Plné znění - Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR • Částka: 4 • Rok: 2006

ZPRÁVY A SDĚLENÍ

Zn.č.j. 15538/2006

Referent: Mgr. Naděžda Procházková 224972401

Ministerstvo zdravotnictví zveřejňuje k zajištění specializačního vzdělávání pro nelékařské zdravotnické pracovníky podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povoláni a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí, rámcové vzdělávací programy pro specializační vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU ERGOTERAPIE V PEDIATRII

Ergoterapeut pro pediatrii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacích programů je získání specializované způsobilosti ergoterapeuta pro pediatrii s rozsahem vědomostí a dovedností odpovídajícím požadavkům podle §65 a §66 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu je:

úspěšné ukončení studia, které opravňuje k získání odborné způsobilosti v oboru ergoterapeut,

nejméně 12 měsíců výkonu povolání ergoterapeuta.

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

plnit dílčí úkoly vyplývající z jednotlivých modulů,

absolvovat odbornou praxi pod vedením školitele v délce nejméně 2 týdnů na akreditovaném pracovišti,

splnit výkony stanovené vzdělávacím programem v rámci praxe na vlastním nebo jiném pracovišti v souladu s požadavky určenými vedoucím studia,

absolvovat kurz související s oborem specializace,

získat stanovený počet kreditů.

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3.Výstupní podmínky

Studium je po splnění podmínek stanovených v bodech 2.1. a 2.2. ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části podle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru ergoterapie je minimálně 36 měsíců a zahrnuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho je minimálně 50% praxe ve specializačním oboru.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti ergoterapie v pediatrii představuje formu celoživotního vzdělávaní, při kterém se účastník věnuje jak teoretické, tak praktické přípravě.

Vzdělávací program obsahuje:

teoretické prohloubení vědomostí v základních klinických oborech, seznámení s novými vědnými disciplínami potřebnými pro činnosti ergoterapeuta v pediatrii,

praktickou výuku zaměřenou na rozvoj dovedností v rámci vysoce specializovaných ergoterapeutických činností v pediatrii.

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní, odborný a speciální.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Cíl: Prohloubit znalosti z níže uvedených preklinických a klinických oborů, včetně orientace v příslušných literárních pramenech a v příslušných právních normách.

Vědomosti:

znát anatomii, fyziologii, patologii a patofyziologii, kineziologii, vnitřní lékařství, chirurgii, traumatologii, neurologii, psychiatrii, pediatrii, ortopedii, protetiku, ergonomii a profesní etiku,

znát speciální pedagogiku, sociální rehabilitaci, psychologii, právní předpisy ve vztahu k sociální problematice, úvod do krizového managementu,

znát základy krizového managementu,

znát vybranou problematiku zásad prevence pochybení v ošetřovatelské praxi,

znát lidská práva pacientů všech věkových skupin.

Dovednosti:

znát aplikovat získané teoretické znalosti v praxi,

podílet se na přechodu zdravotnického zařízení ze standardních podmínek do činnosti za nestandardních podmínek,

zvládat vyhodnocování rizikových příčin lidského pochybení, navrhovat efektivní opatření zaměřená na prevenci pochybení a omylů, zapojovat pacienty a jejich rodiny jako partnery do programu bezpečné péče.

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Ergoterapie v pediatrii

Cíl:

prohloubit znalosti z oboru pediatrie,

prohloubit znalosti z psychosociální rehabilitace a získání potřebných dovedností pro praxi.

Vědomosti:

znát filozofii oboru ergoterapie, základní koncepty, teoretické modely přístupu v ergoterapii,

znát ergoterapeutickou terminologii, fáze ergoterapeutického procesu v pediatrii,

znát vyšetřovací metody v ergoterapii, především funkční vyšetření horní končetiny,

znát analýzu ergoterapeutické aktivity a její aplikaci v pediatrii, analýzu hry jako ergoterapeutického prostředku,

znát vyšetřovací metody v ergoterapii a jejich aplikaci v pediatrii,

znát management a vedení administrativy.

Dovednosti:

zlepšit komunikační dovednosti pro získání anamnézy a udržení profesionálního vztahu s klientem i členy jeho rodiny,

rozšířit rejstřík používaných ergoterapeutických aktivit aplikovaných na základě ergoterapeutického vyšetření.

Výkony a jejich četnost:

komplexní kineziologický rozbor včetně příslušných testů u dítěte s neurologickou diagnózou 5x,

komplexní kineziologický rozbor včetně příslušných testů u dítěte s ortopedickou diagnózou 5x.

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Speciální ergoterapie v pediatrii

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti potřebné při zajišťování konkrétní úzce specializované ergoterapeutické péče v pediatrii.

Vědomosti:

Dovednosti:

Činnosti:

Výkony a jejich četnost:

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou v blocích (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené základní týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být časová úroveň této varianty nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činnosti

Absolvent vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oboru ergoterapie je připravován pro samostatnou i týmovou vysoce specializovanou činnost v preventivní, diagnostické a léčebné ergoterapeutické péče.

Činnosti absolventů vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti ergoterapie v pediatrii jsou v rozsahu vědomostí a dovedností, odpovídající požadavkům specializované způsobilosti (§65 a §66 vyhlášky č. 424/2004 Sb.) vymezeny takto:

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe vedená i určená školitelem musí být zajištěna na akreditovaném zdravotnickém pracovišti eventuálně na pracovištích kvalitativně odpovídajících a schválených vedoucím studia.

Personální zabezpečení musí být zajištěno erudovanými pracovníky se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a zároveň pedagogickou způsobilostí v souladu s platnými právními předpisy.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je i problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka v tomto směru vychází z požadavků platných právních norem a ostatních předpisů a je doplněna informacemi o rizicích možného ohrožení v souvislosti s vykonáváním odborné praxe, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

9. Doporučená literatura

BARTOŠOVÁ, D. Dětské infekční nemoci. Trendy soudobé pediatrie - sv.2. 1.vyd. Praha: Galén, 2003. 84 s. ISBN 80-7262-206-4.

BLÁHOVÁ, K. Hry pro tvořivé vyučování. 1.vyd. Praha: Strom, 1997. 47 s. ISBN 80-901954-7-4.

ČELKO, A. M. Dětské úrazy a popáleniny: nemocniční studie případů dětských pacientů hospitalizovaných s popáleninovým úrazem. 1.vyd. Praha: Galén, 2004. 71 s. ISBN 80-7262-189-0.

DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. 205 s. ISBN 80-7178-449-4.

ÉTIENNE, B., CHRISTELLE, L. Alergie u dětí. 1.vyd. Praha: Portál, 2005. 152 s. ISBN 80-7178-936-4.

FEDOT, M., MINARIK, M. KUNOVSKÝ, P. Intenzívna starostlivos v pediatrii. 1.vyd. Martin: Osveta, 2002. 435 s. ISBN 80-8063-094-1.

GALGALE,D.C. Rehabilitace orofaciální oblasti. 1.vyd. Praha: Grada, 2004. 229 s. ISBN 80-247-0534-6.

GILBERTOVÁ, S., MATOUŠEK, O. Ergonomie. Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 239 s. ISBN 80-247-0226-6.

GILLBERG, CH., PEETERS, T. Autismus- zdravotní a výchovné aspekty. 2.vyd Praha: Portál, 2003. 122 s. ISBN 80-7178-856-2.

HOBDAYOVÁ, A., OLLIEROVÁ, K. Tvořivé činnosti pro terapeutickou práci s dětmi. 1.vyd. Praha: Portál, 2000. 149 s. ISBN 80-7178-378-1.

HRSTKOVÁ, H. Výživa kojenců a mladších batolat. 1.vyd. Brno: NCONZO, 2003. 77 s. ISBN 80-703-385-6.

KIRBYOVÁ,A. Nešikovné dítě. Dyspraxie a další poruchy motoriky. 1.vyd. Praha: Portál, 2000. 206 s. ISBN 80-7178-424-9.

KLÍMA, J. Pediatrie - učebnice pro SZŠ a VZŠ. 1.vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. 319 s. ISBN 80-86432-38-6.

KLUSOŇOVÁ, E., PFEIFFER, J., ŠPIČKOVÁ, J. Ergoterapie II: učebnice pro zdravotnické školy. 1.vyd. Praha: Avicenum, 1990. 167 s. ISBN 80-201-0004-0.

KLUSOŇOVÁ, E., ŠPIČKOVÁ, J. Ergoterapie I: učebnice pro zdravotnické školy. 2.vyd. Praha: Avicenum, 1990. 184 s. ISBN 80-201-0030-X.

LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3.vyd. Praha: Grada, 1998. 343 s. ISBN 80-7169-195-X.

LEBL, J., PROVAZNÍK, K., HEJCMANOVÁ, L. Preklinická pediatrie. 1.vyd. Praha: Galén, 2003. 248 s. ISBN 80-7262-207-2.

LEBL, J., ZAPLETALOVÁ, J., KOLOUŠKOVÁ, S. Dětská endokrinologie. Trendy soudobé pediatrie - sv.3. 1.vyd. Praha: Galén, 2004. 479 s. ISBN 80-7262-250-1.

NEWMAN,S. Hry a činnosti pro vývoj dítěte s postižením. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 168 s. ISBN 80-7178-872-4.

PIPEKOVÁ,J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 1.vyd. Brno: Paido, 1998. 234 s. ISBN 80-85931-65-6.

ŘÍČAN, P., KREJČÍŘOVÁ, D. a kol. Dětská klinická psychologie. 3.vyd. Praha: Grada, 1997. 450 s. ISBN 80-7169-512-2.

SCHOPLER, E., REICHLER, R. J., LANSINGOVÁ, M. Strategie a metody výuky dětí s artismem a dalšími vývojovými poruchami. 1.vyd. Praha: Portál, 1998. 271 s. ISBN 80-7178-199-1.

ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. 2.vyd. Praha: Portál, 2003. 192 s. ISBN 80-7178-821-X.

VÍTKOVÁ,M. a kol. Integrativní speciální pedagogika. 2.vyd. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-7315-071-9.

VOJTA, V. Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku - včasná diagnóza a tera pie.1.vyd. Praha: Avicenum, 1993. 367 s. IBSN 80-85424-98-3.

VOLF, V., VOLFOVÁ, H. Pediatrie II. - pro 3. ročník SZŠ. 3.dopl.vyd. Praha: Informatorium, 2003. 240 s. ISBN 80-7333-023-7.

VOLF, V., VOLFOVÁ, H. Pediatrie I. - pro 2. ročník SZŠ. 3.dopl.vyd. Praha: Informatorium, 2003. 112 s. ISBN 80-7333-021-0.

Tabulka č. 1

Kreditní hodnota studia: 120 kreditů.

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, T- teorie, Pr. - praxe.

Odborná praxe - na akreditovaných a ostatních pracovištích kvalitativně odpovídajících a schválených vedoucím studia.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU ERGOTERAPIE V GERIATRII

Ergoterapeut pro geriatrii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacích programů je získání specializované způsobilosti ergoterapeuta pro geriatrii s rozsahem vědomostí a dovedností odpovídajícím požadavkům podle §65 a §67 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu je:

úspěšné ukončení studia, které opravňuje k získání odborné způsobilosti v oboru ergoterapeut,

nejméně 12 měsíců výkonu povolání ergoterapeuta.

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je po splnění podmínek stanovených v bodech 2.1. a 2.2. ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části podle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru ergoterapie je minimálně 36 měsíců a zahrnuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho je minimálně 50% praxe ve specializačním oboru.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti ergoterapie v geriatrii představuje formu celoživotního vzdělávání, při kterém se účastník věnuje jak teoretické, tak praktické přípravě.

