EPIS® Právní systém | Plné znění - Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR • Částka: 4 • Rok: 2005

Věstník MZd ČR, částka 4/2005

ZPRÁVY A SDĚLENÍ

1.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY PRO SPECIALIZACE LÉKAŘŮ

ZN.: 7373/2005-1.3.05

REF.: Radka Špírková, tel. 22497 linka 2505

Podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví k zajištění specializačního vzdělávání lékařů tyto vzdělávací programy:

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

ANGIOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Lékař absolvující specializační vzdělávání získá komplexní teoretické i praktické znalosti o cévních chorobách, tj. v etiologii, patogeneze, epidemiologii, patofyziologii, biochemii, diagnostice, diferenciální diagnostice, konzervativní terapii, rehabilitaci, indikací k revaskularizačním výkonům a jiným invazivním zákrokům v oblasti tepenných, žilních a lymfatických chorob.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru angiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru angiologie je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu a specializované praxe v celkové minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem – 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 36 měsíců

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci povinného interního základu.

a) povinná praxe v oboru (na pracovišti minimálně okresního typu)

24 měsíců interní lůžkové oddělení s kardiologickým a angiologickým zaměřením,

2 měsíce koronární jednotka,

24 měsíců angiologická ambulance 1x týdně,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc diagnostické angiografie a léčebné intervence na akreditovaném pracovišti,

1 měsíc cévní chirurgie na akreditovaném pracovišti,

1 měsíc diabetologická ambulance,

14 dnů diabetologická ambulance a podiatrická ambulance,

c) povinná praxe na vybraných specializovaných pracovištích

1 měsíc jednotka intenzivní angiologické a péče pracoviště provádějící angiografie a endovaskulární intervence – na akreditovaném pracovišti,

d) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatologická ambulance se zaměřením na léčbu bércových vředů.

Dále dle zájmu a možností uchazeče.

Absolvovanou praxi z jednotlivých oborů i s požadovaným praktickým výcvikem a jejich hodnocením školitelem doloží školenec písemně (logbook) s ověřením nadřízeného pracovníka.

e) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný specializační kurz (zakončený testem a praktickou zkouškou) – 1 týden,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČAS JEP, ČLK atd.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Základní cíle povinného interního základu:

získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální přístup k pacientovi,

zdůraznit základ klinického přístupu k pacientovi - anamnézu a fyzikální vyšetření,

naučit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v průběhu rozhodovacích procesů, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice,

podrobněji se obeznámit se základními vyšetřovacími metodami a jejich diagnostickou cenou (rentgenových, ultrazvukových a endoskopických vyšetření) a interpretaci výsledků nejčastěji prováděných laboratorních vyšetření,

rozpoznat a správně postupovat u akutních interních příhod,

důvěrně se obeznámit s nejčastěji používanými léčivými přípravky, indikacemi a kontraindikacemi, optimálním dávkováním, významnými interakcemi a nežádoucími účinky léčivých přípravků,

obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišťoven, sociální medicíny a prováděním prevence.

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience.

U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí.

Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT.

Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání.

Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění.

Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin.

Endokrinologie má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby.

Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění.

Geriatrie – má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.

Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

farmakoterapie s účelným použitím jednotlivých léčivých přípravků,

zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie),

stanovení pohybového režimu a rehabilitačních postupů,

zásady prevence a dispenzarizace ve vnitřním lékařství,

základní znalosti principů pracovního lékařství.

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací.

Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch např. lokální injekční technikou, používáním prostředků zdravotnické techniky, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

Teoretické znalosti:

a) anatomie a patologická anatomie, fyziologie a patologická fyziologie a farmakologie cévního systému, vztahy centrální a periferní cirkulace, reologie a mikrocirkulace, hemostázy, lipidového a uhlovodanového metabolismu, epidemiologie cévních chorob,

b) teoretická znalost, indikace a interpretace výsledků těchto vyšetření:

angiografie a DSA (arteriografie, flebografie, lymfografie),

CT a MR angiografie,

isotopové vyšetřovací metody,

přímé měření tepenných a žilních tlaků,

koagulační vyšetření,

transkutánní měření pO2, kapilaroskopie, laser pletyzmografie,

c) klinické obrazy, diagnostika (klinická i s použitím pomocných metod), diferenciální diagnostika, komplexní léčba (farmakologická, nefarmakologická, operace, cévní intervence, rehabilitace) a prevence cévních chorob, zejména:

chorob končetin,

cév zásobující mozek,

aorty, duté žíly,

viscerálních a ledvinných cév,

cév malých (včetně kapilár),

d) znalosti interních chorob se zaměřením na

kardiologii (zejména věnčité tepny, hypertenze, chronická srdeční insuficience, arytmie, trvalé stimulace, plicní embolie),

metabolické choroby (zejména hyperlipidémie, diabetes mellitus, obezita),

nefrologii (zejména renovaskulární hypertenzi, chronickou renální insuficienci, vaskuilitidy),

hematologii (zejména trombofilie, anemie, hyperviskózní syndromy),

onkologii (zejména riziko žilní trombózy a lymfatické blokády).

Praktické znalosti a dovednosti:

Kromě výkonů požadovaných v základní části výcviku musí specialista v oboru angiologie dále ovládat:

funkční vyšetření cév (polohový a zátěžový test, Allenův test, testy na zjištění útlaku v oblasti horní hrudní apertury, Perthesův test, Trendelenburgův test),

dopplerovské vyšetření tepen a žil (po 500 vyšetření),

duplexní sonografie (300 vyšetření, z toho minimálně po 70 vyšetřeních periferních tepen, žil, a tepen zásobujících mozek),

měření klaudikační vzdálenosti na pohyblivém chodníku (10 vyšetření),

pletysmografické vyšetřovací metody (30 vyšetření),

EKG (200 vyšetření),

zátěžový EKG test (20 vyšetření),

praktické znalosti a dovednosti jsou podrobně uvedeny v logbooku.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

musí znát standardní dokumentaci používanou v oboru - chorobopis a denní dekurs, list o prohlídce mrtvého, návrh lázeňského léčení, hlášení onkologické, hlášení některých infekčních nemocí, hlášení o pracovním úrazu, hlášení nežádoucího účinku léčivých přípravků, náležitosti lékařské zprávy, dokumentaci pro potřeby pojišťoven,

dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky,

má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a zdravotnické ekonomiky,

osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce,

osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti, záznamy o provedených činnostech, výkonech v logbooku. Průběžné hodnocení se provádí v šestiměsíčních intervalech. Celkové zhodnocení na konci povinného interního základu a jeho záznam v logbooku.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování požadované praxe, výkonů, školicích akcí během povinného interního základu a úspěšné zakončení písemným testem,

absolvování a doložení požadované praxe a záznam o provedení požadovaných výkonů v logbooku,

absolvování povinných školicích akcí, včetně závěrečného specializačního kurzu ukončeného testem,

vypracování písemné práce na zadané téma nebo přiložení publikace (1. autor).

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část - 3 odborné otázky,

praktická část - duplexní sonografie, vyšetření pacienta, diagnostika, diferenciální diagnostika, vyšetřovací postup, navržená léčba.

6. Charakteristika činností, pro které získal absolvent specializačního vzdělávání způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru angiologie získává specializovanou způsobilost pro diagnostickou, léčebnou a preventivní péči o nemocné s cévními chorobami, která ho opravňuje k samostatné práci buď v ambulantní sféře nebo v nemocnici. Opravňuje k zastávání funkčních míst v oboru a je požadována i pro výkon pedagogické resp. výzkumné praxe.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

pro obor

DERMATOVENEROLOGIE

oprava: částka 7/2005

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru dermatovenerologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti diagnostiky, léčby (medikamentózní i chirurgické) a prevence chorob kůže a podkoží, sliznic, přídatných kožních orgánů a také kožních projevů systémových chorob a systémových projevů kožních onemocnění. Součástí přípravy je i podpora péče o zdravou kůži.

Příprava v oblasti venerologie obsahuje diagnostiku, léčbu a prevenci infekcí přenášených pohlavním stykem a jiných onemocnění pohlavního ústrojí.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dermatovenerologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, obsahujícího teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru dermatovenerologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru

24 měsíců úvodní povinné praxe na standardním dermatovenerologickém lůžkovém oddělení,

12 měsíců specializované části praxe ve vlastním oboru takto rozdělené:

1,5 měsíce - dermatologická alergologie a imunologie a profesionální dermatózy,

1 měsíc - dermatologická fotobiologie,

1 měsíc - dermatologická mykologie,

1měsíc - dermatologická onkologie,

1 měsíc - dermatologická angiologie,

0,5 měsíce – andrologie,

2 měsíce - dětská dermatovenerologie,

1 měsíc - korektivní dermatologie,

1 měsíc – dermatohistopatologie,

2 měsíce – venerologie.

Vzdělávání v uvedených specializacích (12 měsíců) bude probíhat na mateřském akreditovaném pracovišti v lůžkové nebo ambulantní složce, nebo na jiných akreditovaných pracovištích. Výchova bude probíhat rotačním způsobem s dobou trvání 1/2 až 2 měsíce (viz výše). Zbývající část praxe bude absolvována na standardním dermatovenerologickém ambulantním zařízení.

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

3 měsíce chirurgické oddělení (z toho až 2 měsíce mohou být na oddělení plastické chirurgie nebo oddělení korektivní dermatologie),

3 měsíce interní oddělení,

3 týdny infekční oddělení se zřízeným AIDS centrem,

2 týdny lékařská mikrobiologie (laboratorní mikrobiologická diagnostika),

c) doporučená doplňková praxe

3 týdny gynekologické oddělení (ambulantní složka),

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

další doporučené odborné akce pořádané IPVZ, ČDS JEP, ČLK aj.

Pro následující specializace je určeno další jednoleté specializační vzdělávání zakončené atestační zkouškou podle vlastního vzdělávacího programu specializační náplně:

dětská dermatovenerologie,

korektivní dermatologie.

Pro specializaci dermatologická histopatologie je stanoven vzdělávací program navazující na získání specializace z dermatovenerologie nebo patologické anatomie, zakončený po komisionálním ověření znalostí vydáním „Osvědčení k diagnostické činnosti v dermatologické histopatologii“.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

a) všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání

musí znát standardní dokumentaci používanou v oboru dermatovenerologie – chorobopis a denní dekurs, list o prohlídce mrtvého, návrh lázeňské péče, hlášení onkologické, hlášení některých infekčních nemocí, hlášení o pracovním úrazu, hlášení nežádoucího účinku léčivých přípravků, náležitosti lékařské zprávy,

dokumentaci pro potřeby pojišťoven,

dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky,

má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví,

osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce,

osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace.

b) z vlastního oboru

Z obecné dermatologie musí lékař prokázat:

důkladné a rozsáhlé znalosti, opřené o potřebné vědomosti z anatomie, histologie, fyziologie, klinické biochemie, mikrobiologie, sérologie, alergologie, klinické imunologie a molekulární biologie kůže, jejich adnex a sliznic,

důkladnou znalost klinické a laboratorní diagnostiky kožních a sexuálně přenosných chorob, správné vedení dokumentace,

znalost etiopatogeneze kožních chorob podle současných poznatků, znalost základních patologických změn v kůži a histopatologických nálezů u základních i složitějších dermatóz,

znalost diferenciální diagnostiky kožních a pohlavně přenosných chorob a jejich vztahu k infekčním, interním, chirurgickým, gynekologickým a onkologickým onemocněním,

znalost používaných vyšetřovacích a diagnostických metod a postupů a jejich hodnocení,

znalost obecných terapeutických zásad a účelné farmakoterapie spolu s nežádoucími účinky zevních i celkově podávaných léčivých přípravků v oboru používaných, znalost dermatologické receptury,

znalost fyzikální terapie, fotodermatologie, fototerapie a reakce na fyzikální léčbu.

Ze speciální dermatologie se vyžadují přesné a hluboké znalosti na úseku

znalost diagnostických a vyšetřovacích metod a postupů mikrobiologických, mykologických, dermatohistopatologických (biopsie a technika zpracování vzorků), imunohistologických, alergologických, imunologických a molekulárně biologických a způsob jejich interpretace.

Znalosti školence musí splňovat požadavky vyplývající z rozvoje oboru na zlepšování diagnostické (znalost a využívání výsledků nových laboratorních metod a vyšetřovacích postupů), klinické a terapeutické (nové léčivé přípravky) úrovně dermatovenerologie.

Dále je nezbytné si osvojit:

znalost správného odběru materiálu, jeho zpracování a zajištění pro odeslání do laboratoře,

teoretické a praktické znalosti problematiky profesionálních dermatóz,

důkladné znalosti zevní i celkové léčby a různých léčebných metod spolu se znalostmi farmakodynamického a farmakokinetického účinku léčivých přípravků, jejich toxikologie a nežádoucích účinků, správných indikací a vzájemných interakcí, znalosti medikace v dětském a seniorském věku,

odpovídající teoretické i praktické vědomosti o fyzikální terapii (o léčbě zářením různými typy UV zdrojů, o infračerveném záření, vysokofrekvenčních proudech, fotochemické a fotodynamické léčbě, laseroterapii se všemi fyzikálními i biologickými souvislostmi), o rehabilitaci a balneoterapii,

teoretické i praktické znalosti lékařské kosmetologie,

teoretické i praktické znalosti dermatologické angiologie a proktologie,

znalosti základů andrologie,

znalost diferenciální diagnostiky dermatóz dětského věku, znalost genetiky,

znalost zásad dietního stravování u kožních a STD pacientů,

zvládnutí posudkové činnosti pro účely posuzování krátkodobé i dlouhodobé pracovní neschopnosti včetně posuzování změněné pracovní schopnosti a odškodnění pracovních dermatóz,

znalosti prevence, diagnostiky a léčby dětských dermatóz, zvláštnosti péče o kůži dětí a mladistvých,

důkladné znalosti prevence, diagnostiky a terapie kožních onemocnění stáří, zejména se zřetelem na kožní malignity,

znalost tropické, geografické a ekologické medicíny,

znalosti estetické a preventivní medicíny,

znalosti podmínek pro klinický a laboratorní výzkum,

seznámení se s problematikou výuky na pregraduální a sesterské úrovni,

znalosti sociálních a psychologických aspektů dermatologie,

adept se aktivně zapojuje do klinických, histopatologických a jiných seminářů.

V oblasti venerologie je nezbytné získat vědomosti a zkušenosti o

epidemiologii nemocí přenosných pohlavním stykem (STD) a o HIV infekci,

laboratorní diagnostice STD,

prevenci a kontrole STD včetně způsobu hlášení a organizaci péče o nemocné s STD,

HIV infekci a AIDS,

běžných gynekologických a andrologických poruchách,

dermatózách genitálu,

přidružených systémových projevech STD,

STD v těhotenství a u novorozenců,

psychosexuálních a sociálních aspektech STD,

výchově ke zdravému pohlavnímu životu.

c) z ostatních oborů

Požadují se základní znalosti z biologie, lékařské genetiky, fyziologie, klinické biochemie, klinické imunologie, farmakologie a z molekulární biologie, vnitřního lékařství, dětského lékařství, chirurgie (znalosti první pomoci, způsobů resuscitace při poruchách dýchání, srdeční činnosti a krevního oběhu).

Dále se požaduje dobrá znalost infekčních chorob nutná pro diferenciální diagnostiku dermatóz a infekčních exantémů, znalosti chirurgických onemocnění postihujících kůži a podkožní tkáně a jejich diferenciální diagnostiky, znalosti diferenciální diagnostiky urologických onemocnění s příznaky na uretře, prostatě a nadvarlatech, a znalosti diferenciální diagnostiky zánětlivých gynekologických chorob ve vztahu k pohlavně přenosným chorobám.

Rozsah požadovaných praktických dovedností

a) vyšetřovací metody a léčebné postupy

samostatné vedení, dokumentování a uzavření chorobopisu, včetně chorobopisu onkologického, onkologické hlášení,

klinické vyšetření kůže a kožních adnex, vyšetření lupou, diaskopie,

samostatné provedení a hodnocení mikroskopického (louhový preparát) a kultivačního mykologického vyšetření (50 vyšetření) a vyšetření Woodovou lampou (30 vyšetření),

základní funkční a přístrojové vyšetření žilního systému (80 vyšetření),

provedení Tzanckova testu (20 vyšetření),

znalost histopatologických a imunohistologických nálezů 70 základních dermatóz,

odběr materiálu, příprava a mikroskopické vyšetření preparátu na kapavku, včetně barvení podle Grama, u ženy (50), včetně vyšetření vaginy v zrcadlech (30), vyšetření nativního preparátu na T. vaginalis (30) a vyšetření proktoskopického (15),

odběr materiálu, příprava, barvení podle Grama a mikroskopické vyšetření preparátu na kapavku a jiné zdroje uretrálního výtoku u muže (50), zkouška 2 sklenic (30), event. vyšetření proktoskopické (15),

odběr materiálu, příprava a vyšetření nativního preparátu na syfilis (vyšetření v zástinu) u muže a ženy (celkem 30),

znalost rozsahu a možností sérologického vyšetření u syfilis a interpretace prováděných sérologických testů,

hodnocení výsledků moderních diagnostických metod detekce gonokoků, chlamydií, kvasinek, BK, virů (hybridizační, PCR, amplifikační metody),

vyšetření prostaty a semenných váčků p. r. a proktoskopické vyšetření (30),

provedení a interpretace výsledků epikutánních a dalších druhů kožních testů, funkčních testů a fototestů (50 pacientů),

hodnocení diagnostické validity imunologických vyšetření,

vyšetření a hodnocení trichogramu (20),

vyšetření ejakulátu včetně diferenciálního spermiogramu (20),

provedení a interpretace výsledků dermatoskopického vyšetření (100), zhodnocení 3 dermatoskopických nálezů při zkoušce,

b) terapeutické výkony a postupy

exkochleace, kauterizace (po 50 výkonech),

diatermokoagulace, epilace (po 30 výkonech),

metody a druhy kryoterapie – různé způsoby aplikace sněhu CO2 a tekutého dusíku, kryopřístroje (100 výkonů),

zásady kompresivní léčby, předpis a provedení (100 výkonů),

exprese komedonů a milií (50 výkonů),

masáž prostaty (25 výkonů),

anestezie povrchová, okrsková, topická (50),

odstranění perigenitálních a perianálních akuminátních kondylomat (25 výkonů),

světloléčba (50 pacientů),

laseroterapie (vaskulární, CO2 lasery, lasery používané k odstranění pigmentací a ochlupení) (30),

sklerotizace mikrovarixů (metliček) (30),

kožní biopsie průbojníkem nebo skalpelem obličej a krk (30 výkonů), jiná oblast (50 výkonů),

excize skalpelem drobného kožního útvaru bez sutury (25 výkonů),

excize skalpelem drobného kožního útvaru se suturou (25 výkonů),

excize léze, sutura od 2 - 10 cm (30 výkonů),

odstranění nekróz ze spodiny ulcerací (20 výkonů),

exstirpace podkožního útvaru (cysta, lipom aj.) (25 výkonů),

operační zákrok na nehtu (15 výkonů).

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem – průběžně je dokumentována celá praxe v období specializačního vzdělávání, jak v průkazu odbornosti (indexu), tak i v Záznamu o provedených výkonech (tzv. logbooku). Pravidelně v šestiměsíčních intervalech budou školitelem kontrolovány a hodnoceny všechny povinné, doporučené a dobrovolné samostatně provedené výkony, školení, studijní pobyty a veškerá operativa s celkovým hodnocení po skončení předepsané lhůty,

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti,

absolvování povinných školicích akcí se záznamem v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování písemného testu,

předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem,

vypracování písemné práce,

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická:

vyšetření pacienta, vypracování chorobopisu,

zhodnocení 4 histopatologických preparátů (výběr ze 70),

jednoduchých a složitějších dermatóz,

zhodnocení 3 mykologických vzorků mikroskopicky (louhový preparát),

vyšetření a zhodnocení 3 dermatoskopických nálezů pigmentových lézí;

část teoretická:

2 odborné otázky z dermatologie,

1 odborná otázka z venerologie,

obhajoba písemné práce.

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Získání specializace v oboru dermatovenerologie poskytuje kvalifikaci pro výkon samostatné diagnostické, léčebné a preventivní činnosti v rozsahu celého oboru při poskytování specializované zdravotní péče v ambulantním nebo lůžkovém zařízení jakéhokoliv typu, včetně výkonu vedoucích funkcí. Umožňuje výkon konziliární činnosti pro jiné obory. Dosažená kvalifikace, podložená znalostí interdisciplinární problematiky a platné legislativy, vytváří předpoklady i pro práci vědecko-výzkumnou a výchovně pedagogickou.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

DĚTSKÁ A DOROSTOVÁ PSYCHIATRIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru dětská a dorostová psychiatrie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, terapie a rehabilitace, umožňující samostatnou činnost v ambulantní a lůžkové péči.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská a dorostová psychiatrie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru dětská a dorostová psychiatrie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru

minimálně 12 měsíců psychiatrie z toho:

7 měsíců praxe na psychiatrickém lůžkovém oddělení pro dospělé,

5 měsíců ambulantní praxe nebo praxe na pracovištích pro psychiatrickou krizovou intervenci nebo praxe konziliární.

V těchto 12 měsících je nutné absolvovat 1 měsíc praxe v lůžkových nebo ambulantních pracovištích pro návykové nemoci.

48 měsíců dětské a dorostové psychiatrie

minimálně 12 měsíců praxe u lůžka, z toho 6 měsíců na akreditovaném pracovišti,

minimálně 12 měsíců ambulantní praxe, z toho 6 měsíců na akreditovaném pracovišti,

minimálně 3 měsíce praxe v lůžkových nebo ambulantních pracovištích pro návykové nemoci,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

3 měsíce kontinuální praxe na dětském oddělení,

1 měsíc praxe na oddělení dětské neurologie,

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc praxe na úseku zdravotní péče v ústavu sociální péče, v dětském domově, v dětském diagnostickém ústavu a ve výchovném ústavu pro děti a mládež,

1 měsíc na úseku sociální pediatrie,

1 měsíc na dětském chirurgickém oddělení,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

vzdělávací akce v době specializačního vzdělávání v oboru psychiatrie (1. rok),

- povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

- povinný seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den,

- povinný specializační kurz zakončený písemným testem na akreditovaném pracovišti a předložením seznamu provedených požadovaných výkonů v průkazu odbornosti - 3 dny,

povinná teoretická příprava v době specializačního vzdělávání v oboru dětské a dorostové psychiatrie v rozsahu 720 hod/ 4 roky,

- strukturované teoretické vzdělávání - klinické supervize na akreditovaných pracovištích, odborné klinické semináře, odborné specializační stáže atd. - 120 hodin/ 1 rok,

- vzdělávací akce pořádané IPVZ, Psychiatrickou sekcí ČLS JEP, ČLK a dalšími institucemi pověřenými vzděláváním, včetně účasti na sympóziích, konferencích, sjezdech atd. - 60 hodin/1 rok,

- povinný kurz Forenzní psychiatrie - 1 den (2x ročně po celou dobu čtyřleté přípravy),

povinná specializační odborná stáž před atestací - 2 týdny,

- povinný specializační kurz v dětské a dorostové psychiatrii -1 den (2x ročně po celou dobu čtyřleté přípravy).

Povinná příprava zahrnuje denní klinickou supervizi a týdenní individuální 1 hodinovou supervizi, dále zařazení do psychoterapeutického výcviku (dle vlastního výběru), který je akreditován a schválen odbornou společností a příslušnými institucemi a jehož ukončení se nemusí krýt s termínem atestační zkoušky. Pokud lékař ve specializačním vzdělávání není zařazen do výcviku, je povinen absolvovat 160 hodin /4 roky = 5 dní/1 rok psychoterapeutického vzdělávacího programu, schváleného odbornou společností a dalšími institucemi. Vzdělávací program je určený k základnímu seznámení s komunikačními dovednostmi a psychoterapeutickými přístupy, technikami, indikacemi, supervizí.

doporučená účast

- pravidelná účast na schůzích PS JEP, ČLS, na odborných kongresech, sympóziích pořádaných jak ČLK, IPVZ, tak v zahraničí.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

a) Z vlastního oboru:

Znalosti z oboru psychiatrie:

Získat praktické zkušenosti v psychofarmakoterapii (včetně elektrokonvulzivní terapie), v základních psychoterapeutických, krizových a psychosociálních intervencích, včetně psychiatrické rehabilitace a resocializace.

Požadované teoretické znalosti

Znalosti potřebné k účasti na diagnostice, terapii, rehabilitaci a resocializaci dospělých psychiatrických pacientů. Měl by se orientovat v diagnóze a léčení základních diagnostických kategorií dle MKN- 10 (demence, organické poruchy - včetně neuropsychiatrických poruch, poruchy vyvolané účinkem psychoaktivních látek, psychotické poruchy včetně schizofrenie, afektivní poruchy, poruchy přizpůsobení, úzkostné, fobické a obsedantně kompulzivní poruchy, poruchy somatoformní a dissociativní poruchy, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku a sexuální dysfunkce, poruchy osobnosti, mentální retardace). Mít přehled o významných etapách rozvoje psychiatrie (historie a současnost), v biologických a sociálních směrech v psychiatrii, v teoretických aspektech psychofarmakologie a v základních psychoterapeutických směrech a školách.

Požadované praktické dovednosti

- orientovat se v psychofarmakoterapii (včetně elektrokonvulzivní terapie), v základních psychoterapeutických a psychosociálních intervencích, v praktických základech psychiatrické péče, včetně rehabilitace a resocializace.

Znalosti z oboru dětská a dorostová psychiatrie, které musí lékař zařazený do specializačního vzdělávání prokázat:

z hlediska historického:

- vznik a rozvoj dětské a dorostové psychiatrie (obecně a v ČR),

- klasifikace duševních poruch u dětí a adolescentů v historickém přehledu,

- moderní klasifikační systémy MKN-10, DSM IV,

z hlediska vývojového:

- základy vývojové psychologie (vývoj motorický, senzorický, emoční, kognitivní, morální a sociální, vývoj řeči, kresby, imaginace, hry, vývoj psychosexuální),

- znalosti vývojové psychopatologie,

z hlediska etiologického a neurobiologického:

- teoretické aspekty psychofarmakologie z hlediska dětské a dorostové psychiatrie,

- základy genetiky v psychiatrii,

- etiologie duševních poruch s analýzou důležitosti biologických, psychologických a sociálních faktorů s důrazem na dětský a dorostový věk,

- funkce CNS z hlediska vývojového neuropsychologického a psychofarmakologického,

z hlediska sociálně společenského:

- teorie rodinné interakce, dysfunkční rodiny,

- teorie krizové intervence,

- šikana, národnostní a rasová nesnášenlivost,

- otázky menšin, sekt,

- rasismus, terorismus,

z hlediska forenzního:

- legislativa týkající se oboru,

- specifická problematika rozvodu,

- občansko právní spory, otcovství, svěření dítěte do péče, atd.,

- adopce,

- posuzování bolesti a ztížení společenského uplatnění,

- trestně právní - delinkvence adolescentů, kriminální chování nezletilých,

- soudně znalecká expertiza,

z hlediska právního:

- zdravotní politika,

- sociální zabezpečení a sociální potřeby (péče o duševně a tělesně postižené a mentálně retardované),

- pojišťovny a pojišťovací systémy,

- administrativa a management (řízení),

z hlediska specifických znalostí:

- systematické znalosti psychických poruch v dětství a adolescenci z aspektu preventivního, epidemiologického, diagnostického, diferenciálně diagnostického, terapeutického, rehabilitačního, sociálního, pedagogického, posudkového a forenzního, včetně atypických průběhů, hraničních stavů a komorbidity duševních poruch,

- schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy,

- afektivní poruchy,

- reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, posttraumatická stresová porucha, dissociativní poruchy, somatoformní poruchy,

- poruchy příjmu potravy (včetně poruch v kojeneckém a předškolním věku, mentální anorexie, mentální bulimie a obezita),

- psychosexuální poruchy a porucha pohlavní identity v dětství,

- mentální retardace,

- poruchy psychického vývoje (vývojové poruchy – řeči, specifické vývojové poruchy školních dovedností a motorické funkce, pervazivní vývojové poruchy),

- hyperkinetické poruchy, disruptivní poruchy chování,

- separační, fobická a sociální úzkostná porucha, obsedantně kompulzivní porucha,

- poruchy sociálních vztahů (mutismus, reaktivní porucha příchylnosti a desinhibovaná porucha v dětství),

- tikové poruchy,

- neorganické poruchy spánku, enurésa, enkoprésa, balbutiés,

specifické poruchy v dětství a adolescenci

- zneužívání psychoaktivních látek,

- návykové a impulzivní poruchy,

- poruchy vývoje osobnosti,

- syndrom zanedbávaného, týraného a sexuálně zneužívaného dítěte,

- syndrom AIDS,

- těhotenství v adolescenci,

- suicidium a suiciditalita v dětství a adolescenci.

Praktické dovednosti:

diagnostické dovednosti:

- získávání anamnézy,

- odhad psychomotorického vývoje,

- popis duševního stavu,

- odhad schopností a sociálního fungování pacienta, rodiny,

- odhad rizika suicidia,

- užití škál a strukturovaného pohovoru,

- prezentace klinického případu (včetně diferenciální diagnostiky, navržení vyšetřovacího a léčebného plánu, eventuálně sociálních intervencí a forenzních aspektů),

- koordinace práce pedopsychiatrického týmu,

schopnosti samostatného postupu:

- diagnostika, diferenciální diagnostika, terapeutický, reedukační a rehabilitační plán, posudkové zhodnocení a návrh preventivních opatření, užívání vyšetřovacích metod ve vztahu k psychopatologickému obrazu a jeho změnám,

- použití různých druhů psychiatrické péče,

- užívání, hodnocení a vedení dokumentace,

- orientace ve zdravotně právní problematice,

praktické dovednosti a zkušenosti:

- plánování a koordinace léčebných postupů farmakologických, somatických, sociálních, psychoterapeutických a pedagogických (jak v lůžkové, tak v ambulantní péči),

- podávání informací, doporučení jak pacientům, tak rodinám, škole, atd.,

- spolupráce s veřejnými organizacemi a institucemi,

- posudková činnost pro resort spravedlnosti, školství, práce a sociálních věcí (zvláštní školy, zvláštní učňovské školství, změněná pracovní schopnost, nástup prezenční vojenské služby, svědek u soudu, atd.),

- kontinuální studium, zpracovávání domácí i zahraniční literatury, vypracování referátu na odborné téma, vypracování přednášky v písemné formě pro laickou i odbornou veřejnost, eventuální participace na publikační činnosti a při řešení výzkumného úkolu, atd.

Seznam požadovaných výkonů – jejich provedení nutno uvést v záznamu provedených výkonů (logbooku ).

b) Z ostatních oborů:

Pediatrie

Požadované teoretické znalosti – schopnost diagnostikovat běžné dětské infekční nemoci, vývojové poruchy včetně malformací a kombinovaných vad, základní endokrinologické poruchy, chromozomální aberace a enzymatické defekty, běžné gastrointestinální a urologické nemoci.

Požadované praktické dovednosti - orientovat se v akutní pediatrii, v problematice chronicky nemocných dětí, poskytnout krizovou intervenci ve specializovaných úsecích pediatrie.

Neurologie

Požadované teoretické znalosti - schopnost diagnostikovat základní neurologické syndromy, mentální retardace u degenerativních a demyelinizačních onemocnění a orientovat se v dětské epileptologii.

Požadované praktické dovednosti - získat základní zkušenosti v hodnocení EEG a nových zobrazovacích technik.

