Plné znění - Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR • Částka: 10 • Rok: 2010

Vzdělávací program

specializačního vzdělávání v oboru

KLINICKÁ HEMATOLOGIE A TRANSFUZNÍ SLUŽBA

1 Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru Klinická hematologie a transfuzní služba je získání specializované způsobilosti s označením Zdravotní laborant pro klinickou hematologii a transfuzní službu osvojením si potřebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návyků týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro činnosti stanovené vyhláškou č. 424/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

2 Vstupní podmínky a průběh specializačního vzdělávání

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru klinická hematologie a transfuzní služba je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povolání), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 96/2004 Sb.“).

Specializační vzdělávání nemusí být uskutečňováno při výkonu povolání, účastník vzdělávání však musí před přihlášením se k atestační zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou §56 odst. 6 zákona č. 96/2004 Sb.

Část specializačního vzdělávání lze absolvovat distanční formou studia, např. metodou e-learningu.

Optimální doba specializačního vzdělávání je 18 - 24 měsíců, kterou lze prodloužit nebo zkrátit při zachování počtu hodin vzdělávacího programu. V případě, že celková délka specializačního vzdělávání se od celodenní průpravy liší, úroveň a kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní průpravy.

Vzdělávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdělávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoří alespoň 50 % celkového počtu hodin, včetně odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zařízení v rozsahu stanoveném tímto vzdělávacím programem. Požadavky vzdělávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zařízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zařízení, kde účastník vzdělávání zahájil. Akreditovaná pracoviště disponují náležitým personálním, materiálním a přístrojovým vybavením.

Vzdělávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným počtem kreditů, přičemž ukončení každého modulu je realizováno hodnocením úrovně dosažených výsledků vzdělávání.

Podmínkou pro získání specializované způsobilosti v oboru klinická hematologie a transfuzní služba je:

• zařazení do oboru specializačního vzdělávání,
• výkon praxe v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období 6ti let v rozsahu minimálně ˝ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 roky v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby do data přihlášení se k atestační zkoušce,
• absolvování teoretické výuky,
• absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdělávacím programem,
• získání stanoveného počtu kreditů určených vzdělávacím programem,
• úspěšné složení atestační zkoušky.

3 Učební plán

Nedílnou součástí vzdělávacího programu je vedení studijního průkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Počet výkonů uvedených v kapitole 3.2. Učební osnovy odborných modulů - povinné je stanoven jako minimální, aby účastník specializačního vzdělávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické.

3.1 Učební osnova základního modulu

3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu

Absolvent/ka základního modulu je připraven/a:

• pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizaci provozu laboratoří mikrobiologie,
• podílet se na akreditačním řízení laboratoří, optimalizaci materiálně technického vybavení, optimalizaci personálního obsazení, validaci laboratorních metod, externím a interním způsobu hodnocení kvality,
• podílet se na řešení krizových opatření v případě přírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva),
• vypracovávat provozní řády příslušných laboratoří v intencích legislativy, upravující podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienických požadavků na provoz zdravotnických zařízení,
• zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci,
• podílet se na edukaci pracovníků klinických laboratoří dle pedagogických zásad edukace,
• provádět statistické zpracování dat,
• pracovat s laboratorními informačními systémy,
• zpracovávat odborné texty.

3.2 Učební osnovy odborných modulů - povinné

3.2.1 Učební osnova odborného modulu OM 1

3.2.2 Učební osnova odborného modulu OM 2

3.2.3 Učební osnova odborného modulu OM 3

4 Hodnocení výsledků vzdělávání v průběhu specializačního vzdělávání

Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, který je zaměstnancem akreditovaného zařízení. Lektorem pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnění praktických výkonů, které má účastník vzdělávání v průběhu přípravy absolvovat a průběžně prověřuje znalosti (vědomosti a dovednosti). Školitel pro praktickou část hodnotí zvládnutí výkonů stanovených vzdělávacím programem. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením přiděleného školitele, který je zaměstnancem daného pracoviště, má specializovanou způsobilost v oboru Klinická hematologie a transfuzní služba a osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje splnění výkonů.

Průběžné hodnocení školitelem:

• školitel pravidelně a průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání. Do studijního průkazu zapisuje ukončení každého modulu a získaný počet kreditů.

Předpoklad pro vykonání atestační zkoušky:

• absolvování teoretické a praktické výuky; včetně splnění požadované odborné praxe v akreditovaném zařízení potvrzené ve studijním průkazu a splnění výkonů obsažených ve vzdělávacím programu potvrzené přiděleným školitelem;
• získání příslušného počtu kreditů.

Vlastní atestační zkouška probíhá dle vyhlášky č. 189/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5 Profil absolventa

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru Klinická hematologie a transfuzní služba bude připraven provádět, zajišťovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní diagnostiku v oboru Klinická hematologie a transfuzní služba. Je oprávněn na základě vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpečovat laboratorní diagnostiku v rozsahu své specializované způsobilosti stanovené činnostmi, ke kterým je připraven na základě tohoto vzdělávacího programu a platné legislativy.