Vzdělávací program obsahuje:

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní, odborný a speciální.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Cíl: Prohloubit znalosti z níže uvedených preklinických a klinických oborů, včetně orientace v příslušných literárních pramenech a v příslušných právních normách.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Ergoterapie v geriatrii

Cíl:

Dovednosti:

Výkony a jejich četnost:

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Speciální ergoterapie v geriatrii

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti potřebné při zajišťování konkrétní úzce specializované ergoterapeutické péče v geriatrii.

Vědomosti:

Dovednosti:

Činnosti:

Výkony a jejich četnost:

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou v blocích (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené základní týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být časová úroveň této varianty nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činnosti

Absolvent vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oboru ergoterapie je připravován pro samostatnou i týmovou vysoce specializovanou činnost v preventivní, diagnostické a léčebné ergoterapeutické péči.

Činnosti absolventů vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilostí ergoterapie v geriatrii jsou v rozsahu vědomostí a dovedností, odpovídající požadavkům specializované způsobilosti (§65 až §67 vyhlášky č. 424/2004 Sb.) vymezeny takto:

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe vedená i určená školitelem musí být zajištěna na akreditovaném zdravotnickém pracovišti eventuálně na pracovištích kvalitativně odpovídajících a schválených vedoucím studia.

Personální zabezpečení musí být zajištěno erudovanými pracovníky se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a zároveň pedagogickou způsobilostí v souladu s platnými právními předpisy.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické a praktické výuky je i problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka v tomto směru vychází z požadavků platných právních norem a ostatních předpisů a je doplněna informacemi o rizicích možného ohrožení v souvislosti s vykonáváním odborné praxe, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

9. Doporučená literatura

BAŠTECKÝ, J. KUMPEL, Q. VOJTĚCHOVSKÝ, M. a KOL. Gerontopsychiatrie. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1994. 317 s. ISBN 80-7169-070-8.

GILBERTOVÁ, S., MATUŠEK, O. Ergonomie.Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 239 s. ISBN 80-247-0226-6.

HAŠKOVCOVÁ, H. Ošetřovatelství 10- Manuálek sociální gerontologie. 1.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2002. ISBN 80- 7013-363-5.

HOLEKSOVÁ, T. Ležící nemocný člověk v domácím prostředí. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 91 s. ISBN 80-247-0212-6.

HRDLIČKA, M., HRDLIČKOVÁ, D. Demence a poruchy paměti. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 53 s. ISBN 80-7169-797-4.

KRAJČÍK, Š. Geriatria. 1.vyd. Trnava: Trnavská univerzita, 2000. 82 s. ISBN 80-88908-68-X.

HEGYI, L. Klinické a sociálne aspekty ošetřovania starších udí. 1.vyd. Trnava: Trnavská univerzita, 2001. 127 s. ISBN 80-88908-80-9.

KALVACH, P. Geriatrie a gerontologie.1.vyd. Praha: Grada,2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6.

KALVACH, Z. a kol. Úvod do gerontologie a geriatrie- I. díl gerontologie obecná a aplikovaná. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 193 s. ISBN 80-7184-366-0.

KLUSOŇOVÁ, E., PFEIFFER, J., ŚPIČKOVÁ, J. Ergoterapie II: učebnice pro zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 167 s. ISBN 80-201-0004-0.

KLUSUŇOVÁ, E., ŚIČKOVÁ, J. Ergoterapie I: učebnice pro zdravotnické školy. 2.vyd. Praha: Avicenum, 1990. 184 s. ISBN 80-201-0030-X.

KOBĚRSKÁ, P. a kol. Společnou cestou- Jak mohou pečovatelé komunikovat s lidmi trpícími demencí. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 385 s. ISBN 80-7178-851-1.

KOUKOLÍK, F., JIRÁK, R. Alzheimerova nemoc a další demence. 1vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 229 s. ISBN 80-7169-615-3.

MULLPACHR, P., STANÍČEK, P. Geragogika pro speciální pedagogy. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita - Pedagogická fakulta, 2001. 115 s. ISBN 80-210-2510-7.

PACOVSKÝ, V. Geriatrie- geriatrická diagnostika. 1.vyd. Praha: Scientia Medica, 1994. 150 s. ISBN 80-85526-32-8.

STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2.

ŠTILEC, M. Pohybově- relaxační programy pro starší občany. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 94 s. ISBN 80-246-0788-3.

TOŠNEROVÁ, T. Ageismus. Průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1.vyd. Praha: Ústav lékařské etiky 3. LF UK, 2002. 45 s. ISBN 80-238-9506-0.

TOŠNEROVÁ, T. Pocity a potřeby pečujících o starší rodinné příslušníky. Průvodce pro zdravotníky a profesionální pečovatele. 1.vyd. Praha: Ústav lékařské etiky 3. LF UK, 2001. 62 s. ISBN 80-238-8001-2.

ZAVÁZALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2001. 97 s. ISBN 80-246-036-8.

ZGOLA, J.M. Úspěšná péče o člověka s demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 226 s. ISBN 80-247-0183-9.

Tabulka č. 1

Kreditní hodnota studia: 120 kreditů.

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, T- teorie, Pr. - praxe.

Odborná praxe - na akreditovaných a ostatních pracovištích kvalitativně odpovídajících a schválených vedoucím studia.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU ERGOTERAPIE V PSYCHIATRII

Ergoterapeut pro psychiatrii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory

specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických

pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacích programů je získání specializované způsobilosti ergoterapeuta pro psychiatrii s rozsahem vědomostí a dovedností odpovídajícím požadavkům podle §65 a §68 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu je:

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3.Výstupní podmínky

Studium je po splnění podmínek stanovených v bodech 2.1. a 2.2. ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části podle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru ergoterapie je minimálně 36 měsíců a zahrnuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho zahrnuje minimálně 50% praxe ve specializačním oboru.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti ergoterapie v psychiatrii představuje formu celoživotního vzdělání, při kterém se účastník věnuje jak teoretické, tak praktické přípravě.

Vzdělávací program obsahuje:

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní, odborný a speciální.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Cíl: Prohloubit znalosti z níže uvedených preklinických a klinických oborů, včetně orientace v příslušných literárních pramenech a v příslušných právních normách.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2.Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Ergoterapie v psychiatrii

Cíl:

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Speciální ergoterapie v psychiatrii

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti potřebné při zajišťování konkrétní úzce specializované ergoterapeutické péče v psychiatrii.

Vědomosti:

Dovednosti:

Činnosti:

Výkony a jejich četnost:

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou v blocích (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené základní týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být časová úroveň této varianty nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činnosti

Absolvent vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oboru ergoterapie je připraven pro samostatnou i týmovou vysoce specializovanou činnost v preventivní, diagnostické, léčebné ergoterapeutické péči.

Činnosti absolventů vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti ergoterapie v psychiatrii jsou v rozsahu vědomostí a dovedností, odpovídající požadavkům specializované způsobilosti (§65 a §68 vyhlášky č. 424/2004 Sb.) vymezeny takto:

navrhuje změny dle funkčního stavu klienta,

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe vedená i určená školitelem musí být zajištěna na akreditovaném zdravotnickém pracovišti eventuálně na pracovištích kvalitativně odpovídajících a schválených vedoucím studia.

Personální zabezpečení musí být zajištěno erudovanými pracovníky se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a zároveň pedagogickou způsobilostí v souladu s platnými právními předpisy.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické a praktické výuky je i problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka v tomto směru vychází z požadavků platných právních norem a ostatních předpisů a je doplněna informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním odborné praxe, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

9. Doporučená literatura

BOUČEK, J. Obecná psychiatrie. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 216 s. ISBN 80-244-0240-8.

COHEN, R. M. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. 199 s. ISBN 80-7178-497-4.

GILBERTOVÁ, S., MATOUŠEK, O. Ergonomie. Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 239 s. ISBN 80-247-0226-6.

HOESCHL, C., LIBIGER, J. - ŚVESTKA, J. Psychiatrie. 1.vyd. Praha: TIGIS s.r o., 2002. 865 s. ISBN 80-900130-1-5.

HÖSCHL, C., LIBIGER, J., ŠVESTKA, J. Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Tigris, 2002. 895 s. ISBN 80- 900130-1-5.

KLUSOŇOVÁ, E., PFEIFFER, J., ŠPIČKOVÁ, J. Ergoterapie II: učebnice pro zdravotnické školy. 1.vyd. Praha: Avicenum, 1990. 167 s. ISBN 80-201-0004-0.

JEBAVÁ,J. Úvod do arteterapie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1997. 95 s. ISBN 80-7184-394-6.

KALINA, K. Jak žít s psychózou. 1.vyd. Portál: Praha, 2001. 247 s. ISBN 80-7178-563-6.

KLUSOŇOVÁ, E., ŠPIČKOVÁ, J. Ergoterapie I: učebnice pro zdravotnické školy. 2.vyd. Praha: Avicenum, 1990. 184 s. ISBN 80-201-0030-X.

MALÁ, E., PAVLOSKÝ, P. Psychiatrie: Učebnice pro zdravotní sestry a další pomáhající profese. Praha: Portál, 2002. 143 s. ISBN 80-7178-700-0.

MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80- 86429-19-9.

MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. 2.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. 250 s. ISBN 80-86429-05-9.

NEJEDLÁ, M., SVOBODOVÁ, H., ŠAFRÁNKOVÁ, A. Ošetřovatelství IV/1: pro 4. ročník SZŠ a VZŠ. 1.vyd. Praha: Inrormatorium, 2004. 190 s. ISBN 80-7333-032-6.

PAYNOVÁ, H. Kreativní pohyb a tanec. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. 239 s. ISBN 80- 7170-213-0.

PRAŠKO, J. Psychiatrie pro SZŠ. 1.vyd. Praha: Informatorium, 2003. 192 s. ISBN 80-7333-002-4.

PAYNOVÁ, H. Kreativní pohyb a tanec. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. 239 s. ISBN 80- 7170-213-0.

PONĚŠICKÝ, J. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. Praha: Triton, 2002. 113 s. ISBN 80- 7254-216-8.

RABOCH, J. - PAVLOVSKÝ, P. Psychiatrie - minimum pro praxi. 3.vyd. Praha: Triton, 2003. 210 s. ISBN 80-7254-423-3.

RAHN, E., MAHNKOPF, A. Psychiatrie - učebnice pro studium a praxi. Publikace doporučená ve státech EU. 1.vyd. Praha: Grada, 2000. 766 s. ISBN 80-7169-964-0.

RABOCH, J., ZVOLSKÝ, P. Psychiatrie. 1.vyd. Praha: Galén, 2001. 622 s. ISBN 80-7262-140-8.

STYX, P. O psychiatrii. Jak žít a jednat s duševně nemocnými lidmi. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2003. 178 s. ISBN 80-7226-828-7.

ŠLAISOVÁ, I., HOSÁK, L., MICHÁLKOVÁ, V. Ošetřovatelství v psychiatrii pro bakalářské studium. 1.vyd. Hradec Králové: Nucleus HK, 2004. 89 s. ISBN 80-86225-51-8.

STYX, P. O psychiatrii. Jak žít a jednat s duševně nemocnými lidmi. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2003. 178 s. ISBN 80-7226-828-7.

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.vyd. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3.

VODÁČKOVÁ, D. a kol. Krizová intervence. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. 543 s. ISBN 80-7178-696-9.