4. Všeobecné požadavky

Znalosti základních právních předpisů ve zdravotnictví, systému zdravotní péče, posudkového lékařství, etiky, komunikace s pacientem, rodinou, kolegy, základy počítačové techniky atd. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti, event. logbooku. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech, hodnocení po skončení povinné doplňkové praxe.

b) Předpoklad přístupu ke zkoušce

absolvování povinné doplňkové praxe a její zhodnocení v průkazu odbornosti,

absolvování povinných vzdělávacích akcí – záznam v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování písemného testu,

předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem,

vypracování písemné práce.

c) Vlastní atestační zkouška

praktická část - vyšetření pacienta, kompletní prezentace případu,

teoretická část - 3 odborné otázky, obhajoba písemné práce.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru dětská a dorostová psychiatrie je schopen samostatné činnosti při poskytování specializované zdravotní péče v ambulantním nebo lůžkovém zařízení pro dětskou a dorostovou psychiatrii.

Je schopen provádět konziliární činnost pro jiné obory a podílet se na vzdělávání specialistů v oboru dětská a dorostová psychiatrie.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

pro obor

DĚTSKÁ DERMATOVENEROLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru dětská dermatovenerologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti diagnostiky, léčby (medikamentózní i chirurgické) a prevence chorob kůže a zvláště dětské kůže a podkoží, sliznic, přídatných kožních orgánů a také kožních projevů systémových chorob a systémových projevů kožních onemocnění. Součástí přípravy je i podpora péče o zdravou kůži. Příprava v oblasti venerologie obsahuje diagnostiku, léčbu a prevenci infekcí přenášených pohlavním stykem a jiných onemocnění pohlavního ústrojí a nemocí genitálu vyskytujících se především v dětském věku.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská dermatovenerologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, obsahujícího teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru dětská dermatovenerologie je zařazení do tohoto oboru, absolvování vzdělávacího programu v oboru dermatovenerologie a další praxe na dětském dermatovenerologickém oddělení v délce dalších 12 měsíců v celkové minimální délce 6 let.

a) povinná praxe v oboru dermatovenerologie – 60 měsíců,

b) povinná praxe v oboru dětská dermatovenerologie – 12 měsíců

Z toho:

6 měsíců dětské lůžkové oddělení,

6 měsíců samostatná práce na dětské dermatovenerologické ambulanci.

Vzdělávání bude probíhat na akreditovaném pracovišti dětské dermatovenerologie, v lůžkové nebo ambulantní složce.

Specializaci v oboru dětská dermatovenerologie mohou získat i lékaři, kteří absolvovali vzdělávací program v oboru dětské lékařství a doplní si praxi o další minimálně 12 měsíční pobyt na akreditovaném dětském dermatovenerologickém oddělení, z toho 6 měsíců u lůžka, 4 měsíce samostatné práce na dětské kožní ambulanci a 2 měsíce na dermatologii všeobecné,

c) doporučená doplňková praxe

3 týdny gynekologické oddělení (ambulantní složka),

2 týdny mikrobiologie,

2 týdny urologie (ambulantní složka),

1 měsíc ARO,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinné absolvování doškolovacích akcí v dětské dermatovenerologii na IPVZ, členství PSDD – pracovní skupiny dětské dermatovenerologie, účast na setkáních PSDD,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu,

další doporučené odborné akce pořádané IPVZ, ČDS JEP, ČLK aj.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

a) všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání

musí znát standardní dokumentaci používanou v oboru dermatovenerologie- chorobopis a denní dekurs, list o prohlídce mrtvého, návrh lázeňského léčení, hlášení onkologické, hlášení některých infekčních nemocí, hlášení o pracovním úrazu, hlášení nežádoucího účinku léčivých přípravků, náležitosti lékařské zprávy, dokumentaci pro potřeby pojišťoven,

dosáhne potřebné úrovně schopnosti pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky,

má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví,

osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce,

osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace,

b) z vlastního oboru

Lékař musí prokázat důkladné a rozsáhlé znalosti z obecné dermatologie opřené o

vědomosti o morfologických a funkčních vlastnostech kůže v průběhu vývoje dítěte (od novorozeneckého věku do 18 let dítěte),

potřebné vědomosti z anatomie, histologie, fyziologie, biochemie, mikrobiologie, sérologie, alergologie, imunologie a molekulární biologie kůže, jejich adnex a sliznic,

důkladná znalost klinické a laboratorní diagnostiky kožních a sexuálně přenosných chorob, správné vedení dokumentace,

znalost etiopatogeneze kožních chorob podle současných poznatků, znalost základních patologických změn v kůži a histopatologických nálezů u základních i složitějších dermatóz,

znalost diferenciální diagnostiky kožních a pohlavně přenosných chorob a jejich vztahu k infekčním, interním, chirurgickým, gynekologickým a onkologickým onemocněním,

znalost používaných vyšetřovacích a diagnostických metod a postupů a jejich hodnocení,

zásady celkové terapie u dětí,

znalost specifické problematiky zevní terapie respektující fyziologický vývoj dítěte, odlišnosti od zevní terapie dospělých. Znalost farmakodynamického účinku léčivých přípravků, znalost interakce zevních a celkově podávaných léčivých přípravků a nežádoucích účinků léčivých přípravků u dětí. Zásady analgosedace u dětí,

znalost fyzikální terapie, fotodermatologie, fototerapie a reakce na fyzikální léčbu,

zásady správné výživy u dětí.

Ze speciální dermatologie se vyžadují přesné a hluboké znalosti na úseku

akutních dermatóz se zřetelem ke stavům ohrožujícím život, v oblasti ekzému a alergických kožních onemocnění, kožních nemocí z povolání, genodermatóz, bakteriálních a virových dermatóz, chorob s poruchou rohovění, puchýřnatých dermatóz, nemocí z cévních poruch, prekanceróz a kožních nádorů a v oblasti kliniky, diagnostiky, léčby a prevence nemocí přenášených pohlavním stykem,

znalost současné etiopatogeneze dětských kožních chorob,

znalost diferenciální diagnostiky dětských kožních a pohlavních chorob,

znalost problematiky kožních nádorových onemocnění u dětí,

znalost zásad genetiky, genodermatóz, zásad prevence, dispenzarizace,

význam a možnosti prenatální diagnostiky,

odborná konsiliární spolupráce s plastickými chirurgy při řešení dermato-kosmetologických problémů v dětském věku,

odborná konziliární mezioborová spolupráce,

teoretické a praktické znalosti fyzikální terapie a laseroterapie u dětí,

znalost odborné první pomoci u popálenin, poleptání, omrzlin a oznobenin u dětí.

Dále je nezbytné si osvojit:

znalost správného odběru materiálu, jeho zpracování a zajištění pro odeslání do laboratoře,

teoretické a praktické znalosti problematiky profesionálních dermatóz,

teoretické i praktické znalosti lékařské kosmetologie,

teoretické i praktické znalosti dermatologické angiologie a proktologie,

znalosti základů andrologie,

znalost zásad dietního stravování u kožních a STD pacientů,

znalost tropické, geografické a ekologické medicíny,

znalosti estetické a preventivní medicíny,

znalosti podmínek pro klinický a laboratorní výzkum,

seznámení se s problematikou výuky na pregraduální a sesterské úrovni,

znalosti sociálních a psychologických aspektů dermatologie,

adept se aktivně zapojuje do klinických, histopatologických a jiných seminářů.

V oblasti venerologie je nezbytné získat vědomosti a zkušenosti o

epidemiologii nemocí přenosných pohlavním stykem (STD) a o HIV infekci,

laboratorní diagnostice STD,

prevenci a kontrole STD včetně způsobu hlášení a organizaci péče o nemocné s STD,

HIV infekci a AIDS,

běžných gynekologických a andrologických poruchách,

dermatózách genitálu,

přidružených systémových projevech STD,

STD v těhotenství a u novorozenců,

psychosexuálních a sociálních aspektech STD,

výchově ke zdravému pohlavnímu životu.

c) z ostatních oborů

Požadují se základní znalosti z biologie, genetiky, fyziologie, biochemie, imunologie, farmakologie a z molekulární biologie, z vnitřního lékařství, dětského lékařství, chirurgie, znalosti první pomoci, způsobů resuscitace při poruchách dýchání, srdeční činnosti a krevního oběhu.

Dále se požaduje dobrá znalost infekčních chorob nutná pro diferenciální diagnostiku dermatóz a infekčních exantémů, znalosti chirurgických onemocnění postihujících kůži a podkožní tkáně a jejich diferenciální diagnostiky, znalosti diferenciální diagnostiky urologických onemocnění s příznaky na uretře, prostatě a nadvarlatech, a znalosti diferenciální diagnózy zánětlivých gynekologických chorob ve vztahu k pohlavně přenosným chorobám, především ve vztahu k dětskému věku.

Rozsah požadovaných praktických dovedností

a) vyšetřovací metody a léčebné postupy

samostatné vedení, dokumentování a uzavření chorobopisu, včetně chorobopisu onkologického, onkologické hlášení,

klinické vyšetření kůže a kožních adnex, vyšetření lupou, diaskopie,

vyšetření, manipulace s kojencem, batoletem a staršími dětmi, navázání kontaktu s dítětem,

venerologické vyšetření u dětí,

samostatné provedení a hodnocení mikroskopického (louhový preparát) a kultivačního mikroskopického vyšetření (50 vyšetření) a vyšetření Woodovou lampou (30 vyšetření),

základní funkční a přístrojové vyšetření žilního systému ( 80 vyšetření),

provedení Tzanckova testu (20 vyšetření),

znalost histopatologických a imunohistologických nálezů 70 základních dermatóz,

odběr materiálu, příprava a vyšetření nativního preparátu na syfilis (vyšetření v zástinu) u muže a ženy (celkem 30),

znalost rozsahu a možností serologického vyšetření u syfilis a interpretace prováděných serologických testů,

hodnocení výsledků moderních diagnostických metod detekce gonokoků, chlamydií, kvasinek, BK, virů (hybridizační , PCR, amplifikační metody),

vyšetření prostaty a semenných váčků p.r. a proktoskopické vyšetření (30),

provedení a interpretace výsledků epikutánních a dalších druhů kožních testů, funkčních testů a fototestů (50 pacientů),

hodnocení diagnostické validity imunologických vyšetření,

vyšetření a hodnocení trichogramu (20),

vyšetření ejakulátu včetně diferenciálního spermiogramu (20),

provedení a interpretace výsledků dermatoskopického vyšetření (100), zhodnocení 3 dermatoskopických nálezů při zkoušce,

b) terapeutické výkony a postupy

exkochleace, kauterizace (po 50 výkonech),

diatermokoagulace, epilace (po 30 výkonech),

metody a druhy kryoterapie – různé způsoby aplikace sněhu CO2 a tekutého dusíku, kryopřístroje (100 výkonů),

zásady kompresivní léčby, předpis a provedení (100 výkonů),

exprese komedonů a milií (50 výkonů),

masáž prostaty (25 výkonů),

anestezie povrchová, okrsková, topická (50),

odstranění perigenitálních a perianálních akuminátních kondylomat (25 výkonů),

světloléčba (50 pacientů),

laseroterapie (vaskulární, CO2 lasery, lasery používané k odstranění pigmentací a ochlupení) (30),

sklerotizace mikrovarixů (metliček) (30),

kožní biopsie průbojníkem nebo skalpelem obličej a krk (30 výkonů), jiná oblast (50 výkonů),

excize skalpelem drobného kožního útvaru bez sutury (25 výkonů),

excize skalpelem drobného kožního útvaru se suturou (25 výkonů),

excize léze, sutura od 2 - 10 cm (30 výkonů),

odstranění nekróz ze spodiny ulcerací (20 výkonů),

extirpace podkožního útvaru (cysta, lipom aj.) (25 výkonů),

operační zákrok na nehtu (15 výkonů).

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem – průběžně je dokumentována celá praxe v období specializačního vzdělávání jak v průkazu odbornosti, tak i v Záznamu o provedených výkonech (tzv. logbooku). Pravidelně v šestiměsíčních intervalech budou školitelem kontrolovány a hodnoceny všechny povinné, doporučené a dobrovolné samostatně provedené výkony, školení, studijní pobyty a veškerá operativa s celkovým hodnocením po skončení předepsané lhůty.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti,

absolvování povinných školicích akcí se záznamem v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování písemného testu,

předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzeného školitelem,

vypracování písemné práce.

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická:

vyšetření pacienta, vypracování chorobopisu,

zhodnocení 4 histopatologických preparátů (výběr ze 70) jednoduchých a složitějších dermatóz, 3 mykologických vzorků mikroskopicky (louhový preparát),

vyšetření a zhodnocení 3 dermatoskopických nálezů pigmentových lézí,

část teoretická:

2 odborné otázky z dermatologie,

1 odborná otázka z venerologie,

obhajoba písemné práce.

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Ukončení specializačního vzdělávání v oboru dětská dermatovenerologie poskytuje absolventům možnost pracovat na akreditovaných pracovištích dětské dermatologie a jako konziliáři dětské dermatovenerologie v rámci ambulance kliniky nebo krajského pracoviště s kvalifikací pro výkon samostatné diagnostické, léčebné a preventivní činnosti v rozsahu oboru dermatovenerologie a v oboru dětská dermatovenerologie, včetně výkonu vedoucích funkcí. Umožňuje výkon konziliární činnosti pro jiné obory. Dosažená kvalifikace, podložená znalostí interdisciplinární problematiky a platné legislativy, vytváří předpoklady i pro práci vědecko-výzkumnou a výchovně pedagogickou.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

DĚTSKÁ GYNEKOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru dětská gynekologie je připravit gynekologa se všeobecnou průpravou k samostatné a odborně správně prováděné péči o gynekologické zdraví dětských a dospívajících pacientek. Specializace z dětské gynekologie předpokládá specializaci z gynekologie a porodnictví, která erudici v dětské gynekologii nezahrnuje.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětské gynekologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru gynekologie a porodnictví, zařazení do tohoto oboru a absolvování další praxe v minimální délce 1 rok při rozsahu nejméně 0,5 úvazku v dětské gynekologii při současné praxi v gynekologii a porodnictví ve zbývajícím úvazku. Celková délka přípravy je minimálně 6 let, z toho:

a) absolvování vzdělávacího programu v oboru gynekologie a porodnictví – 5 let,

b) povinná praxe – 12 měsíců

11 měsíců v ambulantním zařízení gynekologie a dětské gynekologie, z toho minimálně 1,5 měsíce na akreditovaném pracovišti,

1 měsíc v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost,

c) doporučená doplňková praxe v dalších oborech

dětské lékařství (zejména dětská endokrinologie a nefrologie),

dětská chirurgie (zejména břišní chirurgie a urologie).

Doplňkovou praxi lze započítat do specializačního vzdělávání nejvýše 1 měsíc v každém oboru,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinné absolvování nejméně 3 specializačních stáží v dětské gynekologii na akreditovaném zařízení s lůžky i ambulancí v trvání nejméně 3x 2 týdny,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu,

doporučená účast na dalších doškolovacích akcích IPVZ, Sekce gynekologie dětí a dospívajících ČGPS a ČLK.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

a) z vlastního oboru

Teoretické znalosti nezbytně nutné

nitroděložní vývoj a poruchy somatosexuálního vývoje,

pohlavní dospívání, jeho zákonitosti a poruchy,

záněty rodidel v dětském věku a dospívání,

nádory rodidel v dětství a dospívání,

poranění rodidel,

problematika operací rodidel u dětí a dospívajících (indikace, zásady onkogynekologického operování, odlišnosti operativy u dětí od operativy u dospělých žen),

balneoterapie dětí a dorostu,

těhotenství a porod mladistvých,

antikoncepce v adolescenci,

forenzní dětská gynekologie,

zdravotní výchova a osvěta, především se zaměřením na pohlavní výchovu a výchovu k plánovanému rodičovství.

Praktické dovednosti nezbytně nutné

gynekologické vyšetřování a ošetřování dětí,

vaginoskopie,

kolposkopie zevních rodidel,

znalost standardních laboratorních vyšetření, včetně vyšetření hormonů,

odběr, barvení a hodnocení funkční poševní cytologie,

odběr materiálu pro mikrobiologické, parazitologické, sérologické vyšetření a interpretace výsledků,

ultrasonografická diagnostika,

hodnocení rtg vyšetření (nativních snímků, kontrastních rtg vyšetření, CT, MRI, kostní zralost).

Seznam, výčet provedených výkonů

vyšetření gynekologicky nemocných dětí do 10 let	300
vyšetření gynekologicky nemocných dětí nad 10 let a dospívajících	500
ošetření dětí do 10 let (vaginální ošetření při výtoku)	300
vaginoskopie	500
ultrazvukové vyšetření rodidel u dětí a dospívajících	300
hormonální cytologie	500

Vzhledem k tomu, že dětská gynekologie je v běžné praxi oborem s ambulantním působením, nepředepisuje program seznam ani počty provedených operačních výkonů. Předpokládá se základní operační erudice potřebná pro specializaci v oboru gynekologie a porodnictví.

b) z ostatních oborů

Dětské lékařství - zejména problematika infekcí močových cest, endokrinologie, metabolické poruchy, poruchy výživy,

Dorostové lékařství - stejně jako v dětském lékařství, dále pracovní zařazování mladistvých,

Dětská chirurgie - zejména břišní chirurgie, diagnostika náhlých příhod břišních a apendicitidy,

Dětská urologie - sdružené vývojové vady, poruchy odvodných cest močových a indikace jejich operační léčby,

Lékařská genetika - geneticky podmíněné vrozené vady a poruchy funkce rodidel,

Dermatoverologie - kožní onemocnění vulvy,

Anesteziologie a resuscitace - anestézie a medikamentózní zklidnění dítěte ke gynekologickým operačním a diagnostickým výkonům, pooperační analgezie,

Tělovýchovné lékařství - vliv některých druhů tělesné výchovy a sportů na vývoj a funkci rodidel,

Psychologie a psychiatrie - mentální anorexie, onanismus, poruchy chování, psychologická problematika socializace dětí s poruchami sexuální diferenciace,

Mikrobiologie, parazitologie, virologie a imunologie - ve vztahu k zánětům rodidel a autoimunním poškozením endokrinního aparátu.

4. Všeobecné požadavky

Základní znalosti a schopnosti:

právní předpisy platné ve zdravotnictví obecné i specifické pro obor gynekologie dětí a dospívajících,

znalost systému zdravotní péče a financování zdravotnictví v našich podmínkách, srovnání s členskými zeměmi EU,

komunikace s pacientkami, příbuznými, spolupracovníky,

znalost etických norem týkajících se gynekologie dětí a dospívajících.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Sebehodnocení – školenec je povinen zaznamenávat do logbooku míru dovedností při vykonávání předepsaných úkonů dle svého úsudku, zaznamenává též názory na spolupráci a vztahy se školitelem.

b) Průběžné hodnocení školitelem – školitel je povinen zaznamenávat do logbooku v pravidelných šestiměsíčních intervalech své hodnocení školence při vykonávání předepsaných úkonů. Součástí hodnocení je i přístup školence k pacientům a spolupracovníkům.

c) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

specializace v oboru gynekologie a porodnictví,

absolvování požadované odborné praxe,

absolvování povinných specializačních stáží,

předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem,

vypracování písemné práce.

d) Vlastní atestační zkouška:

část praktická

- vyšetření pacientky,

- ultrazvukové vyšetření,

- odečet a interpretace funkční poševní cytologie,

část teoretická

- 3 odborné otázky z gynekologie dětí a dospívajících,

- obhajoba písemné práce.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Specializace v dětské gynekologii opravňuje k:

samostatnému provozování ambulantní gynekologické péče o děti a dospívající v celém rozsahu oboru,

provádění jednoduchých operačních výkonů na zevních rodidlech (ošetření úrazů, operace synechií, operace jednoduchých stupňů gynatrézií),

provádění preventivních gynekologických prohlídek dětí a dorostu,

provádění konziliární činnost pro jiné obory a podílí se na výchově specialistů v oboru dětská gynekologie,

výchově k plánovanému rodičovství a sexuální výchově dětí a dorostu, včetně antikoncepce pro mladistvé,

indikaci a navrhování lázeňské léčby dětem a dorostu.

Specializace v dětské gynekologii neopravňuje k:

diagnostice a operační léčbě složitých vývojových vad rodidel a intersexuálních malformací,

diagnostice a léčbě nádorů rodidel u dětí a dospívajících.

Tato onemocnění a vady musí řešit specializovaná pracoviště s lůžkovým oddělením dětské gynekologie s interdisciplinárním zázemím diagnostickým i terapeutickým.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

DĚTSKÁ NEUROLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je vychovat specialistu v oboru dětská neurologie, tedy oboru, jenž se zabývá normálním i abnormním vývojem centrálního a periferního nervového systému a svalového aparátu od fetálního období až po adolescenci, do dokončeného 18. roku života, a zahrnuje diagnostiku, léčbu a výzkum onemocnění těchto systémů, stejně jako komplexní péči o jedince s těmito chorobami.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská neurologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v tomto oboru je absolvování lékařské praxe v celkové minimální délce 6 let. Příprava pro obor dětská neurologie zahrnuje tři moduly: pediatrie, neurologie a dětské neurologie. Jejich kombinace (pediatrie + dětská neurologie nebo neurologie + dětská neurologie) a trvání závisejí na délce a typu dosud dosaženého vzdělání. Vlastní specializační vzdělávání v oboru dětská neurologie trvá nejméně další 2 roky u lékařů, kteří již mají specializaci v oboru neurologie nebo dětské lékařství, nebo nejméně 3 roky praxe, pokud navazuje na společný pediatrický základ či tříleté vzdělávání v oboru neurologie.

a) povinná praxe

aa) 3 roky odborné praxe, z toho nejméně

12 měsíců neurologie,

24 měsíců dětská neurologie,

pro lékaře, kteří absolvovali 3letý společný pediatrický základ (včetně 3-6 měsíců neonatologie kdykoliv v průběhu specializačního vzdělávání),

ab) 3 roky odborné praxe, z toho nejméně

12 měsíců obecné dětské lékařství,

24 měsíců dětská neurologie,

pro lékaře, kteří absolvovali základní 3leté vzdělávání v oboru neurologie,

ac) 2 roky minimální odborné praxe v oboru dětská neurologie, z toho:

6-12 měsíců obecné dětské lékařství ,

12-18 měsíců dětská neurologie,

pro lékaře, kteří získali specializaci v neurologii

ad) 2 roky minimální odborné praxe v oboru dětská neurologie, z toho:

6-12 měsíců neurologie,

12-18 měsíců dětská neurologie,

pro lékaře, kteří získali specializaci v dětském lékařství.

Neurologický modul pro pediatry a lékaře vstupující do oboru dětské neurologie z pediatrického společného základu:

Školení v neurologii probíhá na lůžkových odděleních s ambulantní složkou. Uchazeč si musí osvojit neurologickou propedeutiku, na základě znalosti anatomie a fyziologie správně hodnotit neurologické příznaky a syndromy, zvládnout diagnostiku a léčbu běžných neurologických chorob u dospělých, zejména problematiku onemocnění cerebrovaskulárních, neuroonkologických, demyelinizačních, dále epilepsie, traumatologie, extrapyramidové poruchy, bolesti hlavy. Je vhodné, aby součástí školení byly i základy klinické elektrofyziologie se zaměřením na dětský věk. Doporučuje se účast na pohotovostních službách, odborných seminářích (např. radiologických, patologických).

Pediatrický modul pro neurology a lékaře vstupující do oboru dětské neurologie ze základní neurologické praxe:

Školení v pediatrii musí probíhat na lůžkovém oddělení s ambulantní složkou. Během přípravy by měl uchazeč získat erudici ve vyšetření dětí všech věkových kategorií, seznámit se s normálním i abnormním vývojem dítěte od novorozeneckého věku po adolescenci, osvojit si znalosti o růstu, výživě, parenterální léčbě a farmakoterapii u dětí, naučit se diagnostikovat a léčit nejvýznamnější onemocnění dětského věku. Nezbytná je stáž na neonatologické a pediatrické jednotce intenzivní péče stejně jako v pediatrické ambulanci. Je žádoucí, aby pobyt na neonatologii trval alespoň 3 měsíce. Součástí pediatrického výcviku může být i proškolení v dětské neurorehabilitaci. Doporučuje se účast na pohotovostních službách, odborných seminářích (např. radiologických, patologických).

Modul dětské neurologie

Blok dětské neurologie v trvání 12–24 měsíců zahrnuje 3 – 6 měsíců práce na plně akreditovaném klinickém pracovišti dětské neurologie se zázemím pediatrické a neonatologické intezivní péče, zobrazovacích a funkčních metod, elektrofyziologie, laboratoře pro diagnostiku neurometabolických onemocnění, dětské psychiatrie, klinické genetiky, neurochirurgie, ortopedie, rehabilitace a komplementu, psychologie, logopedie, fyzioterapie.

Ostatní školení může probíhat i mimo centra terciární péče, na pracovištích s užším zaměřením, případně ambulantních, pod supervizí zkušeného dětského neurologa. Plán školení v dětské neurologii vypracuje uchazeč po dohodě se školitelem.

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

Profil praxe v pediatrickém/neurologickém modulu spadá do přípravy v oboru dětské neurologie, a tedy kompetence příslušného školitele v tomto oboru.

Je vhodné, aby uchazeč prošel i základním proškolením v oboru dětské psychiatrie – nejlépe formou účasti na vizitách např. jednou týdně po dobu půl roku - pokud to místní podmínky neumožňují, doporučuje se absolvování stáže v dětské psychiatrii v trvání alespoň 3 týdnů.

c) doporučená doplňková praxe

Uchazeč by měl absolvovat alespoň 3 stáže zaměřené k následující problematice:

vývojová neurologie,

novorozenecká neurologie,

dětská epileptologie,

dětská klinická elektrofyziologie (EEG, EMG, EP),

dětská neuroradiologie,

dětská neuropatologie,

neurogenetika,

neurometabolické a neurodegenerativní choroby,

neurointenzivní péče,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den (obě výše uvedené akce jsou povinné při přímém vstupu do oboru),

doporučené další akce zařazené do schématu specializačního nebo kontinuálního vzdělávání pořádané lékařskými fakultami, ČLK, ČLS JEP.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

Obecné znalosti

základy ontogeneze nervového a svalového systému, její poruchy,

normální i abnormní vývoj dítěte ve všech vývojových etapách,

novorozenecká neurologie – akutní i chronické poruchy,

epidemiologie, etiopatogeneze, klinický obraz, léčba a prognóza u neurologických onemocnění dětského věku, včetně vrozených vad, neurovývojových poruch a řady vrozených i získaných poruch spojených s vývojovou retardací,

obraz nejčastějších psychiatrických poruch u dětí – např. poruch chování, autismu, psychóz, ADHD syndromu,

akutní neurologické stavy - úrazy, poruchy vědomí, status epilepticus, zvýšení nitrolebního tlaku, akutní systémové choroby s neurologickými příznaky atd.,

neurochirurgická problematika u dětí - základní postupy, diagnostika, indikace k operacím,

vztah mezi neurologickými chorobami a poruchami jiných systémů (např. z oblasti poruch výživy, růstu),

styčná ortopedická problematika, ortotika, zdravotnické prostředky,

genetická problematika, principy diagnostiky, indikace, základy poradenství, prenatální diagnostika,

principy týmové práce v péči o neurologicky nemocné děti,

znalost diagnostických a léčebných postupů užívaných psychology, logopedy, herními terapeuty, speciálními pedagogy, sociálními pracovníky, dietology a dalšími specialisty,

znalost diagnostických a léčebných postupů užívaných ostatními specialisty v šíři umožňující kvalifikovanou konziliární službu,

přechod z pediatrické péče do oblasti péče medicíny pro dospělé.

Diagnostické postupy

správné sestavení anamnézy,

neurologické a kineziologické vyšetření dítěte v různých věkových obdobích, posouzení jeho vývoje ve složce mentální, motorické, smyslové a sociální,

správné hodnocení a klasifikace příznaků, neurologických a vývojových syndromů,

metodické principy a indikace rehabilitace, reedukace funkcí motorických, fatických, gnostických s akcentem na problematiku DMO,

indikace psychologické a neuropsychologické diagnostiky,

metodické principy, indikace a interpretace výsledků likvorologické analýzy, biochemického a metabolického vyšetření u neurodegenerativních chorob prenatální diagnostiky, genetických a imunologických testů u příslušných onemocnění,

tkáňové biopsie – indikace a výtěžnost,

zobrazovací metody (sono, CT, MR, angiografie) a funkční metody (SPECT, PET, MRS), jejich základní indikace a interpretace,

elektrofyziologické metody - EEG, EP, EMG – jejich indikace a interpretace,

vyšetření smyslů.

Léčba

znalost současných terapeutických standardů,

podrobná znalost farmokokinetiky a dynamiky užívaných léčivých přípravků s akcentem na dětský věk. Dávkovací schémata - zvláště antiepileptik, kortikosteroidů, některých imunosupresiv, myorelaxancií, analgetik, antibiotik, virostatik, léčivých přípravků užívaných při poruchách chování,

základní principy neurorehabilitace u dětí,

základní principy léčby poruch chování včetně psychoterapie,

principy aplikace pomůcek umožňující mobilizaci nemocných, korekci smyslových poruch, poruch dýchání atd.,

znalost základů výživy.

Klinické dovednosti (vyžaduje se alespoň schopnost správné indikace a interpretace nálezů)

EEG,

EMG,

EP,

lumbální punkce,

punkce přes velkou fontanelu,

kožní biopsie,

svalová biopsie,

parenterální léčba,

monitorování funkcí mozku, nitrolebního tlaku,

ultrazvukové vyšetření mozku, svalů,

určení smrti mozku.

4. Všeobecné požadavky

Znalost základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnictví (zejména v částech týkajících se péče o jedince se zdravotním postižením), principů sociální péče, podpory svépomocných skupin. Znalost etických principů péče o nemocné děti, osvojení zásad správného jednání s dětmi a jejich rodiči. Schopnost mezioborové spolupráce v diagnostice a diferenciální diagnostice, koordinace multidisciplinárních týmů u lůžka kriticky nemocných pacientů.

Schopnost samostatného a kritického hodnocení odborné literatury, aktivní účasti na kontinuálním vzdělávání lékařů. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

Základní školení v oborech pediatrie a neurologie je plně v kompetenci akreditovaných pracovišť daných oborů. Uchazeči, kteří absolvovali tříleté curriculum v pediatrii nebo neurologii by měli mít v průkazu odbornosti doporučení svého dosavadního školitele s potvrzením, že naplnili praxi povinnou pro vstup do oboru dětské neurologie. Od vstupu do oboru dětské neurologie musí mít každý uchazeč svého akreditovaného školitele. Tento školitel garantuje, že studijní náplň následných modulů pediatrie/neurologie a dětská neurologie odpovídá požadavkům na vzdělání v oboru. Jednotlivé fáze přípravy lze absolvovat na různých pracovištích, ale zásadně pod dohledem jednoho školitele.

a) Při vstupu do oboru, ať již po atestaci nebo po skončení tříletého curricula neurologie či pediatrie, školitel s uchazečem sestaví individuální plán školení. Jeho plnění pak hodnotí v půlročních intervalech a toto hodnocení zaznamená do průkazu odbornosti.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinné praxe, podložené zápisem v průkazu odbornosti,

doporučení školitele,

vypracování písemné práce.

c) Vlastní atestační zkouška

praktická část - podrobné vyšetření pacienta, zhodnocení výsledků pomocných vyšetření, diferenciálně-diagnostická rozvaha, návrh terapie,

teoretická část

- obhájení písemné práce,

- otázka z obecné neurologie s neuroanatomickým a fyziologickým rozborem příznaku-syndromu,

- otázka z vývojové neurologie,

- otázka ze speciální dětské neurologie.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru dětské neurologie může působit jako samostatně pracující dětský neurolog v lůžkové i ambulantní složce nebo vedoucí lékař dětského neurologického oddělení.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

DĚTSKÁ RADIOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru dětská radiologie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností ve všech způsobech zobrazování v obecné a obzvláště v dětské radiologii, které umožňují informace o anatomii a funkci vyšetřované oblasti a o možnostech intervenční radiologie v dětském věku. Radiolog má být schopen úzké spolupráce s lékaři ostatních klinických disciplín, obzvláště ve všech dětských specializacích a samostatné práce v lůžkové i ambulantní složce.

