obecná psychologie. 5. vydání NCO NZO.
ČSN ISO 690 : Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. 1.vyd. Praha: Český normalizační institut, 1996.
Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů. Věstník MZČR, částka 7, 2004.
Fridecký, B., KratochvIla, J. Analytická kvalita v klinické laboratoří. SEKK spol. s.r.o., 2002.
Gladkij I. A kol. Management ve zdravotnictví. Computer Press Brno. 2003. 380 s.
Hájek, Z., Kulovaný.E., Macek.M. Základy prenatální diagnostiky. GRADA Publishing, spol.s.r.o., 2000, ISBN 80 - 7169 - 391.
Haškovcová, H. Manuálek: O etice a vstřícném chování pro zdravotní laboranty, popřípadě laboratorní pracovníky. 1. vyd. Praha. Galén 1998 s. ISBN 80-85824-87-6.
Hyánek, J. Dědičné poruchy metabolismu. Avicenum Praha, 1990.
Křemen, J., Pohlreich, P., StřIbrná, J. Techniky molekulární biologie a jejich využití v medicíně. Praha: Karolinum, 1999.
Kočárek E., Pánek M., Novotná D. Klinická genetika I. - Úvod do klinické cytogeneticky. Vyšetřovací metody v klinické cytogenetice. Univerzita Karlova v Praze. Praha 2006, 120.
Kyasová, M., Mikešová, Z., Tesařová, A., Hermanová, M. Metodika k přípravě absolventské práce při ukončení studia na VZŠ. Brno, IDVPZ, 1999.
Mach, J., Prudil, L. a kol. Zdravotnictví a právo. Komentované předpisy. 2. vydání. Praha LexisNexis CZ s.r.o., 2005.
Matýšková, M., Zavřelová, J., Matýšek, S. Systém managementu jakosti - Využití v laboratoří. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2002. 87 s. ISBN 57-865-02.
Michalová, K. Úvod do lidské cytogeneticky. NCO NZO 1999 ISBN 80 - 7262 - 449 - 2.
Nenadálová, M., a kol. Moderní systémy řízení jakosti. Management Press, 2002..
Normy řady ČSN EN ISO 9001:2001 Systémy managementu jakosti ČSN EN ISO 15189:2003 Zdravotnické laboratoře - Zvláštní požadavky na jakost a způsobilost.
ČSN EN ISO/IEC 17025:2001 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří v akreditačním systému České republiky.
Pitchard, D. J., Korf, B. R. Základy lékařské genetiky. Galén, 2007, ISBN 978 - 80 -7262 - 449 - 2.
Prudil, L.: Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. 4. doplněné vydání. Brno: NCO NZO, 2006. 77s. ISBN 80-7013-433-X.
Snustatd, D. P., Simmons, J. Genetika. Masarykova univerzita, nakladatelství Brno 2009, ISBN 978-80-210-4852-2.
Štěpán, J. Právní odpovědnost ve zdravotnictví. 2. vydání. Praha: Avicenum, 1970.
Štětina, J., a kol. Medicína katastrof a hromadných neštěstí. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o.1999.
Štorek, J. a kol. Krizový management zdravotnictví. Připravovaná skripta NCO NZO.
Ticháček B. Základy epidemiologie. 1. vyd. Praha: Galén, 1997. 237 s. ISBN 80-85824-53-1.
Thompson J. S., Thompsonová M. W. Klinická genetika. TRITON, 2004/6.vydání/ ISBN 80 - 7254 4576.
VojtIšková, M. Metody molekulární genetiky. NCO NZO, 1988 ISBN 80 - 7013 - 292 - 2.
Vurm, V. Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. MANUS Praha. 2004, 100 s.
Vyhláška č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, v platném znění.
Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, v platném znění.
Zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému, v platném znění.
Zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení, v platném znění.
Zákon č. 241/2000 Sb. o hospodářských opatřeních při krizových situacích, v platném znění.
Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a prováděcí vyhlášky, v platném znění.
Zlámal J., Bellová J. Ekonomika zdravotnictví. Brno: NCO NZO, 2005. 206 s.
* Školitelem může být i mentor, pokud splňuje požadavky na školitele stanovené vzdělávacím programem