Tabulka č. 1

Kreditní hodnota studia: 120 kreditů.

Vysvětlivky:P- povinné, D- doporučené, T - teorie, Pr.-Praxe.

Odborná praxe - na akreditovaných a ostatních pracovištích kvalitativně odpovídajících a schválených vedoucím studia.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU ERGOTERAPIE V NEUROLOGII

Ergoterapeut pro neurologii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory

specializačního vzdělávání a označení odborností zdravotnických

pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacích programů je získání specializované způsobilosti pro ergoterapii v neurologii s rozsahem vědomostí a dovedností odpovídajícím požadavkům podle §65 a §69 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu je:

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je po splnění podmínek stanovených v bodech 2.1. a 2.2. ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části dle vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru ergoterapie je minimálně 36 měsíců a zahrnuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho je minimálně 50% praxe ve specializačním oboru.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti ergoterapie v neurologii představuje formu celoživotního vzdělávaní, při kterém se účastník věnuje jak teoretické, tak praktické přípravě.

Vzdělávací program obsahuje:

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Cíl: Prohloubení znalostí z níže uvedených preklinických a klinických oborů, včetně orientace v příslušných literárních pramenech a v příslušných právních normách.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu

Ergoterapie v neurologii

Cíl:

Vědomosti:

Dovednosti:

Výkony a jejich četnost:

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Speciální ergoterapie v neurologii

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti potřebné při zajišťování konkrétní úzce specializované ergoterapeutické péče v neurologii.

Vědomosti:

Dovednosti:

Činnosti:

Výkony a jejich četnost:

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou v blocích (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené základní týdenní pracovní doby.

Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být časová úroveň této varianty nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činnosti

Absolvent vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oboru ergoterapie je připravován pro samostatnou i týmovou vysoce specializovanou činnost v preventivní, diagnostické, léčebné ergoterapeutické péče.

Činnosti absolventů vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti ergoterapie v neurologii jsou v rozsahu vědomostí a dovedností, odpovídající požadavkům specializované způsobilosti (§65 až §69 vyhlášky č. 424/2004 Sb.) vymezeny takto:

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe vedená i určená školitelem musí být zajištěna na akreditovaném zdravotnickém pracovišti eventuálně na pracovištích kvalitativně odpovídajících a schválených vedoucím studia.

Personální zabezpečení musí být zajištěno erudovanými pracovníky se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a zároveň pedagogickou způsobilostí v souladu s platnými právními předpisy.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je i problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka v tomto směru vychází z požadavků platných právních norem a ostatních předpisů a je doplněna informacemi o rizicích možného ohrožení v souvislosti s vykonáváním odborné praxe, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

9. Doporučená literatura

AMBLER, Z. Neurologie pro studenty LF. 4.vyd. Praha: Karolinum, 2002. 399 s. ISBN 80-246-0080-3.

ANDERS, M., UHROVÁ, T. Depresivní porucha v neurologické praxi. 1.vyd. Praha: Galén, 2005. 280 s. ISBN 80-7262-306-0.

BEDNAŘÍK, J. Učebnice obecné neurologie. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 198 s. ISBN 80-210-3309-6.

BOBATH, B. Hemiplégia dospelých. 1.vyd. Bratislava: Liečereh. 1997. 175 s. ISBN 80-967383-4-8.

GILBERTOVÁ, S., MATOUŠEK, O. Ergonomie. Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 239 s. ISBN 80-247-0226-6.

KLUSOŇOVÁ, E., PFEIFFER, J., ŠPIČKOVÁ, J. Ergoterapie II: učebnice pro zdravotnické školy. 1.vyd. Praha: Avicenum, 1990. 167 s. ISBN 80-201-0004-0.

KLUSOŇOVÁ, E., ŠPIČKOVÁ, J. Egoterapie I : učebnice pro zdravotnické školy. 2.vyd. Praha: Avicenum, 1990. 184 s. ISBN 80-201-0030-X.

KOUKOLÍK, F. Vybrané přednášky o vztahu mozku a chování.1-vyd. Praha: Karolinum, 1995. 141 s. ISBN 80-7066-992-6.

KOUKOLÍK, F. Lidský mozek, funkční systémy, norma a poruchy. 2.vyd. Praha: Portál, 2002. 451 s. ISBN 80-7178-632-2.

KULIŠŤÁK, P. Neuropsychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 336 s. ISBN 80-7178-554-7.

MUMENTHALER, M. Neurologie. 1.vyd. Praha: Grada, 2001. 652 s. ISBN 80-7169-545-9.

NEJEDLÁ, M., SVOBODOVÁ, H., ŚAFRÁNKOVÁ, A. Ošetřovatelství IV/1 : pro 4. ročník SZŠ a VZŠ. 1.vyd. Praha: Informatorium, 2004. 190 s. ISBN 80-7333-032-6.

OPAVSKÝ, J. Neurologické vyšetření v rehabilitaci pro fyzioterpeuty. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 91 s. ISBN 80-244-0625-X.

PAVLŮ, D. Speciální fyzioterapeutické koncepty a metody. 1.vyd. Brno: Cerm, 2003.239 s. ISBN 80-7204-266-1.

ROTH, J.,SEKYROVÁ, M., RŮŽIČKOVÁ, E. Parkinsonova nemoc.3.rozšíř.vyd. Praha: Maxdorf, 1999. 181 s. ISBN 80-7345-044-5.

SLEZÁKOVÁ, Z. Neurologické ošetřovatestvo. 1.vyd. Martin: Osveta, 2002. 146 s. ISBN 80-8063-106-9.

TICHÝ, J. Neurologie. 2.dopl.vyd. Praha: Karolinum, 1998. 340 s.ISBN 80-7184-750-X.

TROJAN, S. Centrální mechanizmy řízení motoriky- teorie, poruchy a léčebná rehabilitace. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1991. 253 s. ISBN 80-201-0054-7.

URBÁNEK, K. Vyšetřovací metody v neurologii. 2.přepr.vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002. 125 s. ISBN 80-244-0501-6.

VÉLE, F. Kineziologie pro klinickou praxi.1.vyd. Praha: grada, 1997. 271 s. ISBN 80-7169-256-5.

WABERŽINEK, G., KRAJÍČKOVÁ, D. Základy obecné neurologie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2004. 241 s. ISBN 80-0803-0.

Tabulka č. 1

Kreditní hodnota studia: 120 kreditů.

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, T - teorie. Pr. - praxe.

Odborná praxe - na akreditovaných a ostatních pracovištích kvalitativně odpovídajících a schválených vedoucím studia.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU ERGOTERAPIE V TRAUMATOLOGII, ORTOPEDII

A REVMATOLOGII

Ergoterapeut pro traumatologii, ortopedii a revmatologii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacích programů je získání specializované způsobilosti ergoterapeuta v traumatologii, ortopedii a revmatologii v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídajícím požadavkům podle §65 a §70 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu je:

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je po splnění podmínek stanovených v bodech 2.1. a 2.2. ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části dle vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru ergoterapie je minimálně 36 měsíců a zahrnuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho je minimálně 50% praxe ve specializačním oboru.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti ergoterapie v traumatologie, ortopedii a revmatologii představuje formu celoživotního vzdělávaní, při kterém se účastník věnuje jak teoretické, tak praktické přípravě.

Vzdělávací program obsahuje:

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní, odborný a speciální.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Cíl: Prohloubit znalosti z níže uvedených preklinických a klinických oborů, včetně orientace v příslušných literárních pramenech v příslušných právních normách.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2. Vědomosti a dovednosti odborných modulů

Ergoterapie v traumatologii, ortopedii a revmatologii

Cíl:

Vědomosti:

Dovednosti:

Výkony a jejich četnost:

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Speciální ergoterapie v traumatologii, ortopedii a revmatologii

Cíl: Poskytnout vědomosti a dovednosti potřebné při zajišťování konkrétní úzce specializované ergoterapeutické péče v traumatologii, ortopedii a revmatologii.

Vědomosti:

Dovednosti:

Činnosti:

Výkony a jejich četnost:

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou v blocích (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené základní týdenní pracovní doby.

Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být časová úroveň této varianty nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činnosti

Absolvent vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti v oboru ergoterapie je připravován pro samostatnou i týmovou vysoce specializovanou činnost v preventivní, diagnostické a léčebné ergoterapeutické péče.

Činnosti absolventů vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti ergoterapie v traumatologii, ortopedii a revmatologii jsou v rozsahu vědomostí a dovedností, odpovídající požadavkům specializované způsobilosti (§65 a §70 vyhlášky č. 424/2004 Sb.) vymezeny takto:

doporučuje na základě funkčních vyšetření vhodné metodické postupy,

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe vedená i určená školitelem musí být zajištěna na akreditovaném zdravotnickém pracovišti eventuálně na pracovištích kvalitativně odpovídajících a schválených vedoucím studia.

Personální zabezpečení musí být zajištěno erudovanými pracovníky se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru specializace a zároveň pedagogickou způsobilostí v souladu s platnými právními předpisy.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické a praktické výuky je i problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka v tomto směru vychází z požadavků platných právních norem a ostatních předpisů a je doplněna informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním odborné praxe, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

9. Doporučená literatura

FILIPIOVÁ, D. Život bez bariér. 1.vyd.Praha: Grada, 1998. 101 s. ISBN 80-7169-233-6.

FYCHLÍKOVÁ, E. Funkční poruchy kloubů končetin: diagnostika a léčba. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 256 s. ISBN 80-247-0237-1.

HALADOVÁ, E., NECHVÁTALOVÁ, L. Vyšetřovací metody hybného systému. 2.vyd. Brno: IDVPZ, 2003. 135 s.ISBN 80-7013-393-7.

HUDEC, J. Ortopédia a traumatológia. Rehabilitácia v ortopédii a traumatologii. 1.vyd. Trnava: Trnavská univerzita, 2004. 100 s. ISBN 80-89029-75-2.

GILBERTOVÁ, S., MATOUŠEK, O. Ergonomie. Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 239 s. ISBN 80-247-0226-6.

GUTH,A. a kol. Propedeutika v rehabilitácii. 1.vyd. Bratislava: Liečreh, 1994. 181 s. ISBN 80-900463-9-8.

JANDA, V. Vyšetřování hybnosti. 3.vyd., Praha: Avicenum, 1981. 259 s.

KLUSOŇOVÁ, E., PFEIFFER. J., ŠPIČKOVÁ, J. Ergoterapie II: učebnice pro zdravotnické školy. 1.vyd. Praha: Avicenum, 1990. 167 s. ISBN 80-201-0004-0.

KOUDELA, K. Ortopedická traumatologie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2002. 146 s. ISBN 80-246-0392-6.

KLUSOŇOVÁ, E., ŠPIČKOVÁ, J. Ergoterapie I: učebnice pro zdravotnické školy. 2.vyd. Praha: Avicenum, 1990. 184 s. ISBN 80-201-0030-X.

MAŇÁK, P., WONDRÁK, E. Traumatologie: Repetitotium pro studující lékařství. 4.přepr.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 104 s. ISBN 80-7067-842-9.

PAVELKA, K., KLENER, O. Revmatologie. Vnitřní lékařství, Svazek VII. 1.vyd. Praha: Galén a Karolinum, 2002. 149 s. ISBN 80-7262-145-9.

PAVELKA, K., ROVENSKÝ, J. Klinická revmatologie. 1.vyd. Praha: Galén, 2003. 952 s. ISBN 80-7262-174-2.