První 3 roky přípravy k atestační zkoušce tvoří společný základ s radiologií a zobrazovacími metodami. Po absolvování společného kmene má radiolog nezbytně nutné znalosti, týkající se obecné radiologie, symptomatologie chorobných dějů a jejich zobrazení modalitami klasické radiologie, ultrazvukem, výpočetní tomografií, ovládá základy vyšetření magnetickou rezonancí a některých intervenčních výkonů, ve kterých byl vyškolen. Ve 4. a 5. roce pak probíhá specializovaná výuka v oborech dětská radiologie, intervenční radiologie, neuroradiologie a radiologie a zobrazovací metody podle vlastního programu, jehož cílem je prohloubení a rozšíření získaných znalostí, dokončení specializačního vzdělávaní a příprava k atestační zkoušce.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská radiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru dětská radiologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Společný základ v radiologii a zobrazovacích metodách – 36 měsíců povinné praxe

a) povinná praxe v oboru

30 měsíců praxe nemocniční radiologické, event. akreditované pracoviště,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

3 měsíce lůžkové oddělení chirurgie (nebo neurochirurgie, dětské chirurgie, cévní chirurgie, hrudní chirurgie, úrazové chirurgie, ortopedie, kardiochirurgie),

2 měsíce lůžkové interní oddělení (nebo neurologie, pediatrie, kardiologie, pneumologie, gastroenterologie, oddělení intenzivní medicíny, onkologie, nukleární medicíny),

1 měsíc dětské lůžkové oddělení – lze splnit v průběhu společného základu nebo specializovaného výcviku,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast

kurz základů radiologie na akreditovaném pracovišti -1 týden,

kurz s tématickým zaměřením (neuroradiologie, dětské radiologie, event.další) na akreditovaném pracovišti - 1 týden,

kurz radiační ochrany v radiodiagnostice a radioterapii s absolvováním závěrečného testu a získáním certifikátu – 4 dny,

kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučená účast

odborné akce České radiologické společnosti, ČLK a odborných pracovišť, zahraniční kongresy.

Po úspěšném absolvování písemného testu, kterým bude společný základ ukončen, pokračuje povinná praxe v dětské radiologii.

2.2 Specializovaný výcvik v oboru dětská radiologie – 24 měsíců povinné praxe

a) povinná praxe v oboru

24 měsíců nemocniční radiologické pracoviště se samostatným dětským lůžkovým oddělením. Pokud vlastní pracoviště nesplňuje předpoklady pro akreditaci, probíhá minimálně 6 měsíců školení na akreditovaném pracovišti pro obor dětská radiologie,

8 týdnů odborná stáž na pracovišti magnetické rezonance,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

1 měsíc dětské lůžkové oddělení – pokud nebyla absolvována v průběhu společného základu,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný specializační kurz – 2 týdny.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam výkonů požadovaných v průběhu společného základu

a) z vlastního oboru: znalost koncepce oboru a k němu se vztahujících aktuálně platných právních předpisů.

Teoretické znalosti nezbytně nutné

radiologická fyzika,

fyzikální principy zobrazovacích metod, přístrojová technika,

programy zajištění kvality,

radiobiologie, rizika záření, principy ochrany před ionizačním zářením, Atomový zákon,

farmakologie kontrastních látek a jejich aplikace, zásady prevence nežádoucích účinků použitých kontrastních látek a léčby v případě vzniklých reakcí,

anatomie, fyziologie a patologie ve vztahu k zobrazovacím metodám,

základy výpočetních technik,

současné algoritmy vyšetření a jejich postupy s ohledem na diagnostický přínos a ekonomiku výkonů,

základní znalosti principů vědeckého výzkumu a použitelných statistických metod.

Znalosti klinické diagnostiky (zobrazování a praktické dovednosti) nezbytně nutné

samostatné provádění diagnostických zobrazovacích metod v celé šíři (skiaskopie, skiagrafie, ultrasonografie, výpočetní tomografie, základní vyšetření magnetickou rezonancí, základní angiografické postupy),

diagnostika a diferenciální diagnostika orientovaná orgánově nebo systémově, zahrnující problematiku hrudní, kardiologickou, angiologickou, gastrointestinální a břišní, urogenitální systém, diagnostiku mamární, lymfatického a endokrinního systému, diagnostiku neurologickou, muskuloskeletální, otorinolaringologickou a stomatofaciální,

věkově orientovaná diagnostika pediatrická (včetně prenatální a perinatální) a gerontologická,

diagnostika v neodkladné péči,

intervenční radiologie (samostatné provedení základních intervenčních výkonů, ke kterým patří perkutánní biopsie, evakuace, drenáže, event. další, ve kterých byl uchazeč vyškolen).

Seznam a výčet provedených vyšetření a intervenčních výkonů po dobu prvních 36 měsíců (společný základ)

trávicí trubice, břišní orgány, žlučové cesty	1250
vyšetření hrudníku	1000
muskuloskeletální systém	1250
centrální nervový systém	400
oblast hlavy a krku	400
kardiovaskulární systém	300
pediatrická radiologie	1000
retroperitoneum, urogenitální systém	500
mamografie	500

b) z ostatních oborů: znát potřeby kliniků, pro něž radiolog pracuje.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam výkonů požadovaných na konci specializovaného výcviku

speciální pozornost bude věnována stavům a onemocněním charakteristickým pro dětský věk,

teoretické a praktické znalosti nezbytně nutné - anatomické znalosti normálních a patologických obrazů ve všech vyšetřovacích modalitách (skiaskopie, skiagrafie, US, CT, MR, AG) a ve všech oblastech lidského těla,

funkční orgánové odchylky v diagnostickém zobrazování,

prenatální a neonatální onemocnění – projevy a zobrazovací diagnostika,

vrozené vývojové vady jednotlivých orgánových systémů - projevy a zobrazování v dětském věku,

onkologická onemocnění- projevy a zobrazování v dětském věku.

Seznam a výčet provedených vyšetření a intervenčních výkonů ve 4. a 5. roce specializačního vzdělávání (doplnění počtů ze společného základu)

trávicí trubice, břišní orgány u dětí	750
vyšetření hrudníku včetně nedonošených dětí a novorozenců	1500
muskuloskeletální systém u dětí	1000
centrální nervový systém a oblast hlavy a krku u dětí	300
retroperitoneum, urogenitální systém u dětí	400
intervenční výkony u dětí (samostatné provedení zmíněných intervenčních výkonů)	10

Vyšetření a výkony intervenční radiologie jsou prováděna všemi radiologickými modalitami: skiagrafií, skiaskopií, ultrasonografií, výpočetní tomografií, magnetickou rezonancí, angiografií. Některá vyšetření a intervenční provádí uchazeč sám (AG, bioptické punkce, evakuace, drenáže), u jiných asistuje.

Počty výkonů jsou relativním údajem a mohou se měnit, protože se obor trvale dynamicky vyvíjí.

4. Všeobecné požadavky

základy administrativy a managementu odborného oddělení, vnitřní organizace a chod práce, a to i v digitalizovaném provozu (PACS),

znalost systému zdravotní péče, základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, etiky, první pomoci.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

záznam o absolvované praxi v průkazu odbornosti a v logbooku s konkrétními údaji o provedených vyšetřeních a intervenčních výkonech pravidelně v šestiměsíčních intervalech, hodnocení o ukončeném školení v jednotlivých odvětvích oboru.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování písemného testu na konci společného základu přípravy (konec 3. roku),

absolvování povinných školících akcí, záznam v průkazu odbornosti,

předložení seznamu vyšetření a intervenčních výkonů v logbooku s potvrzením školitele,

absolvování 2týdenního specializačního kurzu,

absolvování závěrečného písemného testu,

předložení písemné práce.

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická - hodnocení snímkové dokumentace u 3 pacientů se sepsáním nálezu a s diferenciální diagnostikou,

část teoretická

- absolvování písemného testu,

3 otázky teoretické, 1 otázka může být nahrazena obhajobou písemné práce na zadané téma.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru dětská radiologie je schopen samostatné činnosti v šíři činností v rámci radiologie a zobrazovacích metod zahrnujících vyšetření skeletu, hrudníku, břicha a CNS s využitím u všech věkových skupin. Lékař hodnotí a popisuje nálezy skiagrafické, skiaskopie, US a CT. Lékař se specializací v oboru dětská radiologie je schopen samostatné činnost v celé šíři dětské radiologie v lůžkových i ambulantních zařízeních, včetně intervenčních metod, ve kterých byl vyškolen. Hodnotí a popisuje nálezy skiagrafické, US, CT, MR, AG u pediatrických pacientů. Provádí konsiliární služby pro jiné klinické obory, podílí se na vzdělávání dalších specialistů v oboru, spolupracuje na výzkumných a vědeckých projektech. Podle svých schopností může aspirovat na vedoucí funkci radiologického pracoviště.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

EPIDEMIOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru epidemiologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v užití epidemiologické metodologie a obecné a speciální epidemiologie infekčních nemocí, umožňujících samostatnou činnost na epidemiologických pracovištích zařízení ochrany veřejného zdraví a pracovištích sledování zdravotního stavu populace.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru epidemiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru epidemiologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru

12 měsíců úvodní povinné praxe v rámci společného hygienicko-epidemiologického základu na akreditovaných pracovištích zařízení ochrany veřejného zdraví a nebo na pracovištích sledování zdravotního stavu populace (hygiena komunální, hygiena výživy, hygiena práce a epidemiologie).

24 měsíců na epidemiologickém pracovišti zařízení veřejného zdraví nebo na epidemiologickém pracovišti těch zdravotnických zařízení a Krajských hygienických stanic, která provádějí epidemiologická šetření či řeší epidemiologické studie, z toho

12 měsíců na epidemiologickém pracovišti vyššího typu, pokud je mateřským pracovištěm školence územní pracoviště KHS.

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

3 měsíce – chirurgické oddělení,

3 měsíce – interní oddělení,

4 měsíce – infekční oddělení,

2 měsíce – lékařské mikrobiologie,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinné kurzy Aktuální epidemiologická problematika a Epidemiologická metodologie (v IPVZ) - 2 týdny,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučené další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK, atd.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

Teoretické znalosti:

Po absolvování specializačního vzdělávání by lékař měl být schopen plně uplatnit epidemiologickou metodu práce, konkrétně:

popsat demografickou strukturu dané populace a z ní vyvodit možné charakteristiky zdravotního stavu této populace,

znát základní principy identifikace životních podmínek a faktorů životního prostředí, které mohou, buď negativně (rizikové faktory) nebo pozitivně, ovlivnit zdravotní stav populace,

identifikovat zdroje dat, zhodnotit jejich spolehlivost a určit metodiku jejich sběru, třídění a způsobu hodnocení,

charakterizovat ukazatele extenzity a intenzity, provést výpočet ukazatelů demografických a ukazatelů nemocnosti a úmrtnosti,

znát metodu časových řad a umět ji použít; umět zhodnotit trend nemocnosti a úmrtnosti

určit vhodný způsob prezentace dat,

provést zhodnocení nemocnosti a úmrtnosti podle základních deskriptivních charakteristik (osoba, místo, čas) spolu s užitím standardizace,

na základě zjištěných asociací umět vyslovit hypotézu o možných příčinných vztazích mezi faktory a nemocí a vysvětlit vztahy mezi asociací a kauzalitou,

dokázat navrhnout vhodnou epidemiologickou studii k efektivní identifikaci faktorů ovlivňujících riziko vzniku daného onemocnění, zdůvodnit výhody a nevýhody různých epidemiologických studií,

umět posoudit výsledky praktické aplikace epidemiologické metody práce (epidemiologické studie) při sledování zdravotního stavu populace,

určit vhodnost screeningového testu pro daný úkol s ohledem na jeho senzitivitu a specificitu a predikční hodnotu,

znát zásady náhodného výběru a umět použít různé metody tohoto výběru,

znát obvyklé zdroje systematických chyb (bias) a zavádějících faktorů (confounding) při plánování resp. hodnocení epidemiologických studií, znát způsoby jejich eliminace,

umět vypočítat standardní chybu a intervaly spolehlivosti,

znát základní epidemiologické ukazatele vztahu mezi expozicemi a následkem,

znát základy multifaktoriální analýzy,

umět používat základní epidemiologický software.

Nedílnou součástí rozsahu znalostí epidemiologické metodologie je:

znalost principů obecné epidemiologie infekčních nemocí,

zevrubná znalost epidemiologické charakteristiky, biologických vlastností původců, metod laboratorní diagnostiky, protiepidemických opatření všech nákaz u nás se běžně vyskytujících a u nákaz podléhajících Mezinárodnímu zdravotnímu řádu,

orientační znalost epidemiologické charakteristiky, základních biologických vlastností původců, principů laboratorní diagnostiky a základních protiepidemických opatření nákaz pro nás exotických,

znalost zásad problematiky dozoru nad hygienickými podmínkami ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociální péče (pevné odpady, možná zdravotní rizika pro obyvatelstvo).

Požadovaný rozsah praktických dovedností:

a) Prokázat schopnost praktické aplikace medicíny založené na důkazech:

aplikace principů epidemiologické metody v terénní praxi,

zvolit a provést optimální výběr souborů pro epidemiologické studie s ohledem na vyloučení zavádějících a zkreslujících faktorů a vlivu náhody,

indikace vhodného typu epidemiologické studie pro danou situaci; schopnost navrhnout obrysy protokolu studie,

kriticky zhodnotit výsledky epidemiologické studie,

orientace metod v souvislosti se sledováním jednotlivých aspektů zdravotního stavu populace, resp. s přípravou epidemiologických studií,

aplikace optimálních protiepidemických opatření v dané epidemiologické situaci, včetně zhodnocení jejich účinnosti.

b) Uplatňování zásad epidemiologické surveillance v konkrétních situacích:

schopnost epidemiologického zdůvodnění imunopreventivních, resp. imunoprofylaktických opatření v různých epidemiologických situacích,

detailní znalost způsobů odběru a transportu biologického materiálu odebíraného v ohnisku nákazy,

schopnost nástinu komplexních opatření k potlačení výskytu nosokomiálních nákaz v daném zdravotnickém zařízení,

schopnost komplexní interpretace epidemiologických, klinických a laboratorních dat pro danou situaci.

Požadované znalosti z ostatních oborů:

Infekce

základní znalosti patogeneze infekčních onemocnění u nás se vyskytujících a závažných infekčních onemocnění exotických.

Lékařská mikrobiologie

orientační znalosti z obecné lékařské mikrobiologie,

schopnost indikace optimálních vyšetřovacích metod nákaz u nás se vyskytujících,

schopnost interpretace laboratorních výsledků.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o absolvované praxi do průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, hodnocení po skončení povinného společného základu.

b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinných školicích akcí,

vypracování písemné práce/projektu z vlastní praxe (předložena nejméně 1 měsíc před termínem ústní zkoušky).

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část - 3 odborné otázky,

praktická část

- písemný test,

- obhajoba projektu z vlastní praxe.

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru epidemiologie je schopen připravovat, realizovat a vyhodnocovat surveillance programy a epidemiologické studie zaměřené na prevenci infekčních nemocí a plánovat, provádět, řídit a kontrolovat protiepidemická opatření.

Dále je způsobilý aplikovat principy medicíny založené na důkazech v přípravě, realizaci, hodnocení a interpretaci výsledků epidemiologických studií zaměřených na sledování zdravotního stavu populace.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

HEMATOLOGIE A TRANSFÚZNÍ LÉKAŘSTVÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických znalostí a praktických dovedností v laboratorní i klinické hematologii a hematoonkologii a v transfúzním lékařství v rozsahu, který umožní výkon samostatné činnosti.

2. Požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru hematologie a transfúzní lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce. Pokud je celotýdenní úvazek zkrácen na méně než 0,75 pracovního úvazku, délka praxe se adekvátně prodlužuje. Úvazek kratší než 0,5 nelze započítávat. Pokud byla praxe v rozsahu společného základu (interní, pediatrický, chirurgický) získána v rámci přípravy v jiném oboru, bude uznána.

Po zařazení do oboru hematologie a transfúzní lékařství je lékař povinen absolvovat společný interní základ v délce nejméně 24 měsíců nebo pediatrický základ v délce 36 měsíců. Po jeho úspěšném absolvování následuje další praxe ve vlastním oboru po dobu nejméně 36 měsíců. Celková délka vzdělávacího programu v oboru je tedy minimálně 5 let v následujícím rozložení:

2.1 Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem – 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd.

Požadavky na společný pediatrický základ (event. chirurgický) jsou uvedeny ve vzdělávacím programu oboru dětské lékařství.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik - minimálně 36 měsíců

a) povinná praxe v oboru

nejméně 3-6 měsíců klinické hematologie na akreditovaném pracovišti s hematologickými lůžky a plným spektrem činnosti (pro posouzení potřebné délky jsou rozhodující záznamy o provedených výkonech / úkonech v logbooku),

nejméně 3-6 měsíců transfúzního lékařství na akreditovaném pracovišti transfúzní služby s plným spektrem činností - výroba transfúzních přípravků, imunohematologická diagnostika (pro posouzení potřebné délky jsou rozhodující záznamy o provedených výkonech / úkonech v logbooku),

3 měsíce (minimálně) v hematologické laboratoři,

3 měsíce (minimálně) v laboratoři transfúzní (imunohematologie, infekční markery),

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc ARO,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

doporučené odborné akce IPVZ, akce odborných společností ČLS , ČLK aj.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Základní cíle povinného interního základu:

získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální přístup k pacientovi,

zdůraznit základ klinického přístupu k pacientovi - anamnézu a fyzikální vyšetření,

naučit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v průběhu rozhodovacích procesů, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice,

rozpoznat a správně postupovat u akutních interních příhod,

obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišťoven, sociální medicíny a prováděním prevence.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulín dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulínem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Hematologie a transfúzní lékařství - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby potransfúzních komplikací.

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

farmakoterapie s účelným použitím jednotlivých léčivých přípravků,

zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie),

stanovení pohybového režimu a rehabilitačních postupů,

zásady prevence a dispenzarizace ve vnitřním lékařství,

základní znalosti principů pracovního lékařství.

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Dermatologie – musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění.

Rehabilitace – obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Chirurgie – má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech.

Praktické znalosti:

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

Odborník v hematologii a transfúzním lékařství musí:

mít základní znalosti v oblasti zdravotnického práva, organizace zdravotní péče a posudkového lékařství,

být seznámen s etiopatogenezí krevních chorob a hematologických projevů jiných onemocnění,

zvládnout laboratorní i klinickou diagnostiku včetně interpretace vysoce specializovaných laboratorních vyšetření,

zvládnout léčbu krevních chorob, a to v oblasti hematoonkologie, koagulace i chorob červené krevní složky,

být schopen provádět samostatně konsiliární vyšetření na jiných odděleních,

být schopen řídit výrobu transfúzních přípravků a znát zásady výroby krevních derivátů a surovin pro jejich výrobu,

ovládat problematiku imunohematologickou jak v oblasti diagnostiky, tak v oblasti předtransfúzního a předtransplantačního vyšetření,

být schopen poskytovat konzultace v oblasti účelné hemoterapie a řešit potransfúzní komplikace,

zajišťovat léčebné transfúzní techniky (výměnná plazmaferéza a další zejm. aferetické techniky),

znát a umět uplatňovat zásady správné laboratorní a správné výrobní praxe.

Z praktických dovedností musí:

být schopen provádět invazivní vyšetření (sternální punkce, trepanobiopsie apod.),

umět odečítat a hodnotit výsledky základních vyšetření (morfologie, koagulace, imunohematologie).

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem – provádí se pravidelné záznamy (v šestiměsíčních intervalech) o průběhu specializačního vzdělávání, prováděných činnostech a absolvované praxi do průkazu odbornosti.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

absolvování společného povinného základu a jeho úspěšné ukončení písemným testem,

absolvování povinné praxe v oboru,

předložení seznamu provedených úkonů / výkonů,

předložení písemné práce / absolvování písemného testu (jako součást praktické zkoušky),

publikační a přednášková činnost (předložení přehledu vlastní aktivity),

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická

- laboratorní metody - morfologie, koagulace, imunohematologie, odečíst výsledky základních vyšetření a interpretovat výsledky základních i speciálních vyšetření,

- klinická hematologie - vyšetření nemocného, rozbor případu, diferenciálně-diagnostická rozvaha, návrh dalšího diagnostického a léčebného postupu, event. posudková činnost,

část teoretická

- 3 odborné otázky z oboru (nejméně jedna z klinické hematologie a jedna z transfúzního lékařství, dále z laboratorní hematologie nebo mezioborová hematologicko-transfúzní).

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru hematologie a transfúzní lékařství je schopen zastávat po příslušné praxi funkci primáře na hematologickém nebo transfúzním oddělení, včetně samostatných specializovaných ambulancí a hematologických pracovišť.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

HYGIENA A EPIDEMIOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru hygiena a epidemiologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v užití epidemiologické metodologie a obecné a speciální epidemiologie infekčních nemocí, umožňujících samostatnou činnost na epidemiologických pracovištích zařízení v hygienických oborech zařízení ochrany veřejného zdraví a pracovištích sledování zdravotního stavu populace.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru hygiena a epidemiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru hygiena a epidemiologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 4 let, z toho:

a) povinná praxe v oboru

24 měsíců další praxe na pracovištích zařízení ochrany veřejného zdraví a nebo na pracovištích sledování zdravotního stavu populace,

z toho 12 měsíců na pracovišti vyššího typu, pokud je mateřským pracovištěm školence územní pracoviště KHS,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

12 měsíců z toho:

2 měsíce chirurgie,

3 měsíce interní lékařství,

3 měsíce infekční lékařství,

1 měsíc lékařská mikrobiologie,

3 měsíce poradny (výživy, HIV/AIDS, podpora zdraví, dle podmínek pracovišť),

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný specializační kurz nebo stáž před atestací – 2 týdny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

doporučená účast:

konference, sympozia, kurzy, semináře, konzultační dny pořádané IPVZ a dalšími institucemi,

doporučená účast na krajských seminářích hygieniků jednotlivých oborů hygieny,

odborné přednášky souvisejících oborů.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností v epidemiologii

Po absolvování specializačního vzdělávání by lékař měl být schopen plně uplatnit epidemiologickou metodu práce, konkrétně:

popsat demografickou strukturu dané populace a z ní vyvodit možné charakteristiky zdravotního stavu této populace,

znát základní principy identifikace životních podmínek a faktorů životního prostředí, které mohou, buď negativně (rizikové faktory) nebo pozitivně, ovlivnit zdravotní stav populace,

identifikovat zdroje dat, zhodnotit jejich spolehlivost a určit metodiku jejich sběru, třídění a způsobu hodnocení,

charakterizovat ukazatele extenzity a intenzity, provést výpočet ukazatelů demografických a ukazatelů nemocnosti a úmrtnosti,

znát metodu časových řad a umět ji použít; umět zhodnotit trend nemocnosti a úmrtnosti,

určit vhodný způsob prezentace dat,

provést zhodnocení nemocnosti a úmrtnosti podle základních deskriptivních charakteristik (osoba, místo, čas) spolu s užitím standardizace,

na základě zjištěných asociací umět vyslovit hypotézu o možných příčinných vztazích mezi faktory a nemocí a vysvětlit vztahy mezi asociací a kauzalitou,

umět posoudit výsledky praktické aplikace epidemiologické metody práce (epidemiologické studie) při sledování zdravotního stavu populace,

určit vhodnost screeningového testu pro daný úkol s ohledem na jeho senzitivitu a specificitu a predikční hodnotu,

znát zásady náhodného výběru a umět použít různé metody tohoto výběru,

znát obvyklé zdroje systematických chyb (bias) a zavádějících faktorů (confounding) při plánování, resp. hodnocení epidemiologických studií, znát způsoby jejich eliminace,

umět vypočítat standardní chybu a intervaly spolehlivosti,

znát základní epidemiologické ukazatele vztahu mezi expozicemi a následkem,

znát základy multifaktoriální analýzy,

umět používat základní epidemiologický software.

Nedílnou součástí rozsahu znalostí epidemiologické metodologie je:

znalost principů obecné epidemiologie infekčních nemocí,

znalost zásad problematiky dozoru nad hygienickými podmínkami ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociální péče (pevné odpady, možná zdravotní rizika pro obyvatelstvo).

a) Prokázat schopnost praktické aplikace medicíny založené na důkazech:

aplikace principů epidemiologické metody v terénní praxi,

zvolit a provést optimální výběr souborů pro epidemiologické studie s ohledem na vyloučení zavádějících a zkreslujících faktorů a vlivu náhody,

indikace vhodného typu epidemiologické studie pro danou situaci; schopnost navrhnout obrysy protokolu studie,

kriticky zhodnotit výsledky epidemiologické studie,

orientace metod v souvislosti se sledováním jednotlivých aspektů zdravotního stavu populace, resp. s přípravou epidemiologických studií,

aplikace optimálních protiepidemických opatření v dané epidemiologické situaci, včetně zhodnocení jejich účinnosti,

b) Uplatňování zásad epidemiologické surveillance v konkrétních situacích:

schopnost epidemiologického zdůvodnění imunopreventivních, resp. imunoprofylaktických opatření v různých epidemiologických situacích,

detailní znalost způsobů odběru a transportu biologického materiálu odebíraného v ohnisku nákazy,

schopnost nástinu komplexních opatření k potlačení výskytu nosokomiálních nákaz v daném zdravotnickém zařízení,

schopnost komplexní interpretace epidemiologických, klinických a laboratorních dat pro danou situaci.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických a praktických dovedností v hygienických oborech :

předpokladem je schopnost aplikace poznatků z biologie, chemie a biochemie, mikrobiologie, fyziologie a patofyziologie, imunologie a částečně ze všeobecného lékařství do problematiky hygienických oborů, nezbytná orientace v základních principech epidemiologických studií a schopnost analýz nemocnosti a úmrtnosti na choroby souvisejícími s hygienickými obory.

V průběhu specializačního vzdělávání musí školenec získat uvedené teoretické znalosti:

energetická potřeba organismu za různých podmínek,

ochranné faktory ve výživě,

rizikové faktory ve výživě,

doporučené výživové dávky,

metody sledování spotřeby potravin u nás a ve světě, včetně konfrontace se zdravotním stavem,

ochranná výživa na různých rizikových pracovištích,

nutriční hodnota a zdravotní nezávadnost různých komodit potravin,

toxikologická problematika ve výživě, včetně problematiky nutriční toxikologie,

mikrobiologická problematika ve výživě,

vyšetřování a hodnocení výživového stavu obyvatelstva (včetně metod zjišťování a metod ovlivňování, počítaje v to i tvorbu a uskutečňování národní a regionální nutriční politiky a účast na zdravotnických programech),

možnosti a podmínky laboratorních vyšetřování a hodnocení laboratorních výsledků,

technika odběru vzorků pro mikrobiologické a chemické vyšetření potravin a odběr biologického materiálu pro hodnocení zdravotního a nutričního stavu,

základy dietologie,

základy technologických postupů při výrobě a přípravě potravin, zejména pak pokrmů, při kterých může dojít ke zhoršení jejich biologické hodnoty nebo ohrožení zdravotní nezávadnosti,

problematika a hodnocení předmětů běžného užívání,

základy problematiky výchovy a vzdělávání na úseku výživy obyvatel a osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné,

legislativa v oblasti ochrany veřejného zdraví a potravinářství, nezbytná pro výkon státního zdravotního dozoru a státní správy v hygieně výživy,

poradenská činnost na úseku prevence výživou,

hygiena ovzduší - chemické složení a fyzikální vlastnosti venkovního a vnitřního (indoor) ovzduší, vliv na zdravotní stav populace,

hygiena vody - požadavky na kvalitu pitné vody, teplá voda, rekreační vody, požadavky na koupaliště, bazény; opatření při zásobování, zdravotní nebezpečí z různých druhů vod,

hygiena odpadů - možná zdravotní rizika pro obyvatelstvo, producenta,

hygiena půdy - složení půd, zdravotní rizika při jejím znečištění pro obyvatelstvo; rekreační využití,

pohřebnictví – řády pohřebišť, tlecí doba, exhumace, převozy do ciziny,

hygiena bydlení hodnocení vlivu podmínek bydlení na zdravotní stav obyvatel, hygienické požadavky na byt zajišťující pohodu prostředí - zvláštní zdravotní a věkové aspekty: větrání, vytápění, osvětlení; ochrana před znečištěním ovzduší, hlukem a vibracemi, elektromagnetickým zářením, přehříváním; plísně, roztoči,

stanoviska k územním plánům, urbanizace území, výstavba obytných celků a obchodních a zábavných center; vliv staveb na životní prostředí a životní podmínky,

hygienická problematika při výstavbě, zřizování a provozu zdravotnických zařízení a zařízení sociální péče,

hygienická problematika při zřizování a provozu služeb a živností,

problematika hygienického dozoru využití rekreační oblasti, její využití, zabezpečení a ochrana před negativním dopadem lidské činnosti, specifické prolínání s ostatními obory hygieny,

hodnocení vlivu životních podmínek na zdravotní stav populace jejich skupin i jednotlivých etnik - metodiky studií a sběr dat potřebných pro hodnocení,

životní styl a způsob jeho hodnocení; zdravotní výchova, motivace k prevenci a znalost jednotlivých preventivních programů k ovlivnění a podpoře správného životního stylu a využití správných životních podmínek k zlepšení zdraví populace i jednotlivců orientace v hodnocení zdravotních rizik prostředí (EIA, IPPC…..),

hodnocení kvality ovzduší venkovního i vnitřního,

hodnocení kvality jednotlivých druhů vod,

hodnocení rekreačních vod,

hodnocení odpadů z hlediska možných zdravotních dopadů,

hodnocení územního plánu, kvalita životních a pracovních podmínek v navrhované stavbě, hodnocení hluku, vibrací, osvětlení, indooru, větrání atd.; vliv použitých materiálů,

hodnocení zdravotního stavu vybrané populační skupiny,

koncepce a náplň oboru, metodika plánování činnosti, metodické vedení a spolupráce s ostatními obory hygienické služby a zdravotnického terénu,

věkové zvláštnosti tělesného a duševního vývoje dětí mladistvých,

způsoby sledování a hodnocení ukazatelů zdravotního stavu dětí a mladistvých,

vlivy prostředí, pracovního prostředí a pedagogického procesu na zdravý vývoj dětí a mladistvých,

rizikové faktory hromadně se vyskytujících chronických onemocnění a možnosti intervence,

hodnocení správné výživy ve vztahu ke zdravotnímu stavu v jednotlivých vývojových stadiích,

energetická potřeba organismu, doporučené výživové dávky,

ochranné a rizikové faktory ve výživě s ohledem na další vývoj organismu,

vliv tělesné aktivity dětí a mladistvých na zdraví,

dětská úrazovost a její prevence,

hygienické požadavky na provoz školských a ostatních zařízení pro děti a mladistvé,

hygienické požadavky na školní stravování,

podmínky pro konání zotavovacích akcí, škol v přírodě a jiných akcí pro děti,

požadavky na vnitřní prostředí staveb a venkovních hracích ploch,

podmínky ochrany zdraví při práci dětí a mládeže,

epidemiologické metody sledování zdravotního stavu dětí a mladistvých,

problematika infekčních nemocí v předškolních a školních kolektivech, způsoby prevence a represe;

pravidelné očkování dětí a mladistvých,

koncepce, zásady a provádění drogové epidemiologie a prevence škodlivých návyků,

odhad míry rizika a jeho řízení v oboru hygieny dětí a dorostu,

terorismus, radiační, chemické a biologické napadení, principy ochrany,

platná zdravotnická legislativa vztahující se k dětem a mladistvým,

podmínky odborného výcviku a učební praxe dětí a mladistvých,

příprava (projekt) a provedení epidemiologických studií zdravotního stavu, indikace vhodného typu studie,

užití a interpretace statistických metod v souvislosti s aspekty sledování zdravotního stavu,

schopnost aplikace optimálních protiepidemických opatření v konkrétní situaci,

posouzení hygienických požadavků, prostorových podmínek, osvětlení, vytápění, zásobování vodou a úklidu v předškolním a školském zařízení,

posouzení denního režimu v zařízení pro děti a mladistvé, návrh na jeho úpravu, provozní řády,

posouzení celodenního jídelníčku pro uzavřenou skupinu dětí a mládeže v jednotlivých věkových skupinách,

zásady práce v ohnisku nákaz – anamnéza, opatření rozsah dohledu,

antropometrické měření, hodnocení ukazatelů,

posouzení projektových dokumentací na výstavbu a rekonstrukce jednotlivých typů zařízení pro výchovu a vzdělávání a dalších souvisejících staveb.