5.1 Charakteristika výstupních vědomostí, dovedností a postojů, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializačního vzdělávání získal/a způsobilost

Zdravotní laborant se specializovanou způsobilostí v oboru Klinická hematologie a transfuzní služba je připraven/a:

Bez odborného dohledu a bez indikace lékaře

• připravovat informační materiály pro pacienty a osoby jimi určené,
• spolupracovat s ostatními zdravotnickými pracovníky při zajištění edukace v přípravě na specializované diagnostické postupy, zejména poskytovat zdravotnickým pracovníkům, pacientům, případně jimi určeným osobám, odborné informace o podmínkách odběrů biologického materiálu pro laboratorní vyšetření,
• instruovat členy týmu v oblasti své specializace,
• provádět zpracování biologického materiálu a jiných vyšetřovaných materiálů
• specializovanými postupy,
• provádět kalibrace jednotlivých laboratorních přístrojů v oboru své specializace nebo zaměření a zajišťovat jejich přesnou dokumentaci,
• provádět základní hodnocení nálezu, zejména zda jsou zjištěné výsledky fyziologické,
• hodnotit kvalitu poskytované laboratorní péče, tj. prováděných laboratorních metod, prostředí i dokumentace, provádět verifikaci naměřených hodnot,
• podílet se na výzkumu, zejména identifikovat činnosti vyžadující změnu v postupu, provádět výzkum zaměřený na odhalení příčin nedostatků v poskytované péči, vytvářet podmínky pro aplikaci výsledků výzkumů do klinické praxe nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci oboru,
• provádět statistická vyhodnocení,
• připravovat standardy specializovaných postupů v rozsahu své způsobilosti,

Pod odborným dohledem lékaře nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou způsobilostí v oboru:

• provádět odběry krve u laboratorních zvířat,
• připravovat a testovat specializované diagnostické postupy,
• provádět pokusy na laboratorních zvířatech, spolupracovat na expertizní činnosti pracoviště a tvorbě a udržování systému jakosti laboratoře,
• provádět interní a externí kontroly kvality laboratorních vyšetření,
• podílet se na zavádění, rozvoji a rutinním provádění nových specializovaných laboratorních diagnostických postupů, včetně odběru vzorků, zpracování vzorků k analýze a zpracování a vyhodnocování výsledků.

Zdravotní laborant pro klinickou hematologii a transfuzní službu je schopen bez odborného dohledu na základě indikace lékaře

• pracovat s náročnými zdravotnickými přístroji,
• provádět vyšetření všech skupinových systémů v oblasti všech elementů krve i všech systémů lidského séra, včetně specializovaných imunohematologických postupů,
• provádět specializované postupy ke snížení nebezpečí přenosu infekčních chorob transfuzními přípravky určené lékařem nebo odborným pracovníkem
• v laboratorních metodách a další specializované postupy podle požadavků správné výrobní praxe v zařízeních transfuzní služby,
• pod odborným dohledem farmaceuta nebo jiné kvalifikované osoby odpovědné za výrobu léčiv podle zvláštního právního předpisu se podílet na výrobě transfuzních přípravků při dodržení zásad správné výrobní praxe, a to zejména při získávání krve a jejích složek, jejich zpracování, označování, kontrole skladování, balení, přepravě a výdeji a při vedení dokumentace o těchto činnostech

6 Charakteristika akreditovaných zařízení a pracovišť

Vzdělávací instituce, zdravotnická zařízení a pracoviště zajišťující výuku účastníků specializačního vzdělávání musí být akreditována dle ustanovení §45 zákona č. 96/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato zařízení musí účastníkovi zajistit absolvování specializačního vzdělávání dle příslušného vzdělávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zařízení jsou dána splněním odborných, provozních, technických a personálních předpokladů.

6.1 Akreditovaná zařízení a pracoviště

Personální požadavky

• školitelem pro praktickou výuku se rozumí zaměstnanec akreditovaného zařízení ve smyslu zákona 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který organizuje a řídí praktickou část specializačního vzdělávání
• školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v oboru specializace a je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“
• lektorem pro teoretickou výuku se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické části specializačního vzdělávání
• lektorem pro teoretickou výuku může být:

- zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v oboru specializace a je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“

- zdravotnický pracovník, který je držitelem „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“

- lékař s atestací v příslušném oboru

- další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zaměření vzdělávacího programu (předměty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Řízení, atd.)