POKORNÝ, V. Traumatologie. 1.vyd. Praha: Triton, 2002. 307 s. ISBN 80-7254-277-X.

SVOBODA, P. Sepse v traumatologii a chirurgii. 1.vyd. Praha: Triton, 2004. 199 s. ISBN 80-7254-550-7.

VELÉ, F. Kinesiologie pro klinickou praxi. 1.vyd. Praha: Grada, 1997. 271 s. ISBN 80-7169-256-5.

VESELÝ, J. a kol. Základy poúrazové rehabilitace ruky standardními metodami. 1.vyd. Brno: IDVPZ, 1994. 81 s. ISBN 80-7013-172-1.

VIŠŇA, P., HOCH, J. Traumatologie dospělých. Příprava ke zkouškám z chirurgických oborů. 1.vyd. Praha: Maxdorf, 2004. 157 s. ISBN 80-7345-034-8.

WENDSCHE, P. a kol.. Poranění páteře a míchy. 1.vyd. Brno: IDVPZ, 1993. 83 s. ISBN 80-7013-159-4.

Základy ortopedie. 1.vyd. Praha: Triton, 2001. 175 s. ISBN 80-7254-202-8.

Tabulka č. 1

Kreditní hodnota studia: 120.

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, T- teorie. Pr.- praxe.

Odborná praxe - na akreditovaných a ostatních pracovištích kvalitativně odpovídajících a schválených vedoucím studia.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU CYTODIAGNOSTIKA

Zdravotní laborant pro cytodiagnostiku

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory

specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků

se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Úspěšným ukončením základního, odborného a speciálního modulu specializačního vzdělávání atestační zkouškou získává zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností zdravotnického povolání zdravotní laborant podle §71 a §72 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části podle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že:

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru cytodiagnostika je minimálně 36 měsíců a je dotována 150 kredity (tab. č. 1). Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho je minimálně 50% praktické výuky:

Tato délka je dána dobou, potřebnou k diagnostice 2 000 vyšetřovaných skel v rámci speciálních modulů (tab. č. 1) 7 týdnů z toho 3 týdny na akreditovaném pracovišti.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje odborný modul a obsahuje:

4.1. Vědomosti základního modulu - Organizačně-provozní problematika provozu klinických laboratoří.

Cíl: Doplnit a prohloubit si vědomosti a dovednosti v problematice organizace a provozu klinických laboratoří, které uchazeč specializačního studia získal ve studiu pregraduálním.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu - Histologie

Cíl: Doplnit a prohloubit si vědomosti a dovednosti v histologické technice a speciálních vyšetřovacích metodách, v histologii a v patologii.

Vědomosti:

Dovednosti:

Praxe k odbornému modulu:

Zahrnuje činnosti k provedení laboratorních metodik (tab. č. 2) na akreditovaných nebo ostatních pracovištích, potvrzených zápisem do studijního průkazu.

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

4.3.1. Negynekologická cytodiagnostika

Cíl: Doplnit a prohloubit si vědomosti a dovednosti v obecné cytologii a technice zpracování, cytodiagnostice respiračního traktu a negynekologické cytodiagnostice.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.2. Gynekologická cytodiagnostika

Cíl: Doplnit a prohloubit si vědomosti a dovednosti v gynekologické cytodiagnostice.

Vědomosti:

Dovednosti:

Praxe ke speciálním modulům:

Screeningová cytopatologická diagnostika gynekologická a negynekologická. Diagnostika 2 000 vyšetřovaných skel na akreditovaných nebo ostatních pracovištích, potvrzených zápisem do studijního průkazu.

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činností

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání Cytodiagnostika, vykonává zdravotní laborant pro cytodiagnostiku činnosti uvedené v §71 a §72 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

Bez odborného dohledu a bez indikace lékaře:

Bez odborného dohledu na základě indikace lékaře:

- provádí specializované diagnostické postupy v souladu se správnou laboratorní praxí.

Pod odborným dohledem lékaře nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou způsobilostí v oboru.

Zdravotní laborant pro cytodiagnostiku vykonává činnosti podle §72 vyhlášky č. 424/2004 Sb. v oboru cytodiagnostika. Přitom zejména bez odborného dohledu na základě indikace lékaře provádí:

7. Materiální a personální zabezpečení.

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb. Specializační vzdělávání uskutečňuje akreditované zařízení podle vzdělávacího programu, za průběh teoretické i praktické části specializačního vzdělávání odpovídá akreditované zařízení určené ministerstvem v akreditačním řízení, akreditované zařízení přiděluje každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru, který je zapsán v Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, školitel vypracovává plán školicích akcí, které má účastník vzdělávání absolvovat a průběžně prověřuje jeho teoretické znalosti a praktické dovednosti.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Cytologické laboratoře jsou dle nařízení vlády ČR č. 252/1992 Sb. pracoviště riziková. Nebezpečí je dáno tím, že každý biologický materiál vyšetřovaný v cytologické laboratoři musí být považován za potenciálně infekční. Pracovníci cytologických laboratoří musí proto dodržovat určité zásady práce, které jsou dány platnou legislativou (zákon č. 258/2000 Sb., vyhláška č. 440/2000 Sb.).

Pracovníci těchto laboratoří musí dodržovat příslušná:

obecná opatření - ochranné pomůcky, sanitární filtr, osobní hygiena atd.,

speciální opatření - protiepidemický režim, protipožární ochrana.

9. Doporučená literatura

Gomolčák, P. Základy imunohistochemie v patologii.Brno: IDV PZ, 1996 91 s. ISBN 80-7013-239-6.

Kobilková, J., Lojda,Z., Ondruš, J., Beková, A. Gynekologická cytodiagnostika.Praha: Galén, 2000. 109 s. ISBN 80-7262-044-4.

Kubálek, V. Úvod do cytodiagnostiky.Brno: IDV PZ, 2001. 100 s. ISBN 80-7013-333-3.

Kurman, R. J.,Solomon,D. The Bethesda Systém.USA: Springer, 1993. 81 s. ISBN 0-387-94077-4.

Marek, J. Onkologická cytologie moči.Praha: ISV, 1999. 94 s. ISBN 80-85866-7.

Nyklíček, O.,Sloboda, J. Klinická cytologie.Brno: IDV PZ 1995, 223 s. ISBN 80-7013-064-4.

Stříteský, J.,Bouška,I. Patologie.Brno: IDV PZ, 1995. 226 s. ISBN 80-80-7013-155-1.

Vacek, Z. Histologie a histologická technika.Brno: IDV PZ, 1996. 332 s. ISBN 80-7013-201-9.

Tabulka č. 1

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 150 kreditů.

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T- teorie, Pr.- praxe.

Tabulka č. 2

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU KLINICKÁ BIOCHEMIE

Zdravotní laborant pro klinickou biochemii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je získání specializované způsobilosti zdravotního laboranta pro klinickou biochemii v souladu s evropskými zvyklostmi a doporučeními. Studium rozvíjí a prohlubuje teoretické i praktické poznatky získané v předchozím výchovně vzdělávacím procesu. Absolvent specializačního studia bude schopen pracovat s náročnou přístrojovou technikou jako jsou například elektroforetická zařízení, plynový a kapalinový chromatograf, hmotnostní spektrometr, iontoforéza, podílet se na edukaci a výzkumné činnosti a kvalifikovaně komunikovat s klinickými pracovníky. Ve spolupráci s odborným pracovníkem v laboratorních metodách bude schopen poskytovat, organizovat a metodicky řídit laboratorní činnost v rámci diagnostické péče podle §71 a §73 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou zařazení do vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti zdravotního laboranta pro klinickou biochemii je:

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou podle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky. K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že:

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu v oboru klinická biochemie je stanovena minimálně na 36 měsíců. Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické výuky a praktického výcviku ve specializačním oboru, z toho zahrnuje praktického výcviku minimálně 50%.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem a obsahuje:

Délku i poměr teorie a praxe má každý modul stanovenu individuálně. Součástí vzdělávacího programu je počet kreditů, který se získá jeho absolvováním.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Organizační a provozní problematika klinických laboratoří

Cíl: Doplnit a prohloubit vědomosti a dovednosti v problematice organizace provozu klinických laboratoří, které studující získal během předchozího studia.

Vědomosti:

Dovednosti:

Výkony a jejich četnost:

4.2. Vědomosti a dovednosti odborných modulů

4.2.1. Biochemie a klinická biochemie

Cíl: Navázat na předchozí vědomosti z chemie a biochemie a prohloubit a rozšířit znalosti z klinické biochemie a patobiochemie.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2.2. Laboratorní a přístrojová technika

Cíl: Rozšířit a prohloubit znalosti analytických technik a analytické instrumentace využívaných při laboratorních měřeních v klinické biochemii.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.1. Vědomosti a dovednosti speciálního modulu

Biochemické vyšetřovací metody

Cíl: Připravit zdravotního laboranta pro zvládnutí náročných analytických měření a sofistikované laboratorní techniky v oboru specializace.

Vědomosti:

Dovednosti:

Elektroforetické metody

Chromatografické metody

Vyšetření mozkomíšního moku

Toxikologické vyšetřovací metody

Monitorování lékové terapie

Analýza močových konkrementů

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou, kdy rozsah teoretické výuky a praktického výcviku odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Teoretická výuka může probíhat formou přednášek, konzultací nebo samostatné písemné práce.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního studia získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru klinická biochemie bude připraven provádět specializované činnosti jak samostatně, tak ve spolupráci s dalšími členy pracovního týmu, které vycházejí z platné legislativy (zákon č. 96/2004 Sb. a vyhláška č. 424/2004 Sb.).

Absolvent po dokončení studia bude schopen zejména:

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe musí být zajištěna na akreditovaném zdravotnickém pracovišti nebo na jiném pracovišti v souladu se studijním programem, kde materiální vybavení odpovídá zákonným normám. Akreditované zařízení přiděluje každému účastníku školitele. Školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru, který je zapsán v Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a jiných předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

9. Doporučená literatura

Adam, Táborský, Kratochvíla, Průcha, Sobek, Zeman: Cytologie mozkomíšního moku, CD-ROM SEKK Pardubice 2002.

Čermáková, M., Štěpánová, I.: Klinická biochemie 1. díl, IDVPZ, Brno, 2003.

Doležalová, V., a kol.: Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii, učební text, IDVPZ, Brno, 1995.

Doležalová, V., a kol.: Principy biochemických vyšetřovacích metod, učební text, IDVPZ, Brno, 1995.

Friedecký, B., Kratochvíla, J.: Analytická kvalita v klinické laboratoři, CD-ROM SEKK, 2002.

Glosová, L.: Cytologický atlas mozkomíšního moku, Galén, 1998.

Chromý, V., Fischer, J., Havel, J., Votava, M.: Bioanalytika, Masarykova univerzita, Brno, 2002.

Kaplan, Táborská, Dostál, Sláma: Chemie a biochemie pro bakaláře, Masarykova univerzita, Brno, 1999.

Karlson, P. a spol. Ed.: Pathobiochemie, Academia, Praha, 1987.

Masopust, J.:Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření, Karolinum, Praha, 1998.

Musil, J., Nováková, O., a kol.: Biochemie v obrazech a schématech, Avicenum, Praha, 1990.

Novák, F.: Úvod do klinické biochemie, učební text Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum, 2002.

Peštálová, M.: Toxikologie, NCO NZO, Brno, 2003 .

Prudil. L.: Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví, 2. vyd., Brno, 2002.