Všechny teoretické znalosti musí být schopen uplatnit v rámci praktických dovedností v hygienické praxi s uplatněním jejího hlavního úkolu, tj. zajištění správné a zdravotně nezávadné výživy, správných životních podmínek a zdravotně nezávadného prostředí.

4. Všeobecné požadavky

Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, předpisů publikovaných ministerstvem zdravotnictví, ministerstvem životního prostředí. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi a o konkrétních činnostech v průkazu odbornosti event. logbooku. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech, hodnocení po skončení povinného společného základu.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti,

absolvování povinných školicích akcí – záznam v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování písemného testu,

předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzeného školitelem,

vypracování písemné práce.

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část - 3 odborné otázky,

praktická část - obhajoba písemné práce.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru hygiena a epidemiologie je oprávněn vykonávat samostatně všechny výše uvedené činnosti, působit ve funkci vedoucího oddělení nebo odboru epidemiologie, hygieny výživy, hygieny komunální, dětí a dorostu, stát se školitelem uchazečů o specializaci v oboru hygieny a epidemiologie.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

HYGIENA DĚTÍ A DOROSTU

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je výchova odborníků s potřebnými teoretickými znalostmi i praktickými dovednostmi schopných zhodnotit životní a pracovní podmínky včetně odhadu rizik, stav výživy a posoudit jejich vliv na zdravý vývoj dětí a mladistvých, ochránit a zlepšovat jejich tělesné, duševní a sociální zdraví.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru hygiena dětí a dorostu je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru hygiena dětí a dorostu je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 4 roky, z toho:

a) povinná praxe v oboru:

12 měsíců úvodní povinné praxe v rámci společného základu hygienických oborů a epidemiologie na akreditovaných pracovištích KHS:

3 měsíce hygiena výživy,

3 měsíce epidemiologie,

3 měsíce hygiena obecná a komunální,

3 měsíce hygiena práce a nemoci z povolání,

27 měsíců povinné praxe na odděleních hygieny dětí a dorostu KHS, příp. na jiném pracovišti zabývajícím se standardní problematikou hygieny dětí a dorostu pod vedením specialisty,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech:

3 měsíce klinická pediatrie,

3 měsíce infekční lékařství,

1 měsíc interní lékařství,

1 měsíc chirurgie,

1 měsíc laboratoř lékařské mikrobiologie,

c) účast na vzdělávacích aktivitách:

Povinná účast:

povinný specializační kurz nebo stáž před atestací – 1 týden,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

Doporučená účast:

konference, sympozia, kurzy, semináře, konzultační dny apod. pořádané IPVZ a dalšími institucemi,

doporučená účast na krajských seminářích hygieniků jednotlivých oborů hygieny.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

Teoretické znalosti

V průběhu specializačního vzdělávání musí školenec získat teoretické znalosti v těchto tematických okruzích:

koncepce a náplň oboru, metodika plánování činnosti, metodické vedení a spolupráce s ostatními obory hygienické služby a zdravotnického terénu,

věkové zvláštnosti tělesného a duševního vývoje dětí mladistvých,

způsoby sledování a hodnocení ukazatelů zdravotního stavu dětí a mladistvých,

vlivy prostředí, pracovního prostředí a pedagogického procesu na zdravý vývoj dětí a mladistvých,

rizikové faktory hromadně se vyskytujících chronických onemocnění a možnosti intervence,

hodnocení správné výživy ve vztahu ke zdravotnímu stavu v jednotlivých vývojových stadiích,

energetická potřeba organismu, doporučené výživové dávky,

ochranné a rizikové faktory ve výživě s ohledem na další vývoj organismu,

vliv tělesné aktivity dětí a mladistvých na zdraví,

dětská úrazovost a její prevence,

hygienické požadavky na provoz školských a ostatních zařízení pro děti a mladistvé,

hygienické požadavky na školní stravování,

podmínky pro konání zotavovacích akcí, škol v přírodě a jiných akcí pro děti,

požadavky na vnitřní prostředí staveb a venkovních hracích ploch,

podmínky ochrany zdraví při práci dětí a mládeže,

epidemiologické metody sledování zdravotního stavu dětí a mladistvých,

problematika infekčních nemocí v předškolních a školních kolektivech, způsoby prevence a represe,

pravidelné očkování dětí a mladistvých,

koncepce, zásady a provádění drogové epidemiologie a prevence škodlivých návyků,

odhad míry rizika a jeho řízení v oboru,

terorismus, radiační, chemické a biologické napadení, principy ochrany,

platná zdravotnická legislativa vztahující se k dětem a mladistvým.

Požadovaný rozsah praktických dovedností:

příprava (projekt) a provedení epidemiologických studií zdravotního stavu, indikace vhodného typu studie,

užití a interpretace statistických metod v souvislosti s aspekty sledování zdravotního stavu,

schopnost aplikace optimálních protiepidemických opatření v konkrétní situaci,

posouzení hygienických požadavků, prostorových podmínek, osvětlení, vytápění, zásobování vodou a úklidu v předškolním a školském zařízení,

posouzení denního režimu v zařízení pro děti a mladistvé, návrh na jeho úpravu, provozní řády,

posouzení celodenního jídelníčku pro uzavřenou skupinu dětí a mládeže v jednotlivých věkových skupinách,

zásady práce v ohnisku nákaz – anamnéza, opatření rozsah dohledu,

antropometrické měření, hodnocení ukazatelů.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi a o konkrétních činnostech do průkazu odbornosti a logbooku v šestiměsíčních intervalech, hodnocení povinného společného základu,

b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinných školicích akcí (závěrečný pohovor nebo písemný test),

zhodnocení předloženého seznamu provedených výkonů (logbook),

předložení písemné práce na zadané téma navržené školitelem,

úspěšné absolvování písemného testu,

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část - 3 odborné otázky,

praktická část - prokázání praktických dovedností související s vypracovanou písemnou prací.

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru hygiena dětí a dorostu je oprávněn hodnotit vliv životních podmínek a životního stylu na zdraví dětí a mladistvých. Je schopen posoudit a odborně zdůvodnit a usměrnit návrhy nápravných opatření, iniciovat a řídit preventivní programy zdraví. Opírá se o odhad zdravotních rizik, jejich interpretaci a řízení. S pomocí legislativy prosazuje ochranu veřejného zdraví. Je oprávněn samostatně vykonávat všechny výše uvedené činnosti, působit ve funkci vedoucího oddělení hygieny dětí a dorostu (po náležité praxi), stát se školitelem uchazečů o specializaci v oboru hygieny dětí a dorostu.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

HYGIENA OBECNÁ A KOMUNÁLNÍ

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru hygiena komunální je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti ochrany a podpory zdraví, umožňujících samostatnou činnost na úseku státního zdravotního dozoru a státní správy, spočívající ve schopnosti ochránit a zlepšovat tělesné, duševní a sociální zdraví, zvyšovat zdatnost, odolnost a pocit subjektivní pohody v běžném životě, při práci a bydlení.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru hygiena komunální je získání odborné způsobilosti výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru hygiena komunální je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 4 roky, z toho:

a) povinná praxe v oboru

12 měsíců úvodní povinné praxe v rámci společného základu hygienických oborů a epidemiologie na akreditovaných pracovištích KHS:

3 měsíce hygiena výživy,

3 měsíce hygiena práce,

3 měsíce epidemiologie,

3 měsíce hygiena dětí a dorostu,

27 měsíců povinné praxe v oboru hygiena komunální na odborném pracovišti KHS a ZÚ pod vedením specialisty.

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

2 měsíce interní lékařství,

1 měsíc infekční klinika,

1 měsíc dermatovenerologie (UV záření a změny na kůži, alergická onemocnění),

1 měsíc oční,

1 měsíc ORL,

1 měsíc mikrobiologická laboratoř nebo imunologie, cytogenetika, toxikologie,

2 měsíce hygienické laboratoře (zdravotní ústavy),

c) účast na vzdělávacích akcích

povinná účast

povinný specializační kurz nebo stáž před atestací – 1 týden,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

eventuálně více podle aktuálních změn v legislativě a potřeb terénní práce,

doporučená účast

konference, sympozia, kurzy, semináře, konzultační dny pořádané IPVZ a dalšími institucemi,

doporučená účast na krajských seminářích hygieniků jednotlivých oborů hygieny,

odborné přednášky souvisejících oborů.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

Teoretické znalosti z vlastního oboru

Předpokladem je schopnost aplikace poznatků a nezbytná orientace v základních principech dotýkajících se jednotlivých faktorů řešených v hygieně obecné a komunální.

hygiena ovzduší - chemické složení a fyzikální vlastnosti venkovního a vnitřního (indoor) ovzduší, zdravotní rizika populace,

hygiena vody - požadavky na kvalitu pitné vody, teplá voda, rekreační vody, požadavky na koupaliště, bazény. Opatření při zásobování, zdravotní nebezpečí z různých druhů vod,

hygiena odpadů - možná zdravotní rizika pro obyvatelstvo, producenta,

hygiena půdy - zdravotní rizika při jejím znečištění pro obyvatelstvo,

pohřebnictví – řády pohřebišť, tlecí doba, exhumace, převozy do ciziny,

hygiena bydlení - hodnocení zdravotních rizik bydlení,

hluk a vibrace v komunálním prostředí,

stanoviska k územním plánům, urbanizace území, výstavba obytných celků a obchodních a zábavných center.Vliv staveb na životní prostředí a životní podmínky. Rekreační využití,

hygienická problematika při výstavbě,

hygienická problematika při zřizování a provozu služeb a živností,

hodnocení vlivu životních podmínek a životního stylu na zdravotní stav populace, její skupiny i jednotlivá etnika - metodiky studií a sběr dat potřebných pro hodnocení. Zdravotní výchova, motivace k prevenci,

orientace v hodnocení zdravotních rizik prostředí (EIA).

Praktické dovednosti k posouzení

hodnocení kvality ovzduší venkovního i vnitřního,

hodnocení kvality pitné vody,

hodnocení rekreačních vod,

hodnocení odpadů a nakládání s nimi z hlediska možných zdravotních rizik,

hodnocení územního plánu,

hodnocení zdravotního stavu vybrané populační skupiny,

zhodnocení imunitního stavu vybrané populace a získávání dat,

zhodnocení cytogenetických a toxikologických testů u vybrané populace a získávání dat.

Praktické dovednosti

Všechny teoretické znalosti musí být schopen uplatnit v rámci praktických dovedností v hygienické praxi s uplatněním jejího hlavního úkolu, tj. zajištění správných životních podmínek a zdravotně nezávadného prostředí.

Seznam provedených úkonů

hodnocení kvality ovzduší z hlediska možných zdravotních rizik - 2 případy,

hodnocení kvality pitné a rekreační vody - 4 případy,

hodnocení teplotně vlhkostních podmínek v pobytových místnostech - 1 případ,

vyhodnocení hlukové studie a výsledku o měření hluku - 1 případ,

posouzení provozního řádu - 1 případ,

posouzení návrhů preventivních opatření, případně postupů k odstranění negativních vlivů - 3 studie,

vyjádření stanoviska v procesu IPPC a EIA - 1 studie,

Účast na akcích, spojených s problematikou výchovy a vzdělávání na úseku hygieny komunální (např. výchova lékařů 1. linie apod. s předložením potřebné dokumentace) - minimálně 5 akcí.

4. Všeobecné požadavky

Znalosti základních platných právních předpisů. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti,

absolvování povinných školicích akcí – záznam v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování písemného testu,

předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem,

vypracování písemné práce.

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část - 3 odborné otázky,

praktická část - obhajoba písemné práce.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru hygiena obecná a komunální je oprávněn vykonávat samostatně všechny výše uvedené činnosti, působit ve funkci vedoucího oddělení nebo odboru hygieny obecné a komunální, stát se školitelem uchazečů o specializaci v oboru hygieny obecné a komunální.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

HYGIENA VÝŽIVY

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru hygiena výživy je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti ochrany a podpory zdraví, umožňujících samostatnou činnost na úseku státního zdravotního dozoru a státní správy a dále v ambulantní péči a poradenství, spočívající ve schopnosti ochránit a zlepšovat tělesné, duševní a sociální zdraví, zvyšovat zdatnost, odolnost a pocit subjektivní pohody výživou.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru hygiena výživy je získání odborné způsobilosti výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru hygiena výživy je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 4 roky, z toho:

a) povinná praxe v oboru

12 měsíců úvodní povinné praxe v rámci společného základu hygienických oborů a epidemiologie na akreditovaných pracovištích KHS:

3 měsíce hygiena komunální,

3 měsíce hygiena práce,

3 měsíce epidemiologie,

3 měsíce hygiena dětí a dorostu,

27 měsíců povinné praxe v oboru hygiena výživy na odborném pracovišti KHS a ZÚ pod vedením specialisty

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce interní lékařství,

1 měsíc klinická výživa a dietologie (kojenecká výživa, příprava a podávání diet, hodnocení nutričního stavu, výživy sondou),

1 měsíc chirurgie,

1 měsíc mikrobiologická laboratoř,

3 měsíce poradny výživy (ambulantní pracoviště zdravotnického zařízení zajišťující nutriční poradenství) nebo obezitologická ambulance,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast

povinný specializační kurz nebo stáž před atestací – 1 týden,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

doporučená účast

konference, sympozia, kurzy, semináře, konzultační dny pořádané IPVZ a dalšími institucemi,

doporučená účast na krajských seminářích hygieniků jednotlivých oborů hygieny,

odborné přednášky souvisejících oborů.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

Teoretické znalosti:

nezbytná orientace v základních principech epidemiologických studií a schopnost analýz nemocnosti a úmrtnosti na choroby souvisejícími s výživou.

V průběhu specializačního vzdělávání musí školenec získat uvedené teoretické znalosti:

energetická potřeba organismu za různých podmínek,

ochranné faktory ve výživě,

rizikové faktory ve výživě,

doporučené výživové dávky,

metody sledování spotřeby potravin u nás a ve světě, včetně konfrontace se zdravotním stavem,

ochranná výživa na různých rizikových pracovištích,

nutriční hodnota a zdravotní nezávadnost různých komodit potravin,

toxikologická problematika ve výživě, včetně problematiky nutriční toxikologie,

mikrobiologická problematika ve výživě,

možnosti a podmínky laboratorních vyšetřování a hodnocení laboratorních výsledků,

epidemiologie chorob hromadného výskytu souvisejících s výživou, včetně alimentárních nákaz a otrav,

technika odběru vzorků pro mikrobiologické a chemické vyšetření potravin a odběr biologického materiálu pro hodnocení zdravotního a nutričního stavu,

základy dietologie,

problematika a hodnocení předmětů běžného užívání,

základy problematiky výchovy a vzdělávání na úseku výživy obyvatel a osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné,

legislativa v oblasti ochrany veřejného zdraví a potravinářství, nezbytná pro výkon státního zdravotního dozoru a státní správy v hygieně výživy,

poradenská činnost na úseku prevence výživou.

Praktické dovednosti:

Všechny teoretické znalosti musí být schopen uplatnit v rámci praktických dovedností v hygienické praxi s uplatněním jejího hlavního úkolu tj. zajištění správné a zdravotně nezávadné výživy.

Seznam provedených výkonů

- vypracování jídelníčku nebo potravinových košů pro uzavřený kolektiv lidí - minimálně 1 kolektiv,

- vypracování programu ochranné výživy - 1 rizikové pracovišť,

- zhodnocení toxikologických rizik - minimálně 3 různé potravní komodity,

- vypracování opatření v rámci prevence alimentárních nákaz v provozech stravovacích služeb - 2 případy,

- došetření a odhalení původce onemocnění proběhlé alimentární infekce nebo bakteriální intoxikace - 2 případy,

- vypracování zdravotních rizik u technologií výroby pokrmů k přímé spotřebě a u pokrmů s prodlouženou dobou použitelnosti - 2 případy,

- porovnání zdravotních rizik s ohledem na zajištění zdravotní nezávadnosti při rozvozu a oběhu pokrmů - 2 případy,

- posouzení projektové dokumentace u potravinářských provozoven a provozoven stravovacích služeb - minimálně 10 provozoven,

- provedení běžného hygienického dozoru v provozovně stravovacích služeb - minimálně 20 provozoven,

- odběr vzorků pokrmů a hodnocení výsledků mikrobiologického vyšetření - minimálně 5 vzorků,

- vyšetření s určením nutričně zdravotního stavu, spotřeby a následnými výživovými doporučeními - 25 osob,

- účast na akcích, spojených s problematikou výchovy a vzdělávání na úseku výživy (např. výchova lékařů 1. linie apod. s předložením potřebné dokumentace) - minimálně 5 akcí.

4. Všeobecné požadavky

Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, předpisů o zdravotní nezávadnosti potravin. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti,

absolvování povinných školících akcí – záznam v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování písemného testu,

předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzeného školitelem,

vypracování písemné práce.

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část - 3 odborné otázky,

praktická část - obhajoba písemné práce.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru hygiena výživy je oprávněn vykonávat samostatně všechny výše uvedené činnosti, působit ve funkci vedoucího oddělení nebo odboru hygieny výživy, stát se školitelem uchazečů o specializaci v oboru hygieny výživy.

VZDĚLÁVÁCÍ PROGRAM

v oboru

INTERVENČNÍ RADIOLOGIE

oprava: částka 7/2005

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru intervenční radiologie je získání specializované způsobilosti osvojením teoretických znalostí a praktických dovedností ve všech typech intervenčních výkonů prováděných pod kontrolou zobrazovacích metod. Intervenční radiolog je schopen v celé šíři diagnosticko-terapeutického spektra provádět intervenční výkony, ve kterých je vyškolen. Intervenční radiolog úzce spolupracuje s kliniky odpovídajících specializací.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru intervenční radiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě a po absolvování tříletého společného základu s oborem radiologie a zobrazovací metody.

Podmínkou pro získání specializace v oboru intervenční radiologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování lékařské praxe v minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Společný základ v radiologii a zobrazovacích metodách - 36 měsíců povinné praxe

a) povinná praxe v oboru

31měsíců nemocniční radiologické, event. akreditované pracoviště,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

3 měsíce chirurgické oddělení,

2 měsíce interní oddělení,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast

kurz základů radiologie na akreditovaném pracovišti - 1 týden,

kurz s tematickým zaměřením (neuroradiologie, dětské radiologie, event.další) na akreditovaném pracovišti - 1 týden,

kurz radiační ochrany v radiodiagnostice a v radioterapii s absolvováním závěrečného testu a získáním certifikátu – 4 dny,

kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučená účast,

odborné akce České radiologické společnosti, ČLK a odborných pracovišť, zahraniční kongresy.

Po úspěšném absolvování písemného testu, kterým bude společný základ ukončen, pokračuje povinná praxe v intervenční radiologii.

2.2 Specializovaný výcvik v oboru intervenční radiologie - 24 měsíců praxe

a) povinná praxe s následujícím rozdělením:

3 měsíce ARO,

2 měsíce oddělení cévní chirurgie,

1 měsíc MR zobrazování na akreditovaném pracovišti,

12 měsíců vaskulární intervence,

z toho:

4 měsíce diagnostická katetrizace, z toho 2 měsíce na akreditovaném pracovišti,

8 měsíců vaskulární intervence, z toho 4 měsíce na akreditovaném pracovišti ,

6 měsíců nevaskulární intervence vč.intervencí pod UZ, CT event. MR, z toho

3 měsíce na akreditovaném pracovišti,

b) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast

společné klinicko-radiologické semináře dle profilu pracoviště,

vzdělávací akce CSIR,

celostátní kongresy, zejména České Radiologické společnosti ČLS JEP,

týdenní výukový kurz nebo postupná návštěva 20 hodin odborných přednášek v průběhu 2 let,

doporučená účast

zahraniční kongresy (CIRSE, SIR USA).

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů v rámci společného základu

a) Z vlastního oboru:

Znalost koncepce oboru a k němu se vztahujících aktuálně platných předpisů.

Teoretické znalosti nezbytně nutné:

radiologická fyzika,

fyzikální principy zobrazovacích metod, přístrojová technika,

programy zajištění kvality,

radiobiologie, rizika záření, principy ochrany před ionizačním zářením, Atomový zákon,

farmakologie kontrastních látek a jejich aplikace, zásady prevence nežádoucích účinků použitých kontrastních látek a léčby v případě vzniklých reakcí,

anatomie, fyziologie a patologie ve vztahu k zobrazovacím metodám,

základy výpočetních technik,

současné algoritmy vyšetření a jejích postupy s ohledem na diagnostický přínos a ekonomiku výkonů,

základní znalosti principů vědeckého výzkumu a použitelných statistických metod.

Znalosti klinické diagnostiky (zobrazování a praktické dovednosti) nezbytně nutné:

věkově orientovaná diagnostika pediatrická (včetně prenatální a perinatální) a gerontologická,

diagnostika v neodkladné péči,

intervenční radiologie (samostatné provedení základních intervenčních výkonů, ke kterým patří perkutánní biopsie, evakuace, drenáže, event. další, ve kterých byl školenec vyškolen).

Seznam a výčet provedených vyšetření a intervenčních výkonů v rámci společného základu

trávicí trubice, břišní orgány, žlučové cesty	1250
vyšetření hrudníku	1000
muskuloskeletální systém	1250
centrální nervový systém	400
oblast hlavy a krku	400
kardiovaskulární systém	300
pediatrická radiologie	1000
retroperitoneum, urogenitální systém	500
mamografie	500

b) Z ostatních oborů:

Znát potřeby kliniků, pro něž radiolog pracuje.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů na konci specializovaného výcviku

a) Z vlastního oboru:

Znalost koncepce oboru a k němu se vztahujících aktuálně platných předpisů.

Teoretické znalosti nezbytně nutné

fyzikální principy zobrazovacích metod, přístrojová technika,

radiobiologie, rizika záření, principy ochrany před ionizačním zářením, Atomový zákon,

kontrastní látky, jejich aplikace, prevence nežádoucích účinků a léčba v případě jejich vzniku,

indikace, kontraindikace a komplikace každé diagnosticko-terapeutické metody,

vhodná volba zobrazovacích metod a jejich techniky u jednotlivých intervenčních výkonů,

vhodný algoritmus výkonu s ohledem na diagnosticko-terapeutický přínos a ekonomiku výkonů.

Požadované teoretické znalosti a praktické dovedností, seznam požadovaných výkonů:

a) Z oboru intervenční radiologie:

Vaskulární:

diagnostické a terapeutické katetrizace jako první katetrizující - 450,

z toho 50 PTA jako první katetrizující (včetně implantace stentů) a minimálně 5 žilních intervencí (PTA, implantace stentu, zavedení kaválního filtru),

trombolýza – teoreticky,

TIPS – asistence alespoň u 3 výkonů,

cévní přístupy – teoreticky,

stentgrafty – teoreticky,

PTA - ACI asistence alespoň 5 výkonů,

neurointervenční výkony - asistence nejméně u 15,

chemoembolizace aj.

Nevaskulární:

PTC a PTD, stenty žlučových cest – nejméně 50 výkonů jako první katetrizující,

biopsie a drenáže (CT, MR, UZ i skiaskopickou kontrolou) a ostatní nevaskulární intervence jako první vyšetřující - 60 výkonů, (mezi tyto výkony patří intervence na GIT včetně gastrostomie, urointervence, intervence na dýchacích cestách, skeletální intervence aj.).

Všechny nevaskulární intervence je nutné znát teoreticky.

Provedené výkony budou zapsány v logbooku a podepsány školitelem.

Poznámka: Všechny uvedené počty výkonů mohou být změněny podle aktuálního stavu oboru.

b) Z ostatních oborů:

Intervenční radiolog musí znát problematiku pacientů a potřeby kliniků, pro něž pracuje.

4. Všeobecné požadavky

Znalost systému zdravotní péče, platných právních předpisů ve zdravotnictví, managementu oddělení, první pomoci. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

záznamy o absolvované praxi v průkazu odbornosti a v logbooku s údaji o provedených vyšetřeních a intervenčních výkonech v šestiměsíčních intervalech s podpisem školitele. Dále budou provedeny záznamy o ukončení povinné praxe v požadovaných oborech a o školení v jednotlivých odvětvích oboru.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování společného tříletého základu v oboru radiologie a zobrazovací metody,

absolvování povinných školicích akcí, záznamy v průkazu odbornosti,

předložení seznamu vyšetření a intervenčních výkonů v logbooku s potvrzením školitele.

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická

- úspěšné absolvování písemného testu,

- zhodnocení snímkové dokumentace 3 pacientů, rozhodnutí o dalším diagnosticko-terapeutickém postupu, včetně volby terapeutického algoritmu, techniky výkonu a selekce instrumentaria;

část teoretická - 3 teoretické otázky týkající se problematiky intervenční radiologie.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru intervenční radiologie je schopen aktivně se podílet na indikacích k intervenčním výkonům, určit nejvhodnější diagnosticko-terapeutický postup a jeho algoritmus. Je schopen samostatně výkon provést, zvládnout jeho případné komplikace a účastní se následné péče po výkonu. Podílí se také na vzdělávání dalších intervenčních radiologů.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

LÉKAŘSKÁ GENETIKA

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je dosažení úplné kvalifikace v oboru lékařská genetika, která umožní absolventovi samostatnou činnost na pracovištích lékařské genetiky v úzké spolupráci s cytogenetickými a molekulárně genetickými laboratořemi a biochemicko-genetickými pracovišti.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru lékařská genetika je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru lékařská genetika je zařazení do oboru a absolvování praxe v minimální celkové délce 4 – 5 let, dle délky společného základu příslušných oborů.

2.1 Povinný základ – minimálně 24 měsíců praxe

Absolvování úvodní povinné praxe v rámci společného interního (pediatrického) gynekologicko-porodnického základu, případně společného základu dalších oborů. Požadavky na odbornou praxi, povinné školicí akce, znalosti a dovednosti nezbytné pro absolvování společného základu jsou stanoveny v příslušném vzdělávacím programu.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců minimální délky praxe v genetické ambulanci vybraných akreditovaných genetických pracovišť v oblasti klinické genetiky, včetně onkogenetiky,

z toho 12 měsíců na akreditovaném pracovišti,

1 týden na pracovišti prenatální diagnostiky,

b) povinná doplňková praxe

2,5 měsíce cytogenetická laboratoř pro klasické a molekulárně cytogenetické metody,

3 měsíce vybraná molekulárně genetická laboratoř,

1 týden vybrané pracoviště biochemické genetiky,

1 týden vybrané pracoviště asistované reprodukce či reprodukční genetiky,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

kurz Pokroky lékařské genetiky – 2 dny,

specializační stáž – 2x 1 týden,

kurz psychologie genetického poradenství – 1 den,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu,

doporučena účast alespoň na jednom mezinárodním genetickém kurzu,

účast na odborných seminářích a konferencích Společnosti lékařské genetiky České lékařské společnosti JEP, na školicích akcích IPVZ, nebo dalších organizací (ČLK a pod).

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí

Základní principy a pojmy obecné a klinické genetiky.

Typy dědičnosti, mitochondriální dědičnost, genotyp, fenotyp, imprinting, chromozomální podstata dědičnosti, autozomy, gonozomy, chromozomální mutace v klinické genetice, mikrodelece.

Klasifikace geneticky podmíněných chorob. Genetika komplexních onemocnění.

Základní principy a pojmy molekulární genetiky. Centrální dogma molekulární biologie, struktura DNA, replikace, transkripce, translace, reverzní transkripce, genetický kód, gen, mutace a polymorfismy - význam, reparační mechanismy, enom, mapování genů.

Projekt lidského genomu možnosti a omezení pro klinickou genetiku, transkriptom, proteom.

Mutageneze, teratogeneze.

Metody molekulární genetiky, klasické a molekulární cytogenetiky.

Extrakce DNA, blotovací metody, PCR a jeho modifikace, přímá a nepřímá DNA diagnostika, sekvenování DNA, interpretace výsledků.

Klasické cytogenetické metody, klasifikace chromozomů, typy pruhování. Principy molekulární cytogenetiky, typy metod, CGH.

Základy populační genetiky, Hardy Weinbergův zákon, frekvence nejčastějších vad a geneticky podmíněných onemocnění v ČR.

Základy biochemické genetiky. Taxonomie dědičných metabolických poruch (DMP), frekvence DMP v české populaci, typy dědičnosti, populační a selektivní screening DMP, základní klinické a diagnostické rysy lysozomálních, peroxisomálních a mitochondriálních poruch, poruch metabolismu aminokyselin a sacharidů, diferenciální diagnostika a léčba DMP s perakutním či intermitentním průběhem, určení heterozygotie a prenatální diagnostika DMP.

Základy genetiky imunologického systému.

Základy onkogenetiky, molekulární genetika kancerogeneze.

Genetické poradenství. Genealogie, určení rekurence rizik, příbuzenské sňatky, dysfertilita. Specializované genetické poradenství v onkogenetice, reprodukční genetice a dalších oblastech. Preventivní metody klinické genetiky, preimplantační a prenatální diagnostika, biochemický a UZ screening. Registrace vrozených vývojových vad, výsledků prenatální diagnostiky, význam.

Metody fertilizace in vitro.

Léčba geneticky podmíněných chorob. Genová a buněčná terapie.

Etické problémy v klinické genetice. Etika genetického poradenství, informovaný souhlas, etika prediktivního testování, etika prenatální diagnostiky, ukončení těhotenství, etika genetického testování.

Genetika a společnost, legislativní zakotvení genetických postupů.

Požadavky na teoretické znalosti příbuzných a hraničních oborů

Základy lékařské psychologie.

3.2 Rozsah požadovaných praktických znalostí

Základy klinického vyšetření postiženého probanda.

Genealogická analýza.

Zhodnocení klasických i molekulárně cytogenetických zobrazení chromozomů. Orientační zhodnoceních chromozomů v mikroskopu.

Zhodnocení základních metod přímé/nepřímé DNA diagnostiky, interpretace výsledků.

4. Všeobecné požadavky

Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, systému zdravotní péče, dokumentace. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem – hodnotí školence během stáží na základě plánu specializačního vzdělávání, provádí záznamy o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti).

b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce

absolvování společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti, včetně úspěšně absolvovaného písemného testu,

absolvování povinných školicích akcí,

vypracování písemné práce na klinicko-genetické téma.