• pedagogické schopnosti
• doklady o odborné, specializované event. pedagogické způsobilosti

Materiální a technické vybavení

• musí odpovídat standardům a platné legislativě
• pro teoretickou část vzdělávacího programu standardně vybavená učebna s PC a dataprojektorem a s možností přístupu k internetu
• modely a simulátory potřebné výuce praktických dovedností - modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR
• přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení)

Organizační a provozní požadavky

• pro teoretickou část vzdělávacího programu - jiná zařízení, která mají smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péče dle příslušného oboru specializace
• pro praktickou část vzdělávacího programu - poskytování zdravotní péče dle příslušného oboru
• pro praktickou část vzdělávacího programu smluvní vztah s jedním nebo více akreditovaným zařízením z důvodu zajištění komplexnosti vzdělávacího programu

Bezpečnost a ochrana zdraví

• součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany včetně ochrany před ionizujícím zářením
• výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
• požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

7 Tabulka modulů

Specializační vzdělávání v oboru

8 Seznam doporučených zdrojů

Doporučená literatura

Mach, J., Prudil, L. a kol.: Zdravotnictví a právo. Komentované předpisy. 2. vydání. Praha LexisNexis CZ s.r.o., 2005.

Matýšková, M., Zavřelová, J., Matýšek, S. Systém managementu jakosti - Využití v laboratoři. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2002. 87 s. ISBN 57-865-02

Melicherčíková, V. Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví. 1.vyd. Praha: GRADA, 1998. 102 s. ISBN:80-7169-442-8.

Nenadálová, M., a kol. Moderní systémy Řízení jakosti. Management Press, 2002.

Normy řady ČSN EN ISO 9001:2001 Systémy managementu jakosti,

ČSN EN ISO 15189:2003 Zdravotnické laboratoře - Zvláštní požadavky na jakost a způsobilost,

ČSN EN ISO/IEC 17025:2001 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří v akreditačním systému České republiky.

Prudil, L.: Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. 4. doplněné vydání. Brno: NCO NZO, 2006. 77s. ISBN 80-7013-433-X.

Příslušné právní předpisy ve zdravotnictví.

Sylaby přednášek, dokumentace informačních systémů.

Štěpán, J.: Právní odpovědnost ve zdravotnictví. 2. vydání. Praha: Avicenum, 1970.

Štětina, J., a kol.: Medicína katastrof a hromadných neštěstí. Praha: Grada Publishing, spol.s.r. 1999.

Štorek, J. a kol.: Krizový management zdravotnictví. Připravovaná skripta NCO NZO.

Ticháček B.: Základy epidemiologie. 1. vyd. Praha: Galén, 1997. 237 s. ISBN 80-85824-53-1.

Vurm, V.: Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. MANUS Praha. 2004, 100s.

Vyhláška č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, v platném znění.

Zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému, v platném znění.

Zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení, v platném znění.

Zákon č. 241/2000 Sb. o hospodářských opatřeních při krizových situacích, v platném znění.

Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a prováděcí vyhlášky, v platném znění.

Zlámal J., Bellová J.: Ekonomika zdravotnictví. Brno: NCO NZO, 2005. 206s. Bydžovský, J. První pomoc. Praha, Grada Publishing, 2004

Anděl, M., Gregor. P., Horák, J., Kment, M., Widimský, P.: Vnitřní lékařství díl III. b, Hematologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 230 s. ISBN 80-7262-085-1.

Bartůňková, J., Šedivá, A.: Imunologie, Minimum pro praxi. 1. vyd. Praha: Triton. 1997. 89 s. ISBN 80-85875-36-5.

Eckschlager,T. a kol.: Průtoková cytometrie v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 172 s. ISBN 80-7169-279-4.

Kubisz, Peter a kolektiv: Hematológia a transfuziológie, Učebnica, 1. vydání GRADA Slovakia, spol. s r.o., 2006, ISBN 80-247-1779-4.

Lexová, S. a kolektiv autorů: Hematologie pro zdravotní laboranty, 1. díl. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 2000. 183 s. ISBN 80-7013-304-X.

Litzman, J., Petřek, M., Thon, V.: Vyšetřovací metody v klinické imunologii. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 45 s. ISBN 80-210-1807-0.

Matýšková, M., Zavřelová, J., Hrachovinová, I.: Hematologie pro zdravotní laboranty 2. díl, Krevní srážení. 1. vyd. Brno: IDV PZ 1999. 203 s. ISBN 80-7013-278-7.

Pecka, M.: Laboratorní hematologie v přehledu Buňka a krvetvorba. 1. vyd Český Těšín: FINIDR, 2002. 160 s. ISBN 80-86682-01-3.

Pecka, M.: Laboratorní hematologie v přehledu Fyziologie a patofyziologie krevní buňky. 1. vyd. Český Těšín: FINIDR, 2006.237 s. ISBN 80-86682-02-1.

Pecka, M.: Laboratorní hematologie v přehledu Fyziologie a patofyziologie hemostázy. 1. vyd. Český Těšín: FINIDR, 2004.237 s. ISBN 80-86682-03-X.

Penka, M., Buliková, A., Matýšková, M., Zavřelová, J.: Hematologie I Neonkologická hematologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o., 2001. 204 s. ISBN 80-247-0023-9.

Schenkel-Brunner, H.: Human Blood Groups, Chemical and Biochemical Basis of Antigen Specifity. Springer-Verlag, Austria, 2000. ISBN 3-211-83471-0.