Racek, J., et al.: Klinická biochemie, Karolinum, Praha, 1999 .

Schneidera, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie 2. doplněné vydání, Karolinum, Praha 2004.

Soška, V.: Poruchy metabolizmu lipidů, Grada Publishing, 2001.

Táborský, O., Štern, P., Valovičová, E., Bezouška, K., Novák, M.: Metody klinické biochemie, SPN, Praha, 1990.

Voet, D., Voetová, J., G.: Biochemie, Victoria Publishing, Praha, 1995.

Volf, R.: Elektroanalytické metody, VŠCHT, Praha, 1993.

Zima, T.: Laboratorní diagnostika, Galén, Praha, 2002.

Zvárová, J.: Základy statistiky pro biomedicíncké obory, Karolinum, Praha, 1998.

Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů, Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 7, 2004, č. 8.

Tabulka č. 1

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů.

Vysvětlivky: P - povinný, PV - povinně volitelný, D - doporučený, T - teorie, Pr. - praxe, K - konzultace.

Tabulka č. 2

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU

HEMATOLOGIE A TRANSFUZNÍ SLUŽBA

Zdravotní laborant pro hematologii a transfuzní službu

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zdravotní laborant

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník plnit dílčí úkoly vyplývající z jednotlivých modulů:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), a dle vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky. K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru Hematologie a transfuzní služba je minimálně 36 měsíců a je dotována 120 kredity (tabulka č. 1). Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho minimálně 50% praktické výuky

Obsahuje:

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje moduly základní, odborné, speciální a obsahuje:

4.1.Vědomosti a dovednosti základního modulu - Organizačně-provozní problematika klinických laboratoří.

Cíl: Doplnit a prohloubit vědomosti a dovednosti v problematice organizace a provozu klinických laboratoří, které uchazeč specializačního studia získal ve studiu pregraduálním.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu - Hematologie a transfuzní služba

Cíl: Doplnit a prohloubit vědomosti a dovednosti ve speciálních vyšetřovacích metodách používaných v laboratorní diagnostice v oblasti chorob červené a bílé krevní složky, v hemokoagulaci, v laboratorní diagnostice v imunohematologii, v oblasti předtransfuzního a předtransplantačního vyšetření a činnostech souvisejících s výrobou transfuzních přípravků, jednotlivých tematických okruhů oboru Klinická hematologie - cytomorfologie, hemokoagulace a oboru Transfuzní lékařství - imunohematologie, výroba transfuzních přípravků.

Vědomosti:

Dovednosti:

Praxe k odbornému modulu

Provedení příslušného počtu laboratorních výkonů (tabulka č. 2) na akreditovaných nebo ostatních pracovištích, potvrzených zápisem do studijního průkazu.

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

4.3.1. Hematologie se zaměřením na cytomorfologii

Cíl: Připravit zdravotního laboranta pro vysoce specializovanou laboratorní péči v oblasti morfologického hodnocení krevních elementů krve a kostní dřeně a speciálních laboratorních postupů v laboratorní diagnostice chorob všech krevních elementů. Schopnost samostatného provedení vyšetření krve a kostní dřeně u méně častých hematologických onemocnění s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.2. Laboratorní metody v hemokoagulaci

Cíl: Připravit zdravotního laboranta pro vysoce specializovanou laboratorní péči v oblasti laboratorní diagnostiky poruch krevního srážení. Schopnost samostatného provedení speciálních hemokoagulačních vyšetření s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.3. Laboratorní metody v imunohematologii

Cíl: Připravit zdravotního laboranta pro vysoce specializovanou laboratorní péči v oblasti imunohematologické laboratorní diagnostiky o speciální laboratorní techniky v imunohematologii a transfuzní službě. Schopnost samostatného provedení méně častých metodik s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

Odborná praxe ke speciálním modulům

Zahrnuje činnosti potřebné k provedení zvolené laboratorní diagnostiky hematologického onemocnění, hemokoagulační laboratorní diagnostiky nebo imunohematologické laboratorní diagnostiky v rámci speciálního modulu na akreditovaných nebo ostatních pracovištích a vypracování odborné písemné práce.

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činností

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání Hematologie a transfuzní služba, vykonává zdravotní laborant pro hematologii a transfuzní službu činnosti podle §71 a §74 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

Bez odborného dohledu a bez indikace lékaře

Bez odborného dohledu na základě indikace lékaře

Pod odborným dohledem lékaře nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou způsobilostí v oboru:

Zdravotní laborant pro hematologii a transfuzní službu vykonává činnosti podle §71 v oboru hematologie a transfuzní službě. Přitom zejména

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb. Specializační vzdělávání uskutečňuje akreditované zařízení podle vzdělávacího programu, za průběh teoretické i praktické části specializačního vzdělávání odpovídá akreditované zařízení určené ministerstvem v akreditačním řízení, akreditované zařízení přiděluje každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru, který je zapsán v Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, školitel vypracovává plán školicích akcí, které má účastník vzdělávání absolvovat a průběžně prověřuje jeho teoretické znalosti a praktické dovednosti.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a jiných předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Požadavky jsou doplněny informacemi o možných ohroženích v souvislosti s vykonáváním praktické výuky v rámci oddělení klinické hematologie a zařízení transfuzní služby.

9. Doporučená literatura

Melicherčíková, V. Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví. 1.vyd. Praha : GRADA, 1998. 102 s. ISBN:80-7169-442-8.

Kolektiv autorů: Manuál prevence v lékařské praxi. IV. Základy prevence infekčních onemocnění. 1.vyd. Praha: SZU, 1996. 128 s. ISBN 80-7168-400-7.

Příslušná platná legislativa.

Prudil, L.: Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví.3. přepracované vyd. Brno: NCO NZO 2004. 79 s. ISBN 80-7013-409-7.

Bártlová, S.: Sociologie medicíny a zdravotnictví. 4. přepracované vyd. Brno: NCO NZO 2002. 167 s. ISBN 80-7013-355-4.

Haškovcová, H.: Manuálek o etice a vstřícném chování pro zdravotní laboranty, popřípadě laboratorní pracovníky, 1. vyd. Praha: Galén 1998. 94 s. ISBN 80-85824-87-6.

Bártlová, S., Hnilicová, H.: Vybrané metody a techniky výzkumu, Zjiťování spokojenosti pacientů. 1. vyd. Brno: NCO NZO 2000. 118 s. ISBN 80-7013-311-2.

Matýšková, M., Zavřelová, J., Matýšek, S.: Systém managementu jakosti Využití v laboratoři. 1. vyd. Brno: IDV PZ 2002. 87 s.ISBN 80-7013-367-8.

Lexová,S. a kolektiv autorů: Hematologie pro zdravotní laboranty, 1. díl. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 2000. 183 s. ISBN 80-7013-304-X.

Matýšková, M., Zavřelová, J., Hrachovinová, I.: Hematologie pro zdravotní laboranty 2. díl, Krevní srážení. 1. vyd. Brno: IDV PZ 1999. 203 s. ISBN 80-7013-278-7.

Penka, M., Buliková ,A., Matýšková, M., Zavřelová, J.: Hematologie I Neonkologická hematologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o., 2001. 204 s. ISBN 80-247-0023-9.

Anděl, M., Gregor. P., Horák, J., Kment, M., Widimský, P.: Vnitřní lékařství díl IIIb, Hematologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 230 s. ISBN 80-7262-085-1.

Eckschlager,T. a kol.: Průtoková cytometrie v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 172 s. ISBN 80-7169-279-4.

Pecka,M.: Laboratorní hematologie v přehledu Buňka a krvetvorba. 1. vyd. Český Těšín: FINIDR, 2002. 160 s. ISBN 80-86682-01-3.

Pecka, M.: Laboratorní hematologie v přehledu Fyziologie a patofyziologie hemostázy. 1. vyd. Český Těšín: FINIDR, 2004.237 s. ISBN 80-86682-03-X.

Litzman, J., Petřek, M., Thon, V.: Vyšetřovací metody v klinické imunologii.1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 45 s. ISBN 80-210-1807-0.

Schenkel-Brunner,H.: Human Blood Groups, Chemical and Biochemical Basis of Antigen Specifity. Springer-Verlag, Austria, 2000. ISBN 3-211-83471-0.

Pecka, M., Malý, J., Dejmková, J.: Přehled laboratorní hematologie III., Imunohematologie.1. vyd. Praha: Galén. 1998. str. 95 - 148.

Bartůňková,J., Šedivá, A.: Imunologie, Minimum pro praxi. 1. vyd. Praha: Triton. 1997. 89 s. ISBN 80-85875-36-5.

Rýznarová, E.: Imunologie leukocytů a trombocytů, HLA systém. Pomocný učební text. 2. upravené vyd. Brno: IDV PZ. 2002.85 s.

Věstník SÚKL, Příprava, použití a jištění jakosti krevních složek. Mimořádná monotématická publikace. Praha: SÚKL. 1998. 73 s. ISSN 1210-9460.

Guide to the Preparatio, Use and Quality Assurance of Blood Components, 9 th edition. Rada Evropy 2003.

Příslušná platná legislativa v transfuzní službě.

Tabulka č. 1

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů.

Vysvětlivky: P = povinný, PV = povinně volitelný, T = teorie, Pr. = praxe, K = konzultace.

Tabulka č. 2: Vybrané laboratorní výkony

140 výkonů = 20 kreditů.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU HISTOLOGIE

Zdravotní laborant pro histologii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Úspěšným ukončením základního a odborného modulu specializačního vzdělávání atestační zkouškou získává zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností zdravotnického povolání zdravotní laborant podle §71 a §75 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části dle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky. K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že :

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru histologie je minimálně 36 měsíců a je dotována 120 kredity (tab. č. 1). Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho minimálně 50% praktické výuky:

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje modul základní, odborný a speciální a obsahuje:

4.1. Vědomosti základního modulu - Organizačně-provozní problematika provozu klinických laboratoří.

Cíl: Doplnit a prohloubit si vědomosti a dovednosti v problematice organizace a provozu klinických laboratoří, které uchazeč specializačního studia získal ve studiu pregraduálním.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu - Histologie

Cíl: Doplnit a prohloubit si vědomosti a dovednosti v histologické technice a speciálních vyšetřovacích metodách, v histologii a v patologii.

Vědomosti:

Dovednosti:

Praxe k odbornému modulu:

Provedení laboratorních výkonů (tab. č. 2) na akreditovaných nebo ostatních pracovištích, potvrzených zápisem do studijního průkazu.

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

4.3.1.Speciální barvicí a impregnační metody

Cíl: Prohloubit si doposud získané vědomosti a dovednosti o speciálních barvicích metodách. Schopnost samostatného provedení méně častých barvicích a impregnačních metod a následné zpracování formou písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.2.Imunohistologie

Cíl: Prohloubit si doposud získané vědomosti a dovednosti v imunohistologii. Schopnost samostatně provést metodiky v imunohistologii s následným zpracováním formou písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.3. Elektronová mikroskopie

Cíl: Prohloubit si doposud získané vědomosti a dovednosti o zpracování tkání pro elektron. Mikroskopické vyšetření. Schopnost samostatného zpracování materiálu s následným zpracováním formou písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

Zahrnuje činnosti k provedení zvolených metod v rámci speciálních modulů na akreditovaných nebo ostatních pracovištích a vypracováním odborné písemné práce.

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činností

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání Histologie, vykonává zdravotní laborant pro histologii činnosti uvedené v §71 a §75 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

Bez odborného dohledu a bez indikace lékaře:

Bez odborného dohledu na základě indikace lékaře provádí specializované diagnostické postupy v souladu se správnou laboratorní praxí.