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická - případ genetického probanda (rodiny – genealogická analýza, diagnóza, genetická prognóza, prevence; zhodnocení klasických) molekulárně cytogenetických zobrazení chromozomů; zhodnocení konkrétní DNA diagnostiky, interpretace výsledků,

část teoretická - 3 odborné otázky.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v lékařské genetice je schopen a oprávněn provádět samostatné genetické poradenství, konsiliární genetická vyšetření, hodnotit výsledky prenatálních screeningových testů, participovat na prenatální diagnostice, indikovat specializovaná genetická i klinická vyšetření i dostupná preventivní a léčebná opatření. Podílí se na vzdělávání dalších specialistů v oboru lékařská genetika. Získaná specializace v lékařské genetice je minimálním požadavkem k vykonávání vedoucích funkcí na pracovištích lékařské genetiky.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

NEUROLOGIE

oprava: částka 7/2005

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru neurologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost s vyšší specializací v ambulantní a lůžkové péči.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru neurologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní doby podle §83a zákoníku práce.

Podmínku pro získání specializace je minimálně 60 měsíců praxe v oboru, z toho:

a) povinná praxe v oboru

30 měsíců minimálně na standardním lůžkovém oddělení,

22 měsíců neurologická ambulance,

z toho 12 měsíců na akreditovaném pracovišti,

b) povinná doplňková praxe

3 měsíce interní lékařství,

3 měsíce neurochirurgie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc neurologická JIP nebo ARO,

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc rehabilitace,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný úvodní kurz po zařazení do specializace – 4 týdny,

povinné absolvování specializačního kurzu před atestací – 3 dny,

povinné absolvování specializační stáže před atestací – 3 týdny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

Z vlastního oboru:

Z teoretických základů se předpok1ádají znalosti z normální a patologické anatomie, histologie, fyziologie, biochemie a farmakologie nervové soustavy v rozsahu odpovídajícím vědomostem absolventa lékařské fakulty. Úkolem specializačního vzdělávání je konkrétní aplikace těchto znalostí v oboru.

Zcela zásadní důraz se klade na znalosti neurologické semiologie (nauka o příznacích nervových chorob, jejich významu vzhledem k patogenezi i etiologii postižení nervové soustavy) a schopnost shrnout příznaky do syndromů a určit topiku léze. Schopnost klasifikace podle různých hledisek - nosologicky, etiopatogeneticky, epidemiologicky.

Ze speciální neurologie musí školenec znát: klinické obrazy, diferenciální diagnostiku a terapii všech onemocnění nervové soustavy, která se vyskytuji v naší zemi. Dále etiopatogenezi neurologických onemocnění.

Musí znát iniciální příznaky i u vzácně se vyskytujících onemocnění, zejména u těch, u kterých je známa účinná léčba.

Zvláštní důraz se klade na znalosti urgentní neurologie: traumata mozku a míchy, cévní afekce nervové soustavy, akutní infekční onemocnění, status epilepticus, komatosní stavy z primárně cerebrálních příčin a akutní komprese míšní s ohledem na urgentní chirurgickou léčbu. Musí ovládat problematiku epileptologie. U bolestivých syndromů musí být schopen rozlišit kořenové vertebrogenní syndromy od bolestivých syndromů jiné etiologie. Musí ovládat problematiku diferenciální diagnózy a léčby bolestí hlavy a závratí.

Z pomocných vyšetřovacích metod musí znát indikace a umět posoudit běžné nálezy laboratoře klinické biochemie.

Musí znát normá1ní cyto1ogický a biochemický obraz likvoru (včetně elektroforézy). Umět charakterizovat likvorový obraz u zánětlivých, cévních, traumatických a nádorových onemocnění nervové soustavy včetně výkladu patogenezi těchto změn.

Musí znát indikace zobrazovacích a elektrofysiologických pomocných vyšetřovacích metod, včetně jejich interpretace.

Musí znát veškeré léčebné možnosti vycházející z nejnovějších poznatků. Znalost farmakoterapie včetně mechanismu účinku léčivých přípravků a principů hodnocení účinků léčivých přípravků, event. jejich kontraindikace a nežádoucích vedlejších účinků. Znalost indikace a zásad léčebné rehabilitace nejčastějších neurologických onemocnění, vertebrogenních syndromů, periferních a centrálních pares.

Podrobnější znalosti z interdisciplinárních oblastí - neurooftalmologie, neuroinfekce, neuroimunologie, neurorehabilitace, průmyslová neurologie neuroradiologie, znalost podstaty a indikací nových zobrazovacích a funkčních vyšetřovacích metod.

Osvojení stávajících a sledování nových "guidelines" v oboru.

Z ostatních oborů:

Psychiatrie: Znalost psychiatrické terminologie. Orientační posouzení psychického stavu pacienta. Znalost hlavních psychiatrických syndromů. Zásady psychoterapeutických přístupů. Základy psychofarmakoterapie. Posouzení psychogenního faktoru v klinickém obrazu neurologických onemocnění. Znalost problematiky psychopatií, toxikomanie a lékové závislosti. Schopnost medikamentosně zvládnout akutní amentní stav. Umět indikovat psychiatrické vyšetření.

Vnitřní lékařství: Znalost problematiky postižení nervové soustavy u interních onemocnění.

Anesteziologie a resuscitace: Znalost principů regulace vnitřního prostředí. Indikace konsiliárního vyšetření a hospitalizace na ARO.

Oftalmologie: Indikace oftalmo1ogického vyšetření. Interpretace oftalmologického nálezu ve vztahu k neurologickému onemocnění.

Otorinolaryngologie: Indikace ORL vyšetření. Interpretace ORL nálezu ve vztahu k neurologickému onemocnění.

Požadované výkony provedené během specializačního vzdělávání (minimální počet)

Indikace k neurochirurgickému výkonu	100
Počet dnů práce na JIP (ARO)	30
LP	100
Komplexní neurologické vyšetření	1000
Kořenový obstřik	100
Zpracování a prezentace zvoleného nebo zadaného tématu	3
Interpretace EMG pod dohledem specialisty	100
Interpretace EEG pod dohledem specialisty	100
Interpretace EP pod dohledem specialisty	50
Interpretace likvorového nálezu	100
Interpretace snímků CT, MRI	100

4. Všeobecné požadavky

Základní znalosti lékařské první pomoci, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotní péče, etiky, posudkového a revizního lékařství, znalost dokumentace oboru, ovládání počítačové techniky, komunikativní dovednosti, management týmové práce. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem – školitel pravidelně v šestiměsíčních intervalech hodnotí průběh praxe a provádí záznamy do průkazu odbornosti. Potvrzuje souhrnně provedené výkony do logbooku.

b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce

absolvování požadované praxe a povinných školicích akcí,

předložení logbooku s provedenými výkony potvrzenými školitelem,

písemná práce na zvolené téma konzultované na katedře neurologie (odevzdat 3 měsíce před atestací ve formální úpravě jako publikace k tisku).

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část- 3 odborné otázky,

praktická část- vyšetření 3 pacientů, klinický rozbor, interpretace výsledků, diferenciální diagnostika, syndromologický a nosologický závěr.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru neurologie je schopen provádět neurologické vyšetření včetně speciálních neurologických vyšetřovacích testů, hodnocení a interpretaci elektrofyziologických a radiologických výsledků.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

NUKLEÁRNÍ MEDICÍNA

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru nukleární medicína je získání potřebných teoretických a praktických dovedností v oblasti diagnosticky a terapie, které umožní absolventovi samostatnou práci v ambulantní i lůžkové péči na pracovištích nukleární medicíny a je také požadovanou kvalifikací pro zastávání funkčních míst v oboru.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru nukleární medicína je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru nukleární medicína je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu a specializované praxe v minimální celkové délce 5 let, z toho:

2.1 Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem – 2 týdny,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK atd.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 36 měsíců

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci povinného interního základu.

a) povinná praxe v oboru

36 měsíců na standardním oddělení nukleární medicíny (pracoviště s dostatečným spádovým územím, náležitým personálním vybavením a zázemím pro školence, s přístrojovým vybavením odpovídajícím modernímu standardu a s kompletním, resp. širokým spektrem prováděných radionuklidových vyšetření, které je schopno garantovat školenci požadovanou náplň), z toho

minimálně 1 měsíc na lůžkovém oddělení nukleární medicíny,

minimálně 3 měsíce na akreditovaném pracovišti,

3 měsíce na standardně vybaveném radiodiagnostickém pracovišti včetně CT, případně MR s cílem získat znalosti principů, základů provedení a hodnocení radiodiagnostických zobrazovacích metod a jejich korelace s metodami nukleární medicíny,

b) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná specializační stáž před atestační zkouškou – 4 týdny (na pracovištích subkatedry nukleární medicíny IPVZ),

doporučená odborná stáž základů nukleární medicíny pro začínající lékaře v oboru – 2 týdny (na pracovišti subkatedry nukleární medicíny IPVZ),

doporučená odborná stáž pro metodiku emisní počítačové tomografie (SPECT) – 1 týden (na pracovišti subkatedry nukleární medicíny IPVZ),

doporučená odborná stáž v nukleární kardiologii – 1 týden (na pracovišti subkatedry nukleární medicíny IPVZ),

doporučená odborná stáž v PET centru – 1 týden.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Vlastní obor:

Základní cíle povinného interního základu:

získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální přístup k pacientovi,

zdůraznit základ klinického přístupu k pacientovi - anamnézu a fyzikální vyšetření,

naučit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v průběhu rozhodovacích procesů, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice,

podrobněji se obeznámit se základními vyšetřovacími metodami a jejich diagnostickou cenou (rentgenových, ultrazvukových a endoskopických vyšetření) a s interpretací výsledků nejčastěji prováděných laboratorních vyšetření,

rozpoznat a správně postupovat u akutních interních příhod,

obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišťoven, sociální medicíny a prováděním prevence.

Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzního lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

farmakoterapie s účelným použitím jednotlivých léčivých přípravků,

zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie),

stanovení pohybového režimu a rehabilitačních postupů,

zásady prevence a dispenzarizace ve vnitřním lékařství,

základní znalosti principů pracovního lékařství.

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Psychiatrie – obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou.

Praktické znalosti:

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku

Teoretické znalosti:

a) Vlastní obor

1. Fyzika a přístrojová technika

Základy jaderné fyziky - interakce záření s hmotou, principy detekce záření; funkce a obsluha používané techniky – měření aplikovaných aktivit radiofarmak, kontrolní dozimetrie; principy jednofotonové a pozitronové tomografie.

Podrobný rozpis požadovaných znalostí v této oblasti je uveden v Záznamu provedených výkonů ve specializačním vzdělávání (logbook), příloha 1.

2. Problematika radiační ochrany a nemoci ze záření

Právní předpisy pro práci s otevřenými zářiči. Uspořádání pracoviště, osobní dozimetrie, dávkové limity, měření kontaminace pracovníků a pracovního prostředí, dekontaminace. Metody ochrany před vnějším zářením, monitorování vnitřní kontaminace pracovníků a ochrana před ní, radioaktivní odpady. Biologické účinky ionizujícího záření a radiační riziko rakoviny a genetických účinků pro pacienty, opatření k radiační ochraně pacientů. Nemoc ze záření a její léčba.

Podrobný rozpis požadovaných znalostí viz Záznam provedených výkonů ve specializačním vzdělávání (logbook), příloha 1.

3. Základy radiofarmacie

Používané radionuklidy, jejich fyzikální charakteristiky. Zásady přípravy radiofarmak. Farmakokinetika běžně používaných radiofarmak. Výše aktivit radiofarmak aplikovaných dětem a dospělým. Zásady příjmu, skladování a pohybu radiofarmak na pracovišti nukleární medicíny.

4. Vyšetřovací metody „in vivo“ v nukleární medicíně

Indikace, příprava, provedení a interpretace výsledků všech v klinické praxi využívaných metod „in vivo“ (vyšetření kardiovaskulárního systému, plic, skeletu, uropoetického systému, CNS, GIT, zánětů, metody nukleární medicíny v hematologii, endokrinologii, onkologii, PET). U každého diagnostického výkonu se předpokládá znalost fyziologické podstaty vyšetření, metodického postupu včetně jeho užívaných variant, možnosti metodických chyb, indikace, popř. kontraindikace výkonů, znalost interpretace výsledku.

Podrobná náplň studia v oblasti diagnostických metod „in vivo“ v Záznamu provedených výkonů ve specializačním vzdělávání (logbook), příloha 2.

5. Vyšetřovací metody „in vitro“ v nukleární medicíně

Základní principy používaných metod radiosaturační analýzy i metod alternativních, indikace nejčastěji používaných stanovení.

Podrobná náplň studia v této oblasti viz Záznam provedených výkonů ve specializačním vzdělávání (logbook), příloha 3.

6. Léčba otevřenými radionuklidy

Léčba benigních a maligních tyreopatií – synoviorthesa – terapie maligních výpotků – paliativní léčba kostních metastáz – hematologické indikace léčby otevřenými radionuklidy – ostatní indikace terapie otevřenými zářiči – propouštění nemocných po léčebné aplikaci otevřených radionuklidů – postup při úmrtí po léčebné aplikaci otevřených radionuklidů. Podrobná náplň studia v této oblasti viz Záznam provedených výkonů ve specializačním vzdělávání (logbook), příloha 2.

b) Ostatní obory

Znalost principů, základů provedení a hodnocení ostatních zobrazovacích postupů (MR, CT, rtg, sonografie atd.) a jejich korelace s nukleárně medicínskými metodami.

Praktické znalosti a dovednosti:

Uchazeč o specializaci v oboru nukleární medicína musí být schopen samostatně provádět nukleárně medicínská vyšetření včetně vyhotovení popisu nálezu a dokumentace.

Celkový počet doložitelných vyšetření samostatně provedených během specializačního vzdělávání by měl činit minimálně 2 500. Minimální počet pro jednotlivá vyšetření je následující:

Radionuklidová vyšetření

centrální nervový systém	80
skelet	700
kardiologie	400
cévy, včetně lymfatického systému	40
plíce	300 (25% perfuze/ventilace)
GIT, včetně hepatobiliárního systému	80
urogenitální systém	400
endokrinní systém	200
tumory a záněty	250
hematologická vyšetření, včetně scintigrafie sleziny a kostní dřeně	50

Terapie otevřenými zářiči

indikace, způsoby terapeutické aplikace radionuklidů, dozimetrie, radiační ochrana na lůžkovém oddělení nukleární medicíny.

In vitro diagnostika

Minimálně 1 měsíc praxe v laboratoři pro „in vitro“ diagnostiku, znalost minimálně 10 metodik (provedení, kontrola kvality a interpretace výsledků).

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky,

má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví,

osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce,

osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených činnostech, výkonech v logbooku. Celkové zhodnocení na konci povinného interního základu a jeho záznam v logbooku.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování požadované praxe, výkonů a školicích akcí během povinného interního základu a úspěšné zakončení písemným testem,

absolvování povinné praxe a záznam o provedení požadovaných výkonů v logbooku,

absolvování povinných školicích akcí, včetně závěrečného specializačního kurzu,

vypracování písemné práce/projektu na zadané téma, event. publikace (1. autor).

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část - 3 odborné otázky,

praktická část - zhodnocení a popis předložených scintigramů a dalších výsledků radionuklidových vyšetření (2 pacienti).

6. Charakteristika činnosti, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru nukleární medicína je způsobilý samostatně provádět a vyhodnocovat postupy používané v nukleární medicíně a poskytovat konzultační a posudkovou činnost v otázkách souvisejících s oborem. Je způsobilý k zastávání funkčních míst. Tato způsobilost je požadována i pro výkon pedagogické, resp. výzkumné práce.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

ORTOPEDIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Ortopedie je chirurgický obor, zabývající se diagnostikou, prevencí a léčením vrozených nebo získaných vad, chorob, úrazů a funkčních poruch pohybového aparátu. Nedílnou součástí oboru je traumatologie pohybového ústrojí, a to jak vlastní akutní ošetření úrazů, tak i řešení jejich následků.

Ortopedie pracuje v součinnosti s všeobecnou chirurgií, včetně jejich specializací (cévní, neurochirurgie, hrudní chirurgie atd.), dále s oborem AR a i s dalšími chirurgickými obory. Obor ortopedie se prolíná částečně s neurologií, pediatrií, FBLR, lékařskou protetikou a obory komplementu.

Nedílnou součástí oboru je soustavný výzkum a specializační a kontinuální další vzdělávání. Je třeba považovat za nezbytné studium onemocnění, vad a úrazů osteoartikulárního aparátu a z toho vyplývající základní i aplikovaný výzkum.

Cílem specializačního vzdělávání v oboru ortopedie je získat specializovanou způsobilost osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňující samostatnou činnost specialisty v ambulantní praxi. V nemocničním zařízení pracuje specialista s atestací pod vedením přednosty.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru ortopedie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru ortopedie je zařazení do oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

a) povinná všeobecná praxe

5 měsíční příprava v chirurgických oborech z toho:

1 měsíc ve všeobecné chirurgii,

1 měsíc v plastické chirurgii,

1 měsíc na oddělení cévní chirurgie,

1 měsíc na oddělení AR s neselektovaným příjmem,

1 měsíc na neurochirurgickém oddělení,

1 měsíc na interním oddělení, provádějícím neselektovaný příjem pacientů,

b) povinná praxe v oboru

54 měsíců příprava v ortopedii na standardním ortopedickém lůžkovém oddělení provádějícím kromě ortopedické terapie i traumatologii. Pokud na ortopedickém lůžkovém oddělení je prováděna akutní traumatologie méně než 2 dny v týdnu, pak je třeba praxi doplnit na oddělení, provádějícím soustavně akutní traumatologii v době trvání 6 měsíců,

12 měsíců této přípravy musí být absolvováno na akreditovaném pracovišti,

c) doporučená doplňková praxe

1měsíc oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny (FBLR),

1měsíc oddělení neurologie,

1 měsíc dětské lékařství,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná stáž na ortopedickém klinickém pracovišti s plným spektrem výkonů (lékaři z ortopedických klinik si doplní chybějící subspeciality na jiných akreditovaných pracovištích) – 3 měsíce,

doporučená specializační stáž IPVZ - 2 týdny (pro lékaře z klinik),

účast na specializačních kurzech katedry ortopedie IPVZ,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučené další vzdělávací akce ve specializačním i kontinuálním vzdělávání IPVZ, ČSOT, ČLK.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

a) z vlastního oboru

Teoretické znalosti

znalost anatomie končetin a páteře,

znalost patologie, symptomatologie, vyšetřování, konzervativního a operačního léčení ortopedických onemocnění a vad,

dosažení důkladných znalostí v traumatologii, včetně základních operačních přístupů.

Praktické dovednosti

získávání anamnestických dat, provádění klinického vyšetření, interpretace rtg snímků, indikování specializovaných vyšetření – sonografie, CT, MRI, scintigrafie, angiografie,

rutinní používání vyšetřovacích metod jako např. punkce, artrografie, před a pooperační vyšetřování pacienta,

znalosti indikace a plánování konzervativní a operační léčby konkrétních pacientů, včetně diagnostiky a prevence obvyklých možných komplikací,

indikace rehabilitační léčby, znalost fyzikálních principů elektroléčby a jejich klinické aplikace,

prohloubení chirurgických dovedností při konzervativním a operačním léčení ortopedických pacientů,

znalost konzervativních postupů v léčení zlomenin (repozice, trakční technika, sádrování),

praktická znalost vnitřní osteosyntézy, zevní fixace a invazivní diagnostické metody (artroskopie),

praktická znalost ortopedické protetiky, znalost typů amputací.

Přehled požadovaných a provedených diagnostických, terapeutických a operačních výkonů je uveden v Záznamu provedených výkonů ve specializační přípravě (logbook).

b) z ostatních oborů

Všeobecná chirurgie - získání základních zkušeností s diagnostikou a léčbou chirurgických pacientů (oddělení provádí neselektovaný příjem pacientů). Součástí jsou znalosti anatomie, patologie a fyziologie, znalosti společné všem chirurgickým oborům (hojení ran, šok, resuscitace, metabolismus a výživa, diagnostika a léčení pacientů s nemocemi či traumatem všech systémů: kardiovaskulárního, CNS, GIT, lokomočního). Nedílnou součástí je znalost všech fází péče o poraněného pacienta na úrazovém oddělení a JIP.

Teoretické znalosti v následujících oborech: biomechanika, neurologie, neurofyziologie, protetika, rehabilitace, patologie, genetika, vyšetřovací zobrazovací metody, radioterapie, chemoterapie.

Praktické dovednosti

neurologické vyšetření,

vyšetřovací zobrazovací metody - znalost standardních a speciálních projekcí (rtg, artrografie, sonografie pohybového aparátu),

intenzivní medicína - resuscitace.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky,

má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, zdravotnických právních předpisů, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví,

osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce,

osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem

záznam o absolvované praxi a konkrétních činnostech na pracovišti do průkazu odbornosti nebo do Záznamu provedených výkonů ve specializačním vzdělávání (logbook),

záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech,

zhodnocení po skončení všeobecné chirurgické přípravy,

záznamy a hodnocení absolvování dalších doplňkových praxí,

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

absolvování všeobecné chirurgické přípravy a povinné doplňkové praxe se zhodnocením v průkazu odbornosti,

absolvování povinných školicích akcí - záznam v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování písemného testu,

předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem,

vypracování písemné práce / projektu nebo předložení odborného článku publikovaném v oficiálním oborovém odborném časopise, pokud je uchazeč autorem článku.

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická – vyšetření pacienta, diagnostika, operační výkon. Tyto výkony budou provedeny na specializovaném pracovišti, které ověřuje znalosti školence, a to na závěr specializační tříměsíční stáže v případě lékařů z mimoklinických pracovišť. U lékařů z klinických pracovišť budou tyto výkony provedeny v domluveném termínu bezprostředně před datem teoretické zkoušky,

část teoretická

– 3 odborné otázky,

– obhajoba písemné atestační práce či práce publikované v odborném tisku.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru ortopedie je oprávněn samostatně provádět ambulantní diagnostiku, prevenci a konzervativní terapii. Je oprávněn provádět ambulantní chirurgické výkony v plném rozsahu. Na lůžkovém oddělení je schopen provádět diagnostiku, léčbu a složitější chirurgické výkony samostatně, ale pod metodickým vedením přednosty oddělení. Současně je schopen samostatně provádět konziliární činnost pro jiné obory.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

PATOLOGICKÁ ANATOMIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru patologická anatomie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností ve všech oblastech patomorfologické diagnostiky umožňujících samostatnou činnost specialisty v oboru cytopatologická diagnostika, autoptická diagnostika a bioptická diagnostika.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru patologická anatomie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru patologická anatomie je zařazení do oboru a absolvování specializované praxe v minimální délce 5 let na standardním pracovišti patologie, z toho:

a) povinná praxe v oboru

společný základ v patologické anatomii - minimálně 24 měsíců praxe zaměřené na autoptickou diagnostiku a cytologický gynekologický screening. Praxe musí být absolvována na standardním oddělení patologické anatomie, kde jsou nevýběrově prováděna veškerá autoptická (včetně pitev dětí) a gynekologická cytologická vyšetření. Absolvent specializačního vzdělávání provede v první etapě 200 pitev a 1500 vyšetření v gynekologické cytologii. Na závěr této doby absolvuje 5 denní školení na akreditovaném pracovišti ukončené závěrečným testem z histopatologické diagnostiky autoptických případů, cytologického screening a samostatným provedením pitvy a písemným testem z teoretických znalostí. Úspěšné složení testu opravňuje absolventa samostatně provádět pitvy a gynekologický cytologický screening,

vlastní specializovaný výcvik v patologické anatomii - minimálně 36 měsíců praxe na standardním oddělení patologie, kde jsou nevýběrově prováděna veškerá autoptická, cytologická a bioptická vyšetření. Pokud školicí pracoviště nemůže poskytnout celé spektrum diagnostických výkonů, je absolvent povinen absolvovat jednoměsíční praxi na pracovišti vyššího typu pro získání zkušeností z diagnostiky chorob dýchacího traktu, zažívacího traktu, gynekologie či urologie.

Během 36měsíčního pobytu na standardním oddělení patologické anatomie musí školenec vyšetřit dalších 100 nekroptických případů, 2000 cytologických případů a provést 3000 bioptických vyšetření z různých oblastí medicíny pod vedením staršího atestovaného lékaře nebo primáře.

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

1 měsíc na chirurgickém oddělení,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná specializační stáž v cytopatologické a bioptické diagnostice na akreditovaném pracovišti patologické anatomie – 7 týdnů,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

povinná účast na nejméně 10 odborných doškolovacích akcích pořádaných IPVZ, ČLS JEP, ČLK, nebo jinými institucemi či organizacemi,

povinná účast na nejméně 5 sklíčkových seminářích pořádaných v rámci odborné společnosti.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

Požadované znalosti z vlastního oboru

Teoretické znalosti:

Patolog musí zvládnout teoretické základy nezbytné pro kvalitní bioptickou a cytopatologickou diagnostiku ve všech oborech medicíny. Jedná se o teoretické znalosti, shrnuté v základních učebnicích obecné a speciální patologie koncipované pro postgraduální výuku, dále jde o znalosti shrnuté v celosvětově uznávaných učebnicích bioptické a cytologické diagnostiky a v příslušných mezinárodních klasifikacích nádorů, vypracovaných v rámci WHO. Dále musí teoreticky ovládat principy speciálních metod, jako jsou metody histochemické, cytodiagnostické, imunohistochemické a elektronmikroskopické, event. metody molekulární patologie a histomorfometrie, používané v běžné diagnostické bioptické praxi. Tyto znalosti musí být propojeny se základními znalostmi, týkajícími se všech oborů medicíny.

Praktické dovednosti:

Musí zvládnout

kompletní autoptickou diagnostiku běžných i komplikovaných případů v korelaci s klinickými nálezy a musí být schopen přebírat a konzultovat takovéto případy vyšetřené mladšími patology bez kvalifikace,

vést klinicko-patologické semináře na úrovni základních medicínských oborů,

umět diagnostikovat histopatologické změny, vyskytující se v orgánech či tkáních při různých chorobných stavech v různých oborech medicíny při bioptickém vyšetření vzorků odebraných různými technikami od nemocných,

umět diagnostikovat chorobné stavy ze všech oblastí medicíny, rozpoznatelné současnou moderní cytopatologickou diagnostikou,

umět diagnosticky interpretovat výsledky histochemických, histoenzymatických, imunohistochemických, elektronmikroskopických, histomorfometrických a molekulárně patologických metod.

4. Všeobecné požadavky

Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, systému zdravotní péče, posudkového lékařství apod. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem – provádí záznam o absolvované praxi a konkrétních výkonech na pracovišti v oblasti autoptické, cytopatologické a bioptické diagnostiky zápisem do průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinné praxe a kurzu na konci společného základu,

absolvování povinných školicích akcí,

předložení seznamu provedených bioptických a cytopatologických vyšetření v průběhu specializačního vzdělávání ve formě záznamu v logbooku,

předložení písemného elaborátu s rešerší některé aktuální problematiky patologie (minimálně 10 stran), nebo publikace originální práce v recenzovaném časopisu, nebo 2 publikací kazuistik, kde je školenec prvním autorem.

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část - 3 odborné otázky se zaměřením na problematiku nádorových a nenádorových onemocnění, včetně diferenciální diagnostiky, z toho 1 otázka je z obecné patologie, nebo se týká problematiky speciálních metodik používaných v patologii,

praktická část - vyšetření 15 - 20 cytopatologických a bioptických případů a stanovení diagnózy, event. s diferenciálně diagnostickou rozvahou.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v patologické anatomii je oprávněn samostatně provádět a diagnosticky uzavírat veškerá autoptická, cytopatologická a bioptická vyšetření ze všech oblastí medicíny. K tomuto účelu může využívat všech diagnostických přístrojů a všech moderních dostupných vyšetřovacích metod používaných v diagnostické patologii. Má právo i povinnost organizovat a vést klinicko-patologické semináře a konference. Je schopen přebírat a konzultovat běžné i složité autoptické případy vyšetřené mladšími pracovníky bez příslušné kvalifikace.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

PLASTICKÁ CHIRURGIE

oprava: částka 7/2005

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru je získání teoretických znalostí a praktických dovedností nezbytných pro samostatné provádění výkonů odpovídajících náplni oboru.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru plastická chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru plastické chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a specializované praxe v minimální délce 6 let, z toho:

2.1 Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

22 měsíců úvodní povinné souvislé praxe na lůžkovém oddělení všeobecné chirurgie s minimálním počtem 24 lůžek a se spektrem výkonů odpovídající vzdělávacímu programu,

b) povinná doplňková praxe

2 měsíce na interním lůžkovém oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz Základní chirurgické postupy (po ukončení chirurgického základu), ukončený testem – 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučené jsou další odborné akce.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 48 měsíců

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ a přijetím na akreditované pracoviště plastické chirurgie.

Celková doba specializační přípravy je minimálně 48 měsíců praxe na pracovištích plastické chirurgie, z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti I. stupně.

a) povinná praxe v oboru – je diferencovaná podle pracoviště, na němž lékař pracuje nebo se školí v době specializačního vzdělávání (typy pracovišť jsou uvedeny v příloze),

aa) pro lékaře, kteří trvale školí na výukovém klinickém pracovišti (výukové pracoviště I. typu),

2 měsíce praxe na jiném školicím pracovišti stejného typu,

ab) pro lékaře pracující na oddělení plastické chirurgie (výukové pracoviště II. typu),

12 měsíců praxe na klinickém výukovém pracovišti I. typu,

ac) pro lékaře pracující na oddělení plastické chirurgie (výukové pracoviště III. typu),

12 měsíců praxe na klinickém výukovém pracovišti I. typu,

10 měsíců praxe na výukovém pracovišti II. typu,

ad) pro lékaře pracující na oddělení plastické chirurgie (výukové pracoviště IV. typu),

12 měsíců praxe na klinickém výukovém pracovišti I. typu,

12 měsíců praxe na výukovém pracovišti II. typu,

10 měsíců praxe na výukovém pracovišti III. typu,

b) povinná doplňková praxe

2 měsíce praxe na školicím pracovišti popáleninové medicíny,

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc praxe v Ústavu chirurgie ruky,

3 týdny praxe na oddělení maxillofaciální chirurgie,

2 týdny praxe na specializovaném pracovišti estetické chirurgie,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná specializační stáž před atestací – 1 týden,

povinný specializační kurz před atestací – 1 týden,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ,ČLS JEP aj.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu

Teoretické znalosti:

patogeneze, diagnostika a léčba (včetně operačních indikací) nemocí podléhajících zpravidla chirurgickému léčení, aby byl školenec schopen pod odborným vedením samostatně pracovat,

základy chirurgické anatomie,

základy chirurgické patofyziologie, zvláště znalost poruch elektrolytového a vodního hospodářství, problematiky hojení rány,

vyšetřovací metody v chirurgii, klinické a paraklinické,

předoperační vyšetření a obecná příprava k operaci,

asepse a antisepse,

chirurgické nástroje, zařízení operačního sálu, principy narkotizačních přístrojů,

anestezie: znalost vhodných kombinací léčivých přípravků užívaných k premedikaci, znalost vlastností léčivých přípravků užívaných k analgezii a místnímu znecitlivění, opatření při intoxikacích lokálními anestetiky, myorelaxancia, znalost z celkové intravenózní a inhalační anestezie (včetně vedlejších a nežádoucích účinků),

kyslíková terapie,

způsoby ošetření při ztrátě vědomí, včetně ošetření akutních intoxikací,

základy resuscitační péče a intenzivní terapie o chirurgicky nemocné,

indikační kritéria a operační postupy u základních chirurgických onemocnění (apendix, kýly, cholelitiáza, varixy DK, tumory GIT, amputace končetin, apod.).

Praktické dovednosti:

evakuace ascitu,

punkce hrudníku a drenáž,

punkce močového měchýře,

rektoskopie včetně jednoduché probatorní excize,

místní znecitlivění, blokády (zvláště plášťová, vagosympatická, bederní),

základy celkového znecitlivění; zajištění a udržování průchodnosti dýchacích cest, včetně intubace, kardiopulmonální resuscitace:umělé dýchání, nepřímá srdeční masáž, technika defibrilace,

ošetření jednoduchých poranění kostí a kloubů, včetně sádrovací technik,

zavedení Kirschnerovy extenze,

ošetření nekomplikovaných ran (minimálně 50),;

jednoduché kožní transplantace (kožní štěpy) (minimálně 5),

operace hlíz, flegmón, karbunklů a panaricií (minimálně 20),

amputace končetin, ošetřování amputačních pahýlů (minimálně 5),

operace volné a uskřinuté kýly tříselné, stehenní či pupeční (minimálně 15),

operace varixů (minimálně 5),

apendektomie (minimálně 15),

steh prasklého žaludečního vředu, steh žaludku a střeva (minimálně 3).

Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp.specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.

3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku

a) Teoretické znalosti:

Vlastní obor:

chirurgická anatomie s ohledem na obor,

základy fyziologie operování,

speciální techniky používané v plastické chirurgii,

zásady ošetřování ran na obličeji, hlavě, trupu, genitáliích a končetinách,

základy mikrochirurgie, replantační chirurgie a volných tkáňových přenosů,

podstata vzniku a léčení vrozených vad obličeje a krku, končetin, genitálií, hrudní a břišní stěny, vrozených kožních onemocnění, včetně hemangiomů a cévních malformací,

podstata a principy všech tkáňových přenosů včetně imunologických otázek,

chirurgie ruky,

chirurgie periferních a některých hlavových nervů, včetně úžinových syndromů,

znalost úpravy traumatických defektů, jizvových kontraktur a kloubních nehybností,

transverzální míšní léze, zásady léčení dekubitů a chronických vředů,

znalost zásad rehabilitace, zejména ruky,

benigní a maligní nádory kůže včetně melanomu,

rozsáhlé onkologické resekce a metody rekonstrukce na hlavě, trupu a končetinách,

komplexní léčba popálenin, omrzlin a chemických poranění, elektrotrauma, crush a blast syndromů,

pomocná konzervativní terapie doléčování,

zásady léčení kosmetických vad,

základy kraniofaciální chirurgie,

transsexualismus a chirurgická léčba.

Obory příbuzné a doplňkové

principy pomocných vyšetřovacích metod,

použití a hodnocení laboratorních vyšetření potřebných v plastické chirurgii a hodnocení základních histologických a bakteriologických nálezů,

hodnocení běžných rentgenologických nálezů,

diferenciální diagnostika nejčastějších chorob, zejména z vnitřního lékařství, pediatrie, chirurgie, neurologie, ORL, foniatrie a oftalmologie,

složitější způsoby místního a celkového znecitlivění (svodné, cílené bederní znecitlivění, použití svalových relaxancií),

indikace a kontraindikace lázeňské péče u poúrazových stavů.

Praktické znalosti a dovednosti:

standardní a speciální vyšetřování diagnostické a laboratorní metody:

principy elektrofyziologických metod posuzování funkce nervů,

metody sloužící k průkazu vitality (radioizotopy aj.),

standardní a speciální ošetřovací metody, výkony a postupy:

technika operování, nástroje a šicí materiál, obvazová technika v plastické chirurgii,

kožní transplantace, aloplastiky,

místní a vzdálené lalokové plastiky,

kožní nádory a jejich chirurgické řešení,

operace obličejových rozštěpů a jiných vrozených vad obličeje,

operace pro faryngostoma,

rekonstrukční výkony u vrozených i získaných vad hrudníku,

operace vrozených a získaných vad stěny břišní,

chirurgie končetin - vrozených i získaných vad,

operace vrozených a získaných vad genitálu,

léčení dekubitů,

ošetření úrazů obličeje a jiných částí těla,

základy mikrochirurgie,

léčení popálenin, omrzlin a chemických úrazů, elektrotrauma,

základy estetické chirurgie.

Počet specializovaných výkonů v oboru (A – asistence, OP - operace):

	A	OP
1) rozštěpové	25	1
2) chirurgie ruky
- Dupuytrenova kontraktura	20	10
- syndrom canalis carpi	10	5
- syndaktylie	10	3
- rekonstrukce šlach	20	15
- implantace umělých kloubů	3	0
- jiné výkony na šlachách	30	30
3) vrozené vady zevního genitálu
- napřímení a rekonstrukce močové roury u hypospadie	10	2
- jiné rekonstrukční postupy u hypospadie	10	2
- fimosa	3	0
4) vrozené vady boltce
- odstálé boltce	15	10
- chrupavka do boltce	5	0
- kožní vložka za boltec	5	0
- jiné	5	1
5) chirurgie kožních nádorů
- excize nádoru a přímá sutura	20	50
- excize nádoru a kožní transplantace	15	25
- excize nádoru a místní lalok. plastika	25	15
6) chirurgie získaných vad
- plastika stěny břišní u velkých kýl	3	0
- fasciokutánní laloky	6	3
- muskulokutánní laloky	20	5
- cross finger flap	3	0
- exenterace axilly	3	1
- exenterace inguiny	3	1
- přímý lalok	5	5
- léze n. VII	3	0
7) mikrochirurgie
- replantace končetin a jejich částí	10	0
- přenos tkáňových celků	10	0
- revize a sutura nervu	5	3
8) kosmetické vady
- dermolipektomie břišní stěny	10	3
- gigantomastie	10	5
- ptosa mamm	10	3
- augmentace mamm	5	2
- gynekomastie	3	3
- ptosa obličeje	5	1
- horní víčka	10	5
- dolní víčka	10	3
- nos - 4x osteotomie	7	2
- nos měkký	5	1
- štěp do nosu	2	0
- liposukce	5	5
9) otevřená poranění obličeje a ruky
- revise, excise, sutura ran v obličeji	10	30
- osteosyntéza skeletu ruky	10	5
10) popáleniny
- nekrotomie	10	5
- xenotransplantace	20	10
- autotransplantace	20	10
- uvolňovací nářezy	3	0

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky,

má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, zdravotnických právních předpisů, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví,

osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce,

osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem – záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

absolvování požadované praxe, výkonů během povinného chirurgického základu,

absolvování kurzu Základní chirurgické postupy úspěšně ukončeného písemného testem a dalších školicích akcí,

absolvování povinné praxe a školicích akcí specializačního výcviku,

předložení seznamu předepsaných operačních výkonů (záznam v logbooku),

úspěšné absolvování písemného testu.

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část - 3 odborné otázky,

praktická část - operace s asistencí školitele.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru plastická chirurgie je schopen samostatné činnosti v rámci oboru.

NÁVRH TYPŮ VÝUKOVÝCH PRACOVIŠŤ

Výukové pracoviště I. typu:

- 8 plastických chirurgů s pracovním úvazkem 1,0, z nichž 5 má nejméně 5 let praxe v oboru po atestaci

- 50 a více lůžek

- kompletní spektrum operací v oboru

- komplement včetně JIP

Výukové pracoviště II. typu:

- 2 plastičtí chirurgové s pracovním úvazkem 1,0 a s délkou praxe 5 let po atestaci

- nejméně 15 lůžek

- kompletní spektrum operací s výjimkou léčby obličejových rozštěpů, vzácných vrozených vad a replantací

- komplement včetně JIP

Výukové pracoviště III. typu:

- 2 plastičtí chirurgové s pracovním úvazkem 1,0, z nichž 1 má nejméně 5 let praxe v oboru po atestaci

- nejméně 10 lůžek

- spektrum operací blížící se svým rozsahem výukovému pracovišti II. typu

- komplement

Výukové pracoviště IV. typu:

- 1 plastický chirurg s pracovním úvazkem 1,0 a s délkou praxe 5 let po atestaci

- nejméně 6 lůžek

- dostatečné spektrum i počet operací umožňující získat školenci všeobecné základy v plastické chirurgii

- komplement

Kategorie	Počet lékařů 5 let po atestaci	Počet lékařů po atestaci	Lůžka	Vlastní JIP	Komplement	Spektrum operací
I.	5	3	min. 50	ano	ano	plné
II.	2	_	min. 15	ano	ano	plné mimo rozštěpů, vzácných vrozených vad a replantací
III.	1	1	min. 10	ne	ano	podobně jako II. (chybí něco ze spektra)
IV.	1	_	min. 6	ne	ano	neúplné spektrum
ostatní pracoviště

Návrh školicích pracovišť.

Výukové pracoviště I. typu:

- Klinika plastické chirurgie, FNKV Praha

Šrobárova 50, Praha 10, 100 34

- Klinika plastické a estetické chirurgie, FN Brno

Berkova 34, Brno, 612 00

Výukové pracoviště II. typu:

- Klinika plastické chirurgie, FN Bulovka

Budínova 2, Praha 8, 180 81

- Oddělení plastické chirurgie, FN Plzeň

Alej Svobody 80, Plzeň, 304 60

- Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno

Jihlavská 20, Brno, 639 00

- Oddělení plastické a estetické chirurgie, FN Olomouc

I. P. Pavlova 6, Olomouc, 775 20

Výukové pracoviště III. typu

- Oddělení plastické chirurgie, Nemocnice Hranice

Borovská 1245, Hranice, 753 22

- Oddělení plastické chirurgie, Nemocnice Třinec

Dolní Lištná 268, Třinec, 739 61

- Oddělení plastické chirurgie, FN Hradec Králové

Hradec Králové, 505 05

- Oddělení plastické a estetické chirurgie, SANUS

I. privátní chirurgické centrum s.r.o.

Labská kotlina 1220, Hradec Králové, 500 02

- Ústav chirurgie ruky, Vysoké n. Jizerou

Vysoké nad Jizerou, 512 11

- Oddělení úrazové a plastické chirurgie,

NsP III. České Budějovice

Boženy Němcové 54, České Budějovice,370 01

- Centrum plastické chirurgie a chirurgie ruky,

FNsP Ostrava-Poruba

Tř. 17. listopadu 1790, Ostrava-Poruba, 708 00

Pracoviště doposud nezařazená mezi výuková pracoviště I. – IV. typu mohou získat statut výukového pracoviště při splnění daných podmínek. Školicí pracoviště nižšího typu bude převedeno do vyšší kategorie při splnění podmínek pro tuto kategorii a naopak pracoviště, které již nesplňuje požadované podmínky, bude převedeno do kategorie nižší, případně ztratí přidělený statut výukového pracoviště. O typech výukových pracovišť rozhodují Subkatedra plastické chirurgie IPVZ a výbor Společnosti plastické chirurgie ČLS JEP.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

POPÁLENINOVÁ MEDICÍNA

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru popáleninová medicína je získání teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti léčby popáleninových traumat všech věkových kategorií ve fázi neodkladné (popáleninového šoku), ve fázi akutní tzv. nemoci z popálení a ve fázi rehabilitační a rekonstrukční. Tato komplexní a kontinuální péče se týká též elektrotraumat, chemických, chladových a radiačních traumat.

Do této péče spadají rekonstrukční a reparační výkony nejen z hlediska funkce, ale i z hlediska estetického ovlivňující kvalitu života (prevence tzv. „sociální smrti“). Součástí přípravy je získání znalostí o organizaci a řízení specializovaných popáleninových pracovišť při hromadných úrazech a v kritických situacích.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru popáleninové medicíny je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru popáleninové medicíny je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a specializované praxe v celkové minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Povinný chirurgický základ

a) povinná praxe v oboru

22 měsíců úvodní povinné souvislé praxe na lůžkovém oddělení všeobecné chirurgie se spektrem výkonů odpovídající vzdělávacímu programu s minimálním počtem 50 lůžek,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc na resuscitačním oddělení pro dospělé,

1 měsíc na resuscitačním oddělení pro děti,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz Základní chirurgické postupy (po ukončení chirurgického základu), ukončený testem - 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálně 36 měsíců

Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ.

a) povinná praxe v oboru popáleninové medicíny - minimálně 24 měsíců

na jednom z akreditovaných pracovišť:

Klinika popáleninové medicíny 3. LF UK a IPVZ ve FN KV Praha,

Klinika popáleninové medicíny a rekonstrukční chirurgie FN MU Brno,

Popáleninové centrum FN Ostrava,

b) povinná doplňková praxe

12 měsíců plastické chirurgie na akreditovaném pracovišti,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná specializační stáž v popáleninové medicíně před atestací – 8 týdnů,

účast na odborných akcích IPVZ, ČLS JEP, ČLK aj.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu

Teoretické znalosti:

patogeneze, diagnostika a léčba (včetně operačních indikací) nemocí podléhajících zpravidla chirurgickému léčení, aby byl školenec schopen pod odborným vedením samostatně pracovat,

základy chirurgické anatomie,

základy chirurgické patofyziologie, zvláště znalost poruch elektrolytového a vodního hospodářství,

problematika hojení rány,

vyšetřovací metody v chirurgii, klinické a paraklinické,

předoperační vyšetření a obecná příprava k operaci,

asepse a antisepse,

chirurgické nástroje, zařízení operačního sálu, principy narkotizačních přístrojů,

anestezie: znalost vhodných kombinací léčivých přípravků užívaných k premedikaci, znalost vlastností léčivých přípravků užívaných k analgezii a místnímu znecitlivění, opatření při intoxikacích lokálními anestetiky, myorelaxancia, znalosti z celkové intravenózní a inhalační anestezie (včetně vedlejších a nežádoucích účinků),

kyslíková terapie,

způsoby ošetření při ztrátě vědomí včetně ošetření akutních intoxikací,

indikační kritéria a operační postupy u základních chirurgických onemocnění (apendix, kýly, cholelitiáza, varixy DK, tumory GIT, amputace končetin, apod.).

Praktické dovednosti:

evakuace ascitu,

punkce hrudníku a drenáž,

punkce močového měchýře,

rektoskopie včetně jednoduché probatorní excize,

místní znecitlivění, blokády (zvláště plášťová, vagosympatická, bederní),

základy celkového znecitlivění. Zajištění a udržování průchodnosti dýchacích cest včetně intubace, kardiopulmonální resuscitace: umělé dýchaní, nepřímá srdeční masáž, technika defibrilace,

ošetření jednoduchých poranění kostí a kloubů, včetně sádrovací techniky,

zavedení Kirschnerovy extenze,

ošetření nekomplikovaných ran (minimálně 50),

jednoduché kožní transplantace (kožní štěpy) (minimálně 5),

operace hlíz, flegmón, karbunklů a panaricií (minimálně 20),

amputace končetin, ošetřování amputačních pahýlů (minimálně 5),

operace volné a uskřinuté kýly tříselné, stehenní či pupeční (minimálně 15),

operace varixů (minimálně 5),

apendektomie (minimálně 15),

steh prasklého žaludečního vředu, steh žaludku a střeva (minimálně 3).

Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku.

3.2 Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku

Z vlastního oboru

1. Koncepce specializovaného popáleninového centra:

adekvátní prostorové a přístrojové vybavení,

kvalifikovaný interdisciplinární tým,

hygienicko - epidemiologický režim (specifika).

2. Přednemocniční neodkladná péče:

zajištění ventilace, volemie, analgezie a sedace, chlazení u nerozsáhlých

a rozsáhlých popálenin,

hodnocení faktorů závažnosti určujících časnou a pozdní prognózu.

3. Třídění obětí při hromadném úrazu vzhledem k prognose a zahájení patřičné léčby:

agresivní x paliativní.

4. Patofyziologie a specifika popáleninového šoku:

stresová reakce, hypovolemie, generalizovaný edém.

5. SIRS, MODS, MOFS

6. Resuscitace náhradními roztoky (krystaloidy, koloidy).

7. Vstup do cévního systému (periferní, centrální)

komplikace: tromboembolické, septické, fausse route (pneumothorax, fluidothorax).

8. Popáleninová rána: pathofyziologie, hodnocení hloubky, příčiny konverse (místní, celkové).

9. Péče o popálené plochy:

uvolňující nářezy (indikace z hlediska lokalizace a intervalu od úrazu),

dočasné (provizorní) kryty: syntetické, biologické (indikace),

topické antibakteriální krémy - indikace z hlediska: věku pacienta, rozsahu a hloubky ploch,

převazy: typy podle materiálu, význam a funkce, frekvence podle jednotlivých indikací,

odstranění devitalizovaných tkání: nekrolýza (enzymatická, chemická),

nekrektomie (escharektomie) tangenciální, fasciální, superčasná, časná, odložená,

trvalý uzávěr rány: autotransplantace, isotransplantace, smíšená transplantace, „intermingled grafting“,

kožní náhrady (skin substitutes: Integra).

10. Problematika infekce:

endogenní,

exogenní (cesty přenosu),

nosokomiální infekce,

specifika podávání antibiotik,

příčiny imunodeficience.

11. Rehabilitace fyzická a psychologická:

na jednotce intenzivní péče (doprovody),

v průběhu hojení postižených ploch (prevence kontraktur),

po propuštění (kontrola zrání jizev).

12. Jizvy hypertrofické a keloidní degenerace:

klinické rozdíly, histologický obraz,

léčebné postupy (kompresivní silikonové folie, lokální steroidy).

13. Rekonstrukce (reparativní operace)

časné: periorbitální krajina, periorální krajina a krk,

pozdní: (po maturaci jizev): horní končetina (ruka), dolní končetina (noha), trup a genitál.

14. Syndrom zanedbání dítěte, týraného dítěte, Münchhausen by proxy.

15. Psychologické problémy popáleninové medicíny.

16. Etické problémy popáleninové medicíny.

17. Inhalační trauma:

patofyziologie,

diagnostika: horní cesty dýchací, dolní cesty dýchací (bronchoskopie),

léčba: endotracheální intubace, tracheostomie, respirační režim,

komplikace: časné, pozdní.

18. Elektrotrauma:

patofyziologie (elektrické pole, „electroporation“, Jouleův efekt),

diagnostika: bezvědomí, amnesie, srdeční zástava + EKG (opakované kontroly),

hodinová diureza + barva moči, RTG event. CT (lebka, hrudník, páteř, pánev, končetiny),

léčba:pigmenturie: krystaloidy, Manitol, NaHCO3,

uvolňující nářezy + fasciotomie (prevence „compartment sy“),

radikální nekrektomie do 5. dne, dále dle progrese nekróz,

antibakteriální krémy (Mafenide acetát) při progresi nekróz,

časný uzávěr (autotransplantace, lalokové plastiky).

19. Chladové trauma:

patofyziologie hypotermie,

patofyziologie omrzlin – klasifikace,

léčba celková a lokální.

20. Chemické trauma:

kyseliny, louhy, organické sloučeniny, fluorovodík, fosfor,

léčba.

21. Epidermolysis bullosa:

acquisita,

hereditaria (simplex, dystrophica),

léčba celková a lokální.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky,

má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví,

osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce,

osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem/primářem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

absolvování požadované praxe, výkonů během povinného chirurgického základu,

absolvování kurzu Základní chirurgické postupy úspěšně ukončeného písemným testem a dalších školicích akcí,

předložení seznamu předepsaných operačních výkonů (záznam v logbooku),

absolvování povinného kurzu/stáže,

absolvování písemného testu typu MCQ,

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část

- 3 odborné otázky,

- obhajoba písemné práce (rozbor kazuistiky),

praktická zkouška

- stanovení léčebného plánu podle dokumentace pacienta.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru popáleninová medicína je schopen stanovit strategii a taktiku komplexní léčby a kontinuální péče u těžce popálených v interdisciplinárním přístupu. Koordinuje práci členů popáleninového týmu specialistů (internisty, pediatra, anesteziologa, mikrobiologa, psychologa, rehabilitačních pracovníků a sociálního pracovníka) ve všech fázích péče o popálené v rámci kontinuální péče. Informuje mladších kolegy a vede výuku chirurgů, připravující se na získání specializace, o významu kvality života, nejen přežívání.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

PRACOVNÍ LÉKAŘSTVÍ

oprava: částka 7/2005

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je dosažení úplné kvalifikace v oboru pracovní lékařství, tzn. příprava absolventa schopného zhodnotit vliv pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví pracovníků. Specializace v pracovním lékařství opravňuje k samostatné činnosti v pracovně lékařské péči v rozsahu stanoveném koncepcí oboru, včetně závodní preventivní péče.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru pracovní lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru pracovní lékařství je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu (24 měsíců) a vlastního specializačního výcviku (24 měsíců). Celková délka požadované praxe je minimálně 4 roky.

2.1 Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance).

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních,resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence.

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování interního základu ukončený testem – 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK atd.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik – 24 měsíců

Podmínkou pro postup do specializačního výcviku je absolvování společného kmene v interním lékařství. Celková délka specializačního výcviku je 24 měsíců.

a) povinná praxe v oboru

12 měsíců na akreditovaných pracovištích zabývajících se komplexně pracovně lékařskou problematikou, z toho:

3 měsíce na pracovištích zabývajících se problematikou nemocí z povolání, na ambulanci i na lůžkovém oddělení,

3 měsíce minimálně u lékaře vykonávajícího pracovně lékařskou péči¹⁾,

3 měsíce minimálně na odděleních hodnotících zdravotní rizika při práci¹⁾.

Je možné, často i vhodné, rozdělení praxe na více kratších úseků během celého specializačního vzdělávání.

b) praxe v doplňkových oborech

2 měsíce dermatovenerologie,

1 měsíc ortopedie,

1 měsíc ORL,

1 měsíc alergologie,

1 měsíc cestovní medicína,

1 měsíc urgentní medicína,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitace,

1 měsíc neurologie,

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný specializační kurz před atestací – 2 týdny,

povinný kurz výuky radiační ochrany – 4 dny,

doporučená účast na dalších vzdělávacích akcích pořádaných výukovým pracovištěm Pracovní lékařství IPVZ, Společností pracovního lékařství a Společností nemocí z povolání ČLS JEP a ČLK,

doporučená účast na krajských seminářích, kongresech a dalších akcích jednotlivých klinik pracovního lékařství (nemocí z povolání), na konzultačních dnech pro profesionální onemocnění a profesní dermatózy odborných lékařských společností ČLS JEP a konzultačních dnech SZÚ.

3. Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí

3.1 Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Základní cíle povinného interního základu:

Z vlastního oboru

získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální přístup k pacientovi,

zdůraznit základ klinického přístupu k pacientovi - anamnézu a fyzikální vyšetření,

naučit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v průběhu rozhodovacích procesů, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice,

rozpoznat a správně postupovat u akutních interních příhod,

obeznámit se s nejčastěji používanými léčivými přípravky, indikacemi a kontraindikacemi, optimálním dávkováním, významnými interakcemi a nežádoucími účinky léčivých přípravků,

obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišťoven, sociální medicíny a prováděním prevence.

Infekční nemoci - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

farmakoterapie s účelným použitím jednotlivých léčivých přípravků,

zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie),

stanovení pohybového režimu a rehabilitačních postupů,

zásady prevence a dispenzarizace ve vnitřním lékařství,

základní znalosti principů pracovního lékařství.

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Neurologie - má být schopen základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, včetně urgentních stavů. Má být obeznámen s indikacemi základních pomocných vyšetřovacích metod, s diagnostikou a léčbou nejčastějších profesionálních neurologických onemocnění, zejména kompresivních neuropatií, toxických encefalopatií a polyneuropatií.

Praktické znalosti:

3.2 Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci specializovaného výcviku

3.2.1 Hodnocení pracovního prostředí a pracovní činnosti

Teoretické znalosti:

Rozpoznat a zhodnotit expozice zátěží faktory pracovního prostředí a pracovní činnosti na zdraví, zařadit do příslušné kategorie práce podle druhu a stupně rizika, navrhnout vhodná preventivní opatření na pracovištích k optimalizaci pracovních podmínek včetně režimu práce, konzultace vhodnosti osobních ochranných pracovních prostředků, konzultace při zavádění nových strojů, zařízení, materiálů a technologií.

Praktické dovednosti

posouzení pracovišť a pracovní činnosti vlastním pozorováním včetně využití základních detekčních metod,

znalost metod měření fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovního prostředí,

znalost metod měření a hodnocení fyzické, tepelné a neuropsychické zátěže,

posouzení ergonomického řešení pracovního místa,

rozhodování o specializovaných a laboratorních vyšetřeních,

vyhodnocení výsledků těchto vyšetření,

vypracování posudků o stavu pracovního prostředí a zátěži pracovních činností a návrhu preventivních opatření,

znalost principů komunikace a vnímání rizika.

3.2.2 Hodnocení zdravotního stavu pracovníků

Teoretické znalosti:

rozhodovat o zařazení pracovníků k práci odpovídající jejich fyzickým a duševním schopnostem, posuzovat zdravotní způsobilost k práci, navrhovat preventivní zdravotnická opatření a intervenční programy podpory zdraví,

rozpoznat a zhodnotit odchylky od zdraví, posoudit jejich vztah k vykonávané práci, diagnostikovat poškození zdraví z práce, navrhnout preventivní, léčebná a posudková opatření, včetně těch, který se týkají se nemocí z povolání.

Praktické dovednosti:

komplexní vyšetření metodami běžnými v pracovním lékařství včetně detailní pracovní anamnézy,

indikování specializovaných, pomocných a laboratorních vyšetření, včetně vyhodnocení výsledků s využitím biostatistických metod,

monitorování a praktické použití skupinových ukazatelů zdraví (nemocnost, pracovní neschopnost pro nemoc aj.),

zhodnocení vlivu práce na zdravotní stav a návrh dalších opatření preventivních a léčebných.

3.3 Seznam provedených výkonů

3.3.1 Hodnocení pracovního prostředí

Faktory pracovního prostředí

Znát charakteristiky fyzikálních, chemických a biologických faktorů, způsoby jejich přenosu nebo vstupu do organismu, metabolismus chemických látek, mechanismy působení. Účinky na zdraví. Metody stanovení a měření velikosti expozice. Biologické expoziční testy. Vztah mezi velikostí expozice a účinky, přípustné expoziční limity.

Preventivní opatření k ochraně zdraví.

Znát základní metody měření osvětlení, hluku, prachu, vibrací a mikroklimatu a detekční stanovení chemických škodlivin v ovzduší. Vypracovat program měření nebo odběrů vzorků, vyhodnotit výsledky a vypracovat posudek s rámcovým návrhem opatření k omezení rizika.

Fyziologické podklady tepelné rovnováhy

Znát metody stanovení mikroklimatických podmínek a odezvy organismu na ně (souhrnná tepelná zátěž). Možné zdravotní důsledky nepřiměřené klimatické zátěže.

Limitní hodnoty. Horké provozy. Preventivní opatření k ochraně zdraví.

Posouzení pracovišť

Posoudit stavební provedení a prostorové uspořádání, vliv pracovních (výrobních) zařízení a technologií na pracovní prostředí. Větrání a vytápění. Osvětlení a barevná úprava. Jednotlivé faktory pracovního prostředí. Možná rizika poškození zdraví. Zásady bezpečnosti práce. Sanitární zařízení, zařízení společného stravování a ubytovny, poskytované podnikem. Vliv závodu na okolí. Vyhodnotit výsledky vyšetření a vypracovat posudek včetně návrhu preventivních opatření k ochraně zdraví (technických, organizačních, náhradních).

Minimální počet samostatných úkonů pro zvládnutí základních dovedností při hodnocení faktorů pracovního prostředí:

osvětlení	4 pracoviště,
hluk	3 pracoviště,
vibrace přenášené na ruce	2 typy prací,
prašnost	3 pracoviště,
toxické látky	6 pracovišť,
teplotně vlhkostní podmínky	3 pracoviště.

celkové posouzení 3 pracovišť

3.3.2 Hodnocení pracovní činnosti

Tělesná práce

Fyziologické základy svalové práce. Typy svalové práce (dynamická, statická). Pracovní poloha. Odezva orgánů a funkcí na svalovou práci (zejm. kardiopulmonální, humorální změny). Metodika stanovení a hodnocení zátěže fyzickou prací. Možné zdravotní důsledky nepřiměřené fyzické zátěže. Vztah mezi velikostí expozice a účinky na zdraví, hygienické (fyziologické, ergonomické) limity.

Preventivní opatření k ochraně zdraví.

Vypracovat snímek pracovní činnosti, ovládat hodnocení energetického výdeje a svalové síly podle tabulek, sledování a využívání srdeční frekvence jako ukazatele fyzické zátěže. Základní antropometrické měření, stanovení a hodnocení ergonomických parametrů pracovního místa.

Neuropsychická a senzorická pracovní zátěž

Neurofyziologické základy senzorické a neuropsychické pracovní zátěže. Podíl psychických procesů na pracovní činnosti. Individuální vlastnosti a motivace ve vztahu k práci. Pracovní prostředí a pracovní činnost ve vztahu k senzorické a neuropsychické zátěži a psychologii. Metody měření a hodnocení neuropsychické zátěže. Možné zdravotní důsledky nepřiměřené neuropsychické zátěže. Psychosociální stres. Kategorizace prací. Preventivní opatření k ochraně zdraví.

Komplexní hodnocení pracovní činnosti

Znát celkové posouzení pracovní zátěže. Posouzení zdravotní způsobilosti k zaměstnání a vhodnosti pracovního zařazení (antropometrické parametry, zdatnost, schopnosti). Biologické rytmy. Práce na směny. Únava. Zotavení. Režim práce a odpočinku.

Minimální počet samostatných úkonů pro zvládnutí základních dovedností při hodnocení vlivů faktorů pracovního prostředí:

dynamická a statická práce	4 práce,
práce malými svalovými skupinami	2 typy prací,
ergonomické parametry pracovního místa a pracovní polohy	4 pracoviště (z toho 1 velín),
zátěžový EKG test ke stanovení tělesné zdatnosti	10 osob,
neuropsychická a senzorická zátěž	2 typy prací.

3.3.3 Hodnocení zdravotního stavu

Vztah práce a zdraví, podpora zdraví, nemoci ovlivněné prací, nemoci z povolání. Příčiny, patogeneze, klinický obraz, diagnostika, léčení, prevence nemocí z povolání, ohrožení nemocemi z povolání a profesionálních otrav. Diagnostika, vyšetřovací metody. Posuzování a hlášení nemocí z povolání. Ukazatelé zdravotního stavu jednotlivce a skupin, epidemiologická šetření. Preventivní prohlídky a posuzování zdravotní způsobilosti k práci. Práce mladistvých, žen a osob staršího věku. Preventivní a pracovní rehabilitace.

Metodika vyšetření pracovníků v rámci preventivních prohlídek a konziliárních vyšetření (pracovní anamnéza, fyzikální klinické vyšetření, program pomocných, laboratorních a speciálních vyšetření). Zhodnocení výsledků. Vypracování závěru o zdravotním stavu a návrh dalšího postupu.

Zásady organizace první pomoci, opatření pro případ nehod, standardní metodika první pomoci, vybavení lékárniček.

Minimální počet samostatných úkonů pro zvládnutí základních dovedností:

základní klinická vyšetření ... 200 osob,

z různých pracovišť, s podezřením na nemoc z povolání, ohlášenou nemocí z povolání, s ohrožením nemocí z povolání

vodní chladový test a pletysmografie ... 30 osob,

tónová audiometrie ... 30 osob,

účast na specializovaných vyšetřeních při podezřeních na nemoc z povolání prováděných dermatologem, neurologem, ortopedem po 20 osobách a otorinolaryngologem - 30 osob,

účast na hodnocení 100 rtg snímků plic

spirometrická vyšetření, včetně křivky průtok-objem ... 30 osob.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžná hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi, konkrétní činnosti a hodnocení průběhu provede školitel do logbooku v šestiměsíčních intervalech. Účast na školicích akcích pořádaných IPVZ v rámci specializačního vzdělávání jsou zaznamenané do průkazu odbornosti.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

předložení seznamu výkonů realizovaných v rámci povinné a doporučené praxe potvrzený školiteli,

absolvování vzdělávacích akcí potvrzených v průkazu odbornosti,

předložení publikace přijaté v odborném lékařském tisku.

c) Vlastní atestační zkouška

praktická část - posouzení zdravotního stavu zaměstnance ve vztahu k jeho konkrétní práci (pracovní prostředí, fyzická a psychická zátěž, další rizikové faktory)

teoretická část - 3 odborné otázky.