Pod odborným dohledem lékaře nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou způsobilostí v oboru

Zdravotní laborant pro histologii vykonává činnosti podle §75 vyhlášky č. 424/2004 Sb. v oboru histologie.

Přitom zejména:

Bez odborného dohledu na základě indikace :

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb. Specializační vzdělávání uskutečňuje akreditované zařízení podle vzdělávacího programu, za průběh teoretické i praktické části specializačního vzdělávání odpovídá akreditované zařízení určené ministerstvem v akreditačním řízení, kreditované zařízení přiděluje každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru, který je zapsán v Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, školitel vypracovává plán školicích akcí, které má účastník vzdělávání absolvovat a průběžně prověřuje jeho teoretické znalosti a praktické dovednosti.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Histologické laboratoře jsou dle nařízení vlády ČR č. 252/1992 Sb. pracoviště riziková. Nebezpečí je dáno tím, že každý biologický materiál vyšetřovaný v histologické laboratoři musí být považován za potenciálně infekční,

Pracovníci histologických laboratoří musí proto dodržovat určité zásady práce, které jsou dány platnou legislativou (zákon č. 258/2000 Sb., vyhláška č. 440/2000 Sb.).

Pracovníci těchto laboratoří musí dodržovat příslušná

obecná opatření - ochranné pomůcky, sanitární filtr, osobní hygiena atd.,

speciální opatření - protiepidemický režim, protipožární ochrana.

9. Doporučená literatura

Gomolčák, P. Základy imunohistochemie v patologii.Brno: IDV PZ 1996, 91 s. ISBN 80-7013-239-6.

Kubálek, V. Úvod do cytodiagnostiky. Brno: IDV PZ, 2001. 100 s. ISBN 80-7013-333-3.

Nenutil, R. Histochemie. Učební text, Brno. IDV PZ, 1994.

Nyklíček, O.,Sloboda, J. Klinická cytologie. Brno: IDV PZ, 1995. 223 s. ISBN 80-7013-064-4.

Slavíková, J.: Barviva a barvení v histologické technice.Učební text, Brno, IDV PZ 1996.

Stříteský, J., Bouška,I. Patologie. Brno: IDV PZ, 1995. 226 s. ISBN 80 7013-155-1.

Vacek, Z. Histologie a histologická technika.Brno: IDV PZ, 1996, 332 s. ISBN 80-7013-201-9.

Tabulka č. 1

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů.

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV - povinně volitelné, T - teorie, Pr.- praxe, K - konzultace.

Tabulka č. 2: Vybrané histologické techniky.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU SEXUOLOGIE

Zdravotní laborant pro sexuologii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Úspěšným ukončením základního a odborného modulu specializačního vzdělávání atestační zkouškou získává zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností zdravotnického povolání zdravotní laborant podle §71 a §76 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1.Vstupní podmínky

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části dle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že :

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru sexuologie je minimálně 36 měsíců a je dotována 120 kredity (tab. č. 1). Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické a praktické výuky, z toho minimálně 50% praktické výuky:

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje modul základní, odborný a speciální a obsahuje:

4.1. Vědomosti základního modulu - Organizačně-provozní problematika provozu klinických laboratoří.

Cíl: Doplnit a prohloubit si vědomosti a dovednosti v problematice organizace a provozu klinických laboratoří, které uchazeč specializačního studia získal ve studiu pregraduálním.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2.Vědomosti a dovednosti odborného modulu - sexuologie

Cíl: Doplnit a prohloubit si vědomosti a dovednosti ve speciálních vyšetřovacích metodách v sexuologii, v andrologii a v lidské sexualitě.

Vědomosti:

Dovednosti:

Praxe k odbornému modulu:

Provedení laboratorních výkonů (tab. č. 2) na akreditovaných nebo ostatních pracovištích, potvrzených zápisem školitele.

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

4.3.1. Speciální vyšetřovací metody v sexuologii

Cíl: Prohloubit si doposud získané vědomosti a dovednosti o speciální laboratorní techniky oboru sexuologie. Schopnost samostatného provedení laboratorních metod a technik v sexuologii a následné zpracování formou písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

provádět konzervaci vajíček a spermií,

Praxe ke speciálním modulům:

Zahrnuje činnosti k provedení zvolených metod v rámci speciálních modulů na akreditovaných nebo ostatních pracovištích a vypracováním odborné písemné práce (tab. č. 2).

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činností

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání sexuologie, vykonává zdravotní laborant pro sexuologii činnosti uvedené v §71 a §76 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

Bez odborného dohledu a bez indikace lékaře

Bez odborného dohledu na základě indikace lékaře

provádí specializované diagnostické postupy v souladu se správnou laboratorní praxí.

Pod odborným dohledem lékaře nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou způsobilostí v oboru:

Zdravotní laborant pro sexuologii vykonává činnosti podle §76 vyhlášky č. 424/2004 Sb. v oboru sexuologie.

Přitom zejména:

Bez odborného dohledu na základě indikace lékaře provádí

Pod odborným dohledem lékaře nebo jiného odborného pracovníka se specializovanou způsobilostí v oboru

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Sexuologické laboratoře jsou dle nařízení vlády ČR č. 252/1992 Sb. pracoviště riziková. Nebezpečí je dáno tím, že

Pracovníci sexuologických laboratoří musí proto dodržovat určité zásady práce, které jsou dány platnou legislativou (zákon č. 258/2000 Sb., vyhláška č. 440/2000 Sb.).

Pracovníci těchto laboratoří musí dodržovat příslušná

9. Doporučená literatura

Capponi, V.,Hajnová, R.,Novák, R.Sexuologický slovník. Praha: Grada, 1994. 149 s. ISBN 80-7169-115-1.

Kratochvíl, S. Terapie funkčních sexuálních poruch. 2 vyd. Praha: Avicenum, 1987 178.s.

Pondělíčková, J. Manželská sexualita. Praha: Avicenum, 1991. 207 s. ISBN 80-201-0111-X.

Straka, J., Jirásek, J., Raboch, J. Nárys andrologické endokrinologie. Praha: Avicenum, 1984 211 s.

Svoboda, M. Psychologická diagnostika dospělých. 2. vyd. Praha: Portál, 1999. 342 s. ISBN 80-7178-327-7.

Vymětal, J. Úvod do psychoterapie. 2. vyd. Praha: Grada, 2003. 262 s. ISBN 80-247-0253-3.

Zvěřina, J. Andrologie. Učební text 1. LF UK Praha 1993.

Zvěřina, J. Lékařská sexuologie. Praha: b. m.: H a H.1992. 233 s. ISBN 80-85467-04-6.

Tabulka č. 1

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů.

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T-teorie, Pr.- praxe.

Tabulka č. 2: Vybrané laboratorní metody

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI V OBORU LÉKAŘSKÁ GENETIKA

Zdravotní laborant pro lékařskou genetiku

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti je připravit zdravotního laboranta pro výkon vysoce specializovaných laboratorních metod v lékařské genetice v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídajících požadavkům specializované způsobilosti podle §71 a §77 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do vzdělávacího programu a pro získání specializované způsobilosti zdravotního laboranta v oblasti lékařské genetiky je:

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu vzdělávacího programu pro získání specializace musí účastník:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník specializačního vzdělávání, který:

Účastník získá specializovanou způsobilost zdravotní laborant v lékařské genetice po vykonání atestační zkoušky dle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti je stanovena minimálně na 36 měsíců. Délku i poměr teorie a praxe má každý modul stanoven individuálně. Obsahuje 75% praxe a 25% teorie.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti zdravotního laboranta v oboru lékařská genetika představuje formu celoživotního vzdělávání, při které se účastník věnuje jak teoretické, tak praktické přípravě.

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, zahrnuje modul základní, odborný a speciální.

Dále jsou moduly děleny na povinné, povinně výběrové.

Vzdělávací program pro získání způsobilosti zdravotního laboranta v lékařské genetice připravuje:

Zdravotního laboranta, který absolvuje základní modul, odborný modul a jeden volitelný speciální modul:

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Cíl: Doplnit a prohloubit vědomosti a dovednosti v problematice organizace a provozu klinických laboratoří, které uchazeč specializovaného studia získal v postgraduálním studiu. Získat profesní kvalifikaci pro samostatnou práci v klinických laboratoří. Zvýšit teoretickou připravenost a startovací praktické dovednosti pro schopnost polyfunkčně vzdělaného zdravotního laboranta přizpůsobit se nárokům jednotlivých oborů a jejich rozvoji, zvláště s ohledem na proces konsolidace oborů laboratorní medicíny.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2. Vědomosti a dovednosti odborných modulů

Vzdělávací program pro získání specializace v oboru Lékařská genetika obsahuje tři odborné části.

Tyto jsou vymezeny souhrnem konkrétních vědomostí z oblasti :

4.2.1. Lékařská genetika - Klinická genetika a cytogenetika.

Cíl: Získat přehled o oboru klinická genetika, pochopit základní pravidla dědičnosti znaků a chorob, nastínit základy aplikované genetiky v medicíně.

Získat přehled o možnostech genetického poradenství. Znát strukturu chromosomu, aberace vrozené a získané, příčiny a mechanizmy vzniku chromosomových aberací prenatálně, postnatálně.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2.2. Lékařská genetika - molekulární genetika.

Cíl: Hlavním cílem je získat dokonalý přehled v biologii buňky a buněčných produktů, naučit se základní pravidla dědičnosti, nastínit základy aplikované genetiky, poznat způsoby evolučního ekologického biologického myšlení.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2.3. Lékařská genetika - laboratorní vyšetřovací metody.

Cíl: Osvojit si speciální laboratorní metody v cytogenetice, onkocytogenetice, molekulární cytogenetice a molekulární genetice.

Pracovat samostatně s pracovními návody.

Vědomosti:

Dovednosti:

Odborná praxe k odborným modulům:

Cíl: Zvládat laboratorní postupy v souladu se správnou laboratorní prací. Absolvovat předepsané výkony odborného modulu.

Vědomosti:

Konzultace

Cíl: Provádět kontrolu připravenosti teoretických a metodických znalostí a dovedností odborného modulu.

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

Povinně volitelné moduly:

4.3.1. Speciální modul - Laboratorní metody v cytogenetice.

Cíl: Připravit zdravotního laboranta pro vykonávání speciálních laboratorních metod v cytogenetice.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.2. Speciální modul - Laboratorní metody v molekulární cytogenetice.

Cíl: Připravit zdravotního laboranta pro vykonávání speciálních metod v molekulární cytogenetice.

Vědomosti:

Dovednosti:

Pro onkocytogenetiku:

4.3.3. Speciální modul - Laboratorní metody v molekulární genetice:

Cíl: Připravit zdravotního laboranta pro vykonávání speciálních laboratorních metod molekulární genetiky. Detekcí mutace či polymorfního místa uložených v genu odhalovat příčiny onemocnění či určit vazbu genu k molekulárnímu markeru v diagnostikované rodině.

Vědomosti:

Dovednosti:

Odborná praxe ke speciálním modulům:

Cíl: Zvládat vysoce specializované laboratorní postupy v souladu se správnou laboratorní prací. Absolvovat předepsané výkony zvoleného speciálního modulu.

Vědomosti:

Dovednosti:

Speciální modul - Laboratorní metody v molekulární cytogenetice:

Speciální modul - Laboratorní metody molekulární genetiky:

Konzultace

Cíl: Provádět kontrolu připravenosti teoretických a praktických znalostí a dovedností zvoleného speciálního modulu.