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru pracovní lékařství získává specializovanou způsobilost v oboru, která jej opravňuje k samostatné práci v ambulantní sféře nebo na lůžkových odděleních pracovního lékařství, včetně závodní preventivní péče. Opravňuje jej k získávání funkčních míst v oboru a je požadována i pro výkon pedagogické resp. výzkumné práce.

Po získání specializované způsobilosti v oboru pracovní lékařství pro dospělé je možné získat oprávnění k posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu absolvováním navazujícího vzdělávacího programu, který bude zakončen ověřením znalostí a vydáním osvědčení pro posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu.

¹⁾ Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění, §18a, §35a.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

PRAKTICKÉ LÉKAŘSTVÍ PRO DĚTI A DOROST

1. Cíl specializačního vzdělávání

Praktické lékařství pro děti a dorost je základním lékařským oborem, který zajišťuje léčebnou a preventivní péči o dětskou a dorostovou populaci, který je otevřen všem kategoriím problémů souvisejících se zdravím, se zřetelem na sociálně ekonomické faktory a prostředí, ve kterém dítě a mladistvý žije, studuje a pracuje. Je také nejblíže rodičům dětí a mladistvým pacientům ve smyslu místní, časové, ekonomické i kulturní dostupnosti.

Praktické lékařství pro děti a dorost v sobě zahrnuje základní poznatky a praxi různých lékařských oborů. Uplatňuje je v činnostech preventivních, diagnostických, léčebných, rehabilitačních i posudkových.

Charakteristickými rysy oboru jsou:

komplexní dlouhodobá a soustavná péče, komunitní péče, s možností ovlivňování způsobu života celé rodiny pečující o dítě a individuálních rizik dětského a mladistvého pacienta,

přístup k dětskému pacientovi, zvažující hlediska biologická, psychologická i sociální a poskytování péče v prostředí dětskému pacientovi vlastním nebo blízkém.

Cílem oboru praktické lékařství pro děti a dorost je zabezpečit první kontakt zdravotnického systému s rodiči dětí a mladistvými a odpovědně a citlivě rozhodnout o potřebě další péče, a to v případě stavů akutních i chronických. Soustavným úkolem je shromažďování zdravotních informací a koordinace specializovaných služeb u jednotlivých dětských pacientů.

Svou koordinující rolí má tak obor praktický lékař pro děti a dorost rozhodující odpovědnost za kvalitu i efektivitu celého systému zdravotní péče o dítě a mladistvého.

Klíčová je funkce praktického lékaře pro děti a dorost jako ochránce práv dítěte, důvěrníka i rádce rodičů a mladistvých v problematice zdravotní, zdravotně-sociální, sociálně-zdravotní i osobní. Stejně významná je role výchovná, směřující k odpovědnosti jedince za své zdraví.

Hlavním cílem specializačního vzdělávání v oboru praktické lékařství pro děti a dorost je vychovat odborníky, kteří budou schopni poskytnout dětem a mladistvým lékařskou péči, odpovídající současným poznatkům vědy, poskytovanou způsobem, který odpovídá kulturní vyspělosti společnosti, a to vlastními silami na úrovni primární péče nebo prostřednictvím efektivního využívání specializovaných služeb.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru praktické lékařství pro děti a dorost je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře absolvováním nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu všeobecného lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru praktické lékařství pro děti a dorost je zařazení do oboru, absolvování společného pediatrického základu (3 roky) a specializované praxe (2 roky) celkem v minimální délce 5 let.

2.1 Povinný pediatrický základ - minimálně 36 měsíců

a) obecná část:

12 měsíců - pobyt na akreditovaných pracovištích nebo jiných pracovištích s odborným zaměřením na problematiku dětí a dorostu v lůžkové nebo ambulantní péči

3 měsíce chirurgie, traumatologie a ortopedie a dětská gynekologie,

1 měsíc ambulantní ORL,

1 měsíc ambulantní dermatologie,

1 měsíc lůžkové ARO,

2 měsíce infekce,

1 měsíc psychiatrie,

3 měsíce praxe u praktického lékaře pro děti a dorost,

b) další povinná praxe v oboru - minimálně 24 měsíců

6 měsíců neonatologie včetně intermediární péče

18 měsíců dětské lůžkové oddělení z toho:

nejméně 3 měsíce na akreditovaném nebo jiném dětském oddělení a

15 měsíců na akreditovaném nebo jiném dětském oddělení - během tohoto pobytu pracuje lékař jako sekundární lékař u lůžka a má projít:

příjmovou všeobecně dětskou ambulancí,

lůžkovou péčí o všechny věkové skupiny do 19 let - z toho nejméně 3 měsíce na JIP (nejde o pobyt na neonatologickém úseku - oddělení),

odborné dětské ambulance - gastroenterologie, hepatologie a výživa, nefrologie, neurologie, kardiologie, plicní a TBC, alergologie a imunologie, lékařská genetika, revmatologie, endokrinologie a diabetes,

c) účast na školicích aktivitách

povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem - 7 dní,

povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den,

doporučené jsou další odborné akce: oficiální postgraduální vzdělávací akce pořádané ČLK, lékařskými fakultami nebo jinými institucemi akreditovanými pro specializační vzdělávání.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru - minimálně 24 měsíců

12 měsíců na pracovišti praktického lékaře pro děti a dorost, z toho alespoň 3 měsíce na akreditovaném pracovišti,

12 měsíců v ambulancích dětských a jiných specializací, z toho alespoň

6 měsíců na akreditovaných pracovištích,

specializované dětské ambulance: dětská chirurgie, dětská ortopedie, dětská kardiologie, dětská neurologie, dětská alergologie, dětská psychologie, logopedie,

ostatní specializované ambulance: ORL, dermatovenerologie, oční, rehabilitace, pracoviště komplementu,

Délka pobytu v jednotlivých ambulancích musí odpovídat předpokládanému získání dovedností, doporučená délka 1 měsíc v rozsahu odpovídajícímu alespoň ½ plného úvazku dle zákoníku práce (20 hod/týden),

a) účast na vzdělávacích aktivitách

povinné stáže a kurzy: - management soukromé praxe, agenda zdravotního pojištění výpočetní technika, vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, internet,

očkování a epidemiologie,

základy ATB terapie v primární péči.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného pediatrického základu

a) obecná část:

Chirurgie, traumatologie a ortopedie: vyšetření pro podezření na náhlé příhody břišní (včetně vyšetření per rectum), vyšetření dítěte s umbilikální, tříselnou a jinou kýlou, katetrizace močového měchýře, ambulantní ošetření popáleninového úrazu, fixace zlomené končetiny, první pomoc při kraniocerebrálním poranění, péče o dítě s podezřením na poranění páteře, stavění velkého žilního a tepenného krvácení, základní postup při vyšetření kyčlí u kojenců, vyšetření dítěte s vadným držením těla, vyšetření dítěte s bolestmi dolních končetin, vstup do žíly a kostní dřeně, odběry krve k vyšetření, transfúze - praktické dovednosti viz logbook.

ORL: otoskopie, postup při paracentéze, postup při koniopunkci, vyšetření sluchu, stavění epistaxe, vyšetření adenoidních vegetací - viz logbook.

Dermatologie: atopický ekzém - vyšetření, léčba, plísně - vyšetření, léčba, alergické exantémy - vyšetření a léčba, hnisavé kožní afekce - léčba, aplikace různých lékových forem v dermatologii, choroby přenosné pohlavním stykem - klinická diagnostika, hlášení, dispenzarizace.

Anesteziologie a resuscitace: kardiopulmonální resuscitace - praktické znalosti a dovednosti v plném rozsahu, pokud jde o basic life support, znalosti, pokud jde o advanced life support, toaleta dýchacích cest, zajištění průchodnosti dýchacích cest s pomůckami, dávkování léčiv první pomoci, klinická toxikologie - první pomoc při otravách, antidota, péče o nemocného v bezvědomí, diagnóza a léčba šoku v primární péči, výživa nemocného sondou, vstup do žíly, vstup do kostní dřeně, odběry krve k vyšetření.

Poznámka: část prověřovaných znalostí a dovedností je možno nabýt i za pobytu na pediatrické JIP v části 2.1 b) společného pediatrického základu nebo v části společného pediatrického základu 3.1 a) - chirurgické obory.

Infekce: dětské infekční choroby, choroby s exantémem, epidemiologie se zaměřením na dětský věk, očkovací kalendář, druhy a aplikace vakcín, komplikace očkování, správná volba antibiotika, průjmová onemocnění, sepse - postup při podezření na invazivní infekci v primární péči, lumbální punkce, průjem - etiologie, epidemiologie, perorální rehydratace - teoretické základy a praktické provedení.

Psychiatrie: zvláštnosti dětské psychiky, přístup k nemocnému dítěti, péče o dítě s ADHD, dětské neurózy, drogová závislost u dětí - screening, péče o dítě s drogovou závislostí, psychické poruchy příjmu potravy, projevy psychózy u dětí, léčba neuróz včetně tiků, péče o dítě s tentamen suicidií, potíže s učením, alkohol u dětí, rizikové chování u dětí a mladistvých.

Dětská gynekologie: poruchy pohlavního vývoje u děvčat, záněty zevního genitálu (fluor), poruchy menstruace, pohlavní zneužívání - příznaky, postup vyšetření, záněty dělohy a adnex - bolesti břicha u děvčat z pohledu gynekologa, těhotenství nezletilých, antikoncepce v dospívání.

Dorostové lékařství: syndrom rizikového chování u dospívajících - agrese, suicidální tendence, alkohol, drogová závislost, péče o toxikomany, akutní komplikace hormonální antikoncepce, psychosociální screening u dospívajících, biologie dospívání, zvláštnosti klinické medicíny u dospívajících.

Praktický lékař pro děti a dorost: ambulantní léčebná a preventivní péče: preventivní prohlídky dispenzární péče u vybraných nemocí, možnosti očkování mimo očkovací kalendář, aplikace vakcín, postup při komplikacích po očkování, kojení, další výživa kojenců a předškolních dětí; diferenciální diagnóza při: horečce neznámého původu, zvracení u kojenců, kašli, bolestech břicha a bolestech hlavy; návštěva u nemocného dítěte doma; sociální pediatrie - dítě ohrožené prostředím, dítě týrané a zanedbávané, posudková činnost, dispenzární péče, spolupráce s hygienickou službou, spolupráce se zdravotními pojišťovnami, návštěvy u nemocného dítěte doma, péče o novorozence po propuštění z porodnice domů.

b) Speciální část společného základu

Teoretické znalosti:

Základní demografické údaje týkající se dětské populace a pediatrické péče jak celostátní, tak v regionu, kde právě působí. Růst a vývoj dítěte, psychomotorický vývoj dítěte, vývoj imunity, pohlavní vývoj. Hodnocení fyzické výkonnosti dítěte. Rodina a její vliv na vývoj dítěte. Výchova dítěte, integrace nemocného a hendikepovaného dítěte do společnosti. Dospívání, jeho specifické problémy, nemoci a poruchy.

Neonatologie: prenatální pediatrie, základy klinické genetiky. Fyziologie a patofyziologie těhotenství s ohledem na plod, spontánní a operativní porod. Asfyxie a resuscitace novorozence - praktický nácvik postupu při resuscitaci na modelu. Fyziologie a patologie zralého novorozence. Výživa novorozence u prsu. Novorozenec s nízkou porodní hmotností. Nezralost, nedonošenost, přenášení, dysmaturitas. Základy péče o dítě s nízkou porodní hmotností, hlavní patologické stavy, základy neodkladné péče o patologické novorozence a děti s nízkou porodní hmotností. Vrozené vývojové vady, dědičné poruchy metabolismu - novorozenecký screening.

Nefrologie: infekce močových cest, diferenciální diagnóza proteinurie a hematurie, akutní selhání ledvin, hemolyticko-uremický syndrom, glomerulonefritis, nefrotický syndrom.

Revmatologie: muskuloskeletální bolest - difenciální diagnóza, JCA, akutní revmatismus, diferenciální diagnóza horečky a antipyretická terapie, projevy systémového onemocnění pojiva.

Endokrinologie: kongenitální adrenální hyperplasie, abnormální vzhled zevního genitálu - diferenciální diagnóza, struma, nemoci štítné žlázy, poruchy růstu, hypoglykémie, diabetes mellitus I. typu - diagnóza, léčba hyperglykémie a acidózy, léčba stabilizovaného diabetika, dispenzární péče.

Gastroenterologie, hepatologie a výživa: diferenciální diagnóza zvracení u kojenců, dítě s GER, průjem z pohledu gastroenterologa (viz i 3.1 a) infekce), bolesti břicha v jednotlivých věkových kategoriích - diferenciální diagnóza, malabsorpce hlavně celiakální sprue a cystická fibróza, intolerance určitých složek stravy (např. kravského mléka) diferenciální diagnóza hyperbilirubinémie u kojenců a starších dětí, hepatitidy, kojení, výživa v druhém půlroce života, výživa v dalších věkových obdobích, obezita, poruchy příjmu stravy.

Kardiologie: vrozené srdeční vady, diferenciální diagnóza organického a funkčního šelestu, kardiomyopatie, arytmie a jejich řešení, hodnocení EKG křivky v jednotlivých věkových obdobích, ateroskleróza a poruchy metabolismu lipidů.

Pneumologie: TBC u dětí, bronchiolitis, „dlouho“ kašlající dítě (viz i 3.1 a - PLDD), komunitní bronchopneumonie - typický i jiný vyvolavatel, léčba, bronchopulmonální dysplazie - pozdní následek novorozenecké patologie.

Alergologie a klinická imunologie: atopie, základní vyšetření dítěte při podezření na atopii, atopický ekzém, pollinosa, astma bronchiale - léčba status astmaticus, často nemocné dítě - imunologický screening, nejčastější imunodefekty, alergický exantém - léčba, potravinová alergie - projevy, vyšetřovací postup.

Neurologie: závažné odchylky v psychomotorickém vývoji, DMO, ADHD, meningeální syndrom, záchvatová onemocnění u dětí, diferenciální diagnóza bezvědomí a křečí, bolesti hlavy - diferenciální diagnóza a diagnostický postup (viz i 3.1 a) - PLDD).

Hematologie a onkologie: normální KO v jednotlivých věkových obdobích, anémie, krvácivé projevy - vyšetřovací a diferenciálně diagnostický postup, hemoblastózy - časné klinické projevy, nejčastější nádorová onemocnění u dětí - časné klinické projevy, diferenciální diagnóza uzlinového syndromu.

Poruchy metabolismu: nejčastější dědičné poruchy metabolismu, jejich klinické projevy, screening, vyšetřovací postup, střádavé choroby.

Akutní stavy: bezvědomí a křeče, dušení a respirační insuficience (příčiny, léčba, poruchy vnitřního prostředí), selhání krevního oběhu (příčiny, léčba), šokové stavy obecně (patofyziologie, léčebné postupy, infuzní léčba, perorální rehydratace - viz i 3.1), infekce, otravy a péče o intoxikované dítě, léčba intoxikace a abstinenčního stavu, přednemocniční neodkladná péče, transport dítěte s ohrožením základních životních funkcí, záchranná služba.

Praktické dovednosti = logbook:

Provedení zejména těchto odborných činností:

vstup do žíly, krevní odběr - 30,

zavedení infuze - 20,

plánování a rozpis infúzní léčby - 20,

transfúze krve - 3,

vstup do kostní dřeně - znalost postupu a potřebných pomůcek,

odběr moče včetně cévkování - 5,

odběr biologického materiálu na mikrobiologické vyšetření - 10,

zavedení žaludeční sondy u:

- kojence - 5,

- dítěte staršího než 1 rok - 5,

lumbální punkce - 3,

výplach žaludku - 5,

postupy při neodkladné resuscitaci - praktický nácvik, záznam o absolvování,

popis pomůcek a znalost postupu při koniopunkci,

otoskopie - diferenciální diagnóza nálezů při otoskopickém vyšetření - 10,

vedení zdravotnické dokumentace v primární péči i jiných zdravotnických zařízeních,

na oddělení chirurgie

-provedení sutury nekomplikované rány - 5,

-fixace zlomené končetiny - 5,

-vyšetření per rectum při NPB - 5,

účast na ústavních pohotovostních službách - > 30.

Ovládání uvedených dovedností a počtu ÚPS jsou zaznamenávány v logbooku. Výkony označené -4054? je možno si osvojit a zaznamenat i během pobytu na ARO, dětské JIP nebo na chirurgických oborech.

Na závěr společného základu po 36 měsících bude na akreditovaném pracovišti, které bude pro lékaře v přípravě pracovištěm kmenovým, kontrola logbooku a písemný test ověřující, zda znalosti školeného odpovídají úrovni nezbytné pro uzavření společného základu a vstup do specializované přípravy.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci vlastního specializovaného výcviku v oboru praktické lékařství pro děti a dorost

Výukový program primární péče v pediatrii klade zvláštní důraz na dynamiku rodiny a prostředí a ekologii rodiny. Zejména je důležité, aby absolventi tohoto programu dobře porozuměli epidemiologii, neboť souvisí se stavy v dětství, a obzvláště zdůrazňujeme epidemiologii infekčních nemocí a změny související s očkováním a užíváním antibiotik. Pro všechny pediatry je významná souvislost mezi pediatrií a socioekonomickými vlivy, rozsáhleji však bude studována těmi, kteří pracují v primární péči.

a) Obecné dovednosti

Vztahy s pacienty a rodinami: pojetí rovnosti, úcty a oprávnění. Vztahy a spolupráce s kolegy. Porozumění etickým a právním stránkám týkajících se vymezení kompetencí a indikací pro odkázání na pracoviště vyššího typu.

Komunikační dovednosti: schopnost empatie, rozpoznání duševních zdravotní problémů prostřednictvím odborného naslouchání; vysvětlení a vyškolení rodičů na úrovni odpovídající jejich vzdělání a původu; poskytnutí informací rodičům ve formě jednoduše pochopitelných písemných zpráv. Posouzení schopnosti rodičů dohlížet na léčbu, vzdělání atd. jejich dítěte.

Děti, rodina a zákon: povinnosti zdravotnických profesionálů a občanů v respektování péče o dítě a bezpečnosti, zneužívání a zanedbávání dítěte, péče a adopce; právní přístupy k problému podezření na zneužívání dítěte. Práva dětí a obhajoba. Právní stránky očkování - etické a právní stránky ochrany dítěte, které se týkají neposkytnutí nutného ošetření a preventivní péče. Právní definice dětství - věk souhlasu, povinnosti a práva dítěte; právní povinnosti pediatrů a ostatních profesionálů vůči dětem ve škole; jak používat právní systém ve prospěch dětí. Jak ovlivňují náboženské a kulturní rozdíly rodičovská práva a povinnosti.

Náklady na zdravotní péči - ekonomika zdravotnictví: porozumění významu celosvětového zájmu o náklady na zdravotní péči a jejich vztah k národnímu bohatství; zájem o základní záležitosti týkající se nákladů na zdravotní péči z různých směrů - představa o efektivnosti nákladů a přínosu nákladů. Etické problémy vyvstávající s potřebou činit rozhodnutí při omezení zdrojů.

Lékařská etika: jak využít nové a objevené znalosti. Personál pracující v prostředí primární péče (jako všichni zdravotničtí profesionálové) si musí uvědomovat omezení své kvalifikace a porozumět etickým a zákonným nařízením při získávání dalších a odbornějších stanovisek pro své pacienty tam, kde je to vhodné.

Otázky týkající se okolního prostředí: vystavení vedlejším vlivům, jako je pornografie, násilí - dopad na dítě, vědecké důkazy, etické a praktické stránky doporučení rodičům.

Vývojová psychologie: normální posloupnost vývoje, čím je ovlivněna; genetické vlivy a vlivy prostředí; úloha poškození mozku; pojetí přecitlivělosti a jak ovlivňuje vývoj dítěte; neurofyziologické aspekty vývoje.

Biologie růstu: jak a proč děti rostou-4037? vlivy genetické, prostředí a hormonální-4037? trajektorie růstu-4037? puberta a její odchylky-4037? růstové křivky - jejich konstrukce a význam.

Sociální vědy: sociální vlivy na onemocnění; chudoba a deprivace; sociální sítě; úloha a image profesionálů; mezikulturní vlivy - pochopení chování jiných kultur.

Výživa: základní a vedlejší živiny; regulace příjmu (biologická a sociální); bezpečnost jídla a hygiena; přecitlivělost a alergie na potraviny; sociální a kulturní aspekty diety, body mass index, porucha vzrůstu.

Epidemiologie: modely zdraví a chorob; zdroje dat v každé zemi; odpovědnost lékařů při účasti na dohledu a sběru údajů o veřejném zdraví; základní statistiky zdravotní péče; statistiky chorob a chudoby.

Veřejné zdraví: proměnlivost modelů chorob a možnost jejich změny; veřejné postoje - úloha obhajoby; mezioborová práce a vzdělávání, sociální služby, nevládní organizace.

Poruchy duševního a emocionálního vývoje: normální a abnormální vývoj, odchylky; stavy s dobrou a špatnou prognózou; opoždění řeči, spektrum autismu, poruchy motoriky, neobratné děti - kdy odeslat na specializované pracoviště.

Psychologické poradenství: rady rodičům týkající se obvyklých problémů s výchovou dětí; jak se vyhnout vystupňování problémů s chováním a jejich zvládání. Rozpoznání rodinných konfliktů a jejich řešení; znalost zneužívání návykových látek.

Znalost kontroly zraku a sluchu: každý pediatr, který provádí tyto testy, musí být vyškolen v postupech, jejichž validita je zajištěna příslušnými profesionály-specialisty.

Dorostové lékařství: speciální dovednosti potřebné u adolescentů s chronickými chorobami; rozvoj samostatnosti, odpovědnosti, nezávislosti; poskytování rad a informací; organizace služeb pro tuto věkovou skupinu.

Lékařské dovednosti ve zdravotní péči o adolescenty: duševní zdravotní problémy, sebepoškození a jeho řešení; antikoncepce včetně akutní antikoncepce; pohlavně přenosné nemoci; poruchy příjmu potravy, zneužívání návykových látek, deprese, opožděná puberta. Kožní problémy a problémy vnímání těla. Prvořadý význam soukromí a důvěrnosti. Právní situace týkající se lékařské péče o neplnoleté. Ukončení těhotenství.

Péče o děti s chronickými chorobami: podmínky vedoucí k invaliditě, diabetes, nádory atd. Tyto stavy jsou obvykle zvládány ve spolupráci se specialistou sekundární nebo terciální péče. Pediatr primární péče často zajišťuje pokračování péče a sledování zdravotních potřeb dítěte, což není možné u specialisty v nemocnici.

Preventivní péče: znalost frekvence a náplně prováděných preventivních prohlídek.

Očkování: detailní znalost všech vlivů, lékařských i sociologických. Důvody pro neočkování, postoje veřejnosti, etické otázky. Monitorování veřejného zdraví. Důvody pro změny v očkovacích schématech.

Strategie prevence úrazů: nátlaková role pediatrů v prevenci úrazů.

b) Praktické dovednosti

Novorozenec:

zhodnocení vitálního stavu,

zhodnocení růstových aspektů, nitroděložního růstu, gestačního věku, známek zralosti, vývoje a neurologického stavu,

běžné postupy po narození,

podpora základních životních funkcí a resuscitace,

užití neinvazivního monitorování,

indikace k transportu na novorozeneckou jednotku intenzivní péče,

rozpoznání akutních chirurgických stavů,

doporučení a rady matkám týkající se krmení a celkové péče o novorozence,

následné postupy u vysoce rizikových novorozenců a dlouhodobé výsledky.

Vývojové poruchy:

rozpoznání a zhodnocení normálních odchylek, odchylek od normálu a typických patologických znaků,

interpretace odpovídajících diagnostických testů a zobrazovacích metod.

Výživa:

zhodnocení stavu výživy a hydratace - klinické a laboratorní posouzení stavu výživy,

krmení novorozenců a kojenců.

Onemocnění zažívacího ústrojí a jater:

rozpoznání a interpretace hlavních příznaků chorob zažívacího ústrojí,

zhodnocení dehydratace,

klinické vyšetření břicha včetně vyšetření konečníku,

interpretace laboratorních nálezů a odborné a zobrazovací diagnostické metody se zaměřením na zažívací ústrojí a játra.

Onemocnění dýchacích orgánů:

rozpoznání symptomů respiračních onemocnění včetně odpovídajících metod klinického vyšetření,

interpretace výsledků běžných zobrazovacích metod, krevních plynů a jednoduché testy plicních funkcí,

provedení a interpretace tuberkulinové zkoušky,

interpretace potního testu,

schopnost předepsat a vysvětlit krátkodobou a dlouhodobou léčbu.

Onemocnění srdce a krevních cév:

klinické rozpoznání srdečních příznaků a srdečního selhání,

rozpoznání nevýznamných srdečních šelestů,

měření a interpretace krevního tlaku.

Imunodeficitní a autoimunitní poruchy:

provedení a vyhodnocení kožních testů,

interpretace laboratorních testů.

Alergie:

odebrání odpovídající anamnézy, včetně alergenů v prostředí a dalších ovlivňujících faktorů,

provedení, odečítání a interpretace kožních testů,

zvládnutí anafylaktického šoku.

Revmatická onemocnění:

interpretace diagnostických údajů.

Onemocnění krve a srážlivosti:

vyšetření krevního nátěru,

interpretace výsledků laboratorních zkoušek.

Nádory:

indikace diagnostických vyšetření,

interpretace diagnostických výsledků.

Onemocnění močopohlavního systému:

interpretace výsledků laboratorních vyšetření, testů ledvinných funkcí a zobrazení,

principy léčby.

Onemocnění nervového systému:

běžné testování reflexů, funkcí jemné a hrubé motoriky, řeči a sociálního chování,

testy zraku a sluchu v různém věku,

interpretace odpovídajících vyšetření a výsledků,

základní léčebné principy týkající se záchvatů.

Onemocnění svalů:

indikace odpovídajících vyšetření: EMG, svalová biopsie, laboratorní vyšetření.

Onemocnění kostí a kloubů:

interpretace rtg vyšetření kostí a nukleárních metod,

interpretace laboratorních testů.

Endokrinopatie:

zhodnocení pohlavního vývoje,

přesné měření výšky, hmotnosti a obvodu hlavy.

Metabolické poruchy:

provedení a interpretace testů u častých metabolických poruch.

Infekční onemocnění:

předcházení vzniku nozokomiálních infekcí,

zvládnutí septického šoku,

metody očkování,

odběr a bezpečné zacházení s biologickým materiálem,

interpretace laboratorních testů, zobrazovacích a sérologických výsledků,

používání a klasifikace antimikrobiálních preparátů.

Onemocnění kůže:

schopnost popsat kožní onemocnění v termínech morfologie, konfigurace a lokalizace,

lokální léčba.

Poruchy duševní, psychosomatické a chování:

pohovor se zaměřením na psychiatrické příznaky,

provádění jednoduchých testů, např. vývojový test, významné dotazníky,

principy diagnostických metod,

principy psychoterapeutických metod a farmakoterapie u dětí.

Dorostové lékařství

zhodnocení vývoje dospívajících a určení kostní zralosti,

komunikace s dospívajícími,

sexuální výchova.

Zajištění anamnézy:

zdůraznění aspektů podstatných pro současné obtíže,

komplexní anamnéza včetně prenatální, porodu, postnatální, vývoje, krmení, očkování, sociální a rodinná anamnéza.

Odběry krve:

znalost minimálního požadovaného množství krve u různých testů,

znalost vhodných nádobek na krev a uskladnění u různých testů.

Odběry moče:

vhodné metody odběru: spontánní moč, přilnavé sáčky, katetrizace, znalost vhodného uskladnění moče u různých testů.

Laboratorní diagnostika:

moč: screening pomocí proužků, mikroskopické vyšetření, Uricult apod.,

krev: hematokrit, hemoglobin, leukocyty kvantitativně a diferenciál, vyhodnocení krvinek v krevním nátěru,

metabolické testy: glukóza a ostatní proužkové testy,

rychlé diagnostické testy: CRP, Hb, EBV, Strep test, screening drog apod.

Zvládnutí akutních stavů v pediatrii:

diagnóza a diferenciální diagnóza,

podpora vitálních funkcí a resuscitace,

všeobecné známky (teplota, poloha atd.),

dýchání z úst do úst nebo z úst do nosu,

dýchání maskou a koniopunkce,

stimulace srdce,

základy farmakologické léčby.

4. Všeobecné požadavky

Profesionální komunikace:

Za účelem získání celkové anamnézy, provedení vyšetření a zabezpečení vhodných opatření se naučit navázat profesionální vztah s pacientem a pečovateli. Naučit se hovořit způsobem, kterému dítě i jeho opatrovník porozumí, a vyjádřit přiměřený zájem a citlivost. Naučit se podporovat a naslouchat, reagovat přiměřeně na strach, očekávání a frustraci do rozhodování o diagnostických a léčebných výkonech zahrnout pečovatele i dítě, a to prostřednictvím všeobecného a informovaného souhlasu.

Principy dialogu ve speciálních situacích:

Vedení první konzultace ve speciálních situacích, jako je diagnóza malformací, invalidity nebo zhoubných nádorů; emocionální a duševní obtíže; nevyléčitelná onemocnění; zneužívání dítěte; život ohrožující situace; terminální onemocnění.

Porozumění ostatním kulturám:

Rozvoj nediskriminujícího postoje při jednání s pacienty a pečovateli z různého sociálního a etnického prostředí.

Znalost práv dětí:

jak z celostátního, tak z celosvětového pohledu (mezinárodní deklarace).

Etické principy:

Zachovávání pravidel zdvořilých mezilidských vztahů. Dodržování Helsinské deklarace při provádění vědeckého výzkumu. Úloha etických a revizních komisí. Současné etické problémy, jako jsou život zachraňující postupy, „důstojné umírání“, transplantace orgánů a genetické inženýrství.

Dodržování profesionální diskrétnosti a důvěrnosti

Postoj ke kolegům:

Vybudování a udržení spolupráce s kolegy a zdravotnickým personálem v nemocnici a ve společnosti, vyvarování se kritiky v nepřítomnosti daných osob. Znalost profesionální zodpovědnosti z hlediska vážného znepokojení o dovednostech nebo chování kolegů.

Sebekritika:

Rozpoznání vlastních omezení, naučit se kde vyhledat radu a pomoc, uznání pravdy v případě pochybení.

Dodržování osobní tělesné hygieny

Uvědomění si nákladů na lékařskou péči:

Naučit se zvládat problémy za použití přiměřených zdrojů, vyvarovat se provádění nepotřebných vyšetření a léčby v nemocnici.

Dokumentace:

Naučit se psát jasné a srozumitelné lékařské záznamy (zahrnující anamnézu, současný stav a pravidelně aktualizovaný vývoj onemocnění) a odborné zprávy.

Zajištění kvality:

Vyhodnocování účinnosti plánů řízení prostřednictvím správných záznamů a opakovaných hodnocení.

Zdravotnické právo:

Osvojení si znalostí příslušného zdravotnického práva a nařízení.

Poskytování rozhovorů:

Naučit se podávat objektivní informace, uvědomit si zmocnění tak činit, a důkladné sledování profesionální ohleduplnosti.

Provozní a administrativní činnosti, management týmové práce.