Provádět kontrolu zpracování odborné písemné práce.

5. Formy specializačního vzdělávání

Vzdělávací program pro získání specializované způsobilosti je uskutečňován kombinovanou formou v blocích, které odpovídají délce stanovené týdenní pracovní doby.

Jestliže je studium uskutečňováno jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší (počet teoretických a praktických hodin musí být zachován v předepsaném rozsahu).

6. Charakteristika činnosti u jednotlivých odborných zaměření

Absolvent vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti zdravotní laborant v lékařské genetice je připraven provádět samostatně vysoce specializované laboratorní metody lékařské genetiky. Je připraven provádět v laboratoři výzkumnou činnost a je schopen aplikovat výsledky vědeckého výzkumu do své činnosti.

Vykonává vysoce specializované činnosti zdravotního laboranta v rozsahu vědomostí a dovedností odpovídající požadavkům specializované způsobilosti (§71 a §77 vyhlášky č. 424/2004 Sb.).

6.1. Absolvent studia - Zdravotní laborant specialista - laboratorní metody v cytogenetice.

Absolvent po skončení studia v oblasti - cytogenetiky bude schopen:

6.2. Absolvent studia - Zdravotní laborant specialista - laboratorní metody v molekulární cytogenetice.

Absolvent po skončení studia v oblasti - molekulární cytogenetiky bude schopen:

6.3. Absolvent studia Zdravotní laborant specialista - laboratorní metody v molekulární genetice.

Absolvent po skončení studia v oblasti - molekulární genetiky bude schopen:

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §59 zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické a praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany.Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavku platných právních a jiných předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Požadavky jsou doplněny informacemi o možných ohroženích v souvislosti s vykonáváním praktické výuky v rámci genetických laboratoří a specifických předpisů pro klinické laboratoře.

9. Doporučená literatura

Hájek, Z., Kulovaná.E., Macek. M. „Základy prenatální diagnostiky.“ GRADA Publishing, spol.s.r.o. 2000.

Hyánek, J. „Dědičné poruchy metabolismu.“Avicenum Praha 1990.

Kučerová,M. „Vrozené a získané poruchy lidských chromosomů.“ Avicenum Praha 1988.

Michalová,K. „Úvod do lidské cytogenetiky.“ NCO NZO 1999.

Thompson,J.S., Thompsnová.M.W. „Klinická genetika.“ TRITON 2004 / 6.vydání/.

Vojtíšková,M. „Metody molekulární genetiky.“ NCO NZO 1998.

Další doporučená literatura v průběhu studia školitelem.

Tabulka č. 1

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů.

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T-teorie, Pr.- praxe, K - konzultace.

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU LÉKAŘSKÁ IMUNOLOGIE

Zdravotní laborant pro lékařskou imunologii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Úspěšným ukončením základního, odborného a speciálního modulu specializačního vzdělávání atestační zkouškou získává zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností zdravotnického povolání zdravotní laborant podle §71 a §78 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník plnit dílčí úkoly vyplývající z jednotlivých modulů:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části dle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru Lékařská imunologie je minimálně 36 měsíců a je dotována 120 kredity (tabulka č. 1). Obsahuje nejméně 640 hodin, z toho minimálně 50% praxe ve specializačním oboru.

Konkrétně :

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje moduly základní, odborné, speciální a obsahuje:

4.1. Vědomosti základního modulu - Organizačně-provozní problematika klinických laboratoří.

Cíl: Doplnění a prohloubení vědomostí a dovedností v problematice organizace a provozu klinických laboratoří, které uchazeč specializačního studia získal ve studiu pregraduálním.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu - Lékařská imunologie

Cíl: Doplnění a prohloubení vědomostí a dovedností v lékařské imunologii, ve fyziologických imunitních reakcích, v patologických imunitních reakcích, v laboratorních vyšetřovacích metodách humorální imunity, v laboratorních vyšetřovacích metodách buněčné imunity.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2.1. Praxe k odbornému modulu

Provedení příslušného počtu laboratorních výkonů (tabulka č. 2) na akreditovaných nebo ostatních pracovištích, potvrzených zápisem do studijního průkazu.

Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

4.3.1. Imunologická vyšetření první volby

Cíl: Schopnost samostatného provedení nových nebo konfirmačních metodik v rámci vyšetření první volby s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.2. Imunologická vyšetření specializovaná

Cíl: Schopnost samostatného provedení nových nebo konfirmačních metodik v rámci specializovaných imunologických vyšetření s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.3. Laboratorní diagnostika v antiinfekční imunitě

Cíl: Schopnost samostatného provedení nových nebo konfirmačních metodik v rámci imunitních reakcí proti bakteriálnímu, virovému, parazitárnímu nebo mykotickému infekčnímu agens s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.4. Laboratorní diagnostika HLA

Cíl: Schopnost samostatného provedení nových nebo konfirmačních metodik v rámci diagnostiky hlavního histokompatibilního systému člověka (MHC) s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.5. Laboratorní diagnostika v alergologii

Cíl: Schopnost samostatného provedení nových nebo konfirmačních metodik při diagnostice imunopatologických alergických stavů s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

Praxe ke speciálním modulům

Zahrnuje činnosti potřebné k provedení zvolené imunologické laboratorní diagnostiky v rámci speciálního modulu na akreditovaných nebo ostatních pracovištích a vypracování odborné písemné práce.

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činností

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání Lékařská imunologie vykonává zdravotní laborant pro lékařskou imunologii činnosti uvedené v §71 a §78 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání zdravotní laborant uvedený v §72 až §81 vyhlášky č. 424/2004 Sb. vykonává činnosti podle §8 vyhlášky č. 424/2004 Sb. ve spolupráci s odborným pracovníkem v laboratorních metodách poskytuje, organizuje a metodicky řídí laboratorní činnost v rámci diagnostické péče a ochrany veřejného zdraví, zahrnující její plánování, provádění a hodnocení

Bez odborného dohledu a bez indikace

Bez odborného dohledu na základě indikace lékaře provádí specializované diagnostické postupy v souladu se správnou laboratorní praxí.

Pod odborným dohledem lékaře nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou způsobilostí v oboru:

Zdravotní laborant pro lékařskou imunologii vykonává činnosti podle §71 vyhlášky č. 424/2004 Sb. v oboru imunologie. Přitom zejména bez odborného dohledu na základě indikace lékaře

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §60 zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Imunologické laboratoře jsou dle nařízení vlády ČR č. 252/1992 Sb. pracoviště riziková. Nebezpečí je dáno tím, že každý biologický materiál vyšetřovaný v imunologické laboratoři musí být považován za potenciálně infekční.

Pracovníci imunologických laboratoří musí proto dodržovat určité zásady práce, které jsou dány platnou legislativou (zákon č. 258/2000 Sb., vyhláška č. 440/2000 Sb.). Musí dodržovat příslušná obecná opatření - ochranné pomůcky, sanitární filtr, osobní hygiena atd., speciální opatření - protiepidemický režim.

9. Doporučená literatura

Bartůňková, J., a kol.: Imunologie - minimum pro praxi. 1.vyd. Praha: Triton, 1997. 89 s. ISBN 80-85875-36-5.

Fučíková, T.: Klinická imunologie v praxi. 2.vyd. Praha: GALEN, 1997. 343 s. ISBN 80-85824-57-4.

Göpfertová, D.,Walter, G.: Očkování - aktuální a přehledné informace pro každého.1.vyd. Praha: TRITON, 1997. 60 s. ISBN 80-85875-53-5.

Hořejší, V.,Bartůňková, J.: Základy imunologie.1.vyd. Praha: TRITON, 1998. 219 s. ISBN 80-85875-73-X.

Kolektiv autorů: Manuál prevence v lékařské praxi. IV. Základy prevence infekčních onemocnění. 1.vyd. Praha: SZU, 1996. 128 s. ISBN 80-7168-400-7.

Litzman, J.,Kuklínek, P., Rybníček, O.: Alergologie a klinická imunologie. 1.vyd. Brno: IDVPZ, 2001. 144 s. ISBN 80-7013-345-7.

Litzman, J. a kol.: Vyšetřovací metody v klinické imunologii. 1.vyd. Brno: Skripta LF MU, 1998. 45 s. ISBN 80-210-1807-0.

Matýšková, M.,Zavřelová, J.,Matýšek, S. Systém managementu jakosti - Využití v laboratoři. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2002. 87 s. 57-865-02.

Melicherčíková,V. Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví. 1.vyd. Praha : GRADA, 1998. 102 s. ISBN:80-7169-442-8.

Nováková,J.: Imunologická laboratorní diagnostika v pediatrii. 1.vyd. Brno: IDV PZ, 1996. 98 s. ISBN 80-7013-158-6.

Příslušná platná legislativa.

Vencovský, J.: Autoimunitní systémová onemocnění - min. pro praxi. 1.vyd. Praha : TRITON, 1998. 136 s. ISBN 80-85875-97-7.

Votava M.a kol. : Lékařská mikrobiologie II. 1.vyd. Brno: Skripta LF MU, 2000. 309 s. ISBN 80-210-2272-8.

Tabulka č. 1

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů.

Vysvětlivky: P - povinné, D - doporučené, PV - povinně volitelné, T - teorie, Pr. - praxe, K - konzultace.

Tabulka č. 2: Vybrané laboratorní výkony

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE

Zdravotní laborant pro lékařskou mikrobiologii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Úspěšným ukončením základního, odborného a speciálního modulu specializačního vzdělávání atestační zkouškou získává zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností zdravotnického povolání zdravotní laborant podle §71 a §79 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník plnit dílčí úkoly vyplývající z jednotlivých modulů:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou skládající se z praktické a teoretické části dle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že:

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka specializačního studia v oboru Lékařská mikrobiologie je minimálně 36 měsíců a je dotována 120 kredity (tabulka č. 1). Obsahuje nejméně 640 hodin, z toho minimálně 50% praxe ve specializačním oboru.

Konkrétně :

4. Obsah specializačního vzdělávání

Studijní program je koncipován modulovým způsobem, který zahrnuje moduly základní, odborné, speciální a obsahuje:

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu - Organizačně-provozní problematika klinických laboratoří.

Cíl: Doplnění a prohloubení vědomostí a dovedností v problematice organizace a provozu klinických laboratoří, které uchazeč specializačního studia získal ve studiu pregraduálním.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2. Vědomosti a dovednosti odborného modulu - Lékařská mikrobiologie

Cíl: Doplnění a prohloubení vědomostí a dovedností v metodách přímého a nepřímého průkazu mikrobiálního agens v klinickém materiálu jednotlivých tematických okruhů oboru Lékařské mikrobiologie - bakteriologie, mykologie, parazitologie, serologie, virologie.

Vědomosti:

Dovednosti:

Praxe k odbornému modulu

Provedení příslušného počtu laboratorních výkonů (tabulka č. 2) na akreditovaných nebo ostatních pracovištích, potvrzených zápisem do studijního průkazu.

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálních modulů

4.3.1. Laboratorní diagnostika v bakteriologii

Cíl: Prohloubení doposud získaných vědomostí a dovedností o speciální laboratorní techniky oboru lékařské bakteriologie. Schopnost samostatného provedení méně častých nebo konfirmačních metodik v bakteriologii s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.2. Laboratorní diagnostika v mykologii

Cíl: Prohloubení doposud získaných vědomostí a dovedností o speciální laboratorní techniky oboru lékařské mykologie. Schopnost samostatného provedení méně častých nebo konfirmačních metodik v mykologii s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.3. Laboratorní diagnostika v parazitologii

Cíl: Prohloubení doposud získaných vědomostí a dovedností ve speciální laboratorní technice oboru lékařské parazitologie. Schopnost samostatného provedení méně častých nebo konfirmačních metodik v lékařské parazitologii s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.3.4. Laboratorní diagnostika ve virologii

Cíl: Prohloubení doposud získaných vědomostí a dovedností ve speciální laboratorní technice oboru lékařské virologie. Schopnost samostatného provedení méně častých nebo konfirmačních metodik ve virologii s následným zpracováním získaných výsledků formou odborné písemné práce.

Vědomosti:

Dovednosti:

Praxe ke speciálním modulům

Zahrnuje činnosti potřebné k provedení zvolené laboratorní diagnostiky mikrobiálního onemocnění v rámci speciálního modulu na akreditovaných nebo ostatních pracovištích a vypracování odborné písemné práce.

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou (tj. formou celodenní průpravy), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskutečňuje jinými formami, nesmí být úroveň této průpravy nižší než u celodenní průpravy.

6. Charakteristika činností

Po získání specializované způsobilosti v oboru specializačního vzdělávání Lékařská mikrobiologie, vykonává zdravotní laborant pro lékařskou mikrobiologii činnosti uvedené v §71 a §79 vyhlášky č. 424/2004 Sb.

Bez odborného dohledu a bez indikace lékaře

Bez odborného dohledu na základě indikace lékaře

Zdravotní laborant pro lékařskou mikrobiologii vykonává činnosti podle §71 vyhlášky č. 424/2004 v oboru lékařské mikrobiologie, zahrnující bakteriologii, mykologii, parazitologii, sérologii a virologii.

Přitom zejména

bez odborného dohledu na základě indikace lékaře stanovuje hladiny antibiotik v tělních tekutinách a citlivost na antibiotika,

7. Materiální a personální zabezpečení

Průběh a způsob specializačního vzdělávání je dán §56 až §59 zákona č. 96/2004 Sb.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Mikrobiologické laboratoře jsou dle nařízení vlády ČR č. 252/1992 Sb. pracoviště riziková. Nebezpečí je dáno tím, že

Pracovníci mikrobiologických laboratoří musí proto dodržovat určité zásady práce, které jsou dány platnou legislativou (zákon č. 258/2000 Sb., vyhláška č. 440/2000 Sb.).

Pracovníci těchto laboratoří musí dodržovat příslušná

9. Doporučená literatura

Bednář, M., Fraňková, V., Schindler, J.,Souček,A.,Vávra, J.: Lékařská mikrobiologie- bakteriologie, virologie, parazitologie. 1.vyd. Praha: Marvil, 1996. 558 s.

Greenwood, D. a kol.: Lékařská mikrobiologie. Přehled infekčních onemocnění: patogeneze, imunita, laboratorní diagnostika a epidemiologie. 1.české vyd.Praha : GRADA , Avicenum, 1999. 690 s. ISBN 80-7169-365-0.

Hořejší, V.,Bartůňková, J.: Základy imunologie.1.vyd. Praha: TRITON, 1998. 219 s. ISBN 80-85875-73-X.

Jedličková, A.: Antimikrobiální terapie v každodenní praxi. 1.vyd. Praha: MAXDORF JESSENIUS, 1996. 239s. ISBN 80-85800-40-3.

Kolektiv autorů: Manuál prevence v lékařské praxi. IV. Základy prevence infekčních onemocnění. 1.vyd. Praha: SZU, 1996. 128 s. ISBN 80-7168-400-7.

Matýšková, M., Zavřelová, J.,Matýšek, S. Systém managementu jakosti - Využití v laboratoři. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2002. 87 s. 57-865-02.

Melicherčíková, V. Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví. 1.vyd. Praha: GRADA, 1998. 102 s. ISBN:80-7169-442-8.

Příslušná platná legislativa.

Votava, M.,Ondrovčík, P.: Vybrané kapitoly z klinické mikrobiologie. 1.vyd. Brno: Skripta LF MU, 1998. 90 s. ISBN 80-210-1805-4.

Votava, M.: Kultivační půdy v lékařské mikrobiologii. 1.vyd. Brno: HORTUS, 1999. 408 s. ISBN 80-238-5058-X.

Votava, M.a kol. : Lékařská mikrobiologie II. 1.vyd. Brno: Skripta LF MU, 2000. 309 s. ISBN80-210-2272-8.

Tabulka č. 1

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů.

Vysvětlivky: P - povinné, D - doporučené, PV - povinně volitelné, T - teorie, Pr. - praxe, K - konzultace.

Tabulka č. 2: Vybrané laboratorní výkony

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

PRO ZÍSKÁNÍ SPECIALIZOVANÉ ZPŮSOBILOSTI

V OBORU TOXIKOLOGIE

Zdravotní laborant pro toxikologii

dle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání

a označení odborností zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je získání specializované způsobilosti zdravotního laboranta pro toxikologii v souladu s evropskými zvyklostmi a doporučeními. Studium rozvíjí a prohlubuje teoretické i praktické poznatky získané v předchozím výchovně vzdělávacím procesu. Absolvent specializačního studia bude schopen pracovat s náročnou přístrojovou technikou jako jsou například plynový a kapalinový chromatograf, hmotnostní spektrometr, iontoforéza, podílet se na edukaci a výzkumné činnosti a kvalifikovaně komunikovat s klinickými pracovníky. Ve spolupráci s odborným pracovníkem v laboratorních metodách bude schopen poskytovat, organizovat a metodicky řídit laboratorní činnost v rámci diagnostické péče podle §71 a §80 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

2. Podmínky specializačního vzdělávání

2.1. Vstupní podmínky

Podmínkou zařazení do vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti zdravotního laboranta pro toxikologii je:

2.2. Průběžné podmínky

Po zařazení do specializačního oboru splnit 12 měsíců výkonu povolání v oboru specializace. Dále bude následovat studium dle tohoto rámcového vzdělávacího programu.

V průběhu celého studia musí účastník:

V průběhu specializačního studia je nutný výkon zdravotnického povolání v příslušném oboru specializace minimálně 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně dva roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby od data přihlášení se k atestační zkoušce.

2.3. Výstupní podmínky

Studium je ukončeno atestační zkouškou podle §60 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

K vykonání atestační zkoušky se může přihlásit účastník za předpokladu, že:

3. Délka specializačního vzdělávání

Celková délka vzdělávacího programu v oboru toxikologie je stanovena minimálně na 36 měsíců.

Obsahuje nejméně 640 hodin teoretické výuky a praktického výcviku ve specializačním oboru, z toho praktický výcvik činí minimálně 50%.

4. Obsah specializačního vzdělávání

Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem a obsahuje:

Délku i poměr teorie a praxe má každý modul stanovenu individuálně. Součástí vzdělávacího programu je počet kreditů, který se získá jeho absolvováním.

4.1. Vědomosti a dovednosti základního modulu

Cíl: Doplnit a prohloubit vědomosti a dovednosti v problematice organizace provozu klinických laboratoří, které studující získal během předchozího studia.

Vědomosti:

Dovednosti:

Výkony a jejich četnost:

Praxe 1. část

4.2. Vědomosti a dovednosti odborných modulů

4.2.1. Biochemie

Cíl: Navázat na předchozí vědomosti z chemie a biochemie a prohloubit a rozšířit znalosti z patobiochemie.

Vědomosti:

Dovednosti:

4.2.2. Laboratorní a přístrojová technika

Cíl: Rozšířit a prohloubit znalosti analytických technik a analytické instrumentace využívaných při laboratorních měřeních.

Vědomosti:

Dovednosti:

Výkony a jejich četnost:

Praxe 2. část

4.3. Vědomosti a dovednosti speciálního modulu

4.3.1. Toxikologické vyšetřovací metody

Cíl: Připravit zdravotního laboranta pro zvládnutí náročných analytických měření a sofistikované laboratorní techniky v oboru specializace.

Vědomosti:

Dovednosti:

Výkony a jejich četnost:

Praxe 3. část

a dále

Další speciální moduly, které jsou uvedeny v přehledové tabulce, jsou realizovány formou praktické výuky na akreditovaném pracovišti.

5. Formy specializačního vzdělávání

Specializační vzdělávání se uskutečňuje kombinovanou formou, kdy rozsah teoretické výuky a praktického výcviku odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Teoretická výuka může probíhat formou přednášek, konzultací nebo samostatné písemné práce.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního studia získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru toxikologie bude připraven provádět specializované činnosti jak samostatně, tak ve spolupráci s dalšími členy pracovního týmu, které vycházejí z platné legislativy (zákon č. 96/2004 Sb. a vyhláška č. 424/2004 Sb.).

Absolvent po dokončení studia bude schopen zejména:

7. Materiální a personální zabezpečení

Odborná praxe musí být zajištěna na akreditovaném zdravotnickém pracovišti nebo na jiném pracovišti v souladu se studijním programem, kde materiální vybavení odpovídá zákonným normám. Akreditované zařízení přiděluje každému účastníku školitele. Školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru, který je zapsán v Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví

Součástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavků platných právních a jiných předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Požadavky jsou doplněny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, včetně informací vztahujících se k opatřením na ochranu před působením zdrojů rizik.

9. Doporučená literatura

Balíková, M.: Forenzní a klinická toxikologie, Galén 2004.

Doležalová, V., a kol.: Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii, učební text, IDVPZ, Brno, 1995.

Friedecký, B., Kratochvíla, J.: Analytická kvalita v klinické laboratoři, CD-ROM SEKK, 2002.

Jaroš, F.: Praktická toxikológia, Osveta 1988.

Kaplan, Táborská, Dostál, Sláma: Chemie a biochemie pro bakaláře, Masarykova univerzita, Brno, 1999.

Karlson, P. a spol. Ed.: Pathobiochemie, Academia, Praha, 1987.

Musil, J., Nováková, O., a kol.: Biochemie v obrazech a schématech, Avicenum, Praha, 1990.

Peštálová, M.: Toxikologie, NCO NZO, Brno, 2003.

Prudil. L.: Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví, 2. vyd., Brno, 2002.

Reidl, O., Vondráček, V.: Klinická toxikologie, 5. přepracované vydání, Avicenum, Praha 1980.

Valíček, P. a kol.: Rostlinné omamné drogy, Start 2000.

Večerková, J.: Postupy při záchytu a identifikaci léčiv a jejich metabolitů v biologickém materiálu pomocí chromatografie na tenkých vrstvách, Univerzita Karlova, SPN Praha 1983.

Večerková, J.: Biotransformace léčiv a její význam pro toxikologickou praxi, Univerzita Karlova, Karolinum, Praha 1997.

Voet, D., Voetová, J., G.: Biochemie, Victoria Publishing, Praha, 1995.

Volf, R.: Elektroanalytické metody, VŠCHT, Praha, 1993.

Vorel, F. a kol.: Soudní lékařství, Grada Publishing 1999.

Zvárová, J.: Základy statistiky pro biomedicíncké obory, Karolinum, Praha, 1998.

Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů, Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 7, 2004, č. 8.

Tabulka č. 1

Toto studium má celkovou kreditní hodnotu 120 kreditů.

Vysvětlivky: P- povinné, D- doporučené, PV- povinně volitelné, T - teorie, K - konzultace, Pr. - praxe.

MUDr. Antonín Pečenka, v. r.

náměstek ministra