Základy počítačové techniky.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti, záznamy o provedených činnostech, výkonech v logbooku v šestiměsíčních intervalech. Celkové zhodnocení na konci povinného pediatrického základu a jeho záznam v logbooku.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování požadované praxe, výkonů, školicích akcí během společného pediatrického základu a úspěšné zakončení písemným testem,

absolvování požadované praxe a záznam o provedení požadovaných výkonů v logbooku,

absolvování povinných školicích akcí a zápis o nich.

c) Vlastní atestační zkouška

teoretická část - 3 odborné otázky,

praktická část - vyšetření pacienta, diagnostika, diferenciální diagnostika, vyšetřovací postup, navržená léčba.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru získává specializovanou způsobilost v oboru, která ho opravňuje k samostatnému výkonu činnosti jako praktický lékař pro děti a dorost působící jako lékař ambulantní primární péče.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

RADIAČNÍ ONKOLOGIE

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru radiační onkologie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, terapie a podpůrné léčby u nemocných s nádorovým onemocněním.

Radiační onkologie je samostatný obor klinické medicíny, který se zabývá prevencí, diagnostikou a terapií zhoubných nádorů se zaměřením na teorii a praxi léčebné aplikace ionizujícího záření. Vychází z vědeckých poznatků radiobiologie, radiofyziky a radiační techniky, které aplikuje u řady chorobných stavů, především však u zhoubných nádorů.

Hlavní náplní oboru je léčba zhoubných nádorů a některých nenádorových onemocnění především s využitím ionizujícího i neionizujícího záření. Provádí se jako léčba samostatná nebo v kombinaci s jinými léčebnými modalitami, zejména léčbou cytotoxickými látkami, léčbou hormonální, biologickou a podpůrnou.

Cílem specializačního vzdělávání v oboru radiační onkologie je teoreticky vzdělat a prakticky vyškolit lékaře v oboru radiační onkologie do takové úrovně, aby byl uznán nezávislým specialistou, schopným samostatné práce. Lékař po absolvování specializačního vzdělávání v radiační onkologii by měl být připraven k praktické aplikaci jednotlivých modalit specifické onkologické léčby, především však ke stanovení léčebné strategie a taktiky jako rovnocenný partner v multidisciplinárním týmu odborníků. Rovněž by měl mít teoretické a praktické předpoklady pro vedoucí funkci a pro předávání znalostí a zkušeností ve formě výuky. Musí být též seznámen se základními principy klinického výzkumu.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru radiační onkologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce. Při částečném úvazku musí být délka přípravy ekvivalentně prodloužena. Podmínkou pro získání specializace v oboru radiační onkologie je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu v délce trvání minimálně 24 měsíců a specializované strukturované přípravy v minimální délce 48 měsíců, tj. v celkové délce minimálně 6 let.

2.1 Společný interní základ - minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

3 měsíce gynekologicko-porodnické oddělení,

3 měsíce radiodiagnostické oddělení,

c) doporučená doplňková praxe

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

1 měsíc hematologie,

1 měsíc pneumologie,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast

povinný kurz po absolvování interního základu ukončený testem - 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den,

doporučená účast

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK, Českou onkologickou společností JEP, Společností radiační onkologie, biologie a fyziky JEP.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik v radiační onkologii - minimálně 48 měsíců

a) povinná praxe v oboru

Probíhá podle modulů vzdělávacího programu v radiační onkologii na určeném pracovišti pod vedením školitele minimálně 12 měsíců na akreditovaném zařízení.

36 měsíců - terapeutická aplikace ionizujícího záření, z toho na akreditovaném pracovišti 6 měsíců praxe na brachyterapii a 6 měsíců praxe na lineárním urychlovači - konformní terapie,

12 měsíců - terapeutická aplikace cytotoxické chemoterapie, bioterapie a hormonálních preparátů.

Studium dalších modalit specifické onkologické léčby, zejména léčby podpůrné a paliativní, je nedílnou součástí specializovaného výcviku,

b) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný specializační kurz na konci specializovaného výcviku, zakončený testem - 2 týdny,

povinný vědomostní test na konci každého roku specializovaného výcviku vycházející z témat kurzů průběžného vzdělávání v daném roce,

povinný kurz Radiační ochrana - 1 týden.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci povinného interního základu

Základní cíle povinného interního základu:

Z vlastního oboru:

získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální přístup k pacientovi,

zdůraznit základ klinického přístupu k pacientovi - anamnézu a fyzikální vyšetření,

naučit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v průběhu rozhodovacích procesů, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice,

rozpoznat a správně postupovat u akutních interních příhod,

obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišťoven, sociální medicíny a prováděním prevence.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

farmakoterapie s účelným použitím jednotlivých léčivých přípravků,

zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie),

stanovení pohybového režimu a rehabilitačních postupů,

zásady prevence a dispenzarizace ve vnitřním lékařství,

základní znalosti principů pracovního lékařství.

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Praktické znalosti:

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku v radiační onkologii

a) z vlastního oboru

aa) Základní vědy

Každý účastník specializačního vzdělávání by měl získat znalosti (úroveň 1 - teorie) nebo znalosti a zkušenost (úroveň 2 - teorie a praxe), uvedené v seznamu níže uvedených subjektů základních věd, vztahujících se k radiační onkologii.

Biologie nádorů

Terminologie a techniky molekulární biologie (1), dědičnost nádorů (1), genetika nádorů (1), proliferace, buněčný cyklus a smrt nádorových buněk (1), přenos (transdukce) signálů (1), genomové udržovací mechanismy v prevenci nádorů (1), mikroprostředí a vztah nádor-nositel (1), nové formy terapie nádorů: imunoterapie, genová terapie,….(1).

Radiobiologie

Interakce záření a živé hmoty na molekulární úrovni (1), poškození dna (1), buněčná úroveň - mechanismy úmrtí buněk (1), reparace radiačního poškození (1), křivky přežití buněk (1), radiobiologie normálních tkání (1), radiobiologie solidních nádorů a leukémií (1), kyslíkový efekt, látky zvyšující radiosenzitivitu a radioprotektory (1), čas-dávka-frakcionace, l (let) (2), akutní a pozdní reakce normálních tkání (2), terapeutická odpověď nádorů (2), kombinace radioterapie a cytotoxické chemoterapie (1), prediktivní testy (1), biologický ekvivalent dávky (gy, ekv, rem, sv) (1), radiosenzitivita, radioresponzibilita, radiokurabilita (1).

Základy radiologické fyziky

Struktura atomu (1), radioaktivní rozpad (přeměna) (2), vlastnosti korpuskulárního a elektromagnetického záření (1), radioizotopy (1), terapeutické rtg přístroje (1), lineární urychlovače (2), specializované kolimační systémy (1), mlc (multileaf kolimátory)(1), kobaltové ozařovače (1), brachyterapeutické systémy (1), cyklotron (1), synchrotron (1), mikrotron (1), dávková distribuce (2). specifikace cílového objemu (2), specifikace dávky v teleterapii (gy) (2), specifikace dávky v brachyterapii (kerma) (2), algoritmy kalkulace dávky 2d systémů (1), 3d plánování, virtuální a ct-simulace (2), algoritmy kalkulace dávky 3d systémů (1), principy, technické aspekty a aplikace konformní rt a imrt (1), technické aspekty imrt (1), speciální techniky (io, stereotaxe, tbi aj.) (1), základy klinické dozimetrie iz (absolutní-standardizační, relativní-fantomová, in vivo) (1).

Radiační ochrana

Obecná filozofie, alara (1), stochastické a deterministické efekty (1), riziko indukce sekundárních tumorů (1), faktory radiační zátěže (1), ekvivalentní dávka - tkáňový faktor radiační zátěže (2), limity ozáření (obecné, pro radiační pracovníky, studenty, odvozené, autorizované (2), legislativa pro pracoviště se zdroji iz („atomová“ zákon, prováděcí vyhlášky) (1), evropská legislativa (1), co znamená „evidence based“ v radioprotekci (1).

Zobrazování a cílový objem

Stanovení cílového objemu (1), zobrazovací metody a technologie (1), zobrazovací metody používané u konkrétní choroby (1), používaná zobrazení v plánování radioterapie (2), determinace cílového objemu v klinické praxi (2), gtv, ctv, ptv, tv, ir, or a odpovídající icru doporučení (2), vývoj v zobrazení (1).

Cytotoxická, hormonální a biologická terapie

Indikace terapie cytotoxickými látkami (1), klasifikace cytotoxických látek (1), mechanismus účinku látek s cytotoxickým efektem (1), farmakokinetika látek s cytotoxickým efektem (1), aplikace látek s cytotoxickým efektem (2), principy kombinace cytotoxických látek s jinými modalitami specifické onkologické léčby (2), posouzení léčebné odpovědi (1), vedlejší účinky (1), principy hormonální manipulace u hormonálně dependentních nádorů (1), principy aplikace biologické terapie (1), hodnocení nových antineoplastických látek (1), podpůrná terapie (2).

Klinický výzkum a hodnocení terapeutických výsledků

Hodnocení terapeutické odpovědi a toxicity (2), design klinické studie (1), typy klinických studií (1), interpretace a analýza klinických výsledků (1), life-table analýza (2), testování statistické významnosti (1), unifaktoriální/multifaktoriální analýza (1), specificita, senzitivita, validita, statistická síla (2), meta-analýza (1), úrovně důkazů (2), pilotní studie, předběžné výsledky, posun stadií, podvody v analýze (1), jak popisovat, prezentovat a interpretovat vědecká data (2).

Základy managementu a ekonomické aspekty radiační onkologie

Například jak kalkulovat náklady, jak definovat pracovní zátěž, predikce potřeb radioterapie, recyklace technologie a odpisy, likvidace toxických materiálů, vztah nákladu a efektu radioterapie, vztah nákladu a efektu cytotoxické chemoterapie a modifikátorů biologické odpovědi.

ab) Klinické curriculum

Cíle

Specialista v radiační onkologii musí samostatně:

rozpoznat symptomy zhoubného onemocnění (včetně paraneoplastických symptomů),

na podkladě znalosti prognostických a prediktivních faktorů odhadnout pravděpodobný vývoj choroby,

stanovit diagnostický program pro suspektní tumory nebo metastázy a provést staging a klasifikaci manifestního tumoru,

provést prognostické zhodnocení, definovat cíl léčby, zvolit strategii léčby,

naplánovat a aplikovat optimální radiační terapii a sledovat pacienta během a po terapii,

indikovat a aplikovat cytotoxickou chemoterapii, hormonální léčbu nebo léčbu modifikátory biologické odpovědi a sledovat pacienta během léčby,

indikovat a aplikovat podpůrnou léčbu, symptomatickou léčbu a terminální péči,

diagnostikovat, stanovit stupeň toxicity a léčit vedlejší účinky terapie,

zhodnotit vliv léčby na kvalitu života,

adekvátně komunikovat s pacientem trpícím nádorovým onemocněním,

zvládnout obecné psychické reakce na krize a na terminální stadium choroby,

praktikovat terapii v souladu s lékařskou etikou a právy pacienta.

Specialista v radiační onkologii by měl být obecně medicínsky vzdělán a měl by ovládat:

epidemiologii nádorů,

zásady prevence, screeningu, časné detekce a edukace populace,

zásady terapie prekanceróz,

patologii nádorů, cytologii a klasifikaci,

radioterapii, cytotoxickou chemoterapii, hormonální manipulaci, ostatní léčebné modality a kombinovanou léčbu teoreticky a prakticky,

postavení chirurgie v komplexní léčbě onkologicky nemocného,

zásady poléčebného sledování a terapii relapsu (záchrannou léčbu), paliativní léčbu,

strukturu a organizaci onkologie.

Speciální onkologie - postižení orgánů

Každý lékař za dobu specializačního vzdělávání získá znalost (úroveň 1) nebo znalost a praktickou zkušenost (úroveň 2) v následujících oblastech:

I. Hlava a krk

Larynx (2), dutina ústní (2), orofarynx (2), hypofarynx (2), nasofarynx (2), slinné žlázy (2), štítná žláza (1), ostatní (1).

II. Gastrointestinální trakt

Jícen (2), žaludek (2), tenké střevo (1), tlusté střevo/rektum (2), anus (2), žlučové cesty (1), játra (1), pankreas (1).

III. Plíce/mediastinum

Nemalobuněčný karcinom plic (2), malobuněčný karcinom plic (2), thymomy a ostatní mediastinální nádory (2), mesoteliom (1).

IV. Kosti a měkké (pojivové) tkáně (2)

V. Kožní nádory (2)

VI. Nádory mléčné žlázy (2)

VII. Gynekologické nádory

Děložní čípek (2), endometrium (2), vaječníky a vejcovody (2), pochva (2), vulva (2).

VIII. Genitourinární trakt

Prostata (2), močový měchýř (2), testes/seminom (2), testes/nonseminom (1), ledviny (1), močovod (1), močová trubice (1), penis (1).

IX. Oční nádory (1) a nádory očnice (1)

X. Lymfomy a leukémie

Hodgkinova choroba (2), nonhodgkinské lymfomy (2), leukémie (2), mnohočetný myelom (2), celotělové ozáření (1), total-skin irradiation (1).

XI. Centrální nervový systém (2)

XII. Neznámé primární ložisko (2)

XIII. Paliace

Metastázy do skeletu (2), metastázy do mozku (2), komprese míchy (2), syndrom komprese horní duté žíly (2), obstrukční choroba (2), krvácení (2).

XIV. Záchranná léčba (1)

XV. Dětská onkologie (1)

XVI. Benigní choroby (1)

XVII. Akutní stavy (2)

Syndrom horní duté žíly (1), syndrom komprese míšní (2), akutní metabolický rozvrat (2), leukopenie a terapie neutropenické horečky (2), akutní infekce (2).

XVIII. Posudková činnost u onkologicky nemocných

posuzování pracovní neschopnosti pacientů se solidními nádory,

posuzování pracovního zařazení pacientů se solidními nádory.

b) z ostatních oborů

Vnitřní lékařství - znalosti v rozsahu povinného interního základu.

Gynekologie a porodnictví - odběr gynekologické anamnézy, základní fyzikální vyšetřovací metody, provedení kolposkopie s orientačním hodnocením změn na epitelu děložního čípku, sondáž a dilatace cervikálního kanálu, provedení kyretáže.

Radiodiagnostika - orientační zhodnocení RTG, CT a NMR snímků.

4. Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:

dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky,

má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví,

osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce,

osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení vedoucím výukového programu a školitelem

Vedoucí výukového programu příslušného akreditovaného centra přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele. Ten vypracuje plán školicích akcí, jejichž absolvování je jedním z předpokladů přístupu k atestační zkoušce.

Každý účastník specializačního vzdělávání má logbook dokumentující jeho terapeutickou zkušenost. Tento logbook je kontinuálně revidován školitelem (minimálně 1x měsíčně), vedoucí výukového programu reviduje jednotlivé logbooky minimálně 2x ročně.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinného interního základu a jeho zhodnocení v logbooku, včetně úspěšně absolvovaného písemného testu,

absolvování specializovaného výcviku - záznam v průkazu odbornosti,

absolvování povinných školicích akcí (včetně kurzu Radiační ochrana) - záznam v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování každoročních vědomostních testů a závěrečného testu,

předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem,

vypracování písemné práce/projektu,

získání „Oprávnění zvláštní odborné způsobilosti k vykonávání činností zvláště důležitých z hlediska radiační ochrany“ (vykonávání soustavného dohledu nad dodržováním požadavku radiační ochrany jako dohlížející osoba na radioterapeutických pracovištích a vykonávání soustavného dohledu nad dodržováním požadavků radiační ochrany jako osoba s přímou odpovědností za radiační ochranu na radioterapeutických pracovištích).

c) Vlastní atestační zkouška

praktická část - vyšetření pacienta, vyplnění příslušné dokumentace, stanovení terapeutické rozvahy, strategie a taktiky léčby,

teoretická část - 3 odborné otázky, obhajoba písemné práce.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Získání specializace v oboru radiační onkologie opravňuje lékaře k poskytování onkologické péče, která zahrnuje prevenci, diagnostiku, indikace a provádění specifické onkologické léčby (radiační, cytotoxické, hormonální, biologické a podpůrné).

Koordinace komplexní onkologické péče ve spolupráci s ostatními specialisty.

Dispenzarizace onkologicky nemocných.

Konziliární činnost v celé šíři základního oboru.

Vzdělávání a výzkum v základním oboru.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

RADIOLOGIE A ZOBRAZOVACÍ METODY

1. Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru radiologie a zobrazovací metody je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností ve všech způsobech zobrazování, které umožňují informace o anatomii a funkci vyšetřované oblasti a o možnostech intervenční radiologie. Radiolog má být schopen úzké spolupráce s lékaři ostatních klinických disciplín a samostatné práce v lůžkové i ambulantní složce.

První 3 roky přípravy k atestační zkoušce tvoří společný základ v radiologii a zobrazovacích metodách i pro další 3 obory, a to neuroradiologii, dětskou radiologii a intervenční radiologii. V 4. a 5. roce pak probíhá specializovaná výuka v jednotlivých uvedených oborech podle vlastního programu.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru radiologie a zobrazovací metody je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru radiologie a zobrazovací metody je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Společný základ v radiologii a zobrazovacích metodách - 36 měsíců povinné praxe

a) povinná praxe v oboru

31 měsíců na nemocničním radiologickém, event. akreditovaném pracovišti,

b) povinná doplňková praxe v dalších oborech

3 měsíce na lůžkovém oddělení chirurgie (nebo neurochirurgie, dětské chirurgie, cévní chirurgie, hrudní chirurgie, úrazové chirurgie, ortopedie, kardiochirurgie),

2 měsíce na lůžkovém interním oddělení (nebo neurologie, pediatrie, kardiologie, pneumologie, gastroenterologie, oddělení intenzivní medicíny, onkologie, nukleární medicíny),

c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinná účast

kurz základů radiologie na akreditovaném pracovišti - 1 týden,

kurz základů s tematickým zaměřením (neuroradiologie event. další) - 1 týden,

dětská radiologie na akreditovaném pracovišti - 1 týden,

kurz radiační ochrany v radiodiagnostice a radioterapii s absolvováním závěrečného testu a získáním certifikátu (střední až vysoká úroveň znalostí) – 4 dny,

kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučená účast

odborné akce České radiologické společnosti a ČLK,

zahraniční kongresy.

Po úspěšném absolvování písemného testu, kterým bude společný základ ukončen, pokračuje školenec ve specializovaném výcviku v oboru radiologie a zobrazovací metody.

2.2 Specializovaný výcvik v oboru radiologie a zobrazovací metody - 24 měsíců povinné praxe probíhá na nemocničním radiologickém pracovišti. Pokud vlastní pracoviště nesplňuje předpoklady pro akreditaci, probíhá část školení v délce nejméně 2 měsíce na akreditovaných pracovištích,

a) povinná praxe

4 týdny odborná stáž na pracovišti magnetické rezonance,

4 týdny odborná stáž na angiografickém pracovišti a na pracovišti intervenční radiologie,

b) účast na vzdělávacích aktivitách

odborné akce České radiologické společnosti, ČLK, event. specializovaných pracovišť,

účast na zahraničních kongresech,

kurz s tematickým zaměřením (gastroenterologie, hrudní onemocnění, mamologie, urogenitální diagnostika, muskuloskeletální systém a další) na akreditovaném pracovišti (výběr kurzu může odpovídat příštímu zaměření školence) - 1 týden,

specializační kurz v radiologii a zobrazovacích metodách - 2 týdny.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů v rámci společného základu

a) z vlastního oboru: znalost koncepce oboru a k němu se vztahujících aktuálně platných předpisů.

Teoretické znalosti nezbytně nutné

radiologická fyzika,

fyzikální principy zobrazovacích metod, přístrojová technika,

programy zajištění kvality,

radiobiologie, rizika záření, principy ochrany před ionizačním zářením, Atomový zákon,

farmakologie kontrastních látek a jejich aplikace, zásady prevence nežádoucích účinků použitých kontrastních látek a léčby v případě vzniklých reakcí,

anatomie, fyziologie a patologie ve vztahu k zobrazovacím metodám,

základy výpočetních technik,

současné algoritmy vyšetření a jejich postupy s ohledem na diagnostický přínos a ekonomiku výkonů,

základní znalosti principů vědeckého výzkumu a použitelných statistických metod.

Znalosti klinické diagnostiky (zobrazování a praktické dovednosti) nezbytně nutné

věkově orientovaná diagnostika pediatrická (včetně prenatální a perinatální) a gerontologická,

diagnostika v neodkladné péči,

Seznam a výčet provedených vyšetření a intervenčních výkonů v rámci společného základu

trávicí trubice, břišní orgány, žlučové cesty	1250
vyšetření hrudníku	1000
muskuloskeletální systém	1250
centrální nervový systém	400
oblast hlavy a krku	400
kardiovaskulární systém	300
pediatrická radiologie	1000
retroperitoneum, urogenitální systém	500
mamografie	500

b) z ostatních oborů

znát potřeby kliniků, pro něž radiolog pracuje.

3.2 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů na konci specializovaného výcviku

Teoretické znalosti nezbytně nutné

anatomické znalosti normálních a patologických obrazů ve všech vyšetřovacích modalitách (skiaskopie, skiagrafie, US, CT, MR, AG) a ve všech oblastech lidského těla,

funkční orgánové odchylky v diagnostickém zobrazování.

Seznam a výčet provedených vyšetření a intervenčních výkonů ve specializovaném výcviku (doplnění počtů ze společného základu)

trávicí trubice, břišní orgány, žlučové cesty	1250
vyšetření hrudníku	1000
muskuloskeletální systém	1250
centrální nervový systém	400
oblast hlavy a krku	400
kardiovaskulární systém	300
pediatrická radiologie	1000
retroperitoneum, urogenitální systém	500
mamografie	500
intervenční výkony	30

Počty výkonů jsou relativním údajem a mohou se měnit, protože se obor trvale dynamicky vyvíjí.

Vyšetření a výkony intervenční radiologie se provádějí všemi radiologickými modalitami: skiagrafií, skiaskopií, ultrasonografií, výpočetní tomografií, magnetickou rezonancí, angiografií. Některá vyšetření a intervenční výkony provádí adept sám (AG, bioptické punkce, evakuace, drenáže), u jiných asistuje. Některé neurointervenční výkony se překrývají s oborem intervenční radiologie.

4. Všeobecné požadavky

základy administrativy a managementu odborného oddělení, vnitřní organizace a chod práce, a to i v digitalizovaném provozu (PACS),

znalost systému zdravotní péče, základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, etiky, první pomoci.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi v průkazu odbornosti a v logbooku s konkrétními údaji o provedených vyšetřeních a intervenčních výkonech pravidelně v šestiměsíčních intervalech, hodnocení o ukončeném školení v jednotlivých odvětvích oboru.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce

absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti,

úspěšné absolvování závěrečného písemného testu na konci společného základu (konec 3. roku přípravy),

absolvování povinných školicích akcí, záznam v průkazu odbornosti,

předložení seznamu vyšetření a intervenčních výkonů (logbook) potvrzený školitelem.

c) Vlastní atestační zkouška

část praktická

- hodnocení snímkové dokumentace u 3 pacientů se sepsáním nálezu a s diferenciální diagnostikou,

část teoretická

- absolvování písemného testu,

- 3 otázky teoretické,

1 otázka může být nahrazena obhajobou písemné práce na zadané téma.

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru radiologie a zobrazovací metody je schopen samostatné diagnostické činnosti v celé šíři obecné radiologie v lůžkových i ambulantních zařízeních, včetně intervenčních metod, ve kterých byl vyškolen. Hodnotí a popisuje nálezy skiagrafické, US, CT, MR, AG a metody intervenční radiologie, které sám provedl. Provádí konsiliární služby pro jiné klinické obory, podílí se na vzdělávání dalších specialistů v oboru, spolupracuje na výzkumných a vědeckých projektech.

DODATEK:

Společný tříletý kmen platí pro všechny 4 radiologické obory:

Radiologie a zobrazovací metody, Neuroradiologie, Dětskou radiologii a Intervenční radiologii. Lékařům, kteří atestovali z kteréhokoliv z uvedených oborů, bude v případě, že si budou chtít doplnit další atestaci z některého radiologického oboru, uznán společný základní kmen.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

v oboru

REHABILITAČNÍ A FYZIKÁLNÍ MEDICÍNA

1. Cíl specializačního vzdělávání

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru rehabilitační a fyzikální medicína je způsobilý samostatně pracovat na pracovištích oboru ambulantních i lůžkových, v odborných rehabilitačních léčebných ústavech a lázeňských zařízeních. Je schopen provádět komplexní analýzu neuro-muskulo-skeletálního aparátu včetně indikace dalších diagnostických postupů a jejich komplexního zhodnocení, posuzovat schopnost k různým typům zátěže z hlediska nejen pohybového, ale i ostatních systémů. Je schopen racionální preskripce kinezioterapie, fyzikální terapie, ergoterapie, terapie s použitím přírodních léčebných zdrojů i praktického provedení základních terapeutických postupů, racionální preskripce odpovídající farmakoterapie. Je schopen v plné šíři léčit bolestivé stavy hybného systému a zejména funkční změny. Je způsobilý podávat ergodiagnostické podklady a rekomendace pro posudkové účely a hodnotit zbylý pracovní potenciál u osob dlouhodobě postižených na zdraví. Dokáže pracovat jako vedoucí rehabilitačního týmu. Je způsobilý i zajišťovat posudkovou činnost v oboru.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru rehabilitační a fyzikální medicína je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

Podmínkou pro získání specializace v oboru rehabilitační a fyzikální medicína je zařazení do oboru, absolvování společného interního nebo pediatrického nebo chirurgického nebo neurologického základu a specializované praxe v celkové minimální délce 5 let, z toho:

2.1 Povinný interní (chirurgický, pediatrický event. neurologický) základ – minimálně 24 měsíců

a) povinná praxe v oboru

18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

3 měsíce na JIP,

3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem,

b) povinná doplňková praxe

1 měsíc pneumologie,

1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství,

1 měsíc neurologie,

1 měsíc infekční lékařství,

2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance),

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc dermatovenerologie,

1 měsíc psychiatrie,

1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína,

1 měsíc geriatrie.

Výcvik probíhá na standardních interních odděleních resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem – 1 týden,

povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny,

povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den,

doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd.

Společný povinný základ může být nejen interní, ale také pediatrický, chirurgický, nebo neurologický. V tom případě se postupuje podle vzdělávacího programu oboru dětské lékařství, chirurgie nebo neurologie, kde jsou stanoveny požadavky na praxi, odborné znalosti, dovednosti a výkony.

Po ukončení povinného základu pokračuje školenec ve specializovaném výcviku.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálně 36 měsíců praxe

a) povinná praxe v oboru

minimálně 36 měsíců praxe v plném pracovním úvazku na pracovišti léčebné rehabilitace, z toho 6 měsíců na akreditovaném pracovišti. Do povinné praxe se započítává i povinná doplňková praxe (2.2.b),

b) povinná doplňková praxe

3 měsíce na lůžkovém neurologickém oddělení,

1 měsíc na ortopedicko traumatologickém oddělení,

1 měsíc interní oddělení.

Při základním kmeni v jednom z těchto oborů praxe v daném oboru není požadována. Všichni uchazeči absolvují 1 měsíc stáže v doporučených lázeňských zařízeních.

c) doporučená doplňková praxe

1 měsíc na kardiologii nebo oddělení funkční diagnostiky,

2 týdny na protetickém oddělení nejlépe v rámci rehabilitačního ústavu,

d) účast na vzdělávacích aktivitách

povinné absolvování závěrečné specializační stáže před atestací - 2 týdny KRL FNKV IPVZ ,

povinný kurz myoskeletální medicíny - v rozsahu určeném Společností pro myoskeletální medicínu ČLS JEP či FIMM,

povinný kurz fyzikální terapie - minimální délka trvání 3 dny,

povinný kurz ergodiagnostiky a ergoterapie a rehabilitace tělesně postižených - 1 týden - KRL 1. LF UK Praha,

povinný kurz balneologie – 1 týden,

povinné kurzy kinezioterapie – v celkovém počtu 5 dní,

povinný kurz patofyziologie a léčby bolesti 3 dny,

doporučené kurzy ve speciální problematice - např. DMO, skoliózy, RHB u konkrétních nemocí a stavů a další akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK a výukovými pracovišti v oboru.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

Základní cíle povinného interního základu:

získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální přístup k pacientovi,

zdůraznit základ klinického přístupu k pacientovi - anamnézu a fyzikální vyšetření,

naučit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v průběhu rozhodovacích procesů, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice,

rozpoznat a správně postupovat u akutních interních příhod,

obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišťoven, sociální medicíny a prováděním prevence.

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční, včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulín dependentního a non-dependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu.

Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací.

Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou:

farmakoterapie s účelným použitím jednotlivých léčivých přípravků,

zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie),

stanovení pohybového režimu a rehabilitačních postupů,

zásady prevence a dispenzarizace ve vnitřním lékařství,

základní znalosti principů pracovního lékařství.

Ostatní obory a zvláštnosti:

Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii.

Rehabilitace – obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s rehabilitačním týmem (fyzioterapeut, klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.).

Praktické znalosti:

3.2 Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci specializovaného výcviku

Teoretické znalosti:

základy funkční anatomie, fyziologie a patofyziologie pohybového, kardiovaskulárního a respiračního systému,

zásady prevence, diagnostiky a terapie funkčních i morfologických změn, provázejících základní onemocnění a jejich léčbu,

speciální funkční posuzování jak jednotlivých systémů, tak jedince jako celku – zejména se jedná o diagnostiku kineziologickou, ergodiagnostiku se znalostí základů ergonomie a profesiografie, orientační psychologickou a sociální diagnostiku a základní zátěžové testy,

základy elektrodiagnostiky zejména v hodnocení hybného systému,

zásady indikace a racionální preskripce jednotlivých postupů fyzikální terapie a přírodních léčebných zdrojů při balneoterapii,

zásady indikace a preskripce jednotlivých postupů LTV, reflexní terapie, reedukace komunikačních schopností,

koncepce oboru i rehabilitace jako celospolečenského procesu, legislativa oboru a sociální péče.

Praktické dovednosti

zpracování kompletního chorobopisu a další dokumentace (např. předpis FT, PZT atd.),

zpracování konkrétního krátkodobého i dlouhodobého rehabilitačního plánu,

použití diagnostických a léčebných prostředků na pacientovi,

praktické zvládnutí základních metod reflexní terapie funkčních poruch zvl.hybného systému,

praktické zvládnutí aplikace základních léčebných postupů z fyzikální terapie, LTV, ergodiagnostiky s ergoterapií,

praktické zvládnutí sestavení plánu lázeňské léčby pro konkrétní onemocnění a začlenění lázeňské léčby do dlouhodobého rehabilitačního programu,

výběr technických pomůcek, jejich preskripce a základní zácvik v jejich používání.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi prováděný do průkazu odbornosti (indexu), v šestiměsíčních intervalech o dosažené úrovni vzdělání v oboru. Celkové zhodnocení povinného společného základu.

b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

absolvování požadované praxe, výkonů, školicích akcí a úspěšné zakončení písemným testem,

absolvování povinných školicích akcí,

úspěšné absolvování písemného testu na závěr specializačního kurzu,

vypracování písemné práce.

c) Vlastní atestační zkouška

praktická část - vyšetření pacienta, sestavení krátkodobého rehabilitačního plánu, předpis FT, balneoterapie,

teoretická část - 3 odborné otázky.

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru rehabilitační a fyzikální medicína je oprávněn pracovat v ambulantním i lůžkovém zařízení všech úrovní, v odborných rehabilitačních léčebných ústavech, v léčebnách a lázeňských zařízeních. Je schopen vést kompletní diagnostiku, provádět postupy reflexní terapie, řídit kompletní rehabilitační léčbu od rehabilitačního ošetřovatelství až po nejsložitější postupy LTV. Je schopen řídit a koordinovat činnost celého rehabilitačního týmu. Je způsobilý organizovat a hodnotit všechny postupy ergodiagnostického